Do primárního deficitu se v prvé řadě zahrnuje nedostatek hořčíku v matečné hornině. Lesní půdy, které obsahují velmi málo hořčíku, se mohou nacházet na matečné hornině s nízkým obsahem hořčíku a vysokou rezistencí ke zvětrávání. Mezi takové horniny patří například granity, rhyolity, kvarcity a pískovce. Bylo však prokázáno, že vliv půdní kondice a typ matečné horniny je na vstup hořčíku do rostliny v souboru jednotlivých parametrů hořčíkového cyklu překvapivě malý.
Do primárních příčin deficitu hořčíku je zahrnuta také eroze biomasy, kterou jsou ohrožena převážně exponovaná stanoviště. Eroze na návětrné straně horských hřbetů často vede ke značenému snížení obsahu živin a k jejich zvýšenému hromadění na straně závětrné. Dále stanoviště s extrémními klimatickými podmínkami, jako jsou chladná a vodou silně ovlivněná stanoviště (se stagnující vodou), kde převládají gleje (typ půdy vznikající pod trvalým vlivem zvýšené hladiny podzemní vody), pseudogleje, stagnogleje či organozemě, většinou vykazují různě velký deficit hořčíku. Zejména pak oraganozemě (rašelinné půdy) mají nízkou dostupnost hořčíku v kořenovém prostoru, protože minerální půda je izolovaná od kořenů nasáklými vrstvami rašeliny a živiny jsou zde značně zředěny v hromadící se rašelině. Navzdory nízké koncentraci hořčíku v půdním roztoku dřeviny rostoucí na organozemích jen zřídka vykazují symptomy nedostatku hořčíku, protože současná nízká dostupnost dusíku limituje růst a tím snižuje potřebu hořčíku.
Velmi důležitým a často přehlíženým aspektem je vztah růstu k absorpci živin. Po příjmu živin musí vždy následovat růst, který má geneticky předurčenou hranici. Souhra mezi výživovými úrovněmi v buňkách a omezením růstu se liší mezi jednotlivými prvky.
Vedle fyzických a chemických omezení ve výměně iontů a transportu v půdním roztoku může dostupnost hořčíku pro stromy snížit konkurence půdních organismů s mykorhizou a kořeny stromů. Velmi důležitá je přitom funkce kořenového systému, a to zejména kořenového vlášení. Limitace prostorového přístupu k objemu půdy a malá účinnost díky poškození kořenů abiotickými a biotickými činiteli mohou omezit rostlinnou absorpci navzdory uspokojivé koncentraci hořčíku v půdním roztoku.
Primární deficit hořčíku není příliš běžný v normálním vzdušném depozičním režimu, to znamená za absence kyselého spadu z přirozených nebo antropogenních zdrojů. Hořčík odnášený z prachu, biomasy, i hořčík zadržený v živých organismech, inklinuje k vybudování a udržení postačující úrovně hořčíku pro funkci lesních ekosystémů i na velmi chudých stanovištích.
Hnojení révy je velmi důležité, a to především v období, kdy čekáte úrodu. Na keřích révy vinné postupně vylamujte zálistky ve spodní části letorostů. Půdu kolem keřů kypřete a přihnojujte roztokem dusíkatého hnojiva, zejména pokud keře špatně rostou. Někteří pěstitelé doporučují pro větší výnosy a kvalitní plody na jaře použít vedle dobrého kompostu také dávku Kristalonu Start a v srpnu dávku Kristalonu Podzim. Jiní radí rozhodit na jaře kolem keře 2–3 hrsti Cereritu a zapravit do půdy okolo rostliny.
Nezapomínejte na pravidelné přihnojování, protože vinná réva trpívá nedostatkem mikroprvků, jako je bor, molybden nebo železo, což může následně zapříčinit chlorózy a jiné fyziologické nemoci. K přihnojování můžete používat buď granulovanou chlévskou mrvu, nebo speciální vodorozpustné hnojivo pro vinnou révu. Použití hnojiva je velmi jednoduché, stačí do konve nasypat vrchovatou lžíci hnojiva na 10 litrů studené vody a každých 14 dní použít cca 5–10 l pro jednu sazenici (záleží na velikosti rostliny).
