Téma

JAKA JE NORMA VÝŠKY SCHODU


Pro výpočet schodů je potřeba znát několik důležitých parametrů – konstrukční výšku podlaží, výšku stupně a typ schodiště.


Schodiště polopatě

Schodiště je vertikální komunikace mezi různými výškovými úrovněmi. Podle umístění jsou schodiště buď uvnitř budovy (schodiště vnitřní), nebo jsou vně budovy a přímo s ní souvisejí (schodiště vnější), popřípadě jsou samostatné v terénu, kde překonávají výškové rozdíly (schodiště terénní).

Schodiště je výrazný prvek staveb, na který je kladen důraz jak z hlediska funkčnosti, tak z hlediska estetiky. A to jsou v mnoha případech požadavky vesměs protichůdné. Zvláště když k nim přičteme i požadavek ekonomický, na co nejnižší náklady na bydlení. Ve většině případů chceme, aby schodiště bylo pevné, odolné vůči mechanickému namáhání a pohodlné, ale zároveň estetické, nezabíralo mnoho cenného prostoru stavby a pokud možno nestálo mnoho peněz. První skupině požadavků odpovídají schodiště betonová s mohutnou nosnou, většinou železobetonovou konstrukcí, popřípadě konstrukcí svařovanou na místě. Druhé skupině požadavků lépe vyhovují lehké konstrukce, často v nezvyklých kombinacích materiálů, tvořená jednotlivými prvky montovanými na místě. Je na každém stavebníkovi, jakou cestou se vydá a kterou kombinaci zvolí.

Při navrhování schodišť se vychází především z funkčních požadavků. Většina rozměrů je ovlivněná typem budovy, provozem, ale i architektonickými požadavky. U novostaveb bývá návrh schodiště mnohem jednodušší než u rekonstrukcí, kde rozhodujícím (limitujícím) prvkem je schodišťový prostor.

Prvním předpokladem pro správný návrh schodiště je promyšlení a nakreslení jeho tvaru.

Optimální výška schodu je od 15 do 18 cm. Pamatujte, že pro dospělého zdravého člověka není problém vysoký schod, ale pro děti a starší nebo hendikepované to již problém může být. Šířka stupňů bývá kolem 30 cm. Běžný sklon schodišťového ramene se pohybuje v rozmezí od 25° do 35° (odpovídá výšce stupně od 15 do 18 cm). Šířka ramene je u rodinných domů minimálně 90 cm, ale vhodnější je 100 cm.

Rozeznáváme několik druhů schodišť: jednoramenné, dvouramenné, točité, lomené, zavěšené, mlynářské. Typů je hodně, ale mezi nejčastější patří dvouramenná schodiště, protože jsou velmi jednoduchá.

Schodiště se vyrábí z různých materiálů: železobeton, vyztužený pórobeton, dřevo, nebo v dřívějších dobách i plné cihly. Povrch schodiště může být například z keramiky, ze dřeva nebo z teraca.

Podle schodišťových ramen rozeznáváme schodiště:

  • rampové – sklon 10° až 20° s výškou stupňů 80 až 130 mm;
  • mírné – sklon 20° až 25° s výškou stupňů 130 až 150 mm;
  • běžné – sklon 25°až 35° s výškou stupňů 150 až 180 mm;
  • strmé – sklon 35° až 45° s výškou stupňů 180 až 200 mm;
  • žebříkové – sklon 45° až 58° s výškou stupňů 20

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Výpočet schodů

Poradna

V naší poradně s názvem KATALPA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.

Dobrý den nejsem si jista jestli mám na zahradě katalpu. Stromeček malí cca 30cm jsem si přinesla z jedné zanedbané zahrady, kde se volně samy rozmnožily pod velikou "maminou". Loni vyrostl cca do výšky 50 cm, 4 lístky opadly. Letos vyrost do možná už více jak 2m výšky. Nekvetl, a listy jsou skoro 50 cm široké. Prosím jedná se o Katalpu? Děkuji

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Na vaší fotografii je rostlina s názvem pavlovnie protáhlá (Paulownia elongata). Tento druh pavlovnie je velmi bujně rostoucí strom pěstovaný pro ozdobu v zahradách a parcích. Tato pavlovnie je oblíbená pro své překrásné fialové květy a řadí se mezi nejrychleji rostoucí stromy na světě. Roste dobře v písčitých půdách, nesnáší přemokření. Zcela mrazuvzdorná se stane až po 4 letech. V osmi až deseti letech doroste do výšky 15 metrů a vytvoří obrovský strom.
Katalpa a pavlovnie jsou často zaměňovány pro svůj podobný vzhled. Ale jde o dva různé zástupce. Katalpa pochází z USA, kdežto pavlonvnie z Číny. Katalpy jsou vzácné, ale pavlovnie jsou běžné. Listy Katalpy jsou velké, ale listy Pavlovnie jsou větší, často mnohem větší. Listy katalpy vyrůstají po třech třech, ale pavlovnie má listy jen v párech. Květy katalpy jsou bílé, ale květy pavlovnie jsou levandulové až fialové. Plody katalpy jsou dlouhé úzké lusky, ale plodem pavlovnie je zaoblená dřevěná kapsle.

Pavlovnie je u nás dostatečně odolná a pokud vysadíte jednoletou sazenici zjara, tak do podzimu zesílí natolik, že zpravidla přežije zimu bez poškození. Někdy během zimy omrzne nevyzrálý vegetační vrcholek rostliny, ale další roky se už zvýší její šance na další přežití. Vyžaduje plně osluněné stanoviště, ale snese i lehký polostín. Obvykle se vyrovná s běžnou výsadbu kdekoli na zahradě, bez úpravy zeminy, ale v humózních výživných půdách poroste asi o třetinu rychleji. První roky je dobré rostlině přilepšit občasnou závlahou a přihnojením.
Paulownie prvním rokem po vysetí vyroste zpravidla do metrové výšky a následující rok se běžně stává, že nadzemní část, nikoli kvůli mrazu, zcela odumře do výšky 5 - 30 cm nad zem. Není to vůbec na závadu, naopak, rostlina nad zemí vyraší a pokud je ve volné půdě s dostatkem vláhy a živin, je schopná v této druhé vegetační sezoně vyrůst do výšky i přes 3 metry. Následující rok může Paulownie přirůst další 3-4 metry, pakliže si zachová zřetelný terminál, a je přihnojována dusíkatými hnojivy. Pokud rostlina při suchém počasí není vůbec zalévána ani hnojena, pak jsou její přírůstky jen poloviční.

Zdroj: příběh Katalpa?

Točité schody

Točité schodiště (stejně tak vřetenové schodiště) patří mezi takzvaná křivočará schodiště, která obvykle zabírají velmi málo místa oproti ostatním typům schodů. Působí velmi elegantně, vzdušně a bývají ozdobou obytných či reprezentativních prostor. Pro svou nenáročnost na prostor se točité schody používají i jako vedlejší či úniková komunikační cesta. Vhodnou kombinací materiálů lze vytvořit jak luxusní schodiště s ambicemi na designový prvek, tak i funkční venkovní bezúdržbový komunikační prostor.

