Jahody bezesporu patří k nejoblíbenějším druhům ovoce. V současné době již neexistuje žádný unifikovaný druh jahod, jak tomu bylo do značné míry v dobách minulých. K hitům posledních let patří například hybridní převislé jahody, které můžete pěstovat i na balkoně, na pergolách nebo okenních parapetech. Necháte-li se inspirovat našimi radami, můžete se těšit na bohatou úrodu.
Převislé jahody množení
Jahodníky se obvykle rozmnožují odnožováním. Na šlahounu vyroste většinou několik dceřiných rostlinek. Tyto rostlinky oddělte od sebe nůžkami, přičemž každé rostlince ponechejte cca 2–4 cm dlouhý zbytek šlahounu (z té silnější části). Rostlinky by měly mít zárodky kořenů dlouhé alespoň několik milimetrů. Čím jsou kořeny delší, tím lépe.
Převisléjahodníky by se neměly množit dále semeny, protože v dalších generacích dochází u těchto hybridních odrůd k velké variabilitě genů a tím i vlastností. Bohužel je takovéto množení ale běžné, a dokonce i v televizi doporučované.
V naší poradně s názvem PREVISLE MUSKATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Vodrážkoaá.
jaké polopřevislépřevislé muškáty si koupit které vic kvetou,plnokvěté nebo jednoduché?Které vic kvetou?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Plnokvěté jsou hezčí na pohled z blízka, ale nevytvoří moc dlouhé květopády. Z dálky jsou lepší jednoduché muškáty, protože bujně rostou a množství květů obalí jejich dlouhé šlahouny a to pak vytváří opravdu dlouhé převislé květopády. Skvělé jsou jejich kombinace v jednom květináči. Například jednoduchý bílý s plnokvětým červeným.
Starost o přezimování jahod začíná v podstatě už po jejich sklizni. Správné zazimování jahodníku je důležité nejen pro jeho samotné přežití do další sezony, ale i pro případnou eliminaci nejrůznějších chorob a škůdců. Nejčastěji dochází k poškození jahodníku vymrznutím, když v hloubce kořenového systému teplota klesne pod -15 stupňů Celsia. Pokud je kořenový systém bohatý a zdravý a teplota neklesne pod zmiňovaných -15 °C, jahodník je schopen zimu přečkat bez úhony. Dost důležitým opatřením před zimou je zamezení výskytu chorob a škůdců odstraněním listů asi pět centimetrů nad srdíčkem. Napadené a staré listy je nutné obrat a zlikvidovat.
Jak ošetřit jahody na podzim?
Přezimování převislých jahodníků je problematické, a pokud nemáte k dispozici nic jiného než balkon a nemůžete je zapustit do záhonu, většinou se s nimi musíte rozloučit. Tyto jahodníky je totiž nutné na zimu zasadit do záhonu. Před zazimováním je zapotřebí zakrátit výhony. Dokud není mráz, jahody občas mírně zalévejte, aby zemina zcela nevyschla. Velkým nepřítelem této skupiny rostlin je totiž sucho. A také v zimě, je-li tomu půda přístupná, musíme zalévat. Nejlépe ještě před zimou, nebo už v době, když noční teploty klesají pod bod mrazu, proveďte jednu pořádnou zálivku. V mnoha případech škody během zimy obvykle nezpůsobí mráz, ale chybějící vlhkost. Mráz totiž odnímá půdě vodu. Rovněž neškodí zakrýt jahodníky přes zimu chvojím. Na jaře jahody přesaďte do nové zeminy. Jakmile je přenesete z místnosti pro přezimování ven, silně je seřízněte do požadovaného tvaru.
Ve svém příspěvku PŘEVISLÉ JAHODY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Auerová.
Mám převislý jahodník v truhlíku, stále ještě plodí. Jak ho mám uchovat přes zimu?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Smola.
Dobrý den. Mám každý rok převislé jahody v truhlících na oknech a tam se jim velice daří.V každém 4 rostliny. Následně nechám růst pouze jeden šlahoun z každé a na něm jenom první odnož a pod ní odstřihnu.V polovině září truhlíky opatrně vyklopím na záhon a protože je to jeden celek,nožem rozkrájím na jednotlivé rostliny,/moc se s tím nemažu / a zasadím klasicky do záhonu.Odnože nestříhám ale sázím poblíž mateř.rostliny a upevním kovovou spojkou do hlíny.Zaliji a průběžně chodím odstraňovat nové květy aby se jahody nevysilovaly a získaly sílu na zimu.Takto stráví zimní období a koncem dubna je vyryji a s novým substrátem vrátím do truhlíků.Mateřské rostliny používám dva až tři roky.Funguje to,žádné nezmrzly a odnože už dostali známí i sousedé .
Na podzim, až jahodníky odplodí, je vhodné přenést rostlinu do záhonu či do pařeniště, kde přezimuje, a na jaře si rozdělené trsy zasadíte do nové půdy v květináčích či truhlících.
Během října a listopadu vytvořte jahodníkům dostatečnou zásobu půdní vlhkosti. Krčky rostlin přihrňte na záhonku zeminou nebo kompostem. Pro lepší ochranu jahod před holomrazem je dobré záhonky zakrýt chvojím (nejlepší je smrkové, to dodá v příštím roce jahodám výborné aroma). Na překrytí je vhodná také netkaná bílá textilie. Nezapomeňte jahodníky zakrátit a zbavit je zaschlých a nemocných listů.
Ve svém příspěvku PREZIMOVANI PREVISLYCH JAHOD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladka.
Mam jahody na zimu zapustit do zahonu i s nadobou nebo bez? Muzu je umistit do sklepa? Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.
