Nejjednodušším řešením je zavolat zámečníkovi. Ten dveře otevře zpravidla do několika minut a zároveň je přitom vůbec nepoškodí. Prvním problémem však bývá sehnat na nějakého zámečníka kontakt. Doporučujeme vám tedy mít číslo na zámečníka (nejlépe ještě na nějakého z okolí) uložené v mobilu – díky tomu pak budete schopni takovou situaci vyřešit velmi rychle. Dveře vám zámečník samozřejmě otevře až potom, co si podle průkazu totožnosti ověří, že vaše trvalé bydliště odpovídá adrese otevíraného bytu. Další nevýhodou může pro někoho být cena. Otevření zabouchnutých dveří stojí většinou do 500 Kč. Může to však být i více, zejména pokud používáte zámek vyšší bezpečnostní třídy, nebo jsou-li dveře zamčené (to se spíše stane, pokud se vám podaří ztratit klíče).
Hasiče můžete zavolat pouze v případě, je-li ohroženo vaše bezpečí, to znamená, pokud se například poškodí zámek a dveře pak nejdou otevřít, nebo vám průvan zabouchne dveře třeba na balkóně. Výhodou je, že hasiči dveře otevřou zdarma. Toho se však lidé mnohdy snaží využít. Rozhodně tento způsob nedoporučujeme, protože když hasiči vyhodnotí, že jste volali zbytečně, dveře vám neotevřou a spíše vás ještě nahlásí na policii.
Jestliže z nějakého důvodu nechcete využít služeb zámečníka a zároveň nejste v situaci, že byste mohli zavolat hasiče, nezbývá vám, než abyste se pokusili dveře otevřít sami. Páčení a vyrážení dveří vždy nechávejte jako poslední možnost – znamenalo by to nenávratné poškození dveří či zárubní a bylo by je poté pravděpodobně nutné vyměnit. Dveře lze otevřít například metodou zvanou lockpicking. K tomu už jsou však potřeba specializované nástroje.
Metody otevírání dveří:
Lockpicking – jde o metodu, ke které potřebujete speciální nástroje, a to planžetu a otvírák. Do zámku (nahoru nebo dolů, jak to komu vyhovuje) vložte napínák (tension wrench) a začněte jím tlačit na cylindr, který bude tlak přenášet na stavítka. Pak začněte planžetou jedno stavítko po druhém tlačit směrem dolů. Díry v cylindru totiž nejsou přesně v jedné řadě, ale jsou maličko mimo osu. To způsobí, že když zatlačíte stavítko, které má díru nejdál od osy, spodní stavítko se zasekne o okraj cylindru a horní stavítko přestane pružit. Protože stavítko už nebrání cylindru v otáčení, cylindr se s tichým cvaknutím trochu pootočí a vy se můžete věnovat dalšímu stavítku. Při této metodě je důležité pořadí, v jakém stavítka zamačkáváte. Jakmile se vám povede pod shear line (rozhraní mezi cylindrem a tělem zámku) zaseknout poslední stavítko, cylindrem je možné otáčet.
Bumping – i k tomuto způsobu otevírání dveří potřebujete nejprve univerzální
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Thoroid.
Mám také poměrně fajn zkušensoti s pohotovostí key service (https://www.key-service.cz), dorazili i hodně pozdě večer, když jsem zlomil klíč při otevírání dveří.
Včelám se nemusí podařit matku vychovat nebo se matka může ztratit během proletů.
Čerstvě utvořený oddělek potřebuje velmi malý vstupní otvor do úlu, aby ho i v malém počtu mohly včely ubránit. Nejlepší způsob je úlu zcela uzavřít česno a pouze mu otevřít očko. Teprve až nová matka v oddělku začne plodovat, tak očko zavřete a otevřete česno, ale jen částečně. Takto oddělek může zůstat až do příštího roku, kdy už z něj bude silné včelstvo, a v létě mu můžete česno otevřít úplně.
Zásoby jsou vůbec pro oddělek v počáteční fázi důležité. Pokud mu dáte do startu zásob jen málo, může během horšího počasí nebo snůškové mezery umřít. Když tedy oddělek vytváříte, buď mu nějaké zásoby ze zdrojového včelstva dejte (stačí tak 2/3 plástu míry 39 x 24 cm), anebo ho co nejdřív po oddělení musíte přikrmit.
Když se vytvořený oddělek nerozroste víc než do jednoho nástavku (na míře 39 x 24 cm), respektive do velikosti normálního včelstva, bez problému ho zazimujte v jednom nástavku a k rozšiřování oddělku přistupte až na jaře.
Vhodná doba k tvorbě oddělku je od května do července. Později už by se oddělek nestačil do zimy rozvinout. Tvorba oddělku v červenci je tedy ještě možná.
Ve svém příspěvku BLECHY V BYTĚ BEZ ZVÍŘETE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sandra.
Už 5 let se nemůžu zbavit blech v bytě. Jsou malinké 1,5 až 2 milimetry a černé - asi lidské. Občas je zahlédnu, lezou mi do šatů, rychle po sobě dvakrát kousnou někdy i hladově tři krát, špatné je, že letou často do intimních oblasti a svědí to a pak to bolí. Nemám zvíře, takže od něj to být nemůže. Kde jsem k nim přišla - nevím. Žiji sama a tak žerou jenom mně. Úplně mi změnily život, nikde nechodím - abych je někomu nechtíc nezavlekla. Nepomohly postřiky proti blechám a ani postřiky deratizačních firem, opakovaně. Pořád peru, denně převlékám postel, vysávám a vytírám 1x týdně dlážku savem. Abych aspoň něco zlikvidovala a mezi nimi vydržela a nějak přežila. Všechen nábytek jsem vyhodila, nemám koberce, záclony skříně - jenom kovové regály, kovou postel, židli, stůl a věci v pytlích. Co vyperu a vysuším v sušičce, hned balím do sáčků po jenom kuse a zauzluji. Jsem na všechno sama. Prosím, poraďte mi něco, co konečně na blechy zabere. Už jsem strašně z toho vyčerpaná a řešení nikde. Závidím psům, že mají proti bleší obojky a tablety na požití které je zabíjejí a mají šanci se tak blechám ubránit. Na člověka nic není. Prakticky je nechráněn, je pořád potravou pro blechy a šance se jich zbavit - nulová. Výrobci, zdá se - vůbec nepočítají s tím, že člověk je taky tvor s krví a když jej blechy napadnou a zamoří mu byt - nemá se jak chránit a jak s nimi bojovat. Chemie nezabírá a nic nepomáhá - jak se jich zbavit. A zvíře, aby na sebe lapalo blechy a mně se ulevilo - si dovolit nemůžu. Děkuji vám za jakoukoliv radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sandra.
