Nejznámější jsou lité podlahy na bázi epoxidových pryskyřic, které se nanášejí na hotovou betonovou podlahu. Protože jsou velmi tenké (do 5 mm), musí být podklad hladký a rovný, nelze je tedy použít jako vyrovnávací vrstvu. Jsou příjemné na dotek a výborně izolují. Podle použitých druhů pryskyřic se vyznačují různými vlastnostmi. K nejdůležitějším patří odolnost vůči chemikáliím, tvrdost, dobrá otěruvzdornost, dlouhá životnost. Mohou mít protiskluzovou úpravu, kterou vytvoří malé křemičité částice přimíchávané do pryskyřice. Přidá-li se do směsi antistatické vlákno, vzniká podlaha s antistatickými vlastnostmi. Podlahy na bázi epoxidových pryskyřic vytvoří dokonalou rovinu a není nutné je dál povrchově upravovat. Dají se tónovat, čímž je možné dosáhnout atraktivního barevného sladění se zbytkem interiéru. Odolávají i velkému zatížení, nevyžadují takřka žádnou údržbu, snadno se čistí omýváním a jejich předností je i to, že se na nich netvoří plísně a nedrží bakterie.
Na bázi epoxidů se vyrábějí také dvousložkové a třísložkové materiály metalakrylát a metalmetakrylát, které rovněž patří do skupiny umělých pryskyřic.
Pryskyřice se dá různě tónovat, vytvořit můžeme zajímavé barevné obrazce a fantasticky vypadají i průhledné efekty. Podlaha může být samozřejmě i jednobarevná, a pokud jde o výběr odstínu, nejsou zde žádné limity. Podlahy mohou být lesklé, nebo matné.
Kam se hodí
Pryskyřicová podlaha působí velmi vzdušně. Je vysoká pouhých 5 mm, zároveň ale dobře vede teplo. Proto se dává i tam, kde je podlahové vytápění.
Pryskyřicové podlahy se hodí do obytných i komerčních prostor, ale pouze do míst, kde nedochází k nadměrnému zatížení, jako je například pojezd aut.
Ve svém příspěvku MNOŽENÍ KALANCHOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila Koutná.
Četla jsem, že se dá přesadit i ze semen po odkvětu semen z květů z kalanchoe. Nevím, jak se to dělá. Pokud je to pravda, tak za jak dlouho budu mít výsledek. Chci postup, jak se to dělá. Koutná.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Podle druhu pojiva lze stěrky rozdělit na dva základní druhy. Jedním z nich jsou epoxidové a polyuretanové stěrky (pojivem jsou polyuretanové a epoxidové pryskyřice), druhým pak stěrky cementové (pojivem je cement). Současný trh nabízí několik směsí a systémů od různých výrobců, díky nimž lze vytvářet co do vlastností i vzhledu různé povrchy.
Mluvíme-li o výše zmíněných stěrkách v koupelně, bavíme se o finálním povrchu. Dávejte si pozor a nezaměňujte je se stěrkami, které se používají například jako podkladní vyrovnávací vrstva podlahy nebo jako vrstva hydroizolační. Stěrkové, potažmo lité podlahy se vylívají v tenkých vrstvách (několik milimetrů) na připravený pevný, rovný a suchý, nejčastěji betonový nebo anhydritový podklad, kde se samy rozlijí do dokonalé roviny (jsou samonivelační). Na stěny (na omítky, sádrokarton, beton) se stěrka natahuje nebo natírá i v několika vrstvách. Následně se obvykle uhlazuje a nechává pořádně vyschnout. Vzhledem k náročnosti provedení je nutné realizaci svěřit odborné firmě s dostatečnými zkušenostmi. Správně provedené a navržené povrchy jsou nenáročné na údržbu a jsou velmi vhodné pro podlahy s podlahovým vytápěním. Každý z výrobců má svá doporučení pro úpravu podkladu, údržbu i případnou dilataci.
U všech druhů stěrek můžete vybírat ze široké škály barev. Podlaha nemusí být jen jednobarevná. Lze na ní vytvářet ornamenty, vzory, nápisy. Ačkoliv jde o povrch jednolitý, bezespárý mají i tyto materiály své meze a musí se tedy po určitých celcích dilatovat. Předejde se tak jejich prasknutí vlivem tepelné roztažnosti. V rámci běžné velikosti koupelny se dilatace většinou neprojeví. Počítejte ale s tím, že pokud bude podlaha pokračovat do dalších místností, budou se dilatační spáry objevovat například v místech dveří.
Životnost všech druhů stěrek odpovídá životnosti celé stavby. Stejně jako u všech materiálů je ale třeba počítat s přirozeným stárnutím a opotřebováním. Údržba je v případě epoxidových a polyuretanových povrchů (včetně cementových stěrek uzavřených laky) jednoduchá. Lze je čistit běžnými prostředky. V případě olejovaného nebo voskovaného povrchu se musí tato vrstva čas od času obnovovat. Takový povrch také není odolný vůči agresivním chemickým prostředkům.
