Autorství receptu na salát César se obvykle připisuje italskému kuchaři jménem Cesare Cardini, který působil v Mexiku a USA a podle kterého dostal salát i svůj název. Traduje se, že salát Cesár vznikl u příležitosti oslav 4. července 1924, ale existují i jiné verze vzniku receptu. V roce 1948 pak začal Cardini s tovární výrobou dresinku. Podle původního Cardiniho receptu se do salátu dávaly celé listy římského salátu naplněné krutony, parmezánem, worcesterskou omáčkou a vejci (částečně ztuhlými, ale ne zcela uvařenými). Za základ originálního salátu César se považuje právě římský salát, nikoli ledový salát a podobně. Dnes se většinou používají nakrájené či natrhané listy a do salátu se často přidávají ančovičky (které sám Cardini odmítal) či kousky kuřecího masa, popřípadě další ingredience. I když vám v restauracích budou servírovat různé variace tohoto salátu, právě pár kapek worcesterské omáčky spolu s ančovičkami (alias sardelkami) dodá pokrmu chuť typickou jedině pro salát César. Tento salát se stal velmi oblíbeným v Kalifornii a odtud vedla jeho cesta rovnou do Evropy.
Příprava kynutého těsta v pekárně je velice jednoduchá. Navážíte či odměříte si suroviny dle receptu, nejdříve všechny tekuté suroviny a sůl, pak přidávat sypké, přičemž do mouky zamícháte sušené droždí. Zkoušela jsem v pekárně péct i z droždí v kostce a výsledek byl stejný, takže jsem u toho také zůstala. Pokud máte v receptu máslo nebo jiný ztužený tuk, je potřeba je rozehřát, aby byly tekuté, pozor ale, aby nebyly příliš horké a nepřišly do kontaktu s droždím, těsto by nemuselo vykynout, jak má. Pokud se mi stane, že je máslo příliš teplé a do receptu patří voda či mléko, dávám tyto ingredience studené a vše mám vyřešeno, ještě se mi nestalo, aby těsto nevykynulo nebo něco podobného.
Máte-li všechny ingredience v pekárně, zapněte program kynuté těsto a vyčkejte, až do ukončení programu si nemusíte pekárny všímat. Jakmile zazní signál (má-li pekárna akustické signály, že je těsto hotové), vyjměte těsto z pekárny a můžete vyklopit na vál a dále zpracovávat.
Takhle se zavařují houby na Moravě. Houby zavařované na přírodní způsob bez nálevu. Zdá se to divné, ale můžu jen doporučit, houby jsou skoro jako čerstvé, zůstává v nich chuť a částečně i tvar.
Houby na zavařování použijeme jen zdravé, nakrájíme na libovolné kousky. Lišky a václavky a všechny houby, které mají pod kloboukem žebrování umyjte vodou na sítku. Hřiby a ostatní houby jim podobné vodou nemyjte, ale očistěte nasucho.
Houby poměrně surovým způsobem, bez milosti, natlačte do sklenic a při tom se snažte, abyste z nich neudělali kaši. Houby při zavařování trochu zmenší svůj objem, tak abychom ve sklenicích nakonec něco měli.
A teď přijde hlavní překvapení tohoto receptu: do sklenic už nedáme nic, opravdu vůbec nic, jen je dobře zavřeme a sterilizujeme 90 min ve vodě horké 90 °C. Vyndáme a za 24 hodin znovu sterilizujeme 60 min zase při 90 °C. Po první sterilizaci zmenší svůj objem, ale po té druhé už ne. Houby zavařené touto moravskou vychytávkou vydrží až dva roky, možná i déle. Platí ale pravidlo, že při každém otevření sklenice nejprve přičichněte k obsahu. Pokud neucítíte nepříjemný zápach, tak je vše bezpečné. V opačném případě se to nepovedlo a celý obsah sklenice vyhoďte.
Zavařené houby se pak dají použít jako ty čerstvé, například do omáčky, polévky, pod maso, smaženice, kulajda, atp.
Pstruh je chutná ryba s jemným masem, v našich podmínkách velmi dobře dostupná. Pstruha můžete připravit na spoustu způsobů a za použití jednoduchých receptů s minimem ingrediencí, ale také si s ním můžete dát více práce a použít nejrůznější suroviny, ať jsou to žampiony, víno, bylinky, to už záleží jen na vás, vše bude určitě chutnat výborně. Pstruha můžete upravovat na pánvi, v troubě, na grilu, v alobalu, za zmínku stojí i pstruh uzený, ale jedno pravidlo byste se měli snažit dodržet. Pstruh se na talíř podává celý, od hlavy až k ocasu, včetně ploutví, očí, ocasu, dokonce se říká, že líčka ze pstruha jsou to nejchutnější maso.
