JAK UCHOVAT TIBETSKOU HOUBU je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Tibetská kefírová houba je symbiotická kultura bakterií a kvasinek, která fermentuje mléko a vytváří tak nápoj bohatý na probiotika podobný kefíru. Tato zrna mají obvykle mléčný, želatinový tvar a připomínají květák a skládají se ze složité směsi mikroorganismů, včetně bakterií mléčného kvašení a kvasinek, v polysacharidové a proteinové matrici.
Aby houba žila a prospívala, je třeba ji uchovat v mléce, a to buď každodenní fermentací a oplachováním, nebo jejich delším skladováním v chladničce v mléce. Čtěte dále a dozvíte se, jak postupovat, aby vám kefírová houba dlouho vydržela.
Jak uchovat kefírovou houbu
Chcete-li uchovat tibetskou mléčnou houbu, můžete ji buď skladovat v mléce v chladničce po kratší dobu, nebo je sušit či zmrazit pro dlouhodobé skladování. Při skladování v mléce použijte malé množství mléka a pravidelně ho měňte. Pro sušení rozložte houbičky na pergamenový papír a nechte je uschnout na vzduchu, než je uložíte do uzavřené nádoby. Pro zmrazení tibetskouhoubu před vložením do mrazicího sáčku nebo nádoby propláchněte a osušte.
V naší poradně s názvem KYTKA EUSTOMA JAK PĚSTOVAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bára.
Zdravím, prosím jak uchovat květinu Eustoma přes zimu?????? Děkuji za odpověď.Božena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
V teplejších oblastech může eustoma přezimovat venku, protože snese mrazy až do -12 °C. Snese i krátkodobé zakrytí. Přezimování eustomy je možné i v interiéru při teplotě 10 až 15 °C. Je potřeba vědět, že eustoma je dvouletka, takže v dalším roce již nemusí být stejně pěkná jako v prvním roce. Proto se pěstuje jako letnička.
Kefírové mléko je možné vyrobit i doma, má to své výhody (je čerstvé, chutné), ale potřebujeme na to kefírovou násadu, neboli kefírové či tibetské houbičky. Kefírová houba je vlastně společenství různých druhů kvasinek a bakterií.
Recept na domácí kefírové mléko
Ingredience: 500 ml nesvařeného mléka, 2 lžíce kefírové houby
Technologický postup: Tibetskou kefírovou houbu dáme do nádoby, přelijeme mlékem a promícháme lžičkou. Hrneček nebo sklenici přikryjeme čistou látkou, gázou nebo papírovým ubrouskem a zagumičkujeme. Při pokojové teplotě ponecháme 24 hodin houbu pracovat. Po této době by měl kefír zhoustnout a chutnat příjemně nakysle. Fermentovat jej můžeme nechat i déle, podle chuti. Nápoj ve sklenici občas promícháme lžičkou, aby se ke kefírovým houbičkám dostalo více mléka. Během kvašení se může začít oddělovat syrovátka – neznamená to nic špatného, po promíchání se vše opět spojí. Hotový kefír důkladně promícháme a poté přecedíme přes plastové sítko a uchováváme jej v lednici. Houbu vrátíme do nádoby, zalijeme mlékem a proces opakujeme. Někteří lidé houbu proplachují ve vodě, ovšem zkušení „kefíromilci“ to nepovažují za nutné ani vhodné. Houba bude bez takových zásahů rychleji pracovat, proplachování je pro ni nepřirozené. Kefírová kultura dovede mléko zpracovat i při nízkých teplotách, například v ledničce, proces však trvá déle – až týden.
V naší poradně s názvem HORTENZIE NÁROKY NA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Evelina Krejčová.
Prosím o radu. Zásilkovou službou zahradnické firmy jsem obdržela hortenzii "Vanille Fraise", která přišla v malém květináčku, dosti vyschlá. Protože chyběl návod k jejímu uchování do jara, kdy bude pravděpodobně vhodný čas na její zasazení do zahrady, prosím o radu, jak ji nejlépe uchovat v bytě do této doby. Firmě, která hortenzii dodala příliš nedůvěřuji, proto se obracím o radu na vás. S pozdravem a díky za odpověď E.Krejčová.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zasaďte hortenzii hned na své stanoviště, i když je právě začátek podzimu. Vykopejte díru tak hlubokou, aby se do ní vešel celý kořenový bal, a aby byla 2 až 3 krát tak široká, jako je její kořenový bal. Nastavte rostlinu v díře a naplňte ji z poloviny půdou. Pak přilijte vodu a počkejte než se vsákne. Pak zeminou naplňte zbytek díry. Je-li sucho a nebo stanoviště je suché, tak rostlinu občas zalijte až do prvních mrazů. Těsně před prvními mrazy hortenzii zakryjte mulčovací kůrou do výšky 40 - 60 cm a odkryjte až na jaře. Takto budete mít ze své hortenzie příští rok pěknou radost.
