Zakládací řez – provádí se u mladých stromů v období jejich intenzivního růstu. Nejčastěji se jedná o řez prováděný v okrasné školce při založení koruny, nebo se jedná o řez při výsadbě stromů na trvalé stanoviště, kdy je základem pro formování koruny do typického habitu či funkčního typu. Provádí se do 15–20 let věku stromu, pak následují řezy udržovací.
Výchovný řez – jeho cílem je zabezpečit druhově charakteristický staticky odolný tvar koruny ošetřovaného jedince a připravit podmínky pro rozvoj koruny typické pro daný taxon. Rovněž přizpůsobit velikost a tvar koruny funkčním požadavkům stanoviště (úpravou podchodné, pojezdové výšky). Při provádění výchovného řezu se odstraňují zejména poškozené, suché větve, kodominantní větvení, navzájem se křižující větve a větve s vrůstající kůrou v úžlabí (tlaková větvení).
Udržovací řez – používá se u vzrostlých stromů, které již překlenuly období intenzivního růstu. Cílem je zajistit jejich dlouhodobou funkčnost a omezit na minimum jejich možné negativní působení na okolí.
Zdravotní řez – jedná se o komplexní udržovací řez (ostatní udržovací řezy z něj vycházejí). Cílem je především zabezpečit dlouhodobou funkčnost stromu z hlediska vitality, zdravotního stavu a provozní bezpečnosti. Tento řez se opakuje v několikaletých intervalech, alespoň však jednou za 8– až 10 let, s ohledem na aktuální stav stromu. Tímto řezem se odstraňují či zkracují větve suché, mechanicky poškozené, zlomené, jinak provozně nebezpečné, napadené škůdci nebo houbami, větve, které se kříží, větve zahušťující korunu, nevhodně směřující větve. Ošetřují se tak kodominantní a tlaková větvení, zarovnávají pahýly po nekvalitních řezech a podobně.
Bezpečnostní řez – je nejjednodušší variantou zdravotního řezu, zaměřenou pouze na provozní bezpečnost stromu. Bezpečnostním řezem se odstraňují pouze větve, které by mohly bezprostředně ohrozit okolí. Jedná se o větve suché, mechanicky poškozené, nalomené, zlomené. Z důvodu závažnosti je možno bezpečnostní řez provádět celoročně v intervalech přibližně 2–6 let.
Redukční řez – podle charakteru a zaměření se dělí na redukční řez vlastní (redukce od určité překážky), prosvětlovací (prosvětlení koruny z provzdušnění a revitalizace koruny), symetrizační (symetrizace z důvodu náporu větru) a stabilizační SIA (stabilizace stromu pomocí redukce výšky koruny, vypočtená dle metody Static Integrated Assessment).
Redukční řez vlastní – se zaměřuje na celkovou nebo jednostrannou redukci koruny. Často se jedná o stromy v blízkosti různých překážek nebo stromy dlouho ponechané bez jakékoliv péče. Taktéž se odstraňují větve, které výrazně vychylují strom z jeho těžiš
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ ŠVESTEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Kovar.
Dobry den , velice me zajima, kdy je spravna doba na rez/zastrihnuti svestky. Po precteni Vaseho clanku , jsem bohuzel nejak zmaten. V odstavci jak prorezat svestku pisete:Řez švestek doporučujeme provádět hned zjara po vykouknutí prvních pupenů.
A hned pote v nasledujicim odstavci:Stříhání švestek na jaře pisete-Peckovinám nesvědčí časný jarní řez. Měly by se stříhat jen v období, kdy už mají listy. Případně po sklizni.
Je mozne to nejak objasnit , nekolikrat v clanku pisete opakovane, ze se ma strihat/rezat na jare a pak obratem dodavate , ze nejlepsi doba je po sklizni zacatkem zari ..
diky za vysvetleni
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejlepší doba na řez švestek je druhá polovina června nebo hned po sklizni. Jarní řez se doporučuje jen začátečníkům, aby jim v orientaci v koruně nebránily listy. U jarního řezu je nebezpečí zanesení infekcí do řezných ran.
S tímto řezem nesmíte spěchat, musíte počkat na narašení broskvoní. Odstraňujte větve bez pupenů a ty, které zasahují do koruny broskvoní. Koruna by měla být kotlovitá, přičemž se při výsadbě malého stromku odstraní terminální větev.
Na řez vždy použijte čisté ostré kvalitní stříhací nůžky nebo dvouruční nůžky či pilku. Dále budete potřebovat obyčejný latex na zatření velkých ran. Odstraňujte vždy větve směřující k zemi a ty, které vyrůstají z kmene. Dále uplatňujte modifikovaný zpětný řez. Odstraňte ohnuté větve a větve, které už plodily, až na poslední vyvinutý plodící výhon. Plodné dřevo musí být co nejblíže kosterní větvi.
V naší poradně s názvem VINNÁ RÉVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslav Kubánek.
nadpis vašeho článku a nejen vašeho je střihání vinné révy na podzim a není tam ani slovo o tom střihu na podzim,prosím o jednoduchou věc,jak a kdy se stříhá vinná réva na podzim. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Podzimní řez vinné révy se standardně neprovádí. Řez se provádí až v únoru. Během podzimu dřevo ještě dozrává a není připraveno na zkracování. Nejlepší období pro řez vinné révy je únor - doba, kdy odezní největší mrazy. Teprve pak se provádí řez vinné révy.