Zajímá-li vás nutriční hodnota pstruha, pak má 100 g této výborné ryby jen 570 kJ, obsahuje 20,9 g bílkoviny, 5,4 g tuku a 0,99 g omega-3 mastných kyselin. Ze pstruha lze připravit i dietní jídlo, záleží na tom, jaké další suroviny k přípravě použijete. Chcete- li si pochutnat, připravila jsem pro vás pár receptů.
Pstruh na másle
Ingredience:
pstruh
máslo
hladká mouka
sůl
kmín
citron
Postup:
Pstruha důkladně omyjte, osušte, nasolte a okmínujte. Kmínu se nemusíte bát, nic tím nezkazíte. Nezapomeňte nasolit i okmínovat pstruha v dutině břišní. Obalte ho v mouce. Na pánvi rozpusťte máslo a z každé strany na něm pstruha pečte zhruba 5 minut. Při podávání zakápněte citronem a jako příloha se hodí brambory, různé zeleninové saláty, zeleninová obloha, já osobně upřednostňuji krajíc čerstvého chleba.
Pstruh v troubě
Ingredience:
pstruh
máslo
cibule
anglická slanina
petrželová nať
hladká mouka
kmín
sůl
citron
Postup:
Pstruha omyjte, osušte, osolte a okmínujte i v dutině břišní. Povrch pstruha obalte v mouce a do dutiny břišní přidejte plátek slaniny, snítku petrželové natě a cibuli nakrájenou na tenké plátky. V pekáči rozehřejte máslo, vložte pstruha, přidejte zbytek pokrájené cibule. Na povrch pstruha položte pár plátků másla, aby se utvořila krusta. Nezakrývejte a pečte v troubě vyhřáté téměř na 200 C asi půl hodiny, než povrch zezlátne. Upečeného pstruha pokapejte šťávou z citronu.
Pstruh na grilu
Ingredience:
pstruh
anglická slanina
česnek
koření na ryby
citronová šťáva
sůl
Postup:
Pstruha omyjte, osušte, posolte, pokapejte citronovou šťávou a lehce posypte kořením na ryby. Do dutiny břišní dejte celý stroužek česneku. Pstruha zabalte do anglické slaniny a dejte na gril. Rybu grilujte po obou stranách,
Česká tradiční kuchyně je založena na surovinách, které se u nás hojně vyskytují – brambory, česnek, petržel, celer, mrkev, maso, luštěniny, obilniny, chmel, ... Za dva pilíře české tradiční kuchyně lze považovat polévky a omáčky servírované s masem, k nejoblíbenějším patří vepřové, kuřecí, hovězí a zvěřina. Omáčky jsou zpravidla velmi hutné, jejich důležitou ingrediencí je smetana, máslo nebo mouka.
Svíčková, i když ne v pravém slova smyslu omáčka, je zmiňována ve slavné knize a první kuchařce u nás – v Domácí kuchařce vydané roku 1826, kterou napsala Magdalena Dobromila Rettigová, česká buditelka rané fáze Národního obrození, spisovatelka a autorka příruček do kuchyně. O zásadním významu této publikace hovoří její téměř stoleté nepřetržité reedice.
Název svíčková vznikl v dobách, kdy hovězí maso bylo méně kvalitní a kdy se k přípravě tohoto jídla skutečně používala pravá svíčková, která se protýkala slaninou, a někdy dokonce i přes noc marinovala, neboli nakládala do mořidla (pajcu). Později, když se kvalita hovězího masa zlepšila a cena pravé svíčkové stoupla, byla hlavně v restauracích pravá svíčková nahrazena falešnou svíčkovou nebo prostě hovězím masem z kýty. Toto maso, relativně málo odleželé a málo prorostlé tukem, bylo špikováno a většinou rovněž nakládáno do octového nálevu s kořenovou zeleninou, který masu dodal jednak chuť, jednak maso poněkud tenderizoval (změkčoval).
Postupem času vzniklo několik receptů na přípravu tohoto jídla, ale ať již bylo maso marinováno, nebo ne, technika jeho úpravy byla vždy téměř stejná.
