JICH je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Blecha je nepříjemný a hbitý parazit napadající teplokrevné živočichy. Tento bezkřídlý hmyz se v srsti pohybuje pomocí tří párů silných končetin, přičemž díky třetímu, uzpůsobenému ke skákání, dokáže překonat značnou vzdálenost.
Blechy v bytě
Přítomnost blech v bytě je velmi problematická a jejich likvidace není ani jednoduchá, ani rychlá. Na vině je životní cyklus blech. Rozšířené jsou celosvětově a je jich více než 2 000 druhů. V Česku jich žije ale jen asi 90 druhů. Většina druhů blech žije skoro po celý život na svém hostiteli. Tyto blechy sice nepříliš rády hostitele mění, ale jsou toho schopny. Není tedy pravda, že na člověka nejdou. Další druhy blech prožijí většinu života mimo hostitele a chodí se jen napít jeho krve. Těmto druhům je pak úplně jedno, jestli se napijí ze psa, kočky, nebo člověka.
I když je fakt, že se blechám daří lépe ve zvířecím kožichu než na lidské kůži, tomu, aby nás kously, se většinou neubráníme. Zvlášť pokud jsme zanedbali blechy na psovi nebo kočce. Na nich se totiž blechy živí i množí a kladou vajíčka. Ta jsou veliká asi jen půl milimetru a ze zvířecí srsti jich velká část postupně opadá na podlahu nebo do zvířecích pelechů.
Blechy jsou drobný bezkřídlý hmyz velký cca 3,5 mm řádu Aphaniptera, který se živí krví teplomilných živočichů, tedy i člověka. Zvířata, která jsou blechami napadená, jich mohou mít na sobě až tisíce. Přestože se blechy živí výhradně krví, mohou být několik týdnů bez potravy mimo tělo hostitele. Jejich zploštělé tělo pokryté trny, které směřují dozadu, jim umožňuje výborný pohyb v srsti zvířat. Hostitele opouštějí tehdy, když se chystají naklást vajíčka do různých úkrytů – prasklin v podlaze, skulin a podobně. Vajíčka kladou i dále do srsti hostitele, kde se však neudrží a dostávají se dále do okolí. Obyčejně za dva týdny se z vajíček líhnou larvy (cca 0,5 cm). Jsou to bílí tvorové bez nohou, takže připomínají červi. Živí se organickým odpadem a krví v zaschlém trusu dospělých blech. Při normálních podmínkách trvá stadium larvy 2 až 4 týdny, výjimečně může trvat i několik měsíců. Následně se larva zapřede do hedvábného zámotku, který se pokryje prachem, takže najít jej není nic snadného. Stadium kukly trvá také přibližně 2 až 4 týdny.
Po kousnutí blecha vylučuje látku, která zabraňuje srážlivosti krve, proto také kousnutí od blechy svědí. Blecha je velmi obtížný parazit, ale kromě toho může přenášet i řadu nemocí, některé z nich jsou velmi závažné, například mor, endemický tyfus a lymskou boreliózu. Dále bývá blecha takzvaným mezičlánkem (přenašečem) tasemnice.
Není dobré proto výskyt blech – i když nám to může připadat jakkoliv banální – podcenit. Chytit blechu je téměř nadlidský úkon, dokáže skočit až na vzdálenost 30 cm a do výšky 20 cm, což je vzhledem k její velikosti úctyhodné. Když už se vám podaří blechu chytit (me
Ve svém příspěvku BLECHY V BYTĚ BEZ ZVÍŘETE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sandra.
Už 5 let se nemůžu zbavit blech v bytě. Jsou malinké 1,5 až 2 milimetry a černé - asi lidské. Občas je zahlédnu, lezou mi do šatů, rychle po sobě dvakrát kousnou někdy i hladově tři krát, špatné je, že letou často do intimních oblasti a svědí to a pak to bolí. Nemám zvíře, takže od něj to být nemůže. Kde jsem k nim přišla - nevím. Žiji sama a tak žerou jenom mně. Úplně mi změnily život, nikde nechodím - abych je někomu nechtíc nezavlekla. Nepomohly postřiky proti blechám a ani postřiky deratizačních firem, opakovaně. Pořád peru, denně převlékám postel, vysávám a vytírám 1x týdně dlážku savem. Abych aspoň něco zlikvidovala a mezi nimi vydržela a nějak přežila. Všechen nábytek jsem vyhodila, nemám koberce, záclony skříně - jenom kovové regály, kovou postel, židli, stůl a věci v pytlích. Co vyperu a vysuším v sušičce, hned balím do sáčků po jenom kuse a zauzluji. Jsem na všechno sama. Prosím, poraďte mi něco, co konečně na blechy zabere. Už jsem strašně z toho vyčerpaná a řešení nikde. Závidím psům, že mají proti bleší obojky a tablety na požití které je zabíjejí a mají šanci se tak blechám ubránit. Na člověka nic není. Prakticky je nechráněn, je pořád potravou pro blechy a šance se jich zbavit - nulová. Výrobci, zdá se - vůbec nepočítají s tím, že člověk je taky tvor s krví a když jej blechy napadnou a zamoří mu byt - nemá se jak chránit a jak s nimi bojovat. Chemie nezabírá a nic nepomáhá - jak se jich zbavit. A zvíře, aby na sebe lapalo blechy a mně se ulevilo - si dovolit nemůžu. Děkuji vám za jakoukoliv radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sandra.