Dobrý den,mám dotaz jak stříhat převislé jahody mám na mysli šlahouny,minulý rok na jahodách bylo spoustu šlahounů a nevím zda je vystříhávat nebo zkracovat,byly až l1m dlouhé,děkuji za odpověd,Marie
Temptation je raná odrůda vytvářející šťavnaté a sladké plody, a to v podstatě nepřetržitě od léta do podzimu. Jde o velkoplodý převislý jahodník vhodný do nádob i na záhony. Je náročný na vláhu a výživu, především v době kvetení a tvorby plodů. Při pěstování v nádobách nesnášejí zamokření substrátu. Tyto jahodníky jsou vhodné i do samozavlažovacích truhlíků.
Semínka jahodníku se vysévají na jaře nebo na podzim, výsadba se provádí od května do července. Rostliny preferují slunečné až polostinné stanoviště a půdu s dobrou drenáží. Potřebují dostatek místa, proto by měl být truhlík dostatečně velký.
Odrůda Temptation má bohaté květenství posazené vysoko nad úrovní trsu, proto se plody půdy nedotýkají a nehnijí. Mladé rostlinky jsou schopné plodit na dlouhých šlahounech, které visí ze závěsného květináče. Pěstovat ji lze běžně nejen na záhonech, ale i v závěsných květináčích nebo v květináčích položených na zemi, což je asi nejlepší. Jahodníky se množí dceřinými sazenicemi nebo semeny, přičemž plodit začínají už 4 měsíce po výsevu. Vyznačují se rychlým tempem růstu, odtud i název pro tuto odrůdu – Temptation.
Můžeme jistě konstatovat, že základem pro kvalitní růst jahod je nejenom kvalitní sazenice, ale také dostatek živin a pravidelné zavlažování jahodníků. Z hlediska hnojení je pro růst velmi důležitý dusík. Ideální je proto hnojení klasickým kompostem, chlévským hnojem nebo kuřinci. Hnůj je třeba aplikovat již v podzimním období. Samotný kompost stačí k jahodám přiložit až při jejich výsadbě. U převislých jahod je tomu ale poněkud jinak. Hnůj k nim budeme přikládat asi těžko. Ideální volbou je tedy rašelina a nějaké hnojivo určené pro plod a květ, nejčastěji používaným je například Kristalon.
Přihnojování má samozřejmě vliv na velikost a množství plodů. Pamatujte ale, že živiny z truhlíku nebo květináče jahodník brzy vyčerpá a bohaté úrody se dočkáte jen pravidelným hnojením. Než jahodníky zasadíte do truhlíku, je dobré si předem připravit výživnou zeminu. Zapravte do půdy buď některé komplexní hnojivo, jako je Cererit, nebo v tuto chvíli můžete použít i kuřince či slepičince, nabízené rovněž v granulovaném stavu. Nechte nějakou dobu odpočinout, poté zeminu nasypejte do vybraných nádob a zasaďte jahodníky. Od dubna do začátku srpna můžete dobře zakořeněné rostliny týdně přihnojovat tekutým hnojivem. Po začátku srpna již nehnojte, aby rostliny vstoupily do zimy plně vyzrálé. K přihnojování jahod se nejčastěji používá ledek vápenatý nebo Cererit, můžete použít i Fragarin nebo ve vodě rozpustný Kristalon. Veškerá hnojiva používejte dle návodu na obalu. Jahodník vždy přihnojujte velmi opatrně tak, aby se hnojivo nedostalo na rostlinu, protože by mohlo dojít k popálení listů. Podruhé přihnojujte po sklizni.
Jahodník je rovněž náročný na dodávky vápníku, hořčíku a železa, jehož nedostatek vyvolává žloutnutí listů. Kvůli citlivosti na chlór používejte pouze bezchloridová NPK hnojiva a draselná hnojiva bez chlóru.
A také nezapomeňte, že kromě vydatné výživy má jahodník vysoké nároky na zavlažování. Nejintenzivnější zásobování vodou a živinami připadá na období mezi květem a dozráváním plodů.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ MUŠKÁTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivan Vrana.
Dobrý den.
Moje žena mnoho let úspěšně pěstuje na balkoně převislé muškáty. Vždy je naš balkón nejhezčí široko-daleko. Velmi ji ale trápí, že někdy přijde vítr s přívalovým deštěm či kroupami a její chloubu zničí. Chci se pokusit nějak její muškáty ochránit. Viděli jsme kdysi v Rakousku, že tam používají nad muškáty jakousi ochrannou stříšku, u nás jsem nic takového neviděl. Poraďte prosím, jak na to.
Děkuji a pozdravuji
Ivan Vrana vrana@pef.czu.cz
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ochranná stříška nad muškáty je nesmysl. Bude akorát stínit a bránit desťové zálivce, která muškátům prospívá. Dešťové smrště, které muškáty ničí obvykle zasáhnou ze strany a tomu žádná stříška nezabrání. Když muškáty občas zalijete zředěným výluhem ze slepičinců, tak zesílí a lépe pak odolají podobným rozmarům počasí.
Jahody lze pěstovat ze semen nebo vysazovat přímo sazenice. Asi největší výhodou pěstování jahodníků ze semen je to, že semena a samotné rostliny jsou vždy zdravé, nezavlečou vám na zahrádku žádnou chorobu, jak by se to mohlo stát u sazenic. Výsadbu jahod je třeba provést včas, ať už jde o převislé jahody, popínavé jahody, nebo klasické jahody. Ideální dobou pro vysazení jahod je jak podzim, tak i období na jaře. U jahodníků je velmi důležité, aby pořádně zakořenily. Jestliže se tak nestane, pak je rostlina předurčena k zániku.
