Když se podíváme do historie, uvidíme, že podobný způsob zahradničení je starý stovky let. Například v Anglii není pěstování zeleniny na vyvýšených záhonech vůbec ojedinělé. Ve Francii v období středověku dominovaly zvýšené záhony čtvercového typu. Příkladem je zrekonstruovaná středověká zahrada francouzského hradu Carcassonne, kde jsou užitkové záhony lemovány vyplétaným proutím. Lískové či vrbové proutí okolo záhonů se těšilo oblibě u mnoha klášterních zahrad Evropy. I samotní Číňané takto pěstují rostliny po několik staletí a mají k tomu hned několik důvodů.
Zelenina vysazená na zvýšených záhonech lépe prospívá, netrpí tolik škůdci, a především údržba je oproti konvenčnímu způsobu pěstování minimální. Při pěstování ve vyvýšených záhonech se zvyšuje úrodnost půdy, a tím pádem i výnos. Půda zde nezná půdní škraloup, není třeba na ni nikde šlapat jako u běžného užitkového záhonu a drží pěkně nakypřená. Kvalita půdy se jen lehce vylepšuje. Při samotném zakládání záhonů se na dno použije kompost a biologický materiál, z něhož rostliny následně čerpají potřebné živiny.
Na záhoně se díky tlení organického materiálu daří i rostlinám náročnějším na teplo, což je příznivé zejména v chladnějších oblastech naší republiky. Díky sedání vyvýšeného záhonu můžete každý rok doplnit nový kompost, který se postará o potřebné živiny. Takový záhon v létě sice více vysychá, ale tomu lze předejít použitím mulče („peřinka“ na záhon z organického materiálu – sláma, listí, kůra).
Pěstování ideálně vychází na dva tři řádky vedle sebe. Rostliny získávají více světla, vzájemně si nekonkurují a nedochází k oslabení a zmenšení prostředních rostlin. Při tradičním způsobu pěstování totiž bývají tyto rostliny oslabené a více náchylné k chorobám a škůdcům. Mimo jiné je zvýšení záhonů s mulčovanými cestičkami mezi záhony výbornou bariérou před slimáky. Tím, že mohou být rostliny sázeny nahusto, dochází k lepšímu zastínění půdy listy a zabrání se výparu.
Vyvýšený záhon se stane také zajímavým dekorativním prvkem zahrady. Může být vysoký třeba jen 10 cm, ale i 1 metr, vyvýšené záhony mohou být i stupňovité, ovšem široké by neměly být více než metr a půl (v závislosti na výšce – ty metr vysoké budou široké cca jen 1 metr), abychom všude snadno dosáhli.
Na jílovitých a poměrně vlhkých půdách je zvýšení záhonu ideálním řešením. Nedochází k zatopení a tvoření loužiček mezi rostlinami, hlavně v obdobích větších srážek a přívalových dešťů. Vyvýšený záhon můžeme umístit i ve svahu a vyřešit si tak problém, jak kvalitně zúrodnit a zpevnit svah na naší zahradě. Vytvořit jej lze dokonce i na betonu, poku
V naší poradně s názvem SUCHÁ SKVRNITOST LISTŮ BOBKOVIŠNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Adámková.
Dobrý den,
prosim o radu. Asi před měsícem jsem koupila a zasadila
bobkovišeň do zeminy pro okrasné dřeviny. Je jich patnáct v řadě, jsou na jižni straně kde je hodně slunička. Asi před 4 dny se začaly na některých bobkovišních dělat hnědé listy. Viiz foto
Poradíte mi co s tim?
Děkuji
Alena Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zavíječ broskvoňový.
Přítomnost tohoto hmyzu způsobuje odumírání větví a hnědnutí listů. Hledejte kolem základny stonků díry v kůře a dole piliny. Tento vrtal je přitahován nadměrným mulčem a hlubokou výsadbou. Udržujte mulčování ne silnější než 6 cm a dále od základny stonků. Při výsadbě v těžkých jílovitých půdách je vhodné keř vysadit o něco výše, než je stávající úroveň půdy. Pokud se potvrdí přítomnost zavíječe, můžete použít postřik přípravkem MOSPILAN 20 SP.
Špatná drenáž.
Listy mohou žloutnout, hnědnout a odumírat. Bobkovišeň nemá ráda těžkou jílovitou půdu, která špatně odvodňuje. Nadměrná vlhkost půdy snižuje kyslík v půdě, poškozuje jemné kořenové vlásky a kořenový systém není schopen absorbovat vodu. Ujistěte se, že máte dobrou drenáž půdy a ujistěte se, že v kořenové zóně nejsou žádné svody vypouštějící vodu. Rostliny zasaďte na vyvýšené záhony a/nebo odveďte svody na jiné místo.
Přilišná zálivka.
Bobkovišně nezalévejte každý den. Nechte substrát jeden vyschnout, aby kořeny mohly dýchat
Zahradničení bez rytí vám nejen ušetří čas a námahu, ale má i další výhody. Jak jsme již zmiňovali, rytí může narušit půdní rovnováhu, především vyváženost půdních organismů, a přestože je jeho hlavním smyslem půdu provzdušnit, dochází při něm spíše k jejímu udusání a půda se stává příliš kompaktní. Systém však vyžaduje specifický přístup, aby záhony neovládl plevel. Je však potřeba poznamenat, že záhony bez rytí nebudou dobře prosperovat ve velmi těžké, jílovité půdě.
Příprava netradičních záhonů
Nabízíme několik základních pravidel a rad při zakládání záhonů, které není třeba rýt:
Na podzim se záhony určené k zahradničení musí bez rytí zbavit plevelů, tedy ne rýčem, ale například rycími vidlemi. Snazší práce bude v místech, která od jara do podzimu ležela pod černou perforovanou fólií nebo tmavou netkanou textilií.
Záhony je vždy vhodné ohradit prknem nebo řadou cihel či kamenů, aby z nich nevypadávala vrstva mulče, kterou budou posléze pokryty.
Záhony a cestičky mezi nimi si rozvrhněte tak, aby nedocházelo k ušlapávání půdy mimo cesty.
Cestičky musí být dost široké na průjezd kolečkem, abyste mohli bez problémů dovážet mulčovací materiál a podobně.
