Telecí maso je pro české strávníky zbytečným tabu. Telecí však nepatří jen do dietní stravy, je to nedílná součást světových kuchyní, a my se jen můžeme modlit, aby se dostalo plnohodnotně i na český trh. U telecího masa, stejně jako u mas jiných, platí to, že každá část masa je jinak houževnatá. Pro průměrné restaurace je telecí velmi drahá surovina a pro domácí spotřebitele je to naopak surovina těžko sehnatelná.
Charakteristika
Telecí maso je bledě růžové až růžové, jemně vláknité, měkké konzistence a libové. Obsahuje více vody než maso hovězí. Vzhledem k malému podílu tuku je lehce stravitelné a vhodné na dietní a dětskou výživu. Telecí maso má příjemnou chuť s vůní po mléce. Nejlepší je z tří- až pětitýdenních savých telat o hmotnosti kolem 60 kg. Barvu a strukturu masa ovlivňuje výživa. Na trhu lze koupit maso z mléčných telat, která jsou krmena jen mlékem, a běžné telecí, to je z telat krmených pící. Maso z mléčných telat je mnohem světlejší a křehčí. Vedle delikátní chuti nelze ani opomenout význam telecího z nutričního hlediska. Telecí má kalorickou hodnotu 580 kJ/100 g, jen 6 % tuku a 21 % bílkovin. Díky těmto hodnotám je toto maso nepostradatelné pro jedince s dietou s nižším obsahem tuku a s redukční dietou.
telecí droby – mezi telecí droby patří játra, srdce, plíce, jazyk, mozek, okruží (předžaludky telat a část střeva), slezina, brzlík (růstová žláza).
Díky výše popsané struktuře se telecí maso tepelně upravuje velmi rychle. Musíme dávat pozor při pečení a smažení, protože telecí maso má sklon k rychlému vysychání. Zásadně používáme nižší teploty a kratší čas přípravy. Lehké obalení masa v mouce před smažením udrží maso šťavnaté. Výjimečnou chuť telecího masa podtrhne kombinace s jemnými krémovými omáčkami, zeleninou a bylinkami. Všechny části určené na rychlou úpravu (pečeně, kotlety, svíčková, steaky) jdou výtečně kombinovat se všemi druhy hub. Přestože jde o maso libové, je například u pečeně žádoucí vrstvička tuku (tukové krytí), která chrání maso během kulinářské úpravy před vysušením. Tuk odstraňujeme zásadně až z upečeného masa.
Hovězí kýta bez kosti – jak s ní pracovat a co z ní vařit
Hovězí kýta bez kosti je oblíbená především pro snadnou manipulaci a široké využití. Nejčastěji se používá na pečení, dušení, plátky na omáčkách nebo na rolády. Díky absenci kosti se maso rovnoměrněji propéká a lépe se porcuje.
Je však nutné počítat s tím, že jde o libové maso. Pokud se připravuje příliš rychle nebo bez dostatečného podlití, může vyschnout. Pomalá tepelná úprava je u hovězí kýty bez kosti téměř vždy jistota.
Části hovězí zadní kýty
Hovězí kýta patří v dělení hovězího masa mezi takzvané hovězí zadní, která je v 1. jakostní kategorii – tedy patří mezi dražší kousky. Hovězí kýta se skládá:
z ořechu,
vrchního a spodního šálu,
zadní kýty,
válečku,
květové špičky.
Jak je vidět, zadní kýta se skládá z několika částí, které se liší jemností i vhodným způsobem úpravy. Správná volba konkrétní části je klíčová pro výsledek receptu.
Hovězí kýtu je možné v dnešních podmínkách zakoupit již rozbouranou na jednotlivé šály nebo jejich části. V některých řeznictvích je možné zakoupit i kýtu v celku s kostí, ta se dá rožnit, ale je to velmi náročná úprava. Spíše si ji doma rozbouráte na jednotlivé šály nebo kusy.