Když se říká „pečeně“, tak se maso napřed na trošce tuku ze všech stran prudce opeče (orestuje), aby se v něm uzavřely šťávy. Opečené maso se pak vloží do pekáče na orestovaný zeleninový základ. Přidá se koření a sůl, případně půlka citronu, podlije se vodou, případně troškou marinády, a pokud nebylo maso marinované v octovém nálevu i ocet, a dusí se do měkka. Dušené maso se vyndá a před krájením se nechá chvíli uležet. Mezitím se dokončí omáčka. Na zbylý základ v kastrole se nalije vývar nebo voda a vše se přivede do varu. Po chvilce se základ zahustí světlou jíškou a zalije smetanou smíchanou s troškou mouky (kvásek), aby se omáčka takzvaně nezdrcla. Omáčka se pak rozšlehá ponorným mixerem nebo se propasíruje přes jemný cedník, trochu se povaří, navrch se dá kousek másla, aby se neudělal škraloup a aby omáčka dostala glanc.
Svíčková by se pak měla podávat na horkém talíři, zpravidla ve dvou plátcích přelitých horkou zlatohnědou omáčkou a se čtyřmi nebo pěti plátky knedlíků šindelovitě položenými na levou stranu od masa. Na maso se někdy pokládá plátek citronu (citronový terč), který se pokrývá brusinkami a případně šlehanou smetanou.
V receptu jde tedy především o nachystání si masa prošpikováním špekem, orestování masa a zeleniny s kořením (celý černý pepř, nové koření, bobkový list), dochucení základu (octem, hořčicí, cukrem), po změknutí masa se vypečená šťáva zahustí jíškou, přidá se propasírovaná použitá zelenina, omáčka se zjemní smetanou a je hotovo.
Recept je navržen pro zpracování jednoho kilogramu hovězí zadní plece. Výsledný pokrm vystačí na pět porcí s pěti knedlíky a dostatkem výborné omáčky, které se nikdy nepřejíte. V receptu se používají čerstvá rajčata i rajčatový protlak. Kouzlem tohoto receptu je červená paprika a skořice. Ty dodají omáčce jedinečnost, díky které si ji zamilujete. Pro vytvoření tohoto červeného skvostu budete potřebovat několik běžných ingrediencí a tento dokonalý postup.
Nejprve uvařte maso doměkka. Ve velkém kastrólu přiveďte k varu tři litry vody s jednou lžičkou soli. Do vroucí vody ponořte celé maso a zvolna vařte 2,5 hodiny. Mezi tím si nakrájejte rajčata na menší kousky, nadrobno rozkrájejte cibulku, citron rozkrájejte na plátky a do misky si připravte všechno koření. Deset minut před dovařením masa si na oleji zpěňte (1 až 2 minuty) nadrobno nakrájenou cibuli, přidejte pokrájená rajčata a duste 5 minut. Potom přidejte rajský protlak, všechno koření a na plátky rozkrájený citron. Vše zalijte veškerým horkým vývarem z masa a vařte do doby, než se rajčata úplně rozvaří (asi 20 minut). Pak omáčku přeceďte, dochuťte cukrem a osolte. Na másle si z mouky za stálého míchání a na mírném teple uvařte hnědou jíšku (doba vaření mouky v másle je 15 minut), kterou pak vmíchejte horkou do omáčky a pomalu znovu přiveďte k varu. Za stálého míchání uvidíte, jak se vám omáčka krásně zahušťuje a nádherně voní. Omáčku povařte ještě 5 minut, aby vás nepálila žáha z té jíšky. Do hotové omáčky můžete k prohřátí naskládat nakrájené kousky masa, které už trochu vychladlo. Nejlepší příloha jsou houskové knedlíky, ale můžou se použít i těstoviny.
Maso na grilování naložené v marinádě je křehčí, vláčnější a šťavnatější. Na přípravu marinád se většinou používá olej, ocet nebo případně i víno, koření a bylinky, někdy základ tvoří bílý jogurt nebo kefír a přidává se i citrónová šťáva. Každá složka marinády má svůj význam. Olej zesiluje chuť použitého koření, kyselá složka dodává jídlu osvěžující chuť a také prodlužuje trvanlivost. Aby maso získalo tu nejlepší chuť, musí být v marinádě nějaký čas naložené. Doba je závislá na druhu masa i marinády a také na tom, jak moc chceme mít maso kořeněné. Drůbeží maso a ryby se marinují poměrně krátce, v některých případech stačí i hodina. Vepřové maso by podle druhu mělo být v marinádě od dvou do dvanácti hodin, některé druhy hovězího se marinují i 24 hodin. Maso marinujte v nerezové, kameninové nebo plastové nádobě, ideálně takové, která má víko. Použít se dá i plastový sáček. Mísu s masem v marinádě vždy vyndejte z chladničky o nějakou dobu dřív, než začnete grilovat, maso ke grilování by mělo mít pokojovou teplotu. Marinádu, která vám zůstane, nevylévejte, ale použijte ji v průběhu grilování k potírání masa.