Mulčování místo rytí
Další variantou, jak pěstovat plodiny bez rytí, je využít mulčování. Vyberete-li si tento způsob, pak postupujte podle těchto doporučení:
Abyste mohli zahradničit bez rytí, musíte mít k dispozici velké množství vyzrálého kompostu.
Záhony se na podzim nezryjí, ale pokladou přibližně 5 cm silnou vrstvou vyzrálého kompostu nebo hnoje. Žížaly se na svou oblíbenou pochoutku vrhnou a postupně ji zatahají do spodních vrstev půdy, čímž zeminu provzdušní a obohatí o množství nezbytných živin.
Mulčovací vrstva půdu v zimě chrání před vysycháním a výkyvy teplot, poskytuje příznivé podmínky pro půdní mikroorganismy. Prudké deště nenaruší její strukturu a živiny se nevyplavují.
Na jaře lze záhon rovnou osít. Semínka můžete překrýt opět vrstvičkou vyzrálého, jemného kompostu.
Vrstvený záhon
Další varianta klasického zahradničení bez rytí je taková, že záhon poté, co jej na podzim vyplejete, pokladete lepenkou nebo nepotištěným papírem, který důkladně pokropíte, aby byl mokrý. Na papír pak můžete vrstvit kompost, posečenou trávu a podrcené listí v několika opakujících se vrstvách do té doby, než bude výška pokrývky na půdě činit přibližně 15 cm. Vše přes zimu zetlí a na jaře bude půda připravená k osetí či osázení. Na podzim je pak vhodné prohrábnout záhon vidlemi a celý postup zopakovat.
Úskalí při pěstování bez rytí půdy
Pokud jste se rozhodli pro zahradničení bez rytí, musíme vedle pozitiv, uvést i možná negativa tohoto způsobu pěstování:
V důsledku vysychání půdy se plodiny stávají více citlivými na nedostatek živin.
Rostliny potřebují více vstupů pro potírání plevele.
Lze konstatovat, že výnosy mají tendenci k nižší stálosti.
V naší poradně s názvem MARINÁDA NA UZENÍ DRŮBEŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ministr Ladislav.
Jak připravit marinádu na uzení drůbeže?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Osvědčený recept na uzení drůbeže je tento:
1 celé kuře
3 litry vody (nebo dostatečně na to, abyste úplně ponořili celé kuře)
3/4 šálku soli
1 šálek cukru
1 lžíce pepře
1 polévková lžíce kajenského pepře
Přiveďte k varu vodu v hrnci dostatečně velkém, aby pojmul jak marinádu, tak i kuře. V horké vodě rozpusťte cukr a sůl a nechte vychladnout. Pak přidejte zbylé ingredience a nakonec i kuře a vše dejte do chladničky na 10 hodin. V této době si připravte dřevo na uzení. Nejlepší je dřevo z vlašského ořechu, které rozemelte ve štěpkovači a na dvě hodiny namočte do vody.
Jak dlouho udit: uzení kuřecího masa probíhá v udírně při teplotě do 75°C přibližně 4 hodiny. Doba uzení záleží na velikosti kuřete. Po celou dobu uzení musí být drůbeží maso neustále mazáno marinádou na potírání. Uzené kuřecí maso se podává s rýží.
Následuje stručný přehled různých typů spalovacích kamen, které jsou na trhu k dispozici.
Pyrolytické kotle na dřevo
Pyrolytický znamená zplyňovací kotel na kusové dřevo, dřevní brikety a dřevní odpad, konstruovaný s ohledem na antikorozní úpravu stěn. Vnitřní stěny kvalitního kotle jsou vyrobeny z kotlových plechů tloušťky 5 - 6 mm. Kotel má odolnou keramickou vyzdívku s mikrovýztuhou pro zajištění dlouhodobé stáložárnosti a dlouholeté životnosti. Kotel je určen pro úsporné a komfortní vytápění včetně možnosti ohřevu teplé užitkové vody v objektech jako jsou například rodinné domy, chalupy, dílny, provozovny apod. Zplyňovací kotle se vyznačují úsporným a ekologickým provozem a vysokou účinností (až 90%). Výborná regulace výkonu a kvalitní izolace kotle šetří palivo a čas obsluhy. Pyrolytické kotle vyžadují nepatrnou spotřebou elektrické energie za což se odmění ekologickým provozem, který splňuje náročné normy emisní třídy 3 ČSN EN 303-5 a i nadále je lze provozovat po roce 2022.
Dobrý pyrolytický kotel má velkou přikládací komoru pro délku polen 40 až 80 cm. V přikládací komoře lze bezproblémově spalovat kusové dřevo, dále štěpku nebo dřevěné brikety. Velká přikládací komora společně s výbornou regulací a vysokou účinností zajišťuje velmi dlouhé hoření na jednu vsázku paliva (až 4,5 hodiny). Výborná regulace tepelného výkonu kotle je řízena elektronickým regulátorem, který snímá teplotu kotlové vody, teplotu spalin, popřípadě i teplotu v místnosti a na základě těchto veličin řídí proces spalování. Tím je zaručen vysoký komfort obsluhy a vysoká účinnost spalování.
V této kategorii jde o kotle na tuhá paliva. Kotel na tuhá paliva je svařen z ocelových plechů a trubek. Vnitřní prostor je rozdělen vodní přepážkou na přikládací šachtu, spalovací komoru a výměník, kterým proudí spaliny ke kouřovému hrdlu. Pod spalovací komorou a přikládací šachtou je pohyblivý dvoudílný rošt, obvykle ovládaný z boční strany kotle pákou. Regulace sekundárního vzduchu přiváděného z boků do spalovací komory zvyšuje účinnost tohoto kotle. Primární vzduch je přiváděn regulovatelnou klapkou v popelníkových a přikládacích dvířkách. Regulace se provádí ručně nebo automaticky regulátorem výkonu (TRV), který je dodáván jako příslušenství současně s kotlem. Tyto kotle jsou vhodné pro vytápění bytů, rodinných domků, provozoven a obdobných objektů s tepelnou ztrátou 17-35 kW. Otopný systém může být s otevřenou nebo tlakovou expanzní nádobou, samotížným nebo nuceným oběhem otop
V naší poradně s názvem SKOPOVÉ KLOBÁSY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michal.
