INDICKÁ OKURKA a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Bez tradičního českého chlebíčku si neumíme představit žádnou oslavu. Jde o druh studeného pokrmu, jehož základem je obvykle vekové pečivo, zdobené dalšími potravinami či pomazánkami. Typickým pokryvem chlebíčků jsou různé saláty, zelenina, uzeniny, sýry, vajíčka a další. Jedná se o typicky český fenomén.
Obložené chlebíčky pro pohoštění
Chlebíčky se podávají zejména při různých oslavách a setkáních s přáteli. Připravené chlebíčky nechte odležet, chraňte je pouze před oschnutím. Rozležením se provlhčí pečivo, přestane se drobit, zvláční a chutě se tak nějak lépe spojí.
Co je třeba:
základní surovinou je bílá veka (to je klasika) – v současné době se v této oblasti poměrně experimentuje a používají se i bagety (světlé i tmavé), housky, popřípadě jiné druhy pečiva
Další suroviny se volí dle toho, jaký chlebíček budete vyrábět. K tradičním surovinám patří:
vlašský salát, bramborový salát
uzeniny – šunka, debrecínka, uherák, herkules a další
vejce – vařené natvrdo
sýr – je možné použít různé druhy, od plátkového přes plísňový až po tavený
pomazánky – budapešťská, česneková, rybí atd.
kyselá okurka
zelenina – okurka, rajče, paprika
Fantazii se meze nekladou, hodí se i olivy, oříšky, majonéza a podobně.
Postup:
nejdříve nakrájíte veku (šířka plátků i velikost záleží na tom, jak velké a „tlusté“ chlebíčky chcete vyrábět)
poté ji potřete máslem či pomazánkou
následně začnete chlebíčky zdobit (suroviny se skládají vesměs vedle sebe, nikoliv na sebe)
Fantazii se meze nekladou, a tak záleží jen na vás, co na chlebíček dáte. Je třeba jen dávat pozor, aby se chutě vyloženě „netloukly“. Vyrobit chlebíček lze i tak, že se na každý konec položí rozdílné chuti. Prostředek pak může být neutrální.
Tip: Uzenina by měla být nakrájená na tenké plátky, poté se tvaruje do kornoutků.
Nejvyšší soud v USA v roce 1983 (Nix vs Hedden) se usnesl, že okurka má být legálně zařazena do kategorie zelenina. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí na základě obvyklého použití okurek, které bylo podobné jako u zeleniny, jako jsou: mrkev, brambory, pastinák, květák, zelí, salát, řepa a celer.
Je to ale opravdu zelenina, nebo je okurka ovoce? Okurky odpovídají typické definici ovoce, což znamená, že se vyvíjejí, když je květ oplodněn, a také obsahují semena rostliny. Okurky jsou dokonce součástí stejného rodu (cucumus) jako cantaloupes, což je rozhodně ovoce. Podle nejvyššího soudu v roce 1983 však rajčata, okurky a další podobné plody, které se pěstují v zahradách a používají se v hlavních chodech k jídlu, spíše než jako dezerty jako ovoce, mají být považovány za zeleninu.
Očištěnou a nastrouhanou mrkev poduste na oleji, přidejte kari, pepř a sůl, podlijte trochou vody a duste doměkka. Nakonec vmíchejte smetanu a prohřejte. Takto připravená dušená mrkev se skvěle hodí jako omáčka na špagety.
Název této rostliny se často objevuje i v křížovkách. Otázka: Kroton na 5 písmen – odpověď: Ladel, otázka: Ladel na 6 písmen – odpověď: Kroton, otázka: Pokojová květina na 6 písmen – odpověď: Kroton, otázka: Jedovatá indická rostlina na 6 písmen – odpověď: Kroton.
Koriandr setý roste planě v oblasti Středomoří a jako koření jej lidé pěstují a používají více než 3500 let. O jeho léčivých účincích se zmiňovala každá kultura.
Koriandr je příbuzný kmínu, anýzu a kopru a představuje jednu ze základních součástí indického koření.
Koriandr se lidově označuje jako čínská nebo indická petržel. Listy koriandru jsou známy také pod pojmem „Cilantro“.
V koriandru se nacházejí tuky, bílkoviny, třísloviny, pektin a cukry, dále velké množství vitamínů A, B1, B2 a C. Koriandr v podobě čaje pomáhá při nadýmání: uvolňuje křeče hladkého svalstva a podporuje tvorbu žaludečních šťáv. Čaj připravený ze semen koriandru také zlepšuje chuť k jídlu. Koriandr se přidává do některých mastí používaných při revmatismu. Je účinný při léčbě kožních vyrážek. Pomáhá při zánětech močového ústrojí. Díky své výrazné vůni se využívá i v aromaterapii. Jeho silice pak našla uplatnění při výrobě parfémů.