Ten přípravek není dlouhodobě dostupný, který mi tady byl doporučen - to je Frontline Pet Care Difuzér proti hmyzu a roztočům. Na internetě Heuréka hlásí, že už nikde není k sehnání. Vypadá to, že to co je účinné tak bylo odstraněno z možnosti koupit si to volně, takhle by se neprodalo toů neúčinnéú drahé chemnické svinstvo, které nabízejí různé jiné firmy a stříkají s tím i specializované firma na hubení blech - deratizéři. Když jsem se jich na půl roku zbavila, tak se vedle mně nastěhoval mladá holka se takovým chlupatým malým ratlíkem - psem, ten mi pravidelně chodil přes rohožku několikrát denně jak ho venčila a navíc na boku - směr k jejím dveřím bytu ochcával - značkoval. Domluva s ní nulová. Navíc §prolézal kde jakým roštím před barákem a drbal se furt. Takže zablešený. Samozřejmě že mi ty blechy skákaly pak do bytu jak lozil přes mou rohožku a vyklepával navíc vajíčka o měl v srsti. Znovu se mi v bytě blechy od něj namnožily a jasně něco žrát musely - takže žraly mně. Nepomohlo ani denně vytírat byt dezinfekcí, a před mými dveřmi rohožku, byla jsem zablešená komplet - nepomohlo ani 2 x sprchování denně a brání si čistých věcí. Ty svině na mně naskákaly stejně a lezly mi pod šaty a žraly. Zalezou nejvíce do vlasů a do ochlupení kdekoliv na těle. Jsou odolné už na jakékoliv chemikálie, prakticky se už pouze snažím přežít pouze, omezit jejich počet v bytě, aby mně nedostaly do blázince.Jsme tři byty na poschodí, novinkou je, že i rodina vedle mně si pořídila psa. Jsem už naprosto zoufalá. Oční lékař mi řekl, že mám šedý zákal- to bylo před rokem, měla bych jít na operaci - nejdřív jedno oko a za 104 dní druhé - celkem 4 týdny mít oči v klidu aby se ranky zahojily po operaci, nesmí se ani mnout oko, žádný dotek - a běžně mně kousnou denně blechy do oka, skočí z vlasů nebo hrudi a kousnou, takže to zabolí, ranka svědí a já si mnu oko. Zhoršil se mu už zrak hodně, tu operaci potřebuji co nejdřív, nevyhubitelné agresivní blechy ale zařídily, že na ni jít nemůžu.Pokud mne dokoušou do očí po operativním zásahu - tak byla operace zbytečná a ještě můžu dostat od nakažené blechy infekci do rány. Nemám rodinu kam bych na ten měsíc šla, abych se dostala od těch agresivních parazitů pryč.A na operaci jít mohla. Jsem v neřešitelné situaci. Ty svině mně nakonec umoří. A řešení jak je pozabíjet a zbavit se jich - žádné. Paneláky jsou jeden velký psinec, páničkové na své mazlíčky mají šanci navěšet nebo do nich dostat antiparazitální chemické přípravky a tak je ochránit před blechami, Na napadeného člověk blechami - nic takového není. Nemůže spolykat protibleší tablety nebo si na sebe navěšet na kůži chemii.Takte funguji jako potrava pro blechy a blechy - nevyhubitelní vetřelci totálně ovládly můj život - připadám
si jak v hororu. Michale, nezávidím vám ani nikomu, kdo nemá zvíře a dostal se do stejné situace jako já. Stačí, aby k vám někdo se zablešeným mazlíčkem přišel na návštěvu a nechá vám tam dárek - kterého se už nezbavíte... a nepomůže ani přest
Včely neupadají do zimního spánku ani do ztuhlého stavu. Při teplotách pod dvanáct stupňů Celsia se začínají shlukovat, klesnou-li teploty pod šest stupňů Celsia, vytvoří se uzavřený chumáč, ve kterém jsou včely seskupeny těsně u sebe. Všechny včely se přidají k chumáči a obklopují ho tak, až vytvoří kouli. Takovéto uspořádání je dokonalým technickým řešením, protože jeho malý povrch brání zbytečným únikům tepla. Vnější vrstva chumáče sestává z těsně u sebe sedících včel, které svými těly vytvářejí izolační vrstvu. Pod ní jsou včely, které pohybem létacího svalstva (aniž by přitom hýbaly křídly) vytvářejí teplo a to vyzařují do okolí. Včely obsedající přímo plásty se zásobami berou potravu a předávají ji všem včelám, zejména těm, které vytvářejí teplo. Podle teploty pak spotřebují rozdílné množství ze zásob medu, který jim slouží jako palivo. Touto cestou si včelstvo udržuje vnitřní teplotu asi dvacet pět stupňů Celsia, na vnějším okraji se teplota pohybuje kolem jedenácti stupňů Celsia. Aby žádná včela příliš neprochladla, starají se včely neustálými změnami místa o to, aby se všichni jedinci, kteří se na čas nalézají na chladném okraji, dostali do teplejších vnitřních prostor. Matka sedí uprostřed chumáče a své místo nemění. Tento způsob života stojí včely hodně životní energie a stejně za celou zimu obvykle uhyne jedna až dvě hrsti včel.
Během chladného ročního období se včelař stará o vnější životní podmínky svého včelstva. Měl by absolvovat jednou za dva týdny prohlídku včelnice. V zimě je důležité, aby měly včely dostatek kyslíku, česno se zužuje klínem, a aby nebyly rušeny (otřesy, hlukem, škůdci).
Kdo se chce dovědět, jak se včelám daří, může to zjistit poslechem zvenku u stěny nebo česna. Nepravidelné zvuky nebo silný hukot svědčí o tom, že včelstvu něco chybí. V případě silného hukotu vždy zkontrolujeme, zda není ucpané česno.
K zimní práci patří především drátkování rámků, zatavování mezistěn, čištění a opravy. Z uložených nástavků seškrabujeme zbytky tmelu a vosku. V zimě vytavujeme vosk z vyřezaných plástů.
V zimním období máme čas provést také bilanci předchozího roku a zamyslet se nad tím, co udělat jinak v tom následujícím roce.
V naší poradně s názvem JAK OSTŘÍHAT TAMARYŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kustvanka.
Dobrý den,na zahradě mám tamaryšek už asi3m vysoký a košatý na všechny strany.Co s ním ,ať ho nezničím.Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Prořezávání je pro tamaryšek důležitým krokem, protože se jím usměrňuje růst, aby tvar zůstal kompaktní a zajišťuje bohatší kvetení.
Chcete-li podpořit množství květů, prořezejte tamaryšek po odkvětu. Pokud vám kvete na jaře, tak prořežte na konci léta, a pokud vám kvete až v létě, tak prořežte na podzim.
Prořezat můžete jak chcete a jak se vám to hodí do vašeho prostoru. Tamaryšek snese jakoukoliv hloubku řezu. Pro představu, jak můžete provést řez, přikládám několik videonávodů: https://www.youtube.com/res…
Tamaryšek nevyžaduje moc péče, protože žije velmi pohodlně v suchém substrátu a nemusí být zaléván. Jen pamatujete, že nesnese teploty nižší než mínus pět stupňů.
