Dýně je jedna z těch surovin, které si lidé domů přinesou s dobrým úmyslem, ale často s nejistotou. Leží na lince, vypadá krásně, ale otázka zní: co s ní vlastně udělat, aby neskončila v koši nebo jako nepovedená polévka?
Dobrá zpráva je, že dýně je velmi odpouštějící surovina. Když víte, jak s ní zacházet, zvládnete z ní uvařit jednoduché jídlo i poctivý víkendový oběd. Tenhle článek vás tím provede krok za krokem.
FAQ – Často kladené otázky
Co s dýní, když vůbec nevím, jaký typ mám doma?
Pokud nevíte, jaký typ dýně máte doma, nevadí – základní kuchyňské rozhodnutí můžete udělat i bez přesné identifikace.
Důležité je dýni rozkrojit, ochutnat syrovou dužinu a zkontrolovat její strukturu. Pevná, mírně nasládlá dužina se hodí na pečení nebo polévku, vodnatější spíš na rozmixování do pyré. Typ dýně je méně důležitý než její stav.
Je nutné dýni vždy loupat?
Ne, dýni není nutné vždy loupat a u některých typů je to dokonce chyba.
Například hokkaido má slupku, která při vaření změkne a chuťově neruší. Loupání má smysl u dýní s velmi tvrdou nebo vláknitou slupkou. Pokud si nejste jistí, zkuste malý kousek – kuchyně vám napoví víc než návod.
Proč je moje dýňová polévka bez chuti?
Nejčastějším důvodem je, že dýně nebyla ochucena už během vaření.
Dýně potřebuje sůl, tuk a kontrast. Pokud ji jen uvaříte ve vodě a až pak dochucujete, chuť zůstane plochá. Správný postup je dýni nejprve opéct nebo osolit hned na začátku, aby se chuť rozvinula.
Dá se dýně jíst i nasladko, nebo je lepší jen naslano?
Dýně se dá výborně připravit nasladko i naslano, záleží na její přirozené chuti.
Sladší dýně se hodí na pečení, kaše nebo dezerty, méně výrazné typy fungují lépe v polévkách a slaných jídlech. Zkušený kuchař se vždy rozhoduje podle ochutnání, ne podle názvu receptu.
Jak poznám, že je dýně zkažená a nemám ji vařit?
Dýni byste neměli vařit, pokud zapáchá, je měkká už syrová nebo má šedou dužinu.
Taková dýně už chuťově ani zdravotně nestojí za záchranu. Vařením se špatný základ neopraví. V tomto případě je lepší ji vyhodit než zkazit celé jídlo.
Co s dýní, když je jí doma hodně?
Pokud máte dýně nadbytek, nejlepší řešení je připravit pyré a zamrazit ho.
Pyré zabere méně místa, dobře se porcujete a dá se později použít do polévek, omáček i pečení. Celé kusy dýně se skladují hůř a rychleji ztrácejí kvalitu.
Jak dlouho vydrží dýně po rozkrojení?
Rozkrojená dýně vydrží v lednici obvykle 3 až 5 dní.
Musí být zabalená, ideálně bez semínek a vláken. Pokud začne zapáchat nebo měknout, je lepší ji už nepoužívat. Čím dřív ji zpracujete, tím lepší chuť získáte.
Je dýně vhodná i pro děti?
Ano, dýně je velmi vhodná pro děti, pokud je správně připravená.
Nejlépe funguje jemná polévka nebo pyré bez výrazného koření. Dýně je přirozeně sladká a děti ji často přijmou lépe než jinou zeleninu.
Proč se dýně někdy rozpadá a jindy drží tvar?
Rozpadání dýně závisí na typu, stáří a způsobu tepelné úpravy.
Mladší a pevnější dýně drží tvar při pečení, přezrálé nebo vodnaté se rozpadnou. Pokud chcete strukturu, volte pečení n
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Je to zimní dýně. Je to jednoleté ovoce zastupující několik druhů tykví v rámci rodu Cucurbita. Pozdně rostoucí, méně symetrické odrůdy lichého tvaru, drsné nebo bradavičnaté, malé až střední velikosti, ale s dlouhověkostí a tvrdou kůrou, se obvykle nazývají zimní tykve. Od letní tykve se liší tím, že se sklízejí a konzumují ve zralém stadiu, kdy jejich semena uvnitř plně dozrála a jejich slupka ztvrdla do tuhé kůry. V této fázi lze většinu odrůd této zeleniny skladovat pro použití během zimy. Zimní dýně se obvykle před konzumací vaří a slupka nebo kůra se obvykle nejí, jako je tomu u letní dýně.
Přímo ta vaše zelená dýně je karnevalová dýně. Je to kříženec sladké knedlíkové dýně a žaludové dýně. Je to atraktivní americká odrůda s kombinací oranžových, žlutých a zelených (v závislosti na zralosti) pruhů a skvrn na krémově zbarvené slupce. Stejně jako máslová dýně má karnevalová dýně ořechovou a sladkou chuť. Stačí ji jen lehce dochutit solí, pepřem a trochou másla, ale chutná je i posypaná trochou hnědého cukru nebo pokapáním javorovým sirupem před vařením, které lze provádět v troubě nebo v pomalém hrnci. Pečená dýně zabere méně času, ale pomalý hrnec je vhodný, pokud potřebujete troubu na jiná jídla.
Dýni můžete podávat tak, jak je, nebo vydlabejte dužinu a rozmačkejte na kaši. Karnevalová dýně je jednoduchou přílohou k pečenému krůtímu nebo kuřecímu masu, stejně jako k hovězí pečínce nebo vepřovému karé.
Sklízí se teprve až před silnými mrazy. Zralá je tehdy, když se slupka zbarví a stane se matně suchou. Nebudete moci vytvořit důlek, když do ní zatlačíte prstem. Nechte na dýni 6 cm stonku a odřezávejte ho opatrně, aby nedošlo k poškození, které by mohlo zkrátit dobu skladování. Vytvrzujte 7-10 dní na slunci, aby kůra ztvrdla a zvýšila se kvalita pro zimní skladování. Před uložením na chladném tmavém místě s teplotou okolo 10 °C a 50-65% vlhkostí z kůry otřete veškeré nečistoty. Tady se můžete podívat na další obrázky podobných výpěstků: https://www.google.cz/image….
Dýně hokaido se nemusí vždy zaštipovat, ale bez tohoto zásahu většinou vytváří mnoho menších plodů, které nestihnou rovnoměrně dozrát.
V praxi záleží hlavně na cíli pěstování. Pokud máš silnou rostlinu na kompostu a dlouhé teplé léto, můžeš hokaido nechat růst volně. V běžných českých podmínkách ale zaštipování dýní pomáhá směrovat energii do menšího počtu plodů, což vede k lepší chuti, barvě a využití v kuchyni.
Kdy je nejlepší čas na zaštipování hokaida?
Nejlepší čas na zaštipování hokaida je ve chvíli, kdy už má rostlina nasazené plody a je zřejmé, kolik jich dokáže uživit.
Obvykle se jedná o období přibližně 6–8 týdnů po výsadbě, v závislosti na počasí. Pokud zaštipuješ příliš brzy, rostlina ještě nemá vytvořenou dostatečnou sílu. Naopak pozdní zásah má už jen malý efekt. Správné načasování je klíčové pro velikost plodů i jejich dozrání.
