Tato rostlina pochází z deštných pralesů tropické Ameriky. Diefenbachie má veliké listy zbarvené žlutě a zeleně. Pěstování v našich domácnostech tak není pro tuto pokojovou rostlinu zcela bez problémů. Diefenbachie má vysoké nároky na teplotu a vzdušnou vlhkost. V létě musíme diefenbachii chránit před přímým sluncem, v zimě naopak vyhovuje rostlině jasně osvětlené místo. Diefenbachie nesnáší průvan, v létě potřebuje vyšší teplotu, maximálně však do 30 °C, v zimě jí vyhovuje teplota kolem 18 až 20 °C, starší rostliny můžeme pěstovat při 16 °C, ale teplota pod 14 °C již může vést k celkovému poškození rostliny.
Diefenbachie, česky také mramornatka, patří přes svou nebezpečnost k oblíbeným pokojovým rostlinám, a to jak pro svou výšku, tak pro nápadné zelenožluté nebo zelenobílé skvrnité listy.
Jedná se o statnou, až 2,5 m vysokou rostlinu s dřevnatým, přímo rostoucím kmínkem. Listy vyrůstají ze silného kmínku, jsou velké, řapíkaté, střídavé, široce eliptické, výrazně žilnaté, skvrnité nebo pruhované. Květy jsou drobné, žluté, uspořádané v palici, v kultuře se však objevují jen ojediněle. Plodem je červená až oranžovočervená bobule.
Odrůdy Dieffenbachia maculata
Candida – žlutě až smetanově zbarvený list se zelenými skvrnami a se zeleným okrajem.
Camilla – barva listu se proměňuje od žluté přes smetanovou k bílé, okraj listu zelený.
Compacta – rostlina hustě olistěná u paty, list nepravidelně zeleně skvrnitý na žlutém až smetanově zbarveném podkladu.
Mars – nepravidelně skvrnité listy s tmavozelenou, světle zelenou a žlutou barvou.
V naší poradně s názvem ŘÍZKOVÁNÍ KANADSKÝCH BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Dobrý den všem,
začal jsem pěstovat kanadské borůvky a nám docela plodné podzimní odrůdy.Prosím o radu jak se dají namnožit domácím,zahradním zpúsobem.
Děkuji,Zdeněk
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Některé pokojové rostliny jsou jedovaté a mohou způsobit značné potíže, ne-li smrt. Přitom jsou to běžné kytičky, které má většina z nás pro radost v kanceláři či domácnosti. Neznamená to, že bychom teď měli přijít domů a – pokud máme malé děti – jít od rostliny k rostlině a vyhazovat. Pravděpodobnost, že se malé děti zakousnou do hlízy bramboříku, je docela nízká, pokud hlízy zrovna nebudete mít vyndané někde na parapetu. Ale pozor u amarylisu nebo klívie, kde je jedovatá celá rostlina – a ta už je lehce dostupná. Uškubnout si kousínek listu není vůbec žádný problém. Zkrátka a dobře, je důležité o tomhle nebezpečí vědět. Když například odstraňujete list tchynina jazyku, může vám skápnout trocha tekutiny z rostliny na prst. A běžíte si hned umýt ruce?
Diefenbachie skvrnitá
Latinský název Dieffenbachia maculata ukrývá statnou, až 2,5 m vysokou rostlinu s dřevnatým, přímo rostoucím kmínkem. Listy má velké, řapíkaté, střídavé, široce eliptické, výrazně žilnaté, skvrnité nebo pruhované. Květy drobné, žluté, uspořádané v palici (v kultuře se však objevují jen ojediněle). Plodem je červená až oranžovo-červená bobule.
Diefenbachie se řadí mezi středně jedovaté rostliny. Zejména stonek, ale i jiné části rostliny obsahují krystaly šťavelanu vápenatého, který dráždí pokožku, oči i sliznice. Po požití rostliny se objevuje slinění, zvracení, křeče, záněty a otoky zejména v ústech, v krku a na rtech, v těžších případech se mohou vyskytnout i dýchací potíže. Postiženému je třeba podávat dostatek tekutin a je nezbytné přivolat lékařskou pomoc. Na kůži vyvolává šťáva z rostliny místní podráždění, pálení, svědění, někdy i puchýře, dostane-li se do oka, může způsobit jeho poškození nebo i dočasnou slepotu. Z těchto důvodů by se diefenbachie neměla pěstovat v bytech, kde se volně pohybují buď velmi malé děti, nebo domácí zvířata.
