Tento přístroj slouží k čištění a zlepšení kvality vzduchu v infrasauně. Ionizátor obohatí vzduch velkým množstvím záporně nabitých iontů (aniontů). Takovýto vzduch obohacený anionty připomíná vzduch ve vysokých horách nebo u moře či svěží a vyčištěný vzduch po bouřce. Ionizátor kyslíku zbaví znečištěný vzduch tabákového kouře, prachu, pylu květin a dalších nečistot. Infrasauna je tak ideálním přístrojem pro osoby, které trpí alergiemi, astmatickými potížemi a sennou rýmou.
Ionizátor dezinfikuje vodu v bazénu elektrolytickým dávkováním iontů mědi a stříbra. Právě měď je v tomto případě hlavním aktivním dezinfekčním prostředkem, díky čemuž se podstatně sníží spotřeba ostatní bazénové chemie. Voda v bazénu pak není cítit po dezinfekčních prostředcích.
Ionizátor pracuje zcela automaticky a výsledkem je krásně čistá a nezávadná voda bez škodlivých mikroorganismů a vodních řas. Toto speciální zařízení je možné použít jak u nových, tak u již provozovaných bazénů.
Ionizátor do auta čistí a osvěžuje vzduch v automobilu a tím přispívá ke zpříjemnění prostředí v autě při řízení.
Ionizátor pro automobily obohacuje vzduch v automobilu zápornými ionty, redukuje zápach, odstraňuje ze vzduchu prach a čistí vzduch, a to v patnáctiminutových cyklech. Je konstruován pro 12V/DC zásuvku autozapalovače.
Pokud patříte mezi lidi, kteří si rádi v autě zapálí cigaretu, často převážíte zvířata nebo pokud prostě toužíte po čistém vzduchu v autě bez nežádoucích pachů, vyzkoušejte ionizátor. Pracuje s nejmodernějšími ionizačními technologiemi a pomáhá tak neutralizovat pachy, jako je například cigaretový kouř, výfukové plyny, zvířecí nebo jiné nepříjemné pachy, vytvářením záporně nabitých iontů zcela bez použití chemie. Ionizátor se jednoduše připojí do zásuvky autozapalovače a vzduch v kabině vašeho auta je rázem svěží. Díky funkci časovače se ionizátor po 15 minutách automaticky vypne.
Ionizátor horký vzduch, který vychází z fénu, hydratuje a tím zajistí, že vaše vlasy nebudou přesušené. Staré nebo laciné fény ionizátor nemají. U nich horký vzduch ohřátý přes topnou spirálu vlasy vysuší, a bohužel i přesuší. Dochází totiž nejen k odstranění přebytečné vody, ale i vody, kterou vlas potřebuje ke své hydrataci. Proto trend v oblasti vysoušení vlasů velí vybavovat fény ionizátory. Ty zajistí, že se přesoušení vlasů nekoná.
Pozor! Přístroj, který kupujete, si dobře prohlédněte. Asi tomu nebudete věřit, ale ne každý přístroj, který má tlačítko „ionizátor“, opravdu ionizuje.
Fény s ionizátorem, volbou teploty a výkonu nepatří k nejlevnějším. Značky, které se snaží jít poloprofesionální cestou, nabízejí fény v rozmezí 1 500 až 2 000 korun.
Molekuly aktivního kyslíku produkované ionizátorem mají účinnou vlastnost omezovat reprodukční schopnosti bakterií a virů, díky kterým se potraviny rychleji kazí. Použitím ionizátoru do lednice tak pomůžete nejen uchovat potraviny déle čerstvé, ale též neutralizovat vznikající pachy.
Ionizátor je určen do ledniček o max. objemu 250 litrů, ve kterých vytváří aktivní kyslík neboli ozon (v normami povolených hodnotách, tedy nižších než 0,05 ppm), neutralizující reprodukční schopnost bakterií a virů, čímž pomáhá udržet čerstvost a kvalitu potravin. Také pomáhá při eliminaci škodlivin a nepříjemných pachů. Ionizátor je vybaven malým počítačem, který si automaticky reguluje čisticí cyklus. Napájení obstarávají baterie, které vydrží až 150 dní provozu.
Standardní koncentrace ozonu dokáže během 3 hodin zlikvidovat až 96 % různých mikroorganismů jako E-coli či Bacillus pyocyaneus. Ozon navíc rozkládá i jedovaté pesticidy na povrchu potravin, přičemž zachovává jejich nutriční hodnoty a vitamíny.
