KONKRÉTNÍ

FAQ – často kladené otázky

Jak stará praxe se ještě uznává?

Uznatelnost praxe závisí na její návaznosti na současné činnosti. Nejde o stáří samotné, ale o to, zda je praxe relevantní k požadovanému rozsahu zkoušky.

Komise posuzuje, zda popsaná praxe odpovídá aktuálním požadavkům a typu práce. Pokud je praxe starší, ale činnosti jste vykonávali kontinuálně nebo na ně navazujete, bývá uznána. Problém nastává, když je praxe stará a bez jasné vazby na současnou práci. V takovém případě pomůže doplnění detailního popisu nebo aktuální potvrzení.

Můžu doložit praxi z více firem?

Ano, praxi lze doložit z více zaměstnání nebo zakázek. Důležité je, aby jednotlivé části na sebe logicky navazovaly.

Každé potvrzení musí jasně uvádět období a konkrétní činnosti. Komise hodnotí celek, nikoliv jednotlivé papíry izolovaně. Pokud je praxe roztříštěná, pomůže souhrnný přehled, který vysvětlí kontinuitu a rozsah práce. Bez tohoto kontextu může žádost působit nepřehledně.

Stačí čestné prohlášení o praxi?

Čestné prohlášení samo o sobě obvykle nestačí. Slouží spíše jako doplněk, nikoli hlavní důkaz praxe.

Komise potřebuje ověřitelné informace – kdo praxi potvrzuje, v jakém období a v jakém rozsahu. U OSVČ může čestné prohlášení pomoci, ale musí být podložené dalšími dokumenty, například zakázkami nebo referencemi. Bez opory v dalších podkladech bývá považováno za nedostatečné.

Jak přesně popsat rozsah činností?

Rozsah činností musí odpovídat tomu, co skutečně děláte. Vyhněte se obecným formulacím.

Popis by měl obsahovat konkrétní úkony, úroveň samostatnosti a odpovědnost. Komise porovnává tento popis s typem zkoušky. Pokud je rozsah činností širší než doložená praxe, žádost se vrací. Pomáhá psát popis tak, aby byl srozumitelný i pro někoho mimo firmu.

Co když mi bývalý zaměstnavatel nechce potvrdit praxi?

Situace je nepříjemná, ale řešitelná. Neexistuje povinnost zaměstnavatele potvrzení vydat automaticky.

V praxi lze doložit praxi jinými dokumenty – pracovní smlouvou, popisem pracovní pozice nebo svědeckým potvrzením odpovědné osoby. Důležité je doložit, že jste činnosti skutečně vykonávali. Komise posuzuje věrohodnost celku, nikoli jeden papír.

Jak se posuzuje praxe u OSVČ?

U OSVČ se klade větší důraz na samostatnost a odpovědnost. Praxi si dokládáte sami, ale musíte ji umět obhájit.

Nestačí seznam zakázek. Je nutné uvést, jaké činnosti jste vykonávali, v jakém rozsahu a bez dozoru. Komise sleduje, zda praxe odpovídá požadované úrovni zkoušky. Pomáhá mít připravené konkrétní příklady prací a dokumentaci k nim.

Kontroluje někdo pravdivost dokladů?

Ano, pravdivost dokladů se může ověřovat. Kontrola nemusí přijít hned, ale často až při problému.

Při úrazu nebo podnět

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Checklist: Co doložit ke zkoušce odborné způsobilosti k práci

Příběh

Ve svém příspěvku ZAŠTIPOVÁNÍ HOKAIDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ing.Bohuslav Zemánek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Klída.

Zdroj: příběh Zaštipování hokaida

Houbové choroby

Ovšem všechno má svůj rub i líc, takže budou-li prázdninové dny příjemně teplé, vinohradníci budou muset zaměřit pozornost na houbové choroby. Je to tak?