Pokud stromek vysadíme na jaře, zkrátíme kosterní výhony na 3–5 pupenů. V dalších letech pak každoročně zkracujeme nejlépe na počátku kvetení jednoleté přírůstky o třetinu až polovinu.
V polovině srpna pak ve druhém roce i v dalších letech upravujeme letorosty. Všechny zkrátíme asi o čtvrtinu – tento zásah zlepší diferenciaci (počet) květních pupenů v nižší části letorostů i celkové vyzrávání dřeva.
Ve druhém roce rovněž řezem zapěstujeme rozdvojení kosterních větví na 6–8 hlavních větví a odstraníme letorosty směřující dovnitř koruny.
U řezu broskvoní rozlišujeme dva základní způsoby: řez krátký a dlouhý.
U broskvoní se nejčastěji provádí následující řezy.
Ve svém příspěvku PODZIMNÍ ŘEZ VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Polešovský.
Ošetření vinné révy na podzim
Veškeré spadané listí pod vinnou révou shrabeme a dáme do popelnice. Listy mohou obsahovat zárodky plísní.
- Do popelnice NE! Pokud se nudíme listí shrabeme a dáme na kompost. Vinaři se tímto nezabívají-je to ztráta času. Malovinaří postříkají močovinou zeminu a tím urychlí rozklad starého listí.
Provádíme řez révy (nebo brzy v zimě, podle počasí), ponechaná očka se tím posílí a vinná réva neslzí.
- Kdo se do budoucna nechce trápit virovímy chorobami a Escou provádí řez až po 15.únoru. Pouze vinaři co toho mají příliž mnoho stříhají dříve a vystavují se tím ryziku zmrznutí tažňů. Jinak se nedoporučuje žádný řez!!!
Révu na zimu nepřikrýváme, pouze přihrneme ke kořenům trochu zeminy.
- Ne trochu, ale mladá rostlina má mít v chladnějších oblastech zakryté spodní očka případně zásobní čípek. Zahrnuje se to jako brambory. Malovinaři naorávají vinice a tím chrání hlavně před lednovými a únorovými mrazi.
Po řezu vinné révy postříkáme větve i půdu pod keřem směsí z vápenného mléka s přídavkem 10% roztoku kainitu.
- Postřik případné hnojení se dělá podle potřeby založené na rozboru půdy. Vápenaté mléko může na některých půdách spíše škodit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Řez dřevin patří mezi méně oblíbené zahradnické práce, protože vyžaduje znalosti daného rostlinného druhu, techniky řezu a jisté zkušenosti s péčí o dřeviny. Každoroční řez je zvláště důležitý u bujně rostoucích dřevin, které jsou známé tvorbou dlouhých výhonů. Pokud byste u nich řez neprováděli, dočkali byste se zahuštěných korun plných změti postupně odumírajících větviček. Stromy by sice plodily, ale kvalita plodů by byla nevalná.
Vynechání nebo špatné provedení řezu je znatelné především u meruněk a broskvoní, u nichž řez ovlivňuje také dobu nakvétání a tím i případné namrznutí květů. Pokud se řezu těchto stromů opravdu bojíte, pozvěte si na první zásah odborníka, který vám techniku vysvětlí. Jestliže i přesto uděláte při řezu chybu, tyto bujně rostoucí dřeviny se s ní poměrně rychle vyrovnají.
Technika řezu se liší v závislosti na druhu a pěstebním tvaru stromu. Trochu jinak se zachází se zákrskem a zcela jinak zase se čtvrtkmenem nebo kotlovitou korunou. Přesto se vždy zaměřujte na redukci množství a někdy i zkrácení bujných výhonů, kterými se všechny uvedené dřeviny vyznačují. U všech pěstebních tvarů se snažte o zapěstování kvalitních kosterních větví, které musejí být rozloženy do prostoru. Vždy řežte na pupen nebo výhon směřující ven z koruny. Pokud zachováte opačně orientovaný pupen, podpoříte zahuštění střední části koruny. Abyste se dočkali bohaté úrody, je nutné provádět řez každý rok.
Použité nářadí se odvíjí především od průměru řezaných větví a jejich dostupnosti. Na tenké mladé výhony se nejlépe hodí dobře nabroušené ruční zahradní nůžky. Na větve většího průměru používejte kvalitní pákové nůžky. Typy s dlouhou rukojetí umožní řez i méně dostupných větví. Se silnými větvemi vám pomůže ruční pilka. Stejně jako při řezu jabloní nebo hrušní i zde je nutné, aby byl řez čistý a dobře vedený. Dobrý výběr vhodného nářadí je proto velice důležitý, navíc si jím usnadníte a do značné míry také zpříjemníte práci.
Radikální řez proveďte raději na podzim, a pokud jsou řezy větší, namažte je štěpařským voskem s dezinfekčním účinkem. Radikální řez sice túje přežije, ale nebude vypadat hezky. Při velmi silném zásahu je třeba načasovat řez na období konce léta. Tím omezíte ronění pryskyřice na minimum.