Včely neupadají do zimního spánku ani do ztuhlého stavu. Při teplotách po dvanáct stupňů Celsia se začínají shlukovat, klesnou-li teploty pod šest stupňů Celsia, vytvoří se uzavřený chumáč, ve kterém jsou včely seskupeny těsně u sebe. Všechny včely se přidají k chumáči a obklopují ho tak, až vytvoří kouli. Takovéto uspořádání je dokonalým technickým řešením, protože jeho malý povrch brání zbytečným únikům tepla. Vnější vrstva chumáče sestává z těsně u sebe sedících včel, které svými těly vytvářejí izolační vrstvu. Pod ní jsou včely, které pohybem létacího svalstva (aniž by přitom hýbaly křídly) vytvářejí teplo a to vyzařují do okolí. Včely obsedající přímo plásty se zásobami berou potravu a předávají ji všem včelám, zejména těm, které vytvářejí teplo. Podle teploty pak spotřebují rozdílné množství ze zásob medu, který jim slouží jako palivo. Touto cestou si včelstvo udržuje vnitřní teplotu asi dvacet pět stupňů Celsia, na vnějším okraji se teplota pohybuje kolem jedenácti stupňů Celsia. Aby žádná včela příliš neprochladla, starají se včely neustálými změnami místa o to, aby se všichni jedinci, kteří se na čas nalézají na chladném okraji, dostali do teplejších vnitřních prostor. Matka sedí uprostřed chumáče a své místo nemění. Tento způsob života stojí včely hodně životní energie a i přesto za celou zimu uhyne jedna až dvě hrsti včel.
Během chladného ročního období se včelař stará o vnější životní podmínky svého včelstva a měl by uskutečnit jednou za dva týdny prohlídku včelnice. V zimě je důležité, aby měly včely dostatek kyslíku, ale nebyly rušeny (otřesy, hlukem, škůdci); česno zúžíme klínem.
Kdo se chce dovědět, jak se včelám daří, může to zjistit poslechem zvenku u stěny nebo česna. Nepravidelné zvuky nebo silný hukot svědčí o tom, že včelstvu něco chybí. V případě silného hukotu vždy zkontrolujeme, zda není ucpané česno.
K zimní práci patří především drátkování rámků, zatavování mezistěn, čištění a opravy. Z uložených nástavků seškrabujeme zbytky tmelu a vosku. V zimě vytavujeme vosk z vyřezaných plástů.
V zimním období máme čas provést také bilanci předchozího roku a zamyslet se nad tím, co udělat jinak v tom následujícím roce.
V naší poradně s názvem VÝPIS Z KATASTRU NEMOVITOSTÍ PODLE JMÉNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Dvořáková.
Dobrý den, prosím o radu. Ráda bych získala výpis z katastru nemovitostí podle jména. Můžete mi prosím poradit /polopatě a detailně / jak mám postupovat? Omlouvám se za tuto detailní žádost, ale ať hledám jak hledám, nevím jak postupovat, jak a kam zaplatit apod. Děkuji, a prosím o odpověď na email.Dvořáková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Dobrý den,
katastrální úřady poskytují výstup z katastru nemovitostí - tzv. přehled vlastnictví. Přehledem vlastnictví se rozumí tiskový výstup vytvořený pro zadanou osobu v rámci územní jednotky (tedy i celé ČR), jehož obsahem je výčet katastrálních území s uvedením čísel listů vlastnictví, na kterých má zadaná osoba zapsáno vlastnické nebo jiné věcné právo, případně, že k zadané osobě v katastru žádné takové právo evidováno není. Na přehledu budou uvedena jak jednotlivá katastrální území, tak čísla listů vlastnictví pro každé katastrální území.
Při žádosti se ověřuje totožnost žadatele. Jde to samozřejmě zařídit osobně i poštou či datovou schránkou, jen je při tomto podání třeba vyřešit prokázání totožnosti. Přehled vlastnictví lze získat také prostřednictvím zřízené služby Dálkového přístupu https://www.cuzk.cz/…spx.
Prokázání totožnosti při osobním podání
V případech, kdy je žádost o poskytnutí přehledu vlastnictví nebo údajů ze sbírky listin podána osobně na katastrálním úřadě, bude proto katastrální úřad po žadateli požadovat, aby předložil doklad totožnosti.
Prokázání totožnosti při jiném než osobním podání
V případech, kdy žádost není podána osobně nebo prostřednictvím datové schránky, bude katastrální úřad totožnost žadatele považovat za zjištěnou, pokud žádost bude opatřena úředně ověřeným podpisem žadatele, jde-li o fyzickou osobu, úředně ověřeným podpisem fyzické osoby, která jedná za žadatele.
Z Výše uvedeného vyplývá, že přehled vlastnictví může žádat kdokoliv, kdo prokáže svoji totožnost, není třeba prokazovat právní zájem ani jednat na základě plné moci. Pokud se o přehled vlastnictví žádá osobně, je vyhotoven na místě. Stačí navštívit jakékoli katastrální pracoviště.
Osobu je třeba co nepřesněji identifikovat, nejjednodušeji samozřejmě pomocí rodného čísla. Poplatek za vydání přehledu vlastnictví činí 50 Kč za každou stránku A4 a hradí se buď v pokladně katastrálního pracoviště a nebo na výzvu k zaplacení, kterou katastrální úřad zašle po obdržení žádosti.
Takže pro jednorázovou informaci je nejsnazším řešení osobní návštěva nejbližšího katastrálního pracoviště. Seznam i s adresami najdete zde: https://www.cuzk.cz/Urady/K…
Čmelín si můžete při troše zručnosti vyrobit sami, ale je možné si jej zakoupit. Na trhu jsou čmelíny keramické s designem starých úlů, dřevěné, čmelín s pohledovým okénkem a dřevocementový čmelín. Ten nejen výborně izoluje a má zajímavě vymyšlený vletový otvor, ale dá se i dobře vyčistit.
