Ptačí budka pro kosa musí mít šířku otvoru přes celou šířku přední stěny, to je 8 x 25 cm, šířka budky by měla mít 25 cm, vnitřní výška budky i s otvorem 21 cm, výška zavěšení nad zemí by měla být 1–2 m.
Zde můžete vidět, jak vypadá budka pro kosa.
Zdroj: článek Ptačí budky
Ptáků v krajině ubývá. Co může být příjemnějšího než probouzení se do ptačího zpěvu, pokřikování hladových mláďat vykukujících z budky nebo poskakování ptáčků na krmítku. Na trhu najdete dřevěné výrobky z masivního FSC dřeva s dlouhou životností i budky ze speciální ekologické směsi cementu, dřevěných pilin a pojiv, o kterých se dá s nadsázkou říct, že je pověsíte jednou provždy. Výrobky na našem trhu mají mnoho atestů předních evropských ornitologických organizací včetně České ornitologické společnosti. Samozřejmě si můžete vyrobit vlastní budku.
Hnízdní budky slouží těm druhům ptáků, kteří nestaví vlastní hnízda, ale k hnízdění využívají obvykle dutiny, polodutiny nebo štěrbiny. Ty mohou vzniknout ve stromech přirozenou cestou, například odlomem větví, nebo je do kmenů vytesaly jiné ptačí druhy, v našich podmínkách obvykle strakapoud velký nebo datel černý. Může se však jednat i o různé polodutiny či štěrbiny, které se na stromech, ale i ve skalách vyskytují obvykle v hojné míře.
Zde můžete vidět polodutiny a štěrbiny ke hnízdění.
Nedostatek přirozených dutin může být poměrně snadno kompenzován vyvěšováním ptačích budek. Při jejich aplikaci však musíme mít vždy na paměti, že jde o řešení pouze náhradní, hlavním cílem by měla být ochrana starých stromů. Hnízdní budka musí splňovat řadu požadavků. Mezi nejdůležitější patří její kompaktnost, ochrana hnízdících ptáků před nepřízní počasí, zejména deštěm a kolísáním teploty, i před útoky nejrůznějších predátorů. Nesmí také ptáky nijak ohrožovat, ať už svým technickým stavem nebo způsobem zavěšení. V neposlední řadě musí vyhovovat svými rozměry a konstrukcí druhům, o jejichž usídlení máme zájem. Budka musí ptákům nabízet výhodné a bezpečné místo pro vyhnízdění a vyvedení mláďat. Takové budky potom ptáci vyhledávají a často i upřednostňují před přirozenými dutinami. Naopak pokud má budka konstrukční nebo jiné vady či je snadno dostupná predátorům, může se stát pro ptáky spíše pastí než pomocí.
Zde můžete vidět, jak vypadají přirozené budky v přírodě.
Zdroj: článek Ptačí budky
Motorové sekačky jsou ideální volbou pro údržbu středně velkých trávníků, třeba i s členitějším terénem. Umožňují efektivně sekat i vyšší a hustší travní porosty. Benzínová sekačka je výborným pomocníkem tam, kde není v dosahu přívod elektrické energie anebo tam, kde se při práci nechcete omezovat přívodním elektrickým kabelem. Moderní čtyřtaktní motory se vyznačují dlouhou životností a snadnou obslužností. Jsou šetrné k životnímu prostředí a splňují náročné hlukové normy stanovené Evropskou unií.
Motorová sekačka bez problémů zvládne posekat i vyšší a hustší travní porost a posekanou trávu posbírá do koše. Pokud nebudete chtít trávu sbírat a někde na zahradě skladovat, můžete mulčovat – dovnitř sekačky je totiž možné vsunout mulčovací vložku. Kombinovaně lze střídat mulčovaní a sběr do koše nebo výhoz dozadu.
Sekačka se dá nastartovat buď pomocí navíjecího startéru, který je připevněn k horní části sekačky (startuje se zatažením za lano). Nebo jsou některé sekačky vybaveny elektrickým startováním, které funguje tak, že jednoduše zmáčknete tlačítko start.
Nastavení výšky sečení se ovládá pomocí páčky, která pohybuje výškou nastavení koleček od země. Rozmezí je různé od 2 cm do 9 cm výšky, záleží na výrobci. Šíře sečení je závislá na modelu a šíři žacího nože.
