JAK SE DELA OVAR S VEPROVEHO KOLENA je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Pečené vepřové koleno se v tradičních českých kuchařkách vydávaných v cizích jazycích uvádí jako jedno z našich národních jídel. Na pečené vepřové koleno jezdí do Čech turisté z celého světa a v celých „smečkách“ si ho dávají v restauracích a pivnicích. Tak proč si jej nepřipravit i v klidu domova? Zde naleznete několik receptů, které vám poradí, jak připravit takové vynikající pečené vepřové koleno.
Pečené vepřové koleno podle Pohlreicha
Ingredience: 2 vepřová kolena, 1 l černého piva, 2 neloupané a přepůlené cibule, 2 mrkve nakrájené na větší kusy, 1 petržel nakrájená na větší kusy, 3 kuličky celého nového koření, 10 kuliček celého černého pepře, 2 bobkové listy, 2 l vody, 1 červená chilli paprička, 100 g medu, sůl
Postup: Zd. Pohlreich vepřová kolena očistí, vloží do kastrolu a zalije pivem. Přidá mrkev, petržel, cibuli, pár kuliček nového koření, celý pepř a bobkový list. Osolí a dolije vodou, aby byla kolena ponořená. Přivede k varu a uvaří doměkka. Trvá to přibližně 1,5–2 hodiny, podle velikosti kolen. Jakmile jsou kolena měkká, vyjme je Zd. Pohlreich z vývaru, nechá vychladnout a vykostí je. Vývar přecedí do hrnce a zredukuje cca na jednu třetinu. Do omáčky přidá nakrájenou chilli papričku a med a promíchá. Vykostěná kolena polije Zd. Pohlreich trochou omáčky a nechá je 20 minut vyudit v udírně. Pokud nemáte udírnu, Zd. Pohlreich doporučuje grilovat je na nepřímém žáru v přikrytém grilu. Během pečení kolena potírejte zredukovanou omáčkou. Poté již můžete servírovat.
Ve svém příspěvku MNOŽENÍ KALANCHOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila Koutná.
Četla jsem, že se dá přesadit i ze semen po odkvětu semen z květů z kalanchoe. Nevím, jak se to dělá. Pokud je to pravda, tak za jak dlouho budu mít výsledek. Chci postup, jak se to dělá. Koutná.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: 2 ks zadních vepřových kolen, 1 l černého piva, 2 cibule (neloupané, přepůlené), 2 mrkve (krájené na větší kusy), 1 petržel (krájená na větší kusy), 3 kuličky nového koření, 10 kuliček černého pepře, 2 bobkové listy, 2 l vody, 1 chilli paprička, 100 g medu, sůl
Technologický postup na uzené vepřové koleno podle Pohlreicha: Vepřová kolena očistíme, vložíme do kastrolu a zalijeme pivem. Přidáme mrkev, petržel, cibuli a pár kuliček nového koření, celý pepř a bobkový list. Osolíme, dolijeme vodou, aby byla kolena ponořená. Přivedeme k varu a uvaříme doměkka. Trvá to přibližně 1,5–2 hodiny, podle velikosti kolen. Jakmile jsou kolena měkká, vyndáme je z vývaru, necháme vychladnout a vykostíme je. Vývar přecedíme do hrnce a zredukujeme tak na jednu třetinu. Do omáčky přidáme nakrájenou chilli papričku a med a promícháme. Vykostěná kolena polijeme troškou omáčky a necháme je 20 minut vyudit v udírně. Pokud nemáte udírnu, grilujte je na nepřímém žáru na přikrytém grilu. Během pečení kolena potírejte zredukovanou omáčkou.
Ve svém příspěvku ČEVABČIČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Janak.
Chtěla bych pravý recept , ten je bez česneku a cibule , tyhle recepty jsou na karbanátky , a obaluje se to v mouce .
to nejní přesný
děkuju
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jurko.