Ovzduší, které nás kdekoliv venku i uvnitř budov obklopuje, je neustále více či méně ionizováno. Mluvíme o elektroiontovém mikroklimatu či o ionizaci vzduchu. Znamená to, že ovzduší obsahuje určité kvantum volných atmosférických iontů. Ionty jsou elektricky nabité molekuly, části molekul či molekulární shluky vzniklé ionizací plynných složek atmosféry. K ionizaci je potřebná ionizační energie. Na zemském povrchu působí její zdroje neustále, proto je v přírodě ovzduší v každém okamžiku ionizováno. Ovzduší elektricky neutrální se v přírodě nevyskytuje vůbec. Na tento stav je člověk dlouhodobě adaptován. Pro pocit komfortu prostředí je určitý počet atmosférických iontů nezbytný.
Kolem ionizátoru se po delším užívání usazuje jemný tmavý prach, proto kolem volných hrotů dejte třeba papír, který časem jednoduše vyměníte. Ionizátor v podstatě plní funkci miniaturního elektrostatického odlučovače prachu. Pokud se časem sníží blikání doutnavky, může to být zapříčiněno usazením prachu na koncích drátků v hrotu ionizátoru. Nejrychlejším způsobem k vyřešení tohoto problému je odstřihnutí konců drátku cca o 1 mm.
Sauně je lepší se vyhnout také při zánětech. Tedy i při zánětech zubů. I když příjemné prostředí, klid a pohoda v sauně pomáhají odstraňovat stres, na bolavý zub nejsou tím nejlepším řešením. Intenzivní prohřátí v sauně je striktně kontraindikováno při infekcích jakéhokoli charakteru a v kterémkoli místě našeho organismu, takže i při bolavém zubu.
V sauně jsou velmi vysoké teploty. Rozšiřují se cévy, zvyšuje krevní tlak a následně tlak v cévní stěně. Zvyšuje se průtok krve, ale odtok krve není zesílen, ten zůstává stejný nebo se zhoršuje. Proto může dojít ke zvětšení uzlů či k ruptuře a následnému krvácení.
Lékaři ani během remise saunování u těchto pacientů nedoporučují, jelikož právě saunováním se může zhoršit jejich relativně dobrý stav. Jedním z hlavních faktorů, které vedou k těmto závěrům, je zvýšení krevního tlaku ve stěnách cév. Hrozí zde, jak již bylo popsáno, krvácení a prolaps, což může vést až k chirurgické intervenci.
Když už do sauny půjdete, tak dodržujte tyto zásady:
Nesedejte si na horní lavice, zde se hromadí teplo. Sedněte si na spodní lavici.
Nepijte před návštěvou sauny v žádném případě alkohol. Alkohol v kombinaci s vysokými teplotami zvyšuje tok krve do konečníku.
V sauně si nehrajte na hrdiny s dlouhou výdrží, pobuďte v ní krátce, cca 5 minut. Je to v zájmu vašeho zdraví.
Pokud máte nepříjemný pocit v podbřišku a okolí konečníku, okamžitě saunu opusťte a vyhledejte lékaře.
Pokud budete v sauně pobývat delší dobu, tak si s sebou vezměte lavor s chladnou vodou s odvarem z heřmánku, kopřivy a dubové kůry. Tím alespoň trochu zabráníte tlaku v oblasti hemoroidů.
Léčebné účinky sauny na hemoroidy nebyly prokázány.
S bolavým zubem do sauny opravdu nechoďte. Na pulzující bolest, která znamená rozvíjející se zánět, jako první pomoc působí studený obklad. Sauna by jen způsobila zvýšení bolesti.
Nejčastější příčinou bolestivého zánětu zubní dřeně neboli pulpitidy bývá bakteriální infekce, která vniká porušenou zubovinou z kazivého ložiska do dřeňové dutiny. Příčinou je tedy většinou včas neléčený zubní kaz.
Dalšími méně častými příčinami jsou: chemické nebo fyzikální dráždění (tepelné dráždění u nedokonale podložených hlubokých amalgámových výplní, preparace zubu na korunku). Někdy se zánět dřeně může vyvinout i po předchozím správně provedeném ošetření velmi hlubokého zubního kazu, kdy již byla pulpa postižena bez zjevných klinických příznaků. Příčinou může být též trauma (nákus na tvrdou částečku v potravě, úder na zub) bez či s následným odlomením části tvrdé zubní tkáně.
Vzácněji u pokročilé parodontitidy pronikne infekce do dřeně kořenovým otvorem retrográdní cestou, tedy zpětně z takzvaného parodontálního chobotu.
