Máme připravené plány, víme, jak má naše jezírko vypadat, můžeme tedy začít s jeho budováním. Než vezmete do ruky krumpáč a lopatu, je dobré si samotné jezírko vytyčit. Dobře vám k tomu poslouží jakýkoliv sypký materiál, například písek, nemáte-li nic takového po ruce, zvolte dřevěné kolíky, vyznačte si nejen obvod samotného jezírka dle připraveného nákresu, ale také jednotlivé změny hloubky jezírka. Bude se vám pak lépe pracovat.
Výkopové práce pro zahradní jezírko
Nyní máte před sebou tu nejnáročnější fyzickou práci. Jestliže si na ni netroufáte nebo jste zvolili koupací jezírko větších rozměrů, doporučuji buď techniku, která těžkou práci udělá za vás, nebo pomocnou sílu, záleží na vaší kondici. S výkopovými pracemi postupujte dle svého nákresu. Je lepší dodržovat jednotlivé výšky dna pomocí kaskádovitých schodů, aby pak nedocházelo k sesouvání podkladu či rostlin.
Příprava před položením fólie
Máte-li jezírko vykopané a jste s jeho tvarem, hloubkou i jednotlivými vrstvami spokojeni, můžete pokračovat dále. Celý povrch vykopaného jezírka by měl být bez ostrých předmětů, aby nedocházelo k protrhávání fólie. Dno i jednotlivé úrovně jezírka důkladně vysypte pískem ve vrstvě vysoké tři až pět centimetrů, i to bude bránit protržení fólie. Chcete-li dát jezírku maximální péči a máte-li představu, že jezírko bude zdobit vaši zahradu desítky let, aniž byste museli provádět složité opravy, použijte pod fólii geotextilii. Tu rozprostřete po celé ploše jezírka. Geotextilie nemusí být z jednoho kusu, může se skládat z několika kusů, ale měla by zakrývat celou plochu jezírka.
Nákup jezírkové fólie
Fólie pro zahradní jezírka je vyráběna v různých tloušťkách, u menších zahradních jezírek do pár metrů čtverečních můžete volit fólii o tloušťce 1 mm, u větší jezírek je doporučována fólie silná 1,5 mm. To, zda si vyberete český výrobek nebo zvolíte zahraniční značku, je čistě na vás, nezapomeňte však na to, že fólie by měla být odolná vůči UV záření, mrazuvzdorná a neměla by obsahovat škodlivé látky.
Při nákupu jezírkové fólie myslete na to, že plocha fólie se zvětší o hloubku jezírka a jednotlivá tvarování, abyste až na zahradě nezjistili, že je fólie krátká. Fólie se dají lepit k sobě speciálními lepidly a zároveň je možné opravovat protržená místa, a to i pod vodou.
Pokládání jezírkové fólie
Jezírko máte připravené k pomalému finišování. Vezměte jezírkovou fólii a opatrně ji rozprostřete na geotextilii. Nejlépe se vám s fólií bude pracovat v teplém počasí, bude poddajná a lépe tvarovatelná. Vytvarujte jednotlivé tvary a výškové úrovně jezírka. Fólii nikdy extrémně ne
Ve svém příspěvku KANADSKÉ BORŮVKY MNOŽENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Evelína.
Dobrý den, měla bych dotaz, zda je možno vysadit pouze jednu sazenici amerických borůvek, nebo musí být samičí a samčí, jak mi sdělila sousedka. Jeden keřík jsem si zakoupila a nevím jak poznám, který to vlastně mám a který mám přikoupit. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Josef.
Dobrý den Před dvěma roky jsem zasadil dva keře kontejnerovaných borůvek na dvou metrech2 v rašelině, ve vaně z kašírované folie dole propíchané. Nahoře Propustná černá folie a na ní mulčovací kůru. Ranný keř je krásně zelený hojně velikých a šťavnatých plodů. Pozdní keř červenají listy od špičky schnou. Zatím nepadají. Plodů dost, jsou však menší a málo šťavnaté. Keř má méně nových přírůstů. Ještě jsem je neprořezával. Zálivka pravidelná. Za radu / názor/ děkuji.
Tepelné ztráty jsou u současných staveb z velké části tvořeny únikem tepla skleněnými plochami. Proč tedy nevyzkoušet termoizolační fólie na okna, které dokážou výrazně šetřit vaše finance. Vynikajících vlastností těchto fólií bylo dosaženo unikátní kombinací vzácných kovů a jejich oxidů, napařovaných v několika vrstvách na fólii. Instalace se provádí z vnitřní strany okna. UV filtr tak ochraňuje interiér a zadrží okolo 98 % UV záření. Fólie mají dvojitý tvrzený povrch proti poškrábání.
Pokud potřebujete snížit oslnění sluncem, ušetřit energii na klimatizování a zároveň snížit tepelné ztráty oken, sáhněte po termoizolačních fóliích, které mají i spoustu dalších výhod:
snižují radiační ztráty tepla – pokud využíváte sálavé zdroje tepla, jsou ideálním řešením;
jsou hitem současnosti, neboť dokážou snížit či zcela zastavit neustále rostoucí náklady na vytápění – tepelné ztráty jsou u současných staveb z 50 % tvořeny únikem tepla přes skleněné plochy;
snižují tepelné ztráty okny až o 25 %, a nadto snižují také rosení oken v zimních měsících;
dokážou odrážet tepelné záření zpět do interiéru a současně ho dovedou pohltit, zvyšují tak povrchovou teplotu skla a omezují kondenzaci vodní páry.