Ano, naprostá pravda. Tady se , nejenom tyto stránky, kašle na pravý recept. Tady si každý dělá co chce, ale propůjčuje si název jídla. Dle ČSN (15418) patří do čevabčiči směs hovězího a vepřového masa 500g - 500g umletého s 150g cibule osoleného, přidána mletá paprika 5g, pepř 1g. Vše smícháme a vytvoříme 30 dílků masa které rozválíme na tenké válečky a ty pak v sádle opečeme do zlatova. Podáváme s najemno nakrájenou cibulkou a hořčicí. K tomu chléb, nebo brambor. Toť vše.
PS. je mi líto, že se na základní jídla nepoužívají normy. Pak si člověk někde dá něco a přinesou mu úplně něco jiného než čekal. Ještě že Svíčkovou musí vařit alespoň přibližně. Protože třeba guláš pod určitým názvem je všude jiný
Pěkný den
Postup: Očištěná kolena vložíme do vroucí vody ochucené solí, bobkovým listem, pepřem a novým kořením. Vaříme velice pozvolna do poloměkka. Pak vepřová kolena necháme okapat a vychladnout. Vývar uchováme na podlévání. Mezitím si připravíme marinádu. Oloupaný česnek prolisujeme, chilli papričky zbavíme jadérek a jemně nasekáme. Olej promícháme s medem, prolisovaným česnekem, sójovou omáčkou, jemně usekanými papričkami, citronovou šťávou a cukrem. Marináda se dá dochutit kajenským pepřem a solí. Kůži vychladlých kolen na několika místech nařízneme, přelijeme marinádou a za občasného obracení necháme asi 3 hodiny odležet. Pak maso přendáme do pekáče a za občasného polévání vývarem, marinádou a vlastní šťávou pečeme při 200 °C dozlatova. Upečená vepřová kolena rozdělíme na porce a podáváme s nejrůznějšími dipy, zeleninou a pečivem podle vlastní chuti.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: 2 masitá vepřová kolena, sůl, 2 cibule, 1 velká mrkev, 1 střední celer, 4 tenké petržele nebo 1 pastinák, ½ lžíce celého pepře, 5 bobkových listů, 1 lžíce celého kmínu, 1–2 snítky rozmarýnu, ½ lžičky oregana, 500 ml černého piva, 5–10 cm dlouhý́ čerstvý křen, hořčice
Postup:Kolena nařízněte v masitější části podél kosti, aby se lépe propekla, a ze všech stran je osolte. Cibuli a všechnu zeleninu očistěte, nakrájejte na hrubší kousky a vložte na dno zapékací nádoby, ideálně do litinového pekáče s víkem, ale stačí i běžný, přikrytý alobalem. Na zeleninu položte kolena, přidejte všechno koření a bylinky a přilijte celé pivo. Přiklopte, vložte do trouby předehřáté na 120 °C a pečte dobře zakryté minimálně 6 hodin, ale můžete i hodinku dvě přidat a v půlce pečení maso otočit. Pokud bude po upečení maso měkké, ale ještě nebude mít pěkně zlatavou kůrku, dopečte ho odkryté při vysoké teplotě (třeba současně s pečením zeleniny). Při zhruba 180 °C bude stačit asi 20 minut. Na konci pečení by mělo maso odpadávat od kostí. Upečené koleno vyndejte a nechte ho zakryté chvilku odpočívat. Maso pak odkrojte od kostí a podávejte s delikátní vypečenou šťávou, pečenou zeleninou, čerstvě nastrouhaným křenem, hořčicí nebo i s čerstvým chlebem na vytření šťávy.
V naší poradně s názvem ZMĚNA DODAVATELE U PŘÍPOJKY ELEKTŘINY NA CHATĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivo ing malý.