Při výrobě vlastního dřevěného čmelína je určitě dobré vědět, že by měl mít vnitřní rozměr v x š x d – 20–25 x 25–30 x 25–30 cm a prkna by měla mít šířku minimálně 2 cm. Prkna musí těsnit, jinak hrozí nebezpečí umrznutí plodu při jarních mrazících nebo snazší vniknutí parazitů. Pro lepší regulaci teploty ve čmelínu se také doporučuje z vnější strany připevnit ke stěnám a podlaze čmelína polystyren. Pro vchodový otvor (případně s ochrannou klapkou) a větrací otvor vyřízneme v polystyrenu příslušné otvory nebo potřebný souvislý kolmý pásek. Od vchodu se vede úlem při straně a pak v pravém úhlu při boční stěně asi 3–4 cm od konce zadní stěny tunýlek o světlosti cca 2,5 cm. Ten můžeme snadno nahradit elektrikářským „husím krkem“ o světlosti nejlépe 1,8 cm, který se ohne a připevní ke stěnám. Tunýlek není nutný, ale královna přijme útulek s delším a lomeným vchodem raději, neboť se v takovém čmelínu cítí bezpečněji. Z vnější strany čmelína se pod vletový otvor umístí česno (přistávací a vzletová ploška) tak, aby mělo plochu asi 5 x 3 cm. Pokud plánujete v budoucnu instalovat ochranou klapku, je účelné, aby česno mělo velmi podobné rozměry přistávací plochy. Střecha úlu by měla být dobře přiléhající dřevěná deska, dobré je pod ni vložit silnou látku, která odstraní netěsnosti a úlek lépe tepelně izoluje. Je velmi účelné ještě navíc přikrýt střechu něčím, co zabrání provlhnutí, nebo dokonce prosáknutí dřevěné střechy deštěm, například kusem linolea nebo silného igelitu.
Pokud si zakoupíme již hotový čmelín, tak je vše snadnější, přesto i tyto čmelíny se doporučují v případě velmi chladného anebo naopak extrémně teplého počasí více izolovat.
Musíme sami umělý čmelín čmelákům vyplnit do ¾ prostoru teplodržným materiálem tak, aby přístup k hnízdu byl od konce vchodové rourky volný. Protože královny zejména některých druhů a jejich první dělnice si tento materiál stmelí cca na ½ prostoru, není vůbec na škodu naplnit vnitřní prostor čmelína tímto materiálem ještě více, ale samozřejmě tak, aby se v něm čmeláci mohli volně pohybovat. Pozor také na ucpání vchodového otvoru. Obecně však platí, že je vždy prospěšnější vložit materiálu více než méně. Čmeláci jsou tak lépe chráněni před extrémy počasí. K vyplnění je možné zakoupit speciální výplň čmelínů nebo použít krejčovskou vatu (například dříve běžně používaná podšívka nebo vycpávky ramen kabá
Ve svém příspěvku KVĚTINA KALA PĚSTOVÁNÍ V KVĚTINÁČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Draha Pokorna.
Dostala jsem loni v listopadu kalu tmavomodrou až do fialova k narozeninám v květináči. Krásně kvetla ale běhemdvou měsíců asi ztratila listy a zůstala tak. Nevěděla jsem co dál, protože nemám žádné zkušenosti s pěstováním kali. Tak jsem ji přesadila do věšího květináčku a sem tam zalila.Teď ale běhemměsíce a půl narostli nové listy pěkné, ale začínají mít hnědé fleky a nevypadá to vůbec hezky.Tak jsem se chtěla někoho z Vás přes meil zeptat co s tím dál mám dělat.Zatím květ není v dohlednu.Květináč má průměr asi 16cm,cibulka tak8cm.Za případné rady velice děkuji Pokorna draha
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kateřina.
Dobrý den, prosím můžete mně poradit jak pěstovat kaly z hlízy v květináči? Nikde přímo toto nemohu na internetu najít .Zasadili jsme s manželem hlízy v dubnu do dvou květináčů, jednu žlutou a jednu oranžovou, žlutá se dere po měsíci na svět, oranžová vůbec.Jsou na parapetu na jižní straně ,doma teplota 21 stupňů, pravidelně rosim , i hnojim 1x týdne, ale nevím jak často zalévat, aby zase neuhnily jak často hnojit, jak velký kvetinac, zda už v těchto začátcích jim svítit když nesvítí slunce, prosím můžete poslat odkaz kde tyto info najdu nebo mně poradit?
Předem tisíceré díky. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Cylindrický zámek se skládá z těla, cylindru, pružinek, spodních stavítek a horních stavítek. K tomu, aby bylo možné cylindrem v zámku otočit, je potřeba dostat všechna spodní stavítka pod shear line (rozhraní mezi cylindrem a tělem zámku) a horní stavítka nad ní. Pak je možné odemknout zámek. Kdyby klíč nebyl určený pro daný zámek, jedno nebo více stavítek bude bránit otočení cylindru (budou přesahovat shear line). Tak funguje blokovací ústrojí zámku. Zbytek zámku tvoří prsten, který zamyká západku ve dveřích. Prsten není k cylindru napevno připevněný, přenos síly je tady řešen pomocí spojky, kterou špička klíče zatlačí z cylindru do prstenu po vložení klíče. Pak je možné odemknout nebo zamknout dveře. K takzvanému pickování potřebujete dva nástroje. Jedním z nich je planžeta, kterou se tlačí přímo na stavítka, čímž se odemyká zámek. Druhým je napínák, jímž se otáčí cylindr zámku.
Trubkové zámky jsou velice zvláštní umístěním stavítek, ta nejsou umístěna v pravém úhlu ke klíči, ale přímo v ose trubkové části klíče a zapadají do zářezů po obvodu klíče. Není neobvyklé vidět jednoduché varianty (s jedním či dvěma stavítky). Většinou se ale používají jen k zabezpečení nápojových automatů anebo jako zámky k notebookům. Většinou jsou k vidění se sedmi, osmi, nebo deseti stavítky, ale je možné setkat se i s jiným počtem. Existují dvě možnosti, jak otevřít trubkový zámek bez klíče, a to buď speciálním paklíčem (tubular pick – vyrábějí se pro různé počty stavítek), nebo napínákem na korunkové zámky. Paklíč funguje tak, že stavítka na něm se nastaví na výšky, které odpovídají zářezům v klíči (toho se docílí tak, že se paklíč zatlačí do zámku a následně se utáhnou jehly na paklíči) a zámek se otevře jako při použití klíče. Při použití napínáku se postupuje jako při „pickování“ obyčejného cylindrického zámku – tension se vloží do zámku a následně na něj jednou rukou začneme tlačit. Druhou rukou vezmeme jehlu, planžetku nebo jiný libovolný předmět, kterým se dá zatlačit stavítko do zámku, a postupně „pickneme“ všechna stavítka. Tato metoda má ale oproti použití tubular picku jednu nevýhodu – zámek musíte „picknout“ vícekrát (podle počtu pinů), protože po pootočení cylindrické části stavítka opět vyskáčou. Za chvíli máte ale i tak zámek odblokovaný a je možné otočit cylindrickou částí zámku.
V cylindrických zámcích se obyčejně jako spodní stavítko (driver pin) používá v podstatě tentýž váleček, jako pro horní stavítka (key piny). Je ale čím dál tím častější, že i v levných cylindrických vložkách bývá alespoň jedno ze spodních stavítek vyměněno za takzvaný security pin – bezpečnostní st
V naší poradně s názvem PŘESAZENÍ. ODROST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Barbora Skalická.