Díky dobré tepelné vodivosti jsou stěrky primárně vhodným materiálem pro podlahové topení. Záleží však na složení a způsobu aplikace konkrétního výrobku. Vždy se proto o vhodnosti použití poraďte s dodavatelem. Díky své pružnosti by neměla mít s podlahovým vytápěním žádný problém stěrka polyuretanová. U ostatních obvykle stačí zvolit vhodnou tloušťku vrstvy, přidat speciální plastifikační přísady nebo si dát pozor,
Ve svém příspěvku BETONOVÁ SMĚS NA VENKOVNÍ POUŽITÍ POMĚR PÍSEK CEMENT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří hauer.
potřeboval jsem poradit jaký beton mám namíchat na část základu z tvárnic jako věnec.Tvárnice jsou staré se dvěma dutinami.Věnec bude jen na jedné ze čtyř stran v rozměrech 150 x 100 x 3500 šířka výška délka. Tvárnice jsou do výšky 1m a na betonový pás bude postavena zeď z porobetonu do výšky cca 2m. Vše bude čelit vlivúm počasí ze západu.Jsem ve věku 74 l a nevím zda vám dotaz dorazí. Pokud se to povede budu rád a předem děkuji. S pozdravem Hauer Jiří
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Antonín.
K přípravě betonu použijte Portlandský cement CEM I 42,5 R, říční písek frakce 0,5 až 3 mm, kamenivo frakce 10 až 20 mm, plastifikátor od firmy Den Braven a provzdušňovač. Beton připravte smícháním dvou dílů kameniva, dvou dílů písku a jednoho a půl dílu cementu. Přidáním plastifikátoru se sníží množství potřebné vody, proto ji přidávejte pomalu a jen tak, aby směs byla vlhká. Když bude směs přemokřená, tak to bude mít negativní dopad na výslednou pevnost a životnost betonu. Když to přeženete s vodou, tak jednoduše přidejte všechny ostatní přísady v uvedeném poměru. Beton připravte v míchačce a nechte míchat alespoň 15 minut, aby se uplatnil provzdušňovač, který ochrání beton před mrazem. Takový beton pak vydrží být pevný i více než sto let.
Vinylová podlaha si našla cestu do našich domácností i srdcí mnohých hospodyněk. Vinyl doma snese téměř jakékoliv zacházení a přitom ani po letech nevypadá unaveně a opotřebovaně. Na trhu je k dostání opravdu bohatá paleta barev i vzorů a díky kvalitě zpracování jednotlivých dekorů nepoznáte, že na zemi neleží dřevěná prkna nebo kámen, nýbrž vinylová podlaha. Samolepicí vinylové podlahové dlaždice s vysoce odolnou ochrannou vrstvou jsou vhodné pro všechny obytné místnosti. Jsou charakteristické snadnou pokládkou. Rozměr jedné dlaždice je 30,4 × 30,4 cm. Do jednoho metru se tak vejde 11 ks dlaždic. Mají snadnou údržbu. Prodávají se pouze po 11 ks. Vinyl se hodí všude tam, kde lze čekat zvýšenou zátěž nebo vlhkost. Typicky se jedná o kuchyně, koupelny a interiérové i exteriérové chodby, kde je podlaha velmi namáhána kamínky z bot nebo dámskými podpatky. Vinylová podlaha snese téměř vše.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V případě stavby domu potřebujete mít nejprve vylité kvalitní základy. V dnešní době se téměř nestaví domy se sklepem, a tak se většinou řeší základy vytvořením takzvaného plata. Na tento podklad je již přímo stavěn celý dům. Dále je tento beton ještě izolován, takže u něj příliš nezáleží na přesné rovině. Pro tyto účely se využívá hrubý základový beton. Ten musí být hlavně velmi pevný, aby nedocházelo v průběhu času k jeho praskání. Takový beton může obsahovat jakékoliv velké pevné části, jako jsou kusy starého betonu, železo a téměř jakýkoliv stavební odpad. Hodně tím ušetříte, protože nebudete muset objednávat tolik betonové směsi. Pokud bude dodaný beton dostatečně kvalitní a také tekutý, je kvalita základu naprosto stejná, jako kdyby byl pouze z betonu a žádné odpadní materiály v něm nebyly. Takový beton musí potom několik týdnů tvrdnout. V současné době se udává doba okolo jednoho měsíce. Tato doba se dá zkrátit použitím složek pro lepší tvrdnutí.
V každém domě musí být rovněž nutně kvalitní betonové podlahy. Platí zde, že na kvalitní beton se dají lépe pokládat konečné povrchy, jakými mohou být koberce, dlažby nebo plovoucí podlahy. Pro dělání podlah jsou využívány především dvě varianty betonu. První variantou je namíchání suchého betonu z písku, cementu a vody. Je to řešení nejlevnější a zároveň velmi kvalitní. Ovšem při horší znalosti správných poměrů může dojít k drolení nebo praskání betonu. Takovýto problém nebudete mít u druhého typu. Tím jsou takzvané betonové potěry. Prodávají se většinou ve čtyřicetikilových pytlích a tuto směs stačí pouze rozmíchat s vodou. V tomto případě je správný poměr hlavních složek zaručen. Jediné, co se vám může stát, je, že betonový potěr takříkajíc utopíte. To znamená, že je příliš řídký a nedá se s ním pracovat. Tomu zabráníte, když nejprve do nádoby, ve které tento beton budete míchat, nalijete ze začátku málo vody a postupně přimícháváte sypkou směs. Množství vody tak odhadnete mnohem lépe.