Roztoči milují zvýšenou teplotu těla, zároveň ale je mohou vysoké teploty účinně odstranit. I proto je třeba zamořené textilie vyžehlit napařovací žehličkou. Stejně tak i člověku mohou vysoké teploty, které jsou v sauně, pomoci zbavit se svrabu. Svrab je sice nakažlivá choroba, která se snadno přenáší, ale pokud člověk se svrabem jde do sauny a dá si pozor, aby nešířil svrab dál přímým kontaktem, nebo prostřednictvím svého oblečení, které nechá před saunou, nebo ručníku (plátna), které má na sobě, neměl by být žádný problém. Naopak mu sauna může pomoci uklidnit pocity svědění, které cítí. Stává se, že když člověk vyleze ze sauny, dokonce vidí, jak roztoči vystupují z pórů přímo na povrch kůže, pak se dají spláchnout, nebo setřít.
Na likvidaci svrabu se doporučuje teplota minimálně kolem 75 stupňů Celsia. Saunu je třeba navštěvovat opakovaně, minimálně po týdnu, než se vylíhnou noví paraziti. Pokud se někdo z nějakého důvodu necítí se svrabem na návštěvu sauny, a přesto by se chtěl pokusit „těchto“ škůdců takto zbavit, měl by vyzkoušet velmi intenzivní kardiocvičení, které mu pomůže vyhnat tělesnou teplotu na velmi vysokou hodnotu, a tak také může dojít k tomu, že zákožky budou „opouštět“ póry kůží. Poté samozřejmě musí následovat sprcha, aby se zákožky znovu nezavrtaly do kůže. Nevýhodou tohoto cvičení je, že nemusí být úspěšné napoprvé, klidně to může trvat několik měsíců, než člověk dokáže tímto „cvičením“ likvidovat svrab.
Oteklá tvář souvisí s bolestí zubů po jejich vrtání či se stavem po extrakci (vytržení) zubu. Jak se zbavit otoku zubu? Většinou vám nezbyde nic jiného než navštívit zubního lékaře. Oteklou dáseň však někdy není třeba speciálně ošetřovat, neboť postupně dojde ke zmírnění a opadnutí otoku. Ovšem pokud pocítíte bolest, zvýšenou teplotu a objeví se hnis, bude návštěva lékaře opravdu nutná.
Na otok tváře je vhodné přikládat ledové obklady a vyhýbat se tělesné námaze, opalování na sluníčku nebo v soláriu a také vynechat návštěvu sauny.
Většina čističek vzduchu vypouští ozon. I těch několik miligramů této molekuly, které zařízení za hodinu vyrobí, často vede k tomu, že jeho hladina přesáhne hodnotu, která ohrožuje zdraví. Astmatikům, aniž by je na to výrobce upozornil, pak může takové zařízení udělat ze života doslova peklo.
Většina těchto výrobků využívá principu elektrostatického vychytávání nabitých částeček vyskytujících se okolo nás. Nečistoty jsou odstraňovány tak, že se zachycují na kovových elektrodách.
Lékaři varují, že ozon, o kterém nemáme ani tušení, že jej dýcháme, může být příčinou poškození plic. Že nám může vyvolávat bolesti na prsou, kašel, zkrácení dechu, pocit nedostatku vzduchu, svírání v krku.
Před škodlivými účinky ozonu by se měli mít na pozoru zvláště ti, kteří mají nějaké chronické respirační onemocnění, jako je například astma. Na lehkou váhu nelze brát ani negativní účinek ozonu vedoucí ke snížené odolnosti organismu k infekcím. Riziko snížené imunity se netýká jen nemocných, postihuje i „zdravé“ lidi.
Pro ty z vás, kteří už doma pračku vzduchu máte, bude možná zajímavé vypátrat, jak je to s její produkcí ozonu. Mnohdy tento údaj výrobce neuvádí. Někdy se jím ale chlubí. Často je tento údaj uveden v jednotkách „ppb“ (parts per bilion) nebo v „ppm“ (parts per milion). Tyto jednotky nejsou v soustavě SI. Pro porovnání s údaji, se kterými operují zdravotníci, je třeba je převést. Zde jsou konverzní koeficienty: ozón [03]: 1 ppm = 2 mg/m3. Peroxyacetylnitrát: 1 ppm = 5 mg/m3.
