Brokolicová polévka má pověst zdravého jídla, které ale často chutná mdle, má šedozelenou barvu a zachraňuje se moukou nebo smetanou. Přitom z brokolice může vzniknout krémová polévka s výraznou chutí, pokud se s ní zachází správně.
Zdeněk Pohlreich vaří brokolicovou polévku bez mouky a bez klasické smetany. Chuť staví na vývaru, pečeném česneku a sýru a brokolici upravuje tak, aby zůstala zelená a svěží. Právě v těchto detailech je rozdíl mezi průměrnou a opravdu dobrou brokolicovou polévkou.
FAQ – Často kladené otázky
Proč je brokolicová polévka podle Pohlreicha tak zelená?
Díky krátkému spaření brokolice a jejímu okamžitému zchlazení v ledové vodě.
Tento postup zastaví tepelný proces a zachová chlorofyl v brokolici. Pokud by se brokolice vařila dlouho přímo v polévce, barva by zešedla. Brokolicová krémová polévka podle Pohlreicha stojí právě na této technice.
Dá se brokolicová polévka udělat bez sýra?
Ano, ale změní se konzistence i chuť.
Krémový sýr slouží jako přirozené zahuštění a dodává jemnost. Bez něj bude polévka řidší a více zeleninová. Pokud sýr vynecháte, doporučuje se použít méně vývaru nebo přidat více košťálu brokolice pro tělo.
Lze použít zeleninový vývar místo kuřecího?
Ano, zeleninový vývar je plnohodnotná alternativa.
Chuť bude o něco lehčí, ale stále velmi dobrá. Důležité je, aby byl vývar kvalitní a ne příliš aromatický, aby nepřebil chuť brokolice. Brokolicová polévka bez masa pak zůstane svěží a čistá.
Proč se česnek peče a nepřidává syrový?
Pečením česnek ztratí štiplavost a získá jemnou, nasládlou chuť.
Syrový česnek by polévku zbytečně zostřil a dominoval by chuti. Pečený česnek se naopak v polévce rozplyne a podpoří její krémovost bez agresivity.
Je brokolicová polévka vhodná pro děti?
Záleží na vztahu dítěte k brokolici.
Chuť je jemnější než u klasických brokolicových polévek, ale stále výrazně zeleninová. Pro děti lze ubrat česnek a přidat trochu smetany nebo sýra navíc, aby byla chuť kulatější.
Dá se brokolicová krémová polévka zamrazit?
Zamrazení možné je, ale není ideální.
Po rozmrazení může polévka ztratit část krémovosti a barvy. Pokud ji zamrazíte, doporučuje se ji po rozmrazení znovu krátce promixovat a ohřívat velmi opatrně.
Proč polévka někdy hořkne?
Hořkost vzniká převařením brokolice nebo přehřátím po rozmixování.
Dalším důvodem může být spálený česnek nebo nekvalitní vývar. Dodržení správného postupu tyto problémy prakticky eliminuje.
Jak polévku zahustit, když je příliš řídká?
Nejlepší je zahušťovat přirozeně.
Můžete přidat více košťálu brokolice, trochu sýra navíc nebo část polévky znovu krátce povařit před přidáním růžiček. Mouka není potřeba a u této polévky ani vhodná.
Dá se připravit bez tyčového mixéru?
Bez mixéru to jde jen obtížně.
Krémová konzistence je pro tento recept zásadní. Pokud mixér nemáte, lze použít stolní mixér, ale polévku je nutné mixovat po částech a opatrně.
Jak polévku servírovat, aby chutnala nejlépe?
Ideální je podávat ji hned po přípravě.
Skvěle fungují nasucho opečené krutony, opražená veka nebo kapka smetany uprostřed talíře. Jednoduché doplňky podtrhnou chuť, aniž by ji přebily.
Tento postup vychází z praxe v domácnosti, kde se vaří rychle, opakovaně a často i pro děti. Držím se kroků, které fungují dlouhodobě a dávají stabilní výsledek bez zbytečných chyb.
Vyberte správnou dýni.
Na polévku se mi nejlépe osvědčila dýně Hokaido – nemusí se loupat, má stabilní chuť a po uvaření je přirozeně krémová.
Vytvořte poctivý základ.
Cibuli vždy restujte pomalu, neuspěchejte ji. Právě tady vzniká základ chuti celé polévky. Připálená cibule znamená hořkou polévku.
Koření přidávejte s rozmyslem.
Ať už používáte kari, majoránku nebo kmín, méně je více. Dýně má jemnou chuť a koření ji má podpořit, ne přebít.