Jistě. Červencová „ochranářská“ aktivita je velmi podobná té, kterou jsme vykonávali v červnu. Podle průběhu počasí se mohou objevovat příznaky nám už známých onemocnění. V případě delší periody suchého počasí je nutné při kontrole révových keřů zaměřit pozornost na padlí. Fakt, že by mohlo škodit, může napovědět jeho výskyt také na jiných druzích rostlin, např. na růžích, angreštech nebo i na mahonii. Může být celá pokrytá „moučnatým“ povlakem padlí. Sice v těchto případech jde o jiný druh padlí nežli padlí révové, nicméně jeho projevy a škodlivost jsou téměř stejné – napadená pletiva dále nerostou. V tomto měsíci padlí nejvíce škodí na narůstajících bobulích, a pokud není eliminováno vhodným postřikem, může zlikvidovat celou úrodu. Zde je vidět „pomoučení“ listů způsobené padlím révy:

A zde je vidět hrozen masivně napadený padlím révy:

Pokud červenec provázejí časté srážky, nemusíme se padlí příliš obávat, protože to, jak jsme si již řekli dříve, trvalé deště nesnáší. O to víc musíme hlídat plíseň révy neboli peronosporu, které se daří ve vlhku. Ta poškozuje samozřejmě stále listy a také bobule před kvetením, ale i po něm. Mladé hrozny pak zasychají a zčernalé zůstávají na keřích. Zde je vidět list napadený plísní révy („olejovitá“ skvrna):

Jaké chemické přípravky budou v tomto měsíci pro jednotlivá onemocnění nejvhodnější?

Je možné znovu nasadit ty, které jsme použili při předcházejícím ošetření. Časté používání chemických přípravků však s sebou nese nebezpečí, že si na ně původci houbových chorob zvyknou. Přípravky tak přestávají účinkovat. Zvláště při několikrát opakovaných zásazích se tedy přípravky musejí střídat, zejména pak ve druhé polovině vegetace. V souvislosti s používáním chemických přípravků na ochranu před chorobami a škůdci musím upozornit na jednu velmi důležitou věc, a to na ochranné lhůty. Věřím, že většina pěstitelů ví, o co se jedná, ale vzhledem k závažnosti tématu se o tom zmíním.

Každý povolený chemický přípravek na ochranu rostlin před tím, nežli je povolen, musí projít přísnými testy, kterými se zkoumá vliv konkrétní účinné chemické látky na životní prostředí, na ostatní organismy včetně člověka, na včely, na vodní zdroje apod. Teprve pak se smí vyrábět, prodávat a používat. Toto povolení má pro jednotlivé konkrétní přípravky od konkrétních výrobců omezenou účinnost, proto se po čase jejich výroba a prodej zastavuje a objevují se na trhu jiné. Při zahájení výroby chemického přípravku musí být vypracován tzv. bezpe

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - červenec

Poradna

V naší poradně s názvem FÍKUS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Ludvíková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Zdroj: příběh Fíkusy druhy a pěstování

Jaká legislativa platí dnes

Stručně: Neexistuje žádná „nová vyhláška 50“. Platí kombinace zákona a prováděcího předpisu, která řeší totéž – jen jiným způsobem.

Dnešní systém odborné způsobilosti je postavený jinak než dřív. Už nestojí na jedné vyhlášce, ale na rámcovém zákoně a navazujícím nařízení, které dohromady definují pravidla hry. To může na první pohled působit složitěji, ale v praxi je to spíš zpřesnění odpovědností.

Zákon stanovuje obecné povinnosti – kdo za co odpovídá, jaký je smysl odborné způsobilosti a proč je důležitá. Prováděcí předpis pak řeší konkrétní požadavky na znalosti, praxi a ověření schopností. Místo paragrafů pracuje s popisem činností a kompetencí.

Důležité je, že se nezměnila podstata. Pořád platí, že:

• nikdo nesmí pracovat s elektřinou bez odpovídajících znalostí,
• rozsah oprávnění musí odpovídat skutečné práci,
• odpovědnost je vždy přiřaditelná konkrétní osobě.

Změnilo se hlavně to, že systém je méně „škatulkový“ a víc se dívá na realitu. To je výhoda i riziko zároveň – výhoda pro ty, kteří dělají věci správně, riziko pro ty, kteří spoléhají na zkratky.