Nejlepší doba pro výsadbu a přesazování převislých jahod je časné jaro. Ale platí, že rostliny v kontejnerech je možné vysazovat celoročně. Pro sadbu používejte vždy dostatečně velké nádoby. Čím větší objem zeminy bude v nádobě k dispozici, tím lépe budou jahodníky růst. Nezapomeňte na to, aby byly v nádobě dostatečně velké otvory pro odtok přebytečné vody a na dně asi 5 cm silná drenážní vrstva (například hrubý štěrk). Na tuto drenážní vrstvu položte netkanou textilii (běžně používanou například při pěstování zeleniny), aby se zemina nemohla smísit s drenážní vrstvou. Jako zeminu k sázení použijte nejlépe hotový substrát, který je k dostání v každém zahradnictví nebo větším supermarketu. Jahody vysazujte do truhlíků či velkých květináčů asi 30 cm od sebe.
Převislé jahody pěstované v květináčích či truhlících vyžadují mírné zastínění, aby nedošlo k přehřátí kořenového systému. Důležité je také pravidelnější přihnojování během vegetace a pravidelná zálivka. Plody nenechávejte přezrát, vypadají na rostlině sice hezky, ale postupně ztrácejí chuť.
Při pěstování převislých jahodníků v květináči dbejte na to, aby byla půda vždy rovnoměrně vlhká, jinak rostliny reagují přerušením růstu. Proto, a to zejména po výsadbě a až do okamžiku, kdy jahodník začne růst, soustavně zajišťujte mírnou vlhkost půdy. Nikdy však nezalévejte listy, plody a srdíčko rostliny, předejdete tak tvorbě plísňových infekcí a hnilobě.
Sklizeň plodů bude možná od května do prvních mrazů. Pro požadovaný růst jahodníku je nutné první květy odstranit. Tento krok bude rostlinu stimulovat k nárůstu šlahounů, na nichž se postupně po jednotlivých patrech bude vytvářet velké množství plodů. Na rostlině ale ponechte maximálně 3–4 silné šlahouny. Později přirůstající šlahouny odstraňte, jahody tak budou větší, chutnější a rostlina začne dříve plodit na vzdálenějších patrech. Při dobré péči mohou mít šlahouny až 5 pater a dosahovat délky více než 150 cm. Ale doporučuje se na každém šlahounu ponechat pouze tři patra.
Ve svém příspěvku PŘEVISLÝ JAHODNÍK-MNOŽENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Leitner.
Dobrý den,dostal jsem radu,že je nutné výhony na šlahounech přihrnout zeminou,nechat jemně zakořenit a poté odstřihnout a zasadit jako novou rostlinku.To chápu,ale jak postupovat,když jsou šlahouny převislé v závěsném květináči.´? A kdy je možno jahodník rozmnožovat,Po odkvětu,či po sklizni ? Děkuji J.L.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den,
jahodník lze množit v podstatě vždy, když vám vyrostou šlahouny s výhonky a zakoření, nezáleží tedy na tom, zda rostlina v tu dobu kvete, nebo plodí. Pokud už máte na jahodníku krásné šlahouny, ale bez kořenů, zkuste ještě chvilku počkat, jestli se přece jen neobjeví. Nebo zkuste šlahouny s novými rostlinkami odstřihnout a namočit do vody s přípravkem k lepšímu zakořenění.
Je však potřeba počítat také s tím, že rychlejší a vyšší sklizně dosáhnete zasazením již předpěstovaných sazenic od zahradníka.
Z původních pelargonií, které jsou domovem v jižní Africe, pochází dnes známých téměř 240 druhů. Zde má tedy kořeny jejich vitalita a odolnost, s níž přežijí i v méně vhodných podmínkách –několikadenní sucho je neumoří, porostou a pokvetou, ať máte balkon nebo okna orientovaná na kteroukoliv světovou stranu.
Nejlépe kvetou odrůdy s menšími, jednoduchými květy, které se nejvíce uplatňují v truhlících a závěsných nádobách. Dnešní sortiment zahrnuje bohatě kvetoucí odrůdy s jednoduchými květy a tenkými listy, které vytvářejí dlouhé převislé výhony a dále odrůdy tučnolisté s poloplnými nebo plnými květy s kratšími výhony. Převislé muškáty (pelargonie břečťanovité) jsou vhodné a nenáročné rostliny pro balkony a otevřená stanoviště.
Převislé muškáty se používají především do okenních truhlíků a závěsných nádob na balkony a okenní parapety, kde nejlépe vyniknou jejich převislé výhony se spoustou květů. Uplatňují se také na terasách a v předzahrádkách, vysazené ve velkých dekorativních nádobách spolu s ostatními druhy balkonových a záhonových květin. Nejvhodnějším místem pro jejich stanoviště je jihovýchod, jihozápad a jižní strana. Během pěstování jsou převislé pelargonie náchylnější k vysoké vlhkosti vzduchu než pelargonie páskaté. V případě nedostatečného větrání se na listech často objevuje takzvaná korkovitost. Zálivka se provádí pravidelně nejlépe brzy ráno nebo v podvečer, kdy slunce nepálí. Optimální je nechat pelargonie vyschnout a potom opět zalít.
Tipy na pěstování:
Než nakoupíte převislé muškáty, zkontrolujte truhlíky, které pro výsadbu máte. Ideální jsou samozavlažovací nádoby s třemi až pěti knoty, které v letních vedrech nejen zajišťují plynulý přísun vláhy, ale vyrovnávají i teplotu substrátu. Ten se jinak na osluněném místě prohřeje až na padesát stupňů – tato teplota už poškozuje kořenový systém rostlin. Nelitujte proto peněz za dražší truhlíky, mívají podstatně delší životnost a vám ušetří čas, který byste strávili každodenní zálivkou.
Spočtěte si také, kolik rostlin budete potřebovat: do truhlíku šedesát centimetrů dlouhého počítejte se sedmi mladými rostlinami. Dáte-li o dva muškáty méně, nevadí, ale porost bude později řidší.