Ve svém příspěvku PŘEVISLÉ JAHODY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Auerová.
Mám převislý jahodník v truhlíku, stále ještě plodí. Jak ho mám uchovat přes zimu?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Blanka Šklíbová.
Zdravím, mám ten samý problém s jahodami v nádobách. Mají i větší zelené jahody. Máte prosím od někoho radu, co s nimi?
Moc bych Vám byla vděčná za odpověď. Vloni jsem tyto jahody zahrnula do hlíny i s nádobou (truhlíkem na květiny), ale jahody úplně zahynuly.
Krásná den a budu se těšit na Vaši odpověď.
Ve svém příspěvku KŘEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den.
Dnes jsme na zahrádce vykopali křen, který jsme tam z oddenku před dvěma roky zasadili, abychom ho použili při nakládání okurek.Křen ale skoro nepálí
a vůbec není štiplavý. Mohli jsme ho s něčím zaměnit nebo je to něčím jiným?
Děkuji za zprávu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ola Hrušková.
Dobrý den, loni jsem sterilizovala Křen podle návodu, bohužel stratil stiplavost, pálení, prostě chuť, co Křen na mít. Jak uchovat Křen aby zůstal silný(stiplavy) po celou dobu a to do další sezóny. Děkuji
Ve svém příspěvku RÝMOVNÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavlína Keprtová.
Dobrý den,
Rýmovník si doma pěstuji již dlouhou dobu.Na internetu jsem však nenašla,zda se dá nějak uchovat třeba sušením,které se mi ještě nepodařilo.Poradíte?
Děkuji
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Po kvašení se kysané zelí dá uchovat v chladnu, kde vydrží několik měsíců až do nové sklizně. Díky zkysání lze zelí konzumovat po celý rok.
Nebo ho můžete nandat do sklenic a po sterilaci uchovat několik let. Ovšem zavařování kvašeného zelí zničí mnoho, co je na kysaném zelí zdravé.
Kvašené zelí pro lepší zdraví
Obsah vitamínu C je v kysaném zelí dokonce vyšší než v čerstvém, což je důsledek činnosti bakterií mléčného kvašení. Již 200 g kysaného zelí pokryje u člověka denní potřebu vitamínu C. Dostatečné množství vitamínu C zvyšuje imunitu a je velice potřebné ke tvorbě hormonů.
Kromě toho při kvašení vzniká kyselina mléčná, která je nejenom chuťově lahodná, ale také zdravá, což se o kyselině octové, používané ke konzervaci, říct nedá.
Zelí působí také proti depresím díky obsahu vitamínu B12, který je dobrý pro nervovou soustavu.
Tyto dva vitamíny ale nejsou jediná pozitiva, v kvašeném zelí najdeme také draslík, železo, vápník a zinek.
Zavařování kvašeného zelí ho udrží déle použitelné, ovšem tímto procesem se veškerý přínos kysaného zelí ztrácí.
Tím nejjednodušším receptem, jak nejlépe uchovat kvašené zelí, je po vykvašení umístit nádobu do chladné místnosti a jednou za dva až tři týdny kontrolovat, zda je zelí pod vodou a zda je ve žlábku pod víkem zeláku stále voda, aby k zelí nemohl vzduch.
Česnek můžete skladovat na suchém a chladném místě několik měsíců. Můžete ho skladovat v keramické dóze určené pro skladování česneku nebo například ponechat na česneku suché listy a ty splést do copu, který bude plnit jak užitkovou, tak dekorativní úlohu. Takový upletený cop může viset ve vaší spíži nebo v kuchyni. Česnek můžete skladovat i v oleji nebo octě, ale musí být uložený v lednici, aby se předešlo tvorbě bakterií. Tento způsob není určen k dlouhému skladování, česnek je třeba rychle spotřebovat. Také mrazák bývá oblíbený skladovací způsob jak uchovat česnek. Očištěné stroužky česneku se dají do čisté skleničky s uzávěrem a uloží se do mrazáku. Pak se česnek postupně po stroužcích odebírá, nechá se rozmrznout a je tak vždy po dlouhou dobu jako čerstvý. Nezapomeňte si také schovat pěkné paličky česneku k sadbě na příští rok, abyste je nemuseli kupovat v obchodě.