Vážení,mám el.přípojku na chatě na Vlčkové u Zlína asi od roku 1975 tj.cca45let.Spotřebu mám malou,na sekání trávy,občas světla,mám83let,takže údržbu a ostatní práce dělá syn.Mám e-on,kterému jsem platíval napřed asi 400kč,potom 600kč,pak 1200 kč a dnes jsem dostal fakturu od stejné firmy na 1600kčza rok,spotřeba tak za 100kč.Potřeboval bych poradit jak najít jinou firmu,levnější a jak se u ní přihlásit.Předem s díky Ing.Ivo Malý
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Tohle neustálé zvyšování elektřiny kvůli dotacím na obnovitelné zdroje je fakt hrozné. Pak lidi, jako vy, co mají spotřebu nula nula nic, tak musí platit takové peníze. Vlčková patří do území, kde vládne E-ON a je velmi nepravděpodobné, že získáte dlouhodobě nižší cenu u nějaké konkurence. Situaci můžete prozkoumat telefonem na ČEZ a zeptáte se na jejich nabídku. Pokud s ní budete spokojen, tak za vás kompletně zařídí převod z E-ON na ČEZ. U ČEZu si můžete objednat, aby vám zavolali, čím ušetříte za telefonní poplatky. Objednávku hovoru provedete zde: https://www.cez.cz/cs/prejd…
Vepřové koleno je v české kuchyni při přípravě pokrmů velmi oblíbené. Vepřové koleno je narůžovělé někdy až tmavočervené, s trochou tuku.
Nejlepší maso je ze 7–10měsíčních kusů o váze 80–110 kg. Protože vepřové maso obsahuje větší množství tuku, má větší energetickou hodnotu než ostatní druhy masa. Je také hůře stravitelné.
Vepřové koleno lze tepelně upravovat různými způsoby, ať už vařením, pečením, nebo uzením.
Rozlišujeme vepřové koleno přední a zadní. Přední koleno je menší s menším množstvím masa a je vhodné spíše na vaření. Zadní koleno je odděleno těsně u kýty, takže obsahuje více masa, je kvalitnější a chutnější. Vhodnou tepelnou úpravou je pečení nebo uzení. Zadní koleno se také někdy nazývá jako šunkové.
Vepřová kolena se prodávají většinou nevykostěná a cena se u předního kolena pohybuje okolo 60 korun za kilogram, u zadního kolena pak kolem 75 korun za kilogram.
Vepřové koleno se anglicky řekne roasted pork knee.
U křenu selského (Armoracia rusticana) nejsou ani tak důležité listy nebo květy, jako spíš tlustý kořen v zemi. Při jeho naříznutí se začnou uvolňovat silice, které vyvolávají slzení, stejně jako při krájení cibule. Zároveň se postarají o uvolnění ucpaných dýchacích cest a čelních dutin. S tím je spojeno i léčebné užívání: křen rozpouští sliz a užívá se nastrouhaný s medem nebo cukrem jako prostředek proti kašli (třikrát denně jedna čajová lžička). Látky v křenu brzdí infekce. Křen se rovněž často používá v kuchyni. Aby nebyl příliš ostrý, je dobré jej spařit trochou horkého vývaru, poté ke křenu můžeme přidat strouhané sladké jablko nebo trochu mrkve. Přidáváme-li křen do konzervované červené řepy, krájíme ho očištěný na kolečka nebo jej hruběji nastrouháme, aby se mohl jíst spolu s řepou.
Křen selský je vytrvalá, 30 až 150 cm vysoká bylina. Lodyha je přímá, jemně rýhovaná, dutá, větvená. Přízemní listy jsou až 80 cm dlouhé, eliptické, zubaté, dlouze řapíkaté. Dolní lodyžní listy, které během vegetace odumírají, jsou peřenolaločné, krátce řapíkaté, horní lodyžní listy pak podlouhlé až kopinaté, zubaté nebo i celokrajné, přisedlé zúženou bází. Květenství se objevuje na konci větví a je složené z mnoha hroznů, květy jsou stopkaté, 4četné, špinavě bílé. Plodem je šešulka. Křen kvete v květnu až červenci.
