Hortenzie (Hydrangea) jsou vznešené okrasné květiny, které se v současné době stále častěji objevují nejen na zahrádkách, ale i na balkonech a v interiérech. Hortenzie jsou charakteristické svými nádhernými květy větších rozměrů a nejrůznějších barev, závislých na kyselosti půdy. V alkalických půdách se zbarvují do růžova, v kyselých půdách zase do modra.
Jak daleko sázet od sebe latnaté hortenzie
Latnaté hortenzie (Hydrangea paniculata) sázejte ve vzdálenosti 90 až 150 cm od sebe, v závislosti na požadovaném vzhledu a velikosti odrůdy v dospělosti. Pokud chcete formálnější živý plot, můžete je zasadit blíže k sobě, asi 90 cm od sebe. Pro přirozenější a individuálnější vzhled je rozmístěte dále od sebe, až 1,5 m.
Poskytněte rostlinám dostatek prostoru k dosažení plné velikosti, aniž by byly přeplněné.
Příklady
Malé odrůdy: Pro odrůdy jako 'Bobo' nebo 'Little Lime' je vhodná vzdálenost 90–1,2 m od sebe.
Větší odrůdy: U odrůd jako 'Limelight' nebo 'Pinky Winky' je dobrým výchozím bodem vzdálenost 1,2–1,5 metru.
V naší poradně s názvem KERICKOVA RAJCATA NA ZAHRADE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
dobry vecer chtela bych se zeptat , mam doma kerickove rajcata a nevim jestli k nim dat tycku nebo neco jineho krivi se a lezi na hline , myslela jsem , kdyz jsou to kerickove rajcata ze budou rust bez opory dekuji juzkova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Normálně k nim přidejte oporu a zkuste přizvednout, co se dá pomocí drátků. Jinak je možné pod keříky rozprostřít slámu, aby se zabránilo ušpinění rostliny a jejímu zahnívání.
Pomněnkovec je krásná trvalka pocházející z lesů východní Evropy a severozápadní Asie. Svými velkými, okrouhle srdčitými listy tvoří zajímavý pokryv menších či větších ploch zejména kolem stromů, neboť koření mělce a silné kořeny kolem kmenů stromů pro něj nejsou konkurencí. Základní druh nese listy zelené, jemně plstnaté, zakončené výraznou špičkou.
Vykvétá v polovině jara na tenkých stoncích ve výšce kolem 20 až 30 cm. Tvoří nebesky modré, opravdu pomněnkové droboučké kvítky, které v husté výsadbě nabídnou překrásnou hru modravé a sytě zelené barvy v kombinaci se zdravými listy, a to po dobu necelých dvou měsíců. Netrpí chorobami ani na škůdce. Tato trvalka vynikne nejlépe vysazená ve větší mase. Sama od sebe se množí pomalu, stojíte-li tedy o hustý půdní pokryv, vysaďte již na počátku více rostlin do hustšího sponu, to znamená na metr čtvereční 5–6 rostlin. Listy plochu zakryjí brzy, ale kořeny s květními stonky rostou pomaleji.
Lodyhy vyrůstají do délky 15 cm z tmavého vřetenovitého kořene s 2 cm hrubým, šupinatým oddenkem. Jednoduché, drsně chlupaté lodyhy se větví až v květenstvích. Přízemní listy vyrůstají v trsu a řapíky mají 5 až 25 cm dlouhé. Srdčité čepele jsou na bázi hluboce vykrojené, na vrcholu protáhlé do špičky a mohou být veliké až 10 až 13 cm. Tvarově podobné, málo početné, střídavě vyrůstající lodyžní listy jsou drobnější, směrem vzhůru se jejich velikost i délka řapíku zkracuje a stávají se přisedlými. Všechny listy jsou vrásčité a porostlé tuhými chloupky.
Ne každý si brunneru oblíbí pro její květy. Hlavní atrakcí jsou totiž velké, srdčité listy, které mají nápadné vybarvení. Jsou v základu středně zelené, stříbřitě mramorované, takže původní zelená barva se objevuje jen při okrajích a jako nápadné žilkování. Odrůdy s barevnými listy dovedou pokrýt půdu za znatelně delší dobu než základní druh se zeleným olistěním, takže pokud si přejete vytvořit půdní pokryv rychle, vysaďte na určené místo více rostlin nepříliš daleko od sebe.
Během dubna a května se v porostu začínají objevovat nádherně modré pětičetné květy, které vyrůstají ve svazcích po několika. Květy s krátkými stopkami bývají 4 mm velké a rostou v řídkých vijanech s dlouhými vřeteny. Oboupohlavné květy mají vytrvalý kalich s kopinatými lístky nahoře zahrocenými. Modrá až modrofialová široce kolovitá koruna je v ústí korunní trubky žlutá a má bílou šupinatou pakorunku. Tyčinky s prašníky nevyčnívají z korunní trubky a jsou s ní v polovině srostlé. Spodní semeník má jednu čnělku s bliznou. Po odkvětu se květy samovolně ztrácejí a rostlina dělá parádu př
V naší poradně s názvem JAK DALEKO SE SÁZÍ BOBKOVIŠEŇ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza kadlecová.
