Fuchsie je rostlina mnoha tvarů a podob. Existuje více než deset tisíc odrůd, které se liší odolností, vhodným místem pro pěstování, ale především svým vzhledem. Fuchsie mohou být vzpřímené, převislé i polopřevislé, ale také jednoduché, plnokvěté, i s poloplnými květy. Některé vysoce odolné odrůdy můžete pěstovat na záhonu jako keřík či stromek, v našich podmínkách se ale nejčastěji pěstují v truhlících a květináčích. Co mají většinou společné všechny, je, že se dobře množí, a pokud správně nastudujete vybranou odrůdu, tak se i snadno pěstují. Abyste se pro začátek ve fuchsiích alespoň trochu zorientovali, na následujících řádcích najdete malý přehled několika druhů.
Fuchsie Florabelle – je jedním ze známějších odrůd pěstovaných u nás. Tato rostlina se množí nejčastěji semeny, pokud ji včas vysejete, nejen že se v tomtéž roce dočkáte mnoha květů, ale zároveň bude rostlina hodně bohatá. Květy bývají menší, zato jich bývá opravdu spousta. Výška rostliny se pohybuje kolem 30 cm, ale šířka až k 60 cm.
Fuchsie Gartenmeister Bonstedt – odrůda s malými květy, kterých se dočkáte velmi brzy. Většinou se pěstuje ve smíšených záhonech, dorůstá do výšky 60 cm a šíře kolem 45 cm.
Fuchsie Harry Gray – tato odrůda vám vydrží kvést celé léto, a to středně velkými, plnými květy. Jde o převislou rostlinu pěstovanou nejčastěji v závěsných nádobách nebo na okrajích smíšených záhonů, rozrůstá se do šíře 30 až 45 cm.
Fuchsie Cascade – je jednou z nejlepších odrůd pro závěsné nádoby, má dlouhé, kaskádovité květy. Její stonky dorůstají do délky kolem 60 cm, rostlina se rozrůstá do šíře 30 až 45 cm.
Fuchsie Genii – tato odrůda vám nejlépe vynikne na polostinném místě, kde ukáže svou zvláštnost zlatavými listy. Pokud ji necháte ve stínu, budou listy zelené. Někoho, kdo tuto rostlinu nezná, by to mohlo zaskočit, že se s rostlinou něco děje, když listy žloutnou, ale nemusíte se ničeho obávat, u této odrůdy to tak má být. Můžete ji pěstovat na záhonech, ale na zimu ji raději přesuňte do domu. Možná by vám venku přečkala, pokud nebude zima extra krutá, ale pravděpodobnější je, že byste o rostlinu přišli. Ani tato fuchsie nezůstane bez krásných květů, roste do výšky i šířky kolem 30 cm.
Fuchsie Lena – tato odrůda je velmi nenáročná na pěstování, nejčastěji se umísťuje do smíšených záhonů. Dorůstá do výšky kolem 90 cm a šířky 60 cm.
Fuchsie Mission Bells – je odrůda pěstovaná buď na kmínku, nebo jako keř, bývá obalena jednoduchými květy a dorůstá do výšky kolem 50 cm a do šířky 30 až 45 cm.
Fuchsie Mrs Pople – tato odrůda bývá často v mírnýc
V naší poradně s názvem ORCHIDEJ V MÍSTNOSTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Gabriela Řezníčková.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat jestli je nutné mít orchidej Phanaelopsis za oknem, ted jsem dostala tři nové krásné orchideje, ale bohužel už za oknem nemám pro ně místo, myslíte , že pokud je dám naproti oknu na poličky, že jim to nebude vadit, že nejsou přímo za oknem? Děkuji Gabriela
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Když jsou už rozkvetlé, tak může být rostlina i ve stínu. Světlo z okna je důležité pro opakované nasazení nových květů. Po přemístění do stínu jednou za deset dní namočte celý kořenový bal v kbelíku s odstátou vodou. Ponořte, zakvrdlejte a hned vytáhněte. Nechte okapat a vraťte rostlinu na místo, které vám vyhovuje. Po odkvětu přemístěte na světlé místo. Začněte přihnojovat a tešte se na nové květy.
Svazenka vratičolistá (Phacelia tanacetifolia) je rychle rostoucí a výnosná meziplodina pro využití na píci a na zelené hnojení. Skýtá více živinného humusu než vytrvalého a procesy tlení reziduí u ní probíhají rychleji než u ostatních rostlin na zelené hnojení.
Je využívaná jako meziplodina z hlediska boje proti plevelům. Ranější výsev (počátek července) po 70 dnech poskytuje 67,4 t na 1 ha hmoty a pozdější (počátek srpna) 164,5 t na 1 ha veškeré hmoty.
Mezi včelaři je svazenka oblíbená jako vynikající medonosná plodina. V poslední době nachází uplatnění také na svažitých pozemcích jako protierozní plodina, která se přes zimu ponechá na poli a na jaře se do ní vysévají zrniny nebo kukuřice na siláž.
Sklizeň zelené hmoty je možná již za 60 dnů po vysetí a skončit by měla nejpozději 10 dnů po začátku kvetení, protože v té době se již prudce zhoršuje kvalita píce. Píce svazenky má dobrou nutriční hodnotu a je ceněna pro vysoký obsah popelovin. Je doporučována jako vhodná meziplodina po okopaninách od poloviny srpna.
Svazenka se seje do hloubky 1,5 až 2 cm, hustota setí je 200 až 500 g na 100 m2.
V naší poradně s názvem DRACÉNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den, mám dracénu a tmavší byt, kvůli lodžií. Nebude jí vadit málo světla?? Děkuji Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Čím méně světla, tím užší listy a vyčouhlý kmínek. Rostlina bude žít i ve stínu, ale nebude tak pěkná, jako kdyby byla na plném slunci. Méně slunce znamená i méně hnojit, protože rostlina ve stínu nepotřebuje tolik živin.
Pokud hledáte rostliny pro stinný kout, tedy na východní či severní straně pozemku, můžete si vybrat například keře s bohatým olistěním a dlouhým obdobím kvetení, jako jsou pěnišníky. V místech, kde není příliš velký stín, se bude dařit kalinám, pustorylu či některým druhům tavolníku. Jestliže dáváte předost užitečným keřům před těmi okrasnými, pak budou ideální borůvky či brusinky. Když hledáte zeleň, která by ochránila vaše obydlí nejen před prachem či hlukem ze silnice, ale i před pohledy kolemjdoucích, vybírejte nejlépe mezi neopadavými druhy keřů, jako je tis nebo zimostráz. Pokud potřebujete rostlinu, která by jednak zakryla a zkrášlila holé plochy v místech pod stromy, jednak pomohla udržet vláhu u kořenů stromů, jsou tu půdopokryvné keře jako borůvka černá nebo tolokvěnka alpská. Toužíte-li po celoroční pestré barevné paletě, kombinujte keře s různými barvami listů (viz níže podkapitolka keře s červenými listy). Potřebujete-li osázet větší plochy, pak sáhněte po třezalce rozkladité, tavolníku nízkém či dřišťálu Thumbergově.
