HOUBAMI, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Klematis je okrasná rostlina zdobící řadu zahrad. Pěstovat ji není nic těžkého, stačí se ji zastřihávat a hnojit podle potřeby.
Rostlina klematis je známá také pod názvem plamének, ten také označuje některé druhy klematisu.
Choroby klematisu
Zahrádkáři i v případě klematisu musí bojovat proti různým škůdcům a nemocím. Stává se třeba, že rostlině začnou rychle odumírat listy, pak i výhony a když s tím nic neuděláme, uhyne i celá rostlina. Proto se doporučuje preventivně na jaře rostlinku ošetřit fungicidem (spodní část nebo zálivka), a opakovat to po čtrnácti dnech. Listy klematisu mohou být také potaženy bílým povlakem, který se může objevit i na květech a výhonech. V takovém případě klematis trpí houbovým onemocnění erysiphe polygoni. Na květech se může objevit i šedá plíseň, která zasahuje poupata, květ i stonky hnědým povlakem plísně. Na klematisu se mohou objevit tmavě hnědé skvrny. Toto hnědnutí listů u klematisu je příznakem onemocnění antraknóza. Jako jiným rostlinám ani klematisu se nevyhýbají mšice a slimáci.
Mezi choroby plaménku patří vadnutí plaménku, padlí, rzi a různé druhy hniloby kořenů. Vadnutí plaménku je závažné houbové onemocnění, které způsobuje vadnutí a odumírání, často postihující skupiny Viticella a Integrifolia. Padlí se projevuje jako bílý houbový výrůstek na listech a rzi se projevují jako nažloutlé spory na plodech. Hniloby kořenů, stejně jako ty způsobené Phytophthora a Phymatotrichopsis, mohou způsobit vadnutí a odumírání, které lze zaměnit s vadnutím.
Vadnutí plaménku
Způsobeno houbou Phoma clematidina (dříve Ascochyta clematidina).
Mezi příznaky patří tmavě hnědé až černé skvrny na listech, rakovina stonků a vadnutí.
Mladé výhonky jsou obzvláště náchylné.
Často postihuje hybridy s velkými květy a může způsobit uhynutí celé rostliny nebo odumření částí výhonku.
Padlí
Způsobeno houbami, jako je Erysiphe.
Projevuje se jako bílý, práškový povlak na listech.
Listy mohou vadnout a odumírat.
Zranitelnější jsou rostliny stresované suchem ve stinných oblastech se špatnou cirkulací vzduchu.
Rez
Způsobeno houbami, jako jsou druhy rodu Puccinia a Aecidium.
Mezi příznaky patří mírně oteklé oblasti na révě s erupcemi nažloutlých spor.
Hniloba kořenů
Způsobena různými houbami, jako je Phymatotrichopsis, Phytophthora, Pythium, Rhizoctonia a Fusarium.
Mezi příznaky patří vadnutí, žloutnutí a odumírání rostlin s hnilobou kořenů v blízkosti nebo pod úrovní půdy.
Přemokření a špatná drenáž mohou přispívat k hnilobě kořenů.
Ošetření a prevence
Vadnutí plaménku
Postižené stonky seřízněte hluboko pod zavadlou oblastí. Zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu a řádnou zálivku. Zvažte použití tekutých produktů z mořských řas. Některé odrůdy jsou náchylnější, proto vybírejte druhy odolné vůči chorobám.
Padlí
Zlepšete cirkulaci vzduchu a vyhněte se zalévání shora. Fungicidy l
Postup: Houby očistíme a nakrájíme je na větší kousky. Oloupané syrové brambory nakrájíme na kostičky a společně s houbami povaříme v osolené vodě, do které jsme přidali koření (kmín, nové koření, pepř, bobkový list). Když jsou brambory měkké, přidáme smetanu s rozkvedlanou moukou, promícháme a krátce povaříme. Podle chuti kulajdu osolíme, okyselíme octem a přidáme nasekaný kopr. Rozklepneme čerstvá vejce a zlehka je upustíme do polévky. Tři minutky mírným varem povaříme a dalších 5 minut necháme vejce dojít mimo tepelný zdroj. Žloutky vajec musí být poloměkké a polévka navoněná houbami a koprem. Použijete-li vejce domácí, barva žloutku bude nepřekonatelná.
