ESENCIÁLNÍ OLEJ ZE SMILU ITALSKÉHO je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Smil italský (Helichrystum italicum) je nepříliš známá bylinka z čeledi hvězdicovité (Asteraceae). Rostlina se svými listy podobá levanduli či rozmarýnu. Je to stálezelený polokeř, který dorůstá do výšky až 60 cm. Kvete od léta do podzimu krásně žlutými kvítky. Pochází z Turecka. Roste ale i v dalších částech Asie, běžný je rovněž v Malajsii a v celém Středomoří.
Olejze smiluitalského
Účinky: Regenerační účinky olejů obsažených v květech smilu se využívají v kosmetice, přičemž pomáhají proti volným radikálům i tvorbě vrásek. Jejich destilací se získává jeden z nejdražších esenciálních olejů.
Recept: Čistý esenciálníolejze smiluitalského (Helichrysum italicum) je velmi vzácný a cenný - destilací květů se ho získá pouze 0,05 %. Vzhledem k různorodým a uznávaným účinkům je velmi účinné mít ho s sebou na cestách - působí protizánětlivě, má uvolňující, antialergické, antimykotické, antiekzematické a antioxidační účinky, působí jako expektorans a chrání pokožku i cévy. Doma olej nelze připravit, můžete si jej ale koupit ve specializovaných prodejnách.
V naší poradně s názvem WARFARIN A PARA OŘECHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Božena Živnůstková.
Prosím, zda-li je možné k Warfarinu jíst třeba 1 para ořech denně, nebo ob den.
Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Para ořechy neboli plody stromu Juvie ztepilá mají vysoký obsah vitamínu E a výkyv v příjmu vitamínu E ovlivňuje účinky Warfarinu. Hodně vysoké denní dávky vitamínu E (nad 400 ie) zesilují účinky Warfarinu a hrozí zvýšené riziko krvácení. Mezi další potraviny bohaté na vitamín E patří: mandle, lískové oříšky, majonéza, piniové oříšky, arašídové máslo, slunečnicový olej, slunečnicová semena, olej z pšeničných klíčků. Pokud sníte para ořechy, tak v tom dni snižte příjem zde uvedených potravin. U Warfarinu je důležité nedělat náhlé výkyvy ve výživě. Jeden para ořech denně neublíží, ale nárazově velké množství už může přivodit komplikace.
Jak již bylo popsáno, bylinka se využívá jak v kuchyni k dochucení pokrmů, tak v léčitelství. Z účinných látek se ve smilu vyskytují především silice (pineny, eugenol, geraniol), dále hořčiny a flavonoidy.
V současné době se zapomíná na využití této bylinky k léčbě, což je velká škoda. Vnitřně pomáhá proti křečím, zvláště při menstruačních obtížích. Vzhledem k obsahu hořčin podporuje tvorbu žluči a stimuluje činnost jater. Dále rovněž uklidňuje při migrénách a neuralgiích. Čaj ze smilu se doporučuje i na odhlenění při kašli.
Důležitý je také zevní účinek, a to jednak antibakteriální, fungicidní a protizánětlivý při artritidě a revmatismu, jednak hojivý na hematomy, popáleniny a jizvy. Zklidňuje i rozpraskanou kůži.
Používá se i při přípravě koupelových a masážních olejů vhodných při únavě, nespavosti a stresu. Regenerační účinky olejů obsažených v květech smilu našly své využití v kosmetice. Květy pomáhají proti volným radikálům i tvorbě vrásek. Jejich destilací se získává jeden z nejdražších esenciálních olejů, který prý pomohl zregenerovat tělo i ducha už antickému hrdinovi Odysseovi.
Levandulový esenciálníolej se vyrábí procesem zvaným parní destilace. Čerstvě sklizené květy levandule se umístí do destilačního přístroje a prochází jimi pára. Teplo z páry způsobí odpaření esenciálního oleje a tento odpařený olej se poté ochladí a kondenzuje zpět do kapalné formy, čímž se oddělí od vody. Tímto procesem se získá jak levandulový esenciálníolej, tak i levandulový hydrosol (známý také jako květinová voda).
Návod na destilaci levandule
1. Sklizeň a příprava:
Sklidí se čerstvá levandule a přebytečný rostlinný materiál se před umístěním do destilačního přístroje odstraní.
2. Generování páry:
Voda v oddělené komoře se zahřívá za vzniku páry.
3. Destilace:
Pára je vháněna do destilačního přístroje obsahujícího květy levandule. Pára pomáhá uvolňovat esenciálníolej z rostlinného materiálu a jak pára, tak odpařený olej putují do kondenzátoru.
4. Kondenzace:
Kondenzátor ochlazuje směs páry a oleje, čímž způsobuje její kondenzaci zpět do kapalné formy.