Suchá betonová směs se skládá z portlandského cementu, vápencové drti zrna 0 až 4 mm a vylepšujících přísad. Tato betonová směs je určena pro vnitřní i venkovní použití, především k drobným pracím při stavbě nových a opravách starých domů či jako podklad pod dlažbu při zřizování teras, chodníků a příjezdů, osazování sloupků pro plot.
V naší poradně s názvem ZMĚNA DODAVATELE U PŘÍPOJKY ELEKTŘINY NA CHATĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivo ing malý.
Vážení,mám el.přípojku na chatě na Vlčkové u Zlína asi od roku 1975 tj.cca45let.Spotřebu mám malou,na sekání trávy,občas světla,mám83let,takže údržbu a ostatní práce dělá syn.Mám e-on,kterému jsem platíval napřed asi 400kč,potom 600kč,pak 1200 kč a dnes jsem dostal fakturu od stejné firmy na 1600kčza rok,spotřeba tak za 100kč.Potřeboval bych poradit jak najít jinou firmu,levnější a jak se u ní přihlásit.Předem s díky Ing.Ivo Malý
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Tohle neustálé zvyšování elektřiny kvůli dotacím na obnovitelné zdroje je fakt hrozné. Pak lidi, jako vy, co mají spotřebu nula nula nic, tak musí platit takové peníze. Vlčková patří do území, kde vládne E-ON a je velmi nepravděpodobné, že získáte dlouhodobě nižší cenu u nějaké konkurence. Situaci můžete prozkoumat telefonem na ČEZ a zeptáte se na jejich nabídku. Pokud s ní budete spokojen, tak za vás kompletně zařídí převod z E-ON na ČEZ. U ČEZu si můžete objednat, aby vám zavolali, čím ušetříte za telefonní poplatky. Objednávku hovoru provedete zde: https://www.cez.cz/cs/prejd…
Betonová jezírka se dnes zas tak často v zahradě neobjevují, i proto že beton je oproti plastu a fólii dražší a jeho instalace i náročnější. Betonová jezírka by měl dělat hlavně někdo, kdo tomu rozumí. Výhodou tohoto jezírka je, že má dlouhou životnost a je pevné. Nevýhodou je, že bývá potřeba ho často opravovat. Pod betonové jezírko je potřeba udělat pořádný podklad, vše musí být zarovnané a pořádně vyčištěné, aby nedošlo k tomu, že se zeminy pod jezírkem pohne (hlavně v zimě), a tak může beton prasknout, a tím pádem jezírko pořádně netěsní. I proto se doporučuje položit pod jezírko geotextilií a jezírkovou fólii. Zároveň je potřeba betonové jezírko pravidelně ošetřovat penetrací a voděvzdornou barvou (nebo tekutou fólií). Určitým trendem bylo přestavit klasické betonové bazény v přírodní koupací jezírka. Ta vypadají výrazně lépe. Aby se u bývalých bazénů dosáhlo různých hloubkových zón, zasypou se části dna štěrkem.
V naší poradně s názvem POUŽITÍ VÝHONKŮ ODSTŘIHNUTÝCH V ÚNORU NA VÝSADBU? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Vanduch.
Dobrý den. Jsem úplný začátečník v pěstování révy a navíc z Valašska, kde lidé znali úplně jiné ovoce. Ale
dostal jsem od kamaráda 30ti centimetrové větvičky révy, které vystřihoval v březnu na zasazení. Kupodivu se všechny chytly. Je to nějaká modrá odrůda, ale moc se k nám do n.m.v. 690 m nehodí. Když je teplý rok, je i trochu nasládlá. Zajímalo by mně však, jestli se tímto způsobem rozmnožuje vinná réva. Všude čtu o sazeničkách, kontejnerovém způsobu atd. Děkuji za odpověď. Zdeněk z Valašska.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pokud vás zajímá jakým způsobem se rozmnožuje vinná réva, tak si můžete přečíst náš článek o množení vinné révy řízkováním, kde se dozvíte, jak se to dělá: https://www.ceskenapady.cz/…
Dáváte-li přednost shlédnutí názorného návodu na množení vinné révy, tak se můžete podívat na toto video, kde je to ukázáno, krok po kroku: https://www.youtube.com/wat…
Anhydrit tvoří s vodou, pískem a přísadami vysoce tekutou hmotu, která po položení tvrdne tak rychle, že po ní lze chodit už po 24 hodinách a plně ji lze zatížit po čtyřech či pěti dnech.
Anhydritový potěr je po vytvrdnutí naprosto hladký, netvoří se v něm žádné trhliny, ani se nedeformuje do miskovitého tvaru, podlaha se v tekutém stavu vyrovná sama.
Mezi další přednosti anhydritu patří možnost pokládky velké plochy bez dilatačních spár. Tekutý anhydritový potěr zaručuje po dobu své zpracovatelnosti (minimálně tři hodiny) snadné, hospodárné a velmi rychlé položení, při kterém odpadá fyzicky těžká tělesná práce.
Velkým problémem však může být nedodržení technologických předpisů, což se často objevuje u staveb svépomocí. Na rozdíl od betonu je samonivelační sádrová podlaha tekutá jako voda a kvůli tomu vznikají i problémy při její aplikaci. V každém případě je třeba konzultovat záměr zejména s topenáři v případě podlahového topení. Výsledkem je pak absolutně rovná plocha, která se už nemusí vyrovnávat drahými samonivelačními stěrkami, je možné na ni přímo pokládat jak dlažbu, tak i plovoucí podlahu nebo koberec.