Termoizolační fólie rosení skel omezí, ale záleží na rosném bodu v dané místnosti a dalších okolnostech. U někoho tento jev zmizí úplně, u někoho částečně. Záleží na mnoha faktorech, například teplota v místnosti musí být nad 20 °C, důležité je pravidelné denní větrání a nemít úplně stažené žaluzie.
Fólie nevyžadují žádnou speciální údržbu. Omýváme je běžnými postupy, avšak nejdříve až po 30 dnech od instalace (tedy po úplném vyschnutí a vytvrdnutí lepu). Druhou, vnější stranu skla můžeme mýt okamžitě. Mytí provádíme běžným způsobem vodou a saponátovými přípravky, při použití měkkého čistého hadru, papírových ubrousků, houbiček a gumových stěrek.
Fólie se nesmí omývat ředidly, rozpouštědly, chemickými roztoky a agresivními látkami. Při mytí se nesmí používat škrabky, šroubováky, drátěnky a jiné podobné pomůcky, které mohou poškodit povrch fólie.
Vysoká propustnost světla, téměř neomezená životnost a jednoduchá údržba jsou jen některé z výhod, které kvalitní termoizolační fólie nabízejí. Proto se stále častěji používají na okna rodinných domů, kancelářských budov i historických objektů.
Vynikající tepelnou izolaci mají keramické fólie na sklo – zadrží až 77 % tepelného záření topných těles a současně dosahují vysoké propustnosti světelného záření (76 %). Keramické fólie tak v současné době nabízejí nejlepší poměr mezi světelnou propustností a izolací tepelného záření topných těles. Pro design budov je významnou předností nízká 7%reflexe ve viditelném spektru. Keramické fólie jsou vyrobeny zcela novou technologií: na polyesterovou podložku je deponován keramický polymer. Keramické fólie tedy nemohou nikdy ani v agresivním prostředí korodovat, protože neobsahují kovovou vrstvu.
Ve svém příspěvku POKLÁDÁNÍ JEZÍRKOVÉ FÓLIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga.
Dobrý den,
možná se ptám ještě moc brzo, ale počasí už je jak na jaře, tak mě to táhne do zahrady. Pro letošek jsme si dali za cíl vybudovat menší okrasné jezírko. Na internetu jsem našla spoustu rad a návodů, ale momentálně váhám nad fólií. Někdo říká, že stačí úplně obyčejná třeba z Hornbach nebo jiného hobby marketu, známý zahradník mi doporučoval spíše kvalitnější, takovou, která něco vydrží - třeba EPDM https://www.toro-zavlahy.cz… . Jaké s tím máte zkušenosti?
Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vytvořit jezírko není úplně jednoduché a doporučuje se ho svěřit odborníkům, pokud by to ale chtěl někdo i přesto zkusit, následující návod se mu může hodit (hodí se ale o tvorbě jezírek nastudovat co nejvíc). Nejprve je potřeba vyhloubit jámu dostatečně velkou a ve zvoleném tvaru. Uvnitř hloubené jámy při hloubení rovnou tvarujeme obrysy jednotlivých pater, každé z nich musí být zakončené lemem, ten by měl zabránit sjíždění zeminy i vybraných rostlin do nižších vrstev jezírka (postupně by se tak jezírko rozpadalo a ztrácelo zvolený tvar). Po vytvoření jednotlivých pater, se vrhneme na dno, to je potřeba nejprve zarovnat, vysypat pískem a pak zakrýt ochrannou textilií (na ní není vhodné šetřit, protože musí ochránit plastovou fólií před protržením). Pro jistotu ještě před položením ochranné textilie odstraníme všechny ostré kamínky, kořeny a další tvary, které by ji mohly protrhnout. Celou plochu vyhloubeného jezírka pak zakryjeme plastovou fólií (i ta musí být opravdu kvalitní, nesmí se na ní šetřit). Pro tvorbu jezírek není vhodná každá fólie, vždy by se měla používat ta určená přímo pro jezírka. Ta je tmavé barvy, navíc je mrazuvzdorná a odolná vůči UV zařízení. Kvalitní fólie do jezírek totiž dokáže zabránit prosakování vody do půdy (pokud je správně umístěná a neprotrhne se), navíc neobsahuje žádné škodlivé látky, které by mohly zabít chované ryby, vodní živočichy ale i nasazené vodní rostlinky. Sehnat tuto fólii není nic těžkého, je k dostání nejen ve specializovaných prodejnách, ale i v zahradnických centrech či na internetu. V nabídce prodejců jsou fólie s různou tloušťkou (min 0.5 mm) a z různých pevných materiálů. Pokud nebude mít jezírko klasický tvar, může se stát, že bude potřeba slepit různé díly plachty tak, aby tvar jezírka kopírovaly, v takovém případě je potřeba zvolit správný druh fólie (doporučuje se obrátit na odborníky, kteří poradí jakou fólii vybrat, aby se třeba neroztrhla).