Kolik plodů mám nechat na jedné rostlině hokaida?
Optimální počet plodů hokaida závisí na síle rostliny a stanovišti, neexistuje jedno univerzální číslo.
Na silné rostlině na kompostu se osvědčilo ponechat 4–5 plodů. Na běžném záhonu spíše 3–4 kusy. Pokud je půda slabší nebo léto chladnější, je bezpečnější nechat jen 2–3 dýně. Menší počet plodů znamená vyšší koncentraci chuti a lepší využití pro buchtu z dýně hokaido nebo pečení.
Proč mi hokaido zůstává zelené?
Zelené hokaido většinou znamená, že plod nestihl dozrát, často kvůli přetížené rostlině nebo krátké sezóně.
Nejčastější příčinou je příliš mnoho plodů na jedné rostlině. Energie se rozdělí a žádný plod se plně nevyvine. Zelené hokaido má slabší chuť a nižší nutriční hodnotu. Pro sladké recepty, jako je dýňová buchta hrníčková, se nehodí. Řešením je včasné zaštipování a redukce plodů.
Je zelené hokaido jedlé?
Ano, zelené hokaido je jedlé, ale jeho využití je omezené a chuťově slabší.
Zelené plody se hodí spíše na vaření nebo rychlé restování, nikoli na sladké recepty. Dužina bývá tužší a méně aromatická. Pokud chceš hokaido používat na polévku nebo dezerty, je vždy lepší počkat na plně vyzrálé, oranžové plody.
Jak poznám, že je dýně hokaido zralá?
Zralá dýně hokaido má sytě oranžovou barvu a suchou stopku, která se začíná zatahavat.
Dalším znakem je tvrdá slupka, do které nejde snadno zatlačit nehtem. Zralé hokaido při poklepání zní dutě. Právě takové plody jsou ideální na uskladnění dýně hokaido i dlouhodobé kuchyňské využití.
Jak dlouho vydrží dýně hokaido uskladněná?
Při správném skladování vydrží dýně hokaido 2 až 4 měsíce, někdy i déle.
Klíčem je suché, větrané místo s teplotou kolem 10–15 °C. Dýně by se nem
Ve svém příspěvku DYNĚ HOKAIDO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Pěstuji dýně hokaido. Na několika svolech mi kromě oranžových dýní vyrostly velké zelené dýně, které drží zelenou barvu a ta je stále tmavší a tmavší. Na několika stvolech mi vyrostly malé zelené dýně, které nerostou ani nežloutnou, jsou podobné okurce nakládačce. Setkal se s tím někdo? Poraďte.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Šárka.
To mne také zajímá, snad někdo napíše - řeším přesně to samé - dýně nám vyrostly z původně šedé a oranžové a máme oranžovou,šedé a zelené... Nevíte někdo? A stejně nepoznám, jeslti jsou už ok, rostliny povadly poté, co jsem jim teď v říjnu už ostříhala listy a další výhony, ale že by měly stonek dřevnatý mi nepřijde... Některé se při stříhání podařilo nechtě oddělit (rostliny mi různě prorostly do sebe a rozbujely se a nebylo možné to rozklíčovat :D
Dýně dělíme podle užití do dvou skupin – na zeleninové a okrasné. Plody obou druhů dýní jsou tvarově i barevně velmi rozmanité. Jasně oranžové zabarvení dužniny je častější u zeleninových druhů a vzniká díky luteinu.
Dýně mají různé tvary, mohou být kulaté, zploštělé, vejcovité a podobně. Zbarvení jejich kůry bývá oranžové, žluté, zelené, bílé, černé nebo fialové. Dužina je buď oranžová, nebo žlutá, uprostřed je plná semínek.
Dýně mají vysoký obsah vody, obsahují velké množství vlákniny, draslíku, sodíku a betakarotenu. Semena jsou bohatá na zinek. Je vhodné je konzumovat při redukční dietě a po cvičení.
Všechny druhy dýní se podílejí na snižování krevního tlaku a mají diuretické, laxativní a protirakovinné účinky.
Jelikož dýně obsahuje velmi málo sodíku a hodně draslíku, pomáhá snižovat krevní tlak a brání tvorbě krevních sraženin v arteriích. Lidé s hypertenzí mohou dýni jíst každý den v jakékoliv formě, ale neměli by ji solit, protože by tím snížili její účinky. Rovněž se doporučuje celý jeden den jíst pouze rozmixovanou dýni.
Lidé, kteří trpí ischemickou chorobou srdeční (angina pectoris nebo infarkt myokardu), by dýni měli jíst nejméně třikrát týdně. Dýně působí v ledvinách jako slabé diuretikum, podporuje tvorbu moči a vylučování tekutin z těla.
Díky bohatému obsahu alkalizujících minerálních solí neutralizuje dužina dýně nadbytek žaludeční kyseliny a na sliznici žaludku (výstelku) má změkčující a ochranný účinek. Konzumace dýně, zejména mixované s kravským nebo sójovým mlékem, se předepisuje při nadbytku žaludeční kyseliny, při dyspepsii (porucha trávení), pyróze (pálení žáhy) a v případech žaludečních a dvanácterníkových vředů.
Dýně má regenerační a omlazující účinky, působí příznivě na funkci trávicí soustavy, slinivky, ledvin i na činnost srdce. Detoxikuje organismus, snižuje hladinu krevních tuků, posiluje imunitu a uklidňuje nervy, a přesto je dýně na našich talířích velmi opomíjenou zeleninou. A je to škoda, protože její příprava je nenáročná a dužina dýně s vysokým obsahem zdraví prospěšných látek zasytí i náročnějšího jedlíka. Zralou dýni poznáte podle stopky. Ta by měla být zdřevnatělá s prasklinkami, slupka by měla být nepoškozená, tvrdá a matná. Plod by měl být těžší, lehčí je plný semínek. Dýní jsou desítky druhů. Pro vaření jsou ale nejvhodnější druhy hokaido, populární je i muškátová či máslová dýně.
Při správném uskladnění vám dýně vydrží až čtyři měsíce. Potřebuje jen suché a chladné místo s teplotou okolo 10 °C.
Dýni lze přidávat do pomazánek, polévek, nádivek, zapékaných jídel, koktejlů, marmelád nebo třeba buchet.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Jak na to: základní postup, jak s dýní pracovat v kuchyni
Tento postup berte jako univerzální kuchařský rámec. Neřeší konkrétní recept, ale naučí vás, jak s dýní přemýšlet a pracovat, aby dopadla dobře téměř pokaždé.
Rozhodnutí hned na začátku
Dýni nejdřív rozkrojte, očichejte a ochutnejte syrovou. Už tady si ujasněte, jestli půjde naslano nebo nasladko a jestli má chuť, která stojí za další práci.
Správná příprava
Hokkaido neloupejte, u ostatních typů slupku odstraňte. Semínka vyškrábněte a dýni nakrájejte na podobně velké kusy, aby se vařila rovnoměrně.
Volba tepelné úpravy
Pokud chcete chuť, volte pečení nebo restování. Vaření použijte jen tehdy, když víte, že budete mixovat nebo dýni dál zpracovávat.
Dochucování průběžně
Dýni solte už během tepelné úpravy, ne až na konci. Chuť se tak lépe rozvine a nebude plochá.