Květová špička (rump steak)
Jde o nejlepší část zadního hovězího. Tohle velice jemné maso najdete v horní části kýty, upravit jej lze téměř jakkoli. Hodí se k pomalejší úpravě v celku (pečení), vynikající je také na minutky jako rump steak. Maso lehce potřete olivovým olejem, který můžete v závěru zjemnit lžičkou másla. Po grilování nebo smažení před konzumací maso nechte několik minut odpočinout na pánvi nebo grilu.
Hovězí zadní ořech (tip roast, tip steak, ball tip)
Je to libová část z přední části zadní kýty (předkýtí). Jde o pevnější část s výraznou masovou chutí. Skládá se ze tří částí svaloviny, které se od sebe oddělují. Vynikající je pečínka (peče se v celku), pokud je maso perfektně vyzrálé a odleželé, hodí se i na steak. Také se hodí na plátky na houbách, na cibuli, řízky nebo rychlé minutky.
Vrchní šál (top round steak)
Hovězí vrchní šál je libový kus z vnitřní části zadní kýty, má obvykle jemné tukové mramorování. Maso má jemnější svalové vlákno než maso ze spodního šálu, proto je i měkčí a křehčí. Vhodný je především pro pomalejší úpravy – dušení, pečení nebo gulášové recepty. Vyžaduje delší čas, ale odmění se plnou chutí. Vhodný je také ke grilování.
Spodní šál (bottom round steak)
Je to nejnamáhanější část zadní kýty, nemůže být tedy nejkřehčí a nejměkčí. Ovšem dobře zralý spodní šál se hodí i pro minutkovou úpravu. Spodní šál má hrubší sv
Hovězí zadní kýta je univerzální, ale zároveň poměrně libové maso, které vyžaduje správný postup. Pokud se dodrží základní pravidla práce s masem, dá se z této části připravit velmi chutné a šťavnaté jídlo i v běžné domácí kuchyni.
Nechte maso dojít na správnou teplotu.
Hovězí zadní kýta by před přípravou neměla být studená z lednice. Ideální je nechat maso 30–60 minut odpočívat při pokojové teplotě, aby se teplota vyrovnala a maso se při tepelné úpravě nestáhlo.
Zvolte správný způsob úpravy podle části kýty.
Váleček se hodí na pečení vcelku, ořech na plátky a minutky, šál a vrchní šál na pomalé dušení. Nesprávná volba úpravy je častým důvodem tuhosti masa.
Maso vždy nejprve krátce zatáhněte.
Zprudké opečení na začátku uzavře povrch masa a pomůže udržet šťávu uvnitř. Teprve poté má smysl pokračovat v pečení nebo dušení.
Pracujte s nižší teplotou a delším časem.
Zadní kýta nemá dostatek tuku, proto jí svědčí pomalejší příprava při nižší teplotě. Rychlá a agresivní úprava často vede k vysušení.
Nechte maso po přípravě odpočinout.
Po dovaření nebo upečení nechte maso několik minut stát. Šťávy se rovnoměrně rozloží a maso zůstane šťavnatější při krájení.
Příklad z praxe: Pokud připravujete plátky z hovězího zadního ořechu na houbách, krátké zatažení masa a následné pomalé dušení ve vývaru je jistější cesta než rychlé smažení.
Tento postup vychází z přesného řazení kroků, které Zdeněk Pohlreich používá proto, aby znojemská omáčka chutnala masově, nebyla kyselá a nepůsobila jako okurková. Nejde o rychlé vaření, ale o kontrolovaný proces, kde každý krok připravuje půdu pro ten další.