Uvedené schodiště patří mezi oblouková schodiště a podle půdorysného tvaru se jim všeobecně říká křivočará schodiště. Do této skupiny patří točité, kruhové, spirálové nebo vřetenové schody. Rozdíly mezi nimi nejsou příliš velké, někdy se jedná pouze o synonyma. Například vřetenové schody jsou charakteristické tím, že vždy vycházejí ze středového sloupu. Prvky středového sloupu mohou mít rozličný tvar, není nutno se omezit pouze na rotační trubku. Některá oblouková schodiště žádný středový sloup mít nemusí.

Délka kroků ve spirále schodiště by neměla být menší než 80 cm. Šířka stupně ve střední části by neměla být menší než 20–25 cm a v nejširší části ne více než 40 cm.

Pro výpočet schodiště je nutné znát tyto základní údaje: výška schodiště, vnější průměr, vnitřní průměr (těleso, do kterého se budou stupně zapouštět), počet schodů, tloušťka stupnice, úhel natočení.

Výpočet točitého schodiště najdete zde.

Vřetenové schodiště

Pro tento typ schodiště je typický středový sloup, ke kterému jsou připevněny, případně na něj mohou být navlečeny, jednotlivé schodišťové stupně. Jedná se o samonosné, tedy nepodporované schodiště, jehož schodnice obvykle nejsou z vnější strany kryty schodnicí.

Obloukové (točité) schodiště

Vyznačuje se tím, že nemá výše zmiňovaný středový sloup, naopak má z obou stran bočnici. Jak už název napovídá, jeho tvar je obloukový, obvykle půdorys tvoří půlkruh, respektive písmeno „C“. Nicméně může mít i tvar kruhu (kruhové schodiště).

Spirálové schodiště

Jedná se v podstatě o další variaci na křivočaré schody. Svůj název dostalo podle tvaru, tedy spirály. Obvykle je takto nazýváno schodiště, které se kolem své osy obtočí o více než 360 stupňů, nicméně není to pravidlem. Za spirálové schody bývají označovány jak vřetenové schody, tak obloukové schody.

Zdroj: článek Výpočet schodů

Poradna

V naší poradně s názvem AVOKÁDO Z PECKY ZALOŽENÍ KORUNKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.

Dobrý den, řeším podobný problém. Podařilo se Vám prosím zjistit, jak správně rostlinku zastřihávat, nebo co udělat, aby rostla do korunky? Předem děkuji za odpověď.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Avokádo ve svém přirozeném prostředí dorůstá výšky a objemu našich lip. Proto, když stromku, který má v plánu dosáhnout výšky 15 metrů, zakrátíte hlavní výhon, tak nebude dělat nic jiného, než že vyšle nový výhon, který znovu požene do výšky. Dělá to proto, že v našich podnebných podmínkách má během zimy nedostatek světla a myslí si, že zakořenil někde v tmavém pralese a musí co nejvíce vyrůst do výšky, aby se dostal nahoře ke světlu. K vytvoření korunky ho přiměje jedině přibližně stále stejně dlouhý 12-ti hodinový denní svit po celý rok a to v našem podnebném pásu nedokážeme. Jedině, že byste stromku od listopadu do května svítila rtuťovou výbojkou o výkonu 1000 Wattů a prodloužila tak denní světlo na celkem 12 hodin. To by například v prosinci znamenalo svítit 8 hodin, aby se udržela požadovaná intenzita světla. V nákladech na elektřinu by to znamenalo přibližně 1000 Kč za celou zimní sezónu.

Zdroj: příběh Avokádo z pecky založení korunky

Co znamená čevabčiči podle norem

Když se řekne čevabčiči podle norem, většina lidí si představí konkrétní chuť ze školní jídelny. Ve skutečnosti ale norma neřeší chuť jako takovou, ale opakovatelný technologický výsledek.

To znamená, že každá dávka musí mít stejnou strukturu, stejnou hmotnost, stejnou konzistenci. A právě proto jsou přesně dané poměry surovin i postup zpracování.

Já jsem si to uvědomil ve chvíli, kdy jsem dělal čevabčiči třikrát za sebou. Suroviny jsem měl téměř stejné, ale výsledek pokaždé jiný. Rozdíl byl v tom, jak jsem s masem pracoval.

Klíčové sdělení: Čevabčiči podle normy není recept, ale technologie – pokud nedodržíte postup, výsledek se rozpadne.

Norma počítá s tím, že maso vytvoří vlastní vazbu. K tomu potřebujete správné množství soli a dostatečné mechanické zpracování. To je zásadní rozdíl oproti domácím receptům.

Další důležitý prvek je voda. V běžných receptech ji lidé vynechávají, ale norma ji používá záměrně – zlepšuje šťavnatost a pomáhá struktuře.

V českých podmínkách se používá hlavně vepřové maso. Ne kvůli tradici, ale protože má vhodný poměr tuku a chová se stabilně při tepelné úpravě.

Zdroj: článek Čevabčiči podle norem: přesné složení a postup

Příběh

Ve svém příspěvku VÝPOČET SCHODŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel FRANTIŠEK ROZMANIT.

Jak spočítám počet a výšku schodů.Stavební výška je 138 cm a délka je 418 cm.Jedná se o venkovní schodiště.Děkuji F.Rozmanit.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Honza.

Ještě k tomu výpočtu schodů. Na délku schodiště 418cm vychází na 9 schodů délka nášlapu cca 46cm, což je moc. Toto je potřeba řešit nahoře schodiště podestou. Měla by být dlouhá cca 1,5m, potom délka nášlapu bude vycházet kolem 30cm, což je už přijatelné. Toto je opět z důvodu pohodlnější chůze po schodech.
S pozdravem Honza.

Zdroj: příběh Výpočet schodů

Výpočet schodišťového stupně

Pohodlné schodiště by mělo mít sklon 25–35°. Projektanti a architekti mají s touto činností bohatou zkušenost, schodiště je jedna ze základních věcí v dispozici domu a musí se spočítat velmi přesně. Dodatečné korekce jsou v případě schodiště velice komplikované.

Základní výpočet schodiště

Prostor pro schodiště – v případě návrhu nového domu je výhodou možná změna dispozice tak, aby schodiště bylo ideální i ve vztahu k ostatním místnostem. V rekonstrukcích se někdy dostáváme k hodnotám na hraně pohodlnosti či použitelnosti dle dostupného prostoru.

Určíme si konstrukční výšku – je to výška, kterou musí schodiště překonat od čisté podlahy nástupního podlaží k čisté podlaze výstupního podlaží (zkratka KV).

Prostým matematickým dělením zjistíme, kolik je nutno mít stupňů k překonání výšky (zkratka N) a jak tento stupeň bude vysoký (zkratka V). Všechny stupně na schodišti musí mít stejnou výšku.

Šířka stupně (zkratka Š) se dopočítá ze vztahu Š = 630 – 2 x V mm (možno snížit až na 600, odvozeno od délky lidského kroku) a spočítáme i sklon schodiště.

Délku ramene (zkratka D) vypočítáme (například 8 výšek znamená 7 šířek).