Křen podáváme jemně nastrouhaný k vařenému nebo pečenému masu nebo z něj upravujeme křenové omáčky, zejména na tučná vepřová masa (ovar, uzené). Křen dobře opereme kartáčkem, pak ho tence oloupeme a jemně nastrouháme, ale vždy až těsně před podáním, aby stykem se vzdušným kyslíkem neztrácel vitamíny.
Používá se jako přísada k jídlům, zejména masitým. Fytoncidního působení křenu je také využíváno při nakládání okurek nebo červené řepy, k nimž se přidávají plátky křenu, díky kterému naložené směsi nepodléhají (nebo alespoň podléhají později) plesnivění.
Pro přípravu domácího Krenexu budete potřebovat 2 až 3 ks křenu, 200 až 300 ml vody, 3 lžíce oleje, 2 lžíce cukru a 2 lžičky soli. Křen omyjte, oloupejte a nastrouhejte nebo alespoň pokrájejte na malé kousky. Přendejte do mixéru, přidejte vodu a důkladně rozmixujte na hladkou kaši. Přidejte zbylé suroviny a ještě chvíli mixujte. Připravte čisté sklenice, například od dětské výživy, Krenex do nich přelijte a uzavřete. Nemusíte zavařovat, ale skladujte v lednici.
Křen, a to v jakékoliv úpravě, bývá používán především k vařenému a pečenému masu, jako je například ovar, vařené nebo pečené koleno, maso na grilu, ale také k opékaným uzeninám na ohni či k uzenému masu. Není výjimkou použití křenu v různých zeleninových nebo zeleninovo-masových salátech a bez křenu se 100% neobejdete v křenové omáčce. Někomu může zachutnat křenová pomazánka s mrkví, jiný si křen přidá do kuřecích rolád a nejednou jsem se dokonce setkala s tím, že si na čerstvém křenu pochutnali se zabijačkovým gulášem. Použití a rozmanitost této suroviny je veliká, proto je škoda si ho z léta či podzimu neuschovat i na chladné měsíce, kdy v obchodech zakoupíte kořeny, které se sice křenu podobající, ale jsou dřevnaté a jejich chuť ani aroma se tomu vašemu křenu zdaleka nevyrovnají.
Pomněnkovec je krásná trvalka pocházející z lesů východní Evropy a severozápadní Asie. Svými velkými, okrouhle srdčitými listy tvoří zajímavý pokryv menších či větších ploch zejména kolem stromů, neboť koření mělce a silné kořeny kolem kmenů stromů pro něj nejsou konkurencí. Základní druh nese listy zelené, jemně plstnaté, zakončené výraznou špičkou.
Vykvétá v polovině jara na tenkých stoncích ve výšce kolem 20 až 30 cm. Tvoří nebesky modré, opravdu pomněnkové droboučké kvítky, které v husté výsadbě nabídnou překrásnou hru modravé a sytě zelené barvy v kombinaci se zdravými listy, a to po dobu necelých dvou měsíců. Netrpí chorobami ani na škůdce. Tato trvalka vynikne nejlépe vysazená ve větší mase. Sama od sebe se množí pomalu, stojíte-li tedy o hustý půdní pokryv, vysaďte již na počátku více rostlin do hustšího sponu, to znamená na metr čtvereční 5–6 rostlin. Listy plochu zakryjí brzy, ale kořeny s květními stonky rostou pomaleji.
Lodyhy vyrůstají do délky 15 cm z tmavého vřetenovitého kořene s 2 cm hrubým, šupinatým oddenkem. Jednoduché, drsně chlupaté lodyhy se větví až v květenstvích. Přízemní listy vyrůstají v trsu a řapíky mají 5 až 25 cm dlouhé. Srdčité čepele jsou na bázi hluboce vykrojené, na vrcholu protáhlé do špičky a mohou být veliké až 10 až 13 cm. Tvarově podobné, málo početné, střídavě vyrůstající lodyžní listy jsou drobnější, směrem vzhůru se jejich velikost i délka řapíku zkracuje a stávají se přisedlými. Všechny listy jsou vrásčité a porostlé tuhými chloupky.