Příprava a prudké opečení masa
Hovězí zadní nebo loupanou plec nejprve protkněte tenkými hranolky slaniny. Maso ze všech stran osolte a opepřete. V hlubokém pekáči nebo hrnci rozehřejte olej tak, aby byl opravdu horký, a maso na něm zprudka opečte. Cílem není maso vařit, ale zatáhnout povrch a vytvořit tmavý základ chuti. Pokud maso bledne nebo pouští šťávu, teplota je nízká. Tento krok je klíčový – neopečené maso už později chuť nikdy nedožene.
Cibulový základ a příprava na dušení
Opečené maso vyjměte a odložte stranou. Do výpeku přidejte najemno nakrájenou cibuli a na středním plameni ji nechte zesklovatět a lehce zezlátnout. Cibule musí změknout a zesládnout, ale nesmí se spálit. Jakmile je hotová, podlijte ji menším množstvím vody a vraťte maso zpět do nádoby. V této fázi ještě omáčka nevzniká – připravuje se jen prostředí pro pomalé měknutí masa.
Dušení v troubě
Hrnec nebo pekáč přiklopte poklicí a vložte do předehřáté trouby. Maso se dusí pozvolna, rovnoměrně a bez prudkého varu. Během dušení maso několikrát obraťte, přelévejte výpekem a podle potřeby lehce podlévejte. Správně dušené maso měkne postupně a šťáva se soustřeďuje, nikoli ředí. Tento způsob dává větší kontrolu než plotna a výrazně snižuje riziko připálení.
Vydusení šťávy a práce s moukou
Jakmile je maso měkké, vyjměte ho z nádoby a udržujte v teple. Šťávu přesuňte na plotnu a nechte ji vydusit téměř na tuk. Teprve ve chvíli, kdy se voda odpaří a zůstane koncentrovaný základ, zaprašte moukou a krátce ji opražte. Tento krok rozhoduje o barvě a chuti omáčky. Mouka nesmí chutnat syrově, ale ani zhořknout. Poté základ zalijte vodou, dobře rozmíchejte a krátce provařte.
Okurky, finální spojení a dochucení
Sterilované okurky nakrájejte na jemné nudličky a orestujte je zvlášť na másle. Teprve poté na ně přeceďte provařenou omáčku. Maso vraťte zpět, krátce prohřejte a dochuťte solí a pepřem. Hotovou znojemskou nechte alespoň 10–15 minut odstát. Během této doby se chuť zjemní a omáčka se zakulatí.
Proč se do znojemské omáčky podle Pohlreicha nedává smetana?
Znojemská omáčka v tomto pojetí nestojí na smetaně, ale na chuti masa.
Smetana by zakryla chuť výpeku a udělala z omáčky těžké, jednotvárné jídlo. Znojemská podle Pohlreicha je postavená na redukované masové šťávě, která dává omáčce sílu a charakter. Právě absence smetany umožní vyniknout masu i jemnému kyselému akcentu okurek.
Jaký kus hovězího je na znojemskou nejlepší?
Nejvhodnější je hovězí zadní nebo loupaná plec.
Tyto kusy mají dostatek kolagenu, který se při dlouhém dušení rozpadá a zajišťuje šťavnatost masa. Zároveň nejsou příliš tučné. Pro pravou znojemskou omáčku je důležité, aby maso vydrželo delší dušení a zůstalo měkké, ale nerozpadalo se.
Kdy přesně přidat sterilované okurky?
Okurky patří do omáčky až úplně na závěr.
V Pohlreichově postupu se okurky restují zvlášť na másle a do omáčky se přidávají až po jejím zahuštění. Díky tomu zůstane chuť omáčky masová a okurky dodají jen jemný kyselý kontrast, nikoli dominantní kyselost.
Proč znojemská omáčka není zelená?
Tmavší barva je známkou správného postupu.
Pokud se okurky přidají až na konec a omáčka stojí na výpeku z masa a cibule, zůstane hnědá až tmavší. Zelená barva je typická spíš pro okurkovou omáčku, kde okurky tvoří základ. Správná znojemská má barvu po mase, ne po zelenině.
Dá se znojemská omáčka zahustit jinak než moukou?