Vyhněte se výprodejům v supermarketech, kde se v přenosných boxech prodávají bezejmenné muškáty. Někdy mají i slabý kořenový systém a často se hodí jen k dopěstování na příští sezonu, letos od nich ale žádné velké zázraky neočekávejte. V zahradnických centrech dostanete rostliny kvalitní, silné a označené jménem – budete vědět, kupujete-li poloplné či plnokvěté odrůdy a můžete si být jisti i barvou (silné sazenice v tuto dobu už nakvétají).
Begonie převislá je hybridní kultivar begonie hlíznaté. Převislá část je až 50 cm dlouhá, s krásnými drobnými růžovobílými květy. Tyhle barevné krásky patří mezi typicky balkonové rostliny, ale jejich pěstování není samozřejmě vyloučeno ani kdekoli jinde. Velmi dobře se množí semeny. V truhlíku udělají jejich girlandy obrovskou parádu, jen pozor na přímé sluneční paprsky, které jim nesvědčí. Truhlíky proto orientujte na severní nebo východní stranu domu. Převislé begonie vysazujte vždy do nádob a různých květináčů podle velikosti jednotlivých odrůd. Volte dle možností raději rozměrnější nádoby, aby sazenice měly k dispozici více vody a živin. Jestli máte nádobu světlejší barvy, je pro pěstování begonií vhodnější, neboť světlá barva je prevencí proti přehřátí nádoby na slunci. Převislé begonie jsou o něco žíznivější, proto se jim dobře daří v samozavlažovacích obalech, které mají tu výhodu, že rostliny nemusíte tak často zalévat. Pokud máte mohutnější sazenice či rostliny, je vhodné pořídit si rozměrnější truhlík, který rostliny pak nepřeklopí. Pozor však při chladnějším a vlhkém počasí, neboť rostliny mají tendenci uhnívat, a tak musíte přebytečnou vodu z truhlíků vylívat.
Postup:
Hlízy begonie (pozor – sázejte vždy vypouklou stranou směrem dolů) se sázejí v únoru až březnu na světlé stanoviště s teplotou kolem 20 °C a je třeba je udržovat vlhké. Ven je vysazujeme po polovině května. Jejich krásu podtrhnete v kombinaci s jinými květinami, například s lobelkami modrými a laločnicí přímořskou. Begonie kvetou až do podzimu, pak je můžete rozmnožit řízkováním a semeny. Hlíznaté begonie se kromě toho rozmnožují také dělením hlíz. Hlíza se rozřízne na polovinu tak, aby obě části měly výhonky a kořeny. Řez se zasype uhlím nebo sírou. Hlízy se sázejí tak, aby jejich vrcholek lehce vyčníval nad úroveň půdy. Ke správnému růstu se doporučuje begonie nejdříve předpěstovat. Doporučuje se cibulky namočit na několik hodin do vlažné vody, a až poté začít s jejich výsadbou.
Tipy na pěstování:
Cibulky begonií můžete sázet do truhlíků už v únoru. Ven je však dejte až v druhé polovině května, kdy nehrozí mrazíky.
Substrát udržujte mírně vlhký, škodí jak jeho vyschnutí, tak převlhčení. Měl by být kyprý a humózní s pH okolo 6. Vhodné jsou hotové substráty.
Pravidelně odstraňujte odkvetlé a zavadající části, abyste podpořili další vývin poupat a aby na rostlině nevznikala živná půda pro choroby.
Pravidelně přihnojujte od jara do podzimu jednou za 7 až 14 dní.
Pro zálivku je vhodná měkká odražená voda. Rostlina se nesmí smáčet.
Rostliny můžete nechat venku do prvních mrazíků. Poté odstraňte listové části a hlízy vyjměte. Důkladně je očistěte od zbytků substrátu a dejte je zimovat do bedničky se suchou rašelinou nebo pilinami. Bedničku můžete zakrýt novinami nebo netkanou textilií. Teplota by neměla klesnout pod 2 °C a zároveň by neměla přesáhnout 15 °C, jinak cibulky začnou předčasně klíčit.
Ve svém příspěvku ČESKÝ ROZHLAS BRNO PŘEZIMOVÁNÍ MUŠKÁTŮ V KRABICI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Kutílková.
Asi pře 14dny jsem zaslechla ve vysílání brněnského rozhlasu rady, jak přezimovat muškáty.celé rostliny se po oklepání balu měly vložit kořeny nahoru do krabice, přikrýt novinami a nechat do jara. Jednalo se o normální nebo převislé a mohl by někdo uvést celý postup? Děkuji Kut.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Renata.
Přezimování pelargónií v krabici hlavou dolů
Tento způsob zazimování pelargónií od nás po celou zimu nevyžaduje žádnou činnost a nikde nádoby s rostlinami nepřekáží. Na jaře budou vypadat politováníhodně, ale rychle se posbírají a budou silné a krásné.
Budeme potřebovat jen velkou krabici (podle množství pelargónií). Než rostliny zazimujeme, přestaneme je zalévat a zeminu necháme vyschnout. Poté rostliny vyjmeme z nádob, lehce je oklepneme, ale necháme bal, nestříháme je ani neodstraňujeme květy. Naskládáme je do krabice hlavou dolů, a to jednu vedle druhé, pěkně nahusto. Přikryjeme je novinami nebo podobným papírem a krabici uzavřeme. Odložíme ji do nemrznoucí místnosti, např. do sklepa, a dál se nestaráme.
Jarní příprava
Koncem února vyjmeme rostliny z krabice. Nestaráme se o jejich žalostný vzhled, a tak jak jsou je zasadíme do nádob s čerstvou zeminou. Zalijeme je. Za 2-3 týdny vyraší nové výhony. Za další 3 týdny odstraníme všechny staré, suché listy a výhony. Průběžně zaléváme, od dubna hnojíme jednou týdně. Po „ledových mužích“ je přesuneme do exteriéru. Rostliny budou silné a bohatě pokvetou celou sezonu.