Skladování zázvoru v plastovém sáčku: Vezměte neoloupaný zázvor a vložte ho do uzavíratelného plastového sáčku. Poté ze sáčku vymačkejte všechen vzduch a sáček uzavřete. Vložte ho do části lednice, kde skladujete zeleninu, a zázvor vám vydrží několik týdnů hezky čerstvý. V porovnání s ostatními metodami skladování, jako je například skladování zázvoru v papírovém ubrousku, vám při použití této metody vydrží zázvor čerstvý až o několik týdnů déle. Pokud máte zázvor již oloupaný, můžete zvolit stejnou metodu, ale kořeny vám nevydrží čerstvé tak dlouho, jako když jsou neoloupané.
Skladování zázvoru v papírovém ubrousku a papírovém sáčku: Kousky neoloupaného zázvoru můžete zabalit do papírového ubrousku tak, aby k nim nemohl žádný vzduch, a potom je vložit do papírového pytlíku. Důkladně z pytlíku vymačkejte všechen vzduch a poté ho zalepte. Takto zabalený zázvor dejte do lednice, kde ho můžete skladovat i několik týdnů.
Skladování zázvoru v papírovém sáčku: Pokud nemáte příliš mnoho času, můžete zázvor pouze vložit do papírového pytlíku a ten nechat v lednici. Zázvor nevydrží tak dlouho, jako kdybyste použili jinou metodu skladování, ale pomocí tohoto rychlého a jednoduchého způsobu ho můžete uchovat alespoň několik dní. Tato metoda se používá také při skladování bylinek (například koriandru nebo kopru).
Skladování zázvoru v lihových nápojích: Čerstvě oloupané kousky zázvoru vložte do uzavíratelné nádoby s lihovinou nebo s nějakou kyselou tekutinou. Nejčastěji se používá vodka, sherry, rýžové víno, rýžový ocet nebo čerstvá limetková šťáva. Vodka a sherry patří mezi nejoblíbenější lihoviny (například ve vodce vám zázvor vydrží nejdéle čerstvý a jeho chuť zůstane téměř nezměněná). Přestože jde o funkční metodu skladování, každý lihový nápoj do jisté míry ovlivní chuť skladovaného zázvoru.
Pro účinné hubení tújí můžete použít buď herbicid obsahující glyfosát nebo triklopyr, nebo metodu zahrnující odřezání a ošetření pařezu. V druhém případě strom uřízněte až k pařezu a herbicid ihned aplikujte na čerstvě odřezaný povrch. Případně může opakované odřezávání listů a kořenů po delší dobu také rostlinu zahubit.
Postřik herbicidem
Vyberte správný herbicid: Glyfosát a triklopyr jsou účinné pro hubení dřevin. Pečlivě si přečtěte a dodržujte všechny pokyny na etiketě.
Pokácejte strom: Odřízněte strom co nejblíže k zemi.
Aplikace herbicidu: Ihned po odřezání aplikujte herbicid přímo na čerstvě odřezaný povrch pařezu a zajistěte jeho úplné pokrytí. K aplikaci můžete použít štětec nebo houbu.
Sledujte a znovu aplikujte: Zkontrolujte, zda strom znovu neobrůstá, a v případě potřeby herbicid znovu aplikujte.
Puklice alias červci jsou malí škůdci sající mízu, mohou napadnout rostliny borůvek a způsobit škody. Silné napadení může rostliny oslabit, snížit výnosy a dokonce vést k jejich úhynu. Identifikace konkrétního druhu červce je důležitá pro účinnou léčbu, protože metody kontroly se mohou lišit.
Příznaky puklic na borůvkách
Viditelné šupinky
Nejzřetelnějším příznakem je přítomnost malých, voskových, štítovitých pokrývek na stoncích, listech a někdy i plodech.
Medovice
Měkké puklice a vlnatky vylučují lepkavou, cukrovou látku zvanou medovice.
Sazová plíseň
Medovice přitahuje sazovou plíseň, černou houbu, která může pokrývat povrch rostlin.