Na plánovaný živý plot o výšce 2m z NOVIT na vzdálenost 6 m mám zakoupit 7 rostlin, které budou sázeny mezi sebou ve vzdálenost 100cm? tk
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na živý plot by všechny druhy bobkovišně měly být vysazeny ve vzdálenosti 60 až 90 cm od sebe. Pokud chcete rychle hustou clonu, zasaďte své bobkovišně ve vzdálenosti 60 cm od sebe, ale pokud jste ochotna počkat o něco déle, dosáhnete stejně hustého živého plotu s výsadbou ve vzdálenosti 90 cm od sebe, na což přesně stačí 7 rostlinek na 6 metrů živého plotu. Vzdálenost mezi rostlinami v živém plotu větší než 90 cm nebudí dobrý dojem, rostlinky vypadají dloooouhou dobu osamoceně.
Omáčka z čerstvých rajčat je nejklasičtější z italských omáček, čerstvá rajčata oloupaná, nakrájená na kousky a orestovaná na pánvi s olejem, česnekem a bazalkou. Typický letní recept, kdy jsou rajčata v plné sezóně bohatá na chuť a málo vodnatá. Omáčka, která je rychlá na přípravu, za méně než 15 minut bude hotová!
Příprava čerstvé rajčatové omáčky je velmi snadná, ale je důležité znát pár malých triků, aby byla omáčka lahodná! Začněme s výběrem vhodných rajčat. Vždy vybírejte zralá rajčata s malým množstvím vody a semen. Nejlepší jsou dlouhá rajčata jako San Marzano nebo Piccadilly. Pokud se rozhodnete použít cherry rajčata, doporučuji Datterino. Jakmile rajčata vyberete, omyjte je a blanšírujte ve vroucí vodě, abyste odstranili slupku (v případě rajčat Datterino to není nutné!). Rajčata nakrájejte a odstraňte přebytečnou vodu a semínka.
Pokud jde o vaření rajčatové omáčky, teplota je velmi důležitá. Aby se z rajčat stala lahodná omáčka, olej musí být horký; pouze tímto způsobem zkaramelizují rajčatové cukry a vaše omáčka bude hustá a krémová. Postupujte podle receptu krok za krokem pomocí těchto několika jednoduchých tipů a během pár minut připravíte lahodnou omáčku z čerstvých rajčat!
Ingredience
Na 2 sklenice po 250 g:
1 kg rajčat;
olivový olej;
2 stroužky česneku;
chilli;
čerstvá bazalka;
sůl a pepř.
Postup
Pro přípravu dobré omáčky z čerstvých rajčat doporučuji zvolit zralá rajčata s nízkým obsahem vody a semínek. Nejlepší jsou dlouhá rajčata jako San Marzano nebo Piccadilly. V případě cherry rajčat zvolte Datterino.
Rajčata omyjte, na konci udělejte příčný řez a blanšírujte je 1 až 2 minuty. Scedíme je, namočíme do studené vody a oloupeme. Pokud použijete rajčata Datterino, stačí je rozpůlit a použít i se slupkou.
Rajčata překrojte napůl a odstraňte přebytečnou vodu a semínka. Dužinu nakrájejte na malé kousky, pokud dáváte přednost homogennější omáčce, dužinu rozmixujte.
Na pánev se širokým dnem nalijte olivový olej. Přidejte česnek a nechte na mírném ohni smažit. Česnek musí uvolnit svou chuť do oleje, aniž by se připálil! Jinak vám to celé zhořkne a můžete to vyhodit.
Zvyšte teplotu a rychle přidejte rajčatovou dužinu. Buďte opatrní, protože to bude prskat! Proto to ihned zakryjte pokličkou. Když jsou kousky rajčat prohřáté na vysokou teplotu, přidejte sůl a čerstvou nasekanou bazalku. Tajemství dobré rajčatové omáčky je plný plamen, který umožňuje rajčatovým cukrům zkaramelizovat a udělat omáčku hustší a krémovější.
V naší poradně s názvem JAK VYSADIT PLOT Z VENKOVNÍHO IBIŠKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zajda.
Dobrý den, chtěla bych vysadit syrské ibišky jako živý plot. Mate ,prosím, zkušenosti, jak daleko zasadit rostliny od sousedova pletivového plotu a jak dalekood sebe ?Vypadá pěkneji v 1 nebo ve 2 řadách?