Ten přípravek není dlouhodobě dostupný, který mi tady byl doporučen - to je Frontline Pet Care Difuzér proti hmyzu a roztočům. Na internetě Heuréka hlásí, že už nikde není k sehnání. Vypadá to, že to co je účinné tak bylo odstraněno z možnosti koupit si to volně, takhle by se neprodalo toů neúčinnéú drahé chemnické svinstvo, které nabízejí různé jiné firmy a stříkají s tím i specializované firma na hubení blech - deratizéři. Když jsem se jich na půl roku zbavila, tak se vedle mně nastěhoval mladá holka se takovým chlupatým malým ratlíkem - psem, ten mi pravidelně chodil přes rohožku několikrát denně jak ho venčila a navíc na boku - směr k jejím dveřím bytu ochcával - značkoval. Domluva s ní nulová. Navíc §prolézal kde jakým roštím před barákem a drbal se furt. Takže zablešený. Samozřejmě že mi ty blechy skákaly pak do bytu jak lozil přes mou rohožku a vyklepával navíc vajíčka o měl v srsti. Znovu se mi v bytě blechy od něj namnožily a jasně něco žrát musely - takže žraly mně. Nepomohlo ani denně vytírat byt dezinfekcí, a před mými dveřmi rohožku, byla jsem zablešená komplet - nepomohlo ani 2 x sprchování denně a brání si čistých věcí. Ty svině na mně naskákaly stejně a lezly mi pod šaty a žraly. Zalezou nejvíce do vlasů a do ochlupení kdekoliv na těle. Jsou odolné už na jakékoliv chemikálie, prakticky se už pouze snažím přežít pouze, omezit jejich počet v bytě, aby mně nedostaly do blázince.Jsme tři byty na poschodí, novinkou je, že i rodina vedle mně si pořídila psa. Jsem už naprosto zoufalá. Oční lékař mi řekl, že mám šedý zákal- to bylo před rokem, měla bych jít na operaci - nejdřív jedno oko a za 104 dní druhé - celkem 4 týdny mít oči v klidu aby se ranky zahojily po operaci, nesmí se ani mnout oko, žádný dotek - a běžně mně kousnou denně blechy do oka, skočí z vlasů nebo hrudi a kousnou, takže to zabolí, ranka svědí a já si mnu oko. Zhoršil se mu už zrak hodně, tu operaci potřebuji co nejdřív, nevyhubitelné agresivní blechy ale zařídily, že na ni jít nemůžu.Pokud mne dokoušou do očí po operativním zásahu - tak byla operace zbytečná a ještě můžu dostat od nakažené blechy infekci do rány. Nemám rodinu kam bych na ten měsíc šla, abych se dostala od těch agresivních parazitů pryč.A na operaci jít mohla. Jsem v neřešitelné situaci. Ty svině mně nakonec umoří. A řešení jak je pozabíjet a zbavit se jich - žádné. Paneláky jsou jeden velký psinec, páničkové na své mazlíčky mají šanci navěšet nebo do nich dostat antiparazitální chemické přípravky a tak je ochránit před blechami, Na napadeného člověk blechami - nic takového není. Nemůže spolykat protibleší tablety nebo si na sebe navěšet na kůži chemii.Takte funguji jako potrava pro blechy a blechy - nevyhubitelní vetřelci totálně ovládly můj život - připadám
si jak v hororu. Michale, nezávidím vám ani nikomu, kdo nemá zvíře a dostal se do stejné situace jako já. Stačí, aby k vám někdo se zablešeným mazlíčkem přišel na návštěvu a nechá vám tam dárek - kterého se už nezbavíte... a nepomůže ani přest
Rozlišujeme zhruba 250 tisíc druhů kvetoucích rostlin. Tvoří asi 80 procent ze všech druhů rostlin na Zemi. Kvetoucí rostliny dále můžeme rozdělit do dvou velkých podskupin, a to na jednoděložné a dvouděložné.
Jednoděložné rostliny
Jednoděložné rostliny mají jen jednu dělohu, mají listy s paralelními žílami a části květiny bývají v násobku tří. Je jich asi 70 tisíc druhů a patří mezi ně například trávy, lilie, orchideje, kosatce, palmy a mnoho dalších.
Dvouděložné rostliny
Dvouděložné rostliny mají dvě dělohy, listy s větvením a části květiny bývají v násobcích po čtyřech nebo pěti. Je jich asi 180 tisíc druhů a řadíme mezi ně sedmikrásky, kaktusy, magnólie, růže a většinu typů stromů.
Důležitými rostlinami jsou trávy. Je jich asi 8 tisíc druhů a jsou to rostliny s malými květy. Poskytují potravu nejen pro pasoucí se zvířata, ale patří mezi ně také potraviny jako například obiloviny, rýže či kukuřice.
V naší poradně s názvem BUKSUS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Maruška.
Máme na zahrádce asi 8 buksusů. Je jim asi 15 let, manžel se o ně stará, stříhá je do tvaru koule. Problém je v tom, že nám je za tuto zimu všechny občůral náš pes, který si jich do teď nevšímal. Obrazí, když ty spálené větvičky ostříhám? Děkuji za odpověď. Maruška
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Spálené větvičky buksusu je třeba ostříhat a počkat až znovu obroste. Pokud bude řez hluboký, tak dorůstánì bude zdlouhavé a bude potřeba zřejmě změnit i tvar rostlin. Růst můžete trochu podpořit dusíkatými hnojivy.