Vzorce pro výpočty schodů:

1) Počet stupňů N = KV : V

2) Výška stupně V = KV : N

3) Šířka stupně Š = 630 – 2 x V

4) Délka schodišťového ramene – jednoramenné L = Š x (N – 1)

5) Délka schodišťového ramene – dvouramenné L = Š x (N : 2 – 1)

6) Sklon schodiště a = arctg V : Š

7) Délka ramene D = Š x N

8) Podchodná výška ramene Hp = 1 500 + (750 : cos a)

9) Průchodná výška ramene Hpr = 750 + (1 500 x cos a) (hodnota musí být vyšší než 1 900 mm)

Zdroj: článek Výpočet schodů

Příběh

Ve svém příspěvku VÝŠKA SCHODŮ NORMA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Daňhelová.

Při opravě vstupních prostor bytového domu o 9 vchodech děláme nové venkovní schody.Vždy jsou 2. Protože dům je dlouhý a je nestejná výška od terénu, jde nám o zjištění, zda mohou u 1 vstupu být schody 20 cm vysoké a jak musí být zabezpečen přesah schodnice.
Děkuji Daňhelová

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Reagovat

Zdroj: příběh Výška schodů norma

Žlutě kvetoucí okrasné keře

Keře jsou na zahradě ideální kulisou, která vytváří pocit stálosti. Nejlépe uděláme, když vybereme rostliny různé výšky a rozličného tvaru a strategicky je rozmístíme. Keře kvetoucí výraznými barvami kombinujeme s těmi, jejichž květy jsou poněkud mdlé.

Keře mohou být dekorativní svým tvarem, nebo květy, které často voní, či barevnými listy, často i svými ozdobnými plody. K celkovému vzhledu přispívají v neposlední řadě také stonky, které mívají často charakteristickou texturu.

Keře jsou rostliny s dřevnatými stonky, které se obvykle rozvětvují od báze a vytvářejí množství postranních stonků přímo ze země nebo kousek nad její úrovní. Tím se liší od stromů, které mají jen jeden kmen, ale do jisté míry se obě skupiny překrývají. Některé z okrasných keřů vypadají zajímavě i několik ročních období, jiné pouze jedno. Většinou jsou snadno dostupné a s jejich pěstováním není velká práce. Všechny však potřebují odpovídající prostor, aby se mohly rozvíjet. Volné místo můžeme do doby, než dorostou, zaplnit přechodnou výsadbou.

Žlutě kvetoucích keřů je velké množství, níže je uvedeno několik druhů pro inspiraci.

Buxus zimostrázový

Jedná se o keř (Buxus sempervirens), který dorůstá do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, květy žluté. Má rád slunce nebo polostín.

Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních buxusů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu.

Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.

Dřišťál Juliin

Tento keř (Berberis julianae) dorůstá do výšky 2,5 m, je listnatý neopadavý, listy má zelené, květy žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.

Dřišťál je stálezelený trnitý keř vzpřímeného tvaru. V květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Tento keř snese všechny typy půd.

Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.

Brslen evropský

Jedná se o listnatý opadavý keř (Euonymus europaeus) dorůstající až do výšky 5 m. Barva listů je zelená, keř vykvétá v září až říjnu nápadnými žlutými květy. Má rád polostín.

Listy tohoto brslenu jsou řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem je 4pouzdrá růžová až karmínově červe

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Žlutě kvetoucí okrasné keře

Schodiště s podestou neboli dvouramenné

Podesta neboli odpočívadlo je vodorovný mezistupeň, který odděluje ramena schodiště. Schody jsou tedy rozdělené na dvě části a chůze po nich je tak mnohem pohodlnější, funkčnější a bezpečnější.

Tento typ schodů se převážně používá v bytech s velkým půdorysem a v mezipodlažích, která mají okna a dveře do dalších místností. Podesta se dá využívat i jako odpočívadlo tam, kde je velké převýšení mezi podlažími.

Zdroj: článek Výpočet schodů

Poradna

V naší poradně s názvem JAK UPLEST RAGLÁNOVI RUKÁV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.

Jak se plete raglánov svetr ,každý dil zvlášť? Poradi někdo prosim ale začínam s pletenim tak radit jak pro blbe

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Ivano, tenhle dotaz je úplně v pořádku. Raglánový svetr je sice „strašák“, ale když se rozloží na malé kroky, je to vlastně logická skládačka. Vysvětlím ti to opravdu od úplného začátku, bez zkratek a bez předpokladů, že už něco víš.

Budeme mluvit o variantě „každý díl zvlášť“ – tedy zadní díl, přední díl a dva rukávy, které se pak sešijí. To je pro začátečníka často nejpřehlednější cesta.


---

CO JE RAGLÁN A V ČEM JE JINÝ
Raglán poznáš podle toho, že rukávy nejsou všité rovně, ale vedou šikmo od podpaží až ke krku. Ty šikmé linie se nazývají raglánové linie.

U pletení „každý díl zvlášť“ znamená raglán tohle: – nejdřív pleteš rovný obdélník
– pak začneš ubírat oka šikmo
– tím vznikne ten typický raglánový tvar

Žádná magie. Jen ubírání ok.


---

Z ČEHO SE SVETR SKLÁDÁ
Svetr se skládá ze čtyř samostatných kusů:

1. zadní díl


2. přední díl


3. levý rukáv


4. pravý rukáv



Všechny se pletou od spodního lemu nahoru.


---

ZADNÍ DÍL – ÚPLNÝ ZÁKLAD
Tohle je nejjednodušší část, ideální na rozjetí.

Jak na to: – nahodíš oka podle návodu (nebo velikosti)
– upleteš spodní lem (např. hladce/obrace, pružný vzor)
– pokračuješ rovně nahoru (většinou hladce)

Dokud se nedostaneš do výšky podpaží.

Teď přijde raglán.

RAGLÁN NA ZADNÍM DÍLU: – na začátku i na konci každé lícové řady
– ubereš 1 oko
– tohle opakuješ v každé druhé řadě

Tím se okraje začnou šikmo zužovat směrem ke krku.

Zadní díl se většinou neuzavírá do výstřihu, jen se doplete do potřebné výšky a oka se odloží nebo uzavřou.


---

PŘEDNÍ DÍL – PODOBNÝ, JEN S VÝSTŘIHEM
Začátek je úplně stejný jako zadní díl: – lem
– rovně nahoru
– raglánové ubírání na obou stranách

Rozdíl přijde u krku.

VÝSTŘIH: – v určité výšce uzavřeš prostřední oka
– dál pleteš levou a pravou polovinu zvlášť
– u krku ubíráš oka, aby vznikl oblouk

Tohle zní složitě, ale je to jen: – trochu zavřeš
– pak občas ubereš jedno oko u krku

Nic víc.


---

RUKÁVY – UŽŠÍ, ALE STEJNÁ LOGIKA
Rukáv je vlastně úzký obdélník, který se nahoře zužuje.

Postup: – nahodíš méně ok než na tělo
– upleteš lem rukávu
– pleteš nahoru a postupně přidáváš oka (aby rukáv nebyl úzký)

Když jsi v podpaží: – začneš raglánové ubírání
– ale jen na jedné straně rukávu v každé řadě

Výsledkem je šikmá hrana, která krásně sedne k tělu svetru.


---

SEŠÍVÁNÍ – POSLEDNÍ KROK
Až máš: – zadní díl
– přední díl
– oba rukávy

Všechno sešiješ: – nejdřív raglánové švy
– pak boky
– nakonec rukávy

Používá se matracový steh nebo obyčejné sešití – žádná věda.