Dobry den. Potrebuji poradit. Mam lecive aloe a cas od casu odlupuji list na zpracovani do napoju atd. Ale jak roste a ja ji odlupuju listky tvori se jakoby stonek/kmen. A ja si nejsem jista jestli to nevadi. A pri presarovani... jak to mam zasadit hloubeji po nove listy nebo furt stejne? Nedokazu si predstavit jak bude vypadat treba za rok. Mohla bych vas poprosit o radu? Nejlepe telefonicky? Nemam moc pristup na internet. Bylo by to pro me jednodussi. Ale budu rada prinejhorsim i za psanou odpoved. Nikde na internetu sem k tomu nic nenasla. Dekuju Skalicka Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Aloe normálně tvoří stonek podobně jako třeba yuka. Když ji přesazujete, tak ji zakrývejte zeminou do podobné úrovně, jako před přesazením. Když vás stonek začne otravovat, tak ho můžete zamaskovat dosazením další rostliny, například scindapsus, který jde omotávat kolem okraje květináče. Jak vypadá starší aloe vera je vidět tady: https://www.google.com/sear…
Některá univerzální vteřinová lepidla na plast nefungují tak dobře, jak bychom si představovali. V zásadě platí, že s velmi levným lepidlem neslepíte pořádně takřka nic.
Loctite Super Attak Ultra Plastik – distributor Henkel ČR, spol. s r.o.
Hmotnost: 2 g
Objem: 4 ml
Použití: všechny plasty, plexisklo, dřevo, kov, porcelán, guma, kůže (je možné za určitých podmínek a v menším rozsahu použít i na plasty auta)
Postup práce: Na celé plochy obou slepovaných částí nejdřív naneste aktivátor, nechte 1 až 2 minuty působit, pak aplikujte lepidlo jen na jednu plochu (asi 1 kapku na 1 cm²). Oba díly k sobě přitlačte a držte zhruba 30 vteřin. Lepidlo je voděodolné a technický list je ke stažení na internetových stránkách výrobce. Je možné použít i tyto druhy lepidel: Loctite 401, Loctite 406, Loctite 770.
Vyzkoušeno: Tuba lepidla se nedala dobře otevřít, víčko sice obsahuje propichovátko, ale hrdlo tuby je širší a nejde do něj zasunout. Na rozdíl od jiných lepidel práce kvůli aktivátoru trvá déle, ale výsledek stojí zato: všechny předměty dobře držely při běžném používání a zátěži.
Rapid Glue – ATX Trading s.r.o.
Hmotnost: 2 g
Použití: dřevo, guma, plast, kov, papír, kůže
Postup práce: Naneste ho na jednu plochu, ne více než kapku cca na 2,5 cm², slepované kusy přitiskněte k sobě a držte po dobu 10 sekund do úplného slepení.
Vyzkoušeno: Lepidlo je dost řídké, hrozí riziko potřísnění. Slepované části se musí u sebe držet déle, než uvádí návod – nedržely u sebe, ale „odpadávaly“ ze slepované hrany. Testovaný kousek měl špatný uzávěr, nešel zašroubovat, takže se lepidlo muselo skladovat ve svislé poloze. Proto se dalo použít jen jednou. Při práci pálí oči.
Alteco Super Glue – dovozce Z-TRADE s.r.o.
Hmotnost: 3 g
Použití: dřevo, guma, plasty, kovy, papír, kůže
Postup práce: Používá se na hladké, čisté a suché povrchy. Lepidlo naneste jen na jednu lepenou plochu (1 kapku zhruba na 2,5 cm²), slepované kousky přitiskněte k sobě a přidržte 10 vteřin nebo do úplného slepení.
Vyzkoušeno: Tuba nejde víčkem otevřít, chybí v něm propichovátko. Samotným víčkem sice lepidlo otevřete, jenže pak zůstane špinavé, je vhodné použít kousek drátku nebo kancelářskou svorku. Výrobek je řidší, z lepených dílů se trošku roztéká, slepené předměty ale dobře drží.
Velikost 20g a 50g je v nabídce u speciálních forem dvousložkových lepidel.
V naší poradně s názvem VYVOJ SLIMÁKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva nováková.
marně se snažim najit jak vypadá a kde je nejvic kladeno vajičko slimáka a jak vypadá když se z vajička vylihne.Je to štihli hbity červík?Ty totiž mivám pod špaliky dřeva kde slimáky sbirám.Vajička také nevím jak vypadaji,nikdy jsem žádne nenašla.Jsem z nich na mrtvici.Děkuji za odpověd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Tady jsou vidět vajíčka slimáků https://www.google.com/sear…
Nejlépe na ně působí roztoči, kteří nalezou do jejich těla a tím je zahubí. Mrtvé slimáky sežerou ti živí i s roztoči a postupně tak vymřou všichni.
Úl je umělé obydlí vytvořené člověkem k chovu včel. V naší zemi jsou velmi rozšířené úly přístupné zadem, které se dále dělí dle staveb na příčnou čili teplou stavbu a podélnou čili studenou, a pak úly přístupné horem.
Příčná neboli teplá stavba má rámky umístěny rovnoběžně s čelní stěnou úlu, kde je umístěno česno. Chceme-li manipulovat s rámky, musíme je vytahovat jeden po druhém kleštěmi. Pokud prohlížíme zadní 3 až 4 rámky, není to nic hrozného, pokud ale chcete kontrolovat rámky blíže k česnu, práce se silně komplikuje. Je to těžké, dlouhotrvající a naprosto nepohodlné jak pro vás, tak hlavně pro včely. Nezřídka se ztratí matka, často můžete pozabíjet několik dělnic rozmačkáním na stěně úlu. Jisté ulehčení práce s tímto typem úlu přinesla konstrukce vysouvacího zařízení, které rámky zavěšuje na kolejnice. Na nich pak všechny rámky mohou vyjet do zezadu přivěšené bedny, v níž pak pracujete jako s úlem přístupným ze shora. Jenže toto zařízení vyžaduje častou údržbu, aby jej včely například nezastavěly.
Podélná či studená stavba má rámky kolmo na česnovou stěnu, takže mohou být vytahovány jednotlivě a nezávisle na sobě. Mezi plásty je však poměrně malá mezera, takže nejprve vždy musíte vytáhnout první plást, abyste získali potřebný prostor. Další plásty pak posunete do uvolněného místa, jako když otáčíte list knihy, a vytáhnete. Toto uspořádání bylo jasným pokrokem proti příčným stavbám, ale brzy se ukázalo, že ani tato manipulace není příliš jednoduchá. Plásty zastavěné a naplněné ztěžknou, a navíc se hodně mačkaly včely.
Výhodou zadem přístupných úlů je, že můžete postavit například dva na sebe, mají totiž malou potřebu místa. Tím pádem se ideálně hodí do včelínů a na kočovné včelnice. Navíc se při práci nemusí vynakládat mnoho síly, což ocení hlavně fyzicky slabší nebo znevýhodnění včelaři.