Ozon je molekula tvořená třemi atomy kyslíku. Je to silné oxidační činidlo, u biologických látek působí dvěma směry, a to oxidací sulfhydrylových skupin a aminokyselin enzymů, koenzymů, proteinů a peptidů. A oxidací vícenásobně nenasycených mastných kyselin na peroxidy mastných kyselin.
Protože jsou buněčné membrány složeny z proteinů i lipidů, ozon je likviduje zcela spolehlivě. K poškození jsou zvláště náchylné buňky s velkým povrchem. Takové máme v plicích. Také plicní řasinkové buňky mohou být ozonem vážně poničeny. Místo řasinkových buněk se v poškozené tkáni objeví buňky dlaždicové. Ke zpětnému procesu změny dlaždicových buněk na řasinkové nedochází, a to dokonce bez ohledu na to, jak dlouho byly buňky působení ozónu vystaveny. Dýchat vzduch s ozonem tedy není nic, co bychom měli vyhledávat.
Ionizátor pracuje úplně na jiném principu, tudíž je velmi šetrný k lidskému organismu.
Ozonový generátor přitahuje k molekulám kyslíku další atomy kyslíku. Ve vyšších koncentracích se ozon stává toxickým pro bakterie obsažené ve vzduchu a může tyto infekční organismy ničit. Ozon užívaný primárně k ničení virů, bakterií a plísní má pro lidské tělo důležitou funkci – okysličuje krev, zlepšuje krevní oběh a stimuluje tvorbu kyslíku v lidských tkáních. Obecně platí, že ozonovou terapií lze léčit řadu zdravotních problémů.
Ozon je molekula tvořená třemi atomy kyslíku. Je to silné oxidační činidlo, které reaguje prakticky se vším, s čím se dostane do styku. U biologických látek působí dvěma směry: oxidací sulfhydrylových skupin a aminokyselin enzymů, koenzymů, proteinů a peptidů. A oxidací vícenásobně nenasycených mastných kyselin na peroxidy mastných kyselin.
Protože buněčné membrány jsou složeny z proteinů i lipidů, ozon je likviduje zcela spolehlivě. K poškození jsou zvláště náchylné buňky s velkým povrchem. Takové máme v plicích. Jsou to buňky, přes něž dochází k výměně plynů a jimiž dýcháme. Také plicní řasinkové buňky jsou vážně ozonem poničeny. K jejich poškození dojde již po expozici ozonu při koncentracích 400 µg/m3 působících denně 8 až 24 hodin po dobu 7 dní. Místo řasinkových buněk se v poškozené tkáni objeví buňky dlaždicové. Ke zpětnému procesu změny dlaždicových buněk na řasinkové nedochází, a to dokonce bez ohledu na to, jak dlouhému vystavení působení ozonu tyto buňky byly. Dýchat vzduch s ozonem tedy není nic, co bychom měli vyhledávat.
Ionizátory vzduchu mohou „ozdravit“ znečištěný vzduch v městském bytě, pomohou alergikům, zlepší krevní oběh, imunitu a působí proti depresi.
Pokud trpíte dýchacími potížemi, alergiemi či jinými civilizačními chorobami, naordinuje vám lékař v letních měsících nepochybně pobyt u moře. Nejpřirozenějším lékem je v tomto případě vzduch, konkrétně záporně nabité ionty v něm. Nemusí vás ovšem trápit žádná z těchto nemocí, abyste poznali, že takový pobyt udělá lépe i vám.
Vzduch v přírodě obsahuje kladné ionty (kationty dusíku) a záporné ionty (anionty kyslíku a páry). V čistém prostředí se udržuje přibližně shodný poměr iontů obou polarit. Člověk však svým působením tuto harmonii často narušuje. Zjištěné optimální množství iontů ve vzduchu je minimálně 1 000 až 1 500 na cm3, což splňuje přirozené klima v lesích a na horách. Ještě přípustné množství iontů je 200 až 250 na cm3. V bytech umístěných v centrech měst se však hladina aniontů pohybuje ještě níže, okolo 100 na cm3.
Domy z klasických stavebních materiálů (kámen, cihly či dřevo) kvůli své nízké vodivosti udržují přibližně stejný poměr iontů jako venku, asi o polovinu méně aniontů se nachází v panelové stavbě, v budově ze železobetonu se nevyskytují téměř žádné. Jejich množství se dále snižuje v prostředí, kde se shlukuje velké množství lidí, kde jsou v provozu počítače, televize nebo zářivky, kde je interiér vybaven předměty z umělých materiálů a plastů, kde je vzduch upraven klimatizací (proto se v autech a letadlech nenachází anionty téměř žádné) nebo kde je vzduch znečištěn cigaretovým kouřem.