Fólii je potřeba na březích jezírka pořádně zajistit, aby se nesesunula, až se do jezírka bude napouštět voda. K zajištění se používají nejrůznější kameny. Do jezírka pak napustíme vodu. Je dobré počkat pár dní a zjistit, jestli je plachta správně umístěná a voda nikudy neutíká. Jestliže se hladina vody nezmění, vše bylo dobře provedené a je možné přesahující okraje fólie na břehu zasypat půdou nebo kameny, aby fólie nevykukovala a nekazila dojem z jezírka. Pak už se můžeme vrhnout na samotnou úpravu jezírka, k ní nám může pomoci vysázet různé vodní rostlinky, anebo přidat různé vodní prvky (přepady, vodopády, potůčky, vodotrysky, atd.).
V naší poradně s názvem TERMOFOLIE DO OKEN DOMŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Valter.
Může mi někdo doporučit firmu, která provádí v Pardubickém kraji, okres Ústí nad Orlicí, instalaci termoizolační folie na okna? Děkuji.
Jiří Valter
mobil 737972862
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
U fóliových jezírek se může stát, že zničehonic začne mizet voda. Dochází k tomu proto, že fólie pravděpodobně přestala někde těsnit (například se někde protrhla). V některých případech se dá fólie opravit bez toho, aby se celé jezírko muselo předělávat. Základem ale je zjistit, kde přesně fólie netěsní. Při bezvětří (hladina musí být zcela klidná) stačí do středu rybníčka nalít hrneček se smetanou do kávy (nebo třeba s moukou), tak aby vznikl „ostrůvek“, pak je potřeba sledovat kam se tento „ostrůvek“ vydá, sací efekt jezírka ho totiž postupně bude hnát k netěsnícímu místu. Tento pohyb ale nemusí být hned zřetelný. Může to trvat i hodinu. Jakmile ve fólii objevíme díru, musíme ji zalepit lepící sadou určenou právě na fólie (předtím je třeba netěsnící místo pořádně vyčistit), tyto lepidla totiž mohou být použitá i pod vodou.
Při tvorbě jezírka se někdy musí fólie různě spojovat a právě tyto spoje bývají náchylnější k roztržení, nebo povolení. Opravit se to dá tak, že se buď fólie opět slepí, anebo se k ní přilepí ještě jedna vrstva. Musí se ale jednat o stejný typ izolace. Problém může být s PVC fóliemi, které po nějaké době vystavění slunečnímu záření. Začínají se lámat, a tak je velmi těžké spojit je s novou fólií.
V některých případech ale může ke ztrátě vody docházet kvůli rostlinám rostoucím u jezírka. jestliže jejich kořeny totiž zasahují do jezírka, tak z něj sají vodu. V takovém případě je velmi rychlá pomoc, stačí dané kořeny odstranit (pokud by se to opakovalo, nezbude nic jiného než rostliny přesadit dál od jezírka).
Protékat může i betonové jezírko, v takovém případě se doporučuje cementový poměr s vodním sklem. Daná směs ale velmi rychle tuhne, a tak se za chvíli nedá dál zpracovávat, je potřeba pracovat velmi rychle.
V létě běžně k úbytku vody dochází ohřevem a vypařováním vody, není dobré ale tuto situaci řešit tak, že se do rybníčka bude svádět přímo dešťová voda spláchnutá ze střechy, ta totiž obsahuje řadu nečistot, které napomáhají růstu řas a zároveň znečišťují jezírko.
V naší poradně s názvem TERMOFÓLIE NA OKNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír.
Dcera si nechala nainstalovat termofolii do oken rodinného domku s tím, že brání úniku tepla, ale prý i nebude vidět dovnitř a nebudou se muset tolik zatahovat rolety. Ve dne je vidět přes folii ven, ale z venku dovnitř vidět není, ale když se setmí a v bytě se rozsvítí, je pohled zevnitř do oken, jako když se dívám do zrcadla a je to hodně nepříjemné, ale když jde někdo kolem, vidí z chodníku dovnitř všechny detaily. Nemělo by to být obráceně, aby ti cizí z chodníků viděli v okně jen zrcadlo a já zevnitř viděl dobře je? Není ta folie nainstalována obráceně?
Děkuji předem za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Je to normální fyzika. Vždy je vidět z tmavšího prostoru do toho více osvětleného.
Ingredience: 500 g hladké mouky, 125 g másla, sůl, citronová šťáva, 250 ml vody, 500 g másla nakrájeného na 20 slabých plátků
Technologický postup: Nejpohodlněji v kuchyňském robotu necháme dobře promísit mouku, 125 g másla a špetku soli, dokud se nezačnou tvořit hrudky. Přidáme 250 ml vody s citronovou šťávou a hněteme ještě tak dlouho, až se těsto začne spojovat. Vyklopíme na pomoučněný vál a rukama vypracujeme v hladké těsto. To zabalíme do potravinářské fólie a v ledničce necháme přes noc odpočívat. Po vybalení z fólie těsto na pomoučněném válu rozválíme na plát o velikosti asi 25 x 60 cm, užší stranou k sobě. Plát těsta si pomyslně rozdělíme na třetiny a prostředek poklademe polovinou máslových plátků. Překryjeme vrchní třetinou těsta a poklademe zbylým máslem. Spodní třetinu těsta překlopíme přes máslo, otočíme proti směru hodinových ručiček o 90 stupňů a přehneme na polovinu. Opět rozválíme na velikost 25 x 60 cm, užší stranou k sobě. Vrchní třetinu přehneme a překryjeme spodní třetinou. Opět otočíme, přehneme na polovinu a ještě jednou na polovinu, až získáme malý balíček. Ten zabalíme do potravinářské fólie a v ledničce chladíme 2 až 3 hodiny. Celý proces od rozválení na 25 x 60 cm po zabalení do fólie a chlazení v ledničce zopakujte ještě čtyřikrát. Abychom si pamatovali, kolikrát už jsme postup provedli, vmáčkneme do posledního balíčku bříškem palce důlek, od jednoho do čtyř.