Vařte jen do změknutí.
Přetažená dýně ztrácí barvu i chuť. Jakmile je měkká na vidličku, jděte rovnou na mixování.
Mixujte dohladka. Krémová konzistence je znakem dobré dýňové polévky. Pokud je polévka příliš hustá, přidejte vývar, ne vodu.
Pokud vaříte pro děti, vždy část polévky odeberte ještě před přidáním chilli nebo výraznějšího koření. Ušetříte si dodatečné úpravy.
Tento postup vychází z přesné logiky, kterou Zdeněk Pohlreich používá proto, aby brokolicová polévka zůstala zelená, chuťově čistá a krémová i bez mouky. Nejde o složitý recept, ale o správné načasování jednotlivých kroků. Právě v tom dělá většina lidí chyby.
Příprava a pečení česneku
Celé neoloupané stroužky česneku zabalte do alobalu a vložte do trouby předehřáté na 200 °C. Pečte přibližně 20 minut. Česnek změkne, zesládne a ztratí štiplavost. Tento krok je zásadní – syrový česnek by polévku zbytečně zostřil a přebil chuť brokolice. Správně upečený česnek jde po rozbalení snadno vytlačit ze slupky a má jemnou, téměř krémovou strukturu.
Spaření brokolice a šokování ledem
Brokolici rozdělte na růžičky a připravte si hrnec s vroucí osolenou vodou. Růžičky krátce spařte – stačí 1 až 2 minuty. Jakmile zesílí zelená barva, ihned je vyjměte naběračkou a přendejte do nádoby s ledovou vodou. Tento krok zastaví další vaření a zachová barvu i chuť. Stejným způsobem krátce spařte i petrželovou nať, která později zvýrazní barvu polévky.
Práce s košťálem brokolice
Košťál oloupejte od lesklé tuhé vrstvy a vnitřek nakrájejte na kolečka. Košťál se nevyhazuje – právě on dodá polévce tělo. Potřebuje ale delší tepelnou úpravu než růžičky, proto se zpracovává zvlášť v základu polévky.
Základ polévky a vývar
V hrnci rozpusťte máslo a přidejte trochu olivového oleje. Vhoďte nakrájený košťál brokolice a upečený česnek. Krátce orestujte, aby se rozvinula chuť, ale nenechte suroviny hnědnout. Zalijte kuřecím vývarem a vařte, dokud košťál nezměkne. Tento základ vytváří chuťovou hloubku, kterou voda nikdy nenahradí.
Mixování a finální dochucení
Do hrnce přidejte spařené růžičky brokolice, petrželovou nať a krémový sýr. Přiveďte krátce k varu, osolte a opepřete. Ihned poté polévku rozmixujte tyčovým mixérem dohladka. Po rozmixování už polévku zbytečně nevařte – přehřátí by zničilo barvu i chuť. Pokud je polévka příliš hustá, zřeďte ji trochou vývaru. Podávejte s nasucho opečeným pečivem nebo opraženou domácí vekou.
Brokolicová krémová polévka podle Pohlreicha ukazuje, že i jednoduchá zeleninová polévka může mít výraznou chuť a krásnou barvu bez mouky a těžké smetany. Jakmile pochopíte smysl jednotlivých kroků, stane se z ní spolehlivý recept, ke kterému se budete vracet.
Největší rozdíl dělá práce s brokolicí a česnekem. Právě tyto detaily rozhodují o tom, zda vznikne svěží zelená polévka, nebo jen další šedá varianta bez charakteru.
Brokolicová krémová polévka podle Pohlreicha je ideální jako lehký oběd nebo večeře. Hodí se pro odlehčenou kuchyni a pro ty, kteří chtějí zeleninovou polévku bez pocitu těžkosti.
Lze připravit zapečený květák Kluci v akci pouze z květáku bez romanesca?
Ano, zapečený květák Kluci v akci lze připravit i pouze z klasického květáku, pokud romanesco není k dispozici.
Romanesco má sice o něco pevnější strukturu a lehce oříškovou chuť, ale základ receptu tvoří květák. Pokud použijete pouze květák, výsledné jídlo bude stále chutné. Je však dobré květák nerozvařit, aby si při zapékání zachoval pevnější strukturu. Někteří kuchaři dokonce preferují variantu bez romanesca, protože květák má jemnější chuť a lépe se spojuje s kari houbovou omáčkou.
Čím lze nahradit sýr s modrou plísní v tomto receptu?