Příprava vlastní marinády není náročná ani drahá. U základního receptu bude stačit trochu olivového oleje a koření, případně bylinky. Existuje samozřejmě mnoho různých receptů, ale při dodržení několika jednoduchých základních pravidel se nemusíte bát experimentů a do marinády namíchat především to, co vám chutná. Nejdůležitější zásadou je šetřit se solí. Sůl v marinádě z masa vytahuje vodu, a to je pak po upečení suché. Nedoporučuje se ani používání různých směsí grilovacího koření, protože i ty většinou obsahují poměrně hodně soli. Maso osolte až při samotném grilování a přisolit si ho můžete i na talíři. Nejlepší variantou je osolit maso až po samotném grilování. S kořením a všemi ostatními přísadami v marinádě to také nesmíte přehnat. Velmi často se maso nakládá do směsi z hořčice, kečupu, česneku, cibule a různého koření, která se nakonec smíchá s větším množstvím oleje. To je naprosto špatně. Maso ztratí svoji přirozenou chuť i aroma, a pokud grilujete nad dřevěným uhlím nebo grilovacími briketami, vznikají po odkapávání oleje škodlivé látky. U většiny druhů masa, ale především ryb, stačí jen lehké potření olejem s čerstvými bylinkami, které chuť masa zvýrazní.
Důraz se klade také na teplotu grilování. Gril je třeba dostatečně rozpálit, ideálně tak 35–40 minut předem. Teplota by měla dosáhnout 250–300 °C. Stejně podstatná je i doba grilování. Vepřové a hovězí plátky grilujeme 6–10 minut, pstruhy asi 12 minut, kuřecí nevykostěná stehna až 35 minut.
Receptů na přípravu květáku je mnoho. Mezi nejvíce oblíbené patří květákové placičky, květáková polévka, zapečený květák, takzvaný květákový mozeček s vejci, květákové karbanátky a smažený květák. Níže naleznete několik receptů právě na květákové placičky. Sami posuďte, zda tyto recepty stojí za to!
Mazanec je vláčný, dozlatova upečený moučník vonící máslem a plný rozinek. Název vznikl zřejmě zkrácením slova „pomazanec“, tak se říkalo pečivu, které se před pečením potírá, tedy pomazává. Základem velikonočního mazance je podle tradičních receptů kynuté těsto. Níže najdete několik receptů pro inspiraci.
Podle receptu Zdeňka Pohlreicha budeme na čtyři porce omáčky potřebovat 600 g hovězího zadního (loupané plece), 30 g slaniny, sůl a mletý pepř. Dále pak 50 g oleje, 50 g cibule, 45 g hladké mouky, 20 g másla a 75 g sterilovaných okurek.
Z. Pohlreich nejprve hovězí maso protkne slaninou, osolí jej, opepří a ze všech stran zprudka opeče na rozpáleném oleji. Poté opečené maso vyjme a v tuku, který zbyl po opékání masa, připraví cibulový základ, který zalije vodou. Do něj pak vloží opečené maso, nádobu přiklopí poklicí, vloží do rozehřáté trouby a dusí.
Během dušení Zdeněk Pohlreich maso obrací, přelévá šťávou a podlévá. Jakmile je maso měkké, vyjme ho ze šťávy. Šťávu na plotně vydusí na tuk, zapráší moukou, opraží, zalije vodou, rozmíchá a provaří. Na másle orestuje na nudličky nakrájené sterilované okurky, na které posléze přecedí provařenou šťávu.
Za přílohu doporučuje Z. Pohlreich dušenou rýži. Ale záleží samozřejmě na vaší chuti. Omáčku nedochucuje ani se smetanou. Z takto připraveného receptu nevznikne „okurková omáčka“.