Tradičně se používá mouka, ale jen v malém množství.
Mouka v tomto receptu slouží pouze jako technické zahuštění po vydusení šťávy. Pokud chcete omáčku lehčí, můžete ji zahustit delší redukcí. Důležité je, aby omáčka nebyla moučná, ale hladká a lesklá.
Lze znojemskou vařit bez trouby?
Ano, ale trouba dává lepší kontrolu.
Na plotně je potřeba hlídat teplotu a často kontrolovat, aby se základ nepřipaloval. Trouba zajišťuje rovnoměrné teplo a klidné dušení. Pokud troubu nemáte, vařte na velmi mírném plameni a často podlévejte. Výsledek může být dobrý, ale vyžaduje více pozornosti.
Jak zachránit příliš kyselou znojemskou omáčku?
Přílišná kyselost se dá částečně zmírnit.
Pomůže delší vydusení omáčky, které kyselost zakulatí, případně malá špetka cukru. Pokud je kyselost způsobená okurkami přidanými příliš brzy, už ji nelze zcela odstranit. Proto je důležité okurky používat střídmě a až na závěr.
Proč znojemská omáčka chutná lépe druhý den?
Chutě mají čas se propojit.
Během odležení se masová chuť zvýrazní, kyselost se zjemní a celek působí vyváženěji. Druhý den je znojemská omáčka často plnější a harmoničtější než čerstvě uvařená. Proto je ideální ji vařit s předstihem.
Očištěnou a oloupanou mrkev nakrájejte na kolečka a vložte na rozehřátou pánev s dvěma lžícemi másla. Mrkev lehce osmahněte, aby při dušení pustila více šťávy. Osmahlou mrkev podlijte, aby byla většina mrkve pod vodou (lepší je dát vody jen tolik, aby nebyla mrkev ve vodě ponořena celá) a pánev přiklopte pokličkou. Za občasného promíchání a podlití vařte doměkka. Na pánvi rozpusťte máslo, přidejte trochu hladké mouky a vytvořte jíšku. Dušenou mrkev zahustíte pomalým vmícháváním jíšky do zbylé vody, která se během dušení nevypařila.
Brambory oloupejte, nakrájejte a vařte běžným způsobem. Do vařící vody nezapomeňte přidat sůl a kmín. K uvařeným bramborům můžete přidat trochu másla.
Dušenou mrkev a brambory můžete před servírováním posypat čerstvou petrželkou.
Na roštěnou se používá hovězí maso z hřbetní oblasti, nejčastěji vysoký roštěnec pro steaky nebo nízký roštěnec na dušení či pečení jako roastbeef, protože je šťavnaté, křehké a má skvělou chuť.
Vysoký a nízký roštěnec
Hovězí roštěná pochází z hřbetu zvířete a dělí se na dvě části:
Vysoký roštěnec: Část blíže k hlavě, ideální na přípravu steaků a grilování díky své šťavnatosti a tukovému mramorování.
Nízký roštěnec: Část dále od hlavy, která je také velmi chutná a hodí se na dušení (např. roštěná na houbách) nebo pečení v troubě, jako je anglický roastbeef.
Proč hovězí roštěná?
Šťavnatost: Díky obsahu tuku a mramorování zůstává maso šťavnaté.
Křehkost: Je to jedna z nejjemnějších a nejkřehčích částí hovězího masa.
Všestrannost: Můžete ji připravit na mnoho způsobů – jako steak, pečený roastbeef nebo dušený pokrm.
Líčko, jak název sám napovídá, pochází z tváře skotu, jedná se o část žvýkacích svalů nacházejících se na obou stranách lícních kostí. Libové maso z líček je ještě jemnější než hovězí kližka, má výraznou chuť a je šťavnaté. Neexistuje lepší maso na dušení ze skotu. Hovězí líčka jsou skvělá na guláš, dušená na víně, s olivami ve španělské úpravě, po myslivecku či s těstovinami.