Pěstuje se v řadě odrůd, které se liší zejména kresbou na listech. V létě potřebují vyšší teplotu, ale ne přes 30 °C, v zimě je nejvhodnější teplota 18 až 20 °C. V létě je nezbytné chránit diefenbachie před přímým sluncem, naopak v zimě jim vyhovuje jasně osvětlené místo. Nesnáší průvan. Na jaře a v létě je důležitá častá zálivka, v zimě je dobré přísun vody poněkud omezit. K zálivce by měla být použita měkká (dešťová) voda pokojové teploty. Rostlině prospívá vyšší vzdušná vlhkost (70 až 80 %), při nižší vlhkosti je nutné rosit. Množí se vrcholovými řízky nebo řízky z kmínku o délce asi 5 cm. Vrcholové řízky zakořeňují v rašelinném substrátu při teplotách 22 až 24 °C za 4 až 6 týdnů. Po práci s řízky si nezapomeňte důkla
Diefenbachie se řadí mezi středně jedovaté rostliny. Zejména stonek, ale i jiné části rostliny obsahují krystaly šťavelanu vápenatého, který dráždí pokožku, oči i sliznice.
Po požití rostliny se objevuje slinění, zvracení, křeče, záněty a otoky zejména v ústech, krku a na rtech, v těžších případech se mohou objevit i dýchací potíže. Postiženému je třeba podávat dostatek tekutin a přivolat lékařskou pomoc.
Na kůži vyvolává šťáva z rostliny místní podráždění, pálení, svědění, někdy i puchýře, dostane-li se do oka, může způsobit jeho poškození nebo i dočasnou slepotu. Z těchto důvodů by se diefenbachie neměla pěstovat v bytech, kde se volně pohybují buď velmi malé děti, nebo domácí zvířata.
Ve svém příspěvku ŘÍZKOVÁNÍ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Hradecký.
Zdravím,na zakořeňování révy v zimních měsících nemám podmínky,zakořeňuji výhradně zelenýmy řízky s použitím stimulátoru,řízky odebrané v červnu do podzima v pohodě prokoření malý květináč v průměru 5cm,proto přesazuji do průměru 10cm v červenci,do podzima vyrostou některé i dva metry,př.Muškát blue,Attika,Melinda,Premier atd.V listopadu jsou kmínky zdřevnatělé ale venku je přes zimu nenechávám,jsou v chladné místnosti,na jaře je pak normálně zasadím do volné upravené půdy,dělám to tak přes 15 let a keře normálně rodí,úplně v pohodě se dá za zelena nařízkovat i Vostorg který z vyzrálých řízků skoro ani nejde zakořenit,když ho dvakrát nebo třikrát přesadíte od malého květináče po 15cm v průměru tak udělá velký kořenový bal a ve volné půdě uš roste bez problémů.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Diefenbachii pěstujeme ve větší nádobě s běžnou zeminou pro pokojové rostliny nebo zahradní zeminou složenou z listovky, rašeliny a hrubého písku, obohacenou dobře vyzrálým kompostem. Diefenbachii pěstujeme nejlépe jako solitér nebo jako dominantní rostlinu ve skupinách.
Diefenbachie má vysoké nároky na teplotu a vzdušnou vlhkost. V létě jí vyhovuje vyšší teplota, ale ne přes 30 °C, v zimě nejlépe teplota mezi 18 a 20 °C, starší rostliny je možné pěstovat při 16 °C, ale teplota pod 14 °C již může vést k poškození rostliny.
V létě by se měla chránit před přímým sluncem, v zimě jí naopak vyhovuje jasně osvětlené místo. Rostlina nesnáší průvan.
Zálivka by měla být na jaře a v létě častá, v zimě je dobré přísun vody poněkud omezit. K zálivce by měla být použita měkká (dešťová) voda pokojové teploty. Rostlině prospívá vyšší vzdušná vlhkost (70 až 80 %), při nižší vlhkosti je nutné rosit.