Ne každý si brunneru oblíbí pro její květy. Hlavní atrakcí jsou totiž velké, srdčité listy, které mají nápadné vybarvení. Jsou v základu středně zelené, stříbřitě mramorované, takže původní zelená barva se objevuje jen při okrajích a jako nápadné žilkování. Odrůdy s barevnými listy dovedou pokrýt půdu za znatelně delší dobu než základní druh se zeleným olistěním, takže pokud si přejete vytvořit půdní pokryv rychle, vysaďte na určené místo více rostlin nepříliš daleko od sebe.
Během dubna a května se v porostu začínají objevovat nádherně modré pětičetné květy, které vyrůstají ve svazcích po několika. Květy s krátkými stopkami bývají 4 mm velké a rostou v řídkých vijanech s dlouhými vřeteny. Oboupohlavné květy mají vytrvalý kalich s kopinatými lístky nahoře zahrocenými. Modrá až modrofialová široce kolovitá koruna je v ústí korunní trubky žlutá a má bílou šupinatou pakorunku. Tyčinky s prašníky nevyčnívají z korunní trubky a jsou s ní v polovině srostlé. Spodní semeník má jednu čnělku s bliznou. Po odkvětu se květy samovolně ztrácejí a rostlina dělá parádu př
Odstraňování nepotřebných letorostů, tedy spících oček rostoucích na starém dřevu (vlky), se označuje jako podlom. Nahoře na kmínku vždy ponecháme 2 letorosty, které rostou ze zásobního kmene. Na tažni necháme jen výhony z hlavních oček, ostatní (z podoček) odstraníme (vylamujeme rukou). Podlom se dělá včas, kdy je valná část výhonů dlouhá jen asi 15 cm nebo i méně.
Takzvaným osečkováním se zkracují příliš dlouhé letorosty, konkrétně se jedná o odstraňování růstových vrcholů v době, kdy se dostanou přes vrchní dráty a ohnou se dolů. Listová stěna by po osečkování měla mít výšku asi 130 cm. Většinou je nejvhodnější osečkovat, když výhony přerůstají asi o 30 cm horní dvojdutí. Při hodně bujném růstu se osečkuje ještě před kvetením, podpoří to násadu plodů. V pozdějším období se tímto zákrokem ukončí růst a dřevo vyzrává. Pokud réva pěkně roste, dělá se tento zákrok i několikrát. Nejčastěji se však začíná osečkovat po odkvětu a pak ještě dvakrát (naposledy koncem srpna).
Vylamováním zálistků (fazochů) se odstraňují listy jen v zóně hroznů a ve spodní třetině letorostů, ale i tak se na nich nechávají 2 listy. Často se to dělá také tak, že nad nejvyšším hroznem na výhonu se už zálistky nechají. Vylamuje se ručně, když jsou fazochy malé. Fazochy v horních partiích zakracujeme na 3–4 listy. Fazochy, které jsou na výhonech ze zásobního čípku, můžeme vylámat všechny. Zlepší se tím vyzrání oček a prospěje to úrodě v následujícím roce.
Odlisťováním se odstraňují staré listy nebo listy, které příliš zastiňují květní laty (před kvetením). Po násadě bobulí (začátek července)se ulamují listy, které příliš zastiňují budoucí hrozny.
Probírka hroznů se provádí při velké násadě již v květenství. Na letorostu se nechávají nejvýše 2 květenství. Zvýší se tím cukernatost i velikost pozdějších zbylých bobulí. Až se objeví bobule, probírají se ještě hrozny a ponechává se jen 1 hrozen na letorostu. Odstraňují se ty hrozny, které jsou na letorostu výše, dále hrozny na slabých nebo málo olistěných letorostech.