Vinnou révu můžete podpořit také postřikem na list (nejlépe v červenci, kdy keř dosahuje maximální listové plochy). Rostlina si tak může potřebné látky brát kořeny i listy a nezatěžuje ji tak rozvod živin. Hlavními prvky, které hrají při výživě révy rozhodující roli, jsou dusík, fosfor, draslík, hořčík, vápník, bor, zinek, molybden, měď, železo a mangan.
Jedním z prvních příznaků nedostatku (ale někdy i nadbytku) výše uvedených prvků je žloutnutí a takzvané tabákovatění listů. Tyto příznaky však mohou být i ukazatelem mnoha dalších chorob, ať už virových či bakteriálních – o tom viz níže Choroby a škůdci vinné révy.
Potřebnou výživu může vašemu keři dodat například hnojivo PREMIUM – VINNÁ RÉVA, které je 100% vodorozpustné a obsahuje všechny potřebné živiny včetně důležitých mikroprvků. Optimální poměr jednotlivých živin splňuje nároky na zdravý růst rostliny a zajišťuje bohatou úrodu kvalitních hroznů. Zvýšený obsah draslíku příznivě ovlivňuje délku skladování hroznů po sklizni, obsah hořčíku zlepšuje chuťové vlastnosti hroznů. Aplikační roztok připravíte rozpuštěním 10 g hnojiva v 10 l vody. Doporučená dávka roztoku je 5–10 l k sazenici. Doporučená intenzita přihnojování je maximálně 1x za týden v období vegetace (duben–srpen) v závislosti na půdních podmínkách. Hnojivo lze použít i pro listovou aplikaci, přičemž je možné ho kombinovat s přípravky na ochranu rostlin. Roztok se připraví rozmícháním 50–100 g hnojiva v 10 l vody, roztok se rovnoměrně aplikuje postřikem na list v množství 0,04 l/m2. Postřik lze aplikovat před květem 2x ve čtrnáctidenních intervalech a 3x po odkvětu, neaplikovat v době kvetení.
Z vitamínů obsahují švestky vitamín A, B6, C, K, E, zato minerálních látek mají spoustu – vápník, hořčík, fosfor, draslík. Dále jsou bohaté na vlákninu, třísloviny a organické kyseliny.
Tyto plody jsou výborným lékem na revmatismus, dnu, onemocnění ledvin, jater a krevního oběhu. Pomáhají také chránit srdce a cévy, snižují hladinu cholesterolu. Velmi účinné jsou při střevních problémech a zácpě.
Vitamín A je významný hlavně pro naše oči. Pomáhá při šerosleposti, barvosleposti a dalších problémech se zrakem a chrání jej proti UV záření. Také pozitivně působí na sliznice, kosti, krvetvorbu, spermie a vajíčka a hraje důležitou roli pro správný vývoj plodu v těhotenství. Je prevencí proti rakovině úst a prsu.
Vitamín B6 pomáhá léčit chudokrevnost a nervové potíže.
Jeden plod švestky obsahuje až 7 % doporučeného denního příjmu „céčka“. Vitamín C je silný antioxidant, prevence proti chřipkám a nachlazením, hojí rány, zlepšuje vstřebávání železa, podporuje tvorbu kolagenu a protistresových hormonů. Antioxidanty neutralizují škodlivé účinky volných radikálů a tím snižují riziko rozvoje nemocí jako astma, artritida, infarkt a rakovina, působí také proti stárnutí.
Vitamín K je nezbytný pro správnou srážlivost krve. Jeho nedostatek způsobuje snadnou tvorbu modřin, podlitin a krevních sraženin.
Švestky jsou výborným pomocníkem při dně, jsou totiž vynikajícím prostředkem odbourávajícím a vyplavujícím především močovinu, která je vlastně příčinou této nemoci. Pokud máme k dispozici čerstvé švestky, doporučuje se vždy před hlavním jídlem zkonzumovat 1–2 plody nebo vypít 2 skleničky švestkové šťávy. Jinak je možné používat švestky sušené, namočené přes noc ve vodě a vodu vypijeme.