Děkuji.Zajda
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejdříve se podívejte na video, kde je vidět jak může takový živý plot ze syrského ibišku vypadat. Video je tady https://youtu.be/T4zEvP0KZD0
Živý plot vysazujte jen v jedné řadě ve sponu 70 cm. Vzdálenost od souseda by měla být také minimálně 70 cm, ale z videa je vidět jak mohutné a rozložité větve může plot mít, takže se nevyhnete ořezu ze sousedovy steany. Zárověň je třeba počítat s tím, že odkvetlé květy mohou trvale znečišťovat sousedův pozemek. Hodně štěstí a rodosti ze stovek krásných květů.
Otázka jak daleko od sousedova pozemku mohu sázet túje nemá v českých zákonech jednu přesně danou odpověď v metrech.
Občanský zákoník vychází z obecné zásady, že vlastník pozemku nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat souseda.
Neřeší tedy konkrétní čísla, ale skutečné dopady výsadby na okolí.
Novinkou posledních let není nový zákon, ale zpřísněný výklad tohoto principu v praxi.
Obecní úřady, stavební odbory i soudy dnes živé ploty a túje posuzují výrazně přísněji než dříve.
Hodnotí se zejména výška, hustota, stínění, vysušování půdy a dlouhodobý vliv na sousední pozemek.
⚠️ Důležité upozornění – aktuální změna v praxi:
Přestože zákon nestanovuje přesnou vzdálenost, v praxi se dnes stále častěji uplatňuje zásada, že
živý plot nebo túje vyšší než cca 2 metry by neměly stát těsně u hranice pozemku,
pokud negativně ovlivňují souseda.
Úřady běžně považují za problematické výsadby blíže než 50–100 cm,
u vyšších tújí pak doporučují 1,5–2 metry odstupu, pokud neexistuje souhlas souseda.
Nejde o nový paragraf, ale o nově prosazovaný výklad, který má reálné dopady.
Doporučené vzdálenosti podle úřední praxe
túje do cca 2 metrů – obvykle alespoň 0,5–1 m od plotu
túje nad 2 metry – doporučeno minimálně 1,5–2 m
výsadba přímo na hranici pozemku je vysoce riziková bez souhlasu souseda
posuzuje se obdobně jako otázka jak daleko se smí vysadit strom od souseda
Ve svém příspěvku RAJČATA - BÍLÉ SKVRNY NA LISTECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Komule.
dle mého názoru se jedná o vysazení neotužených rajčat a jejich následné poškození sluncem, event. větrem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Irena.
Také mám bílé skvrny na rajčatech.Letos jsem se bála je dát ven,aby nepomrzli vzhledem k výkyvům počasí.Takže se přikláním k názoru,že nejsou otužované,což je pravda.Listy jsou světle zelené. Jak rajčata rostou,vršky už mají hezky zelené,tmavší než ty spodní skvrnité. Postupně ty skvrnité olamuji,snad se to vzpamatuje a budou zdravé.
Hortenzii velkolisté svědčí polostín a dostatek vláhy. Její květy mění zbarvení podle kyselosti půdy. Výrazně kyselá reakce uvolní z půdních minerálů hliník nezbytný pro vznik modrého zbarvení. Hortenzie v méně kyselých půdách budou kvést jen růžově. Proto se pro hortenzie prodává speciální hnojivo s hliníkem.
Statnější, rovněž stínomilný druh se jmenuje hortenzie stromkovitá. Ta dorůstá výšky dospělého člověka a kvete bíle.
Stejně vysoká je hortenzie latnatá, která má netypická květenství kuželovitého tvaru. Tento druh se nebojí slunce. Je vhodné rostlinu seřezávat, aby se příliš nerozrostla a aby více kvetla. Její obrys je rozvolněnější, ne tak kompaktní jako u předchozích dvou druhů.
Dále je tu hortenzie řapíkatá, která je pro mnoho lidí překvapením. Je totiž popínavá a svým bílým květenstvím připomíná kalinu nebo černý bez. Snáší i stín a dokáže se pnout po čemkoli.
Hortenzie oslní jen na správném místě. Rostlina žije velmi dlouho a ty druhy, které vykvétají ze starého dřeva, se pozvolna rozrůstají. Jejím vysazením tedy do zahrady umístíte barevnou a tvarovou stálici, kterou navíc není lehké s něčím dalším kombinovat.
Hortenzie velkolistá je do značné míry stínomilná a kvete v pastelových barvách. Například čechravy se do jejího sousedství nehodí pro příliš odlišný habitus a často i pro příliš výraznou barvu květů. Z vyšších rostlin můžete k hortenziím velkolistým přisadit vděčné funkie neboli hosty, kapradiny, případně ozdobné traviny včetně půdopokryvných nízkých bambusů. Také další půdopokryvné rostliny se hodí. Můžete použít pachysandru, vrbinu nebo břečťan. Tyto rostliny si poradí i v kyselé půdě. Proto napsat, jak dalekood sebe sázet hortenzie, je oříšek, vždy záleží na tom, jaké kompozice chcete dosáhnout a jaký druh máte.