Zdroj: článek Jak dnes získat osvědčení k práci na elektrickém zařízení

Poradna

V naší poradně s názvem PŘEZIMOVÁNÍ KYTKY JICNOVKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bára.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Zdroj: příběh Přezimování kytky jicnovky

Kolik váží přílohová porce knedlíků?

Přílohová porce knedlíků, ať už houskových nebo bramborových, se obvykle pohybuje v rozmezí 160 – 200 gramů. Konkrétní hmotnost se může lišit podle velikosti porce a typu knedlíku. Například houskový knedlík může mít porci kolem 160 g, zatímco bramborový knedlík se může blížit spíše 200 g.

Příklady hmotností přílohové porce knedlíků:

• Houskový knedlík: 160-200 g (5 plátků);
• Bramborový knedlík: 200 g (5 plátků);
• Chlupatý knedlík: 200 g;

Je dobré se při objednávání knedlíků informovat o konkrétní hmotnosti porce u daného podniku, protože se to může lišit. Některé podniky uvádějí i počet knedlíků v porci.

Zdroj: článek Recepty na knedlíky

Příběh

Ve svém příspěvku SUŠIČKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bačková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kuzza.

Zdroj: příběh Sušička

Vzor osvědčení – vyhláška 50 dříve a dnes

Starší osvědčení vydávané podle vyhlášky 50/1978 Sb. mělo poměrně jednotnou a dobře rozpoznatelnou podobu. Obsahovalo označení paragrafu, rozsah oprávnění, datum vydání, dobu platnosti a podpis odpovědné osoby. Pro většinu elektrikářů představovalo hlavní doklad, kterým prokazovali způsobilost při kontrole nebo u zaměstnavatele.

Dnes už se osvědčení podle vyhlášky 50 nevystavuje, ale princip dokladu o odborné způsobilosti zůstal zachován. Změnila se legislativa, terminologie i forma, nikoli samotný účel – tedy prokázat, že konkrétní osoba má potřebné znalosti, praxi a je schopna bezpečně pracovat na elektrických zařízeních.

Jak dnes vypadá osvědčení o odborné způsobilosti

Současné osvědčení už obvykle neobsahuje označení paragrafem, jak tomu bylo u vyhlášky 50. Místo toho je vystaveno jako osvědčení o odborné způsobilosti v elektrotechnice podle aktuálně platné legislativy.

Typicky na něm najdete:

• identifikaci osoby (jméno, datum narození),
• vymezení druhu a rozsahu činností, ke kterým je osoba způsobilá,
• odkaz na platné právní předpisy,
• datum vydání a dobu platnosti,
• identifikaci organizace nebo osoby, která osvědčení vystavila.

Podoba dokladu se může lišit podle poskytovatele školení, ale obsahově musí vždy splňovat zákonné požadavky.

Kdo dnes osvědčení vystavuje a kde ho získat

Osvědčení dnes nevydává státní úřad, ale oprávněné školící a vzdělávací subjekty, případně zaměstnavatel, pokud splňuje podmínky pro zajištění odborné způsobilosti vlastních zaměstnanců.

Nejčastěji jde o:

• specializované vzdělávací společnosti v oblasti BOZP a elektrotechniky,
• školící střediska zaměřená na odbornou způsobilost,
• větší zaměstnavatele s vlastním systémem školení a přezkoušení.

Důležité není logo na papíře, ale to, zda školení a přezkoušení odpovídá platným právním požadavkům a je správně zdokumentováno.

Jaké je dnes požadované vzdělání a praxe

Požadavky na vzdělání a praxi se dnes posuzují podle druhu činností, které má osoba vykonávat. Neexistuje jeden univerzální „paragraf“, ale kombinace vzdělání, praxe a ověření znalostí.

Obecně platí, že:

• základem je odborné vzdělání v elektrotechnickém oboru,
• u složitějších činností je vyžadována delší praxe,
• praxe musí odpovídat typu zařízení a rozsahu práce,
• znalosti musí být pravidelně ověřovány přezkoušením.