Přibližně každý druhý rok na jaře by se měla rostlina přesadit. Nejlépe je použít směs hrubé listovky, drnovky, rašeliny a písku smíchané v poměru 2 : 2 : 1 : 1 – pH substrátu je vhodné 5,5 až 6.
Diefenbachie se množí vrcholovými řízky nebo řízky z kmínku o délce asi 5 cm. Vrcholové řízky zakořeňují v rašelinném substrátu při teplotách 22 až 24 °C za 4 až 6 týdnů. Po práci s řízky si nezapomeňte důkladně umýt ruce.
Rostlinu hnojíme 1x za 14 dní speciálním tekutým hnojivem pro pokojové rostliny.
Normálním jevem je opadávání spodních listů. Proto je vhodné čas od času rostlinu omladit seříznutím stonku 10 centimetrů nad zeminou v květináči. Velmi brzy vám obrazí a vrchní část rostliny můžete nechat znova zakořenit.
Ve svém příspěvku ŘÍZKOVÁNÍ RAKYTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stromková.
Dobrý den,prosila bych o informaci ohledně přechování podzimních řízků Rakytníku do jarní výsadby.Četla jsem,že se mohou přechovávat zabalené v mokrém hadříku.Budeme mít asi 100 řízků,poraďte mi prosím,jaký je nejlepší způsob přechovávání přes zimní měsíce.
Prozatím máme přichystané ostříhané výhonky Rakytníku v sudech a kyblíkách s vodou.
Moc děkuji za Vaší odpověď.
Dr.Stromková písecko
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Kaktusy se dají množit buď dělením, nebo pomocí stonkových řízků. Pro úspěšné vytvoření hladkých řezů je velmi důležitý naprosto čistý a ostrý nůž. Řízkování je dobré si nejprve vyzkoušet na listnatých kaktusech. Vyberte si silný a zdravý „list“ a odřízněte jej v dolní třetině nožem. Pak jej rozřežte na 5–7 cm dlouhé kousky (řízky). Ponechejte je asi tři dny volně na vzduchu, aby řezné rány oschly. Teprve potom tyto kousky vsaďte vzpřímeně asi 2 cm hluboko do substrátu bohatého na písek, substrát k řízkům mírně přitlačte. Když je umístíte na světlo a do tepla (ne na přímé slunce) a budete je častěji zalévat, vytvoří si rostlinky již během jednoho měsíce kořínky, takže je můžete přesadit do květináčů.
V naší poradně s názvem KRÁSNOHLÁVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Astrid Krupková.
Dobrý den
prosím o radu. Ráda bych si sama namnožila rostlinku jménem krásnohlávek a nevím, jak se množí. Budu moc ráda, když mi někdo poradí. Za radu předem děkuji a přeji pěkně prožité svátky vánoční.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Krásnohlávek se množí setím a řízky. Řízkování je běžnější a proto vám ho vysvětlím. S řízkováním se začíná během ledna, kdy byste měla nastříhat větvičky. Řez provedete na horní části větvičky s nejméně dvěma internodiemi, které je třeba vložit do substrátu o teplotě 20° C, aby mohlo začít zakořenění. Poté, co kořenový systém dokončí formování, by měly být řízky přesazeny do květináče. O čtrnáct dní později nechte teplotu klesnout na 16–18° C. V další fázi proveďte zakrácení vrcholků, aby se zahájilo boční větvení. Od února do května procházejí rostliny takzvanou fází produkce za studena při teplotě 10–15° C.
Běžnou praxí je zakořenění řízků přímo do květináče nebo zavěšených košů. Tímto způsobem, pokud zasadíte několik řízků dohromady, získáte okamžitý efekt větších a hojnějších, luxusních květináčů.
Pro řízkování používejte vždy vyzrálejší části rostliny. Řízek v místě řezu potřete stimulátorem, abyste zabránili napadení ještě nezakořeněné rostliny bakteriemi. U řízků s velkými listy se doporučuje jejich seříznutí, aby se zmenšila odpařovací plocha. Substrát by neměl být příliš vlhký, nejlépe je rostlinky rosit.
Typy rostlinných řízků
Řízky ze stonků – část stonku obsahující nejméně jedno listové kolénko se zahrne zeminou; pod povrchem půdy obvykle z kolénka vyrazí nové kořínky.