Pohledovou stěrku lze probarvovat na libovolnou barvu nebo upravovat formou speciálních hladicích technik, maleb, vkládáním obrazců nebo i pískováním.
V naší poradně s názvem VLAŠSKÉ OŘECHY CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Litvák.
V letošní sklizni vlašských ořechů jsem zjistil u spousta plodů "jakoby vyžrané" díry ve skořápce, zjištěno min. na 50 % úrody. Tento jev jsem zaznamenal poprvé. Můžete mi poradit o co se jedná a jak tomu předcházet? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Obaleč jablečný (Cydia pomonella) dělá tyto díry do ořechů. Je to škůdce, který přezimuje jako larva v kůře stromu v hedváných chomáčcích. Vývoj začíná brzy na jaře a dospělí se objevují v době kvetení. Dospělí jsou aktivní pouze za soumraku a za úsvitu a kladou vajíčka na listy, případně na plody. Larvy vystupují z vajíček a hledají ořechy, aby se začaly krmit. Chemické postřiky se obvykle používají k likvidaci vajec a mladých larev předtím, než vstoupí do plodu. Larvy mohou vlést do středu vyvíjejících se ořechů, aby se krmili jádrem. Když dospívají, vytlačují ze vstupní díry své výkaly. Po třech až čtyřech týdnech larvy opustí ořech a hledají na stromě chráněné místo, aby se obalily kokony. Larvy ve svém kokonu mohou přezimovat, nebo se mohou objevit ve dvou až třech týdnech jako nová generace dospělých. Tito dospělí jsou aktivní v červenci a srpnu. V teplých oblastech může být i třetí generace.
Ochrana je postřikem celého stromu. To je při vzrostlém ořechu velmi komplikované, protože se používají kontaktní jedy, které jsou jedovaté pro všechno živé. Nejméně toxický je postřik neemovým olejem (olej ze stromu nimba). Existuje ale jedna nechemická vychytávka, která omezí populaci těchto potvor. Je to papírová vlnitá lepenka, která se omotá kolem kmene a větví. Larvy do ní velmi rády nalezou, aby se zakuklily. Pravidelným vyměňováním a likvidací lepenky zamezíte vývoji nových generací.
Jednoduchou pergolu zvládne šikovný laik postavit za několik dnů. Hotové pergoly lze také zakoupit v obchodních sítích Baumax, Bauhaus, OBI, na zahradních veletrzích a výstavách. Nebo si můžete pergolu nechat postavit odbornou firmou (případně si od ní nechat zhotovit jednotlivé díly a stavbu smontovat sami).
Když už víte, kam pergolu umístíte, jaký bude mít tvar, máte přichystaný všechen potřebný materiál, nařezané hranoly na požadovanou délku a vše natřené, můžete začít se samotnou stavbou.
Nejprve si upevněte a vyrovnejte kovové patky. Kovových patek je více druhů. Některé se šroubují přímo do hlíny, jiné se upevňují do připravených betonových základů. Na místech, kde budou sloupky stát, vyhlubte cca 50 cm hluboké základové jámy o šířce 25–35 cm a napěchujte do nich beton. V případě, že chcete použít sloupky dřevěné, nezapomeňte do betonu zapustit dvojici plochých želez, ke kterým trámky ukotvíte. Vždy nosné sloupy oddělte od základu hydroizolační vrstvou. Když máte patky usazené, vložte do nich stojny a prošroubujte je závitovými tyčemi nebo silnými vruty. Stojny v horní části spojte pomocí tesařského kování s obvodovými hranoly nebo čepováním. Následně stojnu a horní hranol zavětrujte kratšími hranoly seřezanými pod úhlem. Tímto se celá konstrukce zpevní. Nyní na horní obvodový rám dávejte krokve a připevňujte je tesařským kováním.
Nyní máte základní tvar vaší nové pergoly. Pergolu můžete dále opláštit nebo zastřešit, aby vás při odpočinku v ní neobtěžoval vítr nebo déšť.
Jelikož se jako ideální jeví zastřešené pergoly, je třeba v následujícím kroku přišroubovat střešní latě k příčníkům. Odstupy latí musí být pravidelné a jako ideální rozteč se jeví délka 60 centimetrů. Celá konstrukce se tak stane mnohem stabilnější. Při práci je ideální využít aku šroubovák. Jestliže se použijí kratší střešní latě, než je samotná pergola, je třeba je pořádně provázat stejně, jako když se staví zeď z cihel.
Zajímavým materiálem na střechu pergoly je například polykarbonát Makrolon. Zastřešení může být složeno ze dvou dílů, přičemž budete ještě potřebovat jeden profil ve tvaru H a krajové profily. Musíte mít také vruty. Makrolon lze sehnat v několika různých variacích. Pořídit se dá jak čirý, kouřový, tak i ve variantě opál. Pokud je terén pod pergolou nerovný, je možné tento nedostatek později upravit v odstupňování zábradlí. Kvůli bezpečnosti je potřebné rohy zábradlí zakulatit.