Švestky prospívají také srdci. Vitamín E, draslík i hořčík chrání před aterosklerózou, infarktem a pomáhají snižovat hladinu cholesterolu.
Švestky jsou rovněž přírodní prostředek proti pomalé funkci střev. Máte-li problémy se střevy, můžete si pomoci každodenní konzumací 4 čerstvých či sušených švestek. Švestky jsou i účinnou prevencí rakoviny střev.
Díky antioxidantům a vitamínům je konzumace švestek nebo džusu z nich výborná i pro vaši pleť. Pomáhají odstraňovat příznaky stárnutí pleti, zlepšují její pružnost, zmírňují akné a vrásky, podporují tvorbu nové pokožky při jizvách a celkově produkci nových buněk, nahrazují poškozenou tkáň a hojí rány.
Vitamíny, minerály a antioxidanty v tomto ovoci dále podporují růst vlasů, pomáhají na slabé, křehké a lámavé vlasy, a naopak díky posilování buněčných membrán ve vlasových folikulech je udržují husté, zdravé a silné. Pomáhají proti adrenální únavě (nedostatečnosti ledvin nebo únavě nadledvinek), která se mim
Jeho účinky působí detoxikačně na organismus, pomáhá při zácpě, snižuje horečku, dokáže snížit krevní tlak, povzbuzuje chuť k jídlu a má protirakovinné účinky. Je vhodný pro diabetiky. Léčebné působení celeru znali už staří Egypťané, přijímán byl hlavně jako afrodiziakum. Nyní jsou jeho účinky využívány při léčbě nejrůznějších nervových chorob, včetně depresí. V celeru je obsažen vitamín C, A, B, E a K, dále pak minerální látky, jako sodík, vápník, draslík, železo, hořčík, jód a fosfor.
Celer je velmi oblíbený ve východní Evropě, tamní lékaři věří, že je prospěšný při hormonální úpravě lidského organismu.
100 gramů celeru obsahuje:
1,3 gramu vlákniny,
8,5 gramu sacharidů,
1,8 gramu bílkoviny,
0,03 gramu tuků.
Chemické složení ve 100 g celeru:
draslík (K): 305 mg
hořčík (Mg): 12 mg
chrom (Cr): 0,001 mg
jód (I): 0,003 mg
mangan (Mn): 0,16 mg
měď (Cu): 0, 15 mg
sodík (Na): 90 mg
vápník (Ca): 60 mg
zinek (Zn): 0,31 mg
železo (Fe): 1 mg
Celer obsahuje asi o 50 procent více sodíku než vápníku. V praxi to může znamenat úlevu pro ty, kteří se až dosud neobešli bez cukru a cpali se převážně bílým pečivem. Důsledkem takového stravování je ukládání koncentrovaných škrobů v organismu a tzv. civilizační nemoci, jako jsou artritida, cukrovka, ledvinové kameny a podobně. Celer dovede usazeniny rozpouštět a napomáhá k jejích rychlejšímu vylučování z organismu.
Tip: Při metabolických onemocněních a poruchách vylučování kyseliny močové se doporučuje denně vypít půl litru celerové šťávy. Připravíte ji z čerstvé zeleniny na elektrické odstředivce. Pro lepší strávení ji můžete smíchat se šťávou z mrkve.
Pokud tuhle rostlinku dobře properete, můžete ji i jíst. Obsahuje hodně minerálů. Draslík, obsažený v ptačinci, tlumí chuť k jídlu. Nálev z ptačince, když si jej dáme třikrát denně, může tedy prospívat při hubnutí. Je příjemnější uvařit si zeleninovou polévku, do níž se kousek ptačince pěkně schová, než pít čaj.
Hořčík je tu též, a o něm by se dalo říci, že je na všechno. Důležité také je, že vápník a hořčík jsou tu v žádoucím poměru, takže třeba i kosti budou spokojené.
Také selen je obsažen v ptačinci. Je to životně důležitý antioxidant, chrání před vnitřním rezivěním, proti rakovině, pomáhá játrům, srdci, slinivce...
Křemík je třeba mimo jiné pro vlasy a nehty. To platí i o síře.
Ptačinec obsahuje i vitaminy C, B1,B2, B6 a dokonce prý i B12. Vitaminy skupiny B pomáhají zlepšit pleť.