Motorová sekačka funguje na benzínový motor, do kterého se doplňuje benzín Natural 95 a do motoru olej určený pro zahradní techniku, například Garden 4T 10W-30. Pravidelně kontrolujte stav oleje. Na víčku s měrkou je vyznačena maximální a minimální hladina oleje (platí při zašroubovaném víčku). Sekačka musí být při zjišťování hladiny oleje na vodorovné ploše a minimálně 30 minut po provozu.
Spouštění žacího nože se provádí pomocí vrchní páky, která se přitiskne k rukojeti.
Některé sekačky mají vlastní pohon, který se ovládá pákou před držadlem zepředu. Některé modely jsou vybaveny ještě rychlostí pohonu – zpravidla mají dvě rychlosti (pomalá a rychlá).
Sběrný koš je součástí každé sekačky a liší se pouze objemem. Sběrný koš se vyprázdní tak, že uchopíte sběrný koš za rukojeť a zvednete jej přímo nahoru. Zadní kryt se otočí kolem tyče zadního krytu mimo sběrný koš a sejmete sběrný koš z adaptéru na koš na sekačce. Zatímco budete držet rukojeť, zvednete nahoru zadní část sběrného koše a vysunete koš směrem dozadu. Při nasazování sběrného koše na sekačku zpět, se ujistěte, zda horní část sběrného koše dosedá na opěrnou tyč mezi rukojeťmi.
V motoru je nutné kontrolovat předepsané množství motorového oleje dle návodu. Pečlivě si přečtěte a dodržujte uvedené pokyny. V normálních podmínkách provádějte údržbu vzduchov
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Motorová sekačka
Než se pustíte do práce nebo jen zvolíte koupi budky, ujasněte si, pro který druh má být budka určena – podle toho potom vyberete její rozměry, velikost dutiny a vletového otvoru. Budka by měla mít dobré izolační schopnosti, vyplývající z kvalitních materiálů, a nezávadný vnější nátěr, který prodlouží její životnost.
U každé budky jsou nejdůležitějšími parametry velikost a tvar vletového otvoru a vnitřní rozměry hnízdní dutiny, rozměry dna a hloubka dutiny. Nejčastější je používání budek s vletovým otvorem o průměru 28, 34 a 45 mm, ale pro větší druhy ptáků se používají i otvory 65, 85 i 120 mm. Chceme-li, aby došlo ke zdárnému vyvedení mláďat, musí být hnízdní dutina (to je vnitřní rozměry budky) dostatečně prostorná, a to i pro dospívající mláďata. Jako minimum se například pro běžné druhy sýkor uvádí 12 x 12 cm, optimum je však o něco větší – 13 x 14 cm. V málo prostorné dutině se mláďata vzájemně utiskují, za horkých dnů se dusí a hynou. Naopak za deštivého počasí seskakují promáčení rodiče v úzkém prostoru na stěsnaná mláďata, místo na okraj hnízda, a mláďata pak provlhnou, prokřehnou a uhynou. Dostatečně velký prostor je důležitý i pro správný vývin peří, zejména letek, což je důležitý faktor pro přežívání mláďat po opuštění hnízda.
Zdroj: článek Ptačí budky
Dno ptačí budky pro vrabce by mělo mít rozměry 12 x 12 cm, výšku 25 cm, kulatý vletový otvor o průměru 28 mm. Malý vletový otvor zabrání větším ptákům, aby menší vyhnali a budku obsadili sami.
Zde můžete vidět, jak vypadá budka pro vrabce.
Zdroj: článek Ptačí budky
Prkna na výrobu ptačí budky pro sýkory by měla být kolem 2 cm silná, aby byla budka pevná, v létě se nepřehřívala a za jarních nocí neprochladla. Vnější strana budky by měla být do hladka opracovaná a ošetřená nátěrem v přírodních barvách, aby déle vydržela. Vnitřek hladký (ani nabarvený) být nesmí, pouze po přirozeně drsných stěnách se dostanou odrostlá mláďata na svou první cestu do světa. Řešením je neopracovaná strana prken nebo dodatečně vytvořené příčné zářezy. Dno by mělo být schované mezi stěnami budky, jinak by sem vzniklou spárou zatékalo. Střecha musí stěny přesahovat tak, aby do budky nezatékalo, zešikmení napomůže odtoku vody. Dno by mělo být o rozměrech nejméně 14 x 14 cm, výška 20–25 cm, svislý oválný vletový otvor o rozměrech 3 x 4,5 cm. Oválný tvar není podmínkou, ale je pro ptáky komfortnější.