Ingredience: 500 g hladké mouky, 125 g másla, sůl, citronová šťáva, 250 ml vody, 500 g másla nakrájeného na 20 slabých plátků
Technologický postup: Nejpohodlněji v kuchyňském robotu necháme dobře promísit mouku, 125 g másla a špetku soli, až se začnou tvořit hrudky. Přidáme 250 ml vody s citronovou šťávou a hněteme ještě tak dlouho, až se těsto začne spojovat. Vyklopíme na pomoučněný vál a rukama vypracujeme v hladké těsto. To zabalíme do potravinářské fólie a v ledničce necháme přes noc odpočívat. Po vybalení z fólie těsto na pomoučněném válu rozválíme na plát o velikosti asi 25 x 60 cm, užší stranou k sobě. Plát těsta si pomyslně rozdělíme na třetiny a prostředek poklademe polovinou máslových plátků. Překryjeme vrchní třetinou těsta a poklademe zbylým máslem. Spodní třetinu těsta překlopíme přes máslo, otočíme proti směru hodinových ručiček o 90 stupňů a přehneme na polovinu. Opět rozválíme na velikost 25 x 60 cm, užší stranou k sobě. Vrchní třetinu přehneme a překryjeme spodní třetinou. Opět otočíme, přehneme na polovinu a ještě jednou na polovinu, až získáme malý balíček. Ten zabalíme do potravinářské fólie a v ledničce chladíme 2 až 3 hodiny. Celý proces od rozválení na 25 x 60 cm po zabalení do fólie a chlazení v ledničce zopakujte ještě čtyřikrát. Abychom si pamatovali, kolikrát už jsme postup provedli, vmáčkneme do posledního balíčku bříškem palce důlek, od jednoho do čtyř.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Telecí svíčková – ceny telecí svíčkové začínají od 650 Kč /kg. Jedná se o opravdovou delikatesu.
Telecí hřbet – cena se pohybuje okolo 350–400 Kč/kg. Jeho zpracování je velmi jednoduché, jen je důležité maso pořádně očistit od tuhé svrchní blány, její vinou by se i maso při pečení v celku kroutilo (blána je i po upečení tuhá).
Telecí líčka – cena této lahůdky se pohybuje kolem 350 Kč/kg. Úprava je velmi jednoduchá, ale zdlouhavá, líčka je nejlepší vařit pomalu ve vývaru anebo je upravit na červeném víně. Líčka se dají svázat anebo nakrájet na plátky. Svázaná líčka se pomalu táhnou nejlépe na cca 70–80 °C minimálně 10 hodin. Jde o to, že čím menší teplota, tím delší doba úpravy a výsledné maso křehčí a šťavnatější. Ale pokud si líčka děláte doma, je lepší je nakrájet na kousky. Maso bude hotové mnohem dřív.
Telecí hrudí – cena se pohybuje pouze okolo 160 Kč/kg, u nás se bohužel setkáme většinou s hrudím s kostí, ale není takový problém je vykostit, stačí jen ostrý tenký nůž a troška zručnosti. Po případném vykostění hrudí rozkrájejte nebo roztlučte paličkou na tenké pláty na roládu. Ořez, který vznikne při rozřezání a očištění, můžete použít k dalšímu zpracování. Rolády vyskládejte do plechu s trochou vody a dejte péct do trouby na 120–125 °C (potravinářská fólie vydrží teplotu cca do 135 °C). Maso se peče cca 3 hodiny, ale je dobré po každých 30 minutách zkoušet. Až bude maso měkké, vyndejte jej z trouby, nechte odležet, a až se bude s masem dát pracovat (kvůli teplotě), rozbalte je z alobalu a fólie. Roládu pak zabalte do nové potravinářské fólie a utáhněte. Maso se schladí a poté se dá krájet na hezké plátky a drží pevně v celku. Z výpeku lze připravit výbornou telecí šťávu, do které můžete přidat vývar z kostí (pokud jste měli hrudí s kostí) a tymián. Nebo můžete telecí hrudí péct v celku (velmi dlouho) a upéct ho stejně, jako když pečete vepřový bůček. Anebo jej konfitovat v sádle, a to 10 hodin cca na 80 °C (teplotu sádla je lepší nezvyšovat, jinak se maso vysuší).