V naší poradně s názvem JAK DALEKO OD PLOTU ZASADIT TÚJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Jak daleko od plotu zasadit túje smaragd. Jaké šířky dorůstají? Sousedy nemáme.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Túje smaragd roste sice pomalu, za rok asi 20 cm do výšky, ale i tak může dosáhnout obřích rozměrů 5 metrů na výšku a 1,8 metru na šířku. Pokud uvažujete o výsadbě k plotu, tak nejlepší situace je u plotu z pletiva. Optimální vzdálenost od plotu je 60 až 80 cm.
Uvařte těstoviny dle návodu. Oloupejte rajčata, kdo neví jak, stačí naříznout na horní části do kříže a vložit na chvíli do vařící vody, pak půjdou loupat lehce a bez zbytečných ztát. Nakrájejte cibuli na drobno a dejte na rozpálenou pánev s olivovým olejem, nechte zpěnit. K cibuli přidejte pokrájená rajčata na kousky, chilli papričku a nechte dusit. Až se rajčata rozvaří do husté omáčky, přidejte prolisovaný česnek, sůl a nechte krátce povařit. Na závěr vmíchejte do směsi uvařené těstoviny a nasekanou bazalku, dochuťte a můžete podávat.
Penne arrabiata se slaninou
Ingredience:
200 g těstovin penne v suchém stavu
150 g slaniny
8 rajčat
1 cibule
2 stroužky česneku
1 chilli paprička
olivový olej
bazalka
sůl
strouhaný parmazán
Postup:
Uvařte těstoviny dle návodu. Oloupejte rajčata – stačí naříznout na horní části do kříže a vložit na chvíli do vařící vody, pak půjdou loupat lehce. Poté nakrájejte cibuli a slaninu na drobno a dejte na rozpálenou pánev s olivovým olejem, nechte zpěnit. K cibuli přidejte pokrájená rajčata na kousky, chilli papričku a nechte dusit. Až se rajčata rozvaří do husté omáčky, přidejte prolisovaný česnek, sůl a nechte krátce povařit. Na závěr vmíchejte do směsi uvařené těstoviny a nasekanou bazalku, dochuťte. Před podáváním posypte strouhaným parmazánem.
Penne arrabiata z konzervovaných rajčat
Ingredience:
200 g těstovin penne v suchém stavu
2 plechovky konzervovaných rajčat
1 cibule
2 stroužky česneku
1 chilli paprička
olivový olej
petrželka
sůl
strouhaný parmazán
Postup:
Uvařte těstoviny dle návodu. Nakrájejte cibuli na drobno a dejte na rozpálenou pánev s olivovým olejem a prolisovaným česnekem, nechte zpěnit. K cibuli přidejte konzervovaná rajčata, chilli papričku a nechte chvíli dusit. Až se rajčata rozvaří do husté omáčky, přidejte sůl, uvařené těstoviny a nasekanou petrželku, dochuťte. Před podáváním posypte strouhaným parmazánem.
Ve svém příspěvku CHOROBY VYSAZENÝCH RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dědík.
Na listech vysazeních rajčat sz od sponích listů objevila na nich bílá vrstva a šíří se nahoru na listech.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dobešová Vlasta.
Mám na zahradě rajčata, která mají červené plody, ale špatně se trhají a jsou uvnitř bílé. Není to odrůdou, protože se jedná o jednotlivé rostliny z druhu. Mám několik druhů a je to napříč u všech.
Rajčata se dostala do Evropy v 16. století. Jejich semena byla přivezena do Španělska kolem roku 1525 nebo o něco později, když Hernando Cortez dobyl říši Aztéků a podrobil si území pozdějšího Mexika. Historie pěstování rajčat je na evropském kontinentu relativně krátká, rajčata se do Evropy dostala společně s bramborami až po objevení Ameriky a dovezení semen a sazenic pokolumbovskými výpravami. Zpočátku se rajčata pěstovala v Itálii a Portugalsku, a to paradoxně pro okrasu, teprve později se začala používat jako plodová zelenina.
Oblibu získala rajčata především pro svoji výraznou chuť, krásnou barvu a velmi snadný způsob pěstování. Samotná rostlina rajčete (Lycopersicon esculentum) je jednoletá a velmi silně plodící, pokud ji nezaštipujeme, hravě překoná výšku 2 metry. Potřebuje velmi světlé a teplé stanoviště, dostatek místa kolem sebe a pravidelnou zálivku i přihnojení. Díky svému snadnému pěstování ze semen si rajče našlo širokou skupinu pěstitelů z řad zahrádkářů či majitelů zahrad, oblíbené je i pěstovaní rajčat v nádobách – jako balkónová rajčata. Díky své relativní nenáročnosti na pěstování jsou rajčata velmi oblíbeným druhem zeleniny a patří určitě do každé zahrady, zahrádky, nebo do květináče či truhlíku na balkón nebo terasu.
Pokus o pěstování „biorajčat“ bohužel nedopadl dobře. Pěstování rajčat bez jakékoli formy chemického postřiku se bohužel ukázalo jako ne zrovna ideální řešení, a ještě předtím než majitel zahrádky stihl sklidit úrodu, sklidila jej obvykle za něj plíseň.