Dobrý den. Můžete mi poradit, prosím, na kolik stupňů a jak dlouho udit skopové klobásy? Budu moc rád za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Skopové klobásy, jaká lahoda. Hmmm. Jejich uzení je ale umění. Nejdříve musíte vyhřát udírnu na teplotu 70°C. Pak do udírny rezvěste klobásy a půl hodiny je nechte při otevřených dvířkách vysychat. Poté udírnu zavřete a klobásy uďte po dobu 8 hodin. K uzení použijte suché dřevo ovocných stromů bez kůry nebo dřevo bukové.
Vzhledem k tomu, že hodně energie může být zbytečně vynaloženo při spalování vlhkého dřeva, měli byste používat dřevo, které je úplně suché. Správně vyschlé dřevo se připravuje těžbou na jaře a nechá se usychat celé léto. Hodně záleží, jaké je to dřevo a určitě by mělo být bez zeleně. Dřevo by mělo být vysušeno na optimální vlhkost 20 až 25%. Některé dřevo může být pro dnešní vzduchotěsná moderní kamna příliš suché, a pokud dáte toto dřevo na žhavé uhlíky, bude okamžitě vytvářet plyny a kouř a bude se tvořit kreozot.
Všechny druhy suchého dřeva mají při porovnání hmotnosti a výkonu podobnou hodnotu. Proto hustší dřeviny obecně déle hoří a jsou i dražší. Dřeviny jako dub, bílý ořech a borovice zůstanou hořet celou noc. Osika vytváří vysokou teplotu ohně, který pomáhá vyčistit komín.
Při výběru dřeva můžete také chtít zjistit, zda používá dodavatel při těžbě udržitelné postupy. Neudržitelné postupy mohou mít negativní vliv na životní prostředí tím, že způsobí erozi půdy nebo snižování biologické rozmanitosti.
V případě, že váš dřevník objevili škůdci, uložte si dřevo dále od domova. Horní části hromady by měly být zakryty, ale strany musí zůstat otevřené, aby mohl proudit vzduch. Pokud je to možné, uložte dřevo na překlady (například betonové bloky), aby zůstalo v suchu.
Pelety se obvykle prodávají v osmnáctikilových pytlích. To, kolik paliva budete potřeba na topnou sezonu, můžete odhadnout tak, že jedna tuna pelet odpovídá přibližně jednomu a půl metru palivového dřeva. Většina majitelů domů, kteří používají kotle na pelety jako hlavní zdroj tepla, protopí dvě až tři tuny pelet ročně. Kotle na pelety mají často levnější provoz, než elektrické vytápění či vytápění plynem.
Většina pelet má vlhkost 5 až 10%. Dobře vyschlé dřevo má obvykle vlhkost 20%. Některé pelety mohou obsahovat stopy ropy, která se může používat jako mazivo při výrobě pelet, i když většina neobsahuje žádné přísady. Pelety vyrobené ze zemědělského odpadu obsahují více popela, ale mohou produkovat více tepla, než pelety ze dřeva.
Za kvalitu výroby pelet je vždy odpovědný výrobce. Podle normy jsou dva druhy tohoto paliva a to pelety prémiové a standardní. Jediný rozdíl mezi stupni je v anorganice popela. U prémiových pelet by měla být nižší než 1% a u standardních méně než 3%. Prémiové pelety jsou obvykle vyrobeny z jádra dřeva. Existuje pět předepsaných vlastností pro oba stupně pelet:
objemová hmotnost na 0,03 metrů krychlových nesmí být nižší než 18 kg;
Ve svém příspěvku CLEMATIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bartková ludmila.
dobrý den,
potřebuji poradit,na clematisu se objevují rezavé listy málo kvete,ošetřuji talentem,stanoviště je snad v pořádku na sluníčku kořeny zastíněné,málo výhonů ,jak stříhat ,děkuji bartková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Erika.
Prosím vás, četla jsem na https://homezin.cz/media/cl… , že musíme Plaménku zajistit stín, vlhko a chlad pro kořeny. Píší tam dále, že nejlépe ho ochráníme polštáři jiných trvalek. Moje otázka zní, jaké trvalky a v jaké vzdálenosti je nejlepší vysadit? Pěstuji plamének již po třetí, nějak jsem dříve nebyla úspěšná.
Dýně (tykve) mají rády bohatou půdu a hodně sluníčka a tepla. Dokážou růst přímo na čistém kompostu. Jsou však citlivé na sebemenší mrazík, takže je vysazujte, až když toto nebezpečí pomine. Mnoho lidí si tykve předpěstovává doma za oknem a na záhony sází již vzrostlé sazeničky. V případě tykví nekeříčkové formy (s mohutnými šlahouny) je vhodné od takového postupu odstoupit, protože si rostlina vytváří dlouhý kořen, který při předpěstování doma proroste velmi rychle ven z kelímku, zatímco nadzemní část sazeničky sotva prorazí povrchem půdy. Kořen je potom při přesazování téměř vždy zničen nebo odlomen, což má za následek pomalý a špatný růst předpěstovaných rostlin. Je proto lepší bujně rostoucí nekeříčkové odrůdy tykví vysévat na záhony přímo ze semen. Keříčkovým odrůdám, mezi něž patří třeba cukety, přesazování nevadí.
Větší odrůdy tykví často vypouštějí ze svých výhonů další podpůrné kořeny, aby si zajistily dodatečné zdroje pro svůj růst a produkci plodů. Musejí k tomu ovšem mít podmínky. Pokud budete mít příliš malé záhony nebo tykve vysadíte někam na kraj zahrádky, výhony se budou plazit v trávě, kde nedokážou zakořenit. Je proto lépe vyčlenit jim dostatek prostoru na obdělané půdě. Ty části rostliny, kde se objeví podpůrné kořeny, můžete zahrnout hlínou.
Dýně se sklízejí i se stopkou. Pokud při sklizni některým plodům stopka upadne, měli byste je sníst jako první. Většina tykví musí po sklizni několik týdnů dozrávat. Můžete je rozložit venku na slunci na slámu nebo je nechat dozrát doma. Důležité je pohlídat stopky plodů, aby pořádně zaschly. Hniloba se totiž často šíří právě odtud.