Nadměrné užití koriandrových semínek i natě údajně u mužů snižuje sexualitu a u žen zastavuje menstruaci.
Koriandr se řadí k malému množství plodin, které se v kuchyni zužitkovávají úplně celé. Kromě semen se využívají i koriandrové listy a kořen.
Koriandr je velmi oblíbený nejen v indické kuchyni, ale i v té evropské. V indické kuchyni představuje důležitou složku různých kari koření nebo garam masaly.
V Evropě se koriandr používá při pečení pečiva, kdy se často kombinuje s kmínem. Typické aroma koriandru se využívá i při výrobě klobás nebo při pečení masa a ryb. V české kuchyni je oblíbená kombinace koriandru a hub, proto se koriandr přidává do houbových omáček, polévek nebo nakládaných hub. Používá se rovněž při nakládání okurek nebo kysaného zelí. Hodí se také k jehněčímu, vepřovému či hovězímu masu.
Čerstvé listy koriandru bývají výtečnou součástí orientálních pokrmů z masa (především dušených), čatní, polévek, restované zeleniny. Abychom koriandr neznehodnotili a neztratili cenné látky, přidáváme jej až na konci tepelné úpravy nebo jím pokrm zdobíme.
Koriandr a kardamom jsou součástí kari koření a garam masaly. Každé koření má typickou chuť a vůni.
Římský kmín je v kuchyni velice oblíbený. Nejvíce jej uznává indická a mexická kuchyně, kde je přísadou snad všech pokrmů a přidává se i do směsi kari koření. Stejně tak je součástí směsi koření zvané garam masala (v ní je ještě koriandr, kardamom, černý pepř, hřebíček, skořice, muškátový květ a bobkový list). Často se přidává do zeleninových, rýžových a luštěninových pokrmů. Mohou se s ním ochucovat polévky a různá dušená jídla. Používá se i při nakládání zeleniny, uzenin a sýrů. Stejně jako kmín klasický je vhodný k přidání do kysaného zelí.
Nejlepší je používat celá semena. Pokud potřebujete přesto kmín nadrtit, doporučujeme provést to až těsně před vařením – silice totiž na vzduchu rychle vyprchávají. Chuť kmínu římského lze zvýraznit krátkým opražením na oleji a až potom jej rozdrtit. Klasický kmín je nenahraditelný při pečení nejen žitného, ale většiny druhů chleba i jiného pečiva. Každá hospodyňka jej pak zná jako přísadu pro vaření brambor. Koření se jím bylinkové sýry, saláty nebo pomazánky z tvarohu. Používá se při pečení a dušení masa. Je tak například nezbytnou součástí grilovaného vepřového kolene.
Některé druhy rostlin, mezi nimiž je celá řada významných plevelů, mohou být velmi nebezpečné obsahem osudných látek – jedů, které dokážou narušit, nebo dokonce ochromit centrální tělesné funkce, jako je dýchání, krevní oběh nebo trávicí trakt natolik, že dochází k trvalému poškození organismu nebo ke smrti. Toxická dávka je minimální množství jedu způsobující potíže, záleží na koncentraci jedu, stáří rostliny a citlivosti jedince. Při zvýšení toxické dávky na určitou hodnotu nastává smrt – toto množství se označuje jako smrtelné nebo letální dávka.
Jed může být zastoupen v rostlině jedinou látkou nebo celou skupinou látek. Nejvýznamnější toxicky účinné složky jsou alkaloidy, glykosidy saponidy, silice, organické kyseliny, terpeny a další látky dosud farmakologicky neprozkoumané nebo nedostatečně známé. V rostlinách jsou zastoupeny v různém poměru a množství, což závisí i na vnějších podmínkách prostředí (světlo, teplota, nadmořská výška, půda). Jedovatá rostlina obsahuje často toxiny ve všech svých částech, a to v čerstvém i suchém stavu. Množství toxinu často kolísá v rostlině během vegetačního období a není ve všech částech rostlin stejné. Některé rostliny obsahují tak silné jedy, že již požití malého množství může být smrtelné. Navzdory tomu se smrtelné otravy užitím bylin u člověka vyskytují zřídka. Dospělí se otráví spíše vzácně při sběru léčivých bylin, úmyslně pak při sebevražedných pokusech nebo při předávkování rostlinnými drogami. Nejohroženější skupinou jsou však děti od batolat do věku čtyř let, kdy otravy mají nejvážnější průběh, někdy dokonce i ohrožují život. Důvodem bývá především požití relativně vysoké dávky jedu v poměru k malé hmotnosti dítěte. Malé děti často dávají věci do úst, aby je tímto způsobem prozkoumaly, nebo chtějí něco neznámého, co se barvou a tvarem ovoci či zelenině podobá, vyzkoušet.