O některých keřích si něco víc povíme dále v našem příspěvku. Jestli vám však místo dlouhého povídání více vyhovuje stručný a jasný výčet, pak doporučujeme například bezvadnou přehlednou tabulku stínomilných keřů, z níž se dozvíte, které keře jsou okrasné listem, které květem či plodem; jestli jde o keř opadavý, stálezelený, nebo o jehličnan; jak moc vám vyroste; a v neposlední řadě, jaká půda je pro něj vyhovující. A kdo má raději to „povídání“, nechť se pustí do čtení následujících řádků, kde se blíže seznámíme s těmi nejoblíbenějšími keři.
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)
Krásný neopadavý keř, který bude vaši zahradu zdobit celý rok. Hodí se zejména k tvorbě živých plotů a bývá vedena po stěnách budov, neboť může vyrůst až do výšky 5 metrů, přičemž jde o kompaktní hustý keř dobře tvarovatelný řezem. Hlohyni však lze využít také jako dekorativní solitér. Na jaře kvete bílými květy, na podzim ji zdobí oranžové až červené plody, které zůstávají na keřích tak dlouho, dokud je nesezobou ptáci. Listy jsou leskle zelené.
Hlohyni vyhovuje polostín, na půdu je nenáročná, jen nesmí být příliš kyselá. Dobře zvládá sucho.
Jde asi o jednu z nejčastěji využívaných stálezelených rostlin v našich zahradách, neboť je vhodná jak do živých plotů, tak i jako solitér. Velmi dobře se tvaruje a můžete ji nechat růst i v nejrůznějších drátěných šablonách. Zimostráz neboli buxus má hned několik druhů a čeledí, všechny jsou však charakteristické svými tmavě zelenými listy. Vyšlechtěny jdou však už i form
Při nákupu orchideje věnujte pozornost několika faktorům:
název orchideje – pokud není uveden, měli byste se zeptat, o jaký druh se jedná
stav listů – zkontrolujte, aby listy nebyly poškozené, zvadlé, případně zda nejsou nemocné i kořeny
mokrý substrát – nekupujte rostlinu s přemokřeným substrátem, mohla by již začít zahnívat
umístění orchideje v obchodě – pokud si všimnete, že orchidej stojí v průvanu, raději ji nekupujte, mohou jí začít opadávat poupata
zvážit dobu nákupu – orchideje by se neměly nakupovat v extrémních teplotách, ať už ve velkých mrazech, nebo ve velkých vedrech
Pro začínající pěstitele orchidejí, amatéry, se doporučují například tyto druhy: Paphiopedilum (střevíčník), jehož některé variety lze pěstovat v pokoji; dále Pleione, která roste jako pozemní orchidej, vyskytuje se však i jako epifyt; Odontoglossum, kterému se říká vonoklas a je k dostání v mnoha květinářstvích. Také druhy Bifrenaria, Cattleya, Lycaste a Cymbidium by měly i začátečníkům přinést radost z květů i snadného pěstování.
Snad nejznámější a nejodolnější je Phalaenopsis, nádherně kvetoucí orchidej, která vydrží za okny bytů i několik let. V celoročně vytápěných bytech se bude na okenním parapetu dařit i druhu Vanda a některým zástupcům rodu Dendrobium. Tyto orchideje se cítí nejlépe při stálé teplotě kolem 20 °C, která na noc poklesne jen velmi mírně. Ani v jejich domovině se totiž teplota příliš nemění. Snesou samozřejmě i vyšší teplotu, ale jejich tropický původ rozhodně neznamená, že by jim svědčila výheň, protože rostou a kvetou ve stínu tropických pralesů, chráněné před spalujícím sluncem a při vyšší vzdušné vlhkosti. Potřebují sice dostatek světla, ale ne přímé slunce. Podle toho vybírejte jejich stanoviště. Nebude jim svědčit ani průvan u netěsnícího okna.
Phalaenopsis, Vanda a Dendrobium patří mezi druhy epifytické, to znamená, že v přírodě rostou na větvích stromů a živiny i vláhu přijímají vzdušnými kořeny, které volně splývají v prostoru. Takže jestli máte dostatek prostoru, můžete je i epifyticky pěstovat. Nejvhodnějším místem je terárium, do něhož položíte orchidej na větvi. Rostlina se přichytne jednoduchým způsobem pomocí neviditelného silonu ke kůře obalené mechem. Pak už jen stačí orchideji dopřát trochu času a sami uvidíte, že se pevně přivine. Důležitá je dostatečná vlhkost, nic tedy nezkazíte, když rostlinu budete alespoň dvakrát denně rosit rozprašovačem. Typ Vanda se ani jiným způsobem pěstovat nedá. Phalaenopsis můžete pěstovat v klasickém květináči.
Druhy pocházející z míst, kde jsou větší teplotní výkyvy (blíže k subtropickému pásu či ve vyš
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ ORCHIDEJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka bezáková.
Prosím,proč "gumovatí"olistění,děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Gumové nebo spíše vrásčité a kožovité listy se obvykle vyskytují na orchideích Phalaenopsis a Paphiopedilum a může to mít dva důvody: nedostatečná zálivka nebo tepelný stres.
Nedostatek vláhy je pravděpodobně nejčastější viník. Buď rostlina není zalita dostatečně, nebo její kořeny prohnily (obvykle z nadbytečného zavlažování) a systém není schopen získat vodu, protože kořeny prostě nemůžou přivést vodu do rostliny. Pokud má vaše rostlina vzdušné kořeny, podívejte se na jejich stav. Jsou stříbrné a pomačkané? Pokud ano, váš problém může být v nedostatečném zalévání spíše než v přelévání. Pokud najdete kořeny duté a slizké, pak máte případ kořenové hniloby.
Nadměrné zalévání způsobuje hnilobu kořenů a je nejčastější příčinou ztráty orchidejí u nových pěstitelů. Zkontrolujte svůj způsob zálivky. Hnilobu z kořenů odstraníte pomocí skořice, se kterou poprášíte vitální kořeny a řezné rány. Použijte zakořeňovací stimulátor a dejte pozor, aby byla rostlina ve stínu a zvyšte vlhkost vzduchu nejlépe vložením rostliny do igelitového pytle. Jakmile je list vrásčitý, zřídka se vrátí do lesklého tvrdého stavu, ve kterém byl před tím, ale může se poněkud zlepšit jeho stav.
Druhou příčinou gumových listů je často přehřátí. Dotkněte se listu a pokud máte pocit tepla, pak je to váš problém. Sluneční svit může být pro rostlinu příliš silný a nebo letní teploty přes 30 stupňů nedělají rostlině také dobře. Zvyšování vlhkosti a cirkulace vzduchu můžou být užitečné při prevenci tepelného stresu.
Extrémní chlad může také způsobit gumové listy, ale listy jsou často kašovité od mrazu a obvykle mají tmavou barvu.