Uvedené informace jsou pouze jakýmsi úvodem. Když se pustíte do pěstování vinné révy, rozhodně se vybavte odbornou literaturou, v níž se dozvíte důležité informace o vedení, řezu, výživě a řadě dalších důležitých informací. Dostane se vám odměny v podobě úžasných čerstvých hroznů.
Kůže se pečením nepřipravují samostatně, ale vždy bývají součástí pokrmu, například koleno s kůží, grilovaná kýta s kůží, pečený bůček s kůží.
Pečené vepřové koleno
Ingredience: 750 g vepřového zadního kolena s kůží, 2 ks cibule, 5 stroužků česneku, kmín, sůl, pepř mletý nebo drcený, 150 g kořenové zeleniny
Technologický postup: Předehřejeme troubu na 200 °C. Cibuli nakrájíme na půlměsíčky a vložíme půl množství do pekáče. Koleno omyjeme a nařežeme kůži na čtverečky, osolíme, lehce opepříme a pořádně potřeme prolisovaným česnekem smíchaným s kapkou vody. Takto připravené maso vložíme do pekáče a pokmínujeme. Kolem nasypeme nakrájenou zeleninu (kostičky či kolečka) a zbytek cibule. Podlijeme množstvím vody a vložíme do vyhřáté trouby. Vepřové koleno pečeme 2,5 hodiny, z toho 1,75 hodiny pod pokličkou, přičemž maso postupně otáčíme a poléváme výpekem. Poté 45 minut pečeme bez poklice, znovu pravidelně otáčíme a poléváme. Pečené vepřové koleno podáváme vcelku nebo krájené s chlebem, plnotučnou hořčicí či křenem.
Křupavý vepřový bůček
Ingredience: 1 kg vepřového bůčku s kůží, 1 ks cibule, sůl, pepř, 2 stroužky česneku, voda
Technologický postup: Bůček vložíme na minutku do mrazáku, aby sádlo ztuhlo, potom kůži nařežeme na co nejmenší mřížky. Stačí pouze proříznout kůži, sádlo už řezat nemusíme. Doporučuje se si s touto operací dostatečně pohrát, výsledek snažení stojí opravdu za to. Velkou cibuli nařežeme na 1 až 1,5 cm tlustá kolečka a narovnáme do nádoby, v níž budeme péct bůček. Podlijeme vodou, aby byla cibule do poloviny potopená, vložíme bůček a dostatečně jej ze všech stran osolíme, opepříme a potřeme rozmačkaným česnekem. Pečeme v předehřáté troubě, spíš rychleji než pomalu. Jídlo je hotové, když je cibule dohněda opečená. Bůček je vynikající teplý i studený a vypečená křupavá kůžička je hřebem pokrmu. Sůl na kůži se postupně splavuje a plynule přelévá bůček, naopak zespodu prostupuje aroma cibule.
Technologický postup: Do 200 ml vody rozpustíme potřebné množství soli (na 9 kg masa asi 2 kg soli). Připraveným roztokem napícháme pomocí injekční stříkačky a jehly celou kýtu na různých místech. Kůži můžeme nařezat na mřížky. Pak celou kýtu posolíme a vložíme do nálevu, který by měl být na chuť slaný a řádně očesnekovaný. No, a pak už jen záleží na vás, jak dlouho budeme mít maso naložené v láku. Pro urychlení je možné kýtu napíchat rychlosolí, pak ji stačí nechat jeden týden naloženou na chladném místě. V den grilování je vhodné celé maso i s lákem povařit jen 30 minut, a to nejlépe v kotli. Poté kýtu napíchneme na grilovací tyč, zajistíme proti posunu a vložíme na gril. Pak už jen točíme a topíme a čekáme na první okrajování. Během grilování je vhodné maso potírat připraveným roztokem pro lepší chuť a barvu (olej, česnek, grilovací koření, sůl a pivo).
Cílem nakládání masa na uzení je hlavně konzervace a změkčení masa, ale též získání nových smyslových kvalit uzeného masa a uzenin. Na rychlost prosolení má vliv teplota, velikost nasolovaných kusů, druh prosolované tkáně, složení soli (směsi) na nakládání.