Slimák popelavý patří do čeledi slimákovitých (Limacidae), řádu stopkookých (Stylommatophora), podtřídy plžů plicnatých (Pulmonata).
Tělo tohoto plže dosahuje délky 15 až 20 cm, ve vzácných případech prý dokonce 30 cm. Je silný, s napjatou pokožkou, výrazně vyniklý kýl zasahuje až do poloviny hřbetu. Pokožkové hrboly jsou na hřbetě dlouhé 8 až 10 mm, na bocích 5 až 7 mm. Zbarvení je velmi proměnlivé, někteří jedinci jsou antracitově černí, jiní nevýrazně bělaví nebo popelavě šedi. Kresba často bývá uspořádána do podélných pruhů, štít však zůstává jednobarevně šedý, černý nebo červený. Je popsána řada barevných forem – jednou z nejhezčích je L. cinereo-niger bielzi, která má masově červený hřbet s rudým kýlem a tmavě rudý až černý štít (vyskytuje se například na Křivoklátsku). Chodidlo je vždy výrazně rozčleněno na světlá střední a tmavá okrajová pole. Sliz je bezbarvý, hřbetní destička 8,5 mm dlouhá a 6 mm široká.
Slimák popelavý obývá převážně lesní porosty a dává přednost lesům podhorským a horským. Zdržuje se pod kůrou starých stromů, v trouchnivých pařezech a podobně. V místech výskytu bývá hojný, často najdeme více jedinců pohromadě. Živí se houbami, zelenými částmi rostlin, hlízami a různými živočišnými zbytky. Obývá téměř celou Evropu a od Skandinávie po středomořské ostrovy. Zaměnit jej můžeme za slimáka největšího, který má jednobarevné chodidlo a skvrnitý štít, nebo za podkornatkou žíhanou (mladé jedince). Od plzáka lesního ho rozeznáme podle umístění pneumostomu a kýlu na hřbetě.
Jde o velký druh slimáka – velikost těla 120–200 mm. Zbarvení je velmi variabilní, nejčastěji však tmavě šedomodré se světlým kýlem v zadní čísti nohy. Vyskytují se však i světle šedí až bílí jedinci s tmavými skvrnkami kolem kýlu. Známí jsou rovněž albinotičtí jedinci. Spodní strana těla je okolo okrajů tmavá, uprostřed světlá. V zadní části těla je vždy nápadný střední kýl. Patří mezi naše největší plže.
Slimák popelavý obývá především lesnaté oblasti, najdeme ho v různých typech lesů, zejména v listnatých, smíšených a lužních lesích. Vyhledává zastíněné a husté lesy. Vzácněji se objevuje také v okolí lidských sídel a v zahradách. Ukrývá se pod padlými kmeny, kameny nebo kůrou. Ze svého úkrytu vylézá až v noci, živí se zejména rostlinnou potravou a houbami.
Telecí svíčková, nazývaná též panenka, je malý, ale jemný kus masa ze zadní čtvrtky telete. Jedná se o dva svaly nacházející se po obou stranách páteře. Telecí svíčková je štíhlý, úzký kus masa a jde o delikatesu.
Telecí medailonky z panenky
Ingredience: 20 g hlívy ústřičné, 4 telecí medailonky ze svíčkové (po 150 g), sůl, pepř, 2 lžíce másla, 4 cl vinné pálenky, 125 ml silného telecího vývaru, 400 g zelených fazolek, 4 plátky prorostlé slaniny, 100 ml smetany ke šlehání.