Kořenové řízky – část kořenů se uloží těsně pod povrch, kde vytváří nové výhony.
Řízkování roubů – používají se již dřevité větévky.
Řízkování oček – jedná se o kousky olistěných nebo neolistěných stonků s jedním nebo více očky.
Řízkování listů – metoda, při které je list umístěn ve vlhké půdě nebo substrátu. U tohoto způsobu se má vyvinout jak nový stonek, tak i nové kořeny.
V naší poradně s názvem KANADSKÉ BORŮVKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav Kopecký.
Dobrý den Vážení pěstitelé borůvek. Rád bych se Vás zeptal zda existuje nějaké video kde se provádí řízkování borůvek jak bylinnými tak dřevěnými řízky. Viděl jsem ale jen v ruské verzi a nikde jsem na něco jiného nenarazil. Prosím Vás Všechny zda by jste o něčem věděli pošlete mi odkaz. Rád bych to viděl. Všem moc děkuji. S pozdravem Václav Kopecký ; kopvac@seznam.cz ; tel. 604807106. Předem moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Tady najdete instruktážní video s návodem na množení kanadských borůvek pomocí řízků. https://youtu.be/zqZwQFj3Nj4
Túje jsou jehličnaté stálezelené okrasné dřeviny různých velikostí, rostoucí po celé Evropě. Můžeme se setkat se stromky o výšce 30 cm, ale také se stromy, které mají více než 20 m. Také tyto rostliny lze množit řízkováním. Větvičku nařízneme pod rozvětvením a špičkou nože pak řízek s patkou odřízneme, nebo lehce nařízneme a odtrhneme s patkou. Řízek se již dále neupravuje. Optimální délka řízků je 15–20 cm. Delší řízky nejsou vhodné, protože špatně koření, můžeme však použít řízky kratší, nejméně však cca 10 cm. Upravené řízky ihned napícháme do množárenského substrátu, který si můžeme připravit z rašeliny a písku v poměru 1 : 1 nebo koupit. Na počátku potřebují řízky teplotu v rozmezí 6–10 °C a překrývají se fólií, aby se udržela vysoká vzdušná vlhkost. Později, při zakořenění, se teplota může zvýšit na 15 °C.
Řízkováním lze rozmnožit téměř všechny druhy rostlin včetně růží. Vždy používejte výhony s minimálně třemi až pěti pupeny (očky). Řízky odebírejte ze silnějších vyzrálých letorostů za bezmrazého počasí, nesmějí se už nalévat pupeny. Dřevité řízky ustřihněte v délce 20–30 cm. Šikmý řez pod listovým kolénkem se používá na spodním, rovný řez na horním konci řízku. Odebrané řízky rychle ztrácejí svou sílu, proto je uložte do chladu, do místnosti, ve které nebude mrznout, a nejlépe do vlhkého písku. Nebo řízky založte do země na venkovní stanoviště. Připravené, označené a nasvazkované řízky zapusťte tak hluboko, aby vyčnívala pouze 2–3 tažná očka. Zde zůstanou až do jara. V březnu je můžete začít sázet; mírně šikmo, až po vrchní očko. Lze je ještě přikrýt ze začátku skleněnou lahví, abyste si byli jisti, že výhonek nevymrzne.
Orchideje lze rozmnožovat dělením či řízkováním spících pupenů. Odříznutá část musí mít nejméně dva vzdušné kořeny. Pro řízky si připravte velmi vzdušný substrát s velkým obsahem mechu a malým obsahem živin. Doporučuje se přidat vermikult, který pomáhá (stejně jako mech) zadržovat vodu. Přesto raději řízky minimálně několikrát denně vlhčete jemným rozprašovačem. K udržení vlhkosti pomůže i překrytí igelitem. Buďte trpěliví, řízky začnou kořenit nejdříve za 25 dní.
U některých druhů orchidejí můžete novou rostlinu získat v případě, že orchidej vytvoří takzvanou keiki. To je dceřiná rostlinka, která vyrazí ze spícího očka na bázi mateřské rostliny nebo na jejím květním stvolu. Keiki na orchidejích obvykle vznikají v situaci, kdy mateřské rostliny z různých důvodů strádají. Tuto novou rostlinku jednoduše zasadíte do substrátu pro orchideje.