5. Separace:
Zkondenzovaná kapalina, směs esenciálního oleje a vody (hydrosol), se shromažďuje v separátoru. Vzhledem k rozdílu v hustotě bude esenciálníolej plavat na hladině vody a lze jej odsát.
6. Sběr:
Oddělený levandulový esenciálníolej a hydrosol se shromažďují a lze je dále zpracovávat nebo plnit do lahví.
Smil italský se může množit jak řízky, tak semeny. Pro řízkování smilu jsou ideální polodřevnaté stonky odebrané v létě, zatímco semena by měla být vyseta do skleníku v únoru nebo březnu.
Množení řízkováním
Načasování
Pro dosažení nejlepších výsledků odebírejte polodřevnaté řízky v létě nebo začátkem podzimu.
Výběr stonku
Vyberte zdravé, nekvetoucí výhonky, které jsou dlouhé 10–15 cm a mají více listových uzlů.
Příprava
Použijte čisté, ostré nůžky nebo zahradnické nůžky k provedení řezu těsně pod listovým očkem. Odstraňte spodní listy, abyste zabránili hnilobě po umístění do kořenového substrátu.
Substrát
Použijte dobře propustnou směs pro množení, například směs rašeliny a perlitu.
Kořenový hormon
Zvažte použití práškového kořenového hormonu pro podporu rychlejšího vývoje kořenů.
Prostředí
Řízky umístěte na světlé, ale stinné místo a ujistěte se, že kořenový substrát zůstane vlhký, ale ne přemokřený. Rosení může pomoci udržet vlhkost. Vyhřívání kořenové zóny může také urychlit proces zakořenění.
Péče
Řízky pravidelně roste a v případě potřeby lehce zaléváte.
Přesazování
Jakmile se kořeny vyvinou, řízky opatrně zasaďte do jednotlivých květináčů s vhodnou substrátovou směsí.
Množení semeny
Semena smilu vysejte uvnitř ve skleníku v únoru nebo březnu. Použijte dobře propustnou směs pro pěstování semen a semena zasejte na povrch, jemně je zatlačte. Zajistěte teplé, světlé místo s nepřímým slunečním zářením. Klíčení lze zlepšit použitím vlhké kopule nebo zakrytím plastem. Půdu udržujte trvale vlhkou, ale ne přemokřenou. Jakmile sazenice vyvinou několik párů pravých listů, lze je přesadit do jednotlivých květináčů. Jakmile rostliny zakoření, zajistěte jim dostatek slunečního světla.
Chcete-li sušit smil italský (Helichrysum italicum), stonky seřízněte, když jsou květy zavřené, ale připravené k rozevření, a poté je zavěste dnem vzhůru na chladném, tmavém a dobře větraném místě. Tím se zachová barva a tvar květu a stonky se budou při sušení i nadále mírně otevírat, což jim dodá nadýchaný vzhled.
Načasování sklizně
Optimální fáze
Stonky seřízněte, když jsou květy zavřené, ale zdají se být připravené k rozevření, ne až když jsou plně otevřené.
Proč?
Tím zajistíte, že si květy během sušení dobře zachovají barvu a tvar a neztratí okvětní lístky.
Stříhání a svazování
Ostré zahradnické nůžky: Používejte ostré zahradnické nůžky nebo nůžky pro čisté řezy.
Délka stonku: Stonky seřízněte na délku, která umožňuje snadné zavěšení (např. kolem 30 cm).
Vyhněte se příliš nízkému řezu: Ponechte na rostlině nějaké listy, abyste v příští sezóně podpořili opětovný růst.
Svazování: Sbírejte stonky do malých svazků (např. 8–10 stonků).
Zajištění: Svazky svažte provázkem nebo provázkem.
Sušení
Umístění: Svazky zavěste dnem vzhůru na chladném, tmavém a dobře větraném místě.
Cirkulace vzduchu: Dobrá cirkulace vzduchu je zásadní pro prevenci plísní.
Nevystavujte přímému slunečnímu záření: Přímé sluneční světlo může způsobit vyblednutí květů.
Doba schnutí: Doba schnutí se může lišit v závislosti na podmínkách, ale obvykle trvá několik týdnů.
Po sušení
Změna barvy: Sušené květiny mohou ztratit zářivost barev a vůni.
Skladování: Sušené květiny skladujte na chladném a suchém místě, aby si zachovaly svůj vzhled a zabránily jejich křehkosti.
Použití: Sušené květy smilu italského se skvěle hodí na věnce, kytice a další dekorativní aranžmá.
Květy i listy se sbírají nejlépe za slunečného dne, suší se kvůli obsahu silic při teplotě nepřesahující 35 °C.