Postup: Houby uvaříme ve vodě, dokud nezměknou. Potom je přecedíme a vývar zachytíme. Maso opepříme a z obou stran ho opečeme na lžíci másla. Maso osolíme, vyjmeme a uchováme ho horké. Výpek rozředíme pálenkou, telecím vývarem a 100 ml zachyceného houbového výluhu. Přidáme nabobtnalé houby a prudce vaříme, dokud se tekutina z poloviny neodpaří. Mezitím očistíme fazolky, omyjeme je a předvaříme 5 minut ve vroucí osolené vodě. Přecedíme je a zchladíme. Rozdělíme je do čtyř svazků a každý ovážeme plátkem slaniny. Svazky opečeme na zbývající lžíci rozehřátého másla. Omáčku zahustíme smetanou a osolíme ji. Medailonky i fazolky naservírujeme na talíře.
Telecí medailonky v krémové houbové omáčce
Pokud milujete spojení křehkého masa z telecí panenky a bohaté omáčky, je tohle jídlo pro vás! Chuť je kombinací šťavnatého, na pánvi opečeného telecího masa a měkkých hub, které jsou spojeny v krémové omáčce ochucené houbami.
Marináda: 3 lžíce hořčice, 40 ml oleje, 1/2 kostky hovězího bujónu nebo vlastní koření.
Medailonky: 100 ml oleje, 600 g telecí svíčkové nakrájené na tenké, menší medailonky, 340 g žampionů nebo čerstvých hub nakrájených na tenké plátky, koření dle chuti sůl, pepř, volitelně 1/2 bujónové kostky nebo vlastní koření, 30 g krémové houbové polévky ( asi ½ sáčku), rozpuštěné v 100 ml vody, 1 menší bageta nakrájená na tenké plátky, petržel na ozdobu, 1 lžíce másla.
Postup
Marináda: Na středně velký talíř dejte telecí medailonky a ze všech stran je bohatě potřete marinádou. Talíř přikryjte alobalem a nechte v lednici alespoň 2–3 hodiny, nejlépe přes noc.
Medailonky: Ve středně velké pánvi rozehřejte olej na vysokou teplotu. Přidejte telecí medailonky a smažte na středně vysokém až vysokém plameni asi 6-7 minut z každé strany (celkem 12-14 minut), dokud nezískají mírně hnědou kůrku. (Pokud se začnou připalovat, snižte teplotu nebo medailonky vyjměte dříve.)
Maso přendejte na středně velký talíř a přikryjte.
Seškrábněte zbývající tuk z pánve a přidejte houby přímo na něj. Dobře promíchejte, aby se tuk a houby zcela spojily
Ingredience: 800 g krůtího masa, 200 g houby Partabella, 2 lžíce mleté sladké papriky, 50 g petržele, 5 stroužků česneku, 200 ml černého piva, 50 g zelené papriky, 100 g mrkve, 60 g celeru, 100 g anglické slaniny, 2 chilli papričky, 300 g jater, 2 cibule, sůl, mletý pepř, olej
Technologický postup: Nejdříve si připravíme všechny suroviny. Krůtí maso, stehna nebo prsa, očistíme a nakrájíme na kostky. Játra očistíme a rozmixujeme dohladka. Cibuli oloupeme a nakrájíme na kostičky. Celer, mrkev a petržel omyjeme a oloupeme. Česnek zbavíme slupky a prolisujeme. Anglickou slaninu jemně nasekáme a houby nakrájíme na kostky. Zelenou papriku a chilli papričky zbavíme jadérek a pokrájíme najemno. Na oleji necháme zesklovatět cibulku, ke které vmícháme pokrájenou anglickou slaninu. Vše krátce orestujeme a přidáme na kostky nakrájené maso a chilli papričky. Směs za stálého míchání opékáme, dokud se maso nezatáhne, a pak přisypeme sladkou mletou červenou papriku. Směs osolíme, opepříme, krátce orestujeme a přidáme houby, zelenou papriku a kořenovou zeleninu v celku. Vše podlijeme vodou a pivem, zakryjeme a dusíme doměkka. Jakmile maso změkne, odstraníme z guláše kořenovou zeleninu, vše zahustíme rozmixovanými játry a guláš ještě asi 5 minut povaříme. Pikantní krůtí guláš s houbami podáváme se širokými nudlemi nebo bílým pečivem.