Úly přístupné horem jsou pro svou obsluhu pohodlné a snadno přístupné. Princip úlu přístupného horem se stal oblíbeným a plně efektivním ve chvíli, kdy bylo odděleno pevné dno a jako volný díl umožnilo vzájemnou záměnu nástavků. Tak byl vlastně vytvořen nástavkový úl dnešního typu. Tyto pak můžeme rozdělit na vysoké nebo nízké nástavky. Základním předpokladem pro včelaření v nástavkových úlech je chov silnějších, přirozeněji vedených včelstev s nižším počtem zásahů ve větším úlovém prostoru. V nástavkovém úlu se pracuje ze shora, což je jednodušší. Na jeden nebo více nástavků se nasazuje medník, který se podle síly včelstva a nabídky snůšky může skládat ze dvou nebo také tří nástavků. Materiál, ze kterého je úl vyroben, nemá na vývoj včelstva vliv (dřevěné, plastové). Nástavky jsou multifunkční, jsou využívány také k&nbs
V naší poradně s názvem RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Mám zájem vysázet a pestovat několik keřů Rakytníku. Přečetl sem dokumentaci, jak se Rakytník pěstuje, není náročný a hlavně obsahuje hodně vitanínu které potřebujem pro naše tělo.
Chci se zeptat jestli nebude vadit, pokud budou v okoli bilinky jako: Levandule, máta, bršlice kozí?
Vím že se rakytník časem rozrůstá jak do šířky i do výšky. Prosim o radu jak to bude nejlepší? Děkuji za odpověď. Josef
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nebude to problém. Až se rakytník rozroste, tak bylinky vysadíte na jiné místo. Společně si nijak nevadí.
Z mnoha důvodů radím používat nástavkové úly. Jejich konstrukce je velmi jednoduchá, odpovídá potřebám včelstva a včelstvo je možné rychle a bez problémů ošetřovat. Dále musíme zvážit, jakou chceme používat míru rámků. Obvyklé rámkové míry jsou Německá (370 x 223 mm), Kuntzschova (330 x 250 mm), Zanderova (420 x 220 mm), Langstrothova (448 x 232 mm), Dadantova (460 x 270 mm), Adamcova (390 x 240 mm). V ČR je nejrozšířenější Adamcova míra. Nástavkové úly se dají v přírodě velmi dobře umístit a podle potřeby také převážet.
Nástavkový úl je sestaven ze samostatných dílů. K nim patří odnímatelné dno, několik nástavků, víko, mateří mřížka a fólie. Nástavky jsou vyrobeny pouze z bočních stěn a dají se stavět nad sebe a vyměňovat, díky tomu se dá úl zvětšovat dle potřeby. V každém nástavku může být zavěšeno osm až dvanáct rámků. Dno slouží k větrání a je v něm zabudováno česno. Do dna se umístí laťkový rošt, aby včely nemohly stavět dolů.
Podle typu materiálu rozdělujeme úly na dřevěné a z plastických hmot. Úly z plastických hmot jsou o něco lehčí a lépe izolují. Nevýhodou někdy bývá malá prodyšnost plástů. Dřevěné úly dlouho vydrží a můžeme si je sami zhotovit z prefabrikovaných dílů. Včelařům se nabízejí úly ze dřeva borovice vejmutovky, protože je velmi lehké a porézní a mnohem lépe izoluje než tvrdá dřeva.
Každý úl by měl být po pečlivé úvaze umístěn tak, aby sousedy a ostatní obyvatele nijak neomezoval a neškodil jim (bodají většinou starší včely). Stanoviště úlu volíme tak, aby česno nebylo orientováno přímo na veřejnou cestu. Směr a výšku vyletování lze rovněž ovlivnit překážkou (vysázení vysokých křovin, plotem). Podle právní úpravy v ČR je třeba se zdržet takzvaného „obtěžování nad míru přiměřenou poměrům“.
Toto období trvá od května do července. Z důvodů vysoké nabídky snůšky a krátkého života letní včely je v úlu zapotřebí velkého množství včel. Proto matka klade až 2 000 vajíček denně. Během tří týdnů je zakladeno více než 40 000 buněk a denně se líhnou až 2 000 mladých včel. Průměrná velikost jednoho včelstva je v létě kolem 30 000 až 50 000 jedinců. Protože včely v létě musí hodně pracovat, velmi rychle se opotřebují a umírají po třech až šesti týdnech. Včelař se v této době musí starat především o to, aby obratně podporoval snůšku, stavbu plástů i plodování, proto vykonává tyto práce: sleduje velikost včelstev, přidává medník, kontroluje rojovou náladu, vyměňuje stavební rámky a vytváří oddělky.
V přírodních podmínkách je rojení jediným možným způsobem rozmnožení a omlazení včelstva. Rojení znamená, že stará matka opouští s částí svého včelstva, s takzvaným prvorojem, úl. Jakmile nastane rojová nálada, chování včel se výrazně změní. Veškeré práce v úle jsou omezeny, matka je stále méně krmena, neklade téměř žádná vajíčka a snižuje produkci mateří látky. Většina včel nečinně vysedává v úlu nebo obléhá česno, kde se vytvářejí chumáče ve tvaru hroznu. Rojení by měl včelař bránit, protože se jedná o ztrátu.
Ve svém příspěvku JAK STŘÍHAT RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta Pletková.
Dobrý den.
Mohl by mi někdo poradit jak stříhat rakytník řešetlákový?
Mám tři kusy, staré cca 15 let, nestříhala jsem je, vyrostly cca do
3 m výšky a vůbec to nevypadá pěkně, navíc ani moc nerodí.
Vloni jsem přikoupila ještě tři sazenice, jednoho samce a dvě samice,
které by měly mít sladké plody a nevím jak je zastřihávat, abych z nich
vytvarovala buď hezký keř, či hezký stromek.
Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Boráň.
Klidně se do toho stříhání pusťte.Já mám také starší rostliny. Uvádí se, že rakytník plodí na dvouletém dřevě. Loni jsem ostříhal starší rostliny, které narostli asi do 3metrů. Stříhal jsem je při sklizni, líp se mi obíraly plody. Měl jsem obavy, že letošní úroda bude slabší. Úroda byla stejná, rostliny se zmladily a hrozny plodů byly bohatší. Loni jsem ze dvou rostlin sklidil 28 litrů a leto to bylo to samé.
Máme připravený úlek, je polovina dubna, tedy období, kdy u nás mladé samičky čmeláků v největším počtu hledají místo k založení hnízda. Některou z těchto samiček je zapotřebí do úlu umístit.
Můžeme samičce úl „nastrčit“ do míst, kde jsme vypozorovali, že čmeláci na jaře místo k založení hnízda s oblibou hledají, a doufat, že jej sama nalezne a usadí se v něm. Takový způsob má kromě jiných tu nevýhodu, že je poměrně málo úspěšný. Pravděpodobnost usazení jen zřídkakdy překročí 10 %. Účinnějším způsobem je samičku v přírodě odchytit, do úlu ji vpustit a na krátkou dobu úl uzavřít. K tomu je zapotřebí síťka na hmyz a několika skleněných lékovek. Pokud síťku nevlastníte, lze ji snadno vyrobit z tyče, kusu drátu a staré záclony.