Magnolia Acuminata má u nás zajímavé označení: magnolie okurková, modrá či okurkový strom. Prohlédněte si, jak tento šácholan vypadá.
Magnolia Acuminata je originální svou velkostí, v ideálních podmínkách vyrůstá až do výšky 25 m. Tyto podmínky jsou ale bohužel jen v Asii, odkud pochází, a v Kanadě v Jižním Ontariu, či na východě Spojených států. Chcete-li magnolii okurkovou pěstovat u nás, budete se s ní muset spokojit jako s pokojovou rostlinou. Budeme-li se bavit o rostlině pěstované v ideálních podmínkách, pak tento strom roste většinou samostatně, ne v hájích či alejích. Pro svou velikost v dospělosti bývá vysazován tak, aby vytvořil požadovaný stín u domů či v parcích. I Magnolia Acuminata kvete, tyto květy však nejsou pro magnolii typické, dočkáte se jich od dubna do června a jde o drobné, nenápadné květy žlutozelené barvy. Většinou se objevují vysoko v korunách stromů a jejich tvar se hodně podobá malé okurce, proto také název magnolie okurková nebo okurkový strom.
I listy Magnolie Acuminata bývají mnohem větší než u většiny druhů magnolií. Jsou dlouhé asi 20 cm a široké 10 cm, hladké na okraji a měkké na spodní straně.
Jak pěstovat Magnolii Acuminata
Vraťme se do našich podmínek a řekněme si, jak si vypěstovat magnolii okurkovou u nás. Jak jsem již uvedla, můžete ji na rozdíl od ostatních magnolií pěstovat jen jako pokojovou rostlinu. Chcete-li pěstovat Magnolii Acuminata hned od semene, je potřeba si semena opatřit a hned pěstovat, neuskladňujte je. Začít s pěstováním můžete v jakémkoliv ročním období. Nejprve si semena promíchejte s pískem a dejte asi na 2 měsíce do lednice, ano čtete správně, tato rostlina potřebuje takzvanou studenou stratifikaci. Po 2 měsících semena vyjměte z lednice a zatlačte asi 1 cm hluboko do zeminy připravené ze smíchaného substrátu pro pokojové rostliny společně s pískem. Umístěte nádobu na světlé a teplé místo. Substrát průběžně zalévejte nejlépe převařenou a vychladlou vodou nebo destilovanou vodou, nepřelévejte ho, jen aby byl stále vlhký. Asi za měsíc byste se mohli dočkat prvních klíčků. Pokud máte více rostlinek, můžete rozsadit – do stejné půdy jako při sázení – a pak už se o rostlinu není potřeba starat dle nějakých zvláštností, jen nezapomínejte na zálivku a snad se vám pěstování vydaří.
Ve svém příspěvku CLEMATIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bartková ludmila.
dobrý den,
potřebuji poradit,na clematisu se objevují rezavé listy málo kvete,ošetřuji talentem,stanoviště je snad v pořádku na sluníčku kořeny zastíněné,málo výhonů ,jak stříhat ,děkuji bartková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Libor.
Clematis neboli plamének není náročný na půdu, prakticky v každé zahrádce roste dobře. Pokud je substrát kyselý, tak se doporučuje párkrát do roka půdu povápnit (zalít vápennou vodou). Důležité u klemátisu je zachování kořenů ve stínu a hlavně v chladu a naopak zelenou část vystavit na plné slunce. Z tohoto důvodu není vhodné jeho pěstování v nádobách. Nesnáší totiž přemokření a přehřívání kořenů. Úplně stačí, když ho zasadíte volné půdy a kolem něj vysadíte asi 50 cm vysoké letničky, které vytvoří potřebný stín a chládek. Stříhání se provádí jednoduše. Před tím, než začne clematis rašit se část zdravých výhonů seřízne na délku zhruba jednoho metru od země a zbylá část se seřízne na délku 40 cm od země. Takto vám znovu pěkně a hustě obrazí do velkých délek.
K hnědnutí listů a malému počtu květů: buď máte nevhodný kultivar a nebo máte v blízkosti rostlinu, která roznáší plísňové choroby. Často to bývají například jalovce, túje, nebo hrušně a to v okruhu až stovek metrů. Máte na výběr několik možností jak to řešit. Buď clematis vykopejte a nahraďte ho jinou odrůdou, například od souseda, kterému roste dobře. A nebo zkuste změnit fungicid a na místo Talentu použijte například Dithane DG NeoTec, Delan 750 SC a nebo Topas C 50 WP.
Koriandr bez potíží můžete pěstovat na slunném a vzdušném místě na zahrádce nebo jako hrnkovou rostlinu na okenním parapetu. Nemá žádné zvláštní požadavky, jen nesnáší mráz. Zalévejte a přihnojujte pravidelně, ale nepřelévejte, aby vám neuhnily kořeny. Semena vysévejte hustě. Pokud chcete pěstovat koriandr v květináči, přeneste jej na slunné místo. Klíčí velmi rychle. Za několik týdnů již můžete sklízet spodní listy a dále dle potřeby, semena až po dozrání, po jejich zhnědnutí. Chcete-li zvýšit jejich kvalitu před použitím v kuchyni, nechte je několik týdnů a měsíců dosušit. Sušením se ztrácí nepříjemné aroma, které někteří přirovnávají ke štěnicím. Listy vám vydrží jako čerstvé, když je budete uchovávat v mrazničce. Jestliže chcete pěstovat koriandr pro jeho kořen, měli byste jej pěstovat na záhoně, neboť potřebuje hlubší půdu.
V případě, že pěstujete koriandr na záhonu, mohou jej napadnout mšice. Na koření však nemůžete použít chemii, tak se je aspoň pokuste spláchnout vodou. Svilušky pro změnu napadají bylinky pěstované doma. Když postavíte koriandr na čerstvý vzduch, svilušky bylinku samy opustí.
V naší poradně s názvem BALKÓNOVÉ ROSTLINY NA SEVER A DO STÍNU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
prosím jak se množí ze semen bramboříky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Výsadba semen bramboříku je poměrně snadná, ale trvá to docela dlouho a nedodržují se u toho obvyklá pravidla, na která můžete být zvyklá při klíčení semen. Semena bramboříku dozrávají v červeneci, kdy je také nejlepší doba k jejich výsadbě. Semena můžete sklízet sama ze svých rostlin a nebo si v obchodě koupit zralá semena. Můžete si také koupit sušená semena, ale jejich klíčivost nebude tak dobrá. To můžete obejít namočením sušených semen ve vodě s několika kapkami Jaru na nádobí po dobu 24 hodin před výsadbou. Výsadba semen bramboříku vyžaduje dobře vyzrálý kompost smíchaný s pískem. Do každého květináče s průměrem cca 13 cm zasaďte asi 20 semen a přikryjte je jemnou vrstvou kompostu nebo písku a udržujte mírně vlhké. V přírodě semena bramboříku klíčí na podzim a v zimě, což znamená, že se jim líbí chladno a tmavo. Umístěte květináče na chladné místo, nejlépe okolo 15 °C a zakryjte je něčím, co úplně zablokuje světlo. Po výsadbě semen bramboříku může trvat i několik měsíců, než dojde k vyklíčení. Jakmile semena vzejdou, sejměte kryt a květináče položte pod růstová světla, která koupíte v zahradnictví. Udržujte rostliny stále v chladu - brambořík roste v zimě. Pokud vaše růstová světla vytváří teplo, tak je nutné chladit rostliny ventilátorem. Postupně, jak se rostliny zvětšují, je můžete přesadit do samostatných květináčů. Až přijde léto, přestanou kvést, ale pokud se vám podaří udržet je v chladu po celou dobu i v létě, porostou i v létě a narostou rychleji. To znamená, že v prvním roce pravděpodobně neuvidíte žádné květy.