Porce ryb osolíme, opepříme, zlehka pokapeme citronovou šťávou a necháme v chladu rozležet. Plech vyložíme pečicím papírem, potřeme částí másla a rozložíme na něj porce ryb. Pekáček vložíme do vyhřáté trouby a pečeme zvolna cca 10 minut na 160–170 °C. Mezitím si očistíme houby, pokrájíme je a zpěníme na zbytku másla. Houby mírně osolíme, přidáme drcený kmín a podusíme. Předpečenou rybu vyndáme, pokryjeme ji nakrájenými plátky mozzarelly a dopečeme poté ještě cca 5–10 minut, jen co se sýr roztaví. Porce ryby rozdělíme na talíře, posypeme podušenými houbami, posypeme posekanou bazalkou a petrželovou natí. Podáváme s pečenými bramborami, domácími hranolky nebo jen s pečivem a salátem.
Jde o houbovou chorobu rostlin způsobenou houbami rodu srpovnička (Fusarium) z čeledi rážovkovité (Nectriaceae). Zřejmě nejčastějším patogenem bývá srpovnička špičatovýtrusá (Fusarium oxysporum). Srpovnička může na jednom hostiteli způsobovat poškození společně s dalšími patogeny, přičemž stejné příznaky, jako je napadení houbami tohoto rodu, mohou způsobovat i jiné houby nebo další živé organismy.
Opatření pro záchranu sazenic: Při výskytu vadnutí je už jakákoli ochrana zbytečná. Je tedy důležitá prevence, a to dezinfekce půdy v nádobách na předpěstování sadby.
Základem ochrany je vypěstování zdravé sadby. Proto je vhodné pěstební substráty zalít přípravkem Merpan 80 WP (0,1 %). Toto ošetření se doporučuje zopakovat i přibližně 1 až 2 týdny po výsadbě na venkovní stanoviště.
V polních podmínkách je potřeba dodržovat zásady střídání plodin a při vzniku infekce zařadit do osevního postupu odolnější nebo nehostitelské plodiny. Nepřehnojovat a nepřelévat rostliny. Důležité je odstraňování napadených rostlin i s kořeny a likvidace (spálením). Nekompostovat a nezarývat nebo nezaorávat. Zamořené vlhké půdy je třeba odvodnit, protože příliš mokré a těžké půdy (i mrazové kotliny) podporují rozšíření této choroby.
Ingredience na dochucení: paprika, kečup, česnek, sůl
Postup: Nahrubo nasekanou cibuli osmahneme v hrnci na sádle do zesklovatění, zaprášíme sladkou paprikou a necháme přepěnit. Houby nakrájené na větší kusy (asi 1,5 cm) vložíme do hrnce, dostatečně osolíme, přidáme lžičku drceného kmínu a špetku mletého nového koření. Vše za stálého míchání dusíme bez vody, až směs zhnědne a zmenší svůj objem asi o čtvrtinu. Poté podlijeme 1–1,5 l vřelé vody, přidáme malý rajský protlak a za občasného míchání vaříme asi 20 minut.
Mezitím oloupeme a pokrájíme na kostičky velké asi 1 cm 3–5 špekáčků (podle velikosti a chuti). Nakrájené špekáčky osmahneme za neustálého míchání na samostatné pánvičce, dokud nepustí zhruba polévkovou lžíci tuku. Poté je vlijeme do hrnce s uvařenými houbami, což časově odpovídá přípravě špekáčků, a necháme ještě zhruba 10 minut povařit. V závěrečné fázi můžeme guláš dochutit kečupem nebo solí – zahuštění nám již udělal tuk ze špekáčků.
Pro obměnu můžeme před koncem přidat česnek nebo syrovou nakrájenou papriku. Podáváme s chlebem nebo s bramborem.