Zde můžete vidět, jak vypadají různá krmítka pro sýkory: budka pro sýkory.
Zdroj: článek Ptačí budky
Dno ptačí budky pro špačka by mělo mít rozměry nejméně 15 x 15 cm, výšku nejméně 30 cm, oválný vletový otvor o rozměrech 4,5 x 5 cm. V budce se mohou ubytovat i menší ptáci, jako jsou brhlíci, sýkory, rehci a také strakapoudi a žluny, pokud nemají v čem tesat vlastní dutiny.
Zde můžete vidět, jak vypadá budka pro špačka.
Zdroj: článek Ptačí budky
Kořenový bal tvoří systém kořenů, které jsou obaleny zeminou, která na nich pevně drží. Kořenový systém je pro rostliny velmi důležitý, zajišťuje rostlinám vodu, živiny, dýchání a u některých druhů i rozmnožování.
Rostliny jsou ve školkách pěstovány obvykle ve volné půdě nebo v kontejnerech. Rostliny z volné půdy jsou pak dodávány jako prostokořenná sadba nebo sadba s kořenovým balem. Kontejnerované rostliny se po namnožení pěstují v nádobách a podle druhu se několikrát přesazují, expedice se provádí obvykle ve větších kontejnerech (květináčích).
Prostokořenné rostliny se dodávají s minimálním množstvím zeminy, a proto je nutné je co nejrychleji dopravit na místo určení a výsadby. Prostokořenná sadba se proto používá jen u listnatých stromů a běžných listnatých keřů (ptačí zob, tavolníky, javory, habry, růže a podobně), které jsou méně choulostivé na zasychání kořenů. Pokud není možné provést výsadbu okamžitě po převzetí rostlin, je možné jejich založení do kypré půdy nebo rašeliny na dobu několika dnů. Rostliny se musí pravidelně kropit a za slunečného počasí stínit. U prostokořenných rostlin je důležité keře nebo stromky před vlastní výsadbou sestřihnout. U růží a ovocných rostlin se řez řídí určitými pravidly. U okrasných keřů, jako je ptačí zob, tavolníky, svídy a dříny a dalších, se kořeny zakrátí zhruba o třetinu a nadzemní část keřů se sestřihne o třetinu až polovinu jejich původní výšky. Prostokořenné rostliny se vyrývají ve školkách pouze v bezlistém stavu, z čehož plyne i termín výsadby (březen až duben nebo říjen až listopad).
U některých druhů rostlin pěstovaných ve školkách ve volné půdě je nutné při vyrývání ponechat kořenový bal, který se zavazuje do plachetky (juty). Kořenový bal se požaduje především u všech jehličnanů, stálezelených listnáčů a u vzrostlých zapěstovaných solitérních listnatých keřů a stromů. Rostliny s balem jsou vystaveny menšímu riziku zaschnutí kořenů, přesto pokud musíme výsadbu z různých příčin odsunout, je vhodné i rostliny s balem založit do kypré půdy nebo rašeliny, baly pravidelně zalévat, aby příliš neproschly, a rostliny raději přistínit. Termín výsadby zapěstovaných solitérních opadavých listnáčů je březen až duben nebo říjen až listopad. Jehličnany a stálezelené listnáče s balem vysazujeme do teplejší půdy, tedy v termínech duben až květen nebo září až říjen.
Kontejnerované rostliny mají zcela neporušený kořenový bal, protože jsou obvykle 2 až 4 roky pěstovány stále v nádobách. Také během výsadby obvykle nedojde k vážnému narušení kořenového balu, rostliny pak výsadbu do volné půdy v tomto smys
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Kořenový bal
Postup při pletení hranatého koše – opletek jednou ruličkou.
Nejdřív si podle formy obkreslíme 2x dno na karton a vystřihneme. Pokud chceme koš určitého rozměru a budeme si upravovat krabici, pamatujme, že konečný výrobek bude cca o 2 cm delší i širší (1cm tloušťka opletku).