Chovat veverku obecnou není nic složitého. Přesto je nutné podotknout, že to není zdaleka vhodný domácí mazlíček. V první řadě je nutné opatřit si velikou voliéru, minimálně o rozměrech 2 x 2 x 1 m, ve které budou k dispozici alespoň dvě budky vystlané senem a zapřené velké větve na prolézání. Na chov přímo v bytě není veverka vhodná. Veverky jsou totiž hodně agresivní a nesnášenlivá zvířata, i když na to nevypadají. Je ideální je chovat v páru, protože kdyby jich bylo více, mohlo by docházet k šarvátkám. Veverku je možné si ochočit, ale musíte si ji pořídit jako mládě, aby si na vás zvykla. Dospělou veverku už neochočíte, je hodně plachá a nedůvěřivá k člověku. Veverka není moc čistotná, neodkládá moč ani trus na jedno místo, proto je nutné pravidelné čištění voliéry.
Krmivo
Veverka je hlavně býložravec. Doma ji můžete krmit například vlašskými ořechy, jedlými kaštany, pšenicí, slunečnicí, kukuřicí, ovocem (jablky, broskvemi, hruškami) a zeleninou (mrkví). „Zdravou stravu“ jí můžete zpestřit třeba piškotem nebo vařeným vejcem. Veverka potřebuje co nejpestřejší stravu. Pro dobrý vývin je dobré podávat rovněž nějaký z vitamínů pro savce, například Roboran. V přírodě se tento druh živí převážně semeny šišek – smrkových, borových a modřínových. Spotřebuje jich až 170 ks. Dále si pochutnává na žaludech, bukvicích, šípcích, stromové kůře, nepohrdne ani houbami a na jaře pupeny stromů. Veverky si s přehledem poradí i s lískovými oříšky, které jim velice chutnají. K rozlousknutí oříšků používají spodní hlodavé zuby, kterými si vykoušou otvor. Oříšky si i doma rády schovávají a dělají si zásoby na zimní období, na což jsou zvyklé z přírody.
Rozmnožování
Rozmnožování veverek probíhá od jarních měsíců do podzimu. Po 38 dnech březosti se narodí mláďátka, obvykle jich bývá 3 až 7, jsou holá a slepá, velká asi 8 cm. Začínají vidět nejdříve po třech týdnech a to jsou již zcela osrstěná. Zhruba po dvou měsících jsou samostatná. Samice dokáže během jednoho roku odchovat 2 až 3 pokolení. Kříženci veverek bývají zřídka.
Ve svém příspěvku DOTTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kott Jaroslav.
Dnes jsem zjistil, že asi u každého hnízda brambor sje v zemi díra a do ní nalézají včely či vosy. Brambory dobře zalévám. Letos zde na chalupě pěstuji brambory poprvé a jsem z toho pryč-bojím se i brambory okopávat. Poraďte prosím co mám dělat. Děkuji za radu. Kott Jaroslav
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iva.
Dobrý den,
měla jsem vosy v záhonu s jahodami. Zkoušela jsem kdeco, nakonec jsem se jich (spíše náhodou) zbavila tak, že jsem do díry nastříkala sprej proti vosám, zastrčila tam hořící sírový papírek a ono to blaflo. Vosy tam pak už nelítaly.
Octomilka obecná (Drosophila melanogaster), někdy také nazývaná jako banánová, vinná, octová či ovocná muška, patří do třídy hmyzu, řádu dvoukřídlí a čeledi octomilkovití. Octomilka obecná má jasně červené oči a je dlouhá 2 až 3 mm. Vyskytuje se na kvasícím ovoci, marmeládách, ovocných šťávách. Beznohé larvy jsou dlouhé cca 7 mm a žijí v hnijící dužnině ovoce.
Rod octomilka čítá přibližně 1 500 druhů. Mezi nejznámější u nás patří octomilka obecná. Latinské označení Drosophila pochází z řečtiny a v překladu znamená milující vodu. Tento drobný hmyz z řádu dvoukřídlých asi nejvíce upoutá svýma velkýma červenýma očima. Častokrát mívají na křídlech výrazný vzor a žilky. Ježatá hlavička je spojena s hrudí za pomoci ochlupené stopky. Mají velmi vyvinutý čich. Octomilky dosahují velikosti jen několika málo milimetrů, běžně jsou velké 2–4 mm. Zbarvení hlavohrudi se u různých druhů pohybuje od světle žluté přes červenou až do hnědého či černého odstínu a na její podobu se můžete podívat zde.
Místem jejich nejčastějšího výskytu je ovoce, kůra, květy nebo i houby, listí či půda. Tento nepříjemný hmyz jsme svým způsobem domestikovali, přežívá totiž nejčastěji v blízkosti člověka.
Nejčastěji se octomilky živí přezrálým až hnijícím ovocem. Často je také vidíme na sladkých marmeládách či ovocných džusech. Život octomilky je asi čtyřicetidenní. Octomilky mají totiž neuvěřitelně silnou schopnost rychlé reprodukce (během měsíce vyprodukují několik generací).
Sameček je zhruba o polovinu délky menší než samička a dosahuje velikosti 1 mm. Nejprve začínají námluvy zásnubním tancem kolem samičky. Přitom mává zhruba 30krát za sekundu křídly, aby upoutal její pozornost. Octomilky slyší jen zvuky, které přijdou zepředu k její tváři. Samička octomilky obecné je schopná denně naklást až 30 vajíček. Snáší jich tolik najednou proto, že je klade do výživné, ale méně často se vyskytující potravy. Za život jich naklade cca 300. Jejich vývoj začíná vajíčkem, které samička naklade do hnijícího ovoce. Z larvy se později stává bílá kukla, jež časem zhnědne. Z té se vylíhne malá muška.