Z dospělé rostliny se ostříhají řízky v místě, kde je levandule dostatečně ohebná, ale zároveň dřevnatá. Abyste podpořili tvorbu kořenů, je dobré namočit řízky levandule do stimulátoru. Pak již můžete řízky levandule zasadit například do květináčků se zahradnickým nebo množárenským substrátem, a to nejlépe po 3–5 řízcích. Substrát byste měli udržovat mírně vlhký. Dospělé levandule necháváme na přímém slunečním světle, rostlinky ho dobře snášejí, ba přímo vyžadují. Řízkované rostlinky je však lepší nechat v polostínu, dokud dobře nezakoření a neobrazí. Levandule pak vysazujeme na slunná místa, mají rády sušší půdu.
Jako řízky se obvykle používají výhony vyrůstající z jednoletého dřeva. Doba odběru řízků je poměrně rozsáhlá, a to od opadu listů až po dobu těsně před rašením na jaře. Nejvhodnější je období před tuhými mrazy, a to z důvodu možného namrznutí výhonů. Úspěšní ale můžete být i v období od konce února až do začátku března. Révy vybírejte dobře vyzrálé, nevyzrálé totiž špatně koření a zároveň lehce plesniví. Řízky o délce přibližně čtyřicet centimetrů odeberte pomocí dobře nabroušeného roubovacího nože. V horní části řízku proveďte šikmý řez, asi centimetr a půl nad očkem, spodní (bazální) část seřízněte rovně, centimetr pod očkem. Poté následuje krok nazvaný vyslepení všech oček, což znamená jejich odstranění, ponechte pouze jedno dobře vyvinuté očko, ze kterého později vyraší letorost. Nádobu s řízky umístěte do teplé místnosti (obývací pokoj, vytápěný skleník, kotelna), v níž bývá kolem třiceti stupňů Celsia. Doporučuje se přes rouby přetáhnout PVC fólii, zajistí se tím menší odpar vody a vyšší vlhkost vzduchu.
Na řízkování je dobré rostliny připravit, a to nejlépe tak, že jim dopřejeme hnojivo s vyšším obsahem draslíku asi 1 až 2 měsíce před řízkováním. Měkké řízky s nevyzrálým pletivem často velmi špatně zakořeňují a navíc bývají napadány hnilobou a plísněmi. Nikdy neřízkujeme jakkoli napadené a poškozené rostliny. Řezací nástroj vždy při změně rostliny ponoříme do lihu, čímž ho dezinfikujeme.
Rostliny před odběrem řízků dostatečně zalijeme, aby bylo případné odlamování řízků snadné. Odlamujeme rostlinu v místě kolínka. Rostlinám můžeme řízky raději odřezávat ostrým nožem (viz výše), případně je odstřihovat nůžkami. Jednotlivé řízky odřízneme přímo anebo si uřízneme celý dlouhý stonek, který pak následně dále řízkujeme.
Správný řízek muškátu je dlouhý asi 10 až 15 cm a měl by mít 2 nebo 3 patra listů. Z řízků odstraňujeme všechny listy a palisty, které by byly po zaschnutí v kontaktu se substrátem. Vhodné je ponechat na řízku 2 až 3 listy. Jestliže namočíme dolní okraje řízků do práškového stimulátoru, podpoříme tím jejich růst.
Na řízkování jsou nejvhodnější sadbovače anebo větší květináče. Do jednoho květináče o průměru 10 cm můžeme zapíchnout až 5 řízků. Ušetříme tím místo a navíc po vysazení do truhlíků příští rok budeme mít bohatší kvetení. Množitelský substrát je tím správným substrátem pro řízkování. Zakoupíme jej běžně ve všech zahradnických centrech. Případně si můžeme připravit vlastní zeminu z písku, perlitu a rašeliny v poměru 3 : 2 : 1. Substrát nemá zadržovat vodu, aby v něm řízky nezahnívaly. Řízek by měl být umístěn v substrátu 2–3 cm hluboko. Malým nástrojem si uděláme do substrátu důlky a řízky do nich vkládáme.