V dnešní době je již téměř nemožné nemít ve svém okolí žádného alergika. Alergie jsou moderním onemocněním. Moderním v negativním slova smyslu, neboť ho nepřímo zapříčinila modernizace společnosti. Přírodním antihistaminikem se mohou stát právě záporně nabité ionty v ovzduší. Ty se po vdechnutí dostávají do krve, kde poté zvýšená koncentrace iontů v krvi působí jako regulátor látek zodpovědných za alergie či astma. Pro naše zdraví je příznivý i fakt, že vlivem aniontů dochází k likvidaci cigaretového kouře.
Umělá ionizace čistí vzduch a kromě toho, že ho činí čerstvějším, zbavuje ho také i velkého množství prachových částic. Ionizátory pracují na různých principech. V současnosti jsou nejrozšířenější přístroje kombinující čističku vzduchu s ionizátorem využívajícím takzvaný iontový vítr – vzduch je hnán kazetou přístroje, kde jsou prachové částečky pohlcovány a vzduch ionizován. Tento technologický princip je bezhlučný a nízkonákladový, čímž byly odstraněny nešvary jeho předchůdců.
Ionizátory jsou na trhu v mnoha variantách – ionizátory pokojové, stolní, stropní či do auta. Dají se koupit samostatně nebo, jak už bylo řečeno, nejčastěji v kombinaci s čističkou vzduchu. Spotřebitelé jistě ocení téměř nulovou hlučnost. Jejich nevýhodou je produkce ozonu. U kvalitních přístrojů se ovšem jedná pouze o stopové množství splňující limity.
Existují též hydrodynamické ionizátory, kde je vzduch ionizován tříštěním kapek a nárazy vody na tvrdý podklad. Tyto přístroje slouží i jako zvlhčovače vzduchu a své využití nacházejí především v lázeňství. Tento a další typy ionizátorů jsou vesměs pro domácí účely nevhodné.
Protože ionizátor vzduchu není věc v interiéru zanedbatelná, rozhodují kromě kvality výrobku i další faktory. Jak už bylo řečeno, spotřebitel ocení téměř nulovou hlučnost. Aby ionizátor vzduchu nerušil ani vzhledem, je vítaný i moderní design. Stálicí v otázce konkurence jednotlivých prodejců je atraktivní cena.
Ionizátory dokážou v místnosti vzduch z velké části vyčistit a obohacují ho o lehké záporné ionty. Tento proces má blahodárné účinky zejména na: imunitní systém, kardiovaskulární systém, alergiky, astmatiky a psychiku.
Při výběru ionizátoru je nejlepší obrátit se na profesionální odborníky na lékařské přístroje.
Ionizace vzduchu se provádí pomocí generátorů iontů – ionizátorů. Některé produkují ionty obojí polarity, jiné jsou konstruovány tak, aby kladné ionty byly ihned zachyceny a ovzduší bylo obohaceno pouze o ionty záporné, z hlediska biologického působení na člověka potřebné a žádoucí. Tyto přístroje pracují na různých principech. Nejčastěji vidíme ionizátory s koronovým výbojem. Emitorem (vyzařovačem) iontů je kovová jehla, která je umístěna tak, aby se vytvořené lehké záporné ionty snadno šířily do vzdušného prostoru. Kovový emitor vyžaduje občasnou údržbu (ostření), neboť se na jeho hrotu natavují nečistoty z ovzduší, hrot se tupí a produkce iontů klesá. Druhou skupinou jsou ionizátory s uhlíkovým vláknem. V současnosti představují nejnovější způsob produkce lehkých záporných iontů. Jejich emitor je tvořen vlákny čistého uhlíku. Při stálém výkonu neprodukuje škodliviny a nevyžaduje prakticky žádnou údržbu.
Ionty jsou elementárními nosiči náboje ve vzduchu, náboj mohou mít kladný nebo záporný. Je až zarážející, že o účincích iontů, respektive vlivu atmosférické elektřiny na živé organismy, tak málo víme.
Kladné ionty mohou být jednou z příčin potíží lidí, kteří pobývají v prostoru s jejich obsahem. Prováděly se experimenty, při nichž lidé inhalovali vzduch s kladnými ionty. Následně se u nich objevily bolesti hlavy, zvýšená únava, hučení v uších a závratě. Nedostatek záporných iontů také způsobuje pocit nepohody a dusna. Příliš mnoho kladných iontů způsobuje pocity deprese, letargie, bolesti hlavy a podobné potíže.