Jedná se o produkt rostlinného původu. Medem se rozumí potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice) nebo na živých částech rostlin včelami, které je sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydrovat a zrát v plástech. Rozlišujeme dva zdroje medu, a to nektar a medovici.
Nektar je sladká šťáva tvořící se v květních nebo mimokvětních nektariích hmyzosnubných rostlin. Čerstvý nektar obsahuje vodu, cukry (sacharóza, fruktóza, glukóza a jiné), malé množství dusíkatých látek, minerálních látek, organických kyselin, dále pryskyřičnaté látky, inverzní enzymy z buněk nektarií, silice, terpeny, flavony, v některém nektaru se nachází i vitamín C. Nektar obsahuje rovněž pylová zrna či buňky rostlinných pletiv.
Medovice je hustá sladká šťáva, kterou vylučuje stejnokřídlý hmyz – červci, mšice nebo mery (medovnice jedlová, medovnice černoskvrnná, puklice dubová a jiné), které označujeme jako producenty medovice. Tito producenti cizopasí na listech, pupenech nebo větvích listnatých i jehličnatých stromů a keřů, jejichž sítkovicemi proudí míza, která slouží producentům medovice jako potrava, zvlášť v období rozmnožování. Míza je z rostlinných sítkovic nasávána ústním ústrojím producentů a prochází jejich trávicí soustavou, jejíž součástí je filtrační komora s tenkou blanitou stěnou, která hraje důležitou roli při filtraci bílkovin, cukrů, vody a dalších látek. Právě proteiny s menším množstvím cukrů a vody jsou zachyceny ve filtrační komoře a ve formě koncentrátu přecházejí dále do žaludku producentů. Naopak jednoduché cukry, minerální ionty a přebytečná voda proniknou přes filtrační komoru, respektive přes její propustnou blánu, a přecházejí do výkalového vaku. Tento filtrát (medovice) je pak vystřikován ve formě kapek na větve, listy nebo jehlice, odkud je sbírán včelami jako zdroj medovicového medu. Medovice obsahuje vodu, cukry (sacharóza, glukóza, fruktóza, maltóza, melecitóza, rafinóza a polysacharidy), aminokyseliny rostlinného původu, minerální látky, vitamíny a barviva.
Vznik medu je velmi složitý proces, který je závislý na včelstvu jako celku. Zdroj nektaru má na starost jen několik včel létavek (pátraček), které vyhledávají zdroje sladkých šťáv (sladinu) a ve chvíli, kdy takový zdroj najdou, se vrátí do úlu s plným medným váčkem, dají ochutnat ostatním včelám v úle a zároveň jim specifickou formou komunikace, označovanou jako včelí tanečky, předají informace o směru a vzdálenosti potravy, přičemž se řídí i polohou slunce na obloze
Začnou-li vám túje z ničeho nic hnědnout, pak vězte, že jejich stav může být zapříčiněn mnoha důvody, přičemž nezáleží na stáří stromu, neboť hnědnutím trpí všechny věkové kategorie.
Nejčastější příčiny:
Špatný závlahový režim – po výsadbě je třeba sazenice zalít, ale ne utopit! V těžších půdách zalévejte opatrně, v písčitých častěji a vydatněji. Do doby, než túje zakoření, sledujte vlhkost půdy. U tújí máte pouze jeden pokus, pokud jim zaschnou kořeny, tak se již nevzpamatují.
Zimní prosychání – je způsobeno nedostatkem vláhy v půdě. Ohroženy jsou hlavně rostliny v nádobách. Ve volné půdě zalejte túje před jejím zamrznutím a při oblevě doplňujte vláhu.
Přehnojení – nedávejte hnojivo ke kořenům hned při výsadbě, posečkejte s první dávkou přihnojení raději měsíc po výsadbě. Než přehnojit, raději přihnojujte až příští sezonu, kdy bude kořenový systém vyvinutý.
Nedostatek živin – starší stromy rezaví, chybí-li jim hořčík v půdě. Rozpusťte ve vodě hořkou sůl, postříkejte na list (rychlejší účinek) nebo aplikujte zálivkou.