Nejlepší dřevo z túje, pochází z rodu stálezelených Thuja plicata a Thuja occidentalis. Dřevo túje je známé svou nízkou hmotností, trvanlivostí a odolností vůči hnilobě, díky čemuž je vhodné pro různé aplikace, včetně stavebnictví, nábytku a dokonce i hudebních nástrojů.
Západní červený cedr (Thuja plicata)
Tento druh pochází z pacifického severozápadu a je ceněn pro své červenohnědé jádrové dřevo a světlou běl. Je známý svou výjimečnou trvanlivostí a běžně se používá na obložení, šindele a plotové sloupky.
Severní bílý cedr (Thuja occidentalis)
Tento druh, známý také jako východní arborvitae, pochází z východní Severní Ameriky. Je výjimečně lehký a měkký, ale jeho odolnost vůči hnilobě ho činí cenným pro venkovní použití, jako jsou plotové sloupky a šindele, a také pro vnitřní použití.
Túje (Tetraclinis articulata):
Ačkoli technicky nepatří do rodu Túje, dřevo Túje je také vysoce ceněno pro svou jemnou kresbu, bohatou barvu a drsné vzory. Pochází z pohoří Atlas v severní Africe.
Vlastnosti dřeva z túje
Lehké
Dřevo Túje je obecně lehké, přičemž západní červený cedr váží kolem 350-400 kg/m³.
Odolné
Je přirozeně odolné vůči hnilobě, houbám a hmyzu, takže je vhodné pro venkovní použití a aplikace, kde je důležitá dlouhověkost.
Snadno opracovatelné
Dřevo z túje je relativně měkké a snadno se řeže, tvaruje a upravuje.
Příjemně voní
Po broušení vydává výraznou, příjemnou vůni, která je také známá tím, že odpuzuje hmyz.
Rozměrově stabilní
Má dobrou rozměrovou stabilitu, což znamená, že se při změnách vlhkosti příliš nesmršťuje ani nebobtná.
Běžné použití
Stavební práce: Plotové sloupky, šindele, obklady, sruby a další venkovní stavby.
Nábytek: Díky své odolnosti a zpracovatelnosti se používá pro vnitřní i venkovní nábytek.
Hudební nástroje: Západní červený cedr se používá na kytarové rezonanční desky a dřevo thuje se používá na luxusní kusy.
Ostatní: Truhly (na odpuzování molů), konstrukce kánoí a dokonce i esenciálníoleje.
Důležité informace
Alergie
Někteří jedinci mohou být citliví na prach z thuje plicata (západního červeného cedru) a mohou mít alergické reakce nebo dýchací potíže.
Esenciálníolej
Esenciálníolej z thuje, získaný ze dřeva a listí, má některé léčivé vlastnosti, ale měl by se používat s opatrností, protože ve vysokých dávkách může být jedovatý.
Udržitelnost
Je důležité získávat dřevo thuje z udržitelně obhospodařovaných porostů, aby byla zajištěna jeho trvalá dostupnost.
Při použití této metody, můžete extrahovat esenciálníoleje z rostlin, které když promnete mezi prsty tak voní. Skvělé jsou například okvětní lístky růže, rozmarýn, jehličí, máta, grapefruit, levandule nebo pačuli. Neočekávejte, že získáte velké množství oleje. V rostlinách ho je opravdu jen malinko a proto budete potřebovat na pár kapek několik kilo rostlinného materiálu. Podívejte se, co budete k domácí výrobě potřebovat.
Bude potřeba:
velký hrnec s pokličkou
destilovaná voda
dostatečné množství čerstvého rostlinného materiálu, aby zaplnil hrnec do poloviny - alespoň 3 až 4 kilogramy, nasekané rostlinné hmoty
čas
Recept na výrobu
Umístěte rostlinný materiál do velkého hrnce a zalijte ho destilovanou vodou. Voda by neměla naplnit více než ¾ objemu celého hrnce, zelená hmota pak ½ hrnce. Hrnec zakryjte obrácenou pokličkou. Když je poklička na hrnci obráceně - vypouknutím dolů, tak to umožní, aby všechna pára, která se tvoří a kondenzuje na pokličce mohla padat zpět do hrnce. Pokud nemáte pokličku, můžete použít nějakou desku. Hrnec postavte na plotnu a zapněte ji na nejvyšší stupeň dokud nebude voda horká. Jakmile je voda teplá, stáhněte výkon plotny dolů na nízkou úroveň a duste při 60°C po dobu 3-4 hodin.
Až bude rostlinný materiál rozvařený a usazený dole, tak to vypněte a nechte vychladnout. Když to trochu vychladne, tak celý hrnec umístěte do chladničky. Pokud je váš hrnec moc velký a do ledničky se nevejde, můžete přelít tekutinu do jiné menší nádoby. V lednici to nechte přes noc.