Poslední dobou se tato delikatesa stává velmi moderním a často vyhledávaným pokrmem v luxusních restauracích. Toto maso se běžně užívá ve francouzské i italské kuchyni. Hovězí líčka jsou poměrně tuhá, a proto je tou nejvhodnější úpravou velmi pomalé dušení či konfitování.
Líčka se prodávají od 180 Kč/kg, v biokvalitě za ně zaplatíme zhruba o 40 až 60 Kč více. Když si z nich pak doma připravíme jednu z nejoblíbenějších položek menu drahých restaurací, jako jsou líčka na víně, přesvědčíme se, že se koupě hovězích líček opravdu vyplatí. Hovězí líčka jsou celkem levná, ale určitě je neseženete v běžných supermarketech ani masnách. Můžete si je však objednat v kvalitním řeznictví, nebo na ně někdy můžete narazit i na farmářských trzích.
Srnčí hřbet s kostí či bez kosti: Jde o nejušlechtilejší část srnčího masa, která se hodí k pečení v celku i k přípravě grilovaných kotlet s kostí.
Srnčí kýta: Může se péct nebo dusit a je vhodná i na minutkovou úpravu.
Srnčí na pečení: Nejčastěji se peče v celku hřbet s kostí, a to v úpravě na smetaně. Výborně chutná také pečeně z kýty, kterou můžete den předem naložit do směsi vína, koření a kořenové zeleniny.
Srnčí na dušení: Při přípravě zvěřinových gulášů a jemných ragú se nejlépe uplatní srnčí plec, hrudí nebo pupek. K pomalému dušení vcelku je vhodná kýta bez zadního kolena a pánevní kosti.
Srnčí na minutky: Křehké medailonky připravíte z vykostěného srnčího hřbetu, na steaky se hodí také vrchní a spodní šál z kýty. Podávat je můžete s omáčkou z červeného vína, pepře nebo brusinek.
Před vlastní úpravou si uvědomte, že zvěřina vyžaduje především kvůli nízkému obsahu tuku nejen odlišnou úpravu proti ostatnímu masu (špikování), ale i odlišný způsob podávání a kombinace s přílohami. Nesnažte se tedy vnutit strávníkům například bažanta upraveného s knedlíkem a zelím jako oblíbené vepřové. Jako přílohu podáváme ke zvěřině obvykle rýži, brambory v různé úpravě (například krokety, hranolky, brambory americké, opečené, vařené, jemný bramborový knedlík), jemné knedlíky houskové, jemné pečivo (slané rohlíčky, houstičky a podobně).
Pokrmy ze zvěřiny vždy doplňujeme kompoty, z nichž upozorňujeme na brusinkový, broskvový, dušená jablíčka, hruškový, meruňkový. Výborné jsou i džemy a zavařeniny, například brusinková, šípková, malinová i z černého rybízu. Doplňkem mohou být různé druhy zeleninových salátů.
Z nápojů se ke zvěřině hodí nejlépe vína, ovocné a vinné mošty.
Jaký je rozdíl mezi hovězí zadní kýtou a předním hovězím?
Hovězí zadní kýta je libovější a jemnější než přední hovězí, které obsahuje více vaziva a tuku.
Zadní kýta se hodí hlavně na pečení, plátky a minutky, zatímco přední hovězí je vhodnější pro dlouhé vaření, polévky nebo guláše. Rozdíl poznáte hlavně v délce přípravy a struktuře masa.
Která část zadní kýty je nejjemnější?
Nejjemnější částí zadní kýty je váleček, který má pravidelná vlákna a minimum vaziva.
Právě proto se váleček často používá na pečení vcelku nebo slavnostnější pokrmy. Ostatní části, jako ořech nebo šál, jsou pevnější a vyžadují jiný způsob úpravy.
Je hovězí zadní kýta vhodná na steak?