Tetlucha kozí pysk
Rostlina s latinským názvem Aethusa cynapium je jednoletá, v severních polohách i ozimá nebo dvouletá, 5 až 100 cm vysoká bylina. Lodyhu má od spodní třetiny větvenou, tupě hranatou nebo jemně rýhovanou, často ojíněnou, v uzlinách výrazně zprohýbanou. Listy řapíkaté, s krátkou pochvou, čepel nejčastěji 2x trojčetná, listové úkrojky peřenosečné, na vrcholu tupě špičaté a obvykle s malou načervenalou nebo bělavou špičkou. Okolíky jsou složeny z 6 až 10 okolíčků, na kterých vyrůstá 3 až 14 květů, obaly chybí, obalíčky tvoří 2 až 3 čárkovité, dolů svěšené a asymetricky umístěné (na vnější straně okolíčku) listeny. Květy jsou 5četné, bílé nebo uprostřed korunních lístků se zeleným pruhem a objevují se v červenci až září. Plodem jsou široce vejčité až téměř kulovité dvounažky.
Ingredience: 1 okurka, 2 dl vody, mletý černý pepř, 2 lžíce octa, 2 lžíce cukru, sůl, 200 g 12% smetany
Technologický postup: Okurku oloupeme a nastrouháme na hrubém struhadle. Nastrouhanou okurku posypeme cukrem, solí a zalijeme octem. Vše pořádně promícháme a chvíli vyčkáme, až okurka pustí šťávu. Okurku lehce zalijeme studenou vodou. Nakonec přilijeme smetanu a podle chuti opepříme. Sladkokyselý okurkový salát se smetanou podáváme dobře vychlazený.
Technologický postup: Těsto rozválíme na pomoučeném vále na tenkou placku a nakrájíme na čtverečky asi 5 x 5 cm a přendáme na plech vyložený pečicím papírem. Suroviny na náplně nakrájíme na malé kousky (sýry na silnější plátečky, olivy na poloviny nebo na kolečka, rajčata na menší proužky, slaninu a šunku na proužky stočené do kornoutků, klobásu na kolečka a okurky na čtvrtiny plátků). Podle výše uvedené inspirace nebo vlastní fantazie klademe na těsto a trochu přitlačíme. Pečlivě potřeme rozšlehaným vejcem (můžeme do něj zašlehat na špičku nože utřeného česneku pro vůni) a pečeme při 250 °C dozlatova. Doba pečení se pohybuje mezi 7–9 minutami (raději hlídáme). Chutnají teplé, vlažné i vychladlé.
Nejprve si očistíme brambory a vaříme je ve slupce do změknutí. Po vychladnutí brambory nakrájíme na plátky. Připravíme si okurku, tu nakrájíme na kolečka a posolíme (sůl pomůže, aby okurka rychleji pustila šťávu). Šťávu z okurky vylijeme a kolečka z okurky vysušíme a přidáme k nakrájeným bramborám. K bramborám a okurkám přidáme majonézu a zakysanou smetanu. Do salátu přidáme kopr. Podle chuti salát osolíme a opepříme.
Uvařené brambory oloupejte a nakrájejte na kostičky, ostatní zeleninu nakrájejte na drobné kostičky. Vše osolte, opepřete, přidejte olivový olej, bílý jogurt a pokrájená vejce. Salát opatrně promíchejte a nechejte v chladu rozležet.
... bez jogurtu
Suroviny
450 g brambor
70 g sterilovaných okurek
50 g červené cibule
50 g bílé cibule
2 polévkové lžíce sterilované kapie
sůl, pepř, zelený pepř
40 g olivového oleje
troška octa
2 lžíce dobré hořčice
šťáva z půlky citronu
150 g vývaru z kořenové zeleniny
Postup
Nejprve si připravte vývar z kořenové zeleniny, tedy silnější vývar z mrkve, petržele a celeru. Pak dejte vařit brambory ve slupce. Uvařené brambory slijte, nechte trochu vychladnout, pak je oloupejte a nakrájejte na takzvané „půlplátky“. Takto připravené brambory vložte do mísy a zalijte ještě teplým zeleninovým vývarem. Velmi jemně promíchejte, abyste brambory nerozbili. Poté přidejte okurku nakrájenou na podélné obdélníčky, sterilovanou kapii, červenou a bílou cibuli, nakrájené na jemné proužky. Přidejte olivový olej, hořčici, krapet octa (jen dle chuti) a šťávu z jednoho citronu. Salát osolte a dochuťte čerstvě mletým černým pepřem. Vše opět velmi jemně promíchejte a nakonec posypte zeleným pepřem. Hotový bramborový salát uložte do chladu a nechte uležet.