Ve své asijské domovině dorůstají tyto krásné stromy výšky až 20 metrů, nebo se naopak dle dlouholeté tradice tvarují do miniaturní podoby, tedy jako bonsaje. Mají velmi jemné rozvětvení, malé, svěže zelené, střídavě postavené oválné lístky s vroubkovaným okrajem a drobným řapíkem. Dobře snášejí teplotní rozdíly a respektují sucho i vlhko. Pro svůj zdárný růst ale potřebují dostatek světla. Pro správné pěstování je důležité vědět, odkud k nám byl daný druh jilmu dovezen. Rostliny z teplé jižní Číny a Tchai-wanu jsou pokojové, rostliny ze studeného severu a čínských hor jsou venkovní. Jakou rostlinu máme, poznáme nejlépe na podzim. U venkovních jilmů se všechny listy zbarví do červenohnědé barvy a opadají, u pokojových může část zežloutnout a opadat, ale na koncích jsou stále patrné zelené přírůstky.
Jilm dobře snáší řez, můžete proto tvarovat korunku, zmenšit nebo omezit velikost stromku. Pokud provedete takový úkon s citem v ruce a oku, bude zákrok jen ku prospěchu. Pro takovéto tvarování je nejvhodnější jilm holandský. Ten dobře snáší i hluboký řez. Velmi vhodné jsou však i popisované jilmy čínské. Chcete-li pěstovat jilm v truhlíku, pořiďte si kultivar Hokkaido. S droboučkými listy se uplatní i ve skalce a nadšeni z něj budou i bonsajisté. Má jedinou nevýhodu v tom, že bývá málokdy ke koupi.
Starat se o jilm nedá opravdu žádnou práci a pěstovat ho zvládne i úplný začátečník. Stromy i keřové formy rostou dobře v každé zahradní půdě, na slunci i ve stínu. Pestrolistým kultivarům pochopitelně vyhovuje slunná poloha, v zastínění se nevybarví listy a zůstávají spíše světle zelené.
Dobře kořenící jilmy snesou to, co málokterý strom. Díky bohatému kořenovému systému lze přesazovat i vzrostlé exempláře. Trochu potrápit vás mohou jedině kultivary roubované na jiné podnoži, pak musíte čas od času odstraňovat výhony původního druhu.
Prý již Keltové věřili ve vzácnou léčivou moc jilmů a připravovali ze sušené kůry prášek jako základ léčivých placek na poškozenou pokožku. Ty léčily neuvěřitelně rychle, měly i protizánětlivé účinky. Jilm je také jedním ze stromů keltského horoskopu, který připisuje lidem narozeným v jeho znamení toleranci, smysl pro humor, píli, pohotovost a tvůrčího ducha.
Pod jménem jilm čínský se skrývají různé velmi si podobné dřeviny pocházející z Asie, jejichž domácí klima je subtropické. Všechny mají malé, tuhé, oválné, tmavě zelené listy rostoucí střídavě. Kmen má většinou tmavě šedou barvu a ve vyšším věku bývá více či méně strupovitý. Rostliny jsou vůči mrazu odolné jen v malé míře.
Díky jeho robustnosti a odolnosti můžeme jilm čínský pěstovat celoročně v bytě. Chyby při
Ve svém příspěvku NENÁROČNÉ POKOJOVÉ ROSTLINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Nejedlá.
Inspirativní článek, já bych snad ještě dodala například Šplhovnici (epipremnum), kterou doma mám a je super, jednak je krásná a druhak opravdu nenáročná. Dala bych si snad pozor jen na přímý sluneční svit. Jednou jsem ji na slunci nechala a pak jsem měla co dělat abych ji udržela při životě. Nemáte někdo zkušenosti s lopatkovcem? Jak dlouho prosím vydrží a jak často kvete?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Stana.
Mám lopatkovec cca 3-4 roky, pěstuji jej metodou pokus-omyl, takže už vím, že ten můj rozhodně nesnáší přímé slunce a sucho. Vzpamatoval se mně z toho ve stínu a dobře zalévaný, zatím ho mám venku. Přes zimu ho mám vedle monitoru nad PC, dobře se mu tam daří.
Netýkavka je rostlina více než sta různých druhů a odrůd. Můžete ji znát jako domácí, bujně rostoucí květinu nebo jako letničku pěstovanou v záhoncích, květináčích a truhlících.
Abychom nemluvili úplně obecně, zaměříme se na oblíbenou, u nás hojně pěstovanou netýkavku Impatiens Walleriana. Tato rostlina má dužnatý stonek, temně zelené listy a jednoduché nebo plné, jednobarevné či dvoubarevné, nevoňavé květy, které mohou být v odstínu bílé, oranžové, růžové, červené, ale i fialové. Leckdy se u této letničky můžete setkat s názvem sultánka.
Jak netýkavku pěstovat
Netýkavka Impatiens Walleriana dorůstá do výšky 20 až 40 cm, čímž se hodí k pěstování jak v květináčích a truhlících, tak i na záhonku. Ideálním místem pro umístění netýkavky bude světlé místo, ale ne přímé slunce. Zasadíte-li ji do temného rohu, málo vám pokvete. Netýkavce nevadí vítr a déšť, snad jen květy nemají příliš v lásce vodu, proto budou-li vodě vystavovány častěji, začnou uhnívat a je potřeba je odstranit.
Netýkavku sázejte do substrátu připraveného smícháním rašeliny a zeminy v poměru 1 : 1. Substrát tak bude hodně vzdušný, obohacený organickými látkami a bude zabraňovat tvorbě kořenových chorob. Do jednoho truhlíku o velikosti 50 cm dejte 3 rostliny, určitě bude hezky vypadat, smícháte-li více barev rostlin v jednom květináči. Chcete-li společně s netýkavkou v jednom květináči pěstovat více druhů rostlin, není to problém, jen je potřeba vybírat takové, které nemají rády přímé slunce, vyhovuje jim kyselejší půda a pravidelná, ale ne přílišná zálivka.
Zálivka a hnojení
Netýkavka Impatiens Walleriana má velice ráda vlhké prostředí, pokud tedy můžete, dopřejte listům pravidelné rosení, a jak jsem již uvedla, snažte se vyhnout květům, aby zbytečně neuhnívaly a neubíraly vaší rostlině na kráse. Četnost zálivky jako takové přizpůsobte stanovišti rostliny, bude-li na teplém a světlém místě, pak musí být zálivka četnější. Rostlina by neměla úplně vyschnout, ani neustále stát ve vodě.