Dnes se běžně pracuje s elektrickou lištou na živé ploty. Při řezu motorovou lištou však často dochází k rozdrcení konečků větévek a následnému hnědnutí. Tomu předejdete řezem nepříliš silných starých výhonů a dotvarováním ostrými nůžkami. Nejdřív si pomocí vodicí šňůry vytyčte výšku, kterou potřebujete zachovat. Můžete si také zhotovit (dřevěnou) šablonu, kterou využijete opakovaně. U mladých a pravidelně ošetřovaných stěn přímo sestřihněte túje na tuto výšku (konce jsou měkké, takže to půjde snadno). Větší péči ovšem musíte věnovat starším živým plotům a plotům, které jsou přestárlé, potřebují zmladit, anebo plotům déle neudržovaným, které přerostly. Zde přímým seříznutím lištou na požadovanou výšku většinou vznikne velmi nevzhledná linie řezu, s holými konci poměrně silných větví, výrazně se odhalí také rezavějící spodní větévky. Často není možné provést řez najednou, postupujte tedy v krocích (například dvě sezony po sobě). Nejprve seřízněte plot na první úroveň a až další sezonu na definitivní výšku a keř dotvarujte. Zabráníte tak přílišnému oslabení a šoku pro rostlinu, zlepšíte regeneraci a docílíte požadovaného estetického výsledku. U starších exemplářů se silnou vrcholovou větví (terminálem) nejdříve opatrně zkraťte pouze tuto větev tak, aby okolní porost tenčích větví (obrost) zůstal zachován. Obrost pak překryje vyříznuté místo a túje se dají snadno dotvarovat, aby nevznikla rovná holá linie v místě řezu. Boční stěny plotu tvarujte do mírně kónického tvaru, netvořte tedy rovinu. Plot bude nahoře mírně užší a rozšiřovat se směrem k zemi. Zajistíte tím oslunění a dostatečné světlo i pro spodní větévky, takže pak nedochází k prosychání jehliček a nežádoucímu vyholování. Při řezu pod stříhaný plot položte fólii, usnadníte si tak úklid.
Plot hrubě, příliš hluboce a neodborně zmlazený velmi dlouho regeneruje a často mu už zůstane neupravený kartáčovitý či metlovitý ráz s typickými proschlými větvemi a nepravidelným tvarem.
V naší poradně s názvem JAK NA STŘÍHÁNÍ OLEANDRU KDYŽ JEŠTĚ TEĎ ZAČÁTKEM LISTOPADU MÁ NASAZENO NA KVĚTY? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vendula Hladíková.
Prosím o radu, oleandr jsem již dala na přezimování do chodby, ale on má ještě nasazeno na květy, určitě již nepokvete a já se ptám jestli je mám ostříhat nebo nechat do jara. Děkuji za odpověď. Hladíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Ano, oleandr u nás nepřezimuje venku a musí se uklízet přes zimu do vytápěných prostor s teplotou do 20 °C a s dostatkem světla. Bohužel krátké dny a nedostatek slunečního svitu, které na našem území panují od listopadu do května, nestačí pro normální život oleandru a ten během těchto měsíců skomírá. Jeho přežití se podpoří tím, že se ostříhá a zbaví se dlouhých větví. Oleandr snese i radikální řez. Pro názornost přikládám obrázek, kde je vidět jak ostříhat oleandr na zimu. Čím více ho před přezimováním ostříháte, tím lépe. A co s květy? Nevykvetlá poupata sama zaschnou a opadají. Není třeba se jim nijak věnovat. Neodlamujte je jsou-li ještě čerstvá. Čím méně ran rostlina bude mít, tím menší bude šance na nákazu. Oleandr během přezimování snese i úplné sucho v substrátu, proto omezte zálivku na minimum a množství zálivkové vody korigujte podle vitality zbylých listů. Během přezimování ničím nehnojte. Až zjara v dubnu, kdy se začíná prodlužovat den a slunce již hřeje začněte s otužováním, kdy roslinu vynášejte na den ven a na noc zase dovnitř. V této době už začněte rostlinu rosit na list a zvyšte zálivku. Od poloviny května již rostlina může být venku a aby byla odolná vůči žravým škůdcům, hlavně proti mšicím, tak ji postříkejte roztokem přípravku Mospilan https://www.google.cz/image… a zbytek roztoku nalijte do substrátu. Oleandr si z tohoto přípravku natáhne protilátky, které ho ochrání na příštích několik týdnů. Díky tomu se můžete těšit celé léto krásně prosperující rostlině, která vám bude dělat radost nekonečným proudem květů. Takto můžete ošetřit všechny rostliny, které dáváte na léto ven. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Jak stříhat vinnou révu - to co se nám nelíbí, jde pryč? Předpokládám, že ve škole v Mělníku učíte přímo definici řezu...
Za řez se v širším slova smyslu označuje odstraňování nežádoucích částí keře v době vegetačního klidu. Ke správnému provedení řezu je potřebné brát v úvahu určitá pravidla. Od keřů révy chceme, aby přinesly každým rokem pokud možno přibližně stejné množství hroznů v dobré kvalitě, ať už jde o odrůdy moštové na výrobu vína nebo o odrůdy stolní k použití jako ovoce. A tuto svou vůli můžeme rostlinám vnutit jediným způsobem: tak, že jim některé části odebereme a jiné ponecháme. Pokud bychom keře neřezali vůbec, měly by každým rokem větší počet hroznů, které by byly velmi nekvalitní (nízký obsah cukru, vysoký obsah kyselin) nebo by nestačily dozrát vůbec. To bohužel vídáme v opuštěných vinicích nebo u neošetřovaných zahrad.
Když jste řekla řez v širším slova smyslu, jistě také existuje nějaký užší smysl. O co jde?