Oslabené rostliny
Silné napadení může vést ke žloutnutí listů na borůvkách, zpomalení růstu a odumírání větviček.
Snížený výnos
Puklice mohou přímo poškozovat plody nebo snižovat celkové zdraví rostlin, což vede k nižším výnosům.
Léčba
Prořezávání
Pravidelně prořezávejte staré, slabé větve, abyste odstranili přezimující puklice a snížili jejich populaci.
Insekticidní mýdlo/zahradnický olej
Tyto přípravky mohou být účinné proti lezoucím formách (mladým, pohyblivým nymfám).
Přirození predátoři
Podpora přirozených predátorů, jako jsou slunéčka berušky, může pomoci kontrolovat populace puklic.
Pesticidy
V případě silného zamoření mohou být nutné systémové pesticidy, ale je zásadní vybrat si produkty, které jsou bezpečné pro borůvky a opylovače, a pečlivě dodržovat pokyny na etiketě.
Dřevomorka domácí (Serpula lacrymans) je dřevokazná houba, nejnebezpečnější škůdce na zabudovaném dřevě, která k nám byla pravděpodobně zavlečena lodním nákladem dřeva z Asie. Žije především v přízemích a sklepích, na záklopech a trámových prvcích. Napadá zejména starší dřevo jehličnanů. Vhodnými podmínkami pro její vznik a rozvoj je přítomnost dřeva vystaveného delší dobu vlhkosti už na hranici asi 20 % (běžná přirozená vlhkost dřeva by měla být v rozmezí max. 14–18 %), kde je současně přítmí, malý nebo žádný pohyb vzduchu, teplota nepřesahující 30°C. Jako jediná dřevokazná houba přežívá dřevomorka i za nižší vlhkosti dřeva, ostatní houby při poklesu vlhkosti dřeva na méně než asi 20 % hynou. Nebezpečnost dřevomorky však spočívá především v její schopnosti prorůstat i přilehlé zdivo speciálními provazci, tzv. rizomorfami. Těmi si tato odolná houba přivádí ke dřevu potřebnou vlhkost i ze vzdálenosti mnoha metrů. Rizomorfy prorůstají podél izolací, elektrického vedení, ale také poruchami zdiva, řídkým betonem, pod omítkami i zdmi a také podložím. Takto dřevomorka využívá v okolí například poškozených odpadů, míst zavlhčených zatékáním – obecně nejrozmanitějších zdrojů vlhkosti. Dřevomorka v místech, kde je přítmí a malý pohyb vzduchu bez větších výkyvů teplot, vytváří povrchové vatovité povlaky (mycelium) šedobílé barvy, při vhodných podmínkách vystavuje nepravidelné rozlité plodnice okrové až červenohnědé barvy s bílými okraji. Tyto plodnice chrlí do vzduchu velké množství výtrusů – sporů. Okolní prostředí je tak silně exponováno potenciální nákazou veškerého dřeva novými ložisky dřevomorky. Dosud nezasažené dřevo je napadáno rovněž postupným prorůstáním rizomorfů okolím původního ložiska nákazy. Najdeme-li dřevomorku ve stadiu plodnic, lze předpokládat, že její výskyt není omezen jen na samotné dřevo a nejblíže přilehlá místa, ale s vysokou pravděpodobností jde o rozsáhlé prorůstání okolním prostředím a dřevomorka má v této fázi už propojení na zdroje vlhkosti, což znamená, že samotná vlhkost dřeva už nezávisí na vlhkosti okolí a dřevomorka je schopna žít vlastním životem i po odeznění původních příčin jejího vzniku. Napadené dřevo podléhá zkáze v několika postupných etapách. První fází rozeznatelnou zběžným ohledáním je charakteristické čokoládově hnědé zbarvení dřeva. Ačkoli již před touto fázi je dřevo aktivně napadeno, nelze bez laboratorních zkoušek běžně rozeznat probíhající proces až do jeho zabarvení, pouze podle vyšší vlhkosti dřeva lze usuzovat na vznikající potíže. Před fází zabarvení se nachází okamžik, kdy dřevo přes počínající proces prorůstání škůdcem má stále svou mechanickou pevnost a její hodnoty nejsou sníženy pod hranici funkční pevnosti. Při probíhajícím zbarvení dřev
Hmyz, jako jsou mšice, červci a vlnatky, se živí mízou rostliny a jejich odpadní produkt, medovice, je lepkavá, cukrová látka.