Muškáty, které si kupujete v naší republice, k nám původně přicestovaly až z horké Afriky. K pěstování tuzemských muškátů se i dnes často používají řízky, které pocházejí z matečních rostlin z jižní části polokoule. Letité zkušenosti totiž přesvědčily i náruživé „řízkovače“ muškátů, kteří získávali řízky z matečních rostlin zimujících u nás, že to není to pravé ořechové, a že řízky, které k nám přiletí počátkem roku z Keni nebo Izraele, mají neskonale lepší schopnosti růstu.
Muškáty mohou být převislé, vzpřímené, polopřevislé, ty jsou kombinací prvních dvou, a velkokvěté. V obchodech muškáty najdete už od poloviny března. Nabízí se široké spektrum barev od stále nejoblíbenější klasické červené barvy po odstíny temně červené, růžové, bílé, fialové, s okem nebo žíhané.
Řízkováním se množí všechny druhy muškátů, výjimku tvoří pouze některé vzpřímené odrůdy muškátů, které se množí z osiva. Tyto muškáty bývají velmi odolné vůči rozmarům počasí, a tak se používají zejména pro parkové úpravy. Jejich růst je velmi bujný a při jejich pěstování je nutné používat takzvaný retardátor.
Hlavním problémem řízkování matečních rostlin v domácích podmínkách je jejich zdravotní stav. Rostliny, ať je zimujete sebelépe, bývají po zimě bledé a vytáhlé a často i napadené nemocemi. Řízky z takových rostlin většinou nemají nejlepší základ a jejich růst je tímto poznamenaný. Většina zahradnických podniků proto nemá vlastní matečnice a používá právě výhonky, které v obrovském množství přilétají do Evropy z Afriky nebo Blízkého východu. Mateční rostliny v těchto oblastech tak mají stabilně optimální podmínky pro svůj růst a řízky z těchto rostlin jsou vitální a také zdravé, protože výhonky jsou neustále fytosanitárně sledované.
V Evropě se pak výhonky nechají zakořenit při teplotě 15–20 °C a za týden až deset dní už jdou do distribuce. V zahradnictvích se zakořeněné řízky přesadí do kontejnerů příslušných rozměrů a dalších 6–10 týdnů pak trvá dopěstování rostlin do požadované velikosti, obvykle při 15 °C.
Muškáty jsou v současnosti u pěstitelů opět na vzestupu. Nejoblíbenějším druhem jsou stále muškáty převislé (peltatum) s jednoduchým květem, to jsou přesně ty, které utvoří na vašem okně nebo balkoně ten největší a nejbohatší převis. Nejprodávanější barvou u převislých muškátů zůstává červená barva a až daleko za ní jsou další barvy, především růžová a lila. Převislé muškáty lze koupit i jako plnokvěté, ty mají velké květy, ale oproti převislým muškátům s jednoduchým květem nevytvářejí tak bohatá květenství. Muškáty vzpřímené (zonale) jsou oblíbené už od dob našich babiček.
Tyto kleště jsou přestavitelné, mají různé provedení a velikost, což se následně odráží na jejich ceně. U siko kleští je nejdůležitější mechanismus, který umožňuje jejich přestavení. U levnějších kleští se obvykle zuby brzy obrousí a nastavení nedrží. Na trhu jsou k dostání sikovky, které mají buď rovné čelisti, nebo je mají prohnuté do tvaru písmene C. Sika kleště se vyrábějí v různých velikostech, každý si tak může zvolit kleště, které poslouží konkrétní činnosti a nebudou zbytečně těžké a rozměrné.
Jak vypadají sikovky, se můžete podívat na internetových stránkách kleště sikovky.
To, jakým způsobem se s kleštěmi siko pracuje, si můžete prohlédnout na internetových stránkách práce s kleštěmi.
Cena na trhu se pohybuje od stokoruny do dvou tisíc, aktuální cenu naleznete na internetových stránkách cena sikovek.
Ve svém příspěvku PREZIMOVANI PREVISLYCH JAHOD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladka.
Mam jahody na zimu zapustit do zahonu i s nadobou nebo bez? Muzu je umistit do sklepa? Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michala.
Já převislé jahody přezimovávám v suterénu s okny. Je tam přes zimu kolem deseti stupňů. Jednou za měsíc to trochu zaleju. Jahody jsou pak zjara pěkně silné a brzy plodí. Na začátku vegetace provedu postřik přípravkem Mospilan 20 SP a začnu pomalu přihnojovat tekutým Cereritem.
Tento oblíbený opadavý keř dorůstá do výšky 0,5 až 3 m a kvete podle odrůdy od května do srpna v bílé, růžové nebo červené barvě. Růžově kvetou kultivary ´Purpurea´, ´Piccolo´, ´Eva Supreme´ (k nim viz níže). Vajgélie v době květu dobře vyniknou jako dominantní solitér uprostřed travnaté plochy, vhodné jsou i do živých plotů, dobře vypadají rovněž vysazené ve skupinách. Oválné listy jsou dlouhé 5 až 10 centimetrů a u některých odrůd mají i okrasný význam (odrůdy s dvoubarevnými listy, které jsou dekorativní i v době, kdy nekvetou). V současnosti se pěstuje mnoho kříženců souhrnně označovaných jako Weigela hybrida.
Pěstování
Vajgélie potřebuje přiměřeně výživnou půdu a plné slunce, případně jen slabé zastínění. Je vhodná i do nižších poloh, neboť se považuje za mrazuvzdornou. V tuhých zimách sice může namrznout, ale po řezu dobře regeneruje. Na jaře přihnojujte kompostem. Na vhodném stanovišti jsou vajgélie dlouhověké a vypadají nádherně i déle než padesát let. Doporučuje se kombinovat je s tavolníkem, pustorylem či trojpukem. Keř se rozmnožuje bylinnými řízky, dřevité špatně rostou. Každý rok proveďte řez starších větví, aby si keř zachoval mohutnost a krásně kvetl. Staré rostliny s neuspořádaným růstem seřízněte úplně, zdokonalíte tím jejich habitus, ale jednu sezonu nepokvetou.
