Treska tmavá (Pollachius virens, angl. saithe), zvaná také pollack, žije ve velkých hejnech především ve vodách severního Atlantiku. Vyhovuje jí pobyt u dna i ve volné vodě v hloubce kolem 200 m. Tato dravá ryba se živí korýši a malými rybkami, velmi rychle roste a může se dožít až 25 let. Pohlavní dospělosti dosahuje po dvou letech, velmi dobře se množí. Její maso je chutné a pevné. Nejvýznamnějšími producenty jsou USA a Rusko. Většinou se zamrazuje na moři, ale část výlovu jde ve formě celých mražených ryb jako surovina do Číny, kde se znovu rozmrazí, filetuje a jako „double frozen“ (tedy dvakrát zmražená) se dováží mimo jiné i do EU.
Postavení ploutví tresky tmavé je podobné jako u tresky obecné a dalších treskovitých ryb. Má však poněkud vypouklejší břicho a tlamu s výraznou spodní čelistí na horní části tmavého čumáku. Je světlejší než její bělomasá příbuzná, stříbřité tělo přechází na hřbetě do hnědozelena, břicho má téměř bílé. Dorůstá 130 cm při hmotnosti zhruba 30 kg, na trhu se můžete nejčastěji setkat s exempláři 70 cm dlouhými a vážícími 3 až 4 kg.
Treska tmavá má velmi aromatické, pevné a libové maso, které je zasyrova šedočervené a bledne až po tepelné úpravě. Právě kvůli tmavé barvě masa nepatřil dříve tento druh tresky k oblíbeným rybám, ale příznivý poměr kvality k ceně a vynález konzervace při vysoké teplotě jí zajistil popularitu. Chuť masa vynikne především při smažení, lze ho však využít také na závitky, sekanou, rybí guláš, špízy a do rybích prstů, případně k solení, uzení či konzervování. Tudíž úprava tresky má mnohostranné využití. Vysoce kvalitní filé, zamražené na moři, je bílé, s nižším obsahem tuku. V USA je to nejprodávanější ryba. Veškerá produkce pochází z volného oceánu, není zatím znám způsob, jak ji chovat faremně. Na moři zamražená surovina se produkuje ve dvou základních druzích, a to jako filety nebo filety slisované do bloku. Kvalitativně mezi nimi není rozdíl. Jen celé filety mohou občas obsahovat, zejména v hlavové části, drobnou kost, značí se proto jako PBI (pin bone in – špendlíkové kosti uvnitř), může se z nich vyrábět i blok. Vyšší kategorií je filetový blok prakticky bez kosti, značený PBO (pin bone out – bez kostí), kde podle standardu nesmí být více než jedna drobná kůstka na 1 kg výrobku. Tato surovina se používá pro výrobu porcí označených jako bez kosti a vhodná je i pro děti.
Ve svém příspěvku UBROUSKY NA POHLCOVÁNÍ BAREV ZKUŠENOSTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
Ahoj, máte někdo prosím zkušenosti s ubrousky na pohlcování barev do pračky? Slyšela jsem o nich, prý když se tento ubrousek přidá do pračky k prádlu, nasaje do sebe barvu, kterou některé oblečení pouští a tím se neobarví ostatní prádlo, je to pravda? Jsou tyto ubrousky jednorázové nebo se dají použít víckrát? Kde tyto ubrousky kupujete? Moc děkuju za rady. Martina
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vlasta Fialová.
Mám dobré zkušenosti s ubrousky na pohlcování barev, používám Denk - mit z DM drogerie. Když dávám bílé prádlo a přidám pár kousku barevného, vložím 1 ubrousek. Prádlo se nezabarví a ubrousek se zabarví barvou barevného prádla. nelze použít víckrát, aspoň jsem to nevyzkoušela. Fialová
Kainit je minerál s chemickým složením MgSO4·KCl·H2O, jde tedy o trihydrát chloridu síranu draselno-hořečnatého. Vyskytuje se například v Rusku, Německu nebo na Islandu. Kainit byl objeven v solných dolech v dnešním Sasku-Anhaltsku v Německu v roce 1865 a poprvé ho popsal Carl Friedrich Jacob Zincken. Kainit je typický sekundární minerál, který se tvoří metamorfózou v mořských ložiscích uhličitanu draselného a je také občas tvořen resublimací ze sopečných par. Jedná se o hydratovaný chlorid síranu draselno-hořečnatého, který se přirozeně vyskytuje v nepravidelných granulárních hmotách nebo jako krystalický povlak v dutinách nebo trhlinách. Tento minerál je matný a měkký a je zbarvený bílou, nažloutlou, šedou, načervenalou nebo modrou až fialovou barvou. Jeho jméno je odvozeno z řeckého slova „kainos“ (dosud neznámé), protože to byl první objevený minerál, který obsahoval jak sírany, tak chloridy jako anionty. Kainit se používá jako zdroj sloučenin draslíku a hořčíku, jako hnojivo a jako posypová sůl.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJE A ODNOŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vláďa.
Daří se mi pěstovat orchidej více než rok a teď mi vyslala odnož, podobně jako to dělá třeba klívie - řemenatka. Chci se zeptat, jestli někdo nemáte zkušenosti s tím, kdy je možné odnož od orchideje oddělit, aby mohly samostatně dál růst. Ta moje odnož má už třetí lístek a má i vlastní kořeny.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ahoj Vláďo, taky jsem měla to štěstí a vypěstovala jsem si druhou orchidej sama. Nebylo to napoprvé, protože jsem dělala chyby a podařilo se mi to až na potřetí. Příčinou neúspěchu byla následná hniloba po oddělení a to obou kytek :-(. Důležité je poškodit co nejmeně obě orchideje řezem. Proto je potřeba orchidej před oddělením měsíc nezalévat, aby se zmenšil objem kořenů a ty se pak lépe rozpletly. Dobrému rozpletení pomůže minutová lázeň v teplé vodě těsně před oddělením. Tam, kde to rozplést nejde je potřeba použít sterilní nožík. Čím méně polámaných kořenů a řezů tím lépe. Po oddělení je potřeba kořeny zasypat drtí z dřevěného uhlí a zakrýt kartónem, aby se k uhlí nedostávala vlhkost z rosení. Právě pravidelné denní rosení listů bude pro rostlinu jediným zdrojem vláhy po dobu 1 týdne. Uhlí působí hygroskopicky a pomůže rostlině lépe a rychleji zacelit své rány na kořenech. Po této době je potřeba kořeny v rychlosti osprchovat vlažnou vodou od uhlí. Drobné částečky můžou zůstat. Pak rostlinu přesaď do substrátu pro orchideje, který napřed mírně provhlči. Dále je třeba rosit a pomalu přejít k běžné péči.
Zkušenosti s grily Weber jsou velmi pozitivní. Grily jsou vyrobeny z kvalitních materiálů a designově propracovány, čemuž samozřejmě odpovídá i cena, která je podstatně vyšší než u neznačkových grilů. U grilů se dobře reguluje hoření, jsou uzpůsobeny ke snadnému čištění a nevypálí se vám. Tyto značkové grily jsou mobilní, většina z nich je na kolečkách.
Technologii grilování s poklopem ocení zejména ti milovníci grilování, kteří mají strach, že by se mohl pokrm rychle připálit, nebo být špatně tepelně zpracovaný.
V současné době se tyto grily užívají po celém světě a to díky jedinečné technologii grilování, jímž je grilování s poklopem. Gril tak funguje na principu horkovzdušné trouby, jedná se tedy o nepřímé grilování.