Je to takový polský zeleninový guláš, silně inspirovaný maďarským lečem. V tomto receptu jsou použity šťavnaté papriky, ostré cibule a kolečka uzené klobásy obalené v bohaté, husté rajčatové omáčce. Když je tento lečo guláš podáván s rýží nebo čerstvým chlebem, je to skvělé jídlo k obědu nebo večeři. Jedinou složitější ingrediencí tohoto receptu je klobása – budete potřebovat půl kila toho, co je mezinárodně známé jako „polská kiełbasa“. Jedná se o jemně kořeněnou klobásu, většinou z vepřového masa, v Polsku známou jako kiełbasa wiejska nebo zwyczajna.
Ingrdience
4 papriky (barvy se mohou lišit);
900 g rajčat, popřípadě 500 ml rajčatového protlaku;
2 střední cibule, červené nebo žluté;
500 g klobásy kiełbasa (v Polsku zkuste sehnat wiejska nebo śląska);
2 lžíce sádla, nebo řepkového nebo olivového oleje;
Cibuli oloupeme a nakrájíme na jemno. Kiełbasu nakrájíme na kolečka. Dáme stranou. Čtyři papriky nakrájíme na kostičky nebo na proužky (já obvykle nakrájím dvě na kostičky a další dvě nakrájím na proužky). Dáme stranou.
Do hluboké pánve nebo širokého hrnce dejte dvě lžíce sádla a rozpusťte je na středním plameni. Přidejte na kostičky nakrájenou cibuli a nakrájenou klobásu kiełbasa a opékejte 5 až 7 minut za občasného míchání. Přidejte dva stroužky česneku, nasekané nebo rozdrcené, a pokračujte ve smažení další 3 minuty. Přidejte papriky a pokračujte ve smažení další 3 minuty. Dochuťte solí a štědrou špetkou mletého černého pepře. Přidejte uzenou papriku a chilli. Smíchejte dohromady.
Rajčata oloupeme (volitelně) a nakrájíme nahrubo, přičemž semena z nich postupně odstraňujeme. Přidáme je to do pánve. Případně vlijeme rajčatový protlak. Částečně přikryjeme pokličkou a za občasného míchání vaříme 5 minut. Pokud je pokrm příliš hustý, můžete přidat trochu vody nebo vývaru. Na konci vaření přidejte dvě lžíce rajčatového koncentrátu a promíchejte. Horké lečo s klobásou nalijte do sterilních sklenic a nechte zavařit. Zavařování trvá 10 minut ve vroucí vodě a nebo v rozpálené troubě.
Žampiony – hodí jakékoli houby. Standardní bílé knoflíkové žampiony, hnědé žampiony. Můžete použít i více hub, zvlášť čerstvě nasbírané lesní huby. Ty jsou dokonalé v této omáčce, když je dáte do pečených vydlabaných brambor.
Víno – zde se hodí jakékoliv suché bílé, vyhněte se dřevitým / dubovým (např. Chardonnay) a sladkým vínům, jako je například Sklepmistr. Výborný je Sauvignon Blanc a příbuzné odrůdy, Rulandské šedé a růžová vína jsou také skvělá. Nechcete víno: Použijte navíc 1/4 šálku vývaru a nevynechejte parmazán! Nezbytné pro chuť.
Smetana – pokud nemůžete najít zahuštěnou nebo hustou smetanu, použijte smetanu s vysokým procentem tuku (30 %+, zkontrolujte na obalu). Pokud chcete dietní verzi, tak použijte nízkotučnou zahuštěnou smetanu. Pokud seženete jen normální nízkotučnou smetanu (tj. ne zahuštěnou smetanu), upravte recept následovně: Smíchejte 1 lžičku kukuřičného škrobu s trochou nízkotučné smetany. Po rozpuštění vmíchejte zbývající smetanu. Kukuřičný škrob bude působit jako zahušťovadlo, které vykompenzuje použití nízkotučné smetany.
Parmazán – důležité je nastrouhat si vlastní na jemném struhadle, aby se pěkně v omáčce rozpustil. Nepoužívejte v obchodě koupený strouhaný nebo pískový parmazán, ten se v omáčce pořádně nerozpustí - parmezán omáčku zahustí a zároveň dodá skvělou chuť, nechutná sýrově, jen dodává pikantnost.
Použití omáčky – jako omáčka na proteiny, těstoviny, pečené brambory, dušenou zeleninu.
Vydatnost receptu – vystačí na polití 4 - 5 steaků nebo jiných kousků bílkovin. Nebo na 250 g nevařených špaget nebo asi 300 g nevařených krátkých těstovin. Velkoryse naplní 2 - 3 velké batáty.