Pak zbývá opatřit konstrukci ještě pergolovými mřížemi. Na ně použijte běžné laťovky. Velikost polí mříže zvolte podle toho, jestli chcete jen vytvořit pohledovou stěnu, nebo necháte pergolu obrůst popínavými rostlinami. V prvním případě zvolte velikost polí 15–25 cm, v druhém případě větší, tedy 30–45 cm.
Důležitou součástí pergoly je podlaha. Nejčastěji se používá dlažba, daleko atraktivněji však působí podlaha dřevěná. V takovém případě ovšem nezapomeňte na štěrkovou drenáž, která bude odvádět vodu.
Ve svém příspěvku PEČENÍ V PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Dobrý den,nevím co dělám špatně při pečení chleba v pekárně.Nejprve do nádoby naliju vodu,dám sypkou směs koupené v obchodě.Dám příprava těsta a po u míchání pečení.
Po upečení mám stvrdlou hroudu.Může mi někdo poradit?Děkuji Eva
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kubcova Eva.
Zakoupila jsem si pekárnu Delicia.Uz jsem v ni zadelala a nechala vykynout těsto na vanocku.Poradi mi někdo zkušenější jak na obyčejné kvasnice - ne ty v prášku.Dela se kvasek nebo se tam daji jen kvasnice rozdrobené.
Děkuji
Samičky brouka kladou vajíčka do prasklin ve dřevě nebo do předem vyhlodaných chodbiček. A jak doma poznáte nežádoucího vetřelce? Na parketách najdete malé hromádky dřevěného prachu, dřevo proděravěné chodbičkami a na jeho povrchu malé dírky. Jsou to takzvané výletové chodbičky, ale už od dospělého hmyzu. Pozor na to, opravdový rozsah poškození totiž zvenku nepoznáte. Často se k tomu přidá i v tichu slyšitelný zvuk „chroupání“. Pokud se navíc jedná o prostory, kde se drží vlhkost a kde je převážně klid, pak vzniká pro červotoče to nejpříhodnější prostředí. Červotoč se například z podlahy může dostat i do nově koupených kousků.
Nejlepší je červotoče vůbec nepustit do svého příbytku. K tomu vám může pomoci pravidelná kontrola, aplikace ochranných nátěrů, dostatečné větrání a celkové udržování čistoty v obydlí. To všechno napomůže k tomu, aby červotoč, respektive jeho likvidace nebyla reálným problémem. Pravdou je, že larvy tohoto škůdce dokážou ve dřevě přežít klidně i 3 roky. Nezvládnete-li je zlikvidovat, může se jednoho dne podlaha zcela rozpadnout, protože bude červotočem uvnitř zcela prokousána.
Zjistíte-li, že je v podlaze červotoč, je nutné ihned začít jednat, a to s pomocí speciálních přípravků proti dřevokazným škůdcům. Těch je na trhu k dostání celá řada, některé z nich nejsou určené jen pro hubení, ale poslouží i jako následná ochrana před případnými budoucími pokusy červotoče o zničení dřeva. Po důkladné očistě se podlaha tímto přípravkem natře, případně lze injekční stříkačkou vpravovat roztok přímo do chodbiček.
Moderní technologie se naštěstí nevyhýbají ani této problematice, a tak se lze setkat i s odbornějšími postupy, kterými lze účinně hubit červotoče. Jedním z nich je využití ionizujícího gama záření. Dle odborníků je tato metoda vhodná nejen na likvidaci červotoče, ale obecně všech podobně škodících brouků. Celý proces probíhá ve speciální ozařovací komoře, kam lze jednotlivé parkety přenést. Obvykle trvá celé 2 dny a cena za tuto službu závisí na tom, jaké množství je potřeba takto ošetřit.
Červotoč a jeho likvidace, to je často téma, které nedá mnohým spát. Pokud však využijete dostupných prostředků a možností, můžete si být jisti, že boj proti tomuto škůdci bude úspěšný. Nejdůležitější radou však je reagovat rychle, protože červotoč je schopen ničit podlahu systematicky každý den.
Ve svém příspěvku VÝPOČET SCHODŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel FRANTIŠEK ROZMANIT.
Jak spočítám počet a výšku schodů.Stavební výška je 138 cm a délka je 418 cm.Jedná se o venkovní schodiště.Děkuji F.Rozmanit.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Honza.
Vážený pane. Záleží na tom, jak chcete mít jednotlivý schod vysoký. Většinou se dělá od 13 do 17cm. Stavební výšku máte 138cm tzn. 138 děleno výškou schodu. V případě výšky schodu 15cm je počet 138 děleno 15 to je 9,2. 9,2 schodu je samozřejmě nesmysl, musí vyjít na celé číslo, v tomto případě 9. Z tohoto se zpětně spočítá výška. Tj. 138 děleno 9 a to je 15,33cm. Pochopitelně je možno si rozměry určit jinak,ale potom budou schody na chůzi nepříjemné.
S pozdravem Honza.