Houby na sucho můžeme zavařit i v troubě, třeba proto, když nemáte dostatečně velký hrnec na zavařování ve vodě. Troubu předehřejte na 175 °C a vložte uzavřené sklenice s houbami. Sklenice se nesmí dotýkat, aby nepopraskaly. Houby postupně zmenší svůj objem a pustí šťávu, jakmile uvidíte v zavařovací sklenici s houbami, že se tvoří bublinky, nechte troubu běžet dále, ale zmírněte na 120 °C a pokračujte dalších 120 minut. Poté troubu vypněte a sklenice nechte v zavřené troubě alespoň dalších 30 minut vychladnout, využijte zbytkového tepla.
Chcete-li česnek dlouhodobě skladovat, je potřeba nechat ho pořádně usušit. Řádné vysušení vám zajistí, že si budete moct vychutnat chuť letní sklizně i v mrazivé zimě. Jedna z nejobdivuhodnějších věcí na česneku je, že zůstává čerstvý i dlouho poté, co byl vytažen ze země.
Chcete-li si česnek uskladnit na zimu, je zapotřebí, abyste ho přesunuli na suché, stinné a vzdušné místo. Je jedno, zda to bude na kryté verandě, či v dobře větrané garáži. Položte česnek nejlépe jeden vedle druhého, aby měl dobrou cirkulaci vzduchu. Nikdy nedávejte česnek na přímé sluneční světlo, protože na horkém slunci se česneku zhoršuje chuť, minimalizujte tedy množství přímého slunečního svitu nejen v době sušení.
Z česneku před sušením nemusíte odstraňovat ani nečistoty, ani nať, na všechno přijde správný čas, až česnek vysušíte. Nikdy česnek nemyjte, vaším úkolem teď je řádně ho vysušit.
Česnek můžete svázat do svazků za nať a pověsit je. Pokud jste zruční a troufáte si na to, klidně si natě zapleťte. Při pletení uschlé a odpadající části stonku rovnou odstraňujte a vyhazujte. Využijte toho, že některé části stonku jsou ještě zelené a pružné a upletený cop nechte vyschnout na stinném místě.
V průběhu sušení z česneku neodstraňujte listy, protože česnek je schopen čerpat energii z listů až do té doby, než se vlhkost úplně neodpaří. Listy zároveň zabraňují, aby byl česnek napaden houbami či jinými nečistotami před tím, než bude úplně suchý.
Přeje-li dobré počasí, měl by být česnek asi po měsíci dostatečně vysušený, kořeny by měly být scvrklé a listy úplně hnědé. V tomto stadiu je česnek připravený ke skladování, stačí ho jen pro samotné uskladnění připravit. Je potřeba zakrátit kořeny i suché listy, odstranit nečistoty, můžete oloupat pár vrstev obalu paličky, ale dbejte na to, abyste jich neodstranili příliš mnoho. Takto upravený česnek je čistý a připravený k uskladnění. Pokud jste si dali tu práci a nať česneku spletli do copu, nic nezkracujte, snad jen můžete zakrátit zaschlé kořeny a odstranit přebytečné nečistoty, ale česnek můžete nechat spletený až do samotné spotřeby.
Na těstíčko si připravte 3 vejce, 3 lžíce polohrubé mouky, 1 lžíci mléka, 2 lžíce olivového oleje, 1 lžičku drceného rozmarýnu, sůl a pepř dle chuti. To vše umíchejte v hladké těstíčko. Do něho pak namáčejte porce candáta (raději menších rozměrů). Na rozpáleném oleji smažte dozlatova. Po vyndání z pánve rybu zlehka osušte papírovým ubrouskem. Jako přílohu podávejte vařené brambory nebo brambory pečené na sucho v troubě. I k nim můžete přidat snítku rozmarýnu. Nakonec ozdobte rybu plátkem citrónu.
Kuře s rozmarýnovou marinádou
Kuře si naporcujte na menší díly, opláchněte je a osušte. Z jednoho většího citrónu vymačkejte šťávu, kterou v misce smíchejte se dvěma lžicemi oleje, špetkou rozmarýnu, solí a pepřem dle chuti. Touto marinádou potřete kuře a nechte alespoň hodinu v lednici odležet.