Záporné ionty mají vliv na zdraví a psychickou pohodu člověka. Vyšší koncentrace lehkých záporných iontů činí vzduch svěžejší, dýchatelnější a čistší, u astmatiků se snižují dýchací potíže. Atmosféra obsahující vysokou koncentraci záporných iontů má letální (smrtící) účinky na bakterie a v menších koncentracích alespoň snižuje jejich množení, tohoto se využívá v nemocnicích k urychlení hojení ran, kožních chorob a popálenin (podobné účinky má také stříbro a měď). Dále je dokázán vliv na krevní oběh člověka, zvýšení pH, růst albuminů a naopak snížení hladiny serotoninů, počtu leukocytů, pokles sedimentace, krevního tlaku. Záporné ionty dále stimulují myšlenkovou činnost a zlepšují paměť, roste duševní i fyzická výkonnost. Mají rovněž příznivý vliv na rostliny a hmyz, stimulují jejich růst.
Za zcela ideální se považuje nepřerušovaný provoz ionizátoru. Ovzduší nelze vyčistit nebo ionizovat do zásoby. Vzduch se čistí a obohacuje lehkými zápornými ionty pouze po dobu provozu ionizátoru, po jeho vypnutí jeho efekt během několika minut vymizí.
Přístroj by měl být umístěn minimálně půl metru od nejbližšího pevného povrchu – stěny nebo nábytku – a směrován tak, aby se vyrobené ionty k člověku dostaly. Mezi ionizátorem a exponovanou osobou by neměla být pevná překážka. I tak záleží na materiálech, které jsou v interiéru užity (stavební, dekorační a zařizovací), kolik lehkých, uměle vyrobených iontů vlastně ve vzduchu místnosti zůstane, neboť je některé materiály více a některé méně pohlcují. Takzvané prostorové (bytové) ionizátory se montují napevno na strop nebo zavěšují do prostoru. Mohou být součástí lustru.
K ionizaci je nutné atomu nebo molekule dodat určitou energii, energie musí být dostatečně velká, aby nejvolněji vázaný elektron na okraji oběžné dráhy kolem jádra překonal ionizační potenciál a uvolnil se do prostoru. Protože 4/5 plynných molekul ve vzduchu tvoří dusík, je největší pravděpodobnost, že ionizující energie bude předána molekule dusíku. Odtržením elektronu z obalové dráhy vznikne kladný iont dusíku a volný elektron. Ten není schopen sám existovat a předává své elementární kvantum elektřiny jinému neutrálnímu atomu nebo molekule. Základem záporných iontů je molekula kyslíku, má stejně jako -OH skupina vody největší afinitu k elektronům. Vodní pára v ovzduší je tedy druhým hlavním zdrojem záporných iontů. Ionizovaná molekula kyslíku pak dále disociuje na atomární iont kyslíku a na neutrální atomární kyslík, který dále reaguje buď s dusíkem, nebo s další molekulou kyslíku. Vznikají tak oxidy dusíku a ozón. Ozon je velmi silný oxidant a je ideální jako čisticí a dezinfekční prostředek (využití k ošetření potravin a čištění vody), odstraňuje zápachy ze vzduchu, využívá také v ozonoterapii.
Ionizátor je vlastně zdroj vysokého napětí zakončený ostrým hrotem, ze kterého vyletuje do vzduchu řádově bilion elektronů každou sekundu. Schéma zapojení je patrné z přiložených obrázků plošného spoje. Jde o zdvojený kaskádní Delonův násobič, který svými 21 stupni vyrobí ze střídavého síťového napětí 21násobek amplitudy (asi 6 500 V na hrotu). Na hrotu je sice vysoké napětí, ale přes odpory ionizátoru prochází jen zanedbatelný proud, dotknutí hrotu je proto naprosto neškodné. Do ionizátoru je připojena fáze (modrá) a nulový vodič (žlutozelená). Nulový vodič síťového rozvodu je vodivě spojen například s vodovodním potrubím, a je tudíž na stejném potenciálu jako váš dům a zbytek zeměkoule, uzemnění přímo do zásuvky jím lze tedy nahradit. Hustota elektronů na hrotech je tak velká, že opouštějí hrot vzduchem, což je pro ně za jiných okolností cesta značně neschůdná. Tímto způsobem byly elektrony donuceny dostat se do vzduchu, kde se již dále pohybují podle sil na ně působících dle přírodních zákonů a nachytávají se na molekuly ze vzduchu.