Cementová stěrka není sama o sobě voděodolná. V koupelně je vždy nutné uzavřít její povrch olejováním, voskem nebo polyuretanovým či epoxidovým lakem. Na stěnách bez stříkající vody lze použít libovolnou povrchovou úpravu. Ve sprchovém koutu a v okolí vany je však nutné uzavření povrchu lakem. Voskované a olejované povrchy vypadají oproti lakům velice přirozeně, jejich údržba je ale náročnější (musí se často a pravidelně udržovat speciální impregnací, která zabrání vsakování nečistot a vlhkosti). Do koupelny jsou tedy spíše nevhodné. Navíc při lakování výsledný povrch o několik stupňů ztmavne. Počítejte s tím tedy již při výběru odstínu a vyžádejte si k nahlédnutí vzorník i s finální úpravou.
Ve své přírodní variantě má stěrka díky cementu šedou barvu. Při probarvování je nutno počítat s tím, že nikdy nedocílíme jasných sytých barev. Použít lze také cement bílý, který je jednodušší probarvit do jasného odstínu. Tato varianta je pak ale výrazně dražší.
Litá podlaha je hladká a obvykle s žádnými nebo ne příliš výraznými šmouhami. Nanášením stěrky na stěnu vznikají typické šmouhy (tahy). Leštěním a broušením cementové stěrky (obvykle na stěnách) je pak možné dosáhnou dalších odlišných struktur a mramorování. Na hotový povrch podlahy se dá také použít vsyp ve formě křemičitého písku nebo drobného kameniva. Finální vzhled záleží především na umu řemeslníka. Plánujete-li stěrky ve více místnostech a chcete-li aby vypadaly stejně, svěřte veškerou práci jedné firmě. Ceny se dle barvy, povrchové úpravy a tloušťky pohybují od 1 000 do 3 000 Kč/m2.
Ve svém příspěvku PODZIMNÍ ŘEZ VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Polešovský.
Ošetření vinné révy na podzim
Veškeré spadané listí pod vinnou révou shrabeme a dáme do popelnice. Listy mohou obsahovat zárodky plísní.
- Do popelnice NE! Pokud se nudíme listí shrabeme a dáme na kompost. Vinaři se tímto nezabívají-je to ztráta času. Malovinaří postříkají močovinou zeminu a tím urychlí rozklad starého listí.
Provádíme řez révy (nebo brzy v zimě, podle počasí), ponechaná očka se tím posílí a vinná réva neslzí.
- Kdo se do budoucna nechce trápit virovímy chorobami a Escou provádí řez až po 15.únoru. Pouze vinaři co toho mají příliž mnoho stříhají dříve a vystavují se tím ryziku zmrznutí tažňů. Jinak se nedoporučuje žádný řez!!!
Révu na zimu nepřikrýváme, pouze přihrneme ke kořenům trochu zeminy.
- Ne trochu, ale mladá rostlina má mít v chladnějších oblastech zakryté spodní očka případně zásobní čípek. Zahrnuje se to jako brambory. Malovinaři naorávají vinice a tím chrání hlavně před lednovými a únorovými mrazi.
Po řezu vinné révy postříkáme větve i půdu pod keřem směsí z vápenného mléka s přídavkem 10% roztoku kainitu.
- Postřik případné hnojení se dělá podle potřeby založené na rozboru půdy. Vápenaté mléko může na některých půdách spíše škodit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V kuchyni vám neustále něco padá a vylévá se. A takovou zátěž musí kvalitní podlaha vydržet. I přestože jsou malé nehody v kuchyni běžnou součástí každodenního života. Měli byste myslet na vysokou odolnost proti poškrábání či poškození a dlouhá životnost by měla být samozřejmostí. To jsou nejdůležitější vlastnosti, které by měla každá podlaha splňovat. Zároveň jsou v posledních letech stále více požadovány protiskluzové vlastnosti. Vinylové podlahy jsou odolné, snadno udržovatelé, s moderním designem.
V naší poradně s názvem IVETAAZDENEK@EMAIL.CZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iveta.
Prosím o radu jak sedělá čaj z olivových lístku dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Recept na čaj z olivových lístků
Vezměte 10-20 zralých nepoškozených olivových listů ze zdravé rostliny. Důkladně je opláchněte ve vodě a mírně osušte. Mokré lístky umístěte na suchém a chladném místě po dobu 3 až 7 dní, dokud nebudou zcela vysušeny. V případě potřeby pak vezměte 10 až 15 sušených olivových listů na šálek vody a dejte je do nádoby vařit na 5 minut. Sejměte z plotýnky a nechte ještě listy plavat v převařené vodě po dobu 2-3 minut, dokud tekutina nedostane krásnou zlatavou barvu, pak teprve podáváme. Můžete přidat cukr, pokud si přejete. Čaj se dá pít teplý, ale vynikající je i studený.
Ještě zmíním léčivé účinky:
- snižuje krevní tlak
- snížuje predispozice ke krevním sraženinám (posiluje účinky Warfarinu)
- léčí cukrovku
- léčí infekce virové, bakteriální a plísňové
Mezi hlavní výhody lité betonové podlahy patří to, že je odolná proti vlhkosti. Hodí se tedy například do koupelen nebo garáží, zároveň ale může přijít na podlahové vytápění. Podlaha je dokonale rovná, za dobrou cenu a rychle hotová. Díky přidání plastifikátorů není zapotřebí dodatečné vyztužování.