Na kartonové dno si rozměříme a naznačíme místa, kam budeme lepit osnovní ruličky. Vzdálenost mezi osnovními ruličkami se doporučuje kolem 4 cm. V rozích jsou ruličky od sebe jen 2 cm (samozřejmě milimetr sem milimetr tam, prostě tak, aby to vyšlo). Pro oplétání jednou ruličkou musíme mít lichý počet osnovních ruliček – u hranatého koše proto bude na jedné z delších stran (u čtvercového na jakékoli straně) o jednu ruličku méně. Vhodné je do rohů dát dvě ruličky – vytvoří to uvnitř pevný roh a je to i hezké.
Pokud budeme osnovní ruličky zaplétat, je nutné každou ruličku nalepit a šířku jedné ruličky vrátit zpět proti směru pletení – praváci doleva, leváci doprava, protože teprve po zapletení se osnovní ruličky posunou na správné místo. Ruličky zaplétat samozřejmě nemusíme, potom nalepíme hned ruličky do míst, kde je chceme mít.
Osnovní ruličky přilepíme ke kartonovému dnu Herkulesem a připevníme kolíčkem. Pokud budeme plést jen nízký košík (do 12 cm), můžeme ruličky přilepit širším koncem, ruličky se na začátku sice mohou trochu zmáčknout, zvlášť při větším utažení, ale zato uzávěrka se nám bude lépe zaplétat z pevných užších konců ruliček. Jestli se chystáme na vyšší koš, přilepíme ruličky tenčím koncem, abychom mohli osnovu nastavit zasunutím další ruličky do širšího konce té první.
K jednomu z rohů přilepíme užším koncem ruličku, kterou začneme plést.
Když jsou ruličky přilepené, sundáme kolíčky, natřeme karton lepidlem – u krajů celý, uprostřed sem tam. Přiložíme druhou část dna a opět zakolíčkujeme, nebo pokud máme strach ze stop po kolících, položíme na dno připravenou formu s nějakou zátěží.
Po slepení dna sundáme kolíčky a na dno přiložíme formu (v tomto případě je to upravená krabice), zapleteme osnovní ruličky a každou připneme kolíčkem ke krabici.
Zaplétání osnovních ruliček – ruličku ohneme souběžně se dnem pod sousední ruličku, za ní ji zalomíme, aby byla kolmo vzhůru, a dáme kolíček. Poslední ruličku nejdřív zalomíme v místě, kde bude ohnutá vzhůru, potom ještě asi na dvou místech, pak protáhneme očkem první a „pomocná“ zalomení narovnáme. Teď jsou osnovní ruličky na svém místě. Propletené a zakolíkované ruličky znamenají základ samotného pletení.
Vezmeme ruličku určenou k pletení a proplétáme ji střídavě před a za osnovní ruličky. Ruličku vždy za osnovní ruličkou zalomí
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Pletení z papíru
Krmítko z kokosového ořechu je elegantní, levné a na výrobu i poměrně jednoduché.
Materiál: kokosový ořech, pilka, vrtačka, provázek, špejle
Postup: Kokosový ořech na špičce navrtáme a kokosové mléko vylijeme do skleničky a vypijeme. Do kokosového ořechu vyřízneme asi v polovině podélně klín tak, že ořech nařízneme šikmo cca do poloviny a 6–8 cm nad řezem vedeme druhý řez tak, aby se oba řezy v polovině setkaly. Dužinu opatrně vydlabeme a sníme. Provrtaným otvorem ve špici protáhneme provázek, na jeho konec, který bude uvnitř, uvážeme kus špejle jako závlačku a druhý kus provazu přivážeme třeba k větvi stromu. Krmítko naplníme směsí semen.
Zdroj: článek Ptačí budky
Každá ptačí budka musí odpovídat způsobu života a zvyklostem opeřenců, jinak zůstane neobydlena.
