Schodiště polopatě
Schodiště je vertikální komunikace mezi různými výškovými úrovněmi. Podle umístění jsou schodiště buď uvnitř budovy (schodiště vnitřní), nebo jsou vně budovy a přímo s ní souvisejí (schodiště vnější), popřípadě jsou samostatné v terénu, kde překonávají výškové rozdíly (schodiště terénní).
Schodiště je výrazný prvek staveb, na který je kladen důraz jak z hlediska funkčnosti, tak z hlediska estetiky. A to jsou v mnoha případech požadavky vesměs protichůdné. Zvláště když k nim přičteme i požadavek ekonomický, na co nejnižší náklady na bydlení. Ve většině případů chceme, aby schodiště bylo pevné, odolné vůči mechanickému namáhání a pohodlné, ale zároveň estetické, nezabíralo mnoho cenného prostoru stavby a pokud možno nestálo mnoho peněz. První skupině požadavků odpovídají schodiště betonová s mohutnou nosnou, většinou železobetonovou konstrukcí, popřípadě konstrukcí svařovanou na místě. Druhé skupině požadavků lépe vyhovují lehké konstrukce, často v nezvyklých kombinacích materiálů, tvořená jednotlivými prvky montovanými na místě. Je na každém stavebníkovi, jakou cestou se vydá a kterou kombinaci zvolí.
Při navrhování schodišť se vychází především z funkčních požadavků. Většina rozměrů je ovlivněná typem budovy, provozem, ale i architektonickými požadavky. U novostaveb bývá návrh schodiště mnohem jednodušší než u rekonstrukcí, kde rozhodujícím (limitujícím) prvkem je schodišťový prostor.
Prvním předpokladem pro správný návrh schodiště je promyšlení a nakreslení jeho tvaru.
Optimální výška schodu je od 15 do 18 cm. Pamatujte, že pro dospělého zdravého člověka není problém vysoký schod, ale pro děti a starší nebo hendikepované to již problém může být. Šířka stupňů bývá kolem 30 cm. Běžný sklon schodišťového ramene se pohybuje v rozmezí od 25° do 35° (odpovídá výšce stupně od 15 do 18 cm). Šířka ramene je u rodinných domů minimálně 90 cm, ale vhodnější je 100 cm.
Rozeznáváme několik druhů schodišť: jednoramenné, dvouramenné, točité, lomené, zavěšené, mlynářské. Typů je hodně, ale mezi nejčastější patří dvouramenná schodiště, protože jsou velmi jednoduchá.
Schodiště se vyrábí z různých materiálů: železobeton, vyztužený pórobeton, dřevo, nebo v dřívějších dobách i plné cihly. Povrch schodiště může být například z keramiky, ze dřeva nebo z teraca.
Podle schodišťových ramen rozeznáváme schodiště:
- rampové – sklon 10° až 20° s výškou stupňů 80 až 130 mm;
- mírné – sklon 20° až 25° s výškou stupňů 130 až 150 mm;
- běžné – sklon 25°až 35° s výškou stupňů 150 až 180 mm;
- strmé – sklon 35° až 45° s výškou stupňů 180 až 200 mm;
- žebříkové – sklon 45° až 58° s výškou stupňů 20
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Výpočet schodů
Řez révy na pergole
Abyste měli bohatou sklizeň sladkých a velkých plodů, je nejvhodnější zakládat vinice nejvýše do 300 metrů nadmořské výšky. Ve vyšších polohách je pak potřeba rostliny chránit, nebo je sázet u zdí, osvědčily se také nejrůznější pergoly. Vinnou révu lze na zahradách s úspěchem pěstovat i ve skleníku. Možností, jak zkrášlit pergolu révou vinnou, je hned několik, přičemž vždy vycházejí z velikosti pergoly.
Menší pergola
K pergole vysadíme jen jeden keř, a to v místě, kde bude dostatečný přísun vody. Jedna sazenice tak bude mít prostor vytvořit mohutný tvar s rozlehlou vodorovnou korunou. Až do vodorovně umístěné konstrukce vyveďte jen holý kmen, bez postranního obrostu, který bude přecházet do rozvětvené části položené na pergole. Na rameni se provádí řez plodonosného dřeva ve formě polotažňů (polooblouků). Jednotlivé polotažně jsou od sebe vzdálené 0,6 až 0,8 m a jsou z nich vyvázány vodorovné plochy tak, aby se rostoucí letorosty nepřekrývaly. Je-li plocha pergoly velká, rozvede se paprskovitě několik takto kordonových ramen (způsob tvarování révy vinné). Síť z drátů tvořící čtverce o velikosti 0,5 m upevníme na vodorovný rám pergoly.