Přesazení vajgélie
Pro přesazování keře vajgélie vyberte nové místo s dobře propustnou půdou a dostatkem slunečního světla. Vykopejte jámu dvakrát širší a hlubší než kořenový bal. Připravte nové místo přidáním kompostu a kypré půdy. Opatrně vyjměte vajgélii z původního místa a zachovejte kořenový bal neporušený. Umístěte ji do nové jámy a ujistěte se, že horní část kořenového balu je v úrovni okolní půdy. Zasypte zeminou, důkladně zalijte a zamulčujte, aby se udržela vlhkost.
Načasování
Nejlepší doba k přesazení vajgélie je buď brzy na jaře, než vyraší nové porosty, nebo brzy na podzim po letních vedrech.
Vyhněte se přesazení v nejteplejší části léta.
Vyberte správné místo
Vajgélie preferuje plné slunce před částečným stínem a dobře propustnou půdu.
Prohlédněte rostlinu
Před vykopáním zkontrolujte vajgélii, zda nemá poškozené nebo nemocné větve, a prořezejte je.
Příprava nové jámy
Vykopejte jámu, která je dvakrát tak široká a hluboká jako kořenový bal vykopané vajgélie.
Připravte půdu
Na dno jámy přidejte trochu dobře shnilého kompostu nebo jiné organické hmoty pro zlepšení odvodnění a úrodnosti půdy.
Vykopání vajgélie
Kolem vajgélie vykopejte brázdu a ujistěte se, že z kořenového balu získáte co nejvíce.
Opatrně vyjměte
Opatrně vyjměte vajgélii z původního místa a zakryj
V naší poradně s názvem ZLUTY KER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Musilova.
Dobry den.
Chtela bych Vas poprosit o pomoc.Pred peti lety jsem si ze seminka vypestovala tento ker.Mela to byt Planouci pochoden.Je mi jasne,ze ta to neni.Ted kerik poprve vykvetl.Mam z neho radost,ale nevim jak se jmenuje a jak o nej pecovat a do jake vysky vyroste.
Pokud vite o jaky ker se jedna,budu moc rada za odpoved.
Moc dekuji.Musilova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
To se vám podařilo vypěstovat štědřenec. Štědřence jsou nevelké stromy a keře dorůstající výšky až 7 metrů a jsou celkem tři známí zástupci: alpský, odvislý a Watererův. Navzájem si jsou velmi podobní, ale vyžadují odlišné pěstební podmínky. Štědřence mají zelenou kůru a vzpřímené nebo převislé větve, na kterých vyrůstají trojčetné listy, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky, a na zimu opadávají. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, uspořádané v bohatých převislých hroznech a proto se jim často říká zlatý déšť (stejně jako naší známé zlatici). Kalich květu je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným dvěma zuby a dolním trojzubím. Pavéza (největší okvětní list) je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Plody štědřence - lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny jsou slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen, která jsou velmi jedovatá pro všechny živočichy! K otravě dítěte stačí spolknout dvě semena nebo sníst pět květů z této rostliny, takže pozornost je na místě.
Pěstování štědřence musí naplňovat podmínky jeho domoviny, kterou je oblast jižní Evropy. Nejlépe se jim daří na plném slunci, ale přežijí i v polostínu. U zeminy je to trochu potíž, protože je nutné přesně vědět, o kterého zástupce štědřence jde. Štědřenec odvislý potřebuje zásaditou zeminu, je vápnomilný a štědřenec alpský naopak vyžaduje kyselou půdu (rašelina). Štědřence při tvarování nesnášejí hlubší řez, ze starého dřeva neobrazí a zemřou. Množí se výsevem semen, která je třeba před výsevem krátce spařit. Dále je možné štědřence množit letním očkováním na štědřenec odvislý nebo roubováním. Štědřenec Watererův lze množit dřevitými řízky, které se řežou již v první polovině října. Množení je možné i letními řízky. Na podnože štědřence odvislého nebo i alpského lze roubovat i jiné dřeviny, například hlodáš, jehlici nebo čilimník - dosáhne se pak úchvatných chimér s nekonečnou variací barevnosti květů.
Pro inspiraci k tomu, co lze se štědřenci dokázat v zahradní architektuře, můžete shlédnout následující fotografie: https://www.google.com/sear…
Platycodon s českými názvy boubelík velkokvětý, boubelka velkokvětá a zvonkovec, se pěstuje snadno a je odolný proti mrazu.
Bude se mu dařit na slunci nebo i v částečném stínu.
Má rád dobře propustnou, mírně kyselou půdu; a přestože snese suché podmínky, preferuje (a potřebuje) dostatek vláhy.
Tato mrazuvzdorná rostlina v létě preferuje chladnější podmínky, takže odpolední stín je dobrý nápad pro teplejší oblasti.
Semena lze vysévat přímo na zahradu nebo začít v interiéru brzy na jaře. Semena není nutné zakrývat; jednoduše navlhčete oblast a během několika týdnů byste měli mít klíčky. Vysazujte je na vzdálenost asi 31 cm.
Obecně platí, že boubelík kvete již ve stejné sezóně, ve které byl zasetý.
Platycodon je trsovitá bylinná trvalka, která v létě nese hvězdnaté květy. Ty jsou většinou v odstínech živé fialovomodré, i když jsou dostupné i bílé a růžové kultivary.
