JÁTRA NEMOCI bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Asi se mezi námi najde dost takových, kterým se při představě jídla z vnitřností zvedne žaludek. Leckdo si nechá při pohledu na čerstvé hovězí žaludky či na výbornou českou dršťkovou polévku zajít chuť. A někdo dokonce nedá do pusy ani obyčejná vepřová či kuřecí jatýrka. Vztah k pokrmům z vnitřností trochu ovlivnily doby minulé, kdy závodní jídelny dokázaly zkazit i tak báječné jídlo, jako jsou plíčka na smetaně. Naštěstí se Na naše stoly lahodné pokrmy z vnitřností pomalu vracejí a také v restauracích si můžete objednat játra, někdy ledvinky a občas i telecí brzlík.
Králičí jatýrka na rozmarýnu
Suroviny
játra z 1 králíka
špetka rozmarýnu
1 stroužek česneku
2–3 lžíce dezertního vína Madeira nebo Portské (lze použít také jiný chuťově výrazný alkohol – koňak, brandy a podobně
olivový olej
2 krajíčky chleba (lze použít jak světlý, tak i tmavý, ale klidně i rozkrojenou bagetu)
sůl
pepř
Postup:
Omytá a očištěná játra rozkrájejte na větší kousky, česnek rozdrťte plochou stranou nože a pak nasekejte nahrubo. Na pánvičce rozehřejte olivový olej a vložte do něj rozmarýn. Po chvíli přidejte česnek, který krátce opečte, dejte však pozor, aby se vám nespálil. Do pánve vhoďte játra, orestujte je, a až budou téměř hotová, přilijte víno (nebo jiný alkohol), osolte, opepřete a ještě chvíli restujte, aby játra pěkně vstřebala chuť a vůni. Játra vyndejte na talířek, do pánve nalijte ještě trochu olivového oleje a vína, nechte je trošičku odpařit a pak na oleji opečte z jedné strany chléb. Na talíř servírujte chléb opečenou stranou nahoru, na něj rozložte játra, která ještě můžete přizdobit snítkami čerstvých bylinek (petrželka, pažitka, kopr, fenykl a jiné dle vlastní chuti a fantazie).
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Králičí játra jsou přímo delikatesa, a navíc vnitřní orgány zvířat mají vysoký obsah minerálních látek, především železa, fosforu a vápníku. Dále obsahují některé vitamíny A, B, D, C a plnohodnotné bílkoviny jako svalovina. Játra jsou v podstatě biologicky nejhodnotnější potravinou, mají nejvyšší koncentraci stopových prvků a vitaminu A a D (zejména rybí a drůbeží játra). A ještě jedna důležitá poznámka na okraj: játra solte až po tepelné úpravě, jinak by ztvrdla.
Dobře očištěná játra nakrájejte na kostičky. Na oleji osmahněte cibulku, přidejte játra, kmín, podlijte vodou a duste doměkka. Poté přidejte sůl, drcený česnek, trošku chilli, kečup a prohřejte. Servírujte nejlépe s rýží nebo chlebem.
Dobře očištěná, opláchnutá játra nakrájejte na plátky, oloupanou cibuli na kolečka. Cibulku orestujte na oleji dorůžova, vložte na ni játra, mírně je opepřete a opečte po obou stranách. Přidejte máslo, játra velmi krátce poduste, mírně osolte a ihned podávejte. Jako přílohu servírujte například vařené či opékané brambory nebo rýži a salát.
Ingredience: 500 g vepřových jater, 200 g anglické slaniny, 1 cibule, 1 l hovězího vývaru, sůl, kmín celý, pepř mletý, hladká mouka
Technologický postup: Na pánvi rozpustíme nadrobno nakrájenou slaninu, nasypeme kmín, přidáme cibulku nasekanou najemno a osmažíme tak, aby byla sklovitá. Poté vložíme játra nakrájená na kostičky. Játra lehce osmahneme, podlijeme trochou vývaru, opepříme. Přiklopíme pokličkou a dusíme doměkka. Po změknutí přilijeme zbytek vývaru, játra vyndáme z omáčky a půlku z nich rozmixujeme. Omáčku přecedíme, vložíme rozmixovaná játra, dosolíme. Přivedeme k varu, zahustíme moukou s vodou a vaříme na mírném ohni za častého míchání po dobu minimálně 10 minut. Nakonec vložíme do omáčky zbytek jater a lehce povaříme, aby se játra prohřála. Pravou játrovou omáčku můžeme podávat s rýží nebo houskovým knedlíkem.