Medovice
Tento lepkavý zbytek je hlavním důvodem lepkavých listů na vašem bobkovém listu.
Černá plíseň
Medovice může také přitahovat houbu zvanou černá plíseň, která se projevuje jako černý, sazový povlak na listech.
Co s tím dělat
Identifikace škůdce
Pozorně si prohlédněte listy a stonky, zda nevykazují známky hmyzu, jako jsou mšice, červci nebo vlnatky.
Hubení škůdců
Insekticidní mýdlo: Postříkejte listy insekticidním mýdlem, abyste škůdce zlikvidovali. Pečlivě dodržujte pokyny na etiketě.
Neemový olej: Neemový olej je organický pesticid, který může být účinný proti mnoha škůdcům.
Líh: V případě menšího zamoření můžete listy jemně otřít vatovým tamponem namočeným v lihu, abyste zabili škůdce a očistili lepkavé zbytky medovice.
Vodní sprcha: Postřik prudkým proudem vody může pomoci uvolnit některý sající hmyz.
Odstranění silně napadených listů: Pokud je zamoření silné, může být nutné silně napadené listy odstranit a zlikvidovat.
Čištění listů
Pokud máte menší zamoření, můžete listy omýt vodou nebo insekticidním mýdlem, abyste odstranili medovici a saze.
V případě přetrvávajícího zamoření můžete zvážit systémové insekticidy, které rostlina absorbuje a po několik týdnů zabíjí všechen hmyz, který se jí živí.
Nikdy nepoužívejte saponát na nádobí k ošetření rostliny, protože může rostlinu poškodit.
Některý hmyz, jako jsou červci, může být obtížně zlikvidovatelný a může vyžadovat více ošetření.
Při používání insekticidů vždy dodržujte pokyny na etiketě.
Jsou kuřátka tuhá. Plodnice mají většinou střední velikost, jsou až 140 mm vysoké a 100 mm široké, obvykle však menší, keříčkovité, krémové, žlutohnědé, někdy narůžovělé. Základní větvičky vyrůstají z třeně 10-20 mm dlouhého a 5-15 mm tlustého, větví se až v osmi úrovních. Konečky větviček jsou zbarveny stejně jako zbytek plodnice nebo bývají mírně světlejší. Dužnina je bělavá, poměrně tuhá, po otlačení červenající a přecházející až do vínově hnědé barvy. Vůně je mírně anýzová, chuť hořká. Výtrusný prach je nažloutlý. Výtrusy mají velkost 7-10 x 3,5-5,5 µm, jsou eliptické, jemně bradavčité. Kuřátka tuhá rostou jednotlivě nebo v malých skupinách přímo na tlejícím dřevě listnatých i jehličnatých stromů nebo na dřevných zbytcích (štěpka) - plodnice vyrůstající zdánlivě z půdy rostou ze dřeva skrytého pod lesním opadem, a to v období od července do října.
Pozor, je možná záměna za podobně zbarvené druhy kuřátek, která nerostou z tlejícího dřeva. Jedná se o nejedlou houbu.
Neofusicoccum parvum je druh houby, který patří do rodu Neofusicoccum a čeledi Botryosphaeriaceae. Nemá uveden žádný poddruh. Tento rostlinný parazit, je zodpovědný za suchou skvrnitost listů bobkovišně [1]. I další patogeny z říše hub a bekterií mohou způsobit podobné příznaky. Například houba Wilsonomyces carpophila, dříve nazývaná Stigmina carpophila nebo jednoduše Coryneum (rodu Coryneum) je rostlinná patogenní houba způsobující suchou skvrnitost listů bobkovišně.
Houby nenapadají jen listy, dochází také k poškození výhonů, zejména u broskvoní. Na výhonech se pak také objevují hnědé, červeně lemované skvrny kulatého až protáhlého tvaru, ze kterých vystupuje míza. Pokud jsou tenké výhonky pokryty skvrnami, odumírají. Na silnějších výhonech se v důsledku obranných reakcí keře tvoří rakovinné hálky.
Patogen je zatím znám pouze ve své bezpohlavní formě. Přezimuje na kůře, na výhoncích napadených rostlin a v ovocných mumiích s výhonovým myceliem a konidiemi, které jsou velmi odolné vůči dehydrataci a nízkým teplotám.