V hlubší pánvi pak smažte kuře s větvičkou rozmarýnu do zlatova a následně podlévejte vývarem, dokud maso nezměkne. Jako příloha se nejvíce hodí jakýkoli druh rýže.
Kuskus s houbami a rozmarýnem
Nejlépe chutná s pravými čerstvými hříbky. Můžete ho ale připravit i ze sušené houbové směsi. Pokud volíte sušenou směs, namočte houby cca na půl hodiny do menšího množství vody. Oloupejte cibuli a česnek, nasekejte nadrobno a obojí zpěňte na másle. Přidejte houby (i s výluhem) a pokrájený čerstvý rozmarýn (nebo půl lžičky sušeného). Osolte, opepřete a nechte 15 minut dusit.
Do menšího hrnce nasypte šálek (2 dl) kuskusu, přidejte lžíci oleje, promíchejte a zalijte stejným množstvím vařící vody. Přikryjte pokličkou a nechte vodu zcela vsáknout. Poté do kuskusu zamíchejte připravené houby, podle potřeby ještě dosolte, případně přihřejte.
Vhodnou přílohou k tomuto jídlu je jakýkoli zeleninový salát.
Sýrové tyčinky s rozmarýnem
V míse smíchejte 150 g celozrnné mouky (nejlépe špaldové), 170 g tvrdého strouhaného sýra (čedar, ementál), lžíci parmezánu, lžíci nasekaného rozmarýnu a špetku pepře. Přidejte 50 g rozpuštěného másla a vypracujte těsto. Můžete ho rozválet a rádýlkem nařezat tyčinky nebo je tvarujte přímo mezi dlaněmi. Položte je na pečící papír nebo olejem lehce vymazaný plech a pečte při teplotě 180 stupňů celsia dozlatova.
Liška obecná je jedlá, ceněná a chuťově výtečná, se specifickým aroma. Díky obsahu chuťových látek rozpustných v tucích se liška obecná vyjímá ve smetanových omáčkách či v kyselých pochutinách, taktéž se nakládá do octa. Je vhodná k drcení na kořenicí houbový prášek. Je možné ji zamrazovat. Plodnice má pevnou konzistenci, kterou si zachovává i při tepelné úpravě, je však poněkud těžce stravitelná.
Lišky v sýrové smetaně
Ingredience: miska čerstvých lišek, olivový olej, zeleninový vývar, jarní naťová cibulka, máslo, sýr s modrou plísní, smetana na vaření, sůl a mletý bílý pepř
Postup: Houby obdělejte na troše oleje, podlijte osoleným vývarem, přiklopené čtvrthodinku poduste a odstavte. Na lžíci másla zpěňte jemně pokrájenou bílou část cibulky, přidejte nastrouhaný sýr, přilijte smetanu, přiveďte k varu, míchejte a rozvařte dohladka. Přidejte houby, pokrájenou nať cibulky, dle chuti přisolte a okořeňte, krátce promíchejte a servírujte. Příloha: vařené brambory nebo dušená rýže.
Bazalkové nudle s liškami
Ingredience: 10 dkg čerstvé houby lišky obecné, 1/2 balení širokých nudlí, 1 čtvrtka sýra Gran Moravia, 15–20 kusů čerstvé bazalky, dle chuti olivový olej, sůl, celý kmín, máslo
Postup: Začneme tím, že si dáme vařit široké nudle dle návodu na balení. Mezitím si dobře opláchneme a od případných nečistot očistíme čerstvé lišky. Do pánve si dáme rozpustit trochu másla, do kterého nasypeme špetku celého kmínu a necháme provonět. Přidáme oprané a okapané houby a zlehka orestujeme. Podusíme ve vlastní šťávě, dokud nejsou měkké. Trvá to cca 5 minut. Do vyšší nádoby (nejlépe vysoká sklenice, do které se nám vejde pracovní část tyčového mixéru) vložíme 15–20 lístků čerstvé oprané bazalky, přilijeme olivový olej a nastrouhaný sýr Gran Moravia. Mixujeme poté společně ponorným mixérem zcela do hladka. Scedíme uvařené široké nudle, které přendáme po scezení do střední mísy a přidáme bazalkovou pesto omáčku zelené barvy. Poctivě promícháme, dokud se omáčka nenalepí na nudle. Nudle přendáme do hlubokého talíře a bohatě je posypeme na másle podušenými liškami.