Telecí kýta – cena telecí kýty je cca 295 Kč/kg a baby beef stojí cca 350 Kč/kg. Každopádně jak baby beef, tak telecí kýta se kromě masa krájeného na kostky a dušeného nebo na pečeného v celku jako rostbeef, případně jako roláda, používá i na telecí řízky. Baby beef je věkově něco mezi hovězím a telecím masem.
Telecí koleno – cena telecího kolena je cca 260 Kč/kg. Koleno na horní straně ořežeme okolo kosti (morek v kosti necháme) a naložíme do slaného nálevu s bobkovým listem. V nálevu h
Těsto na koláč si můžete připravit několik dní předem a uchovávat ho v lednici nebo ho zmrazit, dokud nebudete připraveni na pečení jablečného koláče.
Těsto si můžete také koupit, potom se řiďte pokyny na obalu, abyste správně určili čas, kdy ho vyjmout z lednice, aby se s ním snadněji manipulovalo.
Ingredience
2 ½ hrnku univerzální mouky. Nejlepší mouka na koláčové těsto je nebělená, univerzální mouka, protože má vysoký obsah bílkovin. Bělená mouka na pečivo je příliš jemná a celozrnná mouka může být příliš zrnitá.
1 hrnek studeného másla nakrájeného na malé kostičky nebo nahrubo nastrouhané.
1 lžička soli;
1 lžička cukru krystal;
½ hrnečku ledové vody, ve které plave jedna kostka ledu;
2 lžičky bílého octa, ale můžete ho nahradit jablečným octem, citronovou šťávou nebo vodkou.
Postup
Nejdříve si připravte směs vody a octa. Do hrnku vložte kostku ledu a naplňte ho do jedné poloviny ledovou vodou. Přidejte 2 lžičky bílého octa a dejte stranou.
Smíchejte suché ingredience dohromady ve středně velké misce a promíchejte vidličkou, aby se rovnoměrně promísily. Pomocí vykrajovátka (škrabka na brambory, nebo struhadlo) nakrájejte máslo do mouky a obalte je mokou dokud směs nevytvoří velké, hrubé drobky.
Přidejte vodu. Vodní směs s octem nalijte po několika polévkových lžících do směsi mouky a másla a promíchejte vidličkou, dokud nebude těsto rovnoměrně vlhké. Vodu přidávejte pomalu, abyste získali správnou texturu.
Rukou rychle vytvořte těsto, ale moc ho nepropracovávejte, aby si máslo udrželo svůj tvar.
Těsto rozdělte na dvě poloviny a rozválejte na dvě kolečka. Kolečka pak zabalte odděleně do plastové fólie a nechte alespoň 1 hodinu vychladit v lednici. Těsto lze skladovat v lednici až 2 dny. Pokud potřebujete delší čas, tak těsto zmrazte. V takovém případě těsto zabalte do několika vrstev plastové fólie a poté ho vložte do mrazáku, kde vám vydrží až 3 měsíce.
Formování koláčového korpusu
Až budete připraveni upéct jablečný koláč, vyjměte těsto z chladničky a nechte 5 minut odpočívat při pokojové teplotě. Jednu půlku těsta rozválejte na pomoučené ploše na kruh o průměru 35 cm. Těsto zabalte přes váleček, vyzvedněte ho a opatrně rozprostřete přes velký koláčový talíř o průměru 22 cm. Těsto jemně přitlačte na dno a na boky koláčového talíře. Použijte ostrý nůž nebo kuchyňské nůžky k oříznutí přesahů delších než 3 cm. Okraje přehněte a přitiskněte. Později je použijete k utěsnění.
Z druhé poloviny na lehce pomoučeném povrchu vyválejte druhý kotouč koláčového těsta na velikost 30 cm o tloušťce 3 cm.
Než s malováním začnete, sežeňte si vše potřebné. Mezi nástroje, které by vám doma neměly chybět, patří malý a velký váleček, sádra na opravu případných děr, igelity a krycí fólie, díky nimž ochráníte co nejvíce materiálů. Dále se v obchodě poohlédněte po stírací mřížce a teleskopické tyči, která se bude hodit při malování stropu. Zapomenout byste neměli ani na plochý štětec, s nímž se dostanete na těžko přístupná místa. Neopomenutelná je barva, respektive druh barvy a její tón. Veškerý nábytek musí pryč od stěn, a pokud něco nejde vystěhovat přímo z místnosti, přesuňte to alespoň do středu pokoje. Jakmile máte pryč nábytek a vybavení pokoje, přejděte k zakrytí nábytku a rolování koberců, které nesmějí přijít do styku s barvou či nátěrem. Jestli je všechno, co je potřeba, mimo dosah barvy a případného zničení, můžete se vrhnout na samotné malování. Stěny, které budete malovat, je potřeba nejdříve zkontrolovat. V případě, že na nich máte klihové barvy, musíte je seškrábat. Budete-li malovat na vápennou omítku nebo oškrábanou zeď, je vhodné provést širokým štětcem základní nátěr penetrací. Pamatujte, že stěny, které se budou malovat, musí být ometeny. Na prach totiž nechytí sebelepší barva. Po úpravě stěn přejděte k samotnému nátěru. Abyste docílili skutečně pravidelné barevné vrstvy, nesmí se barva po ponoření válečku do vědra s barvou nanášet přímo na stěnu. Přejeďte před nátěrem válečkem přes stírací mřížku, která barvu na válečku rovnoměrně rozprostře, poté nanášejte na stěnu. Tímto postupem také zabráníte nežádoucímu stékání a okapávání barvy. S malováním začínejte vždy od stropu. Ten natírejte v pruzích o šířce 1 metru, postupujte směrem od okna ke dveřím. Veškeré hrany a přechody nejprve natřete plochým štětcem tak, že nejprve nedotáhnete až do kraje a pak naneste barvu přímo na okraj. Tím docílíte přesných hran, neboť štětec lépe přilne k povrchu stěn. Předběžný nátěr štětcem nesmí před zahájením práce s válečkem zaschnout. Pokud by se tak stalo, nátěr zopakujte. Při nátěru stěn nanášejte barvu válečkem křížem krážem. Nepravidelný nátěr se pak při dalším kroku vyrovná rovnými tahy válečkem. Barva musí pořádně zaschnout. Mezi jednotlivými vrstvami malby je dobré počkat šest až dvanáct hodin. Odstraňte malířské fólie, natáhněte zpět koberce, vraťte nábytek na původní místo a máte hotovo.