Okurku a cibuli nakrájejte najemno a nasypte do vysoké nádoby. Přidejte sůl, pepř, ocet a hořčici a nakonec do mísy vyklepněte vajíčko a zalijte olejem. Tyčovým mixérem vyšlehejte do potřebné konzistence. Pokud je tatarka příliš hustá, můžete přidat trochu oleje.
Úplně nadrobno nakrájejte malou cibulku. Přidejte strouhanou sterilovanou okurku a trošku láku (dle chuti). Dosolte a můžete zjemnit troškou mléka (1 až 2 lžíce dle požadované konzistence). Pokud chcete, můžete dochutit svými oblíbenými bylinkami.
Postup: Čočku přebereme, propláchneme a namočíme na 2─4 hodiny do vody. Nasáklou čočku slijeme, zalijeme ji novou vodou a uvaříme doměkka společně s bobkovým listem. Cibuli oloupeme, nakrájíme na kostičky a na tuku ji osmahneme dozlatova. Přisypeme část uvařené čočky (i s částí vývaru) a vyjmeme bobkový list. Druhou část čočky rozmixujeme, přidáme k celé uvařené čočce a promícháme. Dochutíme solí, pepřem, tymiánem a citronem. Čočku na kyselo bez mouky podáváme s jemně tekutým volským okem a kyselou okurkou.
Čočka na kyselo s česnekem
Ingredience: 300 g zelené nebo hnědé čočky, 1 menší cibule, 1 bobkový list, 2 lžíce oleje, vinný ocet nebo šťáva z citronu, 1 mrkev, 3 stroužky česneku, sůl, čerstvě namletý pepř, majoránka.
Postup: Syrovou mrkev oloupeme a nakrájíme na drobné kostičky. Čočku přebereme, propláchneme, dáme do tlakového hrnce i s mrkví, zalijeme studenou vodou (dva až tři prsty nad čočku) a dáme vařit. Díky tlakovému hrnci se doba přípravy výrazně zkrátí ─ podle stáří a druhu bude čočka uvařená zhruba za 10─15 minut. Poté máte na výběr z několika variant přípravy:
Jestliže budete chtít čočku zahustit, neslévejte všechnu vodu. Na oleji si osmažíme cibulku, zasypeme ji přibližně jednou lžící mouky nebo bezlepkovou rýžovou mouku a připravíme klasickou jíšku. Přidáme bobkový list, zalijeme trochou studené vody a necháme krátce povařit. Bobkový list pak vyjmeme, přidáme uvařenou čočku, rozmačkaný česnek, osolíme, opepříme a dochutíme octem nebo šťávou z citronu a majoránkou dle chuti.
Nezahuštěná čočka se připravuje stejným způsobem, pouze se slije všechna voda. Čočku přidáme k osmažené cibulce a bobkovému listu, který po chvilce prohřátí vyjmeme. Dochutíme česnekem a majoránkou a podáváme. K čočce si můžeme dát sázené či ztracené vejce nebo vejce natvrdo, nakládanou okurku, v zimě je pak skvělé kysané zelí nebo zkvašená zelenina (pickles).
Výborný typ:
Nezahuštěnou čočku stačí ochutit citronovou šťávou v kombinaci s česnekem, jemně nasekanou zelenou petrželkou a římským kmínem a vznikne báječná příloha například k rybě. Nebo uvařenou čočku v létě promíchejte s najemno nasekanou cibulkou a česnekem, pokrájenými cherry rajčátky, koriandrem, citronovou šťávou a olivovým olejem a připravíte tak báječný salát, který lze dochutit i kozím sýrem.
Červená čočka na kyselo
Ingredience: 350 g červené čočky, 1 střední cibule, 1 lžíce octa, máslo nebo olej na&nbs
Zelenina jako papriky, rajčata, okurky, ředkvičky, brokolice, cibule, cuketa, česnek, tudíž v podstatě skoro veškerá naše zelenina, má nízkou energetickou hodnotu, a proto ji směle zařaďte při redukci do svého jídelníčku. Například paprika a okurka mají jen minimum kalorií.
Postup: Cibulku pokrájíme na drobno a osmahneme dozlatova, plátky naklepeme z obou stran, osolíme, opepříme a pomažeme hořčicí. Dáme na cibulku, krátce osmahneme, zaprášíme paprikou a podlijeme vodou. Přidáme žampiony bez nálevu, kmín, bujon, celou okurku a dusíme do měkka. Hotovou omáčku zahustíme moukou a necháme řádně provařit. Okurku vytáhneme, dává se jen na chuť, ještě dochutíme. Podáváme s dušenou rýží.