Larvy jsou všežravé, živí se dužninou hnijícího ovoce, mikroorganismy a kvasinkami. Jsou bez nohou a měří přibližně 7 mm. Z vajíčka se dospělec stane za 8–10 dní. Délka vývoje ovšem závisí mimo jiné na konkrétním druhu, prostředí, ve kterém se vyskytuje, a na počtu nakladených vajíček. Larvy octomilky obecné se z vajíčka vylíhnou během jednoho dne. Po čtyřech dnech se dvakrát svlečou a rovnou se zakuklí, což trvá zhruba další 4 dny.
Octomilka se stává potravou pro další druhy dravého hmyzu, mravence, žáby, některé ryby či mláďata ještěrů.
V naší poradně s názvem PLÍSEŇ NA ORCHIDEJÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava.
Dobrý den, stále se potýkám s plísní na odkvetlých orchidejích, jedná se o bílé chmíří mezi středovými listy,vyzkoušela jsem už vše včetně saponátu,přípravku na plíseň na rostlinách.Rostliny postupně odcházejí ,jsou nakaženy skoro všechny, mám jich asi 20.
Předem děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zřejmě to nebude plíseň, ale červci neboli puklice. Pro pro odstranění použijte vhodný postřik, například Karate. Návod, jak přesně postupovat v případě zasažení více rostlin, se dozvíte v tomto článku: https://www.ceskenapady.cz/…
Gepard štíhlý (latinský název Acinonyx jubatus) je jediným druhem svého rodu. Tento druh čítá šest poddruhů (z toho 2 asijské). Gepard neumí řvát, pouze přede jako kočka. Jak již bylo řečeno, má polozatažitelné drápy, proto neleze po stromech. Jeho tělo je stavěné především na mimořádně rychlý běh. Mnozí lidé si pletou kresbu na srsti geparda s kresbou levharta nebo jaguára, ve skutečnosti je však značně rozdílná: gepard má na těle menší skvrny, které jsou vždy plné. Tělo má dlouhé 110 až 150 cm, jeho ocas měří 70 až 90 cm a jeho výška je 70 až 90 cm. Gepardi váží cca 40 kg.
Gepard žije spíše samotářsky, což znamená, že vytváří skupiny zahrnující 2–5 jedinců. Samice se vyhýbají sobě navzájem, ve skupině žijí jen tehdy, když mají mláďata. Obývají rozsáhlá teritoria, která se překrývají s teritorii dalších samic (většinou matek, dcer, sester). Teritorium samců je velké od 37 do 160 km2 a překrývá se s teritorii několika samic. Značkují si ho močí, na čemž se podílí celá skupina. Ze svého území se snaží vyhnat všechny vetřelce, při soubojích často dochází ke zranění nebo zabití. V místech, kde nežijí jiné velké šelmy, se gepardi občas sdružují i do větších smíšených skupin (až o 20 jedincích).
Pohlavní dospělost nastává u samců okolo 1. roku života, u samic o rok později. Pářit se začínají většinou až ve třech letech. Samice je březí 90 až 98 dní. Obvykle se rodí 1 až 3 mláďata, v některých případech jich může být až 5. Mláďata se nezřídka stávají kořistí jiných predátorů, proto je kočka často přenáší z místa na místo. Mláďata sají asi 4 měsíce a do 1,5 roku věku zůstávají s matkou. Pokud samice přijde o 2 ze 3 koťat, obvykle se přestane starat i o to poslední (kvůli velkému výdeji energie). Mláďata mají delší světlou hřívu.
Velkým problémem gepardů je příbuzenská plemenitba (rozmnožování). Gepardi v minulosti podlehli efektu hrdla láhve: náhle rapidně poklesl jejich stav a přeživším jedincům nezbylo než se množit s příbuznými. Tím došlo k výraznému poklesu oplozovací schopnosti spermií. Gepardí samci jich mají jen velmi malé množství (asi 10 % z počtu spermií u lva) a i z toho mála je až 75 % spermií defektních (jsou deformované, mají dva i více bičíků, nebo naopak žádný). Dnes jsou údajně všichni gepardi do značné míry vzájemně geneticky příbuzní.
Potravu geparda tvoří hlavně menší kopytníci (gazely, menší druhy antilop, mláďata zeber a pakoní), občas i perličky a zajíci. Gepard loví kořist štvaním. Když ji uloví, musí nejdříve dlouho odpočívat (výdej energie na tak rychlý běh je obrovský), teprve pak se na ni vrhne a sna
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ovoce zbavíme stopek a propláchneme pod studenou tekoucí vodou. Naplníme do důkladně omytých sklenic a mezitím si nachystáme sladký nálev, kterým budeme ovoce zalévat.
Nálev: Na 1 l vody dáme 30 dkg cukru a svaříme. Ovoce zalijeme horkým nálevem a zavaříme.
Zavařování: Sklenice důkladně uzavřeme čistými a vysušenými víčky. POZOR: NÍŽE UVEDENÝ ZPŮSOB ZAVAŘOVÁNÍ JE POUZE PRO SKLENICE S VÍČKY NA ZÁVIT!
Troubu nastavíme na 250 °C. Na dno plechu položíme starou plenu nebo utěrku a zalijeme horkou vodou do výšky asi 2–3 cm. Na plech dáváme skleničky a zavařujeme. Skleničky od Kunovjanky – na plech se jich vejde 8 ks – zavařujeme jen 8 minut na 250 °C se zapnutým horkým vzduchem. Velké „klasické“ sklenice – na plech se jich vejde 6 ks – zavařujeme 10–12 minut se zapnutým horkým vzduchem. Dle potřeby doléváme horkou vodu.