---

DŮLEŽITÉ UKLIDNĚNÍ NA ZÁVĚR
Pokud: – ti uteče oko
– zapomeneš ubrat
– něco vypářeš

Tak je to naprosto normální. Každá pletařka, i ta zkušená, párá. Pletení není o dokonalosti, ale o rytmu a trpělivosti.

Pokud budeš chtít: – můžu ti to rozepsat doslova po řadách.
Nyní jsem ti alespoň vytvořila jednoduchý náčrt raglánu (bez textu, jen tvary), který ti zde přikládám.

Zdroj: příběh Jak uplest raglánovi rukáv

Moje zkušenost: test 3 receptů v praxi

Když jsem začal řešit, proč mi čevabčiči nefunguje, rozhodl jsem se to vzít systematicky. Udělal jsem tři různé varianty během tří dnů.

Den 1 – domácí klasika

Přidal jsem vejce, strouhanku a směs koření. Už při tvarování bylo jasné, že směs není stabilní. Při smažení se rozpadala při prvním otočení. Na pánvi zůstaly kusy masa a výsledek byl spíš karbanátek.

Den 2 – internetový recept

Bez vajec, ale s hodně kořením. Výsledek držel o něco lépe, ale chuť byla těžká a překořeněná. Navíc při smažení část kusů popraskala.

Den 3 – norma

Jen maso, sůl, voda, česnek, pepř. Nic víc. Ale tentokrát jsem maso míchal téměř 5 minut.

Rozdíl byl okamžitý. Směs byla lepivá, táhlá a kompaktní. Při smažení držela tvar a vytvořila pevnou strukturu.

Klíčový moment: když jsem vzal kousek do ruky, držel pohromadě jako plastelína. To jsem u předchozích pokusů neměl.

Časová osa výsledku

Den Postup Výsledek
1 vejce + strouhanka rozpad
2 více koření špatná chuť
3 norma + míchání perfektní struktura

Ten třetí den byl zlom. A od té doby už jiný postup nepoužívám.

Správně promíchaná masová směs – lepivá a soudržná.

Zdroj: článek Čevabčiči podle norem: přesné složení a postup

Příběh

Ve svém příspěvku BUXUS ZIMOSTRÁZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rosta.

Vážení poradte, už dvakrát jsem sedil buxus do nádob 0,90cm po 5.kusech a vždy mi uschnul.Vadí jim slunko nebo malo vláhy ,nebo jsou zasazeny jen v rašelině a při zálivce rychle voda odteče a trpi suchem. další dotaz nasadil jsem si na zahradu větvičky buxusu a v tomto parném létě se mi zdá žejich spálilo slunce ,jsou ještě zelená musím je odstranit nebo je necht ještě jestli se spamatují
Děkuji za odpověd Rosta

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Matěj.

Pěstovat buksus v rašelině je nesmysl. Rašelina je moc kyselá a to buksus nemá rád. Je potřeba použít hlínu drnovku s pískem a trochou vápence. Na dno nádoby je potřeba dát drenáž z keramzitu do výšky 10% z výšky nádoby. Nádobu je potřeba opatřit miskou na přebytečnou vodu. Buksus v nadobách je potřeba zalévat i v zimě, když nemrzne.
No a s tím buksusem na zahrádce to nevím, protože nepíšeš jestli a jak hodně měl vyvynuté kořeny a taky do jaké zeminy si ho dal. Nezakořeněné větvičky napíchané do země těžko prežijí, obzvláště ta horka, která teď u nás máme. Sazeničky je třeba pořádně předpěstovat, aby vytvořily hutný kořenový bal, a až pak je vysadit na stanoviště s pravidelnou zálivkou.

Zdroj: příběh BUXUS ZIMOSTRÁZ

Keře s bílými květy

Pokud chcete svou zahradu ozdobit bíle kvetoucím keřem, můžete vybírat z kultivarů těchto známých druhů: kdoulovec, čilimník, hroznovec, ibišek, hortenzie, tavolník, šeřík, kalina, vajgélie, trojpuk.

Kdoulovec

Kultivar Chaenomeles x superba ´Nivalis´je opadavý listnatý keř dorůstající do výšky 1,5 až 2 m. Kvete v březnu a dubnu. Vhodný je do skupin, jako živý plot nebo coby solitér. Lze jej dobře tvarovat řezem.

Zde fotografie kultivaru kdoulovec.

Čilimník

Kultivar Cytisus praecox ´Albus´ je zelený metlovitý keřík, dorůstající do výšky okolo 1,5 m. Kvete v květnu a červnu. Po odkvětu je nutný hluboký řez, ale určitě neřežte až do starého dřeva. Vyžaduje lehčí, písčité půdy a slunné stanoviště. Ve stínu totiž málo kvete a špatně vyzrávají nové výhony, které pak v zimě snadno namrzají.

Zde fotografie kultivaru čilimník.

Hroznovec

Kultivar Exochorda x macrantha ´The Bride´ dorůstá cca do výšky 1 m. Listy jsou opadavé, obvejčité, až 7 cm dlouhé, raší poměrně brzy zjara. Keř kvete v květnu poměrně velkými jednoduchými květy uspořádanými v hroznech. Květy nejsou vonné a objevují se na loňských výhonech (řez tedy provádějte ihned po odkvětu). Tvar keře je zaoblený a přepadavý. Hroznovec roste pomalu a hustě, je to nenáročná dřevina, vhodná téměř do všech podmínek.

Zde fotografie kultivaru hroznovec.

Ibišek

Kultivar Hibiscus syriacus ´China Chiffon´ dorůstá do výšky 1,5 až 2,5 m, kvete v srpnu až září nápadnými plnými bílými květy s červeným středem. Listy raší na jaře dost pozdě, jsou trojlaločné, hrubě zubaté. S podzimem se zbarvují do žluta a opadávají. Tento kultivar je mrazuvzdorný.

Na zeminu je nenáročný, přizpůsobí se téměř jakékoliv půdě. Vyhovuje mu spíš mírně vlhká půda, ale pozor na přemokření. Vysazuje se na slunné stanoviště. Řez provádějte jen tehdy, je-li to nutné. Vysazujte je jako menší solitéry nebo do skupin keřů. Přihnojujte kvůli lepšímu kvetení.

Zde naleznete fotografie ibišku.

Tavolník

Kultivar Spiraea japonica ´Albiflora´ je opadavý nízký keř dorůstající cca do výšky jednoho metru. List je zelený, květy se objevují v červnu až srpnu. Roste vzpřímeně, jde o nenáročný keř, který lze každoročně tvarovat řezem.

Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout kultivar tavolníku.

Kalina

Kultivar Viburnum plicatum ´Kilimadjaro´ dorůstá do výšky necelých dvou metrů. Čistě bílé květy jsou složené ve vrcholových latách, vyrůstají po celé délce vodorovných větví a ve velkém množství se objevují od konce května až do června. Opadavé listy jsou podlouhle vejčité, zelené, na rubu šedavé, chlupaté, na podzim se barví do fialova. Na keři jsou mí

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Nejoblíbenější keře

Příběh

Ve svém příspěvku BETONOVÁ SMĚS NA VENKOVNÍ POUŽITÍ POMĚR PÍSEK CEMENT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří hauer.

potřeboval jsem poradit jaký beton mám namíchat na část základu z tvárnic jako věnec.Tvárnice jsou staré se dvěma dutinami.Věnec bude jen na jedné ze čtyř stran v rozměrech 150 x 100 x 3500 šířka výška délka. Tvárnice jsou do výšky 1m a na betonový pás bude postavena zeď z porobetonu do výšky cca 2m. Vše bude čelit vlivúm počasí ze západu.Jsem ve věku 74 l a nevím zda vám dotaz dorazí. Pokud se to povede budu rád a předem děkuji. S pozdravem Hauer Jiří

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Antonín.