S hnojením si netýkavka vystačí jednou za 14 dní, a to hnojivem určeným pro kvetoucí a balkonové rostliny. Pokud rostlinu stěhujete na zimu domů, snižte zálivku a hnojivo úplně vynechejte.
Přezimování
Protože netýkavka Impatiens Waleriana patří mezi druhy, které lze pěstovat jako pokojové rostliny, můžete si ji na zimu přestěhovat domů, běžná pokojová teplota pro ni bude ideální, neměla by klesat pod 15 stupňů. S čím ale musíte počítat je, že další rok už netýkavka nebude tou krásnou, upravenou rostlinou, jakou byla „v mládí“, hodně nepravidelně se totiž rozrůstá a větví. Chcete-li ji upravit do požadovaného tvaru, je ideální počkat na léto. L
V naší poradně s názvem KAMÉLIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Čejková.
Pořídila jsem si minulou zimu na výstavě první malou kamélii. Přes celé léto byla venku na zahradě ve stínu a výborně prospívala. Na zimu před příchodem mrazů jsem ji dala na nevytápěné schodiště. Nasadila 5 poupat, když první začalo rozkvétat, najednou opadaly všechny listy a připadá mi, že i květ se již dále nerozvíjí. Zalévám stále stejně dešťovou vodou, přihnojuji Krystalonem na borůvky. Co jsem, prosím, udělala špatně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Příčin může být několik. První z nich je hnojení v době krátkých dnů a slabého světla. Když je krátký den, tak rostlina nestačí spotřebovat všechny látky, které dostává v zálivce a ty se pak hromadí v substrátu a mění jeho vlastnosti, které rostlina neustojí. Další běžnou příčinou, která se projevuje u letněných rostlin, jsou škůdci, kteří během léta nalezou do substrátu, zakuklí se zde a pak v příhodných podmínkách se probudí a začnou rostlině užírat kořeny nebo listy. Proto doporučuji všechny letněné rostliny několik dní před zazimováním opatřit postřikem přípravkem Mospilan. Mospilan je jed, který "naleze" do všech částí rostliny a zůstává v ní po dobu několika týdnů. Když si pak některý škůdce kousne do takové rostliny, tak hned umírá. Ale nevěšte hlavu, kupte si novou kamélii a tešte se z ní.
V současné době je vyšlechtěno několik tisíc kultivarů bohyšek, od trpasličích, pouze několik centimetrů vysokých, po obry mající výšku více než 100 cm. Dle vzrůstnosti tak lze volit odrůdy vhodné do skalek a nádob, ale také jako podrostové vyšší trvalky vhodné do polostínu a stínu. Hosta je společně s Heucherou vítaným doplňkem pro místa pod stromy a keři, která bývají často holá a prázdná.
Nejběžnější zelenou barvu najdete u bohyšek v mnoha odstínech a mění se i během vegetace. Oblíbené jsou bohyšky s listy panašovanými (barevnými, pestrými), zelenobílými nebo žlutozelenými, žádané jsou i odrůdy šedé a modravé, s listy jakoby ojíněnými. Od barvy listů se odvozují i nároky rostlin na světlo:
Zelenolisté odrůdy – prospívají jak na světle, tak ve stínu, barva listu se po dobu vegetace prakticky nemění. Patří sem Hosta fortunei ′Stenantha′, Hosta lancifolia, Hosta longissima ′Longifolia Honda′, Hosta plantaginea ′Honey Bells′, Hosta plantaginea ′Honey Bells′, Hosta sieboldiana ′Alba′, Hosta tardifolia.
Žlutolisté a bíle panašované odrůdy – potřebují přes den několik hodin světla, nejlépe zrána nebo odpoledne, polední úpal jim neprospívá. Ani v celodenním stínu se neuplatní, protože listy zezelenají nebo bude jejich barva velice nevýrazná. Kombinace uvedených barev může být různá podle odrůdy, některé listy mají barevný okraj, jiné větší část listové plochy. Mezi žlutolisté a bílé patří Hosta fortunei ′Gold Leaf′, Hosta fortunei ′Aurea′, Hosta gracillima ′Hydon Sunset′, Hosta ventricosa ′Aureomaculata′. Mezi panašované patří Hosta crispula ′Marginata′, Hosta decorata ′Butter Rim′, Hosta fortunei ′Aureomarginata′, Hosta fortunei ′Gold Standard′, Hosta sieboldiana ′Alba′, Hosta sieboldiana ′Louisa′, Hosta undulata ′Albomarginata′, Hosta undulata ′Undulata′, Hosta undulata ′Unvittata′.
Šedé a modrolisté odrůdy – na zastíněném stanovišti vydrží déle do pozdního podzimu, snesou i světlé stanoviště bez výrazné změny barvy. Patří sem Hosta fortunei ′Hyacinthina′, Hosta fortunei ′Marginato alba′, Hosta fortunei ′Obscura′, Hosta sieboldiana ′Big Daddy′, Hosta sieboldiana ′Elegans′, Hosta sieboldiana ′Glauca′, Hosta x tardianahort ′Blue Moon′, Hosta x tardianahort ′Blue Skies′, Hosta x tardianahort ′Halcyon′.
V naší poradně s názvem LEPIVÁ ANTURIE. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava.
Dobrý den, mám po mamince asi již deset let starou anturii, která překrásně kvete každý rok, ale mám problém ji někam postavit, protože má strašně lepkavé listy a kape z nich něco jako cukerný roztok a strašně lepí. Všude kde ji postavím tak je to olepené. Potřebuji poradit jestli jí mohu dát ven. Vašíčková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Lepivý sliz rostlina vylučuje, když je napadena nějakým sajícím škůdcem. V tomto případě může jít o smutnice nebo puklice. Co s tím? Kupte přípravek Mospilan 20 SP a rostlinu s ním postříkejte. Do rostliny se dostane jed, který si nasaje nechtěný škůdce a zahyne. Jed zůstane v rostlině dva měsíce, takže je potřeba po této době zopakovat, pokud bude rostlina venku. Anturie potřebuje světlé místo ve stínu chráněné před větrem a teplotu nad 15°C.
Hortenzie latnatá, latinsky Hydrangea paniculata, je zástupcem keřovitých hortenzií. Tyto nádherné keře je možné pěstovat na záhonech, jiné lze použít k popnutí zdí a mnohé se dají pěstovat i ve stromkových tvarech či v nádobách.
Ani klasický kulovitý tvar květu už není jedinou možností. Květenství hortenzie latnaté až čtyřicet centimetrů vysoké, plně rozkvetlý keř je tak opravdu nepřehlédnutelný. Hortenzie kvetou od března do července. Záleží na ranosti odrůdy a pěstitelských schopnostech. Některé kvetou i v září. Listy mají jednoduché, pilovité či laločnaté a často bývají olistěné až k zemi. Vyšlechtěna je dokonce hortenzie měnící barvu květu z jarní krémové na růžovou, a to koncem léta. Hortenzie stromkovitá (Hydrangea arborescens) vás překvapí odrůdami s čistě bílými nebo rudými květy, přičemž obří květy kvetou po celé léto.