Sýr s modrou plísní lze nahradit jinými výraznými sýry, které se dobře rozpouštějí při zapékání.
Pokud někomu nevyhovuje chuť modrého sýra, může použít například gorgonzolu, která je jemnější. Další možností je použít kombinaci smetanového sýra a tvrdého sýra, například čedaru. V některých variantách se používá také parmazán, který dodá pokrmu výraznou chuť. Je však dobré počítat s tím, že modrý sýr vytváří charakteristickou chuť celého receptu.
Lze použít mražený květák na zapečený květák?
Mražený květák lze použít, ale je potřeba ho předem rozmrazit a zbavit přebytečné vody.
Mražený květák při rozmrazování často uvolňuje více tekutiny než čerstvý. Pokud by se použil bez úpravy, mohla by být omáčka při zapékání příliš řídká. Nejlepší postup je květák po rozmrazení krátce povařit a následně ho dobře scedit. Díky tomu si zachová lepší strukturu a pokrm nebude vodnatý.
Jak zahustit omáčku na zapečený květák?
Nejjednodušší způsob, jak zahustit omáčku na zapečený květák, je použití klasické jíšky.
Jíška vzniká opékáním mouky na másle a je velmi stabilní způsob zahuštění omáček. Pokud je omáčka příliš řídká, lze přidat malé množství další jíšky nebo ji nechat déle provařit, aby se část tekutiny odpařila. Někteří kuchaři používají také smetanu, která omáčku zjemní a částečně zahustí.
Jak dlouho péct zapečený květák v troubě?
Zapečený květák se obvykle peče přibližně 15 až 25 minut podle teploty trouby.
Nejčastěji se používá teplota kolem 190 °C. Při této teplotě se sýr krásně rozpustí a lehce zezlátně. Pokud by byla teplota nižší, zapékání by trvalo déle. Naopak při vyšší teplotě může sýr zhnědnout příliš rychle. Nejlepší je sledovat povrch jídla a vyndat pekáč z trouby ve chvíli, kdy sýr vytvoří zlatavou krustu.
Jaký vývar použít do omáčky?
Nejlepší je použít vývar z květáku nebo romanesca, který vznikne při vaření zeleniny.
Tento vývar obsahuje chuť zeleniny a přirozeně doplňuje celý recept. Pokud vývar nemáte, lze použít i zeleninový vývar nebo jemný kuřecí vývar. Důlež
Vlastní zkušenost: proč mi brokolicové polévky dlouho nechutnaly
Brokolicovou polévku jsem dlouho bral jako povinné zdravé jídlo. Většinou byla šedá, vodová nebo naopak zahuštěná moukou tak, že chutnala spíš jako omáčka než polévka. Brokolice v ní byla převařená a česnek často štiplavý.
Teprve při vaření podle Pohlreicha mi došlo, že problém nebyl v brokolici samotné, ale v postupu. Když se brokolice krátce spaří, česnek upeče a základ se postaví na vývaru, vznikne úplně jiná polévka – svěží, zelená a přitom krémová bez pocitu těžkosti.
Cibulová omáčka nabízí řadu chutí v závislosti na způsobu přípravy, od sladké a jemné až po slanou a výraznou. Může být použita k vylepšení chuti masa, zeleniny a dokonce i jako základ pro jiné omáčky.
Kulturní význam
Cibulová omáčka je základem mnoha kuchyní, zejména britské, kde je klasikou s klobásami a bramborovou kaší nebo nedělními pečeněmi. Historické záznamy ukazují, že cibule se v omáčkách používala již v dávných dobách.
Zdravotní přínosy
Cibule, klíčová ingredience, je známá svými antioxidačními a protizánětlivými vlastnostmi.
Techniky vaření
Karamelizování cibule je běžnou technikou pro dosažení sladkosti a hloubky chuti. Mezi varianty patří krémová cibulová omáčka, omáčka z červené cibule a pikantní cibulová omáčka.
Párování
Cibulová omáčka je vynikající k masu (zejména vepřovému a hovězímu), drůbeži a dokonce i k vegetariánským pokrmům. Může být použita jako nádivka k drůbeži nebo podávána s bramborami, hráškem nebo těstovinami.
Konkrétní příklady a variace
Soubise (francouzská cibulová omáčka): Klasická francouzská omáčka z cibule a bešamelu nebo smetany.
Omáčka z karamelizované cibule: Všestranná omáčka připravená pomalým vařením cibule, dokud nezměkne a nezkaramelizuje, čímž získá sladkou chuť.