Hovězí zadní kýta není klasické steakové maso, ale steak z ní připravit lze.
Je nutné krájet maso přes vlákno, zvolit tenčí plátky a krátkou tepelnou úpravu. Výsledkem nebude měkký steak jako z roštěné, ale chuťově výrazné libové maso.
Proč bývá hovězí kýta někdy tuhá?
Tuhost hovězí kýty je nejčastěji způsobena špatnou úpravou, nikoli kvalitou masa.
Rychlé smažení, nedostatek tekutiny nebo špatně zvolená část kýty vedou k vysušení. Pomalejší příprava a správná technika problém většinou odstraní.
Jak dlouho dusit hovězí zadní kýtu?
Doba dušení hovězí zadní kýty se pohybuje kolem 45–90 minut podle velikosti kusu.
Důležité je dusit maso při mírné teplotě a pravidelně kontrolovat množství tekutiny. Příliš krátké dušení vede k tuhosti, příliš dlouhé může maso rozpadnout.
Je hovězí kýta vhodná pro pomalý hrnec?
Ano, hovězí zadní kýta se do pomalého hrnce hodí velmi dobře.
Dlouhá a šetrná příprava při nízké teplotě pomáhá rozložit vlákna a zachovat šťavnatost. Výsledkem je měkké maso vhodné na omáčky nebo trhané pokrmy.
Jak poznám kvalitní hovězí zadní kýtu?
Kvalitní hovězí kýta má sytě červenou barvu a jemnou strukturu vláken.
Maso by nemělo zapáchat ani být příliš tmavé. Důležitý je také původ masa a způsob skladování v obchodě nebo řeznictví.
Mohu hovězí zadní kýtu zamrazit?
Hovězí zadní kýta je vhodná ke zmrazení, pokud je správně zabalená.
Doporučuje se porcovat maso předem, dobře zabalit a rozmrazovat pomalu v lednici. Opakované zmrazování se nedoporučuje.
Jaký je rozdíl mezi zadní kýta a zadní hovězí?
Zadní hovězí je obecné označení, zatímco zadní kýta je konkrétní část masa.
Pojem zadní hovězí se používá lidově a může zahrnovat více částí. Pro recepty je vždy lepší řídit se přesným názvem řezu.
Proč je hovězí zadní kýta oblíbená v české kuchyni?
Hovězí zadní kýta je oblíbená díky poměru ceny a využitelnosti.
Nabízí široké možnosti přípravy, je dostupná a při správném postupu poskytuje velmi dobrý chuťový výsledek, což z ní dělá stálici českých receptů.
Ingredience: 800 g vepřové plece, 600 g mrkve, 1 cibule, 2 lžíce másla, sůl, kmín, mletý pepř, muškátový oříšek
Technologický postup: Z masa odřízneme všechny vnější šlachy, blány a velké kusy tuku. Nakrájíme ho nejprve přes vlákno na 3 cm silné plátky a plátky pak na 3–4cm kostky. Promícháme je se solí a necháme zatím odpočívat. Cibuli oloupeme a nakrájíme nahrubo, 2 mrkve oškrábeme a nožem z nich vytvoříme kostičky jako do polévky. V kastrolu rozehřejeme máslo a maso na něm zprudka opečeme. Postupujeme v dávkách, nesnažíme se maso opéct všechno najednou, protože by se spíš dusilo a nezezlátlo by. Opékáme poměrně zprudka, jde o zkaramelizovaný, zezlátlý povrch masa, o nic jiného. Postupně, jak se maso opéká, ho otáčíme ze všech stran. Jakmile zezlátne úplně, vyjmeme stranou do misky a pokračujeme další dávkou. Po opečení veškerého masa vhodíme do použitého kastrolu mrkev a dvě minuty restujeme, občas promícháme. Nakonec přihodíme cibuli a pokračujeme v opékání. Kvůli chuti a barvě jídla je potřeba vytvořit zlatavý zeleninový