Bez nadsázky lze o těchto hortenziích tvrdit, že mnoho jejich odrůd přináší nové možnosti zejména majitelům menších zahrad. Některé z nich přirozeně dorůstají jenom do výšky 80–160 cm, ty další se pak pravidelným řezem dají v těchto rozměrech snadno udržet.
Převážná část nově vyšlechtěných odrůd je velice přizpůsobivá. Stále ale platí, že vápno v půdě hortenzii neprospívá – rostlina pak reaguje žloutnutím listů. Zajímavé jsou jejich barevné proměny, které má na svědomí půdní reakce. V alkalických půdách mají rostliny růžové zabarvení a v kyselých modré. Hortenzie se stříhají až zjara, neboť většinou kvetou na nových výhonech.
Protože hortenzie na zimu shazují listy, můžete je zazimovat v místnosti bez přístupu světla. Opatrně se zálivkou – hortenzie by neměly přeschnout, nadbytečná zálivka však způsobí zahnívání kořenů, což je může zcela zahubit.
Hydrangea paniculata 'Limelight'
Hydrangea paniculata 'Limelight' patří do skupiny latnatých hortenzií, tedy nikoli skupiny macrophylla s velkými listy a velkými kulovitými květenstvími. Květy jsou až 30 cm velké, když rozkvétají v polovině prázdnin, mají nejprve zelenobílou barvu, ta se od konce léta do začátku podzimu mění v jasně starorůžovou. Listy jsou oválně vejčité, středně velké, tmavě zelené.
Neskutečné bohatství květů na rostlině, která dokáže dorůst 1,5–2 m, odolává větru, dešti i plnému slunci. Obecně se má za to, že se hortenzie mají pěstovat v polostínu, ale tato rostlinka si na plném slunci přímo lebedí, pokud je řádně zamulčovaná. Kvete na nových výhonech, takže ji můžete zjara bez obav zastříhat na pevnou kostru a pěkný tvar, což přispěje k jejímu zhoustnutí.
Aloe vera potřebuje ke svému růstu suché a teplé až horké podnebí. Má ráda hodně slunce, nesnáší průvan a postačí jí jen méně častá zálivka. Může být pěstována jako okrasná rostlina na skalce nebo v bytě, ale nejlépe se jí bude dařit ve skleníku. Tato rostlina velmi rychle roste a potřebuje každoročně přesazovat.
Zvolení místa pro pěstování aloe vera
Ať už se rozhodnete pěstovat aloe vera doma nebo venku, myslete na to, že rostlina potřebuje hodně slunce. Pokud bude rostlina umístěna venku, ideálním místem bude takové, kde bude svítit slunce déle jak osm hodin, rozhodně ne méně jak šest. Další důležitou věcí, na kterou venku musíte myslet, je zemina. Je potřeba najít suché místo, rostlině se nebude dařit tam, kde je půda příliš mokrá nebo má tendenci shromažďovat vodu. Jednotlivé rostliny aloe vera mohou být pěstovány relativně blízko sebe, ale ujistěte se, že ponecháte dostatek prostoru pro růst. Zralá rostlina se může rozšířit o dvacet pět a více listů. V případě, že bude rostlinu pěstovat doma, bude nejlepší volbou okenní parapet směrem na jih nebo západ. Při pěstování v květináči není potřeba volit velký a prostorný květináč, protože rostlina preferuje přeplněný kořenový systém. Bude-li mít přebytečný prostor, zpomalí se její růst.
Příprava pro výsadbu aloe vera
Ať už jste se rozhodli pro pěstování aloe vera venku, nebo uvnitř, zvolte suchou, písčitou půdu. Pokud nemáte přírodně písčitou půdu, jednoduše ji smíchejte s pískem nebo malými kamínky. Půda bude dobře zajišťovat odvodňování a nabízet rostlině ty nejlepší podmínky k růstu. Faktor pH zeminy by se měl pohybovat v rozmezí hodnot 6 až 8, hodnotu pH zvýšíte tím, že do půdy přidáte vápno. Pokud si zvolíte, že budete pěstovat aloe vera jako pokojovou rostlinu, můžete substrát pro tuto rostlinu zakoupit v obchodě.
Postup výsadby aloe vera
Žádný zahradník vám nedoporučí pěstovat aloe vera ze semene, i když je to možné. Trvá to příliš dlouho a je zapotřebí přísných skleníkových podmínek, aby semínko vyklíčilo. Zralá rostlina produkuje odnože, které jsou vlastně novými malými rostlinkami a mohou být použity k rozmnožování.
Vyberte si odnože ze zralé rostliny. Když jsou vysoké několik centimetrů a listy se začínají rozevírat, můžete začít s rozsazováním.
Pomocí ostrého nože oddělte mladou rostlinku a ujistěte se, že jste odnož neporušili.
V případě, že se vám nepodařilo odnož oddělit bez porušení, je potřeba nechat ránu zaschnout a teprve poté umístit do půdy. To bude trvat dva až tři dny, ale zabráníte tím napadení rostliny a jejímu odumření.
Jakmile se na ráně utvořil strup, můžete rostlinu umístit do půdy. V případě, že jste byli tak opatrní a rostlinu jst
V naší poradně s názvem KALA VENKOVNÍ JEJÍ PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Nikde nenachazim, zda chce venkovni kala na slunicko, nebo do stinu, kam nejlepe zasadit. Domaci kaly pestuji již léta, siroke okoli jsem podelila rozmnozenymi, ktere celou zimu krasne kvetou a na léto je necham pod stromem odpočinout. Jak ale s venkovni nevim?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Kala je stínomilná rostlina, takže i venkovní kaly vysazujte na stinná nebo polostinná ovšem dobře prohřátá místa s dostatkem vláhy a rozptýleným svetlem. Ideální je stín tvořený jinou vzrostlou košatou rostlinou, například vysoký listnatý strom.
Tymián obecný dorůstá do výšky cca 20 cm a šířky 30 cm. Pro pěstování tymiánu vyberte hlavně slunné stanoviště chráněné před prudkým větrem. Budete-li začínat od semínek, tak ta vyséváme v březnu až dubnu přímo na pěstební místo na povrch zeminy, a to v řádcích vzdálených od sebe přibližně 40 cm. Nesázíme je do hloubky, ale pouze je do půdy vmáčkneme. Tymiánu se daří v polosuché a na živiny chudé půdě. Má rád především propustnou písčitou zeminu s dostatečnou zásobou vápníku. Výhodné je stanoviště uprostřed dvorku, kde sálá horko z dlažby, nebo na skalce, kde stejnou službu dělají kameny. Nevhodná jsou místa se zamokřenou a kyselou půdou.