Materiál: pilka, vrtačka, vrtáky, tužka, metr, hoblík nebo smirkový papír, prkno 15 x 2 cm o délce 85 cm, prkno 15 x 2 cm o délce 100 cm, barva, štětec, vruty do dřeva
Postup: Prkna z vnější strany ohoblujeme. Na vnitřní straně mohou zůstat hrubá. Pokud nemáme k dispozici hoblík, očistíme důkladně venkovní stranu smirkovým papírem. Připravíme si 2 prkna o šířce 15 a 19 cm, na které si narýsujeme rozměry jednotlivých dílů. Na prkno široké 15 cm vyznačíme zadní stěnu o délce 30 cm, dno o délce 15 cm a přední stěnu o délce 35 cm. Na prkno široké 19 cm vyznačíme střechu budky o délce 30 cm a dva lichoběžníky tvořící boční stěny (delší strana 35 cm, kratší 30 cm). Šikmou horní plochu děláme kvůli lepšímu odvodu vody ze stříšky. Vletový otvor pro ptáky na čelní straně vyřízneme 17 cm od horního okraje. K vyříznutí je ideální takzvaná děrovací pila, která se nasazuje do sklíčidla elektrické vrtačky. Je velmi důležité, jaký průměr otvoru zvolíme. Rozměry naší budky vyhovují strakapoudům, krutihlavům, sýkorám a špačkům, proto jsme zvolili průměr vletového otvoru 4,8 cm. Bidýlka před vletovým otvorem jsou nevhodná, usnadňují zásah škodné do budky. K sešroubování jednotlivých dílu použijeme vruty do dřeva o délce 40 mm. Máme-li budku sešroubovanou, připevníme k její zadní stěně závěsnou lištu. Lišta zhotovená z laťky 8 x 50 cm slouží k přichycení budky na strom. Budku opatříme vhodným ochranným nátěrem. Natřeme ji nenápadnou hnědou nebo zelenou barvou, výraznějších barev se totiž ptáci bojí. Pokud však nemáme k dispozici žádnou vhodnou barvu, nic se neděje. Budku můžeme nechat klidně i nenatřenou.
Zdroj: článek Ptačí budky
Nutrie můžeme chovat v párech, kdy máme v ubikaci samce spolu se samicí. Tady ovšem může vzniknout samcův nezájem o samici. Při tomto způsobu nedáváme k sobě temperamentní jednice, protože by docházelo k ostrým střetům. Další možností je oddělený chov samců a samic, kdy chováme skupinku samiček a k samci je připustíme až v době říje. Výhodou je jasná evidence páření. Chov ve skupinách znamená polygamní chov velkého počtu samic s několika samci. Zde je nutná pravidelná kontrola březosti samic. Samice ve vyšším stupni březosti je lépe oddělit a ke skupině je vrátit až po čtvrtém týdnu, tedy po odstavu mláďat. Dalším způsobem je chov harémový, kdy se spolu chová maximálně osm samic a jeden samec. Prostorové podmínky obecně musí být dostatečné, jelikož hrozí vzájemné střety.
Nutrie se chovají zpravidla v drátěných klecích s velikostí ok 3 x 3 cm. Klec má být dlouhá 2,5–3,5 m, široká 1,5 m a vysoká 80 cm. Jednotlivé klece oddělujeme neprůhlednými mezistěnami, aby se nutrie vzájemně neznepokojovaly. Podlahu stavíme buď cihlovou, nebo betonovou se spádem k betonové nádrži, která má mít rozměr 1,5 x 1,5 m a hloubku 50 cm. Nádrž musí být snadno přístupná, s dostatkem čisté vody, protože nutrie je původem vodní hlodavec. Výhodné je situovat chov v blízkosti vodního zdroje. Nesmíme však zapomenout na vybudování odpadní strouhy, protože v nádržích musíme vodu často měnit. Důležité je, aby nutrie měla ve vodě dostatek prostoru. Klec nebo výběh vybavíme dřevěnou budkou, nejlépe s předsíňkou a prostorem pro hnízdo. Budka by se měla denně vystlat novou slámou. Vchod do budky opatříme kulatými otvory, připomínajícími noru. Otvory upravíme na velikost 20 x 24 cm a překryjeme pytlovinou.