Bílá cibulová omáčka: Krémová omáčka, často připravovaná s bešamelovým základem, někdy odlehčená smetanou.
Sladká cibulová omáčka (napodobenina Subway): Oblíbená omáčka s vyváženou kombinací sladkých, pikantních a slaných chutí.
Cibulová omáčka ke kachně: Tradiční příloha, zejména k pečené kachně.
Dýně můžeme rozdělit do dvou skupin, a to na jedlé druhy a okrasné druhy.
Jedlé druhy dýní
Baby Boo:Tato dýně má krásnou bílou barvu se žebrováním, velmi se hodí na vaření, je však chutná i v syrovém stavu.
Dýně obecná: V našich podmínkách je nejčastěji pěstovaným druhem dýně. Její vyzrálé plody dosahují hmotnosti až několika desítek kilogramů. Vhodná je k vaření i kompotování.
Dýně Hokaido: Pochází z japonského ostrova Hokaido. Má sladkou chuť, jež se podobá bramborám nebo pečeným kaštanům, a řadí se k nejmenším pěstovaným dýním vůbec, dosahuje totiž hmotnosti přibližně jen 0,7 až 2,5 kilogramu. Barvu mívá od žluté až po sytě oranžovou. Dužinu má oranžovou. Dýně Hokaido je známá především díky svým pozitivním účinkům na lidské zdraví.
Dýně máslová: Je nejsladší ze všech. Navíc je po uvaření krásně krémová. Má tvar hrušky, světle béžovou oranžovou slupku a uvnitř je sytě oranžová. Je vhodnější ji oloupat, hodí se na polévky, na pečení nebo jako příloha například k rýži nebo kuřecímu masu.
Festival dýně: Patří mezi žaludové dýně. Vzhledem ke svému tvaru a žluto-bílo-zelenému zabarvení na povrchu je velmi vhodná k dekorativním účelům, je ji však možné využít také v kuchyni. Je totiž velice lahodná i v syrovém stavu.
Chameleon: Je dýně žaludového tvaru, kterou je díky jejím krásným barvám možné použít jako dekoraci. Velmi vhodná je však také na vaření, má totiž jemnou oříškovou chuť, je možné ji i déle skladovat. Díky tomu, že roste jako keř, není ani její pěstování náročné na prostor.
Iron Cup: Tato dýně je na povrchu zelená a uprostřed světle oranžová. Je vhodná pro jakoukoli kuchyňskou úpravu, především pak na polévky. Díky její konzistenci je možné ji skladovat nezvykle dlouho, zhruba až jeden rok.
Kamo Kamo: Dýně výborně se hodící pro svou sladkou chuť k přípravě sladkých dipů. Má oranžovo-zelený žebrovaný povrch, a tak může sloužit i jako decentní dekorace.
Korunní princ: Dýně své jméno získala podle korunky, která na plodu vyrůstá. Tento druh je na povrchu bílý, ale dužinu má sytě oranžovou.
Marina di Chioggia: Tento druh dýně má kvalitní dužinu, která má tmavou nebo šedozelenou barvu. Výborná je pečená anebo dušená ve vlastní slupce.
Muškátová dýně: Dýně je na povrchu žebrovaná a zelená, uvnitř je sytě oranžová. Má poměrně hutnou dužinu. Tento druh dýně je výborný i v syrovém stavu.
Německá centýřová dýně: Tato dýně je vhodná na kompotování. V našem mírném klimatu se jí velice daří a její pěstování vůbec není složité ani náročné.
Olejová dýně: Je vyhledávaná pro svá vynikající semínka, která je však nejdříve potřeba řádně usušit. Nachází se v nich celá řada vitaminů a minerálů.
Azalka je jarní kvetoucí keř. Je velmi podobná rododendronu, ale je menšího vzrůstu a má menší květinové trsy než rododendron. Květenství azalky je nápadné zářivými barvami, které se vyskytují v mnoha variantách a velikostech. Květy kontrastují s tmavě zelenou barvou listů keře.
Botanický název: Rhododendron
Doba kvetení: brzy na jaře
Velikost: 40 cm, v závislosti na kultivaru
Květy: bílé, žluté, oranžové a červené
Světlo: polostín
Pěstování: při zasazování je nutné přidat mulčovací substrát ke spodní části keře
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět azalku.
Jírovec
Jírovec vytváří kouzlo v každé zahradě. Můžete si ho pořídit jako malý strom nebo keř. Není náročný na údržbu, má výrazné listy a nápadné květy.