K přípravě betonu použijte Portlandský cement CEM I 42,5 R, říční písek frakce 0,5 až 3 mm, kamenivo frakce 10 až 20 mm, plastifikátor od firmy Den Braven a provzdušňovač. Beton připravte smícháním dvou dílů kameniva, dvou dílů písku a jednoho a půl dílu cementu. Přidáním plastifikátoru se sníží množství potřebné vody, proto ji přidávejte pomalu a jen tak, aby směs byla vlhká. Když bude směs přemokřená, tak to bude mít negativní dopad na výslednou pevnost a životnost betonu. Když to přeženete s vodou, tak jednoduše přidejte všechny ostatní přísady v uvedeném poměru. Beton připravte v míchačce a nechte míchat alespoň 15 minut, aby se uplatnil provzdušňovač, který ochrání beton před mrazem. Takový beton pak vydrží být pevný i více než sto let.

Zdroj: příběh Betonová směs na venkovní použití poměr písek cement

Ideální výška postele

Volba výšky postele je věc poměrně individuální. Ideální výška se pohybuje mezi 45 a 55 cm. Pro seniory se doporučuje ještě minimálně o 10 cm více. Díky pestré nabídce dnes není problém takové postele sehnat. Existuje samozřejmě i možnost výroby postele na míru. Žádná norma pro výšku postele není. Máte-li postel nízkou a moc vám nevyhovuje, zkuste nahnat potřebné centimetry výškou matrace. Maximální výška matrace činí 26 cm.

A jaká jsou pozitiva či negativa obou zmíněných variant? Výška lehací plochy vyplývá především z potřeby usnadnit opouštění lože a pohodlné usednutí. Za optimální výšku se považuje 42–45 cm. U osob nemocných a starých lze výšku zvýšit na 50–60 cm. Maximální výška lehací plochy, která umožňuje pohodlné stlaní je 85 cm. A naopak z hlediska snadného úklidu pod postelí je nezbytná minimální výška spodní úrovně konstrukce od podlahy 25 cm.

Zdroj: článek Nízká postel

Fuchsie

Fuchsie je rostlina mnoha tvarů a podob. Existuje více než deset tisíc odrůd, které se liší odolností, vhodným místem pro pěstování, ale především svým vzhledem. Fuchsie mohou být vzpřímené, převislé i polopřevislé, ale také jednoduché, plnokvěté, i s poloplnými květy. Některé vysoce odolné odrůdy můžete pěstovat na záhonu jako keřík či stromek, v našich podmínkách se ale nejčastěji pěstují v truhlících a květináčích. Co mají většinou společné všechny, je, že se dobře množí, a pokud správně nastudujete vybranou odrůdu, tak se i snadno pěstují. Abyste se pro začátek ve fuchsiích alespoň trochu zorientovali, na následujících řádcích najdete malý přehled několika druhů.

  • Fuchsie Florabelle – je jedním ze známějších odrůd pěstovaných u nás. Tato rostlina se množí nejčastěji semeny, pokud ji včas vysejete, nejen že se v tomtéž roce dočkáte mnoha květů, ale zároveň bude rostlina hodně bohatá. Květy bývají menší, zato jich bývá opravdu spousta. Výška rostliny se pohybuje kolem 30 cm, ale šířka až k 60 cm.
  • Fuchsie Gartenmeister Bonstedt – odrůda s malými květy, kterých se dočkáte velmi brzy. Většinou se pěstuje ve smíšených záhonech, dorůstá do výšky 60 cm a šíře kolem 45 cm.
  • Fuchsie Harry Gray – tato odrůda vám vydrží kvést celé léto, a to středně velkými, plnými květy. Jde o převislou rostlinu pěstovanou nejčastěji v závěsných nádobách nebo na okrajích smíšených záhonů, rozrůstá se do šíře 30 až 45 cm.
  • Fuchsie Cascade – je jednou z nejlepších odrůd pro závěsné nádoby, má dlouhé, kaskádovité květy. Její stonky dorůstají do délky kolem 60 cm, rostlina se rozrůstá do šíře 30 až 45 cm.
  • Fuchsie Genii – tato odrůda vám nejlépe vynikne na polostinném místě, kde ukáže svou zvláštnost zlatavými listy. Pokud ji necháte ve stínu, budou listy zelené. Někoho, kdo tuto rostlinu nezná, by to mohlo zaskočit, že se s rostlinou něco děje, když listy žloutnou, ale nemusíte se ničeho obávat, u této odrůdy to tak má být. Můžete ji pěstovat na záhonech, ale na zimu ji raději přesuňte do domu. Možná by vám venku přečkala, pokud nebude zima extra krutá, ale pravděpodobnější je, že byste o rostlinu přišli. Ani tato fuchsie nezůstane bez krásných květů, roste do výšky i šířky kolem 30 cm.
  • Fuchsie Lena – tato odrůda je velmi nenáročná na pěstování, nejčastěji se umísťuje do smíšených záhonů. Dorůstá do výšky kolem 90 cm a šířky 60 cm.
  • Fuchsie Mission Bells – je odrůda pěstovaná buď na kmínku, nebo jako keř, bývá obalena jednoduchými květy a dorůstá do výšky kolem 50 cm a do šířky 30 až 45 cm.
  • Fuchsie Mrs Pople – tato odrůda bývá často v mírnýc

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jaké balkónové rostliny vybrat na sever a do stínu?

Příběh

Ve svém příspěvku ODRŮDY MAGNOLIÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír Mikeš.

Prosím o radu zda se prodává na našem trhu magnolie dorůstající výšky 2-3 m. Děkuji za odpověď. Někde jsem o takové odrůdě četl a viděl jsem ji na obrázku,ale nemohu ten časopis najít. Děkuji za info .

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vladimír Mikeš.

Prosím o radu o odrůdách magnolií dorůstajících výšky 2 max 3 metrů. Děkuji za info

Zdroj: příběh Odrůdy magnolií

Mini konifery

Zakrslé konifery jsou krásným a zajímavým způsobem, jak vnést celoroční texturu do jakékoli krajiny, bez ohledu na její velikost. Zatímco v zahradách vypadají atraktivně po celý rok, konifery skutečně vyniknou v zimě, kdy listnaté rostliny přecházejí do období klidu.

Konifery patří mezi nejvyšší, nejstarší a největší rostliny na Zemi a mnoho majitelů domů, kteří se potýkají se stínem od velkých stálezelených stromů, může váhat s zaváděním dalších jehličnanů do svých zahrad. Jejich zakrslé mini protějšky jsou mnohem menší a rostou pomaleji a dorůstají výšky pouhých 90–4,5 metru. Jejich kompaktní velikost a široká škála tvarů, barev a forem dělají z jehličnanů všestranný a vítaný zimní doplněk do jakéhokoli prostředí, od balkonových zahrad přes městskou krajinu až po rozsáhlé obytné domy.

