Ingredience: 2 vepřová kolena, 1 l černého piva, 2 neloupané a přepůlené cibule, 2 mrkve nakrájené na větší kusy, 1 petržel nakrájená na větší kusy, 3 kuličky celého nového koření, 10 kuliček celého černého pepře, 2 bobkové listy, 2 l vody, 1 červená chilli paprička, 100 g medu, sůl
Postup: Zd. Pohlreich vepřová kolena očistí, vloží do kastrolu a zalije pivem. Přidá mrkev, petržel, cibuli, pár kuliček nového koření, celý pepř a bobkový list. Osolí a dolije vodou, aby byla kolena ponořená. Přivede k varu a uvaří doměkka. Trvá to přibližně 1,5–2 hodiny, podle velikosti kolen. Jakmile jsou kolena měkká, vyjme je Zd. Pohlreich z vývaru, nechá vychladnout a vykostí je. Vývar přecedí do hrnce a zredukuje cca na jednu třetinu. Do omáčky přidá nakrájenou chilli papričku a med a promíchá. Vykostěná kolena polije Zd. Pohlreich trochou omáčky a nechá je 20 minut vyudit v udírně. Pokud nemáte udírnu, Zd. Pohlreich doporučuje grilovat je na nepřímém žáru v přikrytém grilu. Během pečení kolena potírejte zredukovanou omáčkou. Poté již můžete servírovat.
Ingredience: 2 ks zadních vepřových kolen, 1 l černého piva, 2 cibule (neloupané, přepůlené), 2 mrkve (krájené na větší kusy), 1 petržel (krájená na větší kusy), 3 kuličky nového koření, 10 kuliček černého pepře, 2 bobkové listy, 2 l vody, 1 chilli paprička, 100 g medu, sůl
Technologický postup na uzené vepřové koleno podle Pohlreicha: Vepřová kolena očistíme, vložíme do kastrolu a zalijeme pivem. Přidáme mrkev, petržel, cibuli a pár kuliček nového koření, celý pepř a bobkový list. Osolíme, dolijeme vodou, aby byla kolena ponořená. Přivedeme k varu a uvaříme doměkka. Trvá to přibližně 1,5–2 hodiny, podle velikosti kolen. Jakmile jsou kolena měkká, vyndáme je z vývaru, necháme vychladnout a vykostíme je. Vývar přecedíme do hrnce a zredukujeme tak na jednu třetinu. Do omáčky přidáme nakrájenou chilli papričku a med a promícháme. Vykostěná kolena polijeme troškou omáčky a necháme je 20 minut vyudit v udírně. Pokud nemáte udírnu, grilujte je na nepřímém žáru na přikrytém grilu. Během pečení kolena potírejte zredukovanou omáčkou.
Postup: Očištěná kolena vložíme do vroucí vody ochucené solí, bobkovým listem, pepřem a novým kořením. Vaříme velice pozvolna do poloměkka. Pak vepřová kolena necháme okapat a vychladnout. Vývar uchováme na podlévání. Mezitím si připravíme marinádu. Oloupaný česnek prolisujeme, chilli papričky zbavíme jadérek a jemně nasekáme. Olej promícháme s medem, prolisovaným česnekem, sójovou omáčkou, jemně usekanými papričkami, citronovou šťávou a cukrem. Marináda se dá dochutit kajenským pepřem a solí. Kůži vychladlých kolen na několika místech nařízneme, přelijeme marinádou a za občasného obracení necháme asi 3 hodiny odležet. Pak maso přendáme do pekáče a za občasného polévání vývarem, marinádou a vlastní šťávou pečeme při 200 °C dozlatova. Upečená vepřová kolena rozdělíme na porce a podáváme s nejrůznějšími dipy, zeleninou a pečivem podle vlastní chuti.
Chemické vlastnosti kyseliny: chlorovodík je štiplavý jedovatý plyn. V laboratoři se připravuje reakcí kyseliny sírové s chloridem sodným (kuchyňskou solí), průmyslově se vyrábí buď reakcí chloru s vodíkem, nebo chlorací uhlovodíků. Vodný roztok chlorovodíku se nazývá kyselina chlorovodíková.