Známe salátová rajčata i taková, co mají hodně šťávy a málo dužiny a naopak – hodně dužiny a málo šťávy. Známá jsou žlutá i červená rajčata nejrůznějších odstínů a také tvarů. V poslední době byly vyšlechtěny odrůdy ve tvaru krychle, aby se daly snáze balit a zasílat.
Rajčata se jednoduše umyjí, nakrájí na kolečka a dají na síta. Pozor na kov, když přijdou do styku s kovem, černají. Pokud máte dřevěné rámečky s kovem, potáhněte je záclonou, zasponkujte sponkovačkou na střešní fólii nebo připínáčky a rajčata na takto připravené rámečky posázejte a dejte nad kamna. Jestli kamna nemáte, sušte je v troubě, ale jen maximálně na 60 °C.
1. postup:
Není třeba rajčata ani předvářet, ani dávat na chvíli do páry, prostě a jednoduše je nakrájejte a dejte je sušit. Druhý den je otočte, každé rajče pěkně zvlášť, většinou se sesypou dvě až tři síta dohromady. Na sušení je vhodnější vybírat pěkně dužnatá, spíše zralejší rajčata, za kterých nekape šťáva. Nesolte je, nedělejte s nimi prostě vůbec nic, jen je usušte zcela do sucha. Neuskladňujte je nikdy po noci, kdy nejsou rozhořená kamna, ale až když jsou zase úplně suchá, nenavlhlá. A pak, když jsou opravdu suchá tak, že se neohnou, je dejte na suché místo do bavlněného sáčku.
2. postup:
Rajčata nakrájejte na půlky a vydlabejte lžičkou vnitřek, obraťte je naruby a přitom natrhněte na 1/4. Zelený "kominíček" zůstane a drží čtvrtky pohromadě. Vypadá to jako motýl. Osolte a položte na plech nebo karton. Dejte na hodinu nebo dvě na sluníčko zavadnout. Potom navěšte na rošt v troubě (horkovzdušné) a pečte 2 hodiny na 50 °C, poté hodinu na 100 °C. Přitom nechte otevřená dvířka (škvíru 5-10 cm). Pokud nejsou po této době rajčata hotová, vypněte troubu, zavřete ji a nechte do rána. Doba sušení závisí na tloušťce stěny rajčete.
3. postup:
Použijte oválná rajčata s minimem vody, nakrájejte je na kolečka, osolte hrubozrnnou solí a sušte v troubě přímo na roštu 6 až 9 hodin, prvních 15 minut na 180 stupňů a zbytek doby cca na 70-80 stupňů. Potom nechte vychladnout, napěchujte do sklenice s bazalkou, česnekem, rozmarýnem (dle chuti) a zalijte horkým olivovým olejem, ale nemusíte. Výborné jsou i pečené nebo grilované papriky naložené do olivového oleje s bylinkami.
Zajistěte dobrou vlhkost půdy zvýšením včasné zálivky. Aplikujte mulč kolem rajčat pro udržení vlhkosti půdy. Vědět, jak často zalévat rostlinu rajčat, může být výzvou pro začátečníky i zkušené zahradníky. Přílišné zalévání může mít za následek nemocné rostliny a shnilá rajčata. Pokud však nezaléváte dostatečně často, může to oslabit rostliny a poskytnout vám malé moučnaté ovoce. Trik je v tom, abyste věnovali pozornost vaší půdě a podnětům, které vám vaše rostliny dávají, abyste si mohli vypěstovat náruč lahodných, šťavnatých rajčat. Tyto tipy vám pomohou přesně zjistit, jak často zalévat rajčata pro nejlepší sklizeň:
Přiveďte vodu jen je kořenům rostliny. Při zalévání rajčat se vyhněte navlhnutí listů a stonků. Bakteriální a plísňové choroby rajčat se šíří snadněji, když jsou listy vlhké. Místo toho dodávejte vodu přímo k základně rostliny pomocí zalévací hůlky, kapací hadice nebo konve s dlouhým výtokem.
Zalévejte pomalu. Voda z rychlé a silné dešťové přeháňky často odtéká z rostlin, místo aby se vsakovala do půdy. Totéž platí, když rostliny dostanou proud vody ze zahradní hadice nebo konve. Při použití konve snižte průtok na zahradní hadici nebo zalévejte pomalu. Ještě lépe, použijte kapací hadici k pomalému namáčení půdy.
Máčet, máčet, máčet. Při zalévání se snažte prolít půdu do hloubky 30 cm. Hluboké zalévání podporuje hluboký kořenový systém. Hluboký kořenový systém rostlinu nejen dobře ukotví v zemi, ale také vybaví rostlinu, aby v případě potřeby dosáhla pro vodu široko daleko.