Do plemenitby zařazujeme samičky v šesti až sedmi měsících, kdy dosahují hmotnosti 3,5 až 4 kg, zatímco samce v šesti až osmi měsících, při hmotnosti 4 až 4,5 kg. Říje se u nutrie projevuje neklidem, běháním po výběhu a častým močením, trvá 1 až 3 dny a opakuje se každých 28 dní. Samice mívají dva vrhy do roka. Nutrie mívá 3 až 7 mláďat, která se rodí osrstěná a po narození hned vidí a slyší. Kojena jsou 2 až 3,5 týdne, poté je matka přirozeně odstaví. Samice se v chovu nechávají do 4 let, samci do 6 let. Pokud má matka málo mléka, pak přikrmujeme mláďata vařenicí z ovesných vloček a mléka. U nutrií je výhodou, že bezprostředně nereagují na příbuzenskou plemenitbu, přesto déle trvající nebo častější příbuzenská plemenitba může být příčinou poklesu plodnosti. Dospělé nutrie krmíme nejlépe dvakrát denně, přičemž větší část by měly dostat večer.
Při začínajícím chovu dochází k poměrně velkým úhynům, a to i za předpokladu, že jsou dodrženy základní podmínky chovu.
Zdroj: článek Nutrie
Horní frézka má různý příkon, vždy záleží na daném modelu. Elektrická horní fréza se používá k odpracování dřeva, plastu, kovu nebo podobného materiálu.
Otáčky horní frézy se pohybují v rozmezí 11 000–30 000 za minutu. Maximální hloubka řezu se pohybuje kolem 55 mm. Opět záleží na konkrétním modelu.
Elektrická fréza se využívá pro domácí, hobby a profi účely.
Fréza má tyto základní součásti: rukojeť, měřítko, omezovač hloubky řezu, regulátor otáček, přívodní kabel, vypínač, spodní kryt hřídele, pojistný šroub rovnoměrného vodítka, základna frézky, upínací matice nástroje, rovnoběžné vodítko, nástavec k odsávání prachu, pojistný šroub omezovače hloubky frézování, zajišťovací páka, omezovač, speciální pouzdro, krycí šroub, tlačítko zarážky hřídele, zajišťovací tlačítko.
Horizontální frézky slouží pro rovinné opracování. Můžete opracovávat buď pomocí šablon, vodítek, nebo přímo od ruky. Zkvalitnění opracovávání napomáhá hliníková základna a nástavce na odsávání prachu.
Srdcem všech typů horních frézek (kompaktních i dvoudílných) je pohonná jednotka s vysokootáčkovým elektromotorem s příkonem od 500 do 1 600 W. Hřídel rotující dvanácti až třiceti tisíci otáček za minutu je zakončena kleštinou. Do ní se upínají malé stopkové frézy nebo brusná tělíska, jimž se dříve říkalo „cigárka“ nebo tyblíky, nejnověji však diamantové „bity“, které si poradí i s nejtvrdšími materiály.
S pohonnou jednotkou dvoudílných frézek vybavenou držadly lze pracovat v jakékoliv poloze ručně, obvykle je ale upnuta do vodicích saní. Saně klouzáním po povrchu opracovávaného materiálu umožňují přesnější vyřezávání vnitřních pravoúhlých i obloukových a kruhových výřezů, nebo profilování okrajů desek z nejrůznějších materiálů.
Mnohem přesnější truhlářské práce zvládnou zatím nejrozšířenější kompaktní horní frézky, jejichž pohonná jednotka (říká se jí „frézovací koš“) je vedena kluznými ocelovými nebo hliníkovými saněmi. K nim je fréza připojena párem vodicích sloupků, které zajišťují její přesné výškové nastavení vůči opracovávanému materiálu. Po nastavení a zafixování výšky (obvykle s přesností lepší jednoho milimetru) lze pak vést frézku oběma rukama mírným přítlakem do řezu podle rysky, nebo s pomocí paralelního vodítka, u kruhových řezů a výřezů pomocí kružidlového ramene. Frézovací koš je vytlačován pružinami na sloupcích na doraz nahoru, tlakem proti pružinám se nastavuje hloubka záběru, která se pohybuje kolem 50 mm u hobby nářadí. Výkonnější profesionální horní frézky zvládnou hloubku až 80 mm.