Zde je na místě důležité upozornění – chytejte pouze samičky hledající hnízdo. Poznáte je snadno, poměrně pomalu poletují nad zemí, prolézají všechny skuliny, obletují zdi, hromady organického materiálu a evidentně „něco hledají“. Z biologie vyplývá, že čmeláci, které můžete v tomto období zahlédnout, jsou výhradně mladé matky.
Je nepřípustné sbírat čmeláky z květů či kdekoli jinde nebo snad přemisťovat do úlů už založené kolonie. Mějte na paměti, že čmeláci jsou u nás zákonem chráněný druh. Hledající samičku je tedy zapotřebí co nejšetrněji odchytit a vpustit vletovým otvorem do úlu (někdy to chvíli trvá). Jakmile samička do úlu vleze, utěsněte vletový otvor kouskem hadříku a nechejte jej hodinu zavřený. Poté česno uvolněte a pozorujte, jak se samička při opouštění úlu (což většinou opět chvíli trvá) chová. Samičku z úlu nikdy žádným způsobem nevypuzujte. Pokud záhy uletí (což se též stává často), usazení se nezdařilo. Pokud delší dobu setrvá na letáku a potom se začne ve stále se zvětšujících půlkruzích, obrácena hlavou k česnu, vzdalovat, je slušná pravděpodobnost, že se do úlu vrátí (někdy za hodinu, jindy za den). Zjistíte to položením drobného předmětu, například kousku suchého stébla, do prostoru česna.
Pokud se usazení nezdaří, pokus opakujte, až se nějaká samička usadí. Mezi nenáročné druhy patří čmelák polní (Megabombus pacsuorum) a čmelák rokytový (Pyrobombus hypnorum) – oba svým vzhledem připomínají velkou samotářskou včelu, čmelák rokytový ovšem v terénních chovech poměrně „důrazně“ brání hnízdo. Mezi snáze usaditelné druhy patří také čmelák zahradní (Bombus hortorum), asi 3 cm velký čmelák s bílým zadečkem a třemi žlutými proužky na těle, či čmelák skalní (Pyrobombus lapidarius), stejně velký, černý čmelák s rudými chloupky na posledních článcích zadečku. Náročnější na usazení jsou ostatní druhy, například poměrně atraktivní čmelák zemní (Bombus terrestris) či hájový (B. lucorum), oba jsou podobní čmeláku zahradnímu, jen jim „schází“ žlutý proužek na spodní části hrudi. Zkušenosti různých chovatelů se však také v tomto ohledu liší.
Ve svém příspěvku MNOŽENÍ KALANCHOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila Koutná.
Četla jsem, že se dá přesadit i ze semen po odkvětu semen z květů z kalanchoe. Nevím, jak se to dělá. Pokud je to pravda, tak za jak dlouho budu mít výsledek. Chci postup, jak se to dělá. Koutná.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Oddělky tvoříme buď na chov matek, nebo na rozšíření (posílení) včelstev. Tvoříme je od poloviny května, kdy jsou včely na vrcholu svého rozvoje.
Rozšíření, posílení včelstev oddělkem s novou koupenou matkou
Na oddělky odebíráme plásty s převážně zavíčkovaným plodem od nejsilnějších včelstev, a to i se včelami, ale zásadně z medníku, kam si je alespoň den předem přeložíme ometené, abychom neodebrali i matku.
Jedná se o velice snadný a jednoduchý způsob rozšíření početního stavu včelstev. Ze všeho nejdříve si musíme zajistit kvalitní oplozenou matku. Nejlépe z nějakého vyššího chovu. Samotný způsob tvorby oddělku je velice jednoduchý. Do připraveného úlu vložíme jako první od česna rámek s mezistěnou a další prázdnou souš. Z některého včelstva, nebo z více včelstev, odebereme tři až pět rámků s velkým počtem včel s maximálně zavíčkovaným plodem. Další rámky budou rovněž souše. Zbytkem volného prostoru se nemusíme vůbec zabývat. Samotnou matku vložíme do vhodné přidávací klícky a část této klícky vyplníme medocukrovým těstem. Přístup k tomuto těstu pro včely uzavřeme. Klícku s matkou pověsíme mezi plásty, ve kterých je plod, a to tak, aby měly včely maximální kontakt s matkou. Oddělek musíme trochu pokrmit. Asi za dva až tři dny odstraníme uzávěr medocukrového těsta a tím včely uvolní matku z klícky. Velice jednoduše poznáme přijetí matky. Oddělek nehučí, včely na česně se neklepou a nosí pyl. Tento oddělek je vhodné po přijetí matky postupně posilovat plodem z jiných včelstev, ale bez včel. Včely do doby krmení musí obsedat u větší rámkové míry (alespoň 10 rámků). U nízkých nástavků takové včelstvo musí obsadit alespoň dva nástavky.
Rozšíření, posílení včelstev oddělkem s vychovanou matkou ve včelstvu
Pro rozšíření včelstev tvoříme oddělek stejně, jen ze zavíčkovaných plástů se včelami odebereme dva až tři plásty a mohou být od různých včelstev, abychom příliš neoslabili jedno včelstvo. Pokud máme plást s pylem, dáme ho k česnu, pokud nemáme, tak dáme světlejší plodový plást. Pak přidáme plodové plásty a nakonec krycí plást se zásobami, postříkaný vodou. Takto už máme oddělek na čtyřech až pěti plástech. Aby se létavky nevracely do svého úlu, musíme oddělek přemístit dál od úlu, ze kterého byly odebrány (včely by se mohly vrátit do původního úlu). Přikrmujeme až za dva dny, až se oddělek sjednotí a začne střežit česno. Zralý matečník můžeme přidat asi za hodinu i později ten samý den, až včelstvo zjistí osiřelost.
Další dny je nejlépe počkat, až jsou naražené vlastní matečníky dobře vidět, a musíme je zrušit, jinak dají včely přednost svým matečníkům, a když přehlédneme jediný, m
Jedná se o produkt živočišného původu. Včelí jed je čirá, bezbarvá tekutina s charakteristickou dráždivou aromatickou vůní a hořkokyselou chutí. Jed vzniká v těle samic včely medonosné jako sekret jedové žlázy, což je trubicovitá, 10 až 25 mm dlouhá, vidlicovitě zakončená žláza, která začíná produkovat jed ihned, jakmile se včela vylíhne. Žláza ústí do jedového váčku, ve kterém se jed shromažďuje. Existuje několik faktorů, které ovlivňují množství a kvalitu včelího jedu. K nejvýznamnějším patří stáří včely (16.–18. den života je dělnice fyziologicky nejzdatnější, stává se strážkyní a střeží česno, otvor do úlu, proti nepřátelům), dále bílkoviny v potravě (nedostatek bílkovin vede k malé produkci jedu a naopak) a druh včely (útočné bodavé včely versus mírné neútočné včely). Jako další faktory působí také klimatické podmínky a roční období.