Pod pojmem řez v užším smyslu slova vinohradníci chápou odborně specifický (zase jsme u těch historických výrazů) terminus technicus: je tím míněna délka jednoletého výhonu s očky, který po provedení řezu na keři zůstane. Přesněji se používá výraz: „krátký řez“ (lépe: řez na krátké jednoleté dřevo) pro krátký ponechaný „zbytek“ jednoletého, tedy plodonosného výhonu, který označujeme výrazem „čípek“. Čípky považujeme za „plodonosné“, a očekáváme od nich dostatečnou produkci hroznů. Některé čípky označujeme „zásobní“; od nich chceme, aby především vyprodukovaly letorosty využitelné pro řez v následujícím roce, i když hrozny samozřejmě přinesou také.
Výraz „dlouhý řez“ (správněji: řez na dlouhé jednoleté dřevo) znamená naopak dlouhý ponechaný „zbytek“ jednoletého výhonu, kterému se říká „tažeň“. Logicky vzato: je dlouhý, tedy se táhne odněkud někam.
A co míníte zatížením keře? Kolik keř unese váhy, vlastně správně hmotnosti?
V podstatě ano, jde o to, kolik keř „unese“ během vegetace hroznů, a to v přímém i v přeneseném smyslu. Jde tedy také o to, kolik hroznů dokáže během roku „uživit“. A o tom rozhoduje ten, kdo řez provádí, tím, že správně zvolí „zatížení keře“. Zatížení keře je tedy počet oček ponechaných na keři po řezu. A protože keře mohou být vysazené v různých sponech, aby toto zatížení mohlo být srovnatelné, přepočítává se ještě na 1 m2. Některé odrůdy (ty s velkými hrozny nebo s velkými výnosy) se řežou na nízké zatížení, to znamená 4- 6 oček na m2, jiné odrůdy (s průměrnými výnosy nebo s průměrně velkými hrozny) vyžadují střední zatížení na 6 – 8 oček na m2. Odrůdy s menší produkcí hroznů či s malými hrozny mohou být zatěžovány hodně, asi na
Ve svém příspěvku RZIVOST OSTRUŽINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Majda.
Na rez ostružinovou jsem našla toto:
Rez ostružinová (Kuehneola uredinis, syn. Kuehneola albida) napadá ostružiny i maliník. Na jaře se na letorostech objevují fialovočervené zduřeniny. Rez ostružinová přezimuje v infikovaných výhonech, šíří se za deštivého počasí. Mechanicky můžete silné napadení omezit včasným odstraněním všech napadených výhonů, nejlépe již při rašení. Potíže často způsobuje blízkost dalšího ohniska rzi. Ideální v takovém případě je, aby ošetření porostů věnovali zvýšenou pozornost i sousedé.
Preventivní postřiky ohrožených ostružiníků se aplikují krátce po vyrašení rostlin (aspoň 2x v desetidenních intervalech). V seznamu registrovaných přípravků zatím nejsou proti rzi ostružinové uvedené žádné přípravky. Zahraniční odborná literatura doporučuje přípravky na bázi bitertanolu (Baycor 25) a mancozebu (Dithane DG NeoTec).
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana Voštová.
Děkuji něco podobného jsem už také našla. Na začátku bylo vše v pořádku a i roky předtím. Objevilo se to až letos a ne na začátku ale spíš na konci. I když jsem si mohla nevšimnout. Je tam stále obrovské množství plodů ale nejspíš již nedozrají, podle toho co jsem zjistila. Budu asi muset vše ostříhat a co bude měně napadené ošetřit. Snad nepřijdu o vše. Děkuji za info.
Styl prořezávání, který nakonec umožní, aby se ovocný strom rozvíjel do své největší možné velikosti, se nazývá extenzivní. Spočívá spíše v průklestu než v hlubokém řezu a je zejména vhodný pro takové stromy, jako jsou jabloně a hrušky, tedy ty jádroviny, které nesou ovoce na krátkém plodném obrostu. Méně vhodný je například pro broskve, které plodí na nových (loňských) letorostech a rozvíjejících se částech. To neplatí zcela bez výjimky, protože jsou bujně rostoucí odrůdy, které nesou ovoce spíše na loňských letorostech.
Styl prořezávání, který má tendenci snižovat a zmenšovat rostliny nebo stromy, je známý jako represivní řez. Provádí se řezem nových částí a může nebo nemusí být doprovázen řezem starších větví. Represivní prořezávání (americký řez) se běžně praktikuje na rostliny, které nesou ovoce na koncích nových letorostů, jako jsou broskve, maliny, ostružiny a réva. Pokud tento styl prořezávání není prováděn na takových stromech, jako jsou broskve, větve budou velmi pravděpodobně velmi dlouhé, budou se lámat pod těžkou násadou ovoce a stromy budou zabírat více místa v sadu, než je nutné nebo žádoucí. V praxi takový špatně prováděný řez vede nevyhnutelně k předčasnému úhynu celé dřeviny, usychání, klejotoku, až nakonec zůstávají výhradně slabě rostoucí větve na vrcholu jinak zcela usychající broskvoně.
Represivní řez ve výsledku vede k posílení stromu nebo rostliny, zabraňuje poškození větví nadměrnou násadou ovocem, zvyšuje kvalitu a velikost plodů. Stromy se udržují v požadovaných mezích, plody lze snadno sklízet a dřeviny je možné jednoduše ošetřit postřikem (u broskví v předjaří nezbytným).