Vzhledem k vysokým otáčkám se do kleštinového pouzdra nesmí upínat nástroje s průměrem nad 40 mm. Kleštiny dovolují upnout nástroje o průměru stopky 6, 6,4, 8, 10 nebo 12 mm obvykle použitím jediného klíče, vřeteno lze přitom jednoduše aretovat stisknutím aretačního knoflíku či páčky. Optimální řezná rychlost se volí podle průměru frézy a opracovávaného druhu materiálu, kterým nemusí být vždy jen dřevo.
Kromě dřeva lze odpovídajícími stopkovými nástroji (frézami, rašplemi) opracovávat fóliované nábytkové desky MDF, lehké a barevné kovy, plasty, akrylátové a sádrokartonové desky.
Zdroj: článek Horní frézka
Zima je za dveřmi, a tak je nejvyšší čas připravit krmítko pro drobné pěvce, kteří u nás zůstávají přes zimu. Podle ornitologů můžete na krmítku v ČR v zimě pozorovat až 30 druhů ptáků. Pozorování a přikrmování ptáků se věnuje stále více lidí, ale bohužel ne každý ví, co mají ptáci v zimě nejraději a co v žádném případě do krmítka nepatří.
U zimního přikrmování ptáků je důležité, aby mělo krmítko dostatečně velkou stříšku chránící ji před deštěm a sněhem, aby připravená potrava nevlhla a neplesnivěla. Krmítko se musí pravidelně čistit od zbytků potravy. Občas je dobré jej vydezinfikovat například octem pomocí rozprašovače. Po oschnutí dezinfekce se do něj může dát ptačí potrava.
Pozor! Ptáci jsou v zimě sice hladoví, ale rozhodně nedokážou spořádat všechno, co vám doma zbyde. Když už se tedy rozhodnete je krmit, dávejte jim jen to, co jim svědčí. Například sůl je pro ně ve větším množství jed – v lepším případě je čekají zažívací obtíže, v horším rovnou smrt.
Většina našich ptáků má nejraději semena slunečnice a jádra ořechů. V obchodech prodávané směsi pro zimní přikrmování ptáků obsahují různé druhy semen, ale část z nich zůstává v krmítkách nevyužita. Proto je lepší použít pouze semena slunečnice a občas přidat například trochu máku, len, proso, řepku, pšenici, loupaný oves nebo zbytky vyloupaných ořechů.
Kosi, kvíčaly a brkoslavové mají nejraději jablka nebo sušené plody jeřabin. Ty je dobré rozvěsit na větve stromů v okolí krmítka. Strakapoudi, brhlíci a sýkory mají velmi rádi lůj nebo lojové koule. Tam, kde jsou nejčastějšími hosty krmítka vrabci polní a vrabci domácí, můžete nasypat strouhanku z bílého pečiva. Nesmí však být solené, sůl totiž drobným ptákům škodí, a proto je nutné před strouháním rohlíků sůl důkladně odrolit. V žádném případě do krmítka nepatří chléb a zbytky jídel z kuchyně.
Nejčastějšími návštěvníky krmítek jsou sýkory koňadra a modřinka, zvonek zelený, vrabec domácí, vrabec polní a kos černý. Ojediněle se na krmítkách a v jejich okolí objevují i čížci lesní, stehlíci, sýkora uhelníček, sýkora babka, brhlík lesní, pěnkava jikavec, pěnkava obecná, hýl obecný, dlask tlustozobý, drozd kvíčala, drozd cvrčala, červenka, střízlík a strakapoud velký. Za nejvzácnější a nejkrásnější skvost krmítek ochránci ptáků považují brkoslava severního nebo čečetku zimní.
Nezvanými hosty krmítek se občas stávají zdivočelí holubi domácí, hrdličky zahradní, straka nebo havrani a kavky. Drobné ptáky občas vyplaší zvědavá poštolka, případně je prožene krahujec, ale i tito ptáci patří do naší zimní přírody.
Na trhu naleznete mnoho druhů krmítek od jednoduchých až po ta sofistikovaná, jako je automatické krmítko pro ptactvo. Záleží jen na vás, jaké krmítko si vyberete.
Zdroj: článek Krmítka pro ptáky
Octomilky mají rády přezrálé a hnijící ovoce a jiné potraviny. Pokud se chcete těchto nevítaných vetřelců zbavit, je na čase odstranit z jejich dosahu veškeré jídlo. Pro octomilky je totiž velkým lákadlem vše, co kvasí.