Vyšší teplota nasolení urychluje (teplota musí být do 5 °C, lépe 4 °C), ale hrozí větší riziko pokažení láku.
Větší kusy (šunky, rolády) se prosolují pomalu a zvláště u kosti je nebezpečí, že se bude maso kazit.
Vazivové (masové) tkáně se prosolují rychleji, naproti tomu u tukových částí (bůček, slanina) je pronikání soli pomalejší.
Starší postupy nakládání masa na uzení využívaly pouze kuchyňskou sůl (NaCl) a dlouhý čas nasolení (až 6 týdnů). Později se do soli přidával v malém množství takzvaný salnytr, což je dusičnan draselný nebo sodný (KNO3, NaNO3). Rychlost prosolení zvyšoval málo, ale barva masa po něm byla krásně červená. Později – a vlastně až do dneška – se používaly k nakládání masa na uzení takzvané rychlosoli, z nichž je nejznámější Praganda. Jejím použitím docílíme nejenom vybarvení masa, ale čas potřebný na naložení se zkracuje na 14 dnů. V Pragandě jsou totiž obsaženy kromě soli, dusičnanu draselného a cukru v malém množství i dusitanové soli (jedovaté). Tyto způsobují narušení svalových vláken a následné rychlé proležení a prosolení masa.
Složení soli: kompletní směs se skládá ze soli, dusičnanu a cukru (na 1 kg soli pouze 30 g dusičnanu (KNO3) a 30 g práškového cukru.
Krátkodobé solení na sucho
Používá se na solení masa do uzenářských výrobků (párky, klobásy, čabajky a salámy). Jeho účelem je též zachování vaznosti masa.
Maso vychlazené na 4 °C nakrájíme na kousky 2 x 2 cm anebo nameleme na strojku s otvory 15–20 mm. Na vepřové používáme 2,2–2,5 % solicí směsi na hmotnost masa a na hovězí a skopové dáváme 2,5–2,7 % na hmotnost masa. Tedy na 10 kg masa dáváme 220–250 g kompletní solicí směsi u vepřového a 250–270 g kompletní solicí směsi u hovězího a skopového. Vepřové, hovězí a skopové nakládáme každé zvlášť.
Po zamíchání odváženého množství soli maso napěchujeme do hrnce a uložíme na 1–3 dny do chladničky, po uležení má být na řezu růžové.
U salámů s výraznou mozaikou (kousky masa velikosti 0,5–5 cm) používáme též k nasolení těchto kousků uvedenou kompletní solicí směs. Množství solné směsi v uzeném mase do 2,5 % je ještě v přijatelných mezích, v rozmezí 2,5–3 % je již přesolené, jen málokdo má rád uzené, ve kterém přemíra soli přetluče jemnou uzenou chuť a koření.
Technologický postup: Koleno dáme vařit cca na 40 min (dle velikosti kolena) do tlakového hrnce společně s bobkovým listem, pepřem, cibulí, česnekem a solí. Po uvaření vyjmeme, vykostíme a přendáme na pekáček, zalijeme trochou vývaru a hojně posypeme cibulí nakrájenou nadrobno a přidáme i trochu česneku. Koleno je hotové, když vznikne z cibule a vývaru kolem masa karamelová hmota. Podáváme s chlebem.
Technologický postup: Předehřejeme troubu na 200 °C. Cibuli nakrájíme na půlměsíčky a vložíme půlku množství do pekáče. Kolena omyjeme a nařežeme, osolíme, lehce opepříme a pořádně potřeme prolisovaným česnekem smíchaným s kapkou vody. Vložíme jej do pekáče a pokmínujeme. Kolem nasypeme nakrájenou zeleninu (kostičky či kolečka, lze použít i mraženou směs) a zbylou cibuli. Podlijeme množstvím vody a vložíme do vyhřáté trouby. Vepřové koleno pečeme 2,5 hodiny z toho 1,75 hodiny pod pokličkou, přičemž ho postupně otáčíme a poléváme výpekem. Poté 45 minut pečeme bez poklice a znovu pravidelně otáčíme a poléváme. Pečené vepřové koleno podáváme s chlebem, plnotučnou hořčicí či křenem.