Při řezu dochází k odstraňování dvou typů větví, a to živých a mrtvých (suchých). Řez živých větví se nedoporučuje provádět v příliš velkém měřítku naráz, a to z důvodu odstranění většího množství listové plochy, které může u stromů vyvolat energeticky náročné obranné reakce. U mladých stromů by v jednom roce nemělo být nikdy odstraněno více než 25 % a u vzrostlých stromů ještě o něco méně z celkové listové plochy stromu. Velký pozor musíme dávat při odřezávání bočních větví, abychom řezem nepoškodili obranný systém a ochranné zóny mateřské větve. Pokud dceřinou větev odstraníme správně, je možné, že tyto dva mechanismy zabrání vniku patogenů. Řez musíme vést tak, abychom neporanili větevní límeček mateřské větve. Řez mateřských, terminálních větví by měl být prováděn jen v krajních případech. Je důležité, aby mateřská větev byla zakrácena na dceřinou větev s průměrem alespoň jedné třetiny mateřské větve (takzvané třetinové pravidlo).
Řez mrtvých (suchých) větví se používá především pro provozní bezpečnost stromu. Neměl by být použív
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iv.
Dobrý den, kdy lze ještě provést jarní řez vinné révy ? děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Teď na konci dubna už je pozdě. Réva by po řezu ronila lepkavou tekutinu, přes kterou by se do dřeva dostala bakterie, která by zahubila celou rostlinu. Řez vinné révy se musí provádět jen v období, kdy rostlina spí. Tedy nejlépe v únoru až do 1/2 března.
Ten se provádí na přelomu června a července, kdy se zakracují větve a může se provést redukce plodů.
V dalších termínech na stříhání, tedy v červnu a září, se provádí střih takovým způsobem, že se všechny narostlé výhonky zkrátí o 1/3. Pokud chcete mít krásný stromek a tolik vám nezáleží na tom, za jak dlouho začne plodit, doporučuje se zkracovat výhonky až o 1/2. Když bude nějaký výhonek výrazně silnější a delší než ostatní, musíte ho odstranit úplně, protože by mohl přebrat roli terminálního výhonu.
Ve svém příspěvku STŘÍHANÍ ŘEZ BROSKVE A MERUŇKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malík Jan.
Letos na jaře jsem zasadil meruňku , teď má 6 asi metrových výhonů.
Potřebuji poradit , kdy a jak udělat (druhý řez- první mi provedl zahradník -prodejce-)Broskev jsem zasadil loni na podzim a potřebuji to samé.
Jsem začátečník , předem Vám moc děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kapittan.
vzdy kdyz si koupite stromek tak si ho ostrihejte tak aby ste na nej dostal pri sklizni a pokud vam vyska nevadi tak ho strihejte aby v korune bylo svetlo aby svetve nekrizily a vzdy ockem ven
Výchovný řez – v prvních letech po vysazení u švestek, slív, renklód i mirabelek, stejně jako u ostatních ovocných druhů, používáme výchovný řez, abychom zapěstovali správný základ koruny. Výhony prvního patra musí být vždy seříznuty do jedné roviny, aby rostly stejnoměrně a zůstaly podřízeny střednímu výhonu (terminálu). Kdybychom výhony sestřihli nestejnoměrně, ty silně zakrácené by rostly jen slabě, a naopak výhony slabě zakrácené by rostly silně. Při založení prvního patra ponecháváme na kmínku tři až čtyři kosterní větve v dostatečném odstupu od sebe. Další větve vyrůstající od prvního patra zakládáme střídavě na vzdálenost. Dbáme rovněž na to, aby kosterní větve nevyrůstaly v ostrém úhlu nasazení – při větší násadě plodů by se mohly vylomit nejen větve, ale mohl by se „rozčísnout“ i celý strom. V dalších letech zkracujeme už jen výhony delší než 60 cm, bez řezu by se totiž dolní pupeny změnily na spící, nebo by se z nich vyvinuly slabé trnovité výhony s krátkou životností.
Udržovací řez – nejvhodnějším tvarem stromů peckovin pro malé zahrady je čtvrtkmen nebo zákrsek s pyramidálně dutou korunou bez středního výhonu (terminálu). Hlavní větev vyřízneme při založení druhého patra, čímž udržíme stromek ve výšce přijatelné pro snadnější sklizeň i ošetřování. Protože se však málovzrůstné kultivary slivoní s nadměrnou plodností brzy vyčerpají, doporučuje se na jaře udržovací řez, který má zmlazující účinky. Pokud roční přírůstky nejsou menší než 40 cm, můžeme řez omezit jen na průklest.
Zmlazovací řez – ten posílí plodnost. U stromů, které mají menší přírůstky, se výrazně snižuje plodnost, a proto musíme provést zmlazovací řez koruny, kdy zkracujeme hlavní větve o 50–100 cm, což je dvou- až tříleté dřevo. Nejlepší doba pro tento řez je na počátku kvetení slivoní, tehdy se také řezné rány nejlépe zacelují za předpokladu, že jsou ošetřeny ochranným nátěrem (štěpařský vosk, stromový balzám nebo latex). Při hlubokém zmlazovacím řezu dodržujeme zásady Zahnova řezu (viz níže). Řezy vždy zatíráme štěpařským voskem nebo nátěrem. Takto ošetřujeme rány stromu větší než 1 cm. V září a říjnu neřežte větve o průměru větším než 3 cm.
V naší poradně s názvem JAK NA ODDĚLKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel František Mráz.
Zdravím,chtěl bych poradit jak co nejejdnoduším způsobem získat oddělek od nejlepšího včelsstva ve kterém mám matku letos už čtvrtým rokem (bílá)a včelstvo stále nejlepší co do rozvoje,výnosnosti,bez rojení atd.teď už si říkám,že už to dál matka nemůže zvládnout a vzhledem ke kvalitě tato včelstva musí rozšířit.Předesílám,že nemohu a ani neumím odchovat serii matečníků od nich a vytvořit oddělky .Děkuji za případné poučení.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Rozdělení včelí kolonie znamená vzít silnou kolonii a udělat z ní dvě menší kolonie. Rozdělení včelstva je způsob, jak zvýšit počet osídlených úlů, aniž by bylo nutné čekat na roje, kterými by se úly přirozeně kolonizovaly. To pomáhá vyhnout se nejistotě přirozené kolonizace, zejména v situacích, kdy je nízká pravděpodobnost rojení. Rozdělení včel vždy znamená určité riziko poškození včel, takže by mělo být provedeno pouze tehdy, když je včelař ochoten toto riziko podstoupit a také včelař, který má dost úlů, aby to zvládl v případě neúspěchu.
Z praktického hlediska pro rozdělování včelstev je nejlepší používat nástavky s horní loučkou nebo Langstrothovy úly kvůli jejich standardním rozměrům. Tato standardizace umožňuje přesouvat plástve a včely z jednoho úlu do druhého.
Rozdělení by se mělo provádět pouze na silných úlech, které mají spoustu plodů (zapečetěné plody, mladé plody a vajíčka). Musíte vypozorovat čas, kdy jsou včely nejsilnější, kdy s největší pravděpodobností zakládají královské buňky. Základní myšlenkou je rozdělit mláďata a včely mezi dva úly a pak donutit ten bez královny, aby vytvořil novou. Včelí vajíčka jsou nezbytná pro to, aby rozdělená část kolonie, která byla ponechána bez královny, byla schopna vyrobit novou královnu, takže je nezbytné, aby byla v kolonii přítomna včelí vajíčka. Úspěch je nejpravděpodobnější, když jsou v kolonii již přítomny neuzavřené buňky královny, protože to znamená, že se přirozeně dělí (tj. chystají se rojit). Pokud nejsou přítomny žádné královské buňky, včely vytvoří novou královnu, pokud budou přítomna vajíčka.
K rozdělení včel budete potřebovat dva úly - aktivní (nebo rodičovský) úl a prázdný úl.
Někdy se povede, že v aktivní kolonii jsou přítomny buňky královny. To je zvláště dobré, protože aktivní kolonie již vytváří novou královnu a je připravena se přirozeně rozdělit. Pokud jsou již buňky královny přítomny, měla by se do nového úlu velmi pečlivě přenést alespoň jedna plástev s královnami. V aktivním úlu nahraďte každý odebraný rámek za nový. Pokud je to možné, měly by být horní laťky natřeny voskem, aby včely vytvořily nový plást ve správné poloze - jeden plást na jednu horní laťku. Vyplňte všechny prázdné prostory novými horními laťkami tak, aby byly oba úly kompletní, a znovu nasaďte víka. Přemístěte aktivní úl na nové stanoviště. Po určité době zkontrolujte, zda byla nová královna úspěšně odchována a snáší vejce. To může trvat až čtyři týdny.
Broskvoň snáší řez dobře a vyžaduje ho pravidelně. Dbejte na to, aby v koruně rostlo hojně mladých výhonů, poznáte je podle zelené barvy kůry, pak se můžete těšit na bohatou úrodu. Každoročním řezem kosterních větví zabráníte odumírání plodného obrostu ve spodní části koruny. Broskvoně však vyžadují dostatek světla i uvnitř koruny. U osvědčené kotlovité koruny řezem, který lze provádět dvakrát během vegetace, zabráníte vytvoření terminálu. Na jaře se tedy věnujte základní úpravě koruny a jejímu prosvětlení. V době růstu plodů redukujte řezem množství ovoce, zvýšíte jeho kvalitu. Broskvoně vytvářejí už prvním rokem rozvětvené výhony, takže je můžete snadno zakracovat na postranní obrost. Nebojte se broskvoň každým rokem trochu zmladit, a to hlavně když vidíte, že se větve vyholují. Po 12–15 letech už musíte broskvoň zmladit radikálněji, pokud již není tak vyčerpaná, že je lépe ji vykopat a zasadit novou.
Ve svém příspěvku JAKÉ VZDĚLÁNÍ MUSÍ MÍT ČLOVĚK PRO PROŘEZ STROMŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eduard Křivánek.
Dobrý den, jaká legislativa stanoví, že činnosti s úpravou korun stromů/mladých i vzrostlých/ může provádět pouze arborista ?
Hrozí i certifikovanému pracovníkovy finanční postih, pokud např. po jeho zásahu dojde k zaschnutí stromu?
Může provádět veškeré úpravy korun stromů a speciální řezy osoba , která má platný kurz na motorové pily?