S tykvemi byste měli zacházet podobně jako s jablky. Opatrně je pokládat, aby se neotloukly. Doma je můžete rozložit na nějakou měkkou podložku, třeba na karton. Nejdéle vydrží jednotlivé tykve zavěšené v síti ve volném prostoru. Ideální teplota pro skladování se pohybuje v rozmezí 10–15 °C. Vyhovuje jim i pokojová teplota do dvaceti stupňů. Jednou za čas byste měli každou tykev zvednou a prohlédnout, zda se nekazí. Kontrolujte také stopky. Menší plody lze skládat na sebe, velké se skladují v jedné vrstvě. Dýním vadí – na rozdíl od brambor – vysoká vlhkost vzduchu.
Ve svém příspěvku OCHRANNÉ PÁSMO U SOUSEDSKÉ HRANICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Luboš Pařízek.
Dobrý den ,
chtěl bych se touto cestou zeptat , jaké je ochranné pásmo od sousedské hranice pro různou výsadbu jako jsou třeba ovocné stromy , vrby nebo túje a různé
listnaté dřeviny které se používají jako živý plot . Na fotce vidíte rozrostlou
okrasnou vrbu , živí plot z listnáčů a za ním těsně u hranice zasadila sousedka ještě třešeň a ta až bude v kondici , tak nám jednak bude clonit na pozemek , jednak se o tyto dřeviny absolutně nestará v období střihání a jednak mám na pozemku na podzim hromady listí . O dřeviny se ze střiháním musím starat já ze svého pozemku jinak bych se snad už asi nedostal s autem do garáže . Budu rád když mi pomůžete a napíšete jaká je ta vzdálenost od hranice ( pokud tedy nějaká existuje) a jaké jsou povinnosti když mě voda ze střechy jejího kotce na psa teče
přímo na můj pozemek a podmáčí nám základy garáže .
Předem děkuji za Vaší odpověď
S pozdravem Pařízek
Unikátní bylinková zahrada leží v těsné blízkosti zámku Valtice na místě bývalého zámeckého zahradnictví. Bylinková zahrada zde začala vznikat v roce 2004. Hlavními iniciátory projektu, kteří dlouhodobě podporovali a propagovali Lednicko-valtický areál ve světě a kteří také zajistili podporu zahrady ze strany amerických nadací, byli manželé Tiree a Lubomír Chmelar z USA. Paní Tiree Chmelar se bohužel otevření zahrady nedožila a zahrada je tak věnována její památce.
Jedná se o jedinečnou zahradu s různými druhy bylin v samotném centru Lednicko-valtického areálu zapsaného v UNESCO. Jedná se o první ukázkovou zahradu využívající přírodní principy péče v České republice. V tematických záhonech najdete na 300 druhů bylin sloužících nejen k léčení, ale třeba také k barvení tkanin či k dochucení pokrmů. Seznámíte se s rostlinami, které byly odedávna považovány za magické, a zjistíte, které rostliny jsou neodolatelným lákadlem pro pestrobarevné motýly. Pro děti je v zahradě připraveno pískoviště s hračkami a množství malých konviček, kterými mohou v parných letních dnech zalévat záhony. V zahradě objevíte rovněž okrasné záhony, u nichž jistě oceníte inspiraci pro vlastní zahrádku. Pro odpočinek můžete využít posezení s židlemi a stolečky nebo můžete dát přednost lehátkům v malém třešňovém sadu. V obchůdku ve skleníku jsou pro vás připraveny sazenice bylin, bylinné čaje a upomínkové předměty. V zahradě bývají pořádány výtvarné kurzy a kurzy o pěstování, sběru a zpracování léčivých bylin. Naučné záhony vám představí zejména léčivé rostliny, najdete zde také byliny afrodiziakální, bylinky mýtů a legend, barvířské rostliny i ty, které můžete využít v aromaterapii či v kuchyni. Jedná se tedy o výborný tip na příjemný i přínosný výlet.
Ve svém příspěvku KRBOVÁ KAMNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Markus.
Docela dlouhý, ale zajímavý článek, rád jsem si ho přečetl. V dnešní době se hodně domácností vrací k topení dřevem, protože úspora při jeho spalování je značná. Já si dřevo těžím sám už dlouhá léta. Nejdříve jsem ho přikládal do kotle na TP a nyní do krbových kamen. Jsou s výměníkem a s přehledem ohřejí 8 radiátorů a 2 otopné žebříky Koralux. Chce to jen mít motorovou pilu, vozík za auto, prostor na skladování a chuť do práce.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Dřevomorka domácí (Serpula lacrymans) je dřevokazná houba, nejnebezpečnější škůdce na zabudovaném dřevě, která k nám byla pravděpodobně zavlečena lodním nákladem dřeva z Asie. Žije především v přízemích a sklepích, na záklopech a trámových prvcích. Napadá zejména starší dřevo jehličnanů. Vhodnými podmínkami pro její vznik a rozvoj je přítomnost dřeva vystaveného delší dobu vlhkosti už na hranici asi 20 % (běžná přirozená vlhkost dřeva by měla být v rozmezí max. 14–18 %), kde je současně přítmí, malý nebo žádný pohyb vzduchu, teplota nepřesahující 30°C. Jako jediná dřevokazná houba přežívá dřevomorka i za nižší vlhkosti dřeva, ostatní houby při poklesu vlhkosti dřeva na méně než asi 20 % hynou. Nebezpečnost dřevomorky však spočívá především v její schopnosti prorůstat i přilehlé zdivo speciálními provazci, tzv. rizomorfami. Těmi si tato odolná houba přivádí ke dřevu potřebnou vlhkost i ze vzdálenosti mnoha metrů. Rizomorfy prorůstají podél izolací, elektrického vedení, ale také poruchami zdiva, řídkým betonem, pod omítkami i zdmi a také podložím. Takto dřevomorka využívá v okolí například poškozených odpadů, míst zavlhčených zatékáním – obecně nejrozmanitějších zdrojů vlhkosti. Dřevomorka v místech, kde je přítmí a malý pohyb vzduchu bez větších výkyvů teplot, vytváří povrchové vatovité povlaky (mycelium) šedobílé barvy, při vhodných podmínkách vystavuje nepravidelné rozlité plodnice okrové až červenohnědé barvy s bílými okraji. Tyto plodnice chrlí do vzduchu velké množství výtrusů – sporů. Okolní prostředí je tak silně exponováno potenciální nákazou veškerého dřeva novými ložisky dřevomorky. Dosud nezasažené dřevo je napadáno rovněž postupným prorůstáním rizomorfů okolím původního ložiska nákazy. Najdeme-li dřevomorku ve stadiu plodnic, lze předpokládat, že její výskyt není omezen jen na samotné dřevo a nejblíže přilehlá místa, ale s vysokou pravděpodobností jde o rozsáhlé prorůstání okolním prostředím a dřevomorka má v této fázi už propojení na zdroje vlhkosti, což znamená, že samotná vlhkost dřeva už nezávisí na vlhkosti okolí a dřevomorka je schopna žít vlastním životem i po odeznění původních příčin jejího vzniku. Napadené dřevo podléhá zkáze v několika postupných etapách. První fází rozeznatelnou zběžným ohledáním je charakteristické čokoládově hnědé zbarvení dřeva. Ačkoli již před touto fázi je dřevo aktivně napadeno, nelze bez laboratorních zkoušek běžně rozeznat probíhající proces až do jeho zabarvení, pouze podle vyšší vlhkosti dřeva lze usuzovat na vznikající potíže. Před fází zabarvení se nachází okamžik, kdy dřevo přes počínající proces prorůstání škůdcem má stále svou mechanickou pevnost a její hodnoty nejsou sníženy pod hranici funkční pevnosti. Při probíhajícím zbarvení dřev
Ve svém příspěvku ČLÁNEK JE BEZVADNÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bukovský Zdeněk.