Chcete-li pěstovat tymián na zahradě, postačí pro jednu rodinu záhonek 0,5 m x 0,5 m. Není vhodná přílišná zálivka, neboť potom tymián ztrácí svou přirozenou vůni a aroma. Rovněž není dobré přihnojování, protože čím výživnější půda, tím méně voňavý je tymián. Můžeme použít i předpěstované sazenice, které koupíme v zahradnictví nebo květinářství. Kromě klasického záhonku můžeme tymián také začlenit do skalky. Jelikož se jedná o malou rostlinku, lze ji pěstovat i v květináči nebo truhlíku třeba za oknem nebo na okenním parapetu, nejlépe na jižní straně.
Jak pěstovat tymián venku v květináči společně s rozmarýnem? Velice jednoduše, jelikož obě rostliny mají stejné nároky na pěstování.
Troška čerstvého nasekaného tymiánu dodá chuť a vůni ovocné šťávě, salátu, zálivce, pikantní omáčce a veškerým pokrmům z masa a zeleniny. Tymián se rovněž hodí na pečenou, grilovanou či dušenou rybu. Před pečením posypeme čerstvě odrhnutými lístky maso nebo vložíme celou snítku pod kůži. Tymián se neztratí ani v nádivce do kuřete, v rajčatových omáčkách a polévkách, ale také v paštikách a marinádách. Z citrónového tymiánu se zase vaří velmi osvěžující a léčivý čaj: snítku zalijeme vroucí vodou a necháme 10 minut odstát.
Tymián má dezinfekční účinky, působí proti parazitům, průjmům a nadýmání a zlepšuje trávení. Ulevuje při chronických zánětech žaludku a podporuje krevní oběh. Kromě toho mírní kašel a pomáhá při bronchitidách, astmatu a černém kašli. Napomáhá obnovit normální střevní flóru, proto je prospěšný při užívání antibiotik a při kandidóze. Je účinný při vyčerpání, úzkosti, nespavosti a depresi. Má močopudné účinky, působí tedy při zadržování vody v těle, infekcích močových cest, revmatismu a dně. Tymiánový olej se zevně používá jako mazání při artritidě, svalové bolesti a jako dezinfekční prostředek. Nálev nebo tinktura jsou účinné jako ústní voda, kloktadlo a k oplachování aft.
Ve svém příspěvku PĚSTOVÁNÍ KAMÉLIÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JAROŠOVÁ.
Dobrý den.Chtěla bych se zeptat jestli by kamélii vadilo podlahové topení.A musí mít hodně světla,nebo by mohla být v chodbě,kde moc světla není?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vlasta Vorobjevová.
Dobrý den ,dnes jsem si koupila v Lidlu bilou Camelii japonica NOBILISSIMA můžu ji vysadit do zahrady kolínský okres u Kouřimi 4km.Nebo ji mužu přesadit do většího květináče a nechat ji venku v polostínu ze začátku jen ve stínu .Zemina jako na rododendrony stačí.Jak zalévat z vrchu nebo i do podmisky?Díky za odpévěď Vlasta V. ..kdy přihnojovat?
Tato skupina stálezelených brslenů pocházejících z Číny byla nazvána po botanikovi jménem Robert Fortune, který od 19. století sbíral rostliny v Číně a byl prvním, kdo objevil čajovník a přivezl jej do Indie. Jedná se o nízké až půdopokryvné keře, které snad jako jediné snesou teploty až -30 °C a stále si udrží vybarvené listy.
Odrůda Emerald'n'Gold má střed listu sytě zelený, okrajům vévodí jasná žlutá, která často zabírá až polovinu plochy listu (podle stanoviště), takže efekt celého keře je velmi zlatavý.
Pokud je zasadíte k plotu nebo jiné opoře, delší větve se jí začnou chytat a spolehlivě se vyškrábou do několika metrů. Nejhodnotnější jsou zejména jako podsada skupinových aranžmá, kde nabídnou pěkný podrost, zatímco krásky uprostřed na sebe poutají všechnu pozornost. Pouze radíme dobře zvažovat kultivar, aby vybraný druh nebyl v kombinaci s ostatními vyššími keři již přespříliš panašovaný, strakatý nebo zlatý.
Tento brslen roste středně rychle do výšky i šířky a lze jej pěstovat na slunci i v nepříliš tmavém stínu. Dává přednost mírně kyselé a vlhčí půdě, která bude dobře odvodněná, ale není náročný. Je plně mrazuvzdorný do -29 °C. Řez je možný kdykoli od jara do poloviny léta.
Brslen Fortuneův nekvete, je to stálezelený velmi dekorativní keř, který má silné, kožovité a lesklé protistojné listy. Často se používá ve skalkách a zahradách i pro živé ploty nebo jako popínavý kultivar. Dá se pěstovat v korytech či nádobách. V zimě se olistění panašovaných keřů mění až na růžově karmínovou barvu.
Tradičně se brsleny využívaly v lidovém léčitelství, ovšem dělat domácí pokusy bez znalosti složení látek obsažených v keři není nejvhodnější. Dřevo brslenů je žluté a lesklé, bývalo žádáno řezbáři a výrobci hudebních nástrojů. Odvar z plodů používali barvíři látek na okrové variace, olej ze semen sloužil ke svícení a jako přísada do mýdla. Z rozdrcených plodů se údajně připravovala mast na léčení vší.
Brslen obsahuje mimo jiné jedovatý glykosid evonymin, kterého je nejvíce obsaženo v kůře, plodech a větvích. Chemicky patří evonymin do skupiny náprstníkových glykosidů, jeho srdeční účinek je však nepatrný. Otravy brslenem se projevují podrážděním zažívacího ústrojí, zvracením, studeným potem a průjmem. Byly pozorovány zejména u dětí a u zvěře.
Přesazování snáší i starší brsleny dobře, pokud nemají příliš narušený kořenový bal. Předpokladem úspěšné výsadby je dostatečně prostorná jáma, kvalitní kompost a řádná zálivka.
Semena brslenů posbírejte hned po uzrání, tedy přibližně počátkem října, a vysejte do volné půdy nebo do pařeniště. Brsleny lze množit i vegetativně
Ve svém příspěvku AČOKČA NÁVOD NA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Kde seženu tu ačokču.
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sabina.
Zajímám se o pěstování ačokči, chtěla bych vyzkoušet. Na internetu jsem se dočetla, že je možné ji pěstovat i ve skleníku, že sice se doba do prvních dobů nezkrátí, ale je možné ji vysadit dříve. A tak by mě zajímalo, zda s tím má někdo zkušenost a kolik prostoru ačočka ve skleníku zabere. Nebo mám dát předpěstovat do skleníku a pak přesadit na venkovní záhon? Dá se přesazovat? Díky.
Bakopa je květina s jasně zelenými drobnými lístky a jemnými květy bílé, růžové nebo fialové barvy.