Řízky budou dostatečně zakořeněné asi po 3 až 6 týdnech. Na tuto dobu je umístíme v sadbovačích na světlé místo, nikoli však na přímé slunce. Po dobu 4 týdnů je pro ně ideální teplota kolem 20 stupňů. Řízky zaléváme ideálně do podmisek. Půda tak zůstane lehce vlhká, nikoli však přemokřená. Zakořeněné řízky nakonec z malých sadbovačů přesadíme do klasických květináčů. Řízky z květináčů o průměru 10 cm nepřesazujeme. Při zimování řízků platí známé pravidlo: čím nižší teplota prostředí, tím méně zálivky. Řízky do jara několikrát zaštípneme, aby se hezky rozvětvovaly.
Muškáty pocházejí z Afriky a existuje obrovské množství druhů. U nás jsou k vidění pelargonie vzpřímené a převislé. Důležité je, abychom vždy řízkovali kompaktní části rostlin, které jsou zdravé a nenapadené škůdci. Vždy odebíráme pouze vrcholové řízky o délce 5–8 cm, jejichž spodní konce ponoříme nejprve do růstového stimulátoru, poté sázíme do připravených květináčků naplněných nejlépe perlitem nebo substrátem pro výsev a množení. Po zakořenění, to je asi po 3 týdnech, přesazujeme do květináčů naplněných zahradnickým substrátem.
Mezi áronovitými můžete vybírat například z těchto pokojových rostlin: monstera, diefenbachie, filododendron či spatiphyllum.
Monstera (Monstera)
Tato ovíjivá křovina s širokými listy a dlouhými řapíky patří mezi větší pokojové rostliny. Dospělé rostliny mívají listy hluboce laločnaté a proděravěné, o čemž se mimo jiné můžete přesvědčit třeba na těchto fotografiích: monstera foto.
Monsteru pěstujte v polostínu, vyhovuje jí normální pokojová teplota, v zimě minimálně 15 stupňů Celsia. Zalévejte mírně, v době vegetace přihnojujte dvakrát měsíčně standardním tekutým hnojivem. Také monstera dává přednost zvýšené vzdušné vlhkosti, proto ji postavte na vlhké oblázky a často mlžte. Veškeré dlouhé vzdušné kořeny zastrkávejte do zeminy, aby z ní mohly brát výživu. Monsteru je dobré vyvázat k silné opoře.
Filodendron (Philodendron)
Filodendron je liánovitá rostlina s velkým množstvím vzdušných kořenů. Potřebuje oporu, okolo které se obtáčí, nebo jej můžete zasadit do závěsných nádob. Tvar listů je srdčitý nebo šípovitý. Rostlina může dorůst až do výšky 150 cm. V našich podmínkách nevytváří květy.
Filodendron pěstujte při vyšších teplotách, v zimě postačí teplota nad 12 stupňů Celsia, nesnáší přímé slunce. Zalévejte jen mírně a ve vegetační sezoně aplikujte jednou za dva týdny standardní tekuté hnojivo. Během zimních měsíců zalévejte slabě. Rostlina vyžaduje vysokou vlhkost vzduchu, postavte ji tedy na vlhké kamínky a často roste.
Spathiphyllum má krásný střízlivý vzhled, nejlépe vynikne jako solitér. Temně zelené listy této rostliny poskytují krásné pozadí čistě bílým toulcům. O půvabu této pokojové rostliny se můžete přesvědčit zde: lopatkovec foto.
Lopatkovec vyžaduje polostín, ale miluje teplo; přezimuje při teplotě 12 stupňů Celsia. Od časného jara do poloviny podzimu jej zalévejte jen mírně a přihnojujte jednou za dva týdny standardním tekutým hnojivem. V zimním klidovém období zalévejte slabě. Rovněž spathiphyllum potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost. Květináč postavte na vlhké kamínky a rostlinu pravidelně mlžte. Toulce neroste, mohly by začít hnít.
Diefenbachii je možné zakoupit v zahradnictvích, některých květinářstvích nebo internetových obchodech. Jejich cena se pohybuje v rozmezí od 180 do 1 000 korun. Cena se odvíjí od počtu listů rostliny, čím více, tím dražší.
Pokud rostlinu pěstujete na stejném místě 2 až 3 roky, začne nasazovat květy. Ty však zastavují růst listů. Proto je lepší každý výhon s květy vylomit.