Všechny zavařené sklenice potom obrátíme do druhého dne víčkem dolů.
Poznámka: Pokud budete zavařovat takto okurky, tak se nelekejte, že po vytažení z trouby budou napůl syrové. Do druhého dne dojdou a budou po otevření křupavé.
Ve svém příspěvku NEMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirouš.
také máme výbornou zkušenost s Thymovarem. Výsledky parádní.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ron.
Zdravím, a jak je to s nemocemi včel?? Je jich tolik :O tak například: https://vcelimor.cz/o-moru-…, kdo by vůbec řekl, že ta malé stvoření bude ohrožováno tolika nemocemi :/ Ach jo, existují vůbec nějaká opatření proti těm nemocem??
Mochyně je absolutně nenáročná jednoletá rostlina, která nevyžaduje téměř žádnou péči a na konci léta vás odmění velkým množstvím velmi chutných plodů. Pěstování ze semínek je velmi jednoduché, a pokud se budete řídit postupem uvedeným na obalu, budete se svou pěstitelskou prací spokojeni.
Semínka pro předpěstování sazeniček je třeba vysít v únoru nebo březnu. Později si můžete koupit již předpěstované sazeničky. Vlastní semena pak získáte hned z prvního roku úrody a budete jich mít spoustu.
Semínka jsou malinká. Nejprve je vysejte do substrátu. Až se ukážou první pravé listy, přepíchejte je do sadbovače a teprve později každý zvlášť do kelímku nebo rovnou do malých květináčů či kelímků. Následně je předpěstujte stejně jako rajčata.
Ven sazenice vysazujte až po zmrzlých. Mochyně mají rády velké množství živin (půdu obohacenou hnojem), hodně slunce a tepla, jsou totiž doma v tropické Jižní Americe. Osvědčilo se pěstovat je například před jižní zdí domu.
V průběhu července a srpna se mochyně hodně rozroste a rozvětví a je třeba ji přivázat k opoře (třeba k bambusové tyčce). Někdo doporučuje rostliny vyštipovat. V červenci mochyně začíná kvést – po odkvětu se objeví malinký lampionek, ve kterém postupně roste a zraje třešeň. Plody ale dozrávají až pozdě – od začátku srpna do září. Sklidit je však musíte před prvními mrazy a uložte je pak v chladu a v suchu, kde vydrží i několik měsíců. Plody, které jsou ještě nezralé, ale už mají „bobulku“, skliďte také a nechte je dozrát třeba v obýváku na okně. Nakyslé a velmi příjemně aromatické plody jsou výborné do ovocných salátů, pohárů, na marmelády a podobně.
Na podzim si z dobře vyzrálých plodů (mají opravdu sytou oranžovou barvu) vydlabejte semínka. Je to strašná práce, protože jsou opravdu malinká, ale stojí to za to. Z jedné bobulky jich budete mít slušnou zásobu. Semínka pořádně omyjte, osušte a uschovejte je na příští jaro. Nezapomeňte, že je třeba vysít je brzy, nejlépe v únoru nebo počátkem března!
Rostlina dorůstá do výšky 30–50 cm a má pěkné zašpičatělé listy a hlavně krásné nadýchané oranžové obaly semen, které připomínají lampionky. Ty v sobě skrývají oranžový nebo červený plod.
Plody se konzumují syrové (po odstranění kalicha), používají se do ovocných salátů, jako ozdoba k zákuskům, namáčejí se do čokolády. Dá se z nich připravit marmeláda, kompot nebo rosol, suší se. Jsou močopudné, zlepšují látkovou výměnu, čerstvá šťáva z nich potlačuje svědění. Na koupelové kúry proti revmatismu lze použít i nať včetně kalichů rostliny.
Kalich, v němž se bobule vyvíjí, má podobu nafouklého lampionku pískově žluté barvy. Když dozraje, je světle hnědý. Nezralé plody jsou stejně jako zbytek rostliny jedovaté.
V naší poradně s názvem JAK ODSTRANIT MOLICE Z BAZALKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vlasta.
Mám na bazalce molice a bazalka chřadne.NEVÍM JAK SE JICH ZBAVIT,ABY MOHLA BÝT NADÁĹE K POUŽITÍ V KUCHYNI.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejlepší zbraň na molice je chemický insekticid Mospilan. Bohužel pro bazalku se moc nehodí, jelikož její listy jsou hlavním produktem a Mospilan v nich zůstává moc dlouho aktivní. Abyste udržela bazalku stále jedlou a bez molic, tak zkuste použít žluté lepové desky, které jsou běžně k dostání, jak je vidět zde: https://www.zbozi.cz/hledan…
Molice na ně přelezou, přilepí se a uhynou.
Troubu nejprve předehřejeme na 80–90 °C, na horní i spodní sálání. Naplněné sklenice stavíme na dno trouby na suchý plech. Sklenice můžeme podložit nepotřebnou mokrou utěrkou. Někdo nestaví sklenice na suchý plech, ale na plech s vodou. Zavařovací sklenice nesmí být poskládány těsně vedle sebe, ale musí mít mezi sebou rozestupy, aby těmito mezerami mohl proudit volně vzduch a ohřívání bylo stejnoměrné. Po vložení ovoce v dobře uzavřených sklenicích sterilujeme stejnou dobu jako podle receptur na zavařování v klasickém zavařovacím hrnci.