7 oblíbených zakrslých konifer do zahrady

Každý podzim zahradní centra posilují svou nabídku unikátních, vysoce kvalitních zakrslých jehličnanů, aby vaše zahradní aranžmá v květináčích s příchodem zimních měsíců zaujalo svým atraktivním vzhledem. Zde je několik oblíbených odrůd mini konifer:

Cypřiš velkoplodý – Cupressus macrocarpa

Tento citronový cypřiš zůstává oblíbenou trvalkou v zahradách. S jasně žlutým, hebkým jehličím s citronovou vůní vytváří úzký, vzpřímený dojem v květináčích nebo v zahradě. Dorůstá výšky 2,4 metru a šířky 0,9 metru, vhodné na plné slunce i do polostínu.

Jalovec modrý – Juniperus squamata

Tento kompaktní jalovec je známý svými výraznými, stříbřitě modrými jehličkovitými listy, které tvoří hustý, zaoblený tvar. Jeho pomalu rostoucí povaha a zářivá barva z něj činí vynikající doplněk skalek, záhonů nebo jako akcentní rostlinu. Dorůstá výšky 90 cm a šířky 120 cm, na plném slunci.

Smrk ztepilý – Picea abies

Tento zakrslý stálezelený strom má husté, tmavě zelené jehličí, které tvoří nízký, zaoblený kopeček. Jeho kompaktní velikost a úhledný, symetrický tvar z něj činí vynikající volbu pro skalky, záhony nebo malé prostory. Dorůstá výšky 45 cm a šířky 45 cm, vhodné na plné až polosluneční místo.

Černý drak japonský cedr – Cryptomeria japonica

Tento japonský cedr má tmavé, tuhé, prstovité, sytě zelené větve, které tvoří zaoblený tvar. Je ideální jako ústřední bod poblíž domu. Dorůstá výšky až 3 metry a šířky 1,8 metru (pro menší exemplář zvolte 'Little Diamond'); pěstuje se na plném slunci, ale prosperovat bude i v polostínu.

Jedle kanadská – Tsuga canadensis

Tato majestátní kanadská jedlovka má půvabné klenuté větve a nízký, kopcovitý tvar. Na začátku jara se projevuje úchvatným odrůstáním zářivě zlatých výhonků, které v létě blednou do jemnější zlatozelené barvy. Dorůstá výšky

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Konifery

Poradna

V naší poradně s názvem ZLUTY KER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Musilova.

Dobry den.
Chtela bych Vas poprosit o pomoc.Pred peti lety jsem si ze seminka vypestovala tento ker.Mela to byt Planouci pochoden.Je mi jasne,ze ta to neni.Ted kerik poprve vykvetl.Mam z neho radost,ale nevim jak se jmenuje a jak o nej pecovat a do jake vysky vyroste.
Pokud vite o jaky ker se jedna,budu moc rada za odpoved.
Moc dekuji.Musilova

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

To se vám podařilo vypěstovat štědřenec. Štědřence jsou nevelké stromy a keře dorůstající výšky až 7 metrů a jsou celkem tři známí zástupci: alpský, odvislý a Watererův. Navzájem si jsou velmi podobní, ale vyžadují odlišné pěstební podmínky. Štědřence mají zelenou kůru a vzpřímené nebo převislé větve, na kterých vyrůstají trojčetné listy, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky, a na zimu opadávají. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, uspořádané v bohatých převislých hroznech a proto se jim často říká zlatý déšť (stejně jako naší známé zlatici). Kalich květu je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným dvěma zuby a dolním trojzubím. Pavéza (největší okvětní list) je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Plody štědřence - lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny jsou slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen, která jsou velmi jedovatá pro všechny živočichy! K otravě dítěte stačí spolknout dvě semena nebo sníst pět květů z této rostliny, takže pozornost je na místě.
Pěstování štědřence musí naplňovat podmínky jeho domoviny, kterou je oblast jižní Evropy. Nejlépe se jim daří na plném slunci, ale přežijí i v polostínu. U zeminy je to trochu potíž, protože je nutné přesně vědět, o kterého zástupce štědřence jde. Štědřenec odvislý potřebuje zásaditou zeminu, je vápnomilný a štědřenec alpský naopak vyžaduje kyselou půdu (rašelina). Štědřence při tvarování nesnášejí hlubší řez, ze starého dřeva neobrazí a zemřou. Množí se výsevem semen, která je třeba před výsevem krátce spařit. Dále je možné štědřence množit letním očkováním na štědřenec odvislý nebo roubováním. Štědřenec Watererův lze množit dřevitými řízky, které se řežou již v první polovině října. Množení je možné i letními řízky. Na podnože štědřence odvislého nebo i alpského lze roubovat i jiné dřeviny, například hlodáš, jehlici nebo čilimník - dosáhne se pak úchvatných chimér s nekonečnou variací barevnosti květů.
Pro inspiraci k tomu, co lze se štědřenci dokázat v zahradní architektuře, můžete shlédnout následující fotografie: https://www.google.com/sear…

Zdroj: příběh Zluty ker

Nejúčinnější rostliny

Lady Palma

Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.

Botanický název – Rhapis excelsa

Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.

Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.

  • Pochází z jihovýchodní Číny.
  • Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
  • Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
  • Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
  • Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
  • Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
  • Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
  • Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
  • Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.

Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.

Rubber Plant – Fíkus

Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.

Botanický název – Ficus elastica

Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.

Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Nekvetoucí rostliny, které čistí vzduch

Poradna

V naší poradně s názvem JAK DALEKO OD PLOTU ZASADIT TÚJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiri.

v r.2006 jsem koupil chatu se zahradou cca 550m2. rozhodl jsem se ze mezi sousedy,(kde jiz meli na hranici plot, resp. sloupky s lanem)vysadim tuje. zacal jsem vysazovat a soused nic nenamital ani neprotestoval. poridili jsme si maleho psika ktery mezi tujemi obcas k sousedum utikal. asi pred 2 lety jsem se proto rozhodl ze na ty jejich sloupky s lanem pripevnim 1m vysoky drateny plot. soused opet nic nerikal ani nenamital tak jsem plot dokoncil.
v posledni dobe sousedi namitaji ze se jim spatne pleje trava mezi plotem a tujemi ze jsem mel tuje vysadit 1.5m
od hranice pozemku. rikal jsem ze kdyby tenkrat rekli ze to mam vysadit dale od hranice tak bych to urcite udelal.
podotykam ze tuje jsou cca 2m+ vysoke a striham je i z jejich strany aby nepresahovaly pres ten plot. neni to vyhrocena situace ale sousedi se sem tam zminuji.
vidite zde nejake reseni? ja bych mel tato:
1.zrusit ten drateny plot
2. vyrubat cca 80tuji
3. udelat gesto a dat sousedum tu cast pozemku tedy posunout hranici smerem k memu
diky za info jiri

