DIA, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Dort je sladký dezert tvořený obvykle několika pláty, které se slepují krémem, čokoládou, marmeládou, medem či dalšími pochutinami. Receptů na krémy je nespočet, převážně na ty hutné máslové. Pojďme se ale dnes podívat na odlehčené krémy z tvarohu, které chutnají úžasně.
Tvarohový krém se šlehačkou
Ingredience: 250 g tvarohu, 200 ml smetany na šlehání (nebo Rama Cremefine na šlehání), zhruba 1/2 sáčku ovocného nápoje Dia v prášku
Postup: Tvaroh dáme do mísy, přisypeme trochu nápojového prášku a rozšleháme. Zvlášť si ušleháme šlehačku a poté ji smícháme s tvarohem. Použijeme na dia moučníky, necháme vychladit. Ovocné nápoje v prášku se dělají v různých ovocných příchutích. Prášku je možné použít méně a dosladit krém sladidlem.
Tip: Dia tvarohový dortový krém použijte na upečené listové těsto. Povrch poprašte troškou sušeného mléka se sladidlem. V sezóně jde kombinovat s čerstvým ovocem.
Zdroj: článek Tvarohový krém do dortu
Falešný tatarský biftek
Ingredience: 200 g brambor uvařených ve slupce, 1 cibule, 2 lžíce dia kečupu, 1 lžíce worcesterské omáčky, 1 lžíce sójové omáčky, sůl, mletý černý pepř, 1 až 2 mladé cibulky
Postup: Brambory oloupeme, nastrouháme na jemném struhadle a dáme do misky vhodné k přípravě pomazánky. Přidáme očištěnou, nadrobno nasekanou cibuli, dia kečup, worcesterskou omáčku, sójovou omáčku, sůl, mletý černý pepř a zlehka důkladně promícháme. Odložíme do studené místnosti nebo do chladničky alespoň na 30 minut. Falešný tatarský biftek mažeme na černý chléb a podáváme posypaný kolečky mladé cibulky. Výborně chutná na topinkách opečených na trošce rostlinného oleje nebo připravených v topinkovači.
Zdroj: článek Tatarský biftek
Historie vinné révy
Kde můžeme najít prvopočátky pěstování vinné révy?
Pravděpodobně v Asii, a to konkrétně v oblasti okolo Kaspického moře, někde na území dnešní Gruzie, Arménie či Ázerbájdžánu. Nejstarší nálezy svědčící o zpracování hroznů na víno pocházejí z Turecka, Libanonu a Sýrie. Stáří jejich vzniku je odhadováno na dobu asi před 7 000 až 10 000 lety. Révu také běžně pěstovali Sumerové, Asyřané, Babyloňané, Egypťané. Často bylo její pěstování pod patronací některého z bohů, například v Egyptě bylo zasvěceno bohu Osirisovi.
Jistě už většina z nás slyšela o bakchanáliích, tedy antických slavnostech Řeků, kterými oslavovali boha Dionýsa čili Bakcha, syna nejvyššího boha Dia. Byly to bouřlivé slavnosti, plné všeobecného hýření, sexuální nevázanosti a bohatýrského popíjení vína; to vše pochopitelně k uctívání onoho boha. Řekové víno popíjeli, ale byli také zkušenými pěstiteli révy a výrobci vín. Kromě běžných vín uměli vyrábět i speciality, jako vína kořeněná, ochucovaná bylinami či medem. Zkušenostmi se dopracovali k vědomostem, které bychom mohli označit jako „vinařskou chemii“. Pro sedimentaci kalů, tedy vyčistění vín od kvasnic a pro zrání vína používali amfory, kde se v úzké dolní části kaly dobře usazovaly a zůstávaly zde zhutnělé gravitací i při vylévání vína. Úzké hrdlo na vrcholu amfory zase zabraňovalo přístupu vzduchu, o kterém se už tehdy vědělo, že vínům škodí. Proto se také amfory uzavíraly korkem či dřevěnými kolíky, které se ještě zalévaly smolou nebo sádrou, aby vína byla chráněna před oxidací a také aby nevysychala. Pro převážení vín po jednotlivých řeckých ostrovech bylo potřebné vína konzervovat – k tomu se používala mořská voda. Bylo tedy tehdy běžné, že tato vína byla slaná.
Pěstování révy a pití vína převzali od Řeků Římané, kteří víno zasvětili svému bohu Jupiterovi. Římané se také brzy stali zkušenými pěstiteli i dobrými výrobci vín. A co víc, nevycházeli jen ze zkušenosti, některé pěstitelské zásady byly přímo nařizovány. Byl například vydán zákaz sázet ve vinohradech zastiňující rostliny, jako lísky, olivy aj. (Uvědomili si totiž, že réva je světlomilná, jak jsme si řekli na začátku našeho besedování o révě a vínech.) Narůstající výhony se vyvazovaly k oporám (první opěrné konstrukce, často ve tvaru pergol). Vinice se oplocovaly a byly ustanoveny přísné tresty za krádeže.
Římané, stejně jako Řekové, vína ředili – pití neředěného vína bylo považováno za barbarství. Pití vín byla společenská záležitost; vína se pila na hostinách, požádaných bohatými, společensky vysoce postavenými osobnostmi v jejich palácích. Je zajímavé, že v té době sice existovaly hospody a putyky, a
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - prosinec