Postup: Lišky očistíme, větší nakrájíme na poloviny, opláchneme pod tekoucí vodou a necháme okapat. Rozpálíme tuk, přidáme prolisovaný stroužek česneku, krátce podusíme, přidáme houby a dusíme tak dlouho, až jsou měkké a šťáva vydušená. Osolíme, opepříme, promícháme s nasekanou petrželovou natí a podáváme jako přílohu k masu nebo samotné pouze s pečivem.
Polévka z lišek
Ingredience: 250 g lišky obecné, 2 kostky zeleninového bujonu, svazek
Chovat veverku obecnou není nic složitého. Přesto je nutné podotknout, že to není zdaleka vhodný domácí mazlíček. V první řadě je nutné opatřit si velikou voliéru, minimálně o rozměrech 2 x 2 x 1 m, ve které budou k dispozici alespoň dvě budky vystlané senem a zapřené velké větve na prolézání. Na chov přímo v bytě není veverka vhodná. Veverky jsou totiž hodně agresivní a nesnášenlivá zvířata, i když na to nevypadají. Je ideální je chovat v páru, protože kdyby jich bylo více, mohlo by docházet k šarvátkám. Veverku je možné si ochočit, ale musíte si ji pořídit jako mládě, aby si na vás zvykla. Dospělou veverku už neochočíte, je hodně plachá a nedůvěřivá k člověku. Veverka není moc čistotná, neodkládá moč ani trus na jedno místo, proto je nutné pravidelné čištění voliéry.
Krmivo
Veverka je hlavně býložravec. Doma ji můžete krmit například vlašskými ořechy, jedlými kaštany, pšenicí, slunečnicí, kukuřicí, ovocem (jablky, broskvemi, hruškami) a zeleninou (mrkví). „Zdravou stravu“ jí můžete zpestřit třeba piškotem nebo vařeným vejcem. Veverka potřebuje co nejpestřejší stravu. Pro dobrý vývin je dobré podávat rovněž nějaký z vitamínů pro savce, například Roboran. V přírodě se tento druh živí převážně semeny šišek – smrkových, borových a modřínových. Spotřebuje jich až 170 ks. Dále si pochutnává na žaludech, bukvicích, šípcích, stromové kůře, nepohrdne ani houbami a na jaře pupeny stromů. Veverky si s přehledem poradí i s lískovými oříšky, které jim velice chutnají. K rozlousknutí oříšků používají spodní hlodavé zuby, kterými si vykoušou otvor. Oříšky si i doma rády schovávají a dělají si zásoby na zimní období, na což jsou zvyklé z přírody.
Rozmnožování
Rozmnožování veverek probíhá od jarních měsíců do podzimu. Po 38 dnech březosti se narodí mláďátka, obvykle jich bývá 3 až 7, jsou holá a slepá, velká asi 8 cm. Začínají vidět nejdříve po třech týdnech a to jsou již zcela osrstěná. Zhruba po dvou měsících jsou samostatná. Samice dokáže během jednoho roku odchovat 2 až 3 pokolení. Kříženci veverek bývají zřídka.
