Zajímá vás téma DR MAX SÍROVÁ MAST? Tak právě pro vás je určen tento článek. Kyselina sírová patří mezi nejdůležitější průmyslově vyráběné chemikálie. Její vzorec je H2SO4 a triviální název „vitriol“. Jde o velmi nebezpečnou žíravinu. Při kontaktu koncentrované kyseliny sírové s pokožkou dochází k závažnému poleptání, vdechnutí jejích výparů může způsobit poruchy dýchání a její požití může být až smrtelné.
Výroba
Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.
Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.
Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.
Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.
Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lu
Ve svém příspěvku NÁHRADA ZA QUADRIS MAX ČI OPTIKOMBI VINNÁ RÉVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Holub.
Zdravím, Quadris Max či Optikombi vinná réva se již ani jeden nevyrábí a nedají nikde sehnat. Osobně jsem Quadris používal a fungoval mi. Chci se zeptat, jaký postřik (aktuálně koupitelný) mi doporučíte jako adekvátní náhradu?? Děkuji! PH, Znojmo
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Také kyselina sírová snižuje pH vody v bazénu. Na úpravu stačí (cca do pH 7) 38% kyselina sírová, případně solná (ta je vhodnější pro tvrdou vodu).
Obvykle pro snížení pH bazénové vody platí: 30 ml kyseliny sníží pH 1 m3 vody o 0,1.
Při kontaktu koncentrované kyseliny sírové s pokožkou dochází k závažnému poleptání, vdechnutí jejích výparů může způsobit vážné poruchy dýchání a její požití může být až smrtelné. V množstvích, která se přidávají do potravin, je to však bezpečná látka.
V naší poradně s názvem POSTŘIKY NA VINNOU RÉVU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Holub.
Zdravím, používal jsem m.j. na révu Quadris max, ale už se nevyrábí. Je za něj prosím nějaká adekvátní náhrada? Děkuji a hezký den. Petr Holub, Znojmo
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jako plnohodnotnou náhradu místo přípravku Quadris max můžete na vinnou révu použít jíchu z Otrivy a Folpanu. Oboje dostupné v maloobchodě, ceny můžete vidět zde: https://www.zbozi.cz/hledej… https://www.zbozi.cz/hledej…
Smícháním těchto dvou přípravků docílíte stejného obsahu účinných látek, jako byly v přípravku Quadris max.
Ingredience na korpus (na plech 25 x 25 cm): 5 vajec, 4 lžíce polohrubé mouky, 1 lžíce prosátého kakaa, 5 lžic cukru krupice
Ingredience na pařížskou šlehačku: 2 pařížské šlehačky v kelímku, 40 g želatinového ztužovače Dr.Oetker
Ingredience na pudinkovou šlehačku: 2 Ramy Cremefine na šlehání, 1-2 vanilkové cukry, 1/2 balíčku pudinku za studena Olé od Dr.Oetkera
Postup: Bílky ušleháme s trochou cukru. Zbylý cukr šleháme se žloutky asi 3-4 minuty. Poté střídavě ručně vmícháváme mouku s kakaem a ušlehané bílky. Pečeme 15-20 minut na 180 °C. Po vychladnutí korpus pokapeme rumem.
Postup - pařížská šlehačka: Ušleháme dvě pařížské šlehačky, přidáme 40 g želatinového ztužovače Dr.Oetker, připravíme podle návodu na obalu a spojíme se šlehačkou a navrstvíme na piškot.
Postup - pudinková šlehačka: Po ztuhnutí v lednici dozdobíme pudinkovou šlehačkou. Ušleháme dvě Ramy Cremefine na šlehání, 1-2 vanilkové cukry a 1/2 balíčku pudinku za studena Olé od Dr.Oetkera. Část odložíme na dozdobení cukrářským sáčkem, zbytek navrstvíme na pařížskou šlehačku.
Ve svém příspěvku KYSELINA DO BAZÉNU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alexandr starzinský.
Zdravím, nevím zdali jsem to nějak nepochopil, ale co tedy na snížení PH v bazénu? Kyselinu sírovou nebo solnou tedy ne? Na jiném foru to doporučují, tedy solnou spíše pro tvrdou vodu (to je můj případ), nikde jsem nečetl že narušuje hadice nebo spoje. Vždyť z obchodu PHmínus je vlastně kyselina sírová, nevím v jaké koncentraci ale to je asi skoro jedno. Ze své praxe již druhý rok používám solnou a myslím že to plně vyhovuje, zdravím A.S.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bazen servis moric.
Mam dlouhodobe poznatky, ze prave solna tohle udela.nestane se za rok, nebo za dva.podruhe i vyrobci chlorinatoru to primo zakazuji, protoze to odpali desticky, kde dochazi k elektrolize...ale je to vas problem.rad k vam pojedu na drahy servis.
Ve svém příspěvku KYSELINA DO BAZÉNU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bazen servis moric.
Pouziva se tekute PH minus, coz je kyselina sirova.a nebo ten hnus, co prodava mauntfild, nebo obchodaky.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alexandr starzinský.
zdravím,asi jsem natvrdlý ale nepochopil jsem čím tedy snižovat PH ,sírová je tedy vhodná?Protože všechny hnusy z obchodu jsou založeny právě na ní.Potřebuji asi 1x týdně upravit PH,dám do 50m3 bazénu 2-3 litry solné a potom chlornan a myslím že že to je dobré.Samozřejmě si od Vás nechám poradit jak to dělat lépe,děkuji A.S.
Přeměna listů koky na kokovou pastu, základ pro kokain a hydrochlorid kokainu, se vyskytuje především v Bolívii, Kolumbii a v Peru. Primární místa pro přeměnu listů na pastu z koky
a kokainové základny jsou hlavně v Peru a v Bolívii, zatímco Kolumbie je primární lokalitou pro konečnou konverzi na hydrochlorid kokainu. Existuje celá řada chemikálií a rozpouštědel, které
hrají zásadní roli při zpracování listů koky na pastu. Mnohé z těchto chemikálií jsou zcela běžné; všechny jsou teoreticky zastupitelné a všechny mají legitimní použití, což ztěžuje jejich kontrolu. Tyto
chemikálie a rozpouštědla spolu s jejich náhražkami jsou:
Zpracování koky lze rozdělit do tří fází. První je přeměna listu koky na pastu koky; to se téměř vždy provádí v blízkosti polí koky kvůli omezení přepravy listů koky. Druhá fáze je přeměna kokové pasty na kokainový základ. Tento krok se v Kolumbii obvykle vynechává a přebíhá se přímo z pasty do kokainu HCl. Konečným stupněm je konverze báze na HCl.