Je pravda, že úplně přesnou dobu sterilace v troubě nelze přesně určit. Záleží totiž na elektrickém příkonu, na teplotě zálivky ve sklenicích, na množství a velikosti sklenic a v neposlední řadě na druhu ovoce, které zavařujeme. Měkké a choulostivé ovoce potřebuje k zavařování kratší dobu než tvrdé ovoce. Proto raději nejprve vyzkoušíme jednu sklenici a pak teprve naplníme celou troubu.
Zavařování v klasické plynové troubě
Plynové trouby s termostatem, kde lze přesně nastavit teplotu a tu udržovat ve stejné výši, nám umožňují provést konzervaci rychle a spolehlivě. Termostat nastavíme na nejnižší teplotu a sklenice podložíme azbestovou vložkou.
Zavařování ve sporákové troubě
Ve sporákové troubě bez regulace teploty zavařujeme jen z nouze. Mezi sklenice postavíme jednu prázdnou jen s vodou a teploměrem. Podmínkou je, aby trouba pekla po celé ploše stejně, což je největší kámen úrazu!
Zavařování v horkovzdušné troubě
Troubu nastavíme na 250 °C, na dno plechu dáme starou plenu nebo utěrku a zalijeme horkou vodou do výšky asi 2–3 cm, na plech pak vyskládáme skleničky a zavařujeme (lze použít jen skleničky s víčky na závit!). Například můžeme použít skleničky od „Kunovjanky“ – na plech se jich vejde 8 ks, zavařujeme je 8 minut na 250 °C se zapnutým horkým vzduchem. Velké „klasické“ zavařovací sklenice – na plech se jich vejde 6 ks – zavařujeme 10 až 12 minut se zapnutým horkým vzduchem. Dle potřeby doléváme horkou vodu. Všechny zavařeniny necháme do druhého dne vychladnout dnem vzhůru.
Zavařování v mikrovlnné troubě
Do trouby vložíme maximálně 4 sklenice o obsahu do 0,7 l a sterilujeme 10 minut při teplotě 70 W (rozmrazování) a 10 minut na 100 W. Tento novodobý způsob sterilace je vhodný zejména pro menší množství zavařovaných sklenic. Lze použít jak klasická zavařovací víčka, tak i uzávěry twist off. Nemusíte se bát, v mikrovlnné troubě tyto uzávěry nejiskří!
Odstřihněte slupku. Neodstraňujte ji, jen její konce sestřihněte, aby se klas vešel do mikrovlnky. Zbavte se pouze suchých nebo uvolněných listů. Vytrhněte uvolněné vlasy. Pokud je to nutné, můžete také vlhkou papírovou utěrkou otřít z listů špínu. Dejte klasy do mikrovlnky (obvykle se vejdou 3 klasy najednou). Pokud máte velkou mikrovlnku, možná se jich tam vejde víc. Aby se klasy uvařily rovnoměrně, měly by být ve středu nádoby a nedotýkat se ostatních. Pokud vaříte tři klasy, naskládejte je do trojúhelníku, pokud čtyři, tak do čtverce. Dávejte pozor, aby se klasy jeden druhého nedotýkaly. Nerovnejte je na sebe, jinak bude kukuřice nedovařená. Ohřejte kukuřici. Nechte ji v mikrovlnce asi 3–5 minut, podle velikosti klasů a jejich počtu. Pokud máte pouze jeden klas, začněte na 3 minutách, vaříte-li jich víc, začněte na 5 minutách. Jestli vaříte více klasů najednou, v půlce vaření troubu otevřete a otočte je, aby se uvařily ze všech stran. Podle velikosti kukuřičných klasů počítejte asi 2–4 minuty na každý. Vytáhněte kukuřici z mikrovlnky a nechte ji odpočinout. Nechte kukuřici ve slupce minutu nebo dvě odležet, aby se v ní teplo správně rozložilo. Slupka obsahuje velmi málo vody, proto zůstane suchá. Odkryjte kousek slupky a zkontrolujte, zda je kukuřice hotová. Dloubněte do několika zrníček a zkontrolujte jejich teplotu a strukturu. Pokud je to zapotřebí, dejte slupku zpátky, kukuřici vraťte do mikrovlnky a vařte dále. Je-li kukuřice rozbředlá nebo příliš měkká, je převařená – příště ji nechte vařit kratší dobu. Před konzumací odstraňte z kukuřice slupku a vlasy. Kukuřice a její pevný stonek budou horké, buďte opatrní, abyste se při loupání nespálili. Slupka i vlasy by měly jít od zrníček poměrně snadno. Ochuťte svou kukuřici. Potřete ji máslem, osolte a opepřete, nebo doplňte jiným kořením, které máte rádi. Nechte ji trochu vystydnout, než ji budete jíst. Kukuřice ohřátá v mikrovlnné troubě je čerstvá a velmi chutná. Můžete ji jíst jen tak, samotnou, nebo jako přílohu k nejrůznějším pokrmům. Chcete-li, stáhněte zrníčka z klasu. Jednoduše kukuřici podržte, aby vertikálně stála a pak po zrníčkách přejeďte ostrým nožem.
Ve svém příspěvku KYSELINA MRAVENČÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kuchařinka.
Dobrý den,
mám dotaz - asi 80 - 100 mravenců si vlezlo do načnuté sklenice s medem (množství medu asi 400 g) a utopili se v něm. Nebylo datažené víčko. Mravence jsem vylovila, jen jestli med se dá dále používat - není poškozen a nebude mít negativní vliv na zdraví. Mravenci byli mallí černí, bydlíme na venkově a začalo se jich objevovat velice mnoho. Likviduji, ale pouze přírodní cestou.