Včelařím přes padesát let,
ale mrzí mě,že někteří včelaři přirovnávají včely ke zvěři, která chcípá, žere a lenoší.
Přítel Kavan Petr se takto vyjadřuje ve svých webových stránkách o včelách.
A když jsem mu napsal,že s ním nesouhlasím tak na mě zpustil vlnu nadávek a zloby.
Jsem rád,že jako jednatel spolku, který má 85 členů, jsem se zatím nesetkal s podobným
chováním tzv.včelaře.
Další fenomén dnešní doby je hromadné kácení stromů, keřů i centrech obcí, jako těžba
dřeva do kotlů na biomasu. Domnívám se, že kotle na dřevo propagoval p.Bursík, jako
ekologické topení. Děsí mě dředstava, že naši vnuci si budou promítat filmy jak vypadaly u nás
lesy.
Děkuji Vám za nádherný a poučný článek o včelách.
S pozdravem
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Chceme-li mít
vlastní dobré vínko, měli bychom vědět, kam smíme říznout a kam ne. Takže prosím
polopatě: co máme tedy odříznout?
„Řež révy je zodpovědná a tvůrčí činnost a zaslouží si dost času. Vysvětlení principů řezu si proto
raději necháme na dobu, až bude tato práce aktuální.“
Dobře, připomeneme se v předjaří. Teď se tedy věnujme teorii a zkusme si zmapovat části keře,
abychom pak přesně věděli, co řezat a co ne. Jak tedy vinaři pojmenovávají
jednotlivé části keře?
„Na podnoži pod místem
srůstu na každém nodu, což je něco
obdobného jako kolénko u trávy, mohou
vyrůstat kořeny. Těm úplně dole se říká kořeny patní, z ostatních nodů pak
vyrůstají kořeny postranní. A ještě z jednoho místa mohou kořeny vyrůstat:
právě z místa srůstu roubu s podnoží. Ty jsou situovány jen mělce pod povrchem, proto se nazývají rosné
kořeny, protože si odebírají povrchovou vodu, např. z rosy. Jenomže když vyrůstají právě z roubu, pak je ochranná funkce podnože eliminována a révokaz by se mohl vesele množit. A navíc níže uložené kořeny mohly postupně
odumřít a takto rostoucí keř by mohl tzv. „zpravokořenět“.
Proto se zvláště u nově vysazených keřů rosné kořeny odstraňují. Říká se tomu ramování.
Pokračováním
podzemní kořenové části je dřevitá část, označovaná prostě staré dřevo. Je velmi často vedena jako kmen; na keři mohou být
zapěstovány dva i více kmenů. Pokud je staré dřevo výše situované nežli kmen,
označuje se výrazem rameno, které se obvykle situuje vodorovně, ale může být i vedené šikmo. Staré dřevo se takto
označuje proto, že je na keři nejstarší, ideálně stejně staré jako podnož. Za dřevo staré se považuje všechno dřevo starší než dva roky. Na starém dřevě,
které je nejméně čtyřleté, se nacházejí tzv. „spící“ očka. Běžně nejsou vidět a raší jen někdy. Výhony
z nich vyrůstající jsou jalové, protože na nich nejsou květní laty. Proto
jsou pro pěstitele bezcenné a většinou se odlamují, když jsou ještě
v bylinném stavu. Tento pracovní úkon se označuje opět archaickým výrazem:
podlom. Na Moravě se mu také někdy
říká ometání kmínků. Tyto zelené
výhony se ponechávají růst jedině tehdy, je-li potřeba zapěstovat nový kmen. Pro úspěšnou sklizeň má velký význam dřevo
dvouleté, které vyzrálo z předloňských zelených výhonů. Je obvykle slabší
a světlejší nežli staré dřevo. Jeho význam spočívá v tom, že jen z něho
vyrůstající jednoleté dřevoje
plodonosné. Z očka na něm na jaře vyroste zelený výhon, a tomu se říká
letorost. Letorosty ponesou květenství.
Proto je velmi
důležité při zimním řezu keřů dodržovat pravidlo, které říká, že jednoleté
dřevo musí vyrůstat z dvouletého dřeva, chceme-li na&
V naší poradně s názvem KATALPA NANA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Diana.
Dobrý den, na podzim jsme zasadili katalpu a letos na jaře ještě neobrazila. Mám o ni strach. Je to v pořádku, teprve koření a obrazí příštím rokem ? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Asi jste o katalpu přišla. Letošní zima zahubila mnoho stromů. Zkuste provést test vitality tak, že na kmínku obnažíte kousek kůry až na dřevo, čímž vizuálně můžete zjistit jestli je kmínek živý či nikoliv.
Vyvýšené záhony se dají zakoupit již jako produkty ve formě stavebnice, kterou si doma podle návodu postavíte. Tyto stavebnice lze zakoupit v některých zahradnictvích nebo internetových obchodech a jsou k dostání z různých materiálů (dřevo, beton, plast, kámen) i v různých velikostech, toto vše ovlivňuje i jejich cenu. Cena se pohybuje od 3 500 korun a výše, v domácích podmínkách jej pořídíte i laciněji.