Zkontrolujte hloubku. Po zavlažování použijte zahradní lopatku k vykopání úzké, 30cm hluboké díry asi 15 cm od základny rostliny. Pokud byla rostlina dostatečně zalita, půda na dně jamky bude vlhká. V případě potřeby upravte v budoucnu čas zavlažování.
Přidejte vrstvu mulče. Šetřete půdní vlhkost rozprostřením 7 cm silné vrstvy organického mulče na kořenovou zónu rostliny rajčat. Mulč izoluje půdu a zabrání velkým teplotním výkyvům. Mulč také pomáhá udržet vodu kradoucí plevel na uzdě a zpomalí odpařování půdní vlhkosti. Dobrou volbou je drcená mulčovací kůra a posekaná tráva bez plevele.
Denně kontrolujte rajčata v nádobách. Rajčata rostoucí v květináčích mají vysokou potřebu vody. Relativně malý objem půdy v nádobě omezuje množství vody dostupné rostlinám. Během letních veder je často potřeba rajčata pěstovaná v kontejnerech denně zalévat. Horké a větrné podmínky mohou vyžadovat zavlažování dvakrát denně.
Ve svém příspěvku PODZIMNÍ ŘEZ VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Táňa Kuklová.
Dobrý den, prosím Vás laskavě o odpověď.
Žijeme na Vysočině ve městě Jihlavě. Na zahradě, na jihozápadní straně rod. domku jsme před 40 lety zasadili vinnou révu. Roste na stěně na ploše asi š. 1,60 m a v.2,0 m. Dali jsme tehdy 2 sazenice asi jen 30 cm od sebe /ani už nevím proč/. Pamatuji se, že prodejce říkal, že se jmenuje muškátové. Hrozny jsou růžové, sladké , s peckami. Moc neplodí, nevěnovalijsme téměř stříhání.
Stejnou sazenici jsme zasadili i do skleníku. Protože ve skleníku pěstujeme hlavně rajčata, na jaře jsem tuto révu velmi radikálně ostříhala a nyní jsme si my, vnoučata i kosáci pochutnali. To bylo hroznů, jak ještě nikdy.
Ta réva venku je hustá, rozrostla se, má 5 kmínků, plodí až ve výšce, musím lézt po žebříku a už se trochu obávám/ je mi 72 let /. Prosím, jak ji nejlépe omladit, tedy zachovat, plodí hrozny,...? Jak ji snížit, abych plody mohla sklízet ze země - tak, jako ve skleníku, kdy tento zásah udělat, na podzim nebo na jaře ? Anebo tuto raději vykopat a místo ní vysadit novou ? Do toho se mi moc nechce, synové jsou s rodinami v Praze a v cizině, manžel už mi kvůli zdravotnímu stavu nepomáhá.
Velmi Vám děkuji za odpověď.
S pozdravem
Táňa Kuklová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Sušení rajčat u nás není zcela běžné, ale s rozmachem domácích sušiček se postupně i u nás tento způsob stává oblíbeným druhem konzervace zralých plodů.
Pokud chcete vlastní vypěstovaná rajčata konzervovat sušením, nakrájejte je na čtvrtiny až osminy, záleží na velikosti samotných rajčat. V případě, že máte k dispozici sušičku, naklaďte kousky na síta, ideální je podložit rajčata pečicím papírem, protože obsahují velké množství vody. Pro usušení vybírejte zralé (možno i lehce přezrálé) plody. To, že jsou podle omaku vodnaté, vůbec nevadí, lehce přezrálá rajčata, která jsou na běžnou kombinaci již nevhodná z estetického důvodu, se na usušení výborně hodí.
Sušená rajčata pak nejlépe pokapejte olivovým olejem, zasypte rozdrcenou bazalkou, případně petrželí a osušte je. Osušená rajčata zabalte do sáčků, můžete použít i uzavíratelné nádoby. Ideální je sušená rajčata následně zamrazit, zůstane jim tak jejich krásná barva a zcela jistě se tím zabrání vzniku možné plísně.
Sušená rajčata najdou své uplatnění při přípravě italské kuchyně, především na pizzu nebo zeleninové saláty.
V naší poradně s názvem JAK DALEKO SE SÁZÍ BOBKOVIŠEŇ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Urbanová.