Ingredience: 5 rohlíků, sůl a pepř, 3 vejce, 1,5 dcl mléka, 50 g másla, 30 g hrubé mouky, hladkolistá petržel
Alespoň den staré bílé pečivo bez posypu (300 g), pokrájíme na „kostičky“ a necháme pár hodin oschnout, aby si při kontaktu s tekutinou zachovaly svůj tvar (nesmí být ale tvrdé příliš, takže nesušit). Ideálně použijeme nadýchanější, tzv. královský rohlík (cca 5 ks), který pokrájíme na 1–1,5cm kolečka a ty rozdělíme na čtvrtiny (zlatavá kůrka na každém kousku nám zajistí výslednou hezkou mozaiku). Ze 3 vajec si oddělíme žloutky od bílků a do žloutků postupně vmícháme 50 ml rozpuštěného vlažného! másla (nechceme vyrobit vaječinu) a poté i 1,5 dcl vlažného plnotučného mléka a špetku soli. Vzniklou směsí rovnoměrně polijeme oschlé kostky pečiva. Lehce promícháme a necháme pár minut odležet. Směs poprášíme 30 g hrubé mouky, přihodíme hrst pokrájených lístků hladkolisté petržele a opět zlehka promícháme. Nakonec zapracujeme vyšlehaný tuhý sníh ze 3 bílků. Cca 5 minut necháme odpočinout a na rovnou plochu si natáhneme fresh fólii. Polovinu vzniklé hmoty poklademe na fólii do tvaru knedlíku, zlehka upěchujeme, fólií přetáhneme a uchopením za její okraje a postupným rolováním utahujeme jako bonbon. Tím knedlík zároveň vytvarujeme a obal uzavřeme (pokud si nevěříme, můžeme navíc okraje zajistit provázkem). Totéž provedeme i s druhou polovinou hmoty. Knedlíky vkládáme do vroucí vody a na mírném až středním plamenu vaříme cca 20 minut (v průběhu varu je několikrát vařečkou otočíme). Vytažené knedlíky ihned propícháme ze všech stran vidličkou a necháme ve fólii 5–10 minut odpočinout. Pokud je ihned nespotřebujeme, můžeme si je takto bez vybalení uchovat v lednici.
Ingredience: 10 rohlíků, svazek hladkolisté petrželky, sůl a pepř, 3 vejce, 250 ml mléka, 50 g másla
Postup: Rohlíky očistěte od máku a nakrájejte je na kostičky o straně přibližně 1 centimetr. Kostičky pak rozprostřete na plech a nechte ideálně přes noc „okorat“ a trochu ztvrdnout. Druhý den rohlíky přesypte do velké mísy, přidejte k nim sůl, pepř, mléko, rozpuštěné máslo a také žloutky. Dodejte nasekanou hladkolistou petrželku (nebojte se toho množství, jen ať je knedlík pěkně barevný!), z bílků vyšlehaný sníh a rukama vypracujte hmotu, která alespoň trochu drží při sobě. Pracovní plochu pokryjte potravinovou fólií. Polovinu rohlíkového základu položte doprostřed a vytvarujte podélnou šišku. Tu poté zabalte do připravené fólie, strany pořádně zafixujte a celý knedlík ještě jednou pro jistotu obalte ve fólii. Stejně postupujte i v případě druhé poloviny těsta. Oba knedlíky ve fólii vložte do parního hrnce nebo do páry na podložku v hrnci a vařte 30 minut. Když je hotovo, položte knedlíky na prkénko a propíchejte je vidlicí, aby unikla pára. Poté už jen potravinovou fólii zcela odstraňte, knedlíky nakrájejte (postačí ostrý nůž) a servírujte.