Jedová žláza i jedový váček jsou součástí komplexu označovaného jako žihadlový aparát. Samotné žihadlo je chitinový mechanismus se 2 bodly opatřenými 7–12 vratizoubky, které zapříčiňují, že se žihadlo lehce zachytí v lidské kůži nebo jiném měkkém materiálu. Obě bodla se po vpichu do kůže střídavě pohybují a tak pronikají hlouběji do rány a dál do ní vstřikují jed. Často dochází u včely k vytržení celého žihadlového aparátu i s jedovou žlázou, jedovým váčkem a 10. nervovým gangliem, které aparát inervuje, což vede k tomu, že pokud se žihadlo z rány ihned nevytáhne, jed je i nadále pumpován do rány.
Včelí jed je čirá tekutina aromatické vůně, hořkokyselé chuti a skládá se z proteinů, enzymů, aminokyselin, cukrů, bionaminů, lipidů, těkavých látek i minerálních látek (měď, sodík, hořčík, vápník, fosfor, síra).
Včelí jed je pro lidský organismus toxický, zejména neurotoxický, protože brání šíření nervových impulzů. Při bodnutí včelou bychom měli rozlišovat místní toxoalergickou reakci zdravých osob a celkovou anafylaktickou a alergickou reakci přecitlivělých jedinců. Při místní toxoalergické reakci se v místě vpichu objeví zarudnutí, svědění a otok. Reakce anafylaktické a alergické jsou však mnohem vážnější a mohou vést až k úmrtí. K účinkům včelího jedu řadíme účinky baktericidní, hemolytické, hemorrhagické, místně znecitlivující, protizánětlivé a účinky snižující krevní tlak.
Mezi nejčastější formy uplatnění včelího jedu patří aplikace přirozeného žihadla, podkožní injekce, inhalace, tablety, elektroforéza nebo masti.
Ke zdravotním problémům, při kterých může být včelí jed indikován, řadíme: revmatické onemocnění svalů, revmatické onemocnění kloubů, ischias, zánět kloubů, otoky při podvrtnutí kotníku bérce, zranění šlach, vysoký krevní tlak a choroby s ním spojené, krevní sraženiny, kornat
Červen obvykle bývá příjemně teplý měsíc. Jak se v jeho průběhu daří révě?
V této době se révě daří tak výborně, že přichází do jedné ze svých nejdůležitějších fenofází – v červnu réva obvykle kvete. Na počátku kvetení, kdy je na květní latě rozkvetlých jen několik kvítků, je možné si prohlédnout, jak vlastně révový květ vypadá. Je celkem malý, asi tak půl centimetru, stále jen zelený a skládá se, stejně jako většina květů jiných rostlin, z pestíku, tyčinek a korunních plátků. Pestík je na vrcholu zakončen bliznou a je obklopen tyčinkami, vyrůstajícími z báze semeníku, jejichž počet může u různých odrůd být odlišný. Ale na rozdíl od jiných rostlin, které mají květ „ozdobený“ nejrůzněji tvarovanými korunními plátky nejpestřejších barev, květ révy je až do doby rozkvétání zakrytý zelenou čepičkou, kterou tvoří srostlé korunní plátky. Aby došlo k opylení, musí se vlastní rozmnožovací ústrojí nejprve „otevřít“ a to tak, že čepička od spodní strany semeníku „sroluje“ své korunní plátky a poté u většiny květů odpadne. Pyl v tyčinkách dozrává, uvolňuje se z nich a větrem je přenesen na bliznu. Ta se ovšem na přijetí pylového zrna připravuje. Na jejím povrchu se objevuje kapička sekretu, na kterou se pylové zrnko „přilepí“, aby zde vydrželo do doby, nežli pylová láčka začne prorůstat čnělkou do semeníku, kde dojde ke splynutí zárodečných buněk pylového zrna a semeníku. Protože tato „sexuální aktivita“ trvá několik hodin, slouží sekret na povrchu blizny k udržení pylového zrna na blizně.
Může se také stát, většinou tehdy, kdy je teplota v době kvetení vysoká, že některé čepičky zaschnou na pestíku dříve, nežli stačí spadnout a opylení proběhne vlastním pylem „pod čepičkou“. Zde je vidět kvetoucí květní lata:
A když je červen teplotně podprůměrný?
Réva je teplomilná rostlina, takže v této fenofázi má požadavky velké. Pro kvalitní odkvetení v přiměřeném čase (tato fenofáze obvykle trvá v rozmezí pěti až dvanácti dnů) je potřebná minimální průměrná teplota okolo 15 °C. Čím jsou teploty v době kvetení vyšší, tím rychleji odkvět proběhne. Při chladném počasí se kvetení může protáhnout na delší dobu a to ke kvalitnímu odkvetení neprospívá. V době kvetení škodí i voda, tedy dešťové srážky. Ty totiž spláchnou z blizny sekret i s pylem a k oplození vajíčka v semeníku nedojde. Tomuto jevu se říká sprchávání a jeho důsledkem jsou neopylené květy, které buď později opadají, nebo sice zůstanou na vytvářejícím se hroznu, ale dále nerostou, zůstanou malé. Takovýmto bobulím se říká partenokarpické, celé hrozny se označují jako „sprchlé“. Je nasnadě, že větší množství sprchlých hroznů významn
Doporučuje se, aby domácí zavařené kuřecí maso bylo spotřebováno do 18 měsíců. Pokud je však těsnění na sklenicích dobré a jsou skladovány na chladném a tmavém místě, mohou bezpečně vydržet mnohem déle!
Můžu použít nádobu na vodní lázeň pro zavařování kuřete?
NE. K zavařování kuřete NEPOUŽÍVEJTE nádobu s vodní lázní. Kuře je potravina s obsahem kyselin, která není bezpečná pro konzervování ve vodní lázni. Pro zavařování kuřete MUSÍTE použít tlakovou nádobu.
Jak používat kuřecí konzervu?
Na rozdíl od kuřete z konzervy z obchodu není domácí zavařené kuře krupičkové ani bez chuti. Dokonce si myslím, že je to lepší než kuře uvařené v hrnci, které může být často zrnité a suché.
Místo toho je domácí zavařené kuře vláčné a chutné a ideální pro každé jídlo, které v sobě potřebuje drcené kuře. Je to skvělý doplněk do kuřecích polévek, chilli, enčiladas a tacos, těstovin, koláčů, pizzy a čehokoli jiného, kde potřebujete vařené drcené kuře.
Obsah sklenic před použitím nemusíte znovu vařit, stačí ji otevřít a lahodné kuře je připraveno k použití. Ideální pro rychlé a snadné večeře!