Dobrý den.Mame délku plotu asi16 metrů .Koupili jsme 16kusu bobkovisne asi1metr vysoké .Myslím název na caucovis.Rychle roste.A zasadil je 80,cm od sebe.Je to dobrá vzdálenost? Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zasadit bobkovišeň 80 cm od sebe znamená, že každý keř bude mít dostatek místa, ale bude trvat nějakou dobu (roky), než se keře spojí v linii živého plotu. Řezem rostliny udržujte nízké, aby rostly do šířky a brzy se mohly propojit do kompaktního živého plotu. Z odřezků bobkovišně si můžete snadno namnožit nové rostlinky, které můžete zasadit mezi stávající rostliny a rychleji tak dosáhnout kompaktního vzhledu hned od země. Na to, jak si namnožit bobkovišeň z vlastních odřezků, se můžete podívat tady: https://www.vinna-reva-pest…
Detektory kovů lze v zásadě rozdělit podle technologie, se kterou pracují, a to na pulsní a VLF (Very Low Frequency). Tyto kategorie se vzájemně liší dosahovanými výkony, komfortem práce a u některých pulsních detektorů i cenou. V něčem má navrch pulsní detektor a v dalším zase VLF. Rozhodně nelze paušálně říci, že je jedna z technologií lepší, každá se prostě hodí na něco jiného. Obecně platí, že VLF detektory jsou mezi hobby hledači oblíbenější nebo aspoň rozšířenější než detektory pulsní.
VLF detektory
VLF detektory můžeme rozdělit na pohybové a bezpohybové. Pro správnou funkci pohybového detektoru je potřebný – jak jeho označení napovídá – pohyb cívky nad cílem, zatímco u bezpohybového tomu tak není. Obecně platí, že bezpohybový detektor má o něco nižší hloubkový dosah oproti pohybovému, ale zase má přesnější separaci. Většinu pohybových detektorů je možné přepnout do bezpohybového režimu (pinpoint), ten však obvykle není schopen diskriminace. Proto je důležité nezaměňovat bezpohybový detektor s bezpohybovým režimem pohybového detektoru. Hodně VLF detektorů má problémy při hledání v silně mineralizovaných půdách sopečného původu. Bohužel tuto vlastnost nelze v rámci této kategorie detektorů paušalizovat, takže pokud se chystáte hledat v takových podmínkách, určitě se před koupí přístroje poraďte s prodejcem, zda je vámi zvolený typ detektoru pro tato místa vhodný.
Hned na úvod začneme tím, co každého hledače zajímá asi nejvíc, tedy hloubkový dosah detektoru. Tuto vlastnost ovlivňuje mnoho faktorů: typ půdy, tvar či velikost předmětu, jeho poloha v zemi, nastavení detektoru a podobně. Středně velkou minci je pohybový detektor schopen rozeznat zhruba do 30 cm. U větších předmětů dosahuje i větších hloubek, ale rozhodně tu neplatí přímá úměra. Například taková přilba je detekovatelná řekněme do 60 cm, ale ve 150 cm už neobjevíte ani zakopaný vlak, protože použitá technologie zde naráží na své limity. Je to samozřejmé. Tyto údaje platí pro klasické detektory, tedy ty s cívkou na konci tyče, u nichž hledání probíhá plynulým, kontinuálním pohybem z jedné strany na druhou.
Aby zde uvedené informace byly kompletní, je třeba se zmínit i o existenci speciálních VLF detektorů určených pro skutečně hloubkové hledání. Takové přístroje, vybavené cívkou se dvěma boxy, sice nedisponují diskriminací, zato jsou schopny detekovat velké předměty až do hloubky 3–5 m. Na malé cíle blízko povrchu naopak nereagují. Zajímavou alternativou tak mohou být dva klasické VLF detektory firmy Garrett (GTI 2500 a Master Hunter CX Plus), u nichž je možné takovou cívku použít a vlastně tak získat dva přístroje v jednom.
Ve svém příspěvku DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Renata.
Ahoj,
právě jsem zasadila túje cca 50 cm vysoké v řadě po 30 cm od sebe. Máte někdo zkušenosti, zda mezi ně mohu zatím zasadit letničky ať to je trochu pestřejší, nebo jsou túje agresivní na další rostliny. Jak daleko od zeleninové zahrádky je mohu mít, aby úroda aspoň nějaká byla ?
Dík všem za odpověď.
Renata
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina.
Myslíte si že učinky tohoto jsou vždy pozitivní a že nemužou vyvolat vedlejší učinky
Jedná se o rajče keříčkové balkónové, které se hodí do truhlíku a jedná se o velmi rané rajče.
Lycopersicon lycopersicum plodí plody červené barvy o hmotnosti 8 až 10 gramů. Postupem času je rostlina doslova obsypána malými rajčátky, někdy až 700 plodů najednou.
Semínka vyséváme ideálně od poloviny března do dubna. Vhodné je pařeniště, později malé sazenice přepichujeme do sponu 10 x 10 cm. Malé rostliny přesadíme ven až na konci května. Zeminu použijeme buď speciální pro rajčata, nebo substrát bohatý na živiny. Nesmí být příliš těžký. Na zralá rajčátka se můžeme těšit od července do září.
Rajčata se velmi snadno pěstují i v nádobách, což je při použití na balkóny ideální. Rajčata vybraných odrůd vyséváme v polovině března, postupně je pak přesazujeme do nádoby o průměru alespoň 25 cm a větší. Potřebují výživnou půdu, a proto jim dopřejeme dobrou kompostovanou zeminu s přísadou pomalu rozpustného hnojiva. Mají ráda příjemné teplé místo na plném slunci a potřebují cca 8 hodin slunečního světla denně, jinak mohou být slabé a produkují málo plodů.