Fatra, a.s.. je tradiční český výrobce vinylových podlahových krytin. V současnosti jsou na trhu 4 produktové značky:
LINO Fatra – PVC podlahová krytina
Thermofix – vinylová podlaha v dílcích
Imperio – luxusní vinylové dílce
FatraClick – plovoucí vinylová podlaha
Sporting T – sportovní vinylový dezénový povrch
Vinylové podlahy z Fatry, a.s., charakterizují moderní životní styl, zpříjemňují bydlení, dotvářejí zdravé a čisté prostředí, chrání před alergiemi. Speciální typy podlah splňují i požadavky na odvod elektrostatického náboje. Široký sortiment vinylových podlah doplňují v barevném odstínu svařovací šňůry, podlahové lišty a schodišťové hrany. Vinylové podlahy od Fatry odpovídají evropskému standardu dle normy ISO 9001.
Ve svém příspěvku PĚSTOVÁNÍ PIVONĚK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
Dobrý den, prosím o radu. Mám na zahradě pivoňky, krásně každý rok kvetou, ale letos nevím proč, vyrostly až do výšky k 150cm. Sluníčko i vláhu mají. Díky za odpověď. Jitka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jitka Havlikova.
Dobry den,uz 13 roku nam dela radost drevita pivonka. Uz nekolikrat jsem si po odkvetu nechala dozrat dva semeniky s potom semena zasazela. Nikdy mi nevzesla.
Prosim ,poradte,jak semena a kam vyset. Dekuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Schodiště je vertikální komunikace mezi různými výškovými úrovněmi. Podle umístění jsou schodiště buď uvnitř budovy (schodiště vnitřní), nebo jsou vně budovy a přímo s ní souvisejí (schodiště vnější), popřípadě jsou samostatné v terénu, kde překonávají výškové rozdíly (schodiště terénní).
Schodiště je výrazný prvek staveb, na který je kladen důraz jak z hlediska funkčnosti, tak z hlediska estetiky. A to jsou v mnoha případech požadavky vesměs protichůdné. Zvláště když k nim přičteme i požadavek ekonomický, na co nejnižší náklady na bydlení. Ve většině případů chceme, aby schodiště bylo pevné, odolné vůči mechanickému namáhání a pohodlné, ale zároveň estetické, nezabíralo mnoho cenného prostoru stavby a pokud možno nestálo mnoho peněz. První skupině požadavků odpovídají schodiště betonová s mohutnou nosnou, většinou železobetonovou konstrukcí, popřípadě konstrukcí svařovanou na místě. Druhé skupině požadavků lépe vyhovují lehké konstrukce, často v nezvyklých kombinacích materiálů, tvořená jednotlivými prvky montovanými na místě. Je na každém stavebníkovi, jakou cestou se vydá a kterou kombinaci zvolí.
Při navrhování schodišť se vychází především z funkčních požadavků. Většina rozměrů je ovlivněná typem budovy, provozem, ale i architektonickými požadavky. U novostaveb bývá návrh schodiště mnohem jednodušší než u rekonstrukcí, kde rozhodujícím (limitujícím) prvkem je schodišťový prostor.
Prvním předpokladem pro správný návrh schodiště je promyšlení a nakreslení jeho tvaru.
Optimální výška schodu je od 15 do 18 cm. Pamatujte, že pro dospělého zdravého člověka není problém vysoký schod, ale pro děti a starší nebo hendikepované to již problém může být. Šířka stupňů bývá kolem 30 cm. Běžný sklon schodišťového ramene se pohybuje v rozmezí od 25° do 35° (odpovídá výšce stupně od 15 do 18 cm). Šířka ramene je u rodinných domů minimálně 90 cm, ale vhodnější je 100 cm.
Rozeznáváme několik druhů schodišť: jednoramenné, dvouramenné, točité, lomené, zavěšené, mlynářské. Typů je hodně, ale mezi nejčastější patří dvouramenná schodiště, protože jsou velmi jednoduchá.
Schodiště se vyrábí z různých materiálů: železobeton, vyztužený pórobeton, dřevo, nebo v dřívějších dobách i plné cihly. Povrch schodiště může být například z keramiky, ze dřeva nebo z teraca.
Podle schodišťových ramen rozeznáváme schodiště:
rampové – sklon 10° až 20° s výškou stupňů 80 až 130 mm;
mírné – sklon 20° až 25° s výškou stupňů 130 až 150 mm;
běžné – sklon 25°až 35° s výškou stupňů 150 až 180 mm;
strmé – sklon 35° až 45° s výškou stupňů 180 až 200 mm;
Ve svém příspěvku KRTEK OBECNÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivan Svoboda.
Dobrý den,
z článku mi není jasné, jak přesně krtek dělá krtiny? Pokud hlavou dolů, tak by musel vyvinout značný tlak při proražení tunelu ... Ale tělo je uzpůsobené k rytí dopředu ...
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pomněnkovec je krásná trvalka pocházející z lesů východní Evropy a severozápadní Asie. Svými velkými, okrouhle srdčitými listy tvoří zajímavý pokryv menších či větších ploch zejména kolem stromů, neboť koření mělce a silné kořeny kolem kmenů stromů pro něj nejsou konkurencí. Základní druh nese listy zelené, jemně plstnaté, zakončené výraznou špičkou.