Přestože se dá běžně koupit, nedoporučuje se s ní pracovat bez ochranného oděvu, rukavic a zejména brýlí. Je nutné ji uložit mimo dosah dětí a v této pozici ji zabezpečit proti převrhnutí nebo spadnutí. Její výpary také způsobují velmi rychlou korozi kovových předmětů v okolí. Vodný roztok leptá a při zasažení je třeba poraněné místo důkladně několik minut oplachovat tekoucí vodou (případně ještě zneutralizovat uhličitanem sodným – jedlou sodou nebo mýdlem), při zasažení očí je nutné provést velmi důkladný výplach, nejlépe za pomocí druhé osoby, a to tak, že druhá osoba drží té první rozevřená oční víčka (člověk sám má tendence se výplachu bránit a zpravidla jej neprovede dostatečně). Následně je nezbytně nutné co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc. Poleptání očí koncentrovanou kyselinou většinou končí slepotou. Při požití je nutné vypít větší množství vody a nevyvolávat zvracení, žaludek je zvyklý na nízké pH a zvracení by způsobilo jen další poleptání jícnu. Opět musí následovat vyhledání lékařské pomoci. Poleptání kyselinou se v celém svém rozsahu může projevit až po několika dnech, a proto nesmí být nikdy podceňováno.
Průmyslově využívaná koncentrovaná kyselina chlorovodíková je 37% vodný roztok chlorovodíku. V této koncentraci má nejmenší pH, je tedy nejúčinnější a nejnebezpečnější. Kyselina chlorovodíková je po kyselině sírové nejpoužívanější kyselou látkou v průmyslu.
Koncentrovaná v kombinaci s kyselinou dusičnou v poměru 3 : 1 tvoří lučavku královskou, kterou lze užít k rozpouštění zlata.
Kyselina chlorovodíková je aktivátor žaludečního enzymu pepsinu, denaturuje zkonzumované bílkoviny a zabíjí bakterie v potravě. Je vylučována trávicím traktem všech savců, často se vyskytuje i u jiných tvorů. Vnitřní stěna žaludku je na velmi nízké pH stavěna, pokud však dojde k poruše slizového krytu, vznikne žaludeční vřed. Ve dvanáctníku je neutralizována. Přesto se pití kyseliny chlorovodíkové, zvláště na lačno, nedoporučuje ani při nízkých koncentracích.
Kyselinu chlorovodíkovou lze využít jako technickou kyselinu, tedy jako čistidlo spojů při letování klempířských a podobných výrobků, lze ji použít i pro odstraňování vodního kamene, k neutralizaci alkalických odpadů a podobně.
Při práci s kyselinou sodnou je třeba zabránit kontaktu s pokožkou, očima a sliznicemi. Po zasažení chlorovodíkem se mohou projevit následující rizika a potíže: podráždění nosu, dýchacích cest, vznik trhlinek na dýchacích cestách, silné kašlání, krvácení z nosu a bolest na hrudi; dráždění plic, dušnost, tvorba tekutiny v plicích (edém) i nebezpečí udušení; popálení očí a kůže s nevratným poškozením. Opakované expozice mohou nenávratně poškodit plíce a zuby a vyvolat vyrážky.
Ingredience: 2 masitá vepřová kolena, sůl, 2 cibule, 1 velká mrkev, 1 střední celer, 4 tenké petržele nebo 1 pastinák, ½ lžíce celého pepře, 5 bobkových listů, 1 lžíce celého kmínu, 1–2 snítky rozmarýnu, ½ lžičky oregana, 500 ml černého piva, 5–10 cm dlouhý́ čerstvý křen, hořčice
Postup: Kolena nařízněte v masitější části podél kosti, aby se lépe propekla, a ze všech stran je osolte. Cibuli a všechnu zeleninu očistěte, nakrájejte na hrubší kousky a vložte na dno zapékací nádoby, ideálně do litinového pekáče s víkem, ale stačí i běžný, přikrytý alobalem. Na zeleninu položte kolena, přidejte všechno koření a bylinky a přilijte celé pivo. Přiklopte, vložte do trouby předehřáté na 120 °C a pečte dobře zakryté minimálně 6 hodin, ale můžete i hodinku dvě přidat a v půlce pečení maso otočit. Pokud bude po upečení maso měkké, ale ještě nebude mít pěkně zlatavou kůrku, dopečte ho odkryté při vysoké teplotě (třeba současně s pečením zeleniny). Při zhruba 180 °C bude stačit asi 20 minut. Na konci pečení by mělo maso odpadávat od kostí. Upečené koleno vyndejte a nechte ho zakryté chvilku odpočívat. Maso pak odkrojte od kostí a podávejte s delikátní vypečenou šťávou, pečenou zeleninou, čerstvě nastrouhaným křenem, hořčicí nebo i s čerstvým chlebem na vytření šťávy.