Jak bakopu pěstovat
Bakopa nepatří mezi velké květiny, je droubounká, dokáže dorůst maximálně do délky 50 cm a nejvíce vynikne v závěsných truhlících či květináčích. Bakopa má ráda slunné i stinné a teplé místo, na slunci vám lépe pokvete, ve stínu budou její listy dlouho krásně zelené. Není náročná na pěstování, vyhovuje jí dobře propustná půda. Do jednoho 50cm truhlíku vysaďte alespoň 4 rostliny. Bakopa sice není mrazuvzdorná rostlina, ale dokáže na rozdíl o většiny letniček odolat i teplotám těsně pod bodem mrazu.
O bakopu se nemusíte moc starat, odkvetlé květy samy opadávají, nemusí se zaštipovat, rostlina se tím sama čistí. Častý déšť nebo přesychání mohou způsobit napadení rostliny škůdci. Takto napadené rostliny je potřeba ošetřit postřikem proti chorobám, ale ne vždy se vám bakopu povede zachránit.
Zálivka a hnojení
Bakopa má ráda větší vlhkost a častou zálivku, i tady vám svou službu splní samozavlažovací truhlík. Pro bohatý květ a zdravě vypadající rostlinu je dobré ji jedenkrát za týden pohnojit tekutým hnojivem určeným pro balkonové rostliny.
Přezimování
Povede-li se vám bakopu do podzimu udržet ve vitálním a hezkém stavu, můžete zkusit, zda její vitalita vydrží i přes zimu, abyste nemuseli na jaře pořizovat novou. Po odkvetení rostlinu seřízněte asi na 20 cm, zbavte ji všech suchých listů, aby se zbytečně nešířily choroby a plísně, a umístěte ji do světlé místnosti, kde se bude teplota pohybovat okolo 10 °C. Snižte zálivku na 1krát za 14 dní.
Na jaře rostlinu přesaďte do nového substrátu a v dubnu či květnu, kdy už by měla znovu obrážet, ji umístěte znovu ven. A starejte se o ni stejně jako v roce předchozím.
Množení bacopy
I bakopu můžete množit řízkováním, seříznutím výhonku a zasazením rovnou do substrátu vytvořeného ze zeminy a písku. Bakopu na rozdíl od jiných letniček množte na jaře. V květnu ji můžete přesadit do truhlíku a dát ven.
Ve svém příspěvku KAKI TOMEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olda.
Nejdříve je třeba zjistit, který z tomelů máte. Pokud by to byl nejoblíbenější tomel japonský, tak ten se v našich podmínkách dá pěstovat venku, jen když je naroubován na podnož tomelu viržinského nebo tomelu obecného. Jinak tomel japonský není schopen přežít teplotu klesající pod nulu. Takže, jestli nemáte tomel viržinský, někdy nazýván jako tomel americký, tak budete muset zůstat stále ve skleníku. Strom můžete upravit střihem, aby se vám tam vešel. Střih se provádí jako u jabloní během vegetačního klidu. V příloze je obrázek, na kterém je vidět, jak vypadají stromy po sestřihu. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdenek Rosa.
Nejprve dekuji za odpoved.Moc tomuto ovoci s moji pani fandime.Tak chci jeste jednu radu.Kde mohu koupit stromek,abych ho mohl pestovat venku na podnozi Tomelu Obecneho nebo podnozi Virzinia.Dekuji.
Chcete-li pěstovat rostliny na méně osvětleném místě v interiéru, pak vězte, že i stínomilná rostlina potřebuje přiměřené množství světla, což představuje umístění maximálně dva metry od okna, přičemž samozřejmě záleží na velikosti okna a jeho orientaci na světovou stranu.
Rostliny, které snášejí stín, většinou pocházejí z podrostů pralesa, kam dopadá už jen malá část světla. Patří mezi ně například některé druhy kapradin, marantovitých a áronovitých rostlin či fíkusů. Nevadí jim nedostatek slunce, ale vyžadují teplé stanoviště a vyšší vzdušnou vlhkost, což však bývá v běžných bytových podmínkách těžko dosažitelná kombinace. Možným řešením je postavit květináč na misku naplněnou mokrým štěrkem nebo drobnými oblázky a vlhkost neustále udržovat, tedy rostlinu i kamínky rosit.
Nyní tedy několik rostlin, z nichž můžete vybírat, třeba podle vzhledu...
Víme z historie, že Římané v zájmu rozšiřování svého území vedli dlouhá desetiletí války s Kelty, Germány a jinými národy. Římští vojáci putovali Evropou, a v dobách, kdy zrovna nevedli urputné boje, mísili s místním obyvatelstvem a předávali jim výdobytky své kultury. S postupujícími vojsky se tak rozšiřovalo pěstování révy po ostatních částech Evropy, na území dnešní Francie, Rakouska, Maďarska, a také k nám. Velký vliv na rozvoj vinařství mělo rozšiřující se křesťanství: víno bylo potřebné pro náboženské obřady. S rozšiřováním křesťanství souvisí příchody různých církevních řádů na naše území (cisterciáci, premonstráti, benediktýni), kteří přinášeli vzdělanost – někteří z mnichů byli v té době téměř jedinými, kteří uměli číst a psát. Uměli také léčit, starat se o půdu, pěstovat různé rostliny a zemědělské plodiny a chovat domácí zvířata. A také pěstovat révu a z hroznů vyrábět víno. Navíc je panovníci často obdarovávali půdou.
V legendách a ve více či méně věrohodně napsaných kronikách se můžeme setkat s příběhem o sv. Ludmile, jak se stala křesťankou a jak vychovávala svého vnuka Václava k získávání praktických zkušeností s různými profesemi. Vypráví se, že sv. Václav okopával vinici a také šlapal hrozny při sklizni. Ať už je to pravda nebo jen legenda, z tohoto příběhu vyplývá, že v této době se réva na našem území běžně pěstovala. První písemné záznamy o existenci vinic v Čechách jsou z roku 1057, kdy se v zakládací listině biskupství v Litoměřicích uvádí, že kníže Spytihněv daroval litoměřické kapitule pozemky pro zřizování vinic v okolí Litoměřic včetně vinařů. První písemná zmínka o vinicích na Moravě pak pochází z roku 1101, a tou je také zakládací listina, tentokrát kláštera v Třebíči.
Jan Neruda píše ve své Baladě o Karlu IV.: „Eh, vezu révu z Burgund sem...“ Jak moc se Karel IV. zasloužil o rozvoj vinařství na našem území?
O Karlu IV. bychom z dnešního pohledu mohli říct, že to byl velmi dobrý ekonom a velmi úspěšný podnikatel. Měl schopnost vidět možnosti ke zlepšování stavu země. A velmi výrazně se zasloužil o rozmach českého vinařství. V roce 1351 nechal dovézt odrůdy, které znal z let výchovy na francouzském dvoře a které měly nahradit doposud pěstované odrůdy. Ty byly sice plodné, ale s malými hrozny a bobulemi a vína z nich byla nekvalitní, řídká a obsahovala málo alkoholu. S novými odrůdami dovezl i vinaře, kteří uměli révu vysázet a pěstovat a také vyrábět kvalitní vína, a měli to naučit i místní obyvatele. A aby byl o tuto zemědě