Parní topení je jednou z nejstarších technologií vytápění, ale proces ohřívání a kondenzace vody je méně efektivní než více moderních systémů a navíc obvykle trpí významnými časovými průtahy mezi zapnutím kotle a teplem, které proudí do radiátorů. V důsledku toho je u parního systému obtížné přizpůsobit se nočním požadavkům na útlum.
První systémy ústředního vytápění budov používají parní distribuci, kde se pára pohybuje skrze potrubí, bez použití čerpadel. U neizolovaného parního potrubí dochází k nežádoucímu úniku tepla, což se eliminuje použitím skelné izolace potrubí, která odolá vysokým teplotám.
Pravidelná údržba parních topných těles závisí na tom, zda je těleso jedno - potrubní systém (potrubí, které dodává páru a také vrací kondenzát) nebo dvou - potrubní systém (samostatné potrubí vrací kondenzát). Jedno - potrubní systémy používají automatické odvzdušňovací ventily na každém radiátoru, které se odvzdušní tehdy, když pára vyplní systém a vypne automaticky, když pára dosáhne otvoru. K zanesení odvzdušňovacích ventilů dochází kondenzací vody a vytvářením vodního kamene. K tomuto odstranění může být využit roztok octa s vodou, ve kterém se odvzdušňovací ventil vyvaří, obvykle je třeba ventil vyměnit.
Toto video porovnává jednotrubkové a dvoutrubkové parní topné systémy. Video vysvětluje rozdíly v tom, jak jednotlivé systémy fungují, včetně role odvzdušňovacích otvorů a odvaděčů kondenzátu. Pojednává také o výhodách a nevýhodách každého systému, jako je účinnost a hladina hluku.
Parní radiátory mohou také zvlnit podlahy, pokud sousedí na jejich tepelné expanzi a kontrakci. V průběhu času může vrýt do podlahy stopy po kondenzaci vody. Oba tyto účinky mohou mít za následek naklánění radiátoru a bránit tak vodě jejímu plynulému vypouštění z chladiče, když se ochladí. To způsobí bouchací zvuky, když se radiátor zahřívá. Držáky radiátoru by měly být montovány mírně směrem k potrubí u jedno - potrubního systému nebo k parní části u dvou - potrubního systému.
U dvou - potrubního systému je třeba starší hlavice držet v otevřené nebo zavřené poloze, tím dochází k rovnováze v systému. Pokud se vám zdá, že máte problémy s některými radiátory, které poskytují příliš mnoho tepla a jiné příliš málo, mohlo by se jednat o příčinu poruchy hlavice. Nejlepším řešením je vyměnit všechny hlavice.
Parní radiátory umístěné na vnější stěně můžou způsobit tepelné ztráty sálavého tepla skrz zdi ven. Chcete-li zabránit takové tepelné ztrátě, můžete nainstalovat tepelné reflektory za tyto tělesa. Je možné si vytvořit i vlastní reflektor z fóliové lepenky, která je k dispozici v mnoha obchodech se stavebním materiálem. Mo
Chcete -li zlepšit celkovou produkci okurek, zvažte použití následujících dvou technik.
Pěstování okurek na fólii
Použijte černou nebo hnědou plastovou fólii. U okurek je pro špičkovou produkci nezbytná teplá a vlhká půda a právě tmavá fólie zajistí prohřátí půdy a zamezí odpařování vody. To urychlí růst a zvýší výnosy. Fólie také zabrání růstu plevele.
Pěstujte okurky vertikálně
Při plánování zahrady zvažte pěstování odrůd okurek vhodných pro vertikální růst. Jako oporu můžete použít mříže, sítě plot nebo sloupky pergoly. Vertikální pěstování nejlépe využívá zahradní prostor tím, že růst probíhá vzhůru a brání rozšiřování rostlin po celé zahradě, stejně jako udržuje plody čisté a rovné, když se vyvíjejí nad zemí. Vědci dokázali, že pěstování okurek vertikálně dramaticky zvyšuje výnosy, protože rostlina má lepší cirkulaci vzduchu a více slunečního světla než rostlina pěstovaná na zemi. Například pro intenzivní pěstování okurek salátovek je vertikální způsob ideální řešení.
Bachl tecta Pur 024 je výrobek určený pro celoplošnou izolaci šikmých střech bez tepelných mostů nad krokvemi. Tento typ je izolace určen především k zateplování šikmých střech hal a průmyslových objektů.
Bachl tecta Pur se skládá z polyuretanových dílců skupiny tepelné vodivosti 024, z oboustranné hliníkové fólie a dílce z ochranné fólie. Desky se dodávají s perem a drážkou v rozměrech 2 500 x 1 250 mm a o tloušťce od 80 mm do 240 mm.
Cena je stanovena na základě tloušťky od 730 do 1 850 korun.
Obrovskou výhodou je, že na rozdíl od plastových jezírek, kde je vše pevně dané, můžeme zahradní jezírko tvarovat podle svých představ. Můžeme ho kdykoliv rozšiřovat či zvětšovat. Budování samotného jezírka můžeme přizpůsobit podkladu. Fólie má jednoduchou manipulovatelnost, vysokou odolnost, zdravotní nezávadnost a hlavně vysokou životnost.
Nevýhodou fóliového zahradního jezírka je snad jen to, že může dojít k jeho protržení, ale jak již bylo uvedeno, fólie jde zalepit i pod vodou, častěji spíše bývá problémem protržené místo najít.
Tolstolobik bílý je velká kaprovitá ryba pocházející z řek od Amuru až po jižní hranici Číny. Jako hospodářsky významná ryba byl vysazen na mnoha místech světa včetně Evropy. K nám byl dovezen v roce 1965 a zpočátku chován v rybnících. Teprve později byl vysazen i do sportovních revírů. Očekávalo se od něj, že zvýší produkci našeho z velké části kaprového rybníkářství a případně se stane zajímavým objektem sportovního rybolovu. Bohužel jeho význam v žádném z těchto dvou bodů dodnes nedosahuje možností, jakých by mohl. V případě produkčního chovu není po této rybě na trhu dostatečná poptávka a z hlediska lovu udicí se jedná o obtížně lovitelný druh.
Poznat tolstolobika není těžké. Velká hlava s nízko posazenýma očima umožňuje záměnu pouze s tolstolobcem pestrým. Na rozdíl od této tmavě mramorované ryby je tělo tolstolobika stříbrné nebo šedé, s šedými nebo šedožlutými ploutvemi. Na břiše se nachází ostrý kýl táhnoucí se po celé délce břicha až k řitnímu otvoru. V přední části je tolstolobik pokryt šupinami, vzadu je holý. U tolstolobce je tento kýl kratší – pouze od břišních ploutví dozadu.
Tento druh roste pomaleji než amur nebo tolstolobec a 60 cm délku (cca 3 kg váhy) překračuje v 5. až 7. roce života. Vzhledem k tomu, že se může dožít až 20 let, má i tak možnost výrazně překročit délku 1 metru a hmotnost 20 kg. Úlovky stále větších ryb na mnoha našich vodách tomu nasvědčují. Jistým problémem je, že občas dochází právě k záměně s rychleji rostoucím tolstolobcem.
Způsobem výživy je tolstolobik jedinečnou rybou, která využívá nejdostupnější potravu ze samého základu potravní pyramidy a prakticky nekonkuruje jiným druhům. Díky tomu, že její potrava neprochází dalšími články potravního řetězce, vykazuje její maso nejnižší obsah škodlivin ze všech našich druhů ryb. Příjem potravy je u tolstolobika enormní, v teplém období může dosáhnout až 20 % hmotnosti těla. Naproti tomu v zimě, kdy je planktonu nedostatek, bývá příjem potravy zastaven.
Tolstolobika je možné připravit různými druhy tepelné úpravy, ať je to vaření, dušení, smažení, či uzení. Ryba má výborné jemné maso. Při tepelných úpravách se spotřebovává téměř celá, tedy filety i kosti.
Alfou a omegou při využití masa z tolstolobika je břicho. Dá se srovnat s naším pašíkem v chlívku, neboť břicho tolstolobika je přesně jako bůček u vepře. Už dvoukilový tolstolobik je pěkně tučný, natož tří- až čtyřkilogramové kusy, které jsou běžně v prodeji. Pokud si tolstolobika koupíme, nakrájíme z něj krásné řízky a usmažíme jako kapra, dočkáme se často nemilého překvapení. Při zakousnutí do břišní části nám po bradě začnou sték
Detektory kovů lze v zásadě rozdělit podle technologie, se kterou pracují, a to na pulsní a VLF (Very Low Frequency). Tyto kategorie se vzájemně liší dosahovanými výkony, komfortem práce a u některých pulsních detektorů i cenou. V něčem má navrch pulsní detektor a v dalším zase VLF. Rozhodně nelze paušálně říci, že je jedna z technologií lepší, každá se prostě hodí na něco jiného. Obecně platí, že VLF detektory jsou mezi hobby hledači oblíbenější nebo aspoň rozšířenější než detektory pulsní.
VLF detektory
VLF detektory můžeme rozdělit na pohybové a bezpohybové. Pro správnou funkci pohybového detektoru je potřebný – jak jeho označení napovídá – pohyb cívky nad cílem, zatímco u bezpohybového tomu tak není. Obecně platí, že bezpohybový detektor má o něco nižší hloubkový dosah oproti pohybovému, ale zase má přesnější separaci. Většinu pohybových detektorů je možné přepnout do bezpohybového režimu (pinpoint), ten však obvykle není schopen diskriminace. Proto je důležité nezaměňovat bezpohybový detektor s bezpohybovým režimem pohybového detektoru. Hodně VLF detektorů má problémy při hledání v silně mineralizovaných půdách sopečného původu. Bohužel tuto vlastnost nelze v rámci této kategorie detektorů paušalizovat, takže pokud se chystáte hledat v takových podmínkách, určitě se před koupí přístroje poraďte s prodejcem, zda je vámi zvolený typ detektoru pro tato místa vhodný.
Hned na úvod začneme tím, co každého hledače zajímá asi nejvíc, tedy hloubkový dosah detektoru. Tuto vlastnost ovlivňuje mnoho faktorů: typ půdy, tvar či velikost předmětu, jeho poloha v zemi, nastavení detektoru a podobně. Středně velkou minci je pohybový detektor schopen rozeznat zhruba do 30 cm. U větších předmětů dosahuje i větších hloubek, ale rozhodně tu neplatí přímá úměra. Například taková přilba je detekovatelná řekněme do 60 cm, ale ve 150 cm už neobjevíte ani zakopaný vlak, protože použitá technologie zde naráží na své limity. Je to samozřejmé. Tyto údaje platí pro klasické detektory, tedy ty s cívkou na konci tyče, u nichž hledání probíhá plynulým, kontinuálním pohybem z jedné strany na druhou.
Aby zde uvedené informace byly kompletní, je třeba se zmínit i o existenci speciálních VLF detektorů určených pro skutečně hloubkové hledání. Takové přístroje, vybavené cívkou se dvěma boxy, sice nedisponují diskriminací, zato jsou schopny detekovat velké předměty až do hloubky 3–5 m. Na malé cíle blízko povrchu naopak nereagují. Zajímavou alternativou tak mohou být dva klasické VLF detektory firmy Garrett (GTI 2500 a Master Hunter CX Plus), u nichž je možné takovou cívku použít a vlastně tak získat dva přístroje v jednom.
Čerstvé špenátové lístky nejsou příliš vhodné k přímé konzumaci, používáme je spíše jen jako dekoraci do salátu. Naopak velké špenátové listy jako příloha k masu nebo k těstovinám či jako náplň do různých těst jsou tím pravým. Nejšetrnější je příprava čerstvého špenátu vařením v páře, kdy se jeho objem příliš nezmenší a zelenina ani neztratí výživné látky. Špenát je vhodný pro zapékání, například do štrúdlu či do lasagní.
Postup: Listový špenát omyjeme, zalijeme vroucí vodou a cca 5 minut ho necháme ponořený. Poté ho scedíme, necháme okapat a nakrájíme na dílky. Česnek utřeme se solí a vmícháme do špenátu a pokapeme olivovým olejem. Podáváme s vařeným bramborem.
Postup: Do hrnce dáme trochu oleje, přisypeme cibulku, česnek a necháme zpěnit. Zalijeme hrníčkem mléka a vložíme špenát, občas promícháme, dokud nepovadne. Přidáme 4 polévkové lžíce polohrubé mouky. Hrubou mouku pomalu přisypáváme za stálého míchání, aby nevznikly hrudky. Přidáme sůl dle chuti a necháme probublat. Že je špenát, jak má být, poznáte podle toho, že se začne lepit na vařečku.
Špenát se smetanou
Ingredience: 1/2 kg listového špenátu, sůl, muškátový oříšek, 1 stroužek česneku, 1/8 l šlehačky, 1 lžíce mouky
Postup: Listy špenátu dusíme 10 minut. Poté je necháme okapat. Okapané listy vložíme na pánev a zahustíme moukou a šlehačku. Necháme přejít varem a odstavíme ze zdroje tepla a necháme stát ještě 5 minut. Směs ochutíme solí, utřeným česnekem a nastrouhaným muškátovým oříškem.
Špenátová polévka
Ingredience: 700 g čerstvých špenátových listů nebo 500 g mraženého listového nebo sekaného špenátu (rozmrzlého), sůl na dochucení, 3 lžíce másla, 1 menší cibule nakrájená nadrobno, 500 ml hovězího vývaru, 250 ml plnotučného mléka nebo smetany, špetka muškátového oříšku, 5 lžic čerstvě nastrouhaného parmazánu, osmažené kostičky chleba k podávání
Postup: Čerstvý špenát důkladně propláchněte ve studené vodě, aby na něm nezůstaly zbytky hlíny. Nechte ho zlehka okapat, vložte do hrnce, přidejte sůl, zakryjte pokličkou a na střední teplotě povařte do změknutí asi pět minut. Mražený špenát rozmrazte v mikrovlnce, případně v troše vody v hrnci, a osolte. Po vychladnutí z něj vymačkejte tekutinu a nasekejte ho. V polévkovém hrnci rozpusťte máslo a osmahněte na něm cibuli tak, aby získala světle zlatou barvu.