základ, takže cibule se musí orestovat do světle hnědé barvy. Když se dno kastrolu začne připékat a hrozit připálením, přilijeme trochu, asi 50 ml horké vody a pomocí vařečky necháme ode dna rozpustit všechny dosavadní přípečky. Voda se velmi rychle odpaří, ale oddálí připálení, takže můžeme cibuli a mrkev restovat dál, aniž by základ zhořkl. Toto opakujeme stále dokola asi 10 minut, až budeme spokojeni s barvou základu (měla by být sympaticky a živě hnědo-zlatá). Do kastrolu vrátíme maso, posypeme kmínem a zalijeme takovým množstvím horké vody, aby bylo ze dvou třetin ponořené. Zakryjeme poklicí a necháme hodinu velmi zvolna dusit, tedy žádné prudké a zběsilé bublání v kastrolu. Zatímco se maso dusí, oškrábeme zbytek mrkve a nakrájíme ji na dvoucentimetrové špalíčky. Nůž můžeme vést zešikma. Po hodině dušení přecedíme téměř měkké maso i se zeleninou přes velký cedník. Scezenou šťávu zachytíme a z cedníku vybereme stranou pouze maso. Zbytek mrkve a cibule, co uvízl v cedníku, vrátíme k přecezené šťávě a společně rozmixujeme tyčovým mixérem. Do rozmixovaného základu vrátíme maso, můžeme použít kastrol, ve kterém probíhalo předchozí dušení, a znovu postavíme na plotnu. Přidáme mrkev, kterou jsme v mezičase nakrájeli, dochutíme šťávu solí, případně trochou čerstvě mletého pepře a špetkou muškátového ořechu, který nastrouháme, zakryjeme opět poklicí a dusíme ještě 20–30 minut, aby finálně změklo maso i čerstvě přidaná mrkev. Občas jemně promícháme, ale velmi opatrně, ať nepotrháme vlákna téměř měkkého masa. Podáváme s bramborovou kaší, šťouchanými nebo vařenými bramborami, případně s bramborovými plackami.
Jelení guláš potřebuje minimálně 2–3 hodiny pomalého dušení.
Zvěřina měkne postupně a rychlé vaření ji spolehlivě ztvrdne. Pokud maso po dvou hodinách ještě klade odpor, pokračuji dál. U jeleního guláše se čas nikdy nedá přesně uspěchat.
Musím maso předem marinovat?
Marinování není povinné, ale velmi pomáhá.
U mladší zvěřiny si vystačím bez něj, ale u staršího kusu je marináda ve víně s jalovcem znát na křehkosti i chuti. Ideální je 12–24 hodin v lednici.
Jaké víno je na jelení guláš nejlepší?
Vhodné je suché kvalitní červené víno.
Osobně sahám po Frankovce, Cabernet Sauvignon nebo Merlotu. Levné kyselé víno dokáže guláš zničit a žádné koření to už nezachrání.
Můžu jelení guláš vařit v pomalém hrnci?
Ano, pomalý hrnec je vhodná alternativa.
Nastavuji 6–8 hodin na LOW. Chuť je jemná, maso šťavnaté, ale omáčka bývá řidší než při klasickém dušení na sporáku.
Je lepší sádlo nebo olej?
Na jelení guláš je sádlo lepší než olej.
Cibule se na sádle lépe karamelizuje a chuť je plnější. Olej používám jen v nouzi, pokud sádlo nemám.
Jak guláš zahustit bez mouky?
Ideální je dostatek cibule a redukce.
Pokud je potřeba, přidám trochu strouhaného chleba nebo lžičku povidel. Mouku u zvěřinového guláše nepoužívám.
Dá se použít mražená zvěřina?
Ano, mražená zvěřina je použitelná.
Důležité je pomalé rozmrazení v lednici přes noc. Rychlé rozmrazování při pokojové teplotě maso zbytečně vysuší.