Hnilobu špiček plodů řadíme mezi fyziologické nemoci, protože je způsobena nedostatkem vápníku a vody v době zvětšování plodů. Onemocnění se projevuje ve formě pravidelných a poměrně velkých hnědých či černých skvrn na špičce plodů (na květním konci). Později tyto skvrny porůstají různými houbami (nejčastěji houbou Alternaria tenuis, která osídluje odumírající rostlinné pletivo), proto je hniloba špiček plodů některými pěstiteli považována za onemocnění houbového původu a vyhledávají tak chemickou ochranu postižených rostlin. Jak jsme se ale již zmínili, hniloba špiček plodů rajčat má fyziologický původ a bývá zapříčiněna špatnou výživou a nedostatkem vláhy v období intenzivního růstu plodů. Onemocnění se vyskytuje často na půdách vydatně hnojených dusíkem a draslíkem, protože tyto živiny brzdí příjem vápníku, kterého může být v zemině dostatek.
Ochranou je nenechat přeschnout půdu v okolí rostliny, udržovat rovnoměrný růst hnojením, zálivkou a pravidelným mulčováním. Velmi účinné jsou postřiky hnojivy s vysokým obsahem vápníku přímo na list, aplikované v sedmi- až desetidenním intervalu.
Dejte do osolené vody vařit těstoviny dle návodu. Mezitím si nakrájejte na jemno cibuli a česnek a nechte je na rozpáleném oleji zesklovatět. Uzené maso společně se špekáčkem nakrájejte na malé kostičky, přisypte do pánve k cibulce a česneku a společně restujte. Po chvíli přidejte jemně nakrájené kyselé zelí, špetku oregana a ještě chvíli restujte. V hrnečku rozmíchejte vejce s trochou soli a mléka. Uvařené těstoviny sceďte a dejte do zapékací mísy. Zalijte rozšlehaným vejcem, přidejte směs z pánve a 100 g nastrouhaného sýra. Vše promíchejte a dochuťte pepřem a muškátovým oříškem. Zbylých 100 g nastrouhaného sýra posypte po povrchu a dejte do trouby zapéct.
Zapékané těstoviny s houbami a mletým masem
Suroviny:
350 g těstovin (flíčky)
300 g mletého masa
2 stroužky česneku
1 cibule
špetka drceného kmínu
špetka pepře
špetka majoránky
2 lžíce sádla
hrst sušených uvařených nebo podušených hub
1 dl mléka
2 vejce
máslo
2 lžíce nasekané petrželky
Postup:
Těstoviny uvařte dle návodu, slijte do síta, propláchněte rychle studenou vodou a nechte okapat. Mezitím než těstoviny okapou, si na sádle opečte mleté maso s cibulí, česnekem, kmínem, pepřem a majoránkou. Poté přidejte připravené houby a petrželku, směs osolte a promíchejte s těstovinami. Ušlehejte mléko s vejcem (stačí rozmíchat vidličkou v hrníčku) a vymažte máslem ohnivzdornou misku (či běžný pekáček), připravené těstoviny s dalšími přísadami do ní vyklopte, zalijte mlékem s vejci a dejte prudce zapéct. Povrch můžete před zapékáním pokrýt několika plátky másla. Jako příloha se hodí zeleninový salát, kysané zelí nebo sterilované okurky.
Maso by mělo být vždy světle růžové, voňavé a pružné. Králíka skladujte v lednici maximálně tři dny, v mrazáku až jeden rok. Králičí maso je svou strukturou a vlastnostmi podobné drůbežímu masu, jelikož je dobře stravitelné a obsahuje rovněž nízké množství tuku, což je vhodné pro dietní pokrmy. Má nízký obsah cholesterolu, silně jsou zde zastoupeny vitaminy skupiny B – B2, B6 a B12, z minerálních látek jsou zde bohatě zastoupeny látky jako draslík, hořčík, zinek, fosfor a síra.
Králíka můžete smažit, grilovat, dusit, králičí maso lze přidávat do polévek, rolád, gulášů, pomazánek, salátů, k omáčkám. Nejčastěji se však peče v troubě na víně, česneku, paprice, cibuli, se zeleninou či bramborami. Dušený králík si rozumí s křenem, vínem, česnekem, houbami, špenátem, rajčaty a bylinkami. I když je králík vláčné maso, často se velmi vysušuje, proto jej při pečení v troubě raději přikrývejte a spíše ho duste v páře.