U zaměstnanců je povinnost zajistit splnění těchto podmínek na zaměstnavateli, u OSVČ přechází celá odpovědnost přímo na samotného pracovníka.

Na co si dát pozor při kontrole nebo sporu

Při kontrole se dnes neřeší, zda má osoba „vyhlášku 50“, ale zda má prokazatelnou odbor

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Vyhláška 50: co platilo, co už neplatí a jak se to řeší dnes

Poradna

V naší poradně s názvem NAHLÍŽENÍ DO KATASTRU PODLE JMÉNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Říhová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Nahlížení do katastru podle jména

Hovězí kýta bez kosti – jak s ní pracovat a co z ní vařit

Hovězí kýta bez kosti je oblíbená především pro snadnou manipulaci a široké využití. Nejčastěji se používá na pečení, dušení, plátky na omáčkách nebo na rolády. Díky absenci kosti se maso rovnoměrněji propéká a lépe se porcuje.

Je však nutné počítat s tím, že jde o libové maso. Pokud se připravuje příliš rychle nebo bez dostatečného podlití, může vyschnout. Pomalá tepelná úprava je u hovězí kýty bez kosti téměř vždy jistota.

Části hovězí zadní kýty

Hovězí kýta patří v dělení hovězího masa mezi takzvané hovězí zadní, která je v 1. jakostní kategorii – tedy patří mezi dražší kousky. Hovězí kýta se skládá:

• z ořechu,
• vrchního a spodního šálu,
• zadní kýty,
• válečku,
• květové špičky.

Jak je vidět, zadní kýta se skládá z několika částí, které se liší jemností i vhodným způsobem úpravy. Správná volba konkrétní části je klíčová pro výsledek receptu.

Hovězí kýtu je možné v dnešních podmínkách zakoupit již rozbouranou na jednotlivé šály nebo jejich části. V některých řeznictvích je možné zakoupit i kýtu v celku s kostí, ta se dá rožnit, ale je to velmi náročná úprava. Spíše si ji doma rozbouráte na jednotlivé šály nebo kusy.

Květová špička (rump steak)

Jde o nejlepší část zadního hovězího. Tohle velice jemné maso najdete v horní části kýty, upravit jej lze téměř jakkoli. Hodí se k pomalejší úpravě v celku (pečení), vynikající je také na minutky jako rump steak. Maso lehce potřete olivovým olejem, který můžete v závěru zjemnit lžičkou másla. Po grilování nebo smažení před konzumací maso nechte několik minut odpočinout na pánvi nebo grilu.

Hovězí zadní ořech (tip roast, tip steak, ball tip)

Je to libová část z přední části zadní kýty (předkýtí). Jde o pevnější část s výraznou masovou chutí. Skládá se ze tří částí svaloviny, které se od sebe oddělují. Vynikající je pečínka (peče se v celku), pokud je maso perfektně vyzrálé a odleželé, hodí se i na steak. Také se hodí na plátky na houbách, na cibuli, řízky nebo rychlé minutky.

Vrchní šál (top round steak)

Hovězí vrchní šál je libový kus z vnitřní části zadní kýty, má obvykle jemné tukové mramorování. Maso má jemnější svalové vlákno než maso ze spodního šálu, proto je i měkčí a křehčí. Vhodný je především pro pomalejší úpravy – dušení, pečení nebo gulášové recepty. Vyžaduje delší čas, ale odmění se plnou chutí. Vhodný je také ke grilování.

Spodní šál (bottom round steak)

Je to nejnamáhanější část zadní kýty, nemůže být tedy nejkřehčí a nejměkčí. Ovšem dobře zralý spodní šál se hodí i pro minutkovou úpravu. Spodní šál má hrubší sv

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Recepty na hovězí zadní kýtu: šťavnaté a jednoduché postupy krok za

Poradna

V naší poradně s názvem VŠE, CO JSTE CHTĚLI VĚDĚT O DOMÁCÍ VODÁRNĚ! se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Luboš Pelcner.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Vše, co jste chtěli vědět o domácí vodárně!