Větší pergola na volném prostranství
Vinná réva se vysází ve vzdálenosti přibližně 2 m od sebe kolem vodorovné konstrukce, přičemž ramena směřují dovnitř plochy pergoly. Je-li pergola širší než 4 m, je nutné vysadit více keřů, a to i dovnitř pergoly. Jejich rozvádění se provádí stejným směrem, jak je uvedeno výše u malé pergoly.
Zdroj: článek Podzimní řez vinné révy
Ruční pásová bruska
Protože v pásové brusce běží smirkový pás jen jedním směrem, nebrousí ve srovnání s kotoučovými a vibračními bruskami tak hladce. Má však nejvyšší úběr materiálu a nahradí dobře hoblík, rašpli i pilník.
Nejrozšířenější pásové hobby brusky brousí dřevo a jiné materiály 60 až 105 mm širokým brusným pásem vedeným mezi párem válců, z nichž jeden je poháněcí, druhý napínací. Používají se převážně k hrubšímu rovinnému broušení desek, trámů, latí a různých rovinných ploch nebo k odstraňování rzi na kovových plochách.
Variantou jsou takzvané čelní pásové brusky, jejichž užší pás (20–50 mm) běží po dráze ve tvaru klínu a zejména jeho hřbet pak umožňuje vybrušování křivkových tvarů nebo okenních rámů.
Do obliby přicházejí i brusky s ještě užším pásem (6–20 mm), běžícím po vysunutém rameni přes kladku malého průměru; ty umožňují broušení v místech, kam se jiná bruska nedostane. Dokážou nahradit rašpli nebo pilník, a proto se označují jako pásový pilník nebo prstová bruska. Základním nástrojem, který rozhoduje o výkonu a kvalitě práce, jsou výměnné brusné pásy.
Nekonečné brusné pásy mají několik vrstev. Brusná zrna se zrnitostí odpovídající druhu práce (hrubování, hlazení) jsou s nosným textilním pásem spojena speciálním pojivem. Obvykle bývají ještě opatřeny krycím lakem, bránícím předčasnému zalepení zrn opracovávaným materiálem, zejména když jde o broušení nátěrů. Stejně jako brusné papíry a plátna se označují číslem zrnitosti (P), od nejhrubších (P 20) po nejjemnější (P 400). Číslo odpovídá měrné velikosti zrna v mikrometrech. Pásy s nejhrubším zrnem jsou určeny na odstraňování starých nátěrů a rzi, nejjemnější na dokončovací broušení a přebrušování laků. Použité brusivo a pojivo pak rozhodují o tom, zda je pás vhodný k broušení dřeva, kovů nebo plastů, k broušení za sucha nebo za mokra. Na dřevo vystačí pásy s umělým korundem, na kovy a jiné tvrdé materiály je nutné použít zrna karbidu křemíku nebo diamantové brusivo. Výrobci se starají o prodloužení jejich výdrže novými technologiemi. Například zrna takzvaných strukturovaných brusiv se lámou pod určitými úhly tak, aby docházelo k samoostření – ulámané hroty zrn automaticky nahradí nově vzniklé brusné hrany a hroty. Aby se uživatel snadněji orientoval, používají někteří výrobci barevné rozlišení pásů. Na dřevo jsou určeny červené korundové pásy (RedWood), na ocel modře zbarvené zirkokorundové (BlueMetal) a podobně.
Na rozdíl od profesionálních pásových brusek s příkonem kolem 1 200 W a hmotností nad 5 kg uspokojí kutily menší kompaktní brusky s pásem širokým 65 nebo 75 mm, které vystačí s přík
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Pásová bruska
Menší pergola
K pergole se vysadí jeden keř, a to v místě, kde bude dostatečný přísun vody, aby jedna sazenice mohla vytvořit mohutný tvar s rozlehlou vodorovnou korunou. Až do vodorovně umístěné konstrukce vyvedeme jen holý kmen (bez postranního obrostu) přecházející do rozvětvené části keře položené na pergole. Na rameni provádíme řez plodonosného dřeva ve formě polotažňů (polooblouků). Jednotlivé polotažně jsou od sebe vzdálené 0,6 až 0,8 m a jsou z nich vyvázané vodorovné plochy tak, aby se rostoucí letorosty nepřekrývaly. Je-li plocha pergoly velká, rozvedeme takto několik kordonových ramen (způsob tvarování révy vinné) paprskovitě rozložených. Síť z drátů tvořící čtverce o velikosti 0,5 m upevníme na vodorovný rám pergoly.
Zdroj: článek Vinná réva a její pěstování na pergole