V naší poradně s názvem KATALPA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana.
Dobrý den,
Katalpu máme již 20.let.
Bohužel začína kmen vyhnívat.
Je možné celou korunu uříznot, aby zůstal jen kmen?
Obroste ještě?
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Najděte místo, kde kmen vyhnívá a to vydlabejte až na zdravé dřevo. Dutinu pak jemně vypalte pomocí plynového hořáku, čímž ji vydezinfikujete. Poté dutinu pečlivě vyplňte stavebním betonem, aby nikde nebyla žádná skulinka. Rovněž odstraňte příčiny vzniku hniloby, kterými může být přemíra vody, nedostatek průvanu, stín, okolní vegetace, atd.
Červotoč je velmi zákeřný hmyz, kterému zachutná snad vše, v čem je alespoň kousek dřeva. Může jít o zahradní nábytek, dřevěné balkony, parapety, interiérový nábytek, trámy či celé stavby. Nebezpeční nejsou jen dospělí jedinci, ale především larvy, které se dřevem prokousávají skrz naskrz až do slabé vrstvy pod povrchem. Postupně tak dřevo rozruší natolik, že se z něj stane drolící se „perník“. Na povrchu se však objevují jen takzvané výletové chodbičky, které prokousal již dospělý hmyz. Jakmile se tyto otvory objeví, znamená to, že byla destrukce materiálu dokončena. Skutečný rozsah poškození dřeva však není na první pohled patrný.
Červotoči jsou malí či středně velcí brouci s protáhlým válcovitým a svrchu zploštělým tělem. Mají 8- až 11článková tykadla a tmavohnědé nebo načervenalé zbarvení těla. Larvy jsou bílé a srpovitě ohnuté. Téměř všichni dřevokazní červotoči se řadí do podčeledi Anobiidae, která se dále dělí na 8 rodů a ty následně na několik desítek druhů. K těm nejčastějším druhům u nás řadíme červotoče proužkovaného a umrlčího. Jednotlivé druhy se mohou lišit podle toho, jestli napadají čerstvé, nebo už zabudované dřevo, zda dávají přednost jehličnanům, či ovocným stromům. Dřevokazný hmyz potřebuje k životu dřevo o vlhkosti nejméně 10 % a nejvíce 80 %.
Brouci se po vylíhnutí z kukly dokážou prokousat vším možným, dokonce i obaly potravin z papíru, plastu či hliníkovou fólií. Dospělý brouk nepřijímá potravu, škodí jen larva, která se živí všemi produkty, které obsahují škroby. Konkrétně to znamená, že larvy požírají staré pečivo, nudle, rýži, těstoviny, sušenky, polévkové kostky, psí suchary, papír, sušené rostliny, kůži a podobně. Larva vydrží hladovět až 8 dnů, zatímco dospělý brouk potravu nepřijímá vůbec. Některé druhy červotočů požírají dřevo, ale nikoliv čerstvé, nýbrž dřevo zabudované ve stavbě již několik let. Usídlují se na střešních trámech, v podlahových prknech, požírají konce trámů v místě uložení do venkovních stěn. Nejvíce napadají dřevo, které je vystaveno silným mrazům.
Červotoč pronikavý
Červotoč pronikavý je 2,5 až 5 mm dlouhý hnědý až tmavohnědý brouk. K hromadnému rojení brouků dochází v dubnu až červenci. Brouci jsou patrioti, většina z nich zůstává na místě, kde se vylíhli, nebo alespoň poblíž. Samička klade obvykle do starých výletových otvorů, štěrbin ve dřevě, nebo na rovný, ale drsný povrch asi kolem čtyřiceti vajíček.
Patří k obávaným škůdcům veškerého zpracovaného dřeva. Brouci se objevují v létě, samičky kladou do míst, kde se vyvinula předchozí generace. Mimo lidská obydlí se vyvíjí v suchém jehličnatém i listnatém dřevě.
Je dobré pamatovat na to, že co uděláme na zahradě před zimou, jí nejen velice prospěje, ale na jaře nás za naši péči odmění svou krásou.
Jak zazimovat záhony
Záhony musí být odpleveleny předtím, než je zryjeme. U záhonů stačí před zimou pouze zrýt, čím později to provedeme, tím lépe. Pokud to uděláme moc brzy, vytvoříme dobré podmínky pro rozmnožování slimáků, ti totiž kladou vajíčka na podzim do čerstvě zrytých záhonů.
V naší poradně s názvem VINNÁ RÉVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslav Kubánek.
nadpis vašeho článku a nejen vašeho je střihání vinné révy na podzim a není tam ani slovo o tom střihu na podzim,prosím o jednoduchou věc,jak a kdy se stříhá vinná réva na podzim. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Podzimní řez vinné révy se standardně neprovádí. Řez se provádí až v únoru. Během podzimu dřevo ještě dozrává a není připraveno na zkracování. Nejlepší období pro řez vinné révy je únor - doba, kdy odezní největší mrazy. Teprve pak se provádí řez vinné révy.
Ohradit záhon lze různými způsoby: dřevem, které je však třeba ošetřit impregnací, krátkou palisádou, konstrukcí z kmenů, cihlami, kamennou suchou zídkou, plochými kameny, betonovou skruží nebo tabulí plechu. Jestliže obvodové stěny rovnou nevyzdíte z cihel, zajistěte dostatečnou stabilitu záhonu, k čemuž nejlépe poslouží dobře ukotvené dřevěné kůly. Vyzděné záhony je pak nutné u základu odvodnit, aby kořínky rostlin neuhnívaly v příliš velkém množství vody.
Vnitřní stěny vyložte fólií, která zabrání odpařování vody. Vhodná je například fólie pro zahradní jezírka, kterou seženete v hobby marketech či zahradnických potřebách. Jestliže je záhon navýšený na hlíně, neuzavírejte dno fólií, ale chraňte ho proti hrabošům položením králičího pletiva.
Vysoký záhon je dobré zakládat na podzim nebo časně zjara. Zakládáte-li ho na rostlé půdě, odryjte nejdříve vrstvu zeminy a zkypřete podkladovou plochu. Pak nasypávejte jednotlivé vrstvy v pořadí od nejhrubší po nejjemnější vrstvu zeminy a organických zbytků.