Ingredience: 200 g másla, 200 g upečených husích jater, 2 velké hrušky, 4 malé hrušky, 100 g smetany, sůl, sádlo
Technologický postup: V sádle upečeme husí játra nebo je podusíme na cibulce s trochou vína a necháme vychladnout. Vyšleháme máslo do pěny a přidáme vychladlá, rozetřená nebo prolisovaná játra. Směs dobře prošleháme, zjemníme vyšlehanou smetanou a podle potřeby přisolíme. Do vzniklé játrové pěny můžeme přidat celé kousky jater. Dvě velké hrušky svaříme v bílém víně, nakrájíme je na kostičky a dochutíme hruškovým likérem. Malé hruštičky rovněž svaříme v bílém víně. Husí játra servírujeme s hruškovým ragú, ozdobíme malou hruštičkou.
Technologický postup: Játra očistíme a nakrájíme na kousky. Musíme si dát pozor na žlučový váček – jinak by nám celá omáčka zhořkla, vykrájíme i okolní blanky jater. Cibuli očistíme a nasekáme. Na oleji v hrnci, ve kterém budeme omáčku vařit, si zpěníme jemně nakrájenou cibulku. Poté vhodíme k cibulce játra, aby se zatáhla, a podlijeme trochou vody. Hlídáme, aby se voda nevyvařila, jinak by se játra mohla připálit. Přilijeme vodu (tak půl litru), přidáme masox a povaříme cca 20–30 minut, až se játra uvaří. Poté přidáme koření a opět povaříme, aby se nám rozvinula chuť koření. Nakonec omáčku zahustíme. Do půllitru studené vody dáme přibližně 2 lžíce solamylu a 2 lžíce hladké mouky. Důkladně rozmícháme. Do omáčky přiléváme po částech přes sítko, aby nám nevznikly žmolky, a hodně mícháme. V případě, že se nám omáčka již bude zdát zahuštěná, nemusíme použít celý půllitr. Játrovou omáčku ještě krátce povaříme. Játrovou omáčku podáváme s rýží.
Nepřípustný je štíhlý, dlouhý nebo čtvercový tvar trupu, plochá prsa, příliš vysoký nebo příliš nízký postoj, chybějící nebo nesprávně utvářené supí peří či rousy.
Vady se vyskytují i v utváření nebo nasazení ocasu – k těm nejčastějším patří úzký, krátký nebo nízko nesený ocas, u kohoutů zahnuté nebo nedostatečně vyvinuté srpy.
Nevhodný je hrubý nebo příliš velký hřeben, těžká hlava, ojediněle zažloutlé nebo nazelenalé běháky nebo výše nesená křídla.
U vousatých je nežádoucí řídký nebo nesprávně utvářený vous, příliš velké vousy bránící výhledu, viditelné laloky.
Tyto slepičky mají větší citlivost k Markově nemoci. Jedná se o infekční nádorové onemocnění postihující kur domácí. Způsobuje je DNA virus sférického tvaru s ikozahedrální (dvacetistěnnou) symetrií, patřící do čeledi Herpesviridae. Virus Markovy choroby je v populaci drůbeže ubikvitární (všudypřítomný). Sérologicky se původce nemoci dělí na tři typy. Za nejvýznamnější se považuje sérotyp jedna, obsahující patogenní kmeny s jejich oslabenými variantami, a sérotyp tři (takzvaný krůtí herpetický virus), který se používá na výrobu vakcíny pro kur. Sérotyp dvě zahrnuje zcela nepatogenní kmeny. K nemoci existuje u drůbeže genetická rezistence. Té lze využít pro šlechtění odolných linií. Nákaza se šíří přímým kontaktem s nemocným jedincem a nepřímo kontaminovanými předměty a prachem. Virus obsažený v buňkách péřových váčků vylučují do prostředí i infikovaní jedinci, u nichž se neprojevují příznaky. Markova nemoc se vyskytuje nejčastěji u nosných plemen slepic na začátku snůšky, tedy kolem půl roku věku. Onemocnění se může vyskytnout i u mladších jedinců, tedy zhruba ve věku 4–6 týdnů. U brojlerů se kvůli krátké době výkrmu (35–40 dnů) s touto nemocí setkáváme jen zřídka. Klinické příznaky se mohou projevovat v několika formách, popřípadě i v jejich kombinacích. Pro akutní formu je typické, že zvířata v hejnu mají svěšená křídla a rozhozené nohy v důsledku obrny běháků. Nádory se tvoří na žláznatém žaludku. Při klasické formě nemoci jsou zánětem postiženy zejména nervy na periferii těla (zbytní), dochází k obrnám a ochrnutí končetin. Kromě těchto závažných příznaků způsobuje Markova choroba i oslabení celého imunitního systému organismu, proto se pak uplatňují druhotné bakteriální, parazitární či plísňové infekce, které průběh nemoci ještě více zkomplikují. Vzhledem k tomu, že se v České republice již od 60. let 20. století pravidelně vakcinuje, byl výskyt klinických příznaků Markovy nemoci omezen.