Finální rozhodnutí
Hotovou dýni znovu ochutnejte a rozhodněte, jestli je lepší ji podávat hned, rozmixovat do pyré, nebo uložit do lednice na další den.
Ve svém příspěvku KDY JE GOLIÁŠ ZRALÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Patloková.
Mám dýni Goliáš, když jsem ji rozkrojila,oranžovou dužinou prostupuje z velké části zelený pruh. Mohu konzumovat i tuto zelenou část? Děkuji za odpověď
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Na jeden litr oleje potřebujete 30 až 50 dýní. Po rozříznutí dýní vyjměte semínka, umyjte je a usušte. Poté je namelte na pastu připomínající těsto. Tímto způsobem získává dýňový olej svou typickou tmavou barvu. Tuto hmotu vložte do hnětacího stroje a přidejte trochy vody a soli. Nyní začíná nejtěžší část výroby – pražení. Hmotu musíte zahřívat tak dlouho, dokud se voda zcela neodpaří. Tím se bílkovina semínek vysráží a dýňový olej se oddělí. Během pražení také olej získá svou charakteristickou chuť a vůni. Hmotu nyní vložte do hydraulického lisu. Tlak zvyšujte pomalu, aby měl olej čas vytékat. Čerstvý dýňový olej musí před plněním do lahví chvíli odpočívat. Pokud se rozhodnete skladovat olej v ledničce, doporučujeme vyndat láhev několik minut před použitím. Tak se nejlépe uplatní jeho chuť a vůně. Olej má vynikající výraznou chuť a skvěle se hodí k bramborám, luštěninám, do polévek a sytých salátů.
Plněná máslová dýně
Suroviny: 1,5–2 kg středně velké máslové dýně, 4 špetky soli, 4 špetky hrubě mletého pepře, 4 lžíce oleje, 450 ml portského vína (nebo šťávy z granátového jablka), 60 ml červeného vinného octa, 50 g pískového cukru, 1 šálek sušených meruněk, 1 šálek sušených višní, 1 šálek solených mandlí
Postup: Předehřejte troubu na 200 °C, velký plech na pečení vyložte pečicím papírem. Dýně podélně rozkrojte na poloviny, vydlabejte semínka, pokapejte olejem a jemně osolte. Dýně uložte řeznou stranou dolů na připravený plech a pečte 30–35 minut. Mezitím smíchejte v hrnci portské víno, ocet, cukr a 1 špetku soli, směs přiveďte k varu a vařte 4 minuty. Přidejte nasekané meruňky a višně, promíchejte, odstavte z tepla a nechte stát 10 minut. Ovoce vyjměte z hrnce děrovanou lžící, vraťte hrnec na sporák, přiveďte směs k varu a vařte 15 minut. Ovoce promíchejte s mandlemi, dochuťte solí a mletým černým pepřem. Každou polovinu dýně naplňte připraveným ovocem a přelijte horkým portským vínem. Můžete podávat s plátky opečené bagety.
Postup: Dýni vydlabejte, nakrájejte na kostičky, pak nakrájejte cibuli a osmažte ji, přidejte nakrájenou dýni, brambory, kuřecí vývar, cca 2 litry vody, sůl a vařte cca 20 min. Poté polévku rozmixujte pomocí ponorného mixéru. Na závěr přidejte trochu smetany, na talíři ozdobte opečeným chlebem a pažitkou. Kdo má rád, může přidat i špetku muškátového oříšku. Polévka se nezahušťuje moukou, ale bramborem na
V naší poradně s názvem SKLADOVÁNÍ DÝNĚ HOKAIDO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šárka Dvořáková.
Jak skladovat Dýni Hokaido.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Dýni Hokkaido lze skladovat až 8 měsíců v závislosti na možnostech. K tomu je ideální místo ve sklepě chráněné před světlem, suché a vzdušné. Nejlepší je dýně zavěsit v sítěném pytli na strop. Tímto způsobem se zabrání otlakům a růstu plísní. Pokud je dýně Hokkaido již nakrájená, měla by být spotřebována během několika dnů.
Lze zmrazit patizon? Chcete-li zmrazit patizon, nejprve ho omyjte a poté nakrájejte na požadované kousky. Pro dosažení nejlepších výsledků a zabránění rozvaření dýně byste ji měli blanšírovat ve vroucí vodě asi jednu minutu a poté ji ihned přenést do ledové lázně, aby se zastavilo vaření. Po vychladnutí a důkladném osušení dýně můžete:
rychle zmrazit jednotlivé kousky na plechu, aby se neslepily, a poté je přenést do mrazicího sáčku nebo nádoby
vychladlou, suchou dýni nandat do sáčků nebo nádob vhodných do mrazničky a před uzavřením a zmrazením odstranit co nejvíce vzduchu.
Postup zmrazení patizonu
Omytí a příprava: Patizon důkladně omyjte a poté ho nakrájejte na plátky nebo kostky podle potřeby.
Blanšírování dýně: Nakrájenou dýni vložte asi na jednu minutu do hrnce s vroucí vodou.
Chlazení: Blanšírovanou dýni rychle přendejte z vroucí vody do ledové lázně, aby se zastavil proces vaření.
Sušení: Vyjměte dýni z ledové lázně a dobře ji osušte.
Rychlé zmrazení (doporučeno): Osušené kousky dýně rozložte v jedné vrstvě na plech vyložený pečicím papírem. Plech vložte do mrazáku asi na hodinu, nebo dokud kousky zcela nezmrznou. Tento krok zabrání jejich zamrznutí ve velkém chomáči.
Balení: Mrazenou dýni přendejte do vzduchotěsných mrazicích sáčků nebo pevných mrazicích nádob.
Zmrazení: Sáčky nebo nádoby označte datem a uložte je do mrazáku.
Tipy pro úspěch
Používejte malou, křehkou dýni: Menší dýně s křehkou slupkou jsou ideální k zmrazení.
Blanšírování, aby se zabránilo rozvaření: Blanšírování pomáhá inaktivovat enzymy, což pomáhá udržet lepší texturu po zmrazení a rozmrazení.
Odstranění vzduchu: Před uzavřením mrazicích sáčků vymačkejte co nejvíce vzduchu, abyste zabránili spálení mrazem. Máte-li vakuovačku, použijte ji.
Jak dlouho vydrží mražený patizon
Zmrazený patizon si uchovává vysokou kvalitu po dobu 6 měsíců až 1 roku v závislosti na způsobu přípravy a skladování, ačkoli některé zdroje uvádějí kratší dobu, například 3–6 měsíců u vařené dýně nebo pyré, zatímco zmrazená syrová a blanšírovaná dýně se obecně doporučuje spotřebovat do 10–12 měsíců pro zachování nejlepší chuti a textury. Správné označení s datem zmražení je zásadní pro sledování doby použitelnosti podomácku mražených pokladů.
Ingredience: ½ muškátové dýně, lžička provensálských bylinek, lžička tymiánu, ½ lžičky rozmarýnu, 4 stroužky česneku, olivový olej, sůl, pepř
Technologický postup: Dýni rozpůlíme ostrým nožem a lžící vydlabeme semínka. Dýni je lepší oloupat (loupeme normálně škrabkou), někdo i neloupe, stačí jen dobře umýt, slupka pečením změkne. Dýni nakrájíme na kostky o velikosti cca 2 x 2 cm, pekáček vymažeme olivovým olejem, dáme do něj nakrájenou dýni a zasypeme bylinkami – tymiánem, rozmarýnem, provensálským kořením (pokud použijeme sušené bylinky, stačí asi dvě tři lžičky, čerstvých bylinek dáme zhruba hrst). Přidáme neoloupané rozpůlené stroužky česneku, dýni osolíme (na půlku dýně asi lžičku a půl soli), opepříme, pokapeme olivovým olejem, rukou všechno dohromady promícháme a pečeme odkryté v troubě při teplotě 190 °C asi 20–25 minut doměkka. Podáváme samotné s bagetou k večeři nebo jako zeleninovou přílohu k masovým pokrmům. Pro dvě osoby stačí polovina dýně, z druhé půlky můžeme uvařit polévku nebo dýňové pyré.
V naší poradně s názvem GEKONČÍK TURECKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka.
Máme mládě gekona tureckého. Utekl nám z terária, ale za týden se vrátil - odchytli jsme ho u terária. Nevím však jestli jsme ho nějak nezmáčkli. Je pomalý, pohybuje se zpomaleně. V teráriu má červíky, gelové vitamíny, hmyz, ale zdá se mi, že to nejí. Je chladný.Měla jsem ho v ruce a hýbne hlavou, nohou, olízne se, ale nic víc. Zdá se mi, že je to den ode dne horší. Velikostně s ocáskem může být dlouhý jako malíček. Dle mého je velmi hubený. Mám mu svítit i v noci? Možná zimuje, nevím, zda může i teď v červenci. Přes den má v teráriu asi 24C, v noci zhasínáme a teplota dost klesá. Nechci, aby mi umřel, prosím, poraďte mi, co by mohlo být příčinou a co dělat, jaký máte názor. Děkuji moooooc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Všechny druhy gekonů, bez ohledu na druh, potřebují doplňkové topení ve svých výbězích. Teplo může být zajištěno tepelnou žárovkou nad teráriem nebo topnou rohoží pod polovinou terária. Topné kameny se nedoporučují, protože se mohou velmi zahřát a plazi se z nich často nepohnou, než se spálí.
Terária gekonů by měly mít k dispozici celou teplotní škálu s teplou a studenou zónou. Ideální teplotní rozsah pro gekona tureckého je v teplé zóně 32°C a v chladné zóně 21°C po celý den.
Teploty v teráriu musí být denně sledovány pomocí teplotních pistolí „namířit a vystřelit“, které jsou k dispozici ve většině obchodů se zvířaty, nebo pomocí tradičních teploměrů, které se nalepí na vnitřní stěny terária.
Také vlhkost musí být sledována pomocí měřidel zvaných vlhkoměry. V ideálním případě by měla být vlhkost udržována mezi 50-70 procenty, aby bylo zajištěno, že ještěrky jsou hydratované a správně svlékají kůži. Každodenní mlžení terária pomáhá udržovat přiměřenou vlhkost.
Většina druhů gekonů jsou ve volné přírodě noční tvorové, aktivní v noci, takže nejsou vystaveni velkému množství slunečního záření. V důsledku toho se někteří chovatelé plazů a veterináři domnívají, že gekoni nevyžadují UV světlo. Poskytování UV záření gekonům je však kontroverzní a někteří veterináři se domnívají, že se gekonům daří lépe a je méně pravděpodobné, že se u nich vyvinou běžná kosterní onemocnění, jako je metabolické onemocnění kostí, když jsou vystaveni denně na několik hodin UV záření z celospektrální UV žárovky, zejména pokud jsou umístěny zcela uvnitř.
Zatímco gekoni ve volné přírodě mohou žít na písku nebo půdě, tyto substráty se obecně nedoporučují ve výběhu gekonů, protože zvíře je může neúmyslně pozřít a vyvinout gastrointestinální impakce nebo obstrukce. Lepší je papírová podestýlka, jako jsou pelety z recyklovaného papíru, které se obvykle používají pro morčata a králíky, nebo drcený novinový papír, protože jsou při konzumaci stravitelné.
Pro přirozenější vzhled lze jako podestýlku použít kusy koberce pro plazy, prodávané v obchodech se zvířaty. Koberec pro plazy se však musí často měnit, protože se rychle zašpiní jídlem a výkaly.
Rovněž velikost terária je pro gekona důležitá. Terárium by mělo mít objem 38 až 70 litrů. Větší terária se nedoporučují z důvodu ztížené možnosti udržet správnou teplotu a vlhkost.
Ano, patizon lze zmrazit. Doporučuje se ho před zmrazením blanšírovat, aby se zachovala jeho kvalita. Blanšírování zahrnuje krátké povaření dýně ve vroucí vodě a následné rychlé ochlazení v ledové vodě. Tento proces pomáhá zastavit aktivitu enzymů, které mohou během zmrazování způsobit změny chuti, barvy a textury. Mražený patizon tak zůstane po dlouhou dobu chutný, jako čerstvý.
Postup jak zmrazit patizon
Omytí a příprava
Patizon důkladně omyjte a odstraňte stopku a konce květů.
Nakrájení a blanšírování
Dýni vydlabejte a nakrájejte na plátky nebo kostky. Dýni blanšírujte ponořením do vroucí vody na dobu 3 minut pro plátky o tloušťce 1,2 cm. Pokud budou kousky větší, doba bude o trochu delší. Někteří lidé také mrazí patizony bez blanšírování, zejména pokud je plánují spotřebovat během několika měsíců. Blanšírování se však obecně doporučuje pro dlouhodobější skladování, aby se zachovala kvalita.
Ochlazení a scezení
Dýni rychle ochlaďte v ledové lázni, abyste zastavili proces vaření. Důkladně sceďte.
Zmrazení
Blanšírovanou dýni rozložte v jedné vrstvě na plech a zmrazte, dokud neztuhne. Po zmrazení dýni přendejte do mrazicích sáčků nebo nádob.
Označte a skladujte
Sáčky s dýní označte datem a obsahem a poté je uložte do mrazáku pro budoucí použití.
Ve svém příspěvku VCELI RAMKY NA STUDENOU,NEBO TEPLOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jirka Rendl.
Jaké postavení rámků je lepší pro včelky, studené či teplé? Mám miru rámků 39-24, což asi není podstatné.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal Vinš.
Postavení rámku v úle se stanovuje oproti česnu. Rozeznáváme dva druhy a to studenou (podélnou) nebo teplou (příčnou) stavbu. Pro co se rozhodnout je věc názorů, každý včelař na to má svůj pohled a opodstatnění. Zde bych to viděl hlavně, na jakém stanovišti jsou umístěny úly, klimatických podmínkách a z jaké strany převážně vane vítr. Pokud jsou úly chráněné volil bych studenou (podélnou) stavbu, zda-li ale směrem od česna vane často vítr nebo jsou úly ve vyšší nadmořské výšce, tak bych volil teplou (příčnou) stavbu. Toto ovšem nese určité riziko, že včely v zimním chomáči se drží blíže k česnu z důvodu čerstvého vzduchu a může dojít k vyhladovění, protože včely nevyužijí zásoby umístěné v zadní části nástavku. Osobně využívám teplou stavbu.
Ačkoliv se druhy dýní liší tvarem i chutí, uvnitř jsou všechny stejné a odvíjí se od toho i jejich příprava. Dýni vždy zbavte zaschlé stopky a pak ji opatrně rozpulte. Dávejte si pozor na nůž, ať se vám na tvrdém povrchu nesmekne.
Dýni poté zbavte vláknitého středu se semínky. Nejlépe to jde velkou lžící, s jejíž pomocí střed snadnou vydloubnete. Slupka se až na výjimky (a u všech japonských dýní) loupe. Poradíte si škrabkou nebo malým nožíkem. Válcovité nebo podlouhlé dýně si můžete opřít o pracovní desku a okrájet je nožem.
Dýně na řezu nehnědne ani nemění barvu, jen postupně osychá. Zabalená ve fólii ale vydrží i několik dní v lednici; snadno se také mrazí. Při krájení na kousky vždycky zvažte styl přípravy. Dýně snadno měkne a ztrácí svůj tvar, takže ji pro delší tepelnou úpravu ponechte raději ve větších kusech.
Zeleninové dýně jsou vhodné pro přímou konzumaci nebo tepelnou úpravu. Při tepelném zpracování se hodí k přípravě polévky, lze je dusit, smažit, zapékat i kompotovat. Dobré jsou i sušená nebo pražená semínka. Dýně uskladněná na suchém a chladném místě vydrží velmi dlouho.
V naší poradně s názvem KATALPA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.
Dobrý den nejsem si jista jestli mám na zahradě katalpu. Stromeček malí cca 30cm jsem si přinesla z jedné zanedbané zahrady, kde se volně samy rozmnožily pod velikou "maminou". Loni vyrostl cca do výšky 50 cm, 4 lístky opadly. Letos vyrost do možná už více jak 2m výšky. Nekvetl, a listy jsou skoro 50 cm široké. Prosím jedná se o Katalpu? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vaší fotografii je rostlina s názvem pavlovnie protáhlá (Paulownia elongata). Tento druh pavlovnie je velmi bujně rostoucí strom pěstovaný pro ozdobu v zahradách a parcích. Tato pavlovnie je oblíbená pro své překrásné fialové květy a řadí se mezi nejrychleji rostoucí stromy na světě. Roste dobře v písčitých půdách, nesnáší přemokření. Zcela mrazuvzdorná se stane až po 4 letech. V osmi až deseti letech doroste do výšky 15 metrů a vytvoří obrovský strom.
Katalpa a pavlovnie jsou často zaměňovány pro svůj podobný vzhled. Ale jde o dva různé zástupce. Katalpa pochází z USA, kdežto pavlonvnie z Číny. Katalpy jsou vzácné, ale pavlovnie jsou běžné. Listy Katalpy jsou velké, ale listy Pavlovnie jsou větší, často mnohem větší. Listy katalpy vyrůstají po třech třech, ale pavlovnie má listy jen v párech. Květy katalpy jsou bílé, ale květy pavlovnie jsou levandulové až fialové. Plody katalpy jsou dlouhé úzké lusky, ale plodem pavlovnie je zaoblená dřevěná kapsle.
Pavlovnie je u nás dostatečně odolná a pokud vysadíte jednoletou sazenici zjara, tak do podzimu zesílí natolik, že zpravidla přežije zimu bez poškození. Někdy během zimy omrzne nevyzrálý vegetační vrcholek rostliny, ale další roky se už zvýší její šance na další přežití. Vyžaduje plně osluněné stanoviště, ale snese i lehký polostín. Obvykle se vyrovná s běžnou výsadbu kdekoli na zahradě, bez úpravy zeminy, ale v humózních výživných půdách poroste asi o třetinu rychleji. První roky je dobré rostlině přilepšit občasnou závlahou a přihnojením.
Paulownie prvním rokem po vysetí vyroste zpravidla do metrové výšky a následující rok se běžně stává, že nadzemní část, nikoli kvůli mrazu, zcela odumře do výšky 5 - 30 cm nad zem. Není to vůbec na závadu, naopak, rostlina nad zemí vyraší a pokud je ve volné půdě s dostatkem vláhy a živin, je schopná v této druhé vegetační sezoně vyrůst do výšky i přes 3 metry. Následující rok může Paulownie přirůst další 3-4 metry, pakliže si zachová zřetelný terminál, a je přihnojována dusíkatými hnojivy. Pokud rostlina při suchém počasí není vůbec zalévána ani hnojena, pak jsou její přírůstky jen poloviční.
Jaký je rozdíl mezi dýňovou polévkou hokaido podle Pohlreicha a Kluků v akci?
Rozdíl spočívá hlavně ve způsobu úpravy dýně a práci s tukem, nikoli v samotném základu polévky z dýně hokaido.
Varianta podle Pohlreicha sází na výraznou chuť, často využívá kari, kokosové mléko nebo smetanu a důsledné restování surovin. Kluci v akci naopak často pracují s pečenou dýní, kombinují sladkost s kyselostí (med, citron) a výsledná polévka působí lehčeji, ale stále plně.
Proč je moje dýňová polévka z hokaida hořká?
Hořká dýňová polévka je téměř vždy způsobena samotnou dýní, nikoli špatným kořením nebo receptem.
Nejčastěji jde o nedozrálé nebo zelené hokaido, případně o plod, který byl pěstovaný ve stresu (sucho, chlad). Hořkost se vařením neztratí a nelze ji přebít ani smetanou či kořením. Pokud dýně chutná hořce už syrová, do polévky ji nepoužívej.
Jak zahustit dýňovou polévku bez mouky?
Dýňovou polévku lze zahustit přirozeně bez použití mouky, a to bez ztráty chuti nebo lehkosti.
Nejspolehlivější je pečená dýně, která obsahuje méně vody. Další možností je přidání malého bramboru, kokosového mléka nebo prostá redukce tekutiny. Tyto metody zachovávají přirozenou chuť hokaida a jsou vhodné i pro krémovou dýňovou polévku bez smetany.
Je lepší dýni hokaido vařit, nebo péct?
Pečená dýně dává polévce výraznější a sladší chuť, zatímco vařená je jemnější a méně aromatická.
Pečení zvýrazňuje přirozené cukry v dýni a vede k plnější krémové chuti, typické pro recepty podle Pohlreicha nebo Kluků v akci. Vaření je rychlejší a hodí se pro jednoduché domácí polévky. Volba záleží na čase a požadovaném výsledku.
Jaké hokaido je nejlepší na dýňovou polévku?
Nejlepší je plně vyzrálé, sytě oranžové hokaido se suchou stopkou.
Taková dýně má nejvyšší přirozenou sladkost a krémovou strukturu. Světlejší nebo zelené hokaido bývá méně aromatické a může mít hořký tón. Menší plody mívají koncentrovanější chuť než velmi velké, přezrálé kusy.
Může být dýňová polévka z hokaida vegan?
Ano, dýňová polévka z hokaida může být plně vegan, aniž by ztratila chuť.
Místo smetany se používá kokosové mléko nebo kvalitní olej. Důležitá je práce s tukem a kořením. Kari, zázvor a česnek dodají hloubku chuti. Správně připravená vegan varianta je chuťově srovnatelná s klasickou.
Máslo dodá jemnost, olivový olej lehkost, kokosový tuk sladkost ideální ke kari. Sádlo je výrazné a může chuť dýně přebít. Výběr tuku by měl odpovídat stylu polévky, nikoli být náhodný.
Lze dýňovou polévku z hokaida zamrazit?
Ano, dýňovou polévku lze dobře zamrazit, pokud neob
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Dýně můžeme rozdělit do dvou skupin, a to na jedlé druhy a okrasné druhy.
Jedlé druhy dýní
Baby Boo:Tato dýně má krásnou bílou barvu se žebrováním, velmi se hodí na vaření, je však chutná i v syrovém stavu.
Dýně obecná: V našich podmínkách je nejčastěji pěstovaným druhem dýně. Její vyzrálé plody dosahují hmotnosti až několika desítek kilogramů. Vhodná je k vaření i kompotování.
Dýně Hokaido: Pochází z japonského ostrova Hokaido. Má sladkou chuť, jež se podobá bramborám nebo pečeným kaštanům, a řadí se k nejmenším pěstovaným dýním vůbec, dosahuje totiž hmotnosti přibližně jen 0,7 až 2,5 kilogramu. Barvu mívá od žluté až po sytě oranžovou. Dužinu má oranžovou. Dýně Hokaido je známá především díky svým pozitivním účinkům na lidské zdraví.
Dýně máslová: Je nejsladší ze všech. Navíc je po uvaření krásně krémová. Má tvar hrušky, světle béžovou oranžovou slupku a uvnitř je sytě oranžová. Je vhodnější ji oloupat, hodí se na polévky, na pečení nebo jako příloha například k rýži nebo kuřecímu masu.
Festival dýně: Patří mezi žaludové dýně. Vzhledem ke svému tvaru a žluto-bílo-zelenému zabarvení na povrchu je velmi vhodná k dekorativním účelům, je ji však možné využít také v kuchyni. Je totiž velice lahodná i v syrovém stavu.
Chameleon: Je dýně žaludového tvaru, kterou je díky jejím krásným barvám možné použít jako dekoraci. Velmi vhodná je však také na vaření, má totiž jemnou oříškovou chuť, je možné ji i déle skladovat. Díky tomu, že roste jako keř, není ani její pěstování náročné na prostor.
Iron Cup: Tato dýně je na povrchu zelená a uprostřed světle oranžová. Je vhodná pro jakoukoli kuchyňskou úpravu, především pak na polévky. Díky její konzistenci je možné ji skladovat nezvykle dlouho, zhruba až jeden rok.
Kamo Kamo: Dýně výborně se hodící pro svou sladkou chuť k přípravě sladkých dipů. Má oranžovo-zelený žebrovaný povrch, a tak může sloužit i jako decentní dekorace.
Korunní princ: Dýně své jméno získala podle korunky, která na plodu vyrůstá. Tento druh je na povrchu bílý, ale dužinu má sytě oranžovou.
Marina di Chioggia: Tento druh dýně má kvalitní dužinu, která má tmavou nebo šedozelenou barvu. Výborná je pečená anebo dušená ve vlastní slupce.
Muškátová dýně: Dýně je na povrchu žebrovaná a zelená, uvnitř je sytě oranžová. Má poměrně hutnou dužinu. Tento druh dýně je výborný i v syrovém stavu.
Německá centýřová dýně: Tato dýně je vhodná na kompotování. V našem mírném klimatu se jí velice daří a její pěstování vůbec není složité ani náročné.
Olejová dýně: Je vyhledávaná pro svá vynikající semínka, která je však nejdříve potřeba řádně usušit. Nachází se v nich celá řada vitaminů a minerálů.
Ve svém příspěvku OCHRANNÉ PÁSMO U SOUSEDSKÉ HRANICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Luboš Pařízek.
Dobrý den ,
chtěl bych se touto cestou zeptat , jaké je ochranné pásmo od sousedské hranice pro různou výsadbu jako jsou třeba ovocné stromy , vrby nebo túje a různé
listnaté dřeviny které se používají jako živý plot . Na fotce vidíte rozrostlou
okrasnou vrbu , živí plot z listnáčů a za ním těsně u hranice zasadila sousedka ještě třešeň a ta až bude v kondici , tak nám jednak bude clonit na pozemek , jednak se o tyto dřeviny absolutně nestará v období střihání a jednak mám na pozemku na podzim hromady listí . O dřeviny se ze střiháním musím starat já ze svého pozemku jinak bych se snad už asi nedostal s autem do garáže . Budu rád když mi pomůžete a napíšete jaká je ta vzdálenost od hranice ( pokud tedy nějaká existuje) a jaké jsou povinnosti když mě voda ze střechy jejího kotce na psa teče
přímo na můj pozemek a podmáčí nám základy garáže .
Předem děkuji za Vaší odpověď
S pozdravem Pařízek
Dýně hokaido se při zpracování v gastronomii většinou neloupe, slupka je velmi tvrdá, ale při vaření či pečení brzy změkne. Dýně se pouze umyje, můžeme ji odrhnout kartáčkem, rozkrojí se a pak se odstraní semínka. Existuje nespočet receptů. Patří mezi ně například smažená dýně hokaido, dušená dýně hokaido s rýží, dýně hokaido jako gyros, kaše z dýně hokaido a mnoho dalších.
Dýně hokaido polévka
Suroviny:
1/2 kg dýně hokaido
citrónová šťáva
olivový olej
bazalka
kari
sůl
1 lžíce kysané smetany
Postup:
Omytou dýni neloupeme, jen ji zbavíme semínek a pokrájíme ji na kostičky. Ty osmahneme na oleji s kari, podlijeme asi půl litrem vody a dusíme do měkka. Pak rozmixujeme, případně ještě můžeme rozředit vodou, osolíme, přidáme citrónovou šťávu a bazalku. Na talíři dozdobíme lžící kysané smetany (v tom případě ale vynecháme citrón).
Pečená dýně hokaido
Suroviny:
1 dýně hokaido
tymián
sójová omáčka nebo sůl
olivový olej
Postup:
Dýni hokaido rozpůlíme, vyjmeme z ní semínka a nakrájíme ji asi na centimetr široké podkovy. Dáme je na plech potřený olivovým olejem (nebo na pečicí papír), potřeme je sójovou omáčkou a posypeme tymiánem. Upečeme do měkka. Zároveň s dýní můžeme upéct brambory pokrájené na měsíčky, které ochutíme stejně a také pokapeme olivovým olejem. Pak dáme na talíř dýni, brambory a vše přelijeme kysanou smetanou, ve které jsme rozmíchali sůl a posekané jarní cibulky anebo posekané čerstvé bylinky.
Ve svém příspěvku ČESNEK MEDVĚDÍ - V ČR POUZE JEDEN DRUH! se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Pokorný.
Pletete si druhy a poddruhy. Česnek medvědí je na celém území pouze jeden druh s dvěma poddruhy - česnek medvědí ukrajinský roste na Moravě, česnek medvědí pravý v Čechách. Mezi poddruhyjsou jen velmi malé rozdíly, zatímco mezi druhy dost velké..
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Dýně hokaido patří k nejoblíbenějším tykvím vůbec. Její dužnina má po upečení nezaměnitelnou kaštanovou chuť. Dýni hokaido lze použít k přípravě hlavních jídel. Uskladněné dýně vydrží klidně až do února následujícího roku. Než se pustíte do pěstování dýní, vydejte se do zahrádkářství a vyberte si semínka. Ta si pak doma předpěstujte v kelímcích. S výsadbou do kelímku začněte zhruba v polovině dubna, a asi po třech týdnech, kdy už začnou být rostlinky hezké, je přesaďte do větších květináčů. Přibližně v polovině května, kdy už není pravděpodobnost mrazíků, je můžete přesadit do záhonů. Pokud jste předpěstování nestihli, nevadí. Semínka můžete vysít přímo na záhonky na začátku května. Jestliže budete mít rostlinky na záhonech a budou hrozit noční mrazíky, přikryjte je raději slámou (nebo netkanou textilií), aby neumrzly. Dýně mají rády sluneční svit a půdu s dostatkem živin a vláhy. Proto je při výsadbě přihnojte. Můžete je pěstovat i přímo na kompostu, kde se jim bude dařit obzvláště dobře, ale počítejte s tím, že si z něj vytáhnou většinu živin a kompost pak nebude tak kvalitní pro další použití. Rostlinky dýní sázejte na záhon v rozestupu zhruba 1 až 2 metry. Pokud vyséváte do záhonu semínka, dávejte je do hloubky tří až pěti centimetrů. Pěstování dýní není nijak náročné. Stačí, když je budete pravidelně odplevelovat a v případě velkého sucha pravidelně zalévat. Dejte však pozor na to, abyste nekropili listy – ty by pak začaly uhnívat. Jakmile začnou rostlinky dýní dosahovat větší velikosti, je dobré k nim dát oporu, po které se budou plazit a nebudou si navzájem stínit. Dýně sklízejte na začátku podzimu, když je slupka tvrdá a matná a na stonku se tvoří praskliny. Dejte pozor na první mrazíky, dýně raději sklízejte už před nimi, mohlo by dojít k jejich přemrznutí. Sklizené dýně je pak dobré nechat několik dní dosušit, a to buď venku na sluníčku, nebo třeba u topení, ale teplota nesmí přesáhnout 30 °C. Pokud byste je hned po utržení dali do vlhka, mohly by začít plesnivět. Zároveň je dobré, když plodu ponecháte delší stopku, a to alespoň pět centimetrů, což dopomůže k tomu, že se nebude tak rychle kazit. Při uskladnění dýním hokaido nesvědčí vlhký sklep. Skladujte je nejlépe při teplotě do 10 °C.
V naší poradně s názvem JAK SE ZBAVIT MUCHNIČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Jak je možno zbavit se muchniček na zahradě ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Muchničky jsou svízel, bohužel. Koušou a přenášejí vážná onemocnění. Jejich akční rádius je 40 až 60 km od jejich hnízdiště. Nedá se jich zbavit chemickým postřikem, protože po usmrcení přiletí další a další. K jejich omezení se dají použít žluté lepové desky rozmístěné ve volném prostoru, ale účinné jsou jen trochu, protože neustále přilétavají nové. Proto nejúčinnější ochranou proti muchničkám je repelent a textilní ochrana těla vhodným oděvem. Jaké repelenty poskytují nejlepší ochranu proti kousavým mouchám? Produkty, které obsahují účinnou složku ethyl butylacetylaminopropionate (IR3535), DEET (N , N -diethyl- meta -toluamide), nebo picaridin, tak ty jsou nejúčinnější. Ale i tak neodradí všechny kousavé mouchy. Vzhledem k této omezené účinnosti repelentů vyžaduje ochrana proti kousavým mouchám přijetí dalších opatření, jako je vyhýbání se oblastem obývanými muškami, vyhýbání se dobám nejsilnějšího kousání a nošení lehkého oblečení, včetně košil s dlouhým rukávem, dlouhých kalhot a čepice. Pokud jsou černé mušky četné a není-li možné se před nimi ukrýt, může ochranu poskytnout síť, která zakrývá hlavu, stejně jako „včelí kapuce“ používana včelaři.
Jak na to: dýňová polévka z dýně Hokaido krok za krokem
Tento praktický postup shrnuje osvědčený způsob přípravy dýňové polévky z hokaida bez ohledu na konkrétní recept nebo „školu“.
Vyber správnou dýni.
Použij plně vyzrálé, sytě oranžové hokaido se suchou stopkou. Nedozrálé nebo zelené plody mají nižší sladkost a mohou způsobit hořkost celé polévky.
Rozhodni se pro způsob tepelné úpravy.
Pro výraznou chuť a krémovou strukturu je nejlepší dýni upéct. Pro rychlou domácí polévku lze dýni vařit, ale je nutné hlídat množství tekutiny.
Pracuj správně s tukem.
Tuk není doplněk, ale nositel chuti. Máslo dává jemnost, olivový olej lehkost, kokosový tuk sladkost vhodnou ke kari. Nedostatek tuku vede k ploché chuti.
Zahušťuj přirozeně.
Vyhni se mouce. Hustotu řeš pečením dýně, přidáním bramboru, kokosovým mlékem nebo redukcí tekutiny. Polévka má být krémová, ne kašovitá.
Dochucuj až na konci.
Koření, sůl a kyselost dolaďuj až po rozmixování. Předejdeš přepálení koření a lépe odhadneš výslednou chuť.
Příklad z praxe: pokud chci krémovou dýňovou polévku hokaido podle Pohlreicha, volím pečenou dýni, kokosové mléko a kari. Pokud vařím dýňovou polévku hokaido ve stylu Kluci v akci, pracuji s pečením, medem a zakysanou smetanou.
Polévka je jen jedním z mnoha způsobů, jak dýni hokaido využít. Další možnosti zpracování, skladování a pěstování najdeš v hlavním přehledovém článku dýně hokaido.
V naší poradně s názvem ZLUTY KER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Musilova.
Dobry den.
Chtela bych Vas poprosit o pomoc.Pred peti lety jsem si ze seminka vypestovala tento ker.Mela to byt Planouci pochoden.Je mi jasne,ze ta to neni.Ted kerik poprve vykvetl.Mam z neho radost,ale nevim jak se jmenuje a jak o nej pecovat a do jake vysky vyroste.
Pokud vite o jaky ker se jedna,budu moc rada za odpoved.
Moc dekuji.Musilova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
To se vám podařilo vypěstovat štědřenec. Štědřence jsou nevelké stromy a keře dorůstající výšky až 7 metrů a jsou celkem tři známí zástupci: alpský, odvislý a Watererův. Navzájem si jsou velmi podobní, ale vyžadují odlišné pěstební podmínky. Štědřence mají zelenou kůru a vzpřímené nebo převislé větve, na kterých vyrůstají trojčetné listy, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky, a na zimu opadávají. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, uspořádané v bohatých převislých hroznech a proto se jim často říká zlatý déšť (stejně jako naší známé zlatici). Kalich květu je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným dvěma zuby a dolním trojzubím. Pavéza (největší okvětní list) je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Plody štědřence - lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny jsou slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen, která jsou velmi jedovatá pro všechny živočichy! K otravě dítěte stačí spolknout dvě semena nebo sníst pět květů z této rostliny, takže pozornost je na místě.
Pěstování štědřence musí naplňovat podmínky jeho domoviny, kterou je oblast jižní Evropy. Nejlépe se jim daří na plném slunci, ale přežijí i v polostínu. U zeminy je to trochu potíž, protože je nutné přesně vědět, o kterého zástupce štědřence jde. Štědřenec odvislý potřebuje zásaditou zeminu, je vápnomilný a štědřenec alpský naopak vyžaduje kyselou půdu (rašelina). Štědřence při tvarování nesnášejí hlubší řez, ze starého dřeva neobrazí a zemřou. Množí se výsevem semen, která je třeba před výsevem krátce spařit. Dále je možné štědřence množit letním očkováním na štědřenec odvislý nebo roubováním. Štědřenec Watererův lze množit dřevitými řízky, které se řežou již v první polovině října. Množení je možné i letními řízky. Na podnože štědřence odvislého nebo i alpského lze roubovat i jiné dřeviny, například hlodáš, jehlici nebo čilimník - dosáhne se pak úchvatných chimér s nekonečnou variací barevnosti květů.
Pro inspiraci k tomu, co lze se štědřenci dokázat v zahradní architektuře, můžete shlédnout následující fotografie: https://www.google.com/sear…
Ne, dýně hokaido se nemusí vždy zaštipovat, ale bez zásahu většinou vytvoří hodně menších plodů, které nemusí stihnout rovnoměrně dozrát.
Pokud máš silnou rostlinu na kompostu a dlouhé teplé léto, můžeš hokaido pěstovat i bez zaštipování. Ve většině českých podmínek ale rostlina rozděluje energii mezi příliš mnoho plodů. Výsledkem jsou menší kusy, slabší chuť a horší využití v kuchyni, zejména pokud chceš hokaido na polévku nebo koláč.
Kdy je nejlepší čas zaštipovat dýni hokaido?
Ideální čas na zaštipování dýně hokaido je ve chvíli, kdy už má nasazené první plody a je jasné, kolik jich rostlina zvládne uživit.
V praxi to bývá přibližně 6.–8. týden po výsadbě, podle počasí a vitality rostliny. Pokud zaštipuješ příliš brzy, rostlina ještě nemá jasno, kolik plodů vytvoří. Pokud naopak příliš pozdě, efekt je minimální a hokaido už energii rozdělilo. Právě správné načasování má zásadní vliv na velikost plodů i jejich vyzrání.
Kolik plodů mám nechat na jedné rostlině hokaida?
Počet plodů na jedné rostlině hokaida závisí na její síle a stanovišti, neexistuje jedno univerzální číslo.
Na silné rostlině na kompostu se mi dlouhodobě osvědčilo ponechat 4–5 plodů. Na běžném záhonu spíš 3–4 kusy. Pokud je půda slabší nebo léto chladnější, je bezpečnější nechat jen 2–3 dýně. Menší počet plodů znamená lepší chuť, vyšší obsah vitamínů a rovnoměrnější dozrání.
Co se stane, když nechám na hokaidu příliš mnoho plodů?
Při příliš velkém počtu plodů rostlina nestíhá všechny vyživit a výsledkem jsou menší, často nedozrálé dýně.
Hokaido pak může vypadat na pohled úrodně, ale část plodů zůstane tvrdá, zelenější a méně chutná. Takové dýně se hůř skladují a mají horší využití v kuchyni. Častým problémem je i to, že některé plody přestanou růst úplně. Právě tady má zaštipování dýní největší smysl.
Mohu zaštipovat hokaido stejně jako cuketu?
Ne, zaštipování cuket a zaštipování dýně hokaido není stejné a záměna postupů je častá chyba.
Cuketa plodí průběžně a snese častější a razantnější zásahy. Hokaido má delší vegetační cyklus a každý plod potřebuje čas. Pokud budeš hokaido zaštipovat stejně agresivně jako cuketu, můžeš přijít o část úrody nebo výrazně snížit počet plodů. U hokaida vždy platí, že méně zásahů je často lepší.
Má smysl zaštipovat slabou nebo stresovanou rostlinu?
Slabou nebo stresovanou rostlinu hokaida se zaštipovat nevyplatí, protože další zásah ji může ještě více oslabit.
Po chladných nocích, suchu nebo přemokření dej rostlině čas se vzpamatovat. Pokud listy nejsou pevné a růst se zpomalil, zaštipování situaci nezlepší. V takovém případě je lepší nechat menší
Halloween je svátek, který se slaví 31. října a většina z nás ho považuje za čistě americký svátek. Mnohé z našich dětí by ho chtěly slavit také, protože je to vlastně takový velký karneval v maskách, při kterých naše ratolesti navštěvují sousedy a koledují sladkosti.
Halloween vychází původně z pohanského (keltského) svátku Samhain, což je pohanský Nový rok (konec pohanského léta). Užívá se také označení předvečer svátku Všech svatých. Pravděpodobně má i návaznost na křesťanský svátek Všech svatých.
Kořeny svátku sahají až do dob před naším letopočtem, kdy Keltové slavili v tento den konec léta a příchod nového roku. Magické noci na přelomu října a listopadu, v níž se prolínal svět živých a mrtvých, se říkalo Samhain. Při bujarém veselí všude hořely obrovské ohně a lidé se odívali do převleků, aby se chránili před zlými duchy.
V době, kdy se katolická církev snažila vymýtit pohanské zvyky, byl Samhain, jeden z nejoblíbenějších svátků, nově nahrazen křesťanským svátkem Všech svatých (All Hallows' Day), který připadá na 1. listopad.
Halloweenská tradice se díky přistěhovalcům z Irska dostala kolem poloviny 19. století do Ameriky. Irové vyřezávali děsivé obličeje do vydlabané řepy, tu dávali posledního října se zapálenou svíčkou do oken, což mělo od domu vyhnat duše zemřelých. V Americe potom začali používat dýně.
Děti se v předvečer svátku Všech svatých vydávaly ve strašidelných maskách na koledu, kdy za odměnu získávaly sladkosti a ovoce. Tato podoba slavení Halloweenu se uchovala dodnes.
K dýním, které svátek duchů symbolizují, se váže stará irská legenda o opileckém pobudovi Jackovi. O Halloweenu byl Jack tak opilý, že jeho duše začala opouštět tělo. Na to už čekal ďábel, který si pro něj přišel. Jack ho požádal, aby mu povolil poslední drink. Na ten ale Jack neměl peníze, a proto ďáblovi navrhl, zda by se nepřeměnil v minci, Jack by s ní zaplatil a ďábel by se zase proměnil zpět. Jack však minci ihned popadl a mazaně ji schoval do peněženky, čímž démona uvěznil. Poté si vynutil, že ďábla pustí, když mu dá rok svobody. Po roce se čert pochopitelně vrátil. Tentokráte ho Jack přelstil nalákáním na lahodná jablka. Jakmile byl ďábel na jabloni, filuta Jack nožem vyryl do kmene stromu kříž, a ďábel tak nemohl dolů. Jack mu nabídl pomoc, pokud mu ďábel slíbí, že ho nikdy nevezme do pekla. Když se pak Jack jednoho dne upil k smrti, v nebi ho nechtěli, protože měl na bedrech příliš mnoho hříchů, a slib od ďábla mu zase zaručoval, že do pekla také nemůže. Od té doby Jackova duše bloudí po světě a temnotu si ozařuje žhavým