Co dělat, když je guláš hořký?
Hořkost lze zjemnit povidly nebo vývarem.
Přidávám malé množství povidel, případně trochu vývaru. Pomůže i krátké odstátí guláše, kdy se chutě srovnají.
Maso nakrájej na kostky a Pohlreich doporučuje jen lehce osušit – nepřesolit, aby se nevytáhla šťáva. Zkušené hospodyňky upozorňují, že zvěřina bývá tužší, proto je ideální marinovat ji 12–24 hodin v lednici s červeným vínem a jalovcem.
2. Opečení cibule
Cibule musí být opravdu dobře opečená – až do tmavě hnědé barvy. Právě ona je základem hutné omáčky. Pohlreich často říká: “Cibule utáhne celý guláš.”
3. Opečení masa
Maso vkládej na hodně rozpálený tuk. Nesmí se dusit – musí se zatáhnout. Pokud děláš větší množství, opékej raději na etapy.
4. Koření a základ
Přidá se paprika, rajský protlak, česnek a chvíli se restuje. Teprve pak se zalije vínem a vývarem. Jalovec a bobkový list dodají zvěřinový charakter.
5. Pomalejší dlouhé dušení
Zvěřinový guláš potřebuje čas – 2 až 3 hodiny pomalého dušení. Pohlreich nedoporučuje tlakový hrnec, protože “chuť se nestihne vyvinout”.
Ingredience: 1 kg hovězího zadního masa, 100 g špeku, 200 g žampionů, 3 větší mrkve, 4 středně velké cibule, 20 nakládaných perličkových cibulek, 3 stroužky česneku, 3 lžíce rajského protlaku, 500 ml silného hovězího vývaru, 500 ml kvalitního červeného vína, olivový olej, tymián, rozmarýn, bobkový list, kousek másla, hladká mouka, celý černý pepř, sůl.
Technologický postup: Slaninu nakrájíme na kostičky a orestujeme v rozehřátém hrnci. Přidáme nahrubo nakrájenou cibuli, mrkev, celé větvičky rozmarýnu a tymiánu, bobkový list a máslo. V hmoždíři rozdrtíme pepř, maso nakrájíme na kostky, osolíme ho, opepříme a lehce zakápneme olivovým olejem. Směs rukama promícháme, lehce zaprášíme moukou a opět promícháme. Žampiony a česnek nakrájíme na čtvrtky, vsypeme do hrnce, osolíme, opepříme a promícháme. Přidáme perličkové cibulky, rajský protlak a opět chvíli restujeme. Nakonec do hrnce přidáme maso, zalijeme vývarem a většinu červeného vína. Zvolna dusíme dvě hodiny (doba dušení může být i delší, maso by na konci dušení mělo být opravdu měkké). Tekutina v hrnci by celou dobu měla jemně probublávat, pokud je třeba, přilijeme víno. Hotové hovězí po burgundsku servírujeme s domácím chlebem anebo s čerstvou křupavou bagetou (před podáváním odstraníme bobkový list a větvičky bylinek).
Oloupanou cibuli nakrájíme na drobné kostičky. Kuře dobře očistíme a naporcujeme. Na másle osmažíme jemně pokrájenou cibulku, když už je zlatavá, vmícháme mletou papriku. Po zpěnění zalijeme trochou vody, přidáme osolené porce kuřete a dusíme pod pokličkou. Při dušení porce obracíme a podléváme vodou.
Měkké porce kuřete vyjmeme, šťávu zahustíme světlou jíškou, kterou jsme připravili z mouky a másla, rozšleháme a povaříme nejméně 20 minut, než nám vznikne hustší omáčka. Přilijeme smetanu, necháme přejít varem, přisolíme. Omáčku nakonec přecedíme na porce kuřete a prohřejeme.
Klasické kuře na paprice podáváme s dušenou rýží nebo těstovinami.