Většina lidí nemá zahradu, a tak je nucena pěstovat balkónová rajčata. Pod tímto laickým názvem se skrývá několik různých druhů rajčat, obvykle nízkého vzrůstu, s menšími plody, které kladou svými rozměry menší nároky na prostor kolem sebe. Obvykle se používají keříčková rajčata, ta tyčková nejsou moc vhodná.
Rajčata vysazujte na pečlivě připravený záhon nebo do připravených nádob. U nádob dáváme kořeny až na dno a zasypáváme je až po dolní část lodyhy. U záhonu dodržujeme to, aby rostlinka byla zasazena dostatečně hluboko, aby nedošlo k jejímu vyvrácení. Při sázení rajčat je důležité, jak dalekood sebe je vysadíme, aby si později rostliny vzájemně nestínily. Minimální spon je 50 cm. Rajčata vysazujte vždy na slunném místě.
V naší poradně s názvem AKSAMITNÍK SÁZET AFRIKÁNY DO TRUHLÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sandra.
jak dalekood sebe sadit afrikány v truhlíku 40 cm dlouhého, stačí 5 cm, nebo méně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
5 afrikánů do truhlíku 40 cm je skvělá volba. Africány budou pěkně bohaté a vytvoří krásnou zelenou peřinu posetou žlutými a oranžovým květy. Ale jen když budete starostlivě zalévat. Rostliny při hustém osazení truhlíku jsou náchylné na vyschnutí. Pro představu vám posílám obrázek, jak by to mohlo vypadat.
Ingredience: 2 cibule, 4 větší letní zelené papriky, 1–2 lžíce rajčatového protlaku (lze vynechat), 4 velká rajčata, 4 vejce, 1/2 lžičky soli, dle chuti klobása
Pravidla: Lečo vznikne, když v horkém tuku opečete pokrájenou zeleninu ve správném pořadí. Tedy nejprve dáte cibuli, až změkne, přidáte papriku, ta až trochu změkne, přidáte rajčata, která pustí tekutinu a všechno spojí dohromady. Pak už jen stačí vmíchat vejce. Když všechnu zeleninu naházíte do kastrůlku najednou, výsledek bude mdlý. Vejce vyklepněte do hrnečku a důkladně rozkloktejte vidličkou se špetkou soli. Hotová udušená zelenina ještě bublá, takže je horká dost a můžete pod ní klidně vypnout plotýnku. Vlijte vajíčka a hned začněte míchat. Nepřestávejte, dokud se nedostanete k žádoucí hustotě, bude to trvat asi minutu nebo dvě. Správě udělaná vajíčka jsou hustá asi jako pudink a není v nich ani známka po hrudkovatění a sražení. Jestliže vám nestačí zbytkové teplo kastrůlku a směs je stále i po dvou minutách příliš řídká, klidně zapněte plotýnku na poloviční výkon a dál pár minut míchejte, dokud nedosáhnete požadované hustoty. Čím pomaleji a šetrněji se ke krémovitosti dostanete, tím lépe, příště už to třeba zvládnete i při více rozehřáté plotýnce, protože poznáte, kdy je nejvyšší čas přestat a lečo odstavit. Bohatší chuti leča též pomůže postupné solení jednotlivých surovin tak, jak jdou za sebou do hrnce. Je to lepší, než když celé lečo osolíte a dochutíte až najednou nakonec.
Mnoho lidí přidává do leča klobásu nebo jinou uzeninu. Jelikož zelenina, vejce a bramborová příloha už znamenají samy o sobě kompletní a vyvážené jídlo, klobása rozhodně nutná není. Pokud si však bez ní nedovedete lečo představit, nejprve ji nakrájejte a opečte zvlášť v pánvi. Teprve na samém konci dušení ji přimíchejte do leča, tak zůstane plná chuti, nevydusí se a ani nestačí zvrátit chuť leča na svou stranu.
Postup: Cibuli oloupejte a nahrubo nakrájejte, větší kousky v leču nevadí. Škrabkou oloupejte slupku z paprik, co nejlépe to půjde. Potom papriky odjádřete, zbavte je semínek a nakrájejte na nudličky velké asi 3 x 1 cm. Rajčatům vyřízněte konec, kde vrůstala stopka, a na protilehlém konci nařízněte ostrým nožíkem slupku do kříže. Vložte je do misky a zalijte vroucí vodou tak, aby rajčata byla zcela ponořená. Vyčkejte půl minuty až minutu, vodu slijte, rajčata zchlaďte ve studené vodě a pak slupku lehce stáhnete. Oloupaná rajčata rozkrájejte na osminky a ty pak ještě každou překrojte na 3–4 kousky. Ve větší pánvi nebo v kastrolu rozehřejte olej, přidejte cibuli, jemně ji osolte a na středně silném plameni necht
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil