KomuleDavidova (Buddleia davidii) je krásně kvetoucí keř, dorůstající výšky zhruba 2–5 m, s velkými voňavými květy obsahujícími velké množství nektaru převážně růžové barvy a přitahujícími hlavně motýly, proto je mezi pěstiteli hodně oblíbený. Květy jsou dlouhé až 40 cm, u některých odrůd až 80 cm, a mají tvar protáhlých homolí, připomínajících často šeřík. Pokud odkvetlé květy včas odstraníme, začne nám na bočních výhonech kvést bohatěji. Plodem je tobolka, která obsahuje asi 50 semen. Listy jsou středně zelené, matné a jemně chloupkaté, na podzim opadávají. Keř roste rychle, je hustý a čím je starší, tím hezčí tvar dostává. Zde si můžete prohlédnout nádherný vzhled rostliny označované jménem komuleDavidova.
Ve svém příspěvku KOMULE DAVIDOVA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír Bohuš.
Chtěl bych se zeptat zda-li můžu tento keř nechat přikrytý přes zimu ve velkém květináči nebo muisí být posazena do země. S touto rostlinou nemám žádnou zkušenost. Děkuji Bohuš Karviná.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Škodová.
Dobrý den, tvrdíte, že motýlí keře netrpí na žádné škůdce. Asi byste měli svůj výrok přehodnotit. Na internetu nenajdu nic jiného, než toto tvrzení. Ale co je pak toto? Viz foto… Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
KomuleDavidova (Buddleia davidii) je vcelku rychle rostoucí opadavý keř s dlouhými klenutými větvemi. Je vhodná jako solitér. Kvete od července do října v bohatých latách, dlouhých až 30 cm (dle kultivaru), jejichž vůní láká hmyz, především motýly a v noci lišaje. Listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté a vejčitě kopinaté. Jsou dlouhé 15 až 25 cm a na rubu jemně plstnaté. Plodem je tobolka.
Tento keř pocházející z Číny a Japonska potřebuje přiměřeně vlhkou a propustnou půdu s dostatečným množstvím vápníku, ale snese i sušší zeminu. Stanoviště vyžaduje slunné a výhřevné. Doporučuje se nejlépe ke zdi na jižní straně. Snese i polostín, pak ale méně kvete a lehce namrzá (zvláště mladší keře), později však z kořenů či starého dřeva dobře obrazí. Starší keř potřebuje na jaře pořádně zastřihnout, aby se vyvinuly nové výhony bohaté na květy. Doposud je známo asi 50 variet a kultivarů s květy v barvách od bílé až po tmavě fialovou, známé jsou rovněž dvoubarevné kultivary, některé jsou ozdobné panašovaným listem. U některých odrůd mohou být květní laty dlouhé až 80 cm.
Zde si můžete prohlédnout růžový kultivar tohoto zajímavého keře: KomuleDavidova foto.
Ve svém příspěvku KOMULE DAVIDOVA PĚSTOVÁNÍ STŘÍHÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga.
Prosím o radu k tomuto keři. Teď na jaře po větším seříznutí keř krásně obrůstá, ale na koncích, kde už by byly květy, se listy stáčejí do ruliček a zastaví růst, patrně i květu. Po rozvinutí těchto listů, není vidět žádný hmyz ani škůdce. Díky za odpověď, co s tím mám dělat a nebo radu, aby se to nestalo. Měla jsem to i vloni. Díky Olga
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiřina.
Olgo,nevím, zda mám pravdu či ne, ale může jít o stejnou houbovitou potvoru, která způsobuje např.kadeřavost broskví. Mně to chytlo např,i hrušku, oboj byly mldé sazenice zákrsků výšky jak keř. Jestli jste u lesa, tak odsadit co nejdáe, ale hlavně postříkat opakovaně, hned jak raší a pak znovu. Nejlépe prostředky s obsahem mědi např.Champion, event. přidat postřik Rosenmix - opakovaně, ještě při rašení a pak znovu. Ublížit nemůže, pomoci může
KomuleDavidova není keř náročný na pěstování. Rostlinu vysazujeme na slunné a výhřevné místo s propustnou půdou, aby v mokru v zimě neshnila. Pokud bude v polostínu, méně nám pokvete. Rostlina kolem sebe potřebuje dostatek místa, aby mohla rozložit své větve obsypané květy. Je odolná mrazu do -27 stupňů, ale pro jistotu je lepší ji na zimu přikrýt alespoň listím. Keř netrpí žádnými chorobami ani škůdci.
V naší poradně s názvem KOMULE DAVIDOVA PĚSTOVÁNÍ STŘÍHÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar.
Je možné Komuli zkrátit aspoň o polovinu již na podzim a na jaře opět do požadované velikosti ? Obávám se rozlomení přes zimu.Děkuji za radu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Když komuli ostříháte na podzim, tak nejspíše přes zimu zemře. Pokud potřebujete komuli výrazně prořezat, tak první polovinu délky zkraťte v březnu a druhou polovinu v březnu následujícího roku.
Bíle kvetoucí okrasné keře kvetou od jara do podzimu, vždy záleží na konkrétním druhu. Tyto keře nejsou náročné na pěstování, některé snáší i přímé slunce. Keře se podle typu zastřihávají.
Zde můžete vidět okrasné keře, které mají bílé květy.
Pustoryl obecný
Pustoryl obecný je keř, jenž dorůstá do výšky 1 až 4 m. Větve má vzpřímené, později mírně ohnuté, v mládí žlutohnědé a slabě chlupaté, později tmavohnědé, s odlupující se borkou. Listy jsou vejčité, na bázi klínovité, na vrcholu zašpičatělé, v horní části zubaté. Květy, které intenzivně voní, má uspořádané nejčastěji v 5 až 10květých hroznech. Bývají 4četné a mají bílou až krémovou barvu, často se slabě žlutým nádechem. Pustoryl kvete v červnu a v červenci. Vyhovuje mu téměř jakákoliv slabě kyselá, propustná, nejlépe hlinitá a výživná půda a slunné nebo jen lehce stinné stanoviště. Každoročně nebo jednou za 2 až 3 roky je dobré keř po odkvětu prořezat.
Šeřík
Jedná se o opadavý keř, který bývá až 5 m vysoký. Větve šeříku jsou metlovité, borka zpočátku tmavě zelená, později šedohnědá. Listy má řapíkaté, vejčité, celokrajné, na špičce dlouze protáhlé. Kvete v květnu. Květy jsou uspořádány v latách dlouhých až 20 cm, jsou 4četné, mají bílou barvu a krásně voní. Plodem je tobolka. Jedná se o nenáročný keř, jenž snáší přímé slunce.
KomuleDavidova
Opadavý nebo poloopadavý keř, který je vysoký 2 až 5 m. Letorosty jsou žebernaté, na koncích šedoplstnaté, jinde pouze řídce chlupaté nebo lysé. Komule má vstřícné, krátce řapíkaté listy tmavě zelené barvy. Květy vyrůstají v bohatém, úzce válcovitém, přímém nebo na konci převislém hroznu, jenž může být až 40 cm dlouhý. Mají bílou barvu, v ústí korunní trubky jsou oranžové. Komule kvete od července do října. Jejím plodem je tobolka. Jedná se o rostlinu nenáročnou na půdu, vyhovuje jí slunné stanoviště. Během tužších zim může sice zmrznout až k zemi, ale na jaře obvykle znovu vyraší a během jedné vegetační sezóny vyroste v bohatě kvetoucí keř. Pokud během zimy nevymrzne, je vhodné ji v únoru nebo březnu seříznout na výšku jen okolo 30 cm. Pokvete pak více.
Azalka japonská
Nejmenší druhy těchto bohatě větvených keříků dorůstají do výšky pouhých 10 cm, kdežto druhy nejvyšší mohou měřit 2 m i více. Nejmenší druhy se hodí na skalky, velké vyniknou jako solitéry. Azalky obrůstají středně velkými či drobnými, matnými nebo lesklými, pevnými zelenými listy, které bývají řídce porostlé chloupky. Chloupky se často objevují i na květech a semínkách. Azalkám obecně vyhovuje polostín a mírně vlhká půda. Venkovní azalky vyžadují půdu kyselou, velmi humózní a lehkou.
Květy na vašem motýlím keři kvetou a odumírají během celého období květu. Tyto mrtvé květy snižují krásu vašeho keře. Jakmile si všimnete, že květy začínají blednout, odřízněte je ustřižením.
Stříhají se odkvetlé květy komule?
Ano.
Pokud ostříháte odkvetlé květní klasy těsně nad dalším květním uzlem na větvi, povzbudí to váš motýlí keř k opětovnému rozkvětu. Vzhledem k tomu, že motýlí keře kvetou po celé léto, měli byste během léta provádět stříhání odkvetlých květů jednou týdně.
Ve svém příspěvku RAJČATA - BÍLÉ SKVRNY NA LISTECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Komule.
dle mého názoru se jedná o vysazení neotužených rajčat a jejich následné poškození sluncem, event. větrem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Irena.
Také mám bílé skvrny na rajčatech.Letos jsem se bála je dát ven,aby nepomrzli vzhledem k výkyvům počasí.Takže se přikláním k názoru,že nejsou otužované,což je pravda.Listy jsou světle zelené. Jak rajčata rostou,vršky už mají hezky zelené,tmavší než ty spodní skvrnité. Postupně ty skvrnité olamuji,snad se to vzpamatuje a budou zdravé.
Pro pěkný vzhled rostliny komuli ji musíme zjara pravidelně seříznout. Po skončení silných mrazů rostlinu seřízneme do výšky 15 cm nad zemí a necháme jí 2–3 pupeny. Pokud keř nebudeme pravidelně prořezávat, bude proschlý, nevzhledný a méně pokvete.
V naší poradně s názvem RŮŽOVÝ KEŘ KVETOUCÍ V ČERVENCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Charouzová Marie.
Nemohu najít jak se tento keř jmenuje, Vpravo dole na fotografii. Děkuji
Aha,nejde mi odeslat fgotografie. Tak,že je růžový,chlupatý a velikost a tvar jako Komule nebo šeřík. Děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na fotografii vpravo dole je Tavolník (Spiraea billardii). Tady se můžete podívat na více obrázků tavolníku https://www.google.cz/image…
Komuli rozmnožujeme nejčastěji řízkováním z dlouhých letorostů v období léta. Výsev semen je také možný, ale to se moc nepoužívá, protože úspěšnost je celkem nízká.
V naší poradně s názvem SEKVOJ NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lea Kafková.
Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Asi před 10 lety jsme si koupili sekvoj, kterou jsme zasadili do zahrady na slunné místo. Celou dobu dobře prospíval, až letos v létě začal začalo jehličí od kmene mohutně rezavět a to až do výšky asi 5m od země. Máme strom moc rádi, je to velká okrasa zahrady a neradi bychom o něho přišli.
Děkuji za radu
Lea kafková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Sekvoje jsou náchylné k onemocnění zvané rakovina sekvojí nebo rakovina seiridium. Příčinou jsou houbové patogeny druhu Seiridium. Zde je vidět, jak vypadá rakovina sekvojí: https://www.google.cz/searc…
Tato nemoc způsobuje zachvácéní větví, na kterých všechny listy hnědnou, zatímco okolní větve udržují svůj zelený vzhled. V místech odumírající tkáně se může na kůře objevit výron slizu. Menší stromy mohou v důsledku této nemoci zemřít. Nákaza se šíří větrem a vodou, vývoj onemocnění je povzbuzen v deštivém počasí. Chcete-li překonat rakovinu sekvojí, tak odřízněte a zničte nemocné větve. Vždy sterilizujte své zahradnické nůžky mezi každým řezem, aby se zabránilo šíření nemoci. Neexistuje žádný lék na tuto nemoc, takže rostliny, které trpí extrémní infekcí by měly být odstraněny a zničeny.
Tento keř vysazujeme přímo z kontejnerů. Komuli Davidovu lze zakoupit v každém zahradnictví nebo supermarketu s rostlinami. Její cena se liší dle velikosti rostliny a druhu, ale obvykle se pohybuje od 50 Kč do 150 Kč.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Přestože vypadají na zahradě nádherně, je těžké odolat přidání květenství motýlích keřů do vázy. Z keře můžete odříznout jakýkoliv květ, ale květiny uvnitř ve váze vydrží déle, pokud vyberete květy, na kterých se poupata teprve začínají otevírat.
Pro řezané květiny ustřihněte květy motýlích keřů brzy ráno, ideálně den po dešti, když jsou nejčerstvější. Po řezu umístěte květiny co nejdříve do vody. Květní klasy vykvétají zdola nahoru, proto květy stříhejte, když se již otevřela spodní polovina poupat; ve váze s vodou se otevře zbytek květin. Do vody přidejte květinový konzervant, který udrží květy čerstvé po dobu až 5 až 8 dní. Na 3leté rostlině je možné za sezónu sklidit 60 až 100 květů.
Ve svém příspěvku NEMOCI TÚJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Prosim o radu.Na větvích túje se každoročnĕ vytváří slizký povlak hnědé barvy.Letos na všech větvích.Po postřiku zaschne,ale vytvoří se po nějaké ďobě znovu. Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Antonin.
mam řadu tují přes 20 let, od jedne strany jedna po druhe uhyne/každy rok jedna a ty co mají tenší kmen vedle ty jsou ok/
to jehličí usichá a pak zrezaví,celkem 5kusu
Děkuji
Nepřípustný je štíhlý, dlouhý nebo čtvercový tvar trupu, plochá prsa, příliš vysoký nebo příliš nízký postoj, chybějící nebo nesprávně utvářené supí peří či rousy.
Vady se vyskytují i v utváření nebo nasazení ocasu – k těm nejčastějším patří úzký, krátký nebo nízko nesený ocas, u kohoutů zahnuté nebo nedostatečně vyvinuté srpy.
Nevhodný je hrubý nebo příliš velký hřeben, těžká hlava, ojediněle zažloutlé nebo nazelenalé běháky nebo výše nesená křídla.
U vousatých je nežádoucí řídký nebo nesprávně utvářený vous, příliš velké vousy bránící výhledu, viditelné laloky.
Tyto slepičky mají větší citlivost k Markově nemoci. Jedná se o infekční nádorové onemocnění postihující kur domácí. Způsobuje je DNA virus sférického tvaru s ikozahedrální (dvacetistěnnou) symetrií, patřící do čeledi Herpesviridae. Virus Markovy choroby je v populaci drůbeže ubikvitární (všudypřítomný). Sérologicky se původce nemoci dělí na tři typy. Za nejvýznamnější se považuje sérotyp jedna, obsahující patogenní kmeny s jejich oslabenými variantami, a sérotyp tři (takzvaný krůtí herpetický virus), který se používá na výrobu vakcíny pro kur. Sérotyp dvě zahrnuje zcela nepatogenní kmeny. K nemoci existuje u drůbeže genetická rezistence. Té lze využít pro šlechtění odolných linií. Nákaza se šíří přímým kontaktem s nemocným jedincem a nepřímo kontaminovanými předměty a prachem. Virus obsažený v buňkách péřových váčků vylučují do prostředí i infikovaní jedinci, u nichž se neprojevují příznaky. Markova nemoc se vyskytuje nejčastěji u nosných plemen slepic na začátku snůšky, tedy kolem půl roku věku. Onemocnění se může vyskytnout i u mladších jedinců, tedy zhruba ve věku 4–6 týdnů. U brojlerů se kvůli krátké době výkrmu (35–40 dnů) s touto nemocí setkáváme jen zřídka. Klinické příznaky se mohou projevovat v několika formách, popřípadě i v jejich kombinacích. Pro akutní formu je typické, že zvířata v hejnu mají svěšená křídla a rozhozené nohy v důsledku obrny běháků. Nádory se tvoří na žláznatém žaludku. Při klasické formě nemoci jsou zánětem postiženy zejména nervy na periferii těla (zbytní), dochází k obrnám a ochrnutí končetin. Kromě těchto závažných příznaků způsobuje Markova choroba i oslabení celého imunitního systému organismu, proto se pak uplatňují druhotné bakteriální, parazitární či plísňové infekce, které průběh nemoci ještě více zkomplikují. Vzhledem k tomu, že se v České republice již od 60. let 20. století pravidelně vakcinuje, byl výskyt klinických příznaků Markovy nemoci omezen.
Semena z mnoha druhů motýlích keřů, včetně Buddleja davidii, se snadno šíří a klíčí, což zvyšuje invazivní potenciál tohoto keře. V mnoha státech je rostlina uvedena jako invazivní a některé státy ji prohlásily za škodlivý plevel.
Aby semena vašeho motýlího keře nenapadala do okolních přírodních oblastí, je nesmírně důležité odříznout hlavičky květů, než dozrají k vysemenění. Během léta a do začátku podzimu odstraňte všechny vybledlé květní klasy, které vidíte na svém motýlím keři. Pokračujte v této práci, dokud rostlina na začátku podzimu nepřestane kvést.
Alternativou k výsadbě zabraňující invazním druhů jejich vysemení je vybrat si sterilní (nebo téměř sterilní) kultivary motýlích keřů, které produkují málo (pokud vůbec nějaká) semena. Vhodnými volbami jsou Buddleja x weyeriana‚ Honeycomb a Buddleja Bicolor, které jsou také schopny přezimovat v našich povětrnostních podmínkách.
Chcete-li podpořit svůj motýlí keř, aby produkoval více květů a zároveň regulovat jeho výšku, tak rostlinu tvrdě prořezávejte v zimě až do časného jara, než začne nový růst. S čistými nůžkami zkraťte každou větev na délku 30 cm. Toto hluboké prořezávání způsobí, že se rostlina rozvětví novými stonky. Vzhledem k tomu, že motýlí keře kvetou hlavně na nových stoncích, budete mít nakonec více květů, než když keř nestříháte.
Kdykoli provádíte řezy svého motýlího keře, dezinfikujte prořezávací nástroje otřením čepelí etanolem nebo isopropylalkoholem. To pomáhá zabránit šíření potenciálním patogenům chorob a ochrání to zdraví vašich rostlin.
V 19. století došlo u révy Vitis vinifera v klasických evropských vinařských oblastech k několika ohniskům chorob révy. Tato ohniska byla způsobena škůdci, vůči nimž tyto vinné révy postrádaly odolnost. Nemoc se přenášela na vinné révě přivezené do Evropy jako botanické exempláře amerického původu. Mezi tyto škůdce patřila nejen velká francouzská plíseň způsobená mšicí Phylloxera vastatrix, ale také padlí a další choroby způsobené houbami.
Plíseň napadá orgány révy, zejména listy a hrozny. Poprvé byla pozorována na jihozápadě Francie v roce 1878, a trvalo dlouho než vědci našli lék. Jen náhodou jeden z vědců, Alexis Millardet, potvrdil svůj již pokročilý výzkum v objevování léku. Alexis Millardet, profesor botaniky na Přírodovědecké fakultě v Bordeaux, během cesty do Médocu v říjnu roku 1882 byl ohromen skvělým výkonem vinic podél silnice, v Château Ducru-Beaucaillou v Saint-Julien-Beychevelle (Médoc), u Nathaniela Johnstona.
O tomto postřehu se svěřil správci statku s výkonnými vinicemi Ernestu Davidovi (1845-1932), který mu řekl, že v Médocu bylo zvykem nanášet směs síranu měďnatého a vápna na vinice u cest, aby odradila nájezdníky, kteří kradli hrozny. A aby odradila kolemjdoucí od konzumace hroznů, protože tato úprava byla viditelná a hořká. Alexis Millardet zkoušel řešení proti plísni doma na několika vinicích, aby pozoroval její vývoj. Se svým přítelem Ulysse Gayonem, profesorem chemie na Přírodovědecké fakultě v Bordeaux, bylo v terénu aplikováno mnoho laboratorních experimentů. Byli oprávněni pracovat na vinicích Château Ducru-Beaucaillou v Saint-Julien a Château Dauzacv Labarde, oba patřící obchodníkovi Nathanielovi Johnstonovi. Tyto dvě nemovitosti spravoval stejný muž, Ernest David, který jim pomohl uvést do praxe ve dvou nemovitostech Nathaniela Johnstona řešení studovaná dvěma výzkumníky (A. Millardet a U. Gayon). Stejné experimenty se uskutečnily v Château Langoa u Monsieur Barton's v Saint-Julien, které řídil Monsieur Toy, bývalý student Národního agronomického institutu v Paříži.
Směs z modré skalice ("směs Bordeaux") obsahovala asi 3 kg síranu měďnatého a jeden kilogram nehašeného vápna rozmíchaných ve 100 litrech vody. Pokusy trvaly od roku 1883 do roku 1885 a byly průkazné, protože v roce 1886 bylo padlí potlačeno.
Ve Francii je proto použití směsi Bordeaux také známé jako Millardet-Davidova léčba.
Je zajímavé poznamenat, že tento objev učinili ve stejné době také Burgundové.
Následně se začaly používat roztoky oxychloridů mědi, hydroxidu měďnatého a oxidů měďných.