Ve vlhkém, chladném, deštivém jarním počasí se explozivně množí. V oblastech s nízkými srážkami proto dochází k malému zamoření. Ohroženy jsou zejména oblasti s častou a intenzivní tvorbou mlh, která vede k tvorbě rosy. Konidie se šíří dešťovými kapkami. Houba vstupuje do tkáně přímo přes epidermis nebo přes průduchy. Vzhledem k tomu, že spory nově vytvořené v místech infekce jsou při dešti smyty, jsou často nejvíce postiženy nejspodnější listy.
Olistění vyrostlé od července se téměř nikdy nenakazí, protože se stalo příliš odolným a teploty v tomto ročním období již nejsou pro houbu ideální. To ale nebrání infekci mladých výhonků v této době, která pokračuje až do podzimu. Houba proniká hlavně přes připevňovací body spadaného listí.
Za vlhkého počasí jsou možné pozdní infekce ihned po opadnutí listů. Preferovanými vstupními body jsou ještě nezazátkované připojovací body listů, které se nacházejí přímo pod pupeny vytvořenými pro příští rok. Odtud houba proniká do výhonku a ničí očka a okolní tkáň kůry.
Masivní výskyt suché skvrnitosti vede k předčasnému opadání listů, odumírání, výtoku mízy a k neúrodě.
Minule jste nám podrobně vysvětlila, jak založit vinici, jak provést výsadbu a jak se o mladé keře starat. Kde získáme sazenice?
Většina zájemců o výsadbu vinic si sadbu koupí; ti, co chtějí vysazovat větší výměru vinic, si ji raději předem objednají u školkaře. Školkaři, jakožto výrobci sazenic, si musí nejprve zajistit zdravý školkařský materiál, tzn. podnože a rouby příslušných odrůd. Garanty za množství a hlavně kvalitu školkařského materiálu jsou tzv. udržovatelé, většinou šlechtitelé, kteří mají dostatečně velké výsadby jednotlivých odrůd a provádějí na nich negativní selekci. To znamená, že vyřazují keře, u kterých se vyskytnou virová či jiná onemocnění, přenositelná tímto materiálem. Touto činností garantují, že rostlinný materiál, který od nich odchází, je zdravý.
Podnožová réva:
Kontroluje to ještě někdo?
Ano, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, zkráceně ÚKZÚZ. Takže školkařům můžeme důvěřovat. Školkaři pak produkují vlastní révové sazenice. Jde o poněkud komplikovaný proces. Nejprve odstraní všechna očka z podnoží a rouby rozstřihají na jednooké části. Pak spojí podnože a rouby – jde tedy o roubování, i když vinaři pro tento krok používají historický výraz: „štěpování“. Je možné to dělat anglickou, čili jazýčkovou kopulací – to je vhodné jen pro malé partie, protože je to časově náročná práce a ještě k tomu se to musí umět. Ve školkách se proto místo nožů používají štěpovací strojky, které nařezávají určitým způsobem, kdy vzniká řez ve tvaru řeckého písmene omega. Ve srovnání s ručními štěpaři jsou štěpovací strojky mnohem výkonnější, a dokonce umí zasouvat rouby do podnoží.
Spojení podnože a roubu štěpovacím strojkem:
Ať už se provádí štěpování ručně nebo strojově, místo spojení se ihned naparafínuje, aby spoje nevysychaly. „Štěpovance“ (podnože spojené s rouby) se ukládají do beden, ve kterých ve vhodnou dobu následuje proces stratifikace. Tím se rozumí, že štěpovanci jsou po určitou dobu vystaveni vyšším teplotám (okolo 30 °C), aby se začal vytvářet kalus – pletivo, jehož prostřednictvím obě části spolu srostou za zvýšených vlhkostních podmínek. Tvorba kalusu se musí kontrolovat. Později začínají rašit očka na roubech – to je signál pro snížení teploty prostředí. Jakmile se vytvoří kalus po celém obvodu štěpovaného místa, stratifikace je ukončena.
Naparafínované vrcholky roubovanců ve stratifikačních bednách:
Při stratifikaci tedy obě části srostou. Narostou při ní už i kořeny?
Mohou narůst, ale nemusí. Pokud ano, bývá to jen pár kořínků, které by rostlinu určitě nevyživily. Proto štěpovance čeká ještě jedno vegetační období, které tentokrát strá