Vykvétá v polovině jara na tenkých stoncích ve výšce kolem 20 až 30 cm. Tvoří nebesky modré, opravdu pomněnkové droboučké kvítky, které v husté výsadbě nabídnou překrásnou hru modravé a sytě zelené barvy v kombinaci se zdravými listy, a to po dobu necelých dvou měsíců. Netrpí chorobami ani na škůdce. Tato trvalka vynikne nejlépe vysazená ve větší mase. Sama od sebe se množí pomalu, stojíte-li tedy o hustý půdní pokryv, vysaďte již na počátku více rostlin do hustšího sponu, to znamená na metr čtvereční 5–6 rostlin. Listy plochu zakryjí brzy, ale kořeny s květními stonky rostou pomaleji.
Lodyhy vyrůstají do délky 15 cm z tmavého vřetenovitého kořene s 2 cm hrubým, šupinatým oddenkem. Jednoduché, drsně chlupaté lodyhy se větví až v květenstvích. Přízemní listy vyrůstají v trsu a řapíky mají 5 až 25 cm dlouhé. Srdčité čepele jsou na bázi hluboce vykrojené, na vrcholu protáhlé do špičky a mohou být veliké až 10 až 13 cm. Tvarově podobné, málo početné, střídavě vyrůstající lodyžní listy jsou drobnější, směrem vzhůru se jejich velikost i délka řapíku zkracuje a stávají se přisedlými. Všechny listy jsou vrásčité a porostlé tuhými chloupky.
Ne každý si brunneru oblíbí pro její květy. Hlavní atrakcí jsou totiž velké, srdčité listy, které mají nápadné vybarvení. Jsou v základu středně zelené, stříbřitě mramorované, takže původní zelená barva se objevuje jen při okrajích a jako nápadné žilkování. Odrůdy s barevnými listy dovedou pokrýt půdu za znatelně delší dobu než základní druh se zeleným olistěním, takže pokud si přejete vytvořit půdní pokryv rychle, vysaďte na určené místo více rostlin nepříliš daleko od sebe.
Během dubna a května se v porostu začínají objevovat nádherně modré pětičetné květy, které vyrůstají ve svazcích po několika. Květy s krátkými stopkami bývají 4 mm velké a rostou v řídkých vijanech s dlouhými vřeteny. Oboupohlavné květy mají vytrvalý kalich s kopinatými lístky nahoře zahrocenými. Modrá až modrofialová široce kolovitá koruna je v ústí korunní trubky žlutá a má bílou šupinatou pakorunku. Tyčinky s prašníky nevyčnívají z korunní trubky a jsou s ní v polovině srostlé. Spodní semeník má jednu čnělku s bliznou. Po odkvětu se květy samovolně ztrácejí a rostlina dělá parádu př
Odstraňování nepotřebných letorostů, tedy spících oček rostoucích na starém dřevu (vlky), se označuje jako podlom. Nahoře na kmínku vždy ponecháme 2 letorosty, které rostou ze zásobního kmene. Na tažni necháme jen výhony z hlavních oček, ostatní (z podoček) odstraníme (vylamujeme rukou). Podlom se dělá včas, kdy je valná část výhonů dlouhá jen asi 15 cm nebo i méně.
Takzvaným osečkováním se zkracují příliš dlouhé letorosty, konkrétně se jedná o odstraňování růstových vrcholů v době, kdy se dostanou přes vrchní dráty a ohnou se dolů. Listová stěna by po osečkování měla mít výšku asi 130 cm. Většinou je nejvhodnější osečkovat, když výhony přerůstají asi o 30 cm horní dvojdutí. Při hodně bujném růstu se osečkuje ještě před kvetením, podpoří to násadu plodů. V pozdějším období se tímto zákrokem ukončí růst a dřevo vyzrává. Pokud réva pěkně roste, dělá se tento zákrok i několikrát. Nejčastěji se však začíná osečkovat po odkvětu a pak ještě dvakrát (naposledy koncem srpna).
Vylamováním zálistků (fazochů) se odstraňují listy jen v zóně hroznů a ve spodní třetině letorostů, ale i tak se na nich nechávají 2 listy. Často se to dělá také tak, že nad nejvyšším hroznem na výhonu se už zálistky nechají. Vylamuje se ručně, když jsou fazochy malé. Fazochy v horních partiích zakracujeme na 3–4 listy. Fazochy, které jsou na výhonech ze zásobního čípku, můžeme vylámat všechny. Zlepší se tím vyzrání oček a prospěje to úrodě v následujícím roce.
Odlisťováním se odstraňují staré listy nebo listy, které příliš zastiňují květní laty (před kvetením). Po násadě bobulí (začátek července)se ulamují listy, které příliš zastiňují budoucí hrozny.
Probírka hroznů se provádí při velké násadě již v květenství. Na letorostu se nechávají nejvýše 2 květenství. Zvýší se tím cukernatost i velikost pozdějších zbylých bobulí. Až se objeví bobule, probírají se ještě hrozny a ponechává se jen 1 hrozen na letorostu. Odstraňují se ty hrozny, které jsou na letorostu výše, dále hrozny na slabých nebo málo olistěných letorostech.
Uvedené informace jsou pouze jakýmsi úvodem. Když se pustíte do pěstování vinné révy, rozhodně se vybavte odbornou literaturou, v níž se dozvíte důležité informace o vedení, řezu, výživě a řadě dalších důležitých informací. Dostane se vám odměny v podobě úžasných čerstvých hroznů.