Nejdůležitější je prevence. V žádném případě nenechávejte v místnostech volně přístupné ovoce ani jiné jídlo. Veškeré potraviny zabalte a skladujte tak, aby se k nim mušky nedostaly. Kuchyni pečlivě ukliďte, zejména místa, kde skladujete ovoce a sladké šťávy. Udržujte pořádek v okolí odpadkového koše. Nezapomeňte vyčistit výlevky, ve kterých se octomilky mohou schovávat. I po velkém úklidu se však doporučuje dodržovat několik pravidel. Nikde nesmíte nechat kousek odkrojeného jablka, slupku z banánu, ovocný koláč, sklenici s vínem ani jinou potravu, která by mohla octomilky nalákat. Zároveň je nutné pravidelně vynášet odpadkový koš a dbát na jeho čistotu.
Pokud je již máte doma, je možné se jich zbavit lapači (mucholapkou, lepící slunečnicí), elektrickým lapačem (lapač svítí a přitahuje hmyz), kořením (nesnáší vůni hřebíčku, česneku), pastmi. Kdo se nechce zabývat jejich hubením, tak může využít služeb specialisty na této adrese: http://www.dezinsekce-praha.cz/jak-se-zbavit-octomilek-octovych-musek/.
Zdroj: článek Jak zabít octomilky
Nejvíce frekventovanou místností je kuchyň. Vždy začněte nádobím, pokud vlastníte myčku, naskládejte ho do myčky, zbytek umyjte ručně. Nádobí myjte nejlépe ihned po jídle. Necháte-li jídlo zaschnout, bude vás to později stát mnohem více energie. Otřete desku sporáku a ostatní pracovní plochy, včetně jídelního stolu. Umyjte dřez. Je-li prázdný a čistý, bude vás průběžně motivovat k tomu, abyste nádobí neodkládali do něj, ale do myčky. Vysypte koš. Často bývá příčinou nepříjemného zápachu a octomilek. Zameťte nebo vysajte podlahu. Kuchyň je hotová.
Při každodenní péči odstraňujte kapky vody, drobný prach, vlasy, popřípadě chlupy od svého domácího mazlíčka. Postupujte od nejzašpiněnějšího místa, tedy toalety, k umyvadlům. Umyjte vnitřek záchodové mísy štětkou, také pod hladinou, a spláchněte. Otřete prkénko a okraj mísy. Na WC používejte vždy jinou utěrku než na zbytek domácnosti. Otřete umyvadlo a baterii. Na vlhkou utěrku nastříkejte trochu prostředku proti vodnímu kameni. Naposledy otřete zrcadlo.
V obývacím pokoji začněte sedací soupravou, bez jejího uklizení nebude obývací pokoj vypadat nikdy uklizený. Odstraňte ze sedací soupravy předměty, které tam nepatří, a urovnejte polštáře. Posbírejte smetí: ideálně příručním bezdrátovým vysavačem vysajte drobky, nezapomeňte na sedačku. Otřete konferenční stůl. Srovnejte ovladače, urovnejte časopisy, knihy, CD do úhledných řad či komínků.
Pokud nejste zastánci bezchybného stlaní, nedělejte si s tím starosti, polštář stačí natřepat, peřinu přehodit přes pelest. Důležité je umožnit lůžkovinám přes den vyschnout, protože roztočům se ve vlhku, teple a přítmí výborně daří. Ustelte. Urovnejte rozházené oblečení, špinavé hoďte do prádla.
Ukliďte poházené hračky, prádlo a srovnejte židli u pracovního stolu. Zameťte nebo vysajte podlahu.
Zde je nejdůležitější prevence. Pořiďte si kvalitní a dostatečně velké čisticí zóny, a to před i za vstupními dveřmi. Předsíň by měla být pohodlným místem k oblékání a přezouvání. Často je však spíše úzkou, přeplněnou chodbičkou, kde po sobě ráno šlapeme. Boty dejte do botníku, ostatní urovnejte. Odneste tašky a další věci, které patří do jiných místností. Zbytečné ošacení ukliďte do skříní.
Jak často uklízet je jen na vašem rozhodnutí. Je možné uklízet denně, týdně, měsíčně nebo provést 2x do roka velký úklid.
Zdroj: článek Domácí úklid