U dostatečně vysokých záhonů může být spodní vrstva tvořena dřevěným odpadem, větvemi a menšími větvičkami. Pak by měly následovat nadrcené či nasekané organické zbytky, vrstva kompostu a nakonec vrstva kvalitní zeminy. Při poklesu substrátu jej každý rok dosypte směsí kompostu a zeminy.
V naší poradně s názvem ŘEZ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina Trusinová.
Dobrý den,na zahradě máme vinnou révu, netušíme jak je stará,jen by jsme chtěli aby plody nebyly u souseda,my máme jen kmen jinak je vše za plotem,moje otázka:je možné ji nějak uřezat či střihnout,tak aby se nepoškodila a plody byly na naší straně, máme vlastně jen dřevo, děkuji za odpověď, Trusinová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jde to ji uřezat. Z kmene pak vyraší nové výhony, na kterých bude dál plodit. Řez ale můžete provést jen v době klidu, nejlépe v únoru. Tuto sezónu se bude ještě z úrody radovat váš soused.
Pokud chcete něco estetičtějšího, vyzkoušejte vyvýšený záhon s proutěnými stěnami. Podobné záhony mají dlouhou tradici a dají se prý najít i ve vykopávkách z období římské říše. Jedná se vlastně o takové „haťování“ s tím, že pomocí přírodních materiálů nezpevňujete svahy či břehy rybníků, ale jen vytvoříte stěnu záhonu.
Postup je také jednoduchý – do země v požadovaném tvaru zatlučete kůly, mezi které na střídačku vpletete vrbové pruty. Vznikne struktura stěny podobná jako u košíků. Jediným limitujícím faktorem může být nedostatek vrbového proutí, protože košíkářských vrb a prutníků v krajině ubývá. Pokud nespěcháte, můžete si ořezem upravit nějakou vrbu ve svém okolí. Existují však i dodavatelské firmy, které vám proutí prodají.
V naší poradně s názvem TÚJE A JEJICH NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radek Hes.
Dobrý den.
Máme dva roky staré thůje a od země praská kůra.
Můžete mi prosím poradit jak to ošetřit.
Děkuji za odpověď. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Kůra na kmeni túje praská často. Příčinou může být hojná zálivka v minulém roce nebo mráz následovaný přímým slunečním zářením. Většinou nejde o nemoc, ale prasklina může být vstupní branou pro různé problémy, které mohou rostlinu úplně zničit.
Co dělat, když dojde k rozštěpení kůry na tújích?
V posledních letech bylo provedeno docela dost výzkumů věnujících se uzavření ran stromů. Výsledky uvádějí, že nanesení barvy nebo ošetřování dehtem mají jen malý účinek. Naopak začištění a oříznutí praskliny až na kůru, která pevně drží na dřevu, se ukázalo jako nejlepší řešení. Řezy v kůře rychle zaschnou, mají malou plochu a nazadržuje se v nich voda ani nečistoty. Obnažené dřevo zatuhne do hladka a uzavře se před okolním prostředím. Další ošetření již není potřeba, strom si s tím poradí sám. Jak provést začištění?
Ostrým nožem od jednoho konce praskliny, sledujte okraj kolem jedné strany rány, asi 1,5 až 2,5 cm od ní. Zastavte se na druhém konci a proveďte stejný postup na opačné straně praskliny. Nůž by měl být sterilizován mezi řezy jeho očištěním a ponořením na několik minut v roztoku chlornanu sodného s vodou v poměru 1:10 nebo v 70% alkoholu, aby se zabránilo kontaminaci. Opatrně vyjměte kůru z vnitřku ošetřovaného místa. Měl byste dosáhnout podobného stavu, jako na přiloženém obrázku. Nezapomeňte to nechat bez dalších zásahů. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
V současné době se pro povrchovou úpravu dřeva stále více používají oleje a vosky. Dřevo, respektive jeho povrch je napuštěn tekutým, případně pastovitým voskem, nebo přírodním (ale někdy i syntetickým) olejem s vhodnými vlastnostmi, který se vsákne do jeho struktury, a tak ho chrání proti vnějším vlivům.
Vosk časem trochu ztmavne, to není vůbec na závadu. A když se povrch trošku ušpiní, stačí jej oživit teplou mýdlovou vodou. Na více znečištěné povrchy použijte ocelovou vlnu namočenou v terpentýnu. Po tomto zásahu ale musíte nanést další vrstvu vosku.
Vosk nanášejte měkkým hadříkem, složeným do několika vrstev. Naberte vosk na hadřík a jemně ho kruhovými pohyby vetřete mezi vlákna. Podélnými pohyby pak povrch vyhlaďte. Ujistěte se, že vrstva vosku je na celém povrchu rovnoměrná.
Nechte povrch 15 minut zaschnout a pak nanášejte další vrstvy vosku pomocí jemné ocelové vlny. Pracujte po směru vláken. Na práci nespěchejte a každou vrstvu nechte přes noc zaschnout. Čtyři až pět vrstev by mělo stačit.
Chcete-li povrch s větším leskem, vyleštěte navoskovanou plochu měkkým hadříkem. Příliš netlačte, protože byste mohli porušit jednolitou vrstvu vosku.
Po navoskování se rozvine přirozená krása dřeva. Vosky na dřevo jsou k dispozici v tekuté či krémové podobě.
Oleje a vosky se jednoduše aplikují a jejich následná údržba je velmi snadná. Nátěry nepraskají, neodlupují se a neodprýskávají a uchovávají si přírodní elasticitu. Dřevo může dýchat, zmenšují se jeho tvarové změny vznikající vlivem vlhkosti. Vytváří se odolný povrch s výbornými vlastnostmi pro užívání. Již upravené povrchy lze znovu snadno naimpregnovat, případně přeleštit. Poškozené plochy je možné jednoduše opravit a vzniklé chyby zamaskovat. Velkou předností olejů a vosků je, že s trochou pečlivosti dosáhne skvělých výsledků a kvalitní povrchové úpravy i laik a domácí kutil.
Oleje a vosky se dnes používají pro povrchovou úpravu nábytku z masivního dřeva, podlah a obkladů, hraček, částí hudebních nástrojů, zahradního nábytku a i celých dřevostaveb. Jsou šetrné k životnímu prostředí při výrobě, použití i při likvidaci. Převážná většina surovin se získává z přírody – lněný olej, včelí vosk, carnauba – vosk, candelila – vosk, slunečnicový olej, sójový olej, olej z bodláku, případně terpentýn. U některých výrobků se pro zlepšení vlastností přidávají v malém množství i syntetické materiály.