Je členem rodiny Campanula a jeho květy vypadají podobně jako zvonky. Jeho výrazná poupata vypadají jako balónky, které se chystají prasknout – nebo mini horkovzdušné balónky – odtud jeho běžný název, boubelík, boubelka. Platycodon pochází z východní Asie.
Druhy
Existuje několik populárních odrůd boubelíku:
Platycodon grandiflorus série Astra: Tento typ roste s dvojitými květy s 10 okvětními lístky v modré, růžové nebo bílé barvě. Jsou ideální volbou pro začátečníky, kteří se rozhodli vypěstovat vlastní rostliny ze semen.
P. grandiflorus série Fuji: Jedná se o nejběžněji prodávanou odrůdu a také nejvyšší, s 80ti centimetrovými stonky a květy v modré, růžové nebo bílé barvě.
P. grandiflorus 'Komachi': Fialově modré květy této odrůdy zůstávají ve fázi nafouknutého polštáře i po odkvětu.
P. 'Sentimentální modrá': Tato trpasličí odrůda dorůstá do výšky asi 15 cm se spoustou 2,5 až 5ti centimetrových fialových květů.
Beztrnné ostružiny představují nový ovocný druh, který se začal pěstovat v posledních desetiletích. Jeho výhony dorůstají běžně délky 3 m a vypadají velmi dekorativně. Listy vytrvávají na rostlině přes zimu až do jara. Dobře vypadají i velké, téměř černé plody, které jsou navíc velmi chutné. Chutnají nejen syrové, ale je možné je i konzervovat. Beztrnný ostružiník je vlastně polokeř. Jeho výhony, které jeden rok vyrostou, v následujícím roce vykvetou, přinesou plody a odumřou. Zatímco loňské výhony kvetou a plodí, vyrůstají nové letorosty, které budou plodit zase v následujícím roce. Letorosty rostou velmi rychle. Už v druhém roce, kdy je rostlina dobře zakořeněná, mohou běžně dorůst délky 3 m. Stanoviště vyžadují beztrnné ostružiníky dostatečně vlhké s dobrou vyhnojenou humózní půdou. Mají-li plody dobře dozrát, potřebují také maximum slunce. Dají se dobře pěstovat ve velmi teplé a teplé klimatické oblasti, v chladnějších oblastech plody dozrávají jen na mimořádně chráněných a osluněných místech. Velmi dobře se hodí především na pergoly a různé sloupy. Od fasád zachováváme raději větší odstup, nesklizené přezrálé plody mohou fasádu potřísnit a způsobit na ní barevné skvrny. Při pěstování dbáme na dostatek vláhy a pravidelné přihnojování kompostem. Nové výhony vyvazujeme k opoře hned od počátku, při pozdějším násilném ohýbání bychom je mohli vylomit. Pravidelný řez provádíme dvakrát ročně. Ihned po sklizni při něm odstraníme všechny odplozené větve. Na jaře odstraníme všechny slabé, namrzlé nebo jinak poškozené výhony a ponecháme jen 3, nanejvýš 5 nejsilnějších výhonů. Ponechané výhony zkrátíme o 1/4 až 1/3.
Ve svém příspěvku PĚSTOVÁNÍ MUŠKÁTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivan Vrana.
Dobrý den.
Moje žena mnoho let úspěšně pěstuje na balkoně převislé muškáty. Vždy je naš balkón nejhezčí široko-daleko. Velmi ji ale trápí, že někdy přijde vítr s přívalovým deštěm či kroupami a její chloubu zničí. Chci se pokusit nějak její muškáty ochránit. Viděli jsme kdysi v Rakousku, že tam používají nad muškáty jakousi ochrannou stříšku, u nás jsem nic takového neviděl. Poraďte prosím, jak na to.
Děkuji a pozdravuji
Ivan Vrana vrana@pef.czu.cz
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dagmar.
Ostružiny mohou vypadat suché nebo scvrklé z několika důvodů, včetně nedostatečného množství vody během vývoje plodů, houbových chorob, jako je antraknóza, nebo dokonce přirozených výkyvů v zrání. Problémy s opylováním nebo vysoké teploty během plodění mohou vést ke špatné tvorbě peckovic nebo bílým peckovic, což způsobuje, že bobule vypadají suché nebo nezralé.
Schnutí z nedostatku vody
Ostružiny vyžadují stálou vlhkost, zejména při vývoji plodů. Pokud rostliny nedostávají dostatek vody, bobule nemusí plně dozrát a mohou ztvrdnout a vyschnout.
Houbové choroby
Antraknóza, běžné houbové onemocnění ostružin, může způsobit hnědé, drobivé a scvrklé peckovice.
Problémy s opylováním
Špatné opylování může vést ke špatně vytvořeným peckovicím, které mohou vypadat suché nebo scvrklé.
Kolísání teploty
Vysoké teploty během kvetení nebo vývoje plodů mohou vést k poruchám, jako jsou bílé peckovice, nebo dokonce ovlivnit proces zrání, což způsobuje, že bobule vypadají suché.
Regrese červených kuliček
Regrese červených kuliček je stav po sklizni, ke kterému dochází, když ostružiny během skladování zčervenají. Může k tomu dojít, když se bobule sklízejí v horkém počasí a poté se prudce ochladí. Při této poruše nedochází ke ztrátě obsahu cukru ani kvality, ale změna barvy může ovlivnit prodej čerstvých plodů na trhu.
Řešení
Pro řešení suchých nebo nezralých ostružin zajistěte pravidelnou zálivku, zejména během vývoje plodů. Sledujte své rostliny, zda nevykazují známky houbových onemocnění, a neprodleně je řešte. Pokud máte podezření na problémy s opylováním, zvažte ruční opylování nebo zajištění lepších podmínek pro opylovače. A konečně, dbejte na kolísání teploty a snažte se minimalizovat extrémní tepelný stres rostlin během kritických fází růstu.