Mnohokrát děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dr. Ivan Babůrek.
V medu se ve velmi malém množství přirozeně vyskytují organické kyseliny včetně kyseliny mravenčí. Med bez jejich obsahu by nám možná nechutnal pro fádní chuť. Utopení mmravenci obsah kyseliny nepatrně zvýší. Na chuti, ani na zdravotních parametrech medu se to ale nijak neprojeví.
Troubu nejprve předehřejeme na 80–90 °C (na horní i spodní topení). Naplněné sklenice stavíme na dno trouby na suchý plech. Sklenice můžeme podložit nepotřebnou mokrou utěrkou. Někdo nestaví sklenice na suchý plech, ale na plech s vodou. Zavařovací sklenice nesmí být poskládány těsně vedle sebe, ale musí mít mezi sebou rozestupy, aby těmito mezerami mohl proudit volně vzduch a ohřívání tak bylo stejnoměrné. V dobře uzavřených sklenicích ovoce sterilujeme stejnou dobu jako podle receptur na zavařování v klasickém zavařovacím hrnci. Úplně přesnou dobu sterilace v troubě nelze přesně určit. Záleží totiž na elektrickém příkonu, na teplotě zálivky ve sklenicích, na množství a velikosti sklenic a v neposlední řadě na druhu ovoce, které zavařujeme. Měkké a choulostivé ovoce potřebuje k zavařování kratší dobu než tvrdé ovoce. Proto raději nejprve vyzkoušíme jednu sklenici a pak teprve naplníme celou troubu.
Zavařování v klasické plynové troubě
Plynové trouby s termostatem, u nichž lze přesně nastavit teplotu a tu udržovat ve stejné výši, nám umožňují provést konzervaci rychle a spolehlivě. Termostat nastavíme na nejnižší teplotu a sklenice podložíme azbestovou vložkou.
Zavařování v horkovzdušné troubě
Troubu nastavíme na 250 °C, na dno plechu položíme starou plenu nebo utěrku a zalijeme horkou vodou do výšky asi 2–3 cm, na plech pak vyskládáme sklenice s ovocem a zavařujeme (lze použít jen skleničky s víčky na závit). Malé skleničky zavařujeme 8 minut na 250 °C se zapnutým horkým vzduchem, na plech se jich vejde 8. Velké klasické zavařovací sklenice (na plech se jich vejde 6) zavařujeme 10–12 minut se zapnutým horkým vzduchem. Dle potřeby doléváme horkou vodu. Všechny zavařeniny necháme do druhého dne vychladnout dnem vzhůru.
Ve svém příspěvku RÝMOVNÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Soňa Procházková.
Dobrý den mám zájem o rostlinku rýmovníku.Bylo by možné
zaslat na Kladno na dobirku.Procházková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana.
Jestli chcete sazenice rýmovníku není to problém. Právě dnes jsem tuto rostlinu ostříhala a dala namnožit. Stačí se jen ozvat a ráda Vám jich pár dám. Já mám odrůdu purpurový. Hezký den. Dana
Na Znojemsku je Pavel Plaček jediným živnostníkem s podobným předmětem podnikání. Přestože je Znojemsko vinařským regionem, produkce sazenic vinné révy tu živí jediného muže. Pavel Plaček začal v Dyjákovičkách pěstovat sazenice vinné révy před třinácti lety, teď jich prodá až šedesát tisíc za rok. Podnožová vinice, na které nerostou hrozny, je pro produkci sazenic révy základ. Rok trvalo, než podnože vypěstoval a narouboval. Druhý rok mohl začít dělat sazenice a až třetí rok je prodávat. Začal je nabízet místním zahrádkářům z okolí. Chvíli samozřejmě trvalo, než se dostal do povědomí. Vloni dostavěl novou halu, na kterou získal dotaci z Evropské unie.
Pavel Plaček nabízí klasické odrůdy vín, ale i ty méně časté. „Pokud někdo chce něco speciálního, nebo přímo jeho odrůdu, která se mu líbí, tak se dá naroubovat cokoliv. Pokud třeba zákazník přijde, že chce sazenice Sauvignonu, ale přímo z keřů, co má na zahradě, protože právě ten je správně kopřivový, tak je možné udělat i to.“ Většinou ale dělá sazenice z oček ze šlechtitelských stanic, kde mají uznaný šlechtitelský materiál.
V naší poradně s názvem DÝNĚ HOKAIDO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
chci se zeptat, jestli se má zaštipovat dýně hokaido, nebo nechat růst, jak chce?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Ano, zaštipování je vhodné. Pomůže rostlině vyvinout větší plody. Hlavní šlahouny se zkrátí na délku 3 až 5 metrů a postranní na délku 3 metry. Rovněž je vhodné zredukovat počet vyvíjejících se plodů - jednu třetinu jich odstraňte. Po zkrácení začne rostlina vysílat nové postranní výhony, které je potřeba vylamovat. Po zkrácení je také vhodné změnit poměr živin v zálivce - omezit dusík a posílit draslík.
V tomto měsíci můžeme vidět horlivé pěstitele, jak běhají po svých zahrádkách se zádovým postřikovačem a postřikují stromy. Jak je tomu u révy?
Problematika ochrany vinice před chorobami a škůdci je velmi komplikovaná a vinaři zabírá čtvrtinu až třetinu veškeré jeho práce. A navíc, jsou možné různé způsoby ochrany révy podle toho filozofického náhledu pěstitele na životní prostředí: klasická ochrana, integrovaná ochrana a bioochrana. Podrobněji to vysvětlím později, teď zpět k zimnímu nebo lépe: předjarnímu postřiku. U révy má smysl ho provádět jen na ochranu proti škůdcům, kteří škodí hned na začátku vegetace, především roztoči. Většinou přezimují na jednoletém dřevě v okolí oček nebo v očkách. Takovýto postřik se provádí v předjaří, na konci února nebo spíše na začátku března, v době, kdy je réva ještě v postdormanci. Nejčastěji se používají přípravky na bázi síry, v poměrně vysokých koncentracích – asi 3% roztok, (např. Sulka, Kumulus). Také je možné použít přípravky na olejové bázi (např. Oleoekol, Aliekol). Ošetření révy lze spojit s předjarním ošetřením ovocných stromů, jak se lidově říká: „z jedné vody načisto“ lze jedním přípravkem ošetřit obojí.
A nějaký ekologicky šetrnější způsob ochrany?
Je možné nasadit do vinice predátora těchto a podobných škůdců – dravého roztoče jménem Typhlodromus pyri, který je v přípravku Biolaagens – TP. Predátor se živí škůdci a zároveň s nimi vytváří rovnováhu, protože si jich část vždy ponechá, aby se mu potrava domnožila. Přežívá za suchého a chladného počasí. Jediné, na co je citlivý, je používání některých přípravků proti houbovým chorobám, především na bázi mankozebu (např. Dithane). Protože se také používá k likvidaci škůdců ovocných stromů, výrobci postřiků vždy na obalech uvádějí způsoby využití přípravku, aby nedošlo k poškození populace tohoto užitečného dravého roztoče. Predátor umí zcela nahradit aplikaci přípravků proti roztočům.
Pokud jsem ryzí amatér a troufám si spíše jen na okopávání a sklizeň, mohu se obrátit na odborníky, aby mi v předjaří pomohli révu ostříhat?
Na Moravě, v polohách, kde se révě daří, má alespoň malou viničku každý a neví-li, jak na řez, tak mu soused poradí, takže firma není potřeba. V Čechách je ve srovnání s Moravou velice málo vinic, takže by se řezem žádná firma neuživila. A pokud by se nějaká firma na řez révy specializovala a prováděla jej takříkajíc „na klíč“, tak bude jistě nabízet své služby těm, kteří obhospodařují tak mnoho hektarů, že sami na řez nestačí. Ale poradit se můžete u majitele nejbližší vinice, jistě Vám tuto činnost na několika keřích rád předvede. Zkušenost však člověk získá vlastním prováděním této práce.
V březnu nebudeme sedět za kamny, ale prozkoumáme klimatické podmínky, zeměpisné a místopisné podmínky a také se blíže seznámíme s půdou.
Myslím, že už jsme dostatečně teoreticky připraveni, abychom mohli říznout...
Začneme řezem plodného keře s využitím principu Guyotova řezu na vrcholovém tvaru. (Jak se provádí řez mladých keřů, aby bylo dosaženo žádaného tvaru, si necháme zase na jindy.)
Nejprve si keř dobře prohlédneme, uvědomíme si zvolený způsob vedení, který máme dodržet, a zvolené zatížení. Jako v jiných oborech, i zde platí: dvakrát měř, jednou řež. Nebo raději měř i třikrát. Pokud můžeme využít loňský zásobní čípek, je práce celkem jednoduchá. Horní výhon na něm zakrátíme do požadované délky podle zvoleného zatížení a spodní zakrátíme na dvě očka. Loňský tažeň za čípkem odřízneme a tvůrčí činnost je hotova. Řez nůžkami na jednoletém dřevě obecně vedeme alespoň 3 cm za očkem, nejlépe v polovině internodia. Řez nůžkami na veškerém starším dřevě provádíme na větevní kroužek; jsou-li řezné rány velké a je-li jich na keři víc, doporučuje se je ošetřit podobně jako u ovocných stromů. Řezné rány totiž mohou být vstupní cestou jedné ošklivé dřevokazné houby (ESCA), která se rozšiřuje především ve starších vinicích.
Není-li možné zásobní čípek využít k řezu, je nutné výhon, ze kterého má být tažeň, nejprve vybrat. Musí to být výhon dobře vyzrálý, nepoškozený, dostatečně dlouhý a přiměřeně silný (příliš silné výhony se budou při ohýbání lámat). A co je nejdůležitější: z těch několika potenciálních budoucích tažňů vybereme ten výhon, který je nejblíže kmeni. Morfologicky pod ním (nebo před ním – záleží na tom, jak pořadí výhonů vnímáme) potřebujeme výhon, který již nemusí být tak ideální, ze kterého nařežeme dvouoký zásobní čípek. Viz Následující obrázek:
Z minula také víme o důležitosti dvouletého dřeva pro produkci hroznů. Jak se to projeví při řezu?
Ono je to trošku složitější, než jsem minule naznačila. V očkách na jednoletém dřevě se v loňském roce vyvinula pletiva, z nichž budou (při dobrém odkvetení) v letošním roce hrozny. V omezené míře se tato pletiva mohou vyvinout i na letorostech ze spících oček (jak se v poslední době uvádí v odborné literatuře), pokud byly splněny požadavky na dostatečné osvětlení. Protože však do oček nevidíme, raději zůstaneme u základního, dlouholetou zkušeností potvrzeného pravidla, že výhony pro tažně nebo pro plodonosné čípky mají vyrůstat z dvouletého dřeva.