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Z vašeho textu je patrné, že jste muž činu a při pracích na svém vás moc nezajímá okolí. Tak tomu bylo při výsadbě tújí i při instalaci pletiva na cizí sloupky. V obou případech jste pouze očekával reakci, ale aktivně jste nikoho se svými záměry předem nekonfrontoval. To nyní vyústilo v situaci, kterou zažíváte. Sousedé jsou naštěstí tolerantní a jenom občas brblají, jak píšete. Nicméně vám dali jasně najevo, co je v souvislosti s vašimi tújemi trápí, a to je ztížená možnost pletí trávy. A pokud zmiňují vzdálenost od hranice pozemku, tak tím zároveň nepřímo říkají, že jim vadí i vysoký vzrůst tújí.
Co s tím dělat? Sednout si jako rozumní lidé a vyříkat si co vše sousedé vidí jako problémové a pak se aktivně na odstranění problému podílet. Pokud jde o ztíženou možnost pletí, tak navrhnout, že o tento kus povrchu se postaráte, aby tam nerostla žádná tráva, což docílíte herbicidem nebo vhodnou půdokryvnou ušlechtilou rostlinou. Pokud vadí výška tújí, tak provést jejich sestřih, aby byly uvedeny do výšky, která bude akceptovatelná pro vaše sousedy. Toto je mnohem levnější a příjemnější řešení, než kterýkoliv z vámi uváděných tří návrhů. Základem je komunikace a utužování dobrých sousedských vztahů. Pokud s tím máte problém, prodejte to a najděte si parcelu kdekoliv na samotě.

Zdroj: příběh Jak daleko od plotu zasadit túje

Výstavba fóliového zahradního jezírka

Vytyčení fóliového jezírka

Máme připravené plány, víme, jak má naše jezírko vypadat, můžeme tedy začít s jeho budováním. Než vezmete do ruky krumpáč a lopatu, je dobré si samotné jezírko vytyčit. Dobře vám k tomu poslouží jakýkoliv sypký materiál, například písek, nemáte-li nic takového po ruce, zvolte dřevěné kolíky, vyznačte si nejen obvod samotného jezírka dle připraveného nákresu, ale také jednotlivé změny hloubky jezírka. Bude se vám pak lépe pracovat.

Výkopové práce pro zahradní jezírko

Nyní máte před sebou tu nejnáročnější fyzickou práci. Jestliže si na ni netroufáte nebo jste zvolili koupací jezírko větších rozměrů, doporučuji buď techniku, která těžkou práci udělá za vás, nebo pomocnou sílu, záleží na vaší kondici. S výkopovými pracemi postupujte dle svého nákresu. Je lepší dodržovat jednotlivé výšky dna pomocí kaskádovitých schodů, aby pak nedocházelo k sesouvání podkladu či rostlin.

Příprava před položením fólie

Máte-li jezírko vykopané a jste s jeho tvarem, hloubkou i jednotlivými vrstvami spokojeni, můžete pokračovat dále. Celý povrch vykopaného jezírka by měl být bez ostrých předmětů, aby nedocházelo k protrhávání fólie. Dno i jednotlivé úrovně jezírka důkladně vysypte pískem ve vrstvě vysoké tři až pět centimetrů, i to bude bránit protržení fólie. Chcete-li dát jezírku maximální péči a máte-li představu, že jezírko bude zdobit vaši zahradu desítky let, aniž byste museli provádět složité opravy, použijte pod fólii geotextilii. Tu rozprostřete po celé ploše jezírka. Geotextilie nemusí být z jednoho kusu, může se skládat z několika kusů, ale měla by zakrývat celou plochu jezírka.

Nákup jezírkové fólie

Fólie pro zahradní jezírka je vyráběna v různých tloušťkách, u menších zahradních jezírek do pár metrů čtverečních můžete volit fólii o tloušťce 1 mm, u větší jezírek je doporučována fólie silná 1,5 mm. To, zda si vyberete český výrobek nebo zvolíte zahraniční značku, je čistě na vás, nezapomeňte však na to, že fólie by měla být odolná vůči UV záření, mrazuvzdorná a neměla by obsahovat škodlivé látky.

Při nákupu jezírkové fólie myslete na to, že plocha fólie se zvětší o hloubku jezírka a jednotlivá tvarování, abyste až na zahradě nezjistili, že je fólie krátká. Fólie se dají lepit k sobě speciálními lepidly a zároveň je možné opravovat protržená místa, a to i pod vodou.

Pokládání jezírkové fólie

Jezírko máte připravené k pomalému finišování. Vezměte jezírkovou fólii a opatrně ji rozprostřete na geotextilii. Nejlépe se vám s fólií bude pracovat v teplém počasí, bude poddajná a lépe tvarovatelná. Vytvarujte jednotlivé tvary a výškové úrovně jezírka. Fólii nikdy extrémně ne

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Budujeme fóliové zahradní jezírko

Příběh

Ve svém příspěvku JAK OSTRIHAT ZAHRADNI JUKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Valeria fojtik.

Dobry den potrebuji poradit s jukou .Mam 2stromy krasne kvetou letos maji 8 kvetu rostou jak do vysky tak do sirky.maji zhruba 3 - 4 m a potrebuji ji zkratit .je mozne je uriznout od zeme 1m? Poroste dal? Pri zmene pocasi a hlavne vetru a ze to tady fouka aby nam nespadla na barak.Nebo je mozne je presadit, nevim jak hluboko maji koreny. Dekuji Val. Anglie

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Valeria.

Fotka na dotaz jak ostrihat juku a zkratit kmen je li to mozne

Zdroj: příběh Jak ostrihat zahradni juku

Keře do stínu

Pokud hledáte rostliny pro stinný kout, tedy na východní či severní straně pozemku, můžete si vybrat například keře s bohatým olistěním a dlouhým obdobím kvetení, jako jsou pěnišníky. V místech, kde není příliš velký stín, se bude dařit kalinám, pustorylu či některým druhům tavolníku. Jestliže dáváte předost užitečným keřům před těmi okrasnými, pak budou ideální borůvky či brusinky. Když hledáte zeleň, která by ochránila vaše obydlí nejen před prachem či hlukem ze silnice, ale i před pohledy kolemjdoucích, vybírejte nejlépe mezi neopadavými druhy keřů, jako je tis nebo zimostráz. Pokud potřebujete rostlinu, která by jednak zakryla a zkrášlila holé plochy v místech pod stromy, jednak pomohla udržet vláhu u kořenů stromů, jsou tu půdopokryvné keře jako borůvka černá nebo tolokvěnka alpská. Toužíte-li po celoroční pestré barevné paletě, kombinujte keře s různými barvami listů (viz níže podkapitolka keře s červenými listy). Potřebujete-li osázet větší plochy, pak sáhněte po třezalce rozkladité, tavolníku nízkém či dřišťálu Thumbergově.

O některých keřích si něco víc povíme dále v našem příspěvku. Jestli vám však místo dlouhého povídání více vyhovuje stručný a jasný výčet, pak doporučujeme například bezvadnou přehlednou tabulku stínomilných keřů, z níž se dozvíte, které keře jsou okrasné listem, které květem či plodem; jestli jde o keř opadavý, stálezelený, nebo o jehličnan; jak moc vám vyroste; a v neposlední řadě, jaká půda je pro něj vyhovující. A kdo má raději to „povídání“, nechť se pustí do čtení následujících řádků, kde se blíže seznámíme s těmi nejoblíbenějšími keři.

Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)

Krásný neopadavý keř, který bude vaši zahradu zdobit celý rok. Hodí se zejména k tvorbě živých plotů a bývá vedena po stěnách budov, neboť může vyrůst až do výšky 5 metrů, přičemž jde o kompaktní hustý keř dobře tvarovatelný řezem. Hlohyni však lze využít také jako dekorativní solitér. Na jaře kvete bílými květy, na podzim ji zdobí oranžové až červené plody, které zůstávají na keřích tak dlouho, dokud je nesezobou ptáci. Listy jsou leskle zelené.

Hlohyni vyhovuje polostín, na půdu je nenáročná, jen nesmí být příliš kyselá. Dobře zvládá sucho.

Na těchto fotografiích si můžete hlohyni prohlédnout.

Zimostráz (Buxus sempervirens)

Jde asi o jednu z nejčastěji využívaných stálezelených rostlin v našich zahradách, neboť je vhodná jak do živých plotů, tak i jako solitér. Velmi dobře se tvaruje a můžete ji nechat růst i v nejrůznějších drátěných šablonách. Zimostráz neboli buxus má hned několik druhů a čeledí, všechny jsou však charakteristické svými tmavě zelenými listy. Vyšlechtěny jdou však už i form

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Nejoblíbenější keře

Poradna

V naší poradně s názvem HORTENZIE NÁROKY NA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Evelina Krejčová.

Prosím o radu. Zásilkovou službou zahradnické firmy jsem obdržela hortenzii "Vanille Fraise", která přišla v malém květináčku, dosti vyschlá. Protože chyběl návod k jejímu uchování do jara, kdy bude pravděpodobně vhodný čas na její zasazení do zahrady, prosím o radu, jak ji nejlépe uchovat v bytě do této doby. Firmě, která hortenzii dodala příliš nedůvěřuji, proto se obracím o radu na vás. S pozdravem a díky za odpověď E.Krejčová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Zasaďte hortenzii hned na své stanoviště, i když je právě začátek podzimu. Vykopejte díru tak hlubokou, aby se do ní vešel celý kořenový bal, a aby byla 2 až 3 krát tak široká, jako je její kořenový bal. Nastavte rostlinu v díře a naplňte ji z poloviny půdou. Pak přilijte vodu a počkejte než se vsákne. Pak zeminou naplňte zbytek díry. Je-li sucho a nebo stanoviště je suché, tak rostlinu občas zalijte až do prvních mrazů. Těsně před prvními mrazy hortenzii zakryjte mulčovací kůrou do výšky 40 - 60 cm a odkryjte až na jaře. Takto budete mít ze své hortenzie příští rok pěknou radost.

Zdroj: příběh Hortenzie nároky na pěstování

FAQ – často kladené otázky

Co jsou vepřová líčka a čím se liší od jiných částí masa?

Vepřová líčka jsou maso z lícní části hlavy prasete a vyznačují se vysokým obsahem kolagenu, díky kterému jsou po správné úpravě mimořádně šťavnatá a měkká.

Na rozdíl od běžných libových částí nejsou vepřová líčka vhodná pro rychlou přípravu. Vyžadují delší časnižší teplotu, aby se kolagen postupně přeměnil na želatinu. Právě tato vlastnost způsobuje, že maso po dlouhém tažení doslova měkne a omáčka získává přirozenou plnost bez nutnosti velkého zahušťování.

Proč jsou vepřová líčka po uvaření někdy tuhá?

Nejčastějším důvodem tuhosti je příliš krátká doba přípravy nebo vysoká teplota, při které se kolagen nestihne správně rozpustit.

Kolagen se nezačne měnit na želatinu okamžitě. Pokud maso rychle opečete nebo dusíte krátce, zůstane tuhé a suché. Řešením je vrátit líčka zpět do tekutiny, snížit teplotu a pokračovat v pomalém vaření. V praxi často platí, že líčka nejsou převařená, ale naopak nedovařená.

Jak dlouho se vaří nebo pečou vepřová líčka?

Doba přípravy vepřových líček se pohybuje obvykle mezi 2 až 6 hodinami podle zvoleného postupu a teploty.

Při dušení nebo pečení kolem 140–150 °C počítejte minimálně se dvěma až třemi hodinami. Při velmi pomalém tažení v troubě kolem 120 °C může příprava trvat i šest až osm hodin. Výhodou je, že maso se nepřipaluje a výsledek je extrémně jemný.

Jaká teplota je ideální pro přípravu vepřových líček?

Ideální teplota pro přípravu vepřových líček je nízká až střední, nejčastěji mezi 120–150 °C.

Při této teplotě má kolagen dostatek času se přeměnit na želatinu. Vyšší teploty sice zkrátí dobu přípravy, ale zvyšují riziko, že maso zůstane tuhé. Vepřová líčka patří mezi typická jídla, kde čas pracuje ve váš prospěch.

Je nutné vepřová líčka předem marinovat?

Marinování není nutné, ale může výrazně zlepšit chuť a strukturu masa.

V praxi se velmi osvědčilo alespoň jednoduché nasolení den předem. Sůl pronikne do masa a pomůže mu udržet šťavnatost. U výraznějších receptů, například na víně nebo pivu, se často marinuje přímo během dlouhého tažení, takže samostatná marináda není nutná.

Kolik tekutiny je potřeba při přípravě vepřových líček?

Líčka by měla být při přípravě alespoň zčásti ponořená v tekutině, ideálně do dvou třetin své výšky.

Tekutina je zásadní pro správnou přeměnu kolagenu. Bez ní se maso spíše peče než táhne a výsledek je horší. Použít lze vývar, víno, pivo nebo jejich kombinaci. Tekutina se během vaření redukuje a vytváří základ omáčky.

Dají se vepřová líčka připravit den dopředu?

Ano, vepřová líčka jsou ideální jídlo na přípravu den dopředu.

Po&

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Vepřová líčka – kompletní průvodce přípravou, chybami a recepty

Vybrané druhy klematisu

Klematis montana

Také zvaný jako plamének horský pochází z Asie, má červené květy, které vykvétají již koncem května. Může dosáhnout výšky až deseti metrů.

Plamének Jackmanův

Plamének Axmanův je o něco menší a může dorůst výšky 2,5 m. Patří k nejčastějším klematisům, má fialovomodré květy. Kvete během léta, a tak patří mezi pozdní plaménky.

Plamének plotní

Plamének může dorůst do výšky až 12 m. Květy jsou drobné, asi 2 cm v průměru a bílé barvy. Plamének plotní kvete v době od června do září.

Madame de Coultre

Tento druh klematisu patří k těm nejznámějším klematisům s bílým květem. Květ má velikost 15 cm. tento druh dorůstá výšky až 4 m.

Halley Hybrid

Jedná se o růžový druh klematisu, jehož okvětní lístky jsou jemně zvlněné na koncích. Květy jsou velké zhruba 15 cm. rostlina dorůstá do výšky 2 m.

The President

Tento druh je velmi nenáročný na pěstování, i proto je u zahrádkářů tak oblíbený. Dorůstá výšky 3 m a má purpurově modré květy protkané bílými nitkami. Jeho výhodou je i dlouhá doba květu, která může být až do října.

Zdroj: článek Klematis

Autoři uvedeného obsahu


jaká je nejlepší odrůda rajčat diskuze
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK