GARDENIE

Gardénie – foto

Zde najdete nepřeberné množství fotografií zachycujících gardénie, zvláště pak jejich nádherné květy: gardenia foto.

Zdroj: Gardénie

Rostlina gardénie (Gardenia jasminoides)

Jde o velmi krásnou pokojovou rostlinu z čeledi Mořenovité (Rubiaceae). Pochází z Japonska a Číny, kde roste jako kompaktní stálezelený keř. Tato zelená kráska dostala jméno po Alexandru Gardenovi, skotském botanikovi a amatérském vědci žijícím v 18. století. V Číně byla gardénie používána v tradiční medicíně k léčbě nespavosti, podrážděnosti a úzkosti. Plody gardénie sloužily jako barvivo pro hedvábí.

Z Číny se gardénie rozšířila do celého světa, dnes ji najdeme v Africe, Evropě, Americe, a dokonce také na ostrovech v Pacifiku. Dnes je již známo asi 200 druhů a hybridů gardénií. Nejpěstovanější je pak právě Gardenia jasminoides, která se používá i k řezu. Má tmavě zelené celokrajné vejčité listy a smetanově bílé květy, které intenzivně voní po jasmínu a rozvíjejí se od poloviny léta do podzimu, někdy ještě v zimě. V oblastech, kde je teplejší klima, se gardénie ve velkém pěstuje v zahradách.

Zdroj: Gardénie

Gardénie v medicíně

V Číně je gardénie používána v tradiční medicíně k léčbě nespavosti, podrážděnosti a úzkosti. Pro léčebné účely jsou používány listy a plody. Bylo zjištěno, že gardénie působí proti baktériím, snižuje zvýšenou teplotu, zvyšuje produkci žluči a má močopudný účinek. Kontraindikace a vedlejší nežádoucí účinky nejsou známy. Doporučená denní dávka drogy je 6–12 g plodů ve formě odvaru (200 g vroucí vody přelít dávku drogy, vařit 5 minut a po dalších 10 minutách scedit). Extrakt z plodů gardénie (Gardenia jasminoides) má velkou perspektivu ve vývoji nových léků pro diabetiky. Obsahuje zejména β-sitosterol a iridoidní glykosidy, u nichž bylo při experimentech na myších zjištěno, že podporují sekreci inzulinu zablokováním aktivity takzvaného uncoupling proteinu 2 v buňkách pankreatu. Z hlediska léčby metabolického syndromu pak vyznívají nadějně další významné látky obsažené v této rostlině: iridoidní glukozidy, hlavně gardenosid; třísloviny, silice, pektin, cukry.

Němečtí vědci nedávno zkoumali účinky aromaterapie, která pracuje s rostlinnými silicemi a oleji a má za cíl zlepšení fyzické i psychické pohody člověka, přičemž zjistili, že hlavně opojná vůně gardénie vykazuje stejně silné účinky jako některá sedativa. Její krásně bílé a silně vonné květy podobné růžím obsahují podle této studie dvě složky, které jsou co do účinků srovnatelné s barbituráty. Výsledkem je zklidnění, úleva od úzkosti a podpora spánku.

Zdroj: Gardénie

Gardenia jasminoides – pěstování

U nás se gardénie pěstuje jako pokojová rostlina, která dorůstá výšky 30–60 cm. Není však pěstitelsky jednoduchá. Málokdo ji totiž dokáže přimět, aby začala kvést. Znáte-li však její požadavky, může její kvetení vydržet i několik měsíců. Důležité je zajistit gardénii stabilní teplotu. Když je teplota při tvorbě poupat vyšší než 18 °C, rostlina poupata shodí. Během kvetení je optimální teplota okolo 20 °C a hodně světla, v tomto období půda nesmí vyschnout.

Rostlinu tedy pěstujte na velmi světlém a slunném místě. V létě může být venku. Gardénie potřebuje dostatečnou vlhkost, proto ji postavte do misky s kamínky, které tuto vlhkost pomáhají udržovat. Rostlinu je možné i rosit, ale ne na květy. Zalévejte ji nejlépe měkkou, dešťovou vodou a chraňte před průvanem. Začnou-li jí žloutnout a opadávat listy, signalizuje to obvykle nedostatek závlahy nebo tvrdou vodu.

Tato pokojová rostlina nesnáší zásaditou půdu, a proto ji sázejte do kyselého rašelinového substrátu smíchaného s listovkou v poměru 1 : 1. Vyvarujte se vápníku! Nesmí být v zemině ani v hnojivu, ba ani ve vodě. Vápník gardénie totiž nesnáší. Žloutnou jí po něm listy a pak opadávají.

Gardénie nemá ráda časté přesazování. Rostlinu tedy přesazujeme pouze na jaře, a to jen v případě, až když kořeny prorůstají květináč. Rozhodně nepřesazujeme v době kvetení. V průběhu vegetace gardénii přihnojujeme jednou za 14 dní tekutým hnojivem. V zimě pouze jedenkrát měsíčně. Rostlinu rozmnožujeme řízky, které odebíráme v létě a sázíme do vlhké směsi rašeliny a písku.

Zdroj: Gardénie

Co je to Stephanotis

Stonky této rostliny dorůstají více než 3 metrů, je-li o ně dobře pečováno, a tak potřebují neustálou oporu. Květina většinou roste ovinuta do věnce (odtud její český název). Kvete nejčastěji v létě, a to po několik týdnů. Její sněhobílé voskovité květy nádherně voní. Na dlouhých stoncích nese lesklé tmavě zelené kožovité listy.

Pro Stephanotis (Stephanotis floribunda) čili věncovec jsou charakteristické silně vonné bělostné květy ve tvaru hvězdiček, velmi podobné květům jasmínu. Však Angličané mu podle toho také začali říkat madagaskarský jasmín. Stephanotis je totiž rostlina původem z Madagaskaru. Můžete se však setkat i s označením Marsdenia floribunda, které patří téže květině. Věncovec by se dal označit také za květinu nevěst, neboť velmi často jsou to právě jeho květy, které zdobí svatební kytice.

Něžný Stephanotis je stejně jako vonné gardénie velice choulostivý na změnu stanoviště. Stačí, když ho při mytí oken nepostavíme na původní stanoviště a v téže pozici ve směru ke slunci, a rostlina velmi záhy zareaguje odpadáváním poupat. Pomoc je však v tomto případě jednoduchá. Je-li nutné květináčem hýbat, označíme si přesně předem jeho pozici značkou na květináči.

Věncovec je liána dlouhá 2,5–6 m, se vstřícnými řapíkatými listy. Jeho kožovité oválné, leskle tmavozelené a až 9 centimetrů dlouhé listy mají krátké řapíky, jsou stálezelené a podobají se listům fíkovníku pryžodárného. Mají výraznou světlou centrální žilku. Kvete v červnu až v září. Něžné bílé trubkovité květy na sebe poutají pozornost již z dálky svou čarovnou vůní. Vejčité kališní lístky jsou odstálé. Květenství vypadá jako dlouhá bílá korunní trubka květů s pěti korunními cípy, květy jsou široké do 3 cm, dlouhé do 5 cm. Zralé měchýřky obsahují jemná a křehká vlákna.

Jedná se o jedovatou rostlinu.

Zdroj: Stephanotis