Předem děkuji za odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vhodné je provádět takzvaný zmlazovací řez, který posilní plodnost stromu. Dělá se zkracováním hlavních větví o plných 50 až 100 centimetrů. Nejlepší období pro tento řez přichází tehdy, když slivoň začíná kvést, protože se tak poměrně lehce zacelí rány po řezu. Ty ale stejně musíte ošetřit. Pokud jsou přírůstky větší, bude nutný takzvaný udržovací řez. Na ten pamatujte při vegetativním přírůstku o délce alespoň 40 centimetrů, nejlépe však až 60 centimetrů. Pokud byste na tento druh řezu zapomínali, pupeny by se změnily na „spící“, což by znamenalo, že se v dolní části větví ochudíte o snadno dostupné plody.
Zde můžete zhlédnout video, jak správně provádět řez slivoní.
V naší poradně s názvem ŘEZ VINNÉ RÉVY NA PODZIM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šiši.
Dobrý den, jsem laik, mám vinnou révu 3 rokem a zanedbala jsem řez v prvém roce. Mohu tvarovat řezem i na podzim, nebo jen opravdu na jaře. Díky za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Hlavní doba k prořezávání je v předjaří (únor, březen). Když budete prořezávat na jaře, tak z ran bude vytékat sladká tekutina, která jednak vysílí rostlinu a zároveň se na sladkém podkladu začnou vyvíjet bakterie, které budou dál ničit vaši révu. Na jaře a v létě se dělá jen vylamování výhonů a osečkování. Zde je k tomu více informací: https://www.vinna-reva-pest…
Mladý stromek po výsadbě se na jaře seřízne tak, že se zcela odstraní terminální výhon a zbylé 4 výhony se seříznou na 2 až 3 pupeny, pokud možno souměrně do stran. V červnu a na přelomu srpna a září se zaštípnou všechny narostlé výhonky vždy asi o 1/3. Dbejte na to, aby konce zaštípnutých výhonků byly vždy zhruba ve stejné úrovni. Dávejte pozor, aby žádný výhon nebyl silnější a nepřebral funkci hlavního výhonu.
Druhý rok se seřezává vedoucí výhon na 6–8 pupenů a boční na 2–3 pupeny. Následně se v červnu a srpnu (září) postupuje stejně jako v prvním roce.
Ve třetím roce na jaře se znovu seřízne hlavní výhon na 8–10 výhonů a boční na 2–3 výhony. Snažte se na každé hlavní větvi vypěstovat druhé rameno s bočním obrostem. Zaštipujte v červnu a srpnu stejně jako v předešlém roce, a to i na druhých ramenech.
Ve čtvrtém roce na jaře je koruna hotová. Správně založená koruna se skládá ze 4–5 hlavních větví, ramen v základu koruny, na nichž je ještě po 1–2 větvích vedlejších. Nyní dbejte na to, aby se hlavní výhony neprodlužovaly. Občas je zkraťte až do staršího dřeva, aby se obrost na dolních větvích nevyholoval. Příliš silné výhony nebo krátké slabé výhonky zkracujte nebo celé obřežte. Ostatní výhony ponechte jako plodonosný obrost.
Plodonosný obrost se vytvoří z bočních výhonů zkracovaných v předchozích letech na 2–3 výhony. Ve čtvrtém roce na jaře budou na bočních výhonech 2–3 výhonky. Nejspodnější se seříznou na 2–3 pupeny, jako rezerva pro příští rok, a zbylé výhonky seřízněte na 6–10 pupenů, ty pak přinesou úrodu. V příštím roce na jaře se tyto odplozené výhony celé seříznou až na loňský dvoupupenový čípek. Z výhonu zkráceného v minulém roce jako rezerva opět narostou 2–3 výhonky, které se seříznou stejně jako v minulém roce, a to nejspodnější na 2–3 pupeny a zbylé výhonky 6–10 pupenů. Tento postup opakujte i v následujících letech. V umění pěstovat plodonosný obrost je totiž podstata dobré úrody broskví. Od čtvrtého roku se již broskvoně v létě zaštipují jen jednou, a to koncem srpna nebo v září (po úrodě) tak, že se zkrátí všechny výhony, které od jara vyrostly o třetinu. U starších plodných broskvoní se stále vyřezávají všechny zahušťující větve, příliš nahloučené větve a všechny větve vedoucí dovnitř koruny.
Ve svém příspěvku ŘEZ VINNÉ RÉVY NA PODZIM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šiši.
Dobrý den, jsem laik, mám vinnou révu 3 rokem a zanedbala jsem řez v prvém roce. Mohu tvarovat řezem i na podzim, nebo jen opravdu na jaře. Díky za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naďa.
Chtěla bych obnovit pěstování vinné révy na zahrádce v Praze, stolní odrůdy Picurka a Talisman a použít k tomu vysoké kovové tyče ze starého vedení. Je pro stolní odrůdy vhodný řez Vertiko?
Řez švestek vychází z několika důležitých poznatků, které bychom si měli hned na začátku ujasnit. Slivoně produkují velmi křehké dřevo. Často se říká, že je dokonce nejkřehčí ze všech ovocných stromů. V souvislosti s velkou plodností to může být někdy problém – větve se pod tíhou dozrávajících švestek snadno vylamují. Další důležitou informací je fakt, že nejžádanější slivoně plodí dvouleté a tříleté větve. Další výklad ohledně řezu švestky se opírá právě o tyto dva obecné a důležité poznatky.
Ačkoliv švestka zvládá řez nejlépe v průběhu vegetace, tak začátečníkům doporučujeme provádět řez švestek zjara po vykouknutí prvních pupenů. Řez na jaře totiž nekomplikují listy a lépe je tak vidět, co by se mělo prostříhat. Pokud vám nevadí při řezu olistění, tak je lepší švestku ostříhat v druhé polovině června nebo právě po sklizni. Během zimy jsou jakékoliv úpravy řezem nevhodné.
Slivoně jsou ovocné stromy bujného růstu. Potřebují tedy poměrně pravidelný a razantní řez. Nejlepší plody bývají na 2–3letém dřevě. To při řezu vždy zohledníme. Slivoně mají křehké dřevo a větve vyrůstající v ostrých úhlech se pod tíhou plodů často vylamují.
Správnou korunu slivoně by měly tvořit 3 až 4 kosterní větve, které mají dobré nasazení k terminální větvi. Terminální větev roste přímo vzhůru ve středu koruny. Pokud jsou větve kolem terminálu, pak se jedná o přirozenou korunu. Pokud jsou s odstupem 80 až 120 cm, pak se jedná o korunu patrovou. Nejčastěji se na našich zahrádkách pěstuje přirozený tvar koruny.
Jestliže máte ve své zahradě přehuštěný, možná několik let nestříhaný strom, nesnažte se ho radikálně zmladit najednou. Strom většinou zareaguje bujným růstem nových výhonků. Ty však rostou směrem nahoru (říká se jim vlky), a nejen že z nich nebudete mít úrodu, ale strom vám zbytečně zahustí. Druhým rokem je stejně budete muset odstranit. Raději se snažte omlazovat strom postupně. Někdy to může trvat i tři, možná čtyři roky, než dosáhnete požadovaného tvaru. Ale věřte, že se to vyplatí. Ušetříte si čas i námahu.
Pokud si na řez švestek nevěříte, je možné se obrátit na firmy, které se této činnosti věnují a určitě vám strom rády ostříhají podle standardů.
Je vůbec vhodné provádět řez vinné révy v zimě? V zimním období vinná réva odpočívá. Řez keřů se provádí obvykle ve fázi, kdy už jsou rostliny odpočaté a jsou fyziologicky připravené rašit, ale chladné počasí jim to nedovolí. Termín zahájení řezu záleží především na tom, jak veliká je výměra vinice, kterou je třeba ořezat. Někteří vinaři začínají řezat i v prosinci. Ale čekají do prvních mrazů, kdy jsou listy definitivně opadané a do keřů je pořádně vidět, aby bylo jasné, do jaké míry jsou výhony vyzrálé. Řez by měl být ukončen před začátkem slzení.
A jak poznat vhodnou dobu, kdy došlo k pomrznutí oček? Na první pohled to přímo poznat nelze. Až při krácení výhonu je na řezné ráně vidět, zda je výhon na průřezu zelený, to znamená živý, nebo hnědý, tedy zmrzlý. Pokud je zmrzlý, znamená to, že na podzim dostatečně nevyzrál a nepřipravil se na zimu. Neznamená to však, že je to takto s celým keřem, každý výhon to má jinak. Nejcitlivější jsou právě ty nejdůležitější části - očka na jednoletém dřevě, ta pomrzají při teplotách okolo -15 °C. A jak to zjistíme? Pomocí nože vedeme podélný řez skrz očko. To musí být na řezu také zelené, nikoli hnědé. Důležité je si vybrat očka na takovém výhonu, který po řezu na keři nechceme. Řezy očkem je dobré vyzkoušet na různých keřích rozmístěných pravidelně po ploše vinice. Míra poškození oček mrazem může být různá, záleží na klimatických podmínkách v dané části.
Lízanec (paralelní řez) je špatně provedený řez zasahující až za větevní límeček a velmi často i horní hřebínek větve, kterou chceme zachovat. Ta je pak vystavena mnoha negativním vlivům vnějšího okolí a patogenům. Rozdílně je to u jehličnanů, které větevní límeček nevytvářejí, zde se tedy skutečně řeže paralelně s mateřskou větví, a tak se zde nejedná o „lízanec“ v pravém smyslu slova. U listnatých stromů je ale hrubou technologickou chybou a nejhorším typem řezu, který lze v koruně mladého stromu provést.
Věšák (pahýl) je opačný případ, kdy řežeme větev příliš daleko od větevního límečku a dceřiná větev tak není zcela odstraněna. Tento pahýl pak nemůže být kvalitně zavalen ránovým dřevem. Toto místo se tak následně stává vhodným pro průnik patogenů.
Řez na větevní límeček je v dnešní době schvalován jako vhodný typ řezu, při kterém řežeme dceřinou větev přesně v místě nasazení na větevní límeček na mateřskou větev. Dosti často je zaměňován s „řezem na větvení kroužek“, který je po mnoho let znám ovocnářskou veřejností. Řez na větevní kroužek je sice typem řezu vedeným v místě větevního nasazení, ale kolmo na odstraňovanou větev tak, aby řezná rána byla plošně co nejmenší. To mnohdy vytváří v dolní části řezu větší či menší pahýl způsobený absencí řezu podél přirozené linie větevního nasazení. Nicméně často je řez na větevní kroužek shodný s řezem na větevní límeček. Oba tyto typy řezu lze víceméně považovat za řezy technologicky správné.