Impregnace
Impregnace olejem je jedním z nejstarších způsobů povrchové úpravy a ochrany dřeva. Původně se používala pouze lněná fermež, získaná lisováním lněných semen, která za působení kyslíku vysychala. Dnes se olejové impregnace opět vrac
Ve svém příspěvku VOSK NA DŘEVO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vojtěch Příkaský.
Dobrý den,
prosím o radu, jakou povrchovou úpravu mám použít na dřevěné nádobí.
Konkrétně na likérovou soupravu, tj. flašku + pohárky (všechno dřevěné, proto nepíši skleničky).
S pozdravem
Příkaský
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Napouštěcí oleje na dřevo jsou určeny pro hloubkovou ochranu měkkých jehličnatých i tvrdých listnatých dřevin a případně k jejich probarvení. Napouštěcí oleje na dřevo jsou vhodné pro většinu dřevěných povrchů, které zpevňují a vytvářejí podklad pro jejich další zušlechtění. Prostředek se nanáší v jedné vrstvě. Vhodné je dokončení povrchu aplikací doporučených uzavíracích olejů nebo olej-voskových prostředků podle kategorie dřevěného výrobku a nároků kladených na jeho užitné a estetické vlastnosti. Napouštěcí olej na dřevo je směsí ryze přírodních rostlinných olejů, které pronikají hluboko do buněčné struktury dřeva a výrazně eliminují praskání a kroucení dřevní hmoty.
Nízkoviskózní napouštěcí oleje jsou tónovány mikropigmentovými barvivy, která pronikají do dřeviny a tím velmi výrazně prokreslují strukturu dřeva. Pronikání světlostálých barviv do povrchových struktur dřeva má příznivý vliv nejen na celkovou odolnost nátěru, ale i na snadnost a účinnost jeho pozdější revitalizace. Napouštěcí olej brání prostupu srážkové vlhkosti do podpovrchových struktur dřeva. Takto upravený povrch však nezůstává úplně uzavřen. Dřevo může dýchat a zbavovat se přebytečné vlhkosti, která se do hmoty dřeva dostala za vlhkého počasí na osmotickém principu. Napouštěcí olej na dřevo lze nanášet na hoblované, broušené i strukturálně upravované povrchy. Hoblovaný povrch dřeva je vždy vhodné přebrousit brusivem (zrnitost 80–120) z hlediska lepšího pronikání oleje do dřevní hmoty. Masivní dřevěné výrobky a konstrukce je vhodné z důvodu ochrany proti plísním, hnilobám a dřevokaznému hmyzu nejprve napustit deštěm nevyluhovatelným biocidním přípravkem. Upravený biocidní přípravek lze také přidat jako biocidní přísadu přímo do napouštěcího oleje, což umožní nejen významnou úsporu času, ale také výrazně sníží pracovní náklady.
Výše uvedené zasychací časy platí v případě, že vytvrzování (polymerizaci) oleje urychlíte přídavkem odpovídajícím porci sušidla. U oleje bez přídavku sušidla musíte počítat s výrazně delší zasychací (vytvrzovací) dobou, a to v závislosti na podmínkách (teplota, odvětrávání, vlhkost...) cca 10x, i delší.
Nejčastějšími pergolami jsou pochopitelně pergoly dřevěné. Právě dřevo je ideálním materiálem na stavbu hned z několika důvodů. Jednak představuje ryze přírodní stavební materiál, jednak se s ním velmi dobře pracuje. Konstrukce pergoly ze dřeva se skládá z rámu, který je složen z několika trámů, jež jsou propleteny latěmi většinou o stejné délce. Právě rámy by měly být zkonstruovány jako první. Základem zahradní pergoly ze dřeva musí být betonové patky, na které budou upevněny nosné sloupy pergoly. Dřevo navíc patří mezi nejlevnější materiály. Nejméně vhodné je však dřevo smrkové, příliš se nehodí ani dřevo jedlové, které se při opracování štípe. Lepší je borovice, má však vyšší obsah smolných látek (roní pryskyřici až po opracování), modřín má dobrou odolnost proti povětrnostním vlivům, ale dřevo se často „trhá“. Z domácích listnáčů se na pergoly používá dřevo dubu nebo buku. V posledních letech přišlo do módy dřevo červeného (kanadského) cedru – má vysoký obsah pryskyřičných látek a nepotřebuje prakticky žádnou impregnaci proti hmyzu ani dřevokazným houbám a má dlouhou životnost. Montážní a spojovací prvky pergoly by měly být z nerez materiálu nebo povrchově dobře ošetřeného kovu. Jednotlivé prvky se vzájemně spojují vazbou, která musí být provedena přesně, aby do sebe prvky zapadaly a ve spárách se nedržela voda. Vazby jsou zpravidla doplněny i přibitím nebo přišroubováním prvku, a to nerezavějícími hřeby či vruty. V současné době se používají stále častěji kovové nerezavějící spojky.
Stavba pergoly klasickou cestou z cihel je mnohem náročnější, nicméně výsledek stojí rozhodně také zato. Samotné sloupky u těchto pergol je ideální obložit takzvanými zvonivkami. Jedná se o speciální pálené cihly, které jsou schopny odolat i mnohem silnějším povětrnostním vlivům. Jinak se také sloupky dají zhotovit z kamene, přičemž parametry sloupků z obou materiálů by měly být přibližně stejné. Zděné pergoly se velmi podobají menším zahradním domkům. Pokud je uzavřete, můžete do nich instalovat topení, které umožní zahradní posezení i za nepříznivého počasí. Zděné pergoly se střechou vás rovněž ochrání před deštěm.
Pergoly z kovu jsou spíše uměleckou záležitostí. Kov v upraveném stavu je sice k dostání, nicméně konstruování takovéto pergoly je spíše záležitostí architektů. Většinou je kovová pergola plná ornamentů a různých kovových ozdob. Nicméně stavba takovéto pergoly není nikterak levnou záležitostí. Hutní materiál je velmi drahý, obzvláště pokud se jedná o nějaký ušlechtilý kov.