Na druhý den to vytáhněte z chladničky. Měli byste vidět tenkou vrstvu oleje, která se vytvoří na hladině a bude tuhá po ochlazení. To je éterický olej - vaše domácí silice! Opatrně ho odeberte z vody. Pracujte rychle než to začne rychle tát!
Nasbíraný ztuhlý olej dejte do lahvičky. Asi se vám nepodaří vyjmout jen olej bez vody, takže v lahvičce může být malé množství vody na dně. Když lahvičku jemně zahřejete, tak se voda vypaří a zůstane jen esenciálníolej. Nezahřívejte olej příliš dlouho, jinak může ztratit svou účinnost.
Svojí vlastní domácí vonnou silici můžete skladovat v uzavřené barevné skleněné nádobě v temnu a chladu.
V současné době se pro povrchovou úpravu dřeva stále více používají oleje a vosky. Dřevo, respektive jeho povrch je napuštěn tekutým, případně pastovitým voskem, nebo přírodním (ale někdy i syntetickým) olejem s vhodnými vlastnostmi, který se vsákne do jeho struktury, a tak ho chrání proti vnějším vlivům.
Vosk časem trochu ztmavne, to není vůbec na závadu. A když se povrch trošku ušpiní, stačí jej oživit teplou mýdlovou vodou. Na více znečištěné povrchy použijte ocelovou vlnu namočenou v terpentýnu. Po tomto zásahu ale musíte nanést další vrstvu vosku.
Vosk nanášejte měkkým hadříkem, složeným do několika vrstev. Naberte vosk na hadřík a jemně ho kruhovými pohyby vetřete mezi vlákna. Podélnými pohyby pak povrch vyhlaďte. Ujistěte se, že vrstva vosku je na celém povrchu rovnoměrná.
Nechte povrch 15 minut zaschnout a pak nanášejte další vrstvy vosku pomocí jemné ocelové vlny. Pracujte po směru vláken. Na práci nespěchejte a každou vrstvu nechte přes noc zaschnout. Čtyři až pět vrstev by mělo stačit.
Chcete-li povrch s větším leskem, vyleštěte navoskovanou plochu měkkým hadříkem. Příliš netlačte, protože byste mohli porušit jednolitou vrstvu vosku.
Po navoskování se rozvine přirozená krása dřeva. Vosky na dřevo jsou k dispozici v tekuté či krémové podobě.
Oleje a vosky se jednoduše aplikují a jejich následná údržba je velmi snadná. Nátěry nepraskají, neodlupují se a neodprýskávají a uchovávají si přírodní elasticitu. Dřevo může dýchat, zmenšují se jeho tvarové změny vznikající vlivem vlhkosti. Vytváří se odolný povrch s výbornými vlastnostmi pro užívání. Již upravené povrchy lze znovu snadno naimpregnovat, případně přeleštit. Poškozené plochy je možné jednoduše opravit a vzniklé chyby zamaskovat. Velkou předností olejů a vosků je, že s trochou pečlivosti dosáhne skvělých výsledků a kvalitní povrchové úpravy i laik a domácí kutil.
Oleje a vosky se dnes používají pro povrchovou úpravu nábytku z masivního dřeva, podlah a obkladů, hraček, částí hudebních nástrojů, zahradního nábytku a i celých dřevostaveb. Jsou šetrné k životnímu prostředí při výrobě, použití i při likvidaci. Převážná většina surovin se získává z přírody – lněný olej, včelí vosk, carnauba – vosk, candelila – vosk, slunečnicový olej, sójový olej, olej z bodláku, případně terpentýn. U některých výrobků se pro zlepšení vlastností přidávají v malém množství i syntetické materiály.
Impregnace
Impregnace olejem je jedním z nejstarších způsobů povrchové úpravy a ochrany dřeva. Původně se používala pouze lněná fermež, získaná lisováním lněných semen, která za působení kyslíku vysychala. Dnes se olejové impregnace opět vrac
Smil je rovněž známá léčivka. Inhaluje-li se, pomáhá při bronchitidě, čaj ze smilu se užívá k pročištění průdušek. Používá se také při přípravě koupelových a masážních olejů vhodných zejména při únavě, nespavosti a stresu.
Účinky: Vnitřně se smil využívá v podobě čaje proti křečím, a to především při menstruačních obtížích. Obsažené hořčiny pak podporují tvorbu žluči a stimulují činnost jater. Konzumace čaje rovněž pomáhá při migrénách a neuralgiích, doporučuje se i na odhlenění při kašli.
Suroviny: menší hrst listů smilu, 250 ml vroucí vody
Postup: Čerstvé listy zalijte vroucí vodou, přikryjte a nechte louhovat po dobu 10 minut.