Vepřové koleno je v české kuchyni při přípravě pokrmů velmi oblíbené. Vepřové koleno je narůžovělé někdy až tmavočervené, s trochou tuku.
Nejlepší maso je ze 7–10měsíčních kusů o váze 80–110 kg. Protože vepřové maso obsahuje větší množství tuku, má větší energetickou hodnotu než ostatní druhy masa. Je také hůře stravitelné.
Vepřové koleno lze tepelně upravovat různými způsoby, ať už vařením, pečením, nebo uzením.
Rozlišujeme vepřové koleno přední a zadní. Přední koleno je menší s menším množstvím masa a je vhodné spíše na vaření. Zadní koleno je odděleno těsně u kýty, takže obsahuje více masa, je kvalitnější a chutnější. Vhodnou tepelnou úpravou je pečení nebo uzení. Zadní koleno se také někdy nazývá jako šunkové.
Vepřová kolena se prodávají většinou nevykostěná a cena se u předního kolena pohybuje okolo 60 korun za kilogram, u zadního kolena pak kolem 75 korun za kilogram.
Vepřové koleno se anglicky řekne roasted pork knee.
Kyselina mravenčí se ve včelařství využívá k tlumení varroázy. Zjednodušeně lze říci, že účinná koncentrace par kyseliny hubí roztoče, ale nepůsobí zhoubně na včely. Někteří kleštíci hynou okamžitě po aplikaci, jiní ve včelstvu ještě několik dnů až týdnů přežívají poškození a umírají později. Kyselina mravenčí je účinná i proti roztočům na zavíčkovaném plodu.
Příliš vysoká koncentrace par kyseliny mravenčí v úle (předávkování) ale může způsobit ztráty matek, poškození plodu, přestávku v plodování.
Účinnost ošetření kyselinou mravenčí podle různých zdrojů kolísá. Zevrubně lze říct, že jedna aplikace dlouhodobého odpařovače zahubí 60–80 % roztočů, dvě aplikace 90–98 % roztočů. Je-li v celoročním ošetřování včelstev počítáno ještě s dalším (jiným) léčením v bezplodém období (například amitrazem nebo kyselinou šťavelovou), není potřeba klást na účinnost odpařovačů takové nároky (snížení rizik z předávkování).
Kritický přirozený spad, určující počátek léčby, se v různých zdrojích značně liší od 2 do 10 roztočů, záleží také na části roku. Předpokladem je zabezpečení podložek proti ztrátám spadlých roztočů. Vložení aplikátoru s kyselinou mravenčí do úlu se doporučuje v podvečer nebo po ránu, obecně ve chvíli, kdy teploty nepřesahují 20 °C. Při tropických dnech s teplotami nad 30 °C (u některých aplikátorů 25 °C) se ošetření doporučuje neprovádět či odložit (vlastní omezená zkušenost toto ale nepotvrzuje).
Výpary kyseliny mravenčí jsou těžší než vzduch, mají tedy tendenci klesat. S vyšší teplotou se odpařování zrychluje (při 30 °C je cca 15x rychlejší než při 10 °C).
Odpařovače by se měly umisťovat buď vedle plodu (alespoň ob rámek nebo zcela ke stěně úlu), nebo nad plod, umístění do podmetu se doporučuje jen zřídka (u jednonástavkových oddělků). Výrobci aplikátorů kyseliny mravenčí si většinou vymiňují nepoužívat je v době nasazených medníků pro konzumní med.
V případě vysokého přirozeného denního spadu v průběhu sezóny (více než 2 roztoči za den) může být v mezidobí použita ještě odlehčovací aplikace formou krátkodobého odpařovače 85% kyseliny mravenčí, která má za cíl zejména snížení populace foretických roztočů. Množství kyseliny pro jednu aplikaci se liší podle druhu použitého odpařovače a síly včelstva. Pohybuje se zhruba v rozmezí 100 až 360 gramů (u běžného včelstva).
Aplikaci kyseliny mravenčí odparem není dobré provádět souběžně se zakrmováním. Často ale bývá doporučována mezi krmeními. Pro pozdní podzimní ošetření není kyselina mravenčí příliš často doporučována kvůli nízkým teplotám, když už, tak 85%.