Ve svém příspěvku PŘEVISLÉ JAHODY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Auerová.
Mám převislý jahodník v truhlíku, stále ještě plodí. Jak ho mám uchovat přes zimu?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Blanka Šklíbová.
Zdravím, mám ten samý problém s jahodami v nádobách. Mají i větší zelené jahody. Máte prosím od někoho radu, co s nimi?
Moc bych Vám byla vděčná za odpověď. Vloni jsem tyto jahody zahrnula do hlíny i s nádobou (truhlíkem na květiny), ale jahody úplně zahynuly.
Krásná den a budu se těšit na Vaši odpověď.
Čilimníky milují slunce a sušší stanoviště, proto jim vyhovuje území orientované na jih či západ. Vyžadují dobře prosychající, nejlépe hlinitopísčitou půdu s dobrou drenáží. Na přemokření jsou citlivé, zvláště ve spojení s nízkými teplotami. Janovce jsou sice mrazuvzdorné, ale kombinace nízkých teplot a vlhka, která bývá v zimě v našich podmínkách dosti častá, je může zahubit. Sucho naopak snášejí poměrně dobře. Vzrostlé čilimníky, jež se plně ujaly, se zalévají pouze v době květu nebo při déletrvajícím suchu. Rostliny nesnášejí častější přesazování, protože jejich kořenový systém je málo větvený (to jest bez výraznějšího kořenového vlášení), a při přesazování se tudíž snadno poškodí. Na výživu nejsou náročné, hnojit se nemusí.
Čilimníky vyniknou na zahradě jako solitérní keře, které bohatě kvetou a které v zimě zaujmou zajímavým vzhledem. Ojíněné keře totiž vypadají jako skleněné fontány. Čilimníky se rovněž velmi dobře kombinují s jinými rostlinami, například s jalovci či nízkými formami tmavých jehličnanů. Ve společnosti bříz pak působí velice vzdušně a hezky doplňují také vřesovištní výsadby.
V dobrých podmínkách roste čilimník opravdu rychle, a koupíte-li keř s kořenovým balem, bez problémů se i ujme. Existuje několik druhů tohoto keře, které se od sebe liší vzrůstem a konečnou velikostí, a to dost podstatně. Vybrat si můžete keře rostoucí vzpřímeně či kulovitě, některé čilimníky mají převislé větve, jiné jsou nízké a široce rozložené a najdete i typ poléhavý (téměř plazivý).
Co se týče barev, jednobarevné čilimníky konkurují čilimníkům s květy dvou- i vícebarevnými a věřte, že je opravdu těžké se rozhodnout. Podobně obtížně budete hledat i stejný odstín jedné barvy u různých druhů čilimníku. Většina barevných variací byla vyšlechtěna u čilimníku raného a metlatého, ostatní typy mají květy žluté (různé odstíny), případně dvoubarevné (pavéza květu a křídla mají odlišné odstíny).
Nejdříve rozkvétá čilimník raný (duben až červen), těsně následuje čilimník metlatý. Poté keře kulovité a poléhavé spolu s plazivými, z nichž některé kvetou od června do srpna (čilimník rakouský). Pokud tedy budete mít na zahradě zástupce uvedených druhů, máte zaručeno, že vaše zahrada pokvete hodně dlouho.
Jak již bylo řečeno, čilimníkům vyhovují slunná místa, to je pro ně to pravé. Stínění nesnášejí. Ve stínu keře sice rostou, ale vytahují se a rozklesávají, v důsledku čehož jsou choulostivé na vítr. Bydlíte-li na větrném místě, mladé keře vyvažte (připevněte k opoře), než zesílí. Čilimníkům svědčí lehčí, písčitější půdy, křížence a kultivary pak pěstujte v normální, ale živnější půdě. Jestliže použ
Keře jsou na zahradě ideální kulisou, která vytváří pocit stálosti. Nejlépe uděláme, když vybereme rostliny různé výšky a rozličného tvaru a strategicky je rozmístíme. Keře kvetoucí výraznými barvami kombinujeme s těmi, jejichž květy jsou poněkud mdlé.
Keře mohou být dekorativní svým tvarem, nebo květy, které často voní, či barevnými listy, často i svými ozdobnými plody. K celkovému vzhledu přispívají v neposlední řadě také stonky, které mívají často charakteristickou texturu.
Keře jsou rostliny s dřevnatými stonky, které se obvykle rozvětvují od báze a vytvářejí množství postranních stonků přímo ze země nebo kousek nad její úrovní. Tím se liší od stromů, které mají jen jeden kmen, ale do jisté míry se obě skupiny překrývají. Některé z okrasných keřů vypadají zajímavě i několik ročních období, jiné pouze jedno. Většinou jsou snadno dostupné a s jejich pěstováním není velká práce. Všechny však potřebují odpovídající prostor, aby se mohly rozvíjet. Volné místo můžeme do doby, než dorostou, zaplnit přechodnou výsadbou.
Žlutě kvetoucích keřů je velké množství, níže je uvedeno několik druhů pro inspiraci.
Buxus zimostrázový
Jedná se o keř (Buxus sempervirens), který dorůstá do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, květy žluté. Má rád slunce nebo polostín.
Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních buxusů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu.
Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Dřišťál Juliin
Tento keř (Berberis julianae) dorůstá do výšky 2,5 m, je listnatý neopadavý, listy má zelené, květy žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.
Dřišťál je stálezelený trnitý keř vzpřímeného tvaru. V květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Tento keř snese všechny typy půd.
Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.
Brslen evropský
Jedná se o listnatý opadavý keř (Euonymus europaeus) dorůstající až do výšky 5 m. Barva listů je zelená, keř vykvétá v září až říjnu nápadnými žlutými květy. Má rád polostín.
Listy tohoto brslenu jsou řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem je 4pouzdrá růžová až karmínově červe