Botanický název: Jírovec
Doba kvetení: jaro
Velikost: 3 m až 15 m a široký 9 m, v závislosti na kultivaru
Květy: červená, bílá, krémová, růžová nebo zelenožlutá
Světlo: plné slunce i polostín
Pěstování: tento keř je vhodný do větších zahrad, k rozmnožování slouží plody jírovce – kaštany, které se sází 1 až 2 cm hluboko do substrátu po dvou nebo po třech semenech.
Zde je několik fotografií, na nichž můžete vidět jírovec.
Kamélie
Kamélie miluje zimu, v tomto období většina zahradních rostlin odpočívá, ale kamélie se teprve zahřívá. Kamélie je evergreenem podzimního, zimního a brzkého jarního období. Je vhodná pro terénní úpravy okrasných zahrad, kdy vytváří krásné květy ve tvaru růží. Kamélie byly pěstovány několik let na Dálném východě, který je jejich rodným krajem. V současné době existuje více než 3 000 druhů těchto keřů.
Botanický název: Camellia
Doba kvetení: podzim, zima a brzy na jaře, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,8 m až 6 m
Květy: červená, růžová a bílá
Světlo: polostín
Pěstování: keř je nutné chránit před sluncem, studeným a silným větrem. Keř není vhodné vysazovat do úplného stínu, který sníží květenství rostliny.
Lýkovec je keř s intenzivní vůní květů, což je hlavní důvod, proč se vysazuje do okrasných zahrad. Květy vavřínu jsou jemné bílé, růžové a fialové květy a existuje mnoho odrůd keřů. Vavřín je univerzálním keřem, který se v okrasné zahradě používá jako půdopokryvný prvek.
Botanický název: Daphne
Doba kvetení: od jara do podzimu, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,5 m až 12 m
Květy: čtyřlaločnaté trubkovité květy v bílé, růžové nebo lila barvě
3 stroužky česneku na plátky + 1 stroužek prolisovaného česneku
2 menší brambory, nakrájené na malé kostky
300 ml drůbežího nebo hovězího vývaru
400 ml mléka
sůl a pepř
100 ml smetany ke šlehání
na ozdobení: rukola, parmazán
Postup:
Na másle opékáme asi 2 minuty nadrobno nakrájenou cibulku, pak přidáme 3 stroužky česneku pokrájeného na plátky a mícháme ještě další minutu. Přidáme brambory nakrájené na malé kostky a zalijeme vývarem a mlékem. Osolíme, opepříme a vaříme, než budou brambory měkké. Poté rozmixujeme a zjemníme smetanou. Přivedeme k varu, vmícháme stroužek prolisovaného česneku a odstavíme. Zdobíme rukolou a hoblinkami parmazánu.
Postup: Na lžíci másla orestujeme pórek. Zalijeme částí vývaru a dusíme doměkka. Ze zbytku másla a mouky připravíme jíšku, rozředíme ji zbylým vývarem, rozšleháme a povaříme. Přidáme pórek, který rozmixujeme. Polévku povaříme a zjemníme smetanou a dosolíme a opepříme. Na závěr přidáme do krémové pórkové polévky žloutek rozšlehaný v mléce. Podáváme s kostičkami pečiva opečenými na másle.
Ingredience: 500 g oloupané a předem uvařené červené řepy, 1 cibule, 2 mrkve, kousek celeru, 600 ml zeleninového vývaru nebo vody, 1 stroužek česneku, kelímek bílého jogurtu, 1 bobkový list, sůl, pepř, olivový olej
Postup: Na olivovém oleji lehce orestujeme očištěnou a nakrájenou cibuli, mrkev a celer. Po orestování zalijeme vývarem nebo vodou a přidáme bobkový list a řepu nakrájenou na kostky. To vše vaříme zhruba 10 minut. Vyjmeme bobkový list a přidáme utřený stroužek česneku a bílý jogurt. Tuto vzniklou směs rozmixujeme tyčovým mixérem.
Výborná je i kaše: Řepu uvaříme, brambory nebo batáty také, oloupeme a rozmixujeme. Tato směs je výborná s přidaným žloutkem.
Tento středně velký keř roste do výšky okolo 2 m, jeho šířka je obdobná. Barva listů je zelená a krémová. Jedná se o nekvetoucí druh, který má rád polostín, ale snese i přímé slunce. Je mrazuvzdorný.
Svídy bílé jsou v současnosti takřka nepostradatelnými keři v hromadných výsadbách parků, bývají důležitou složkou ozdobných remízků či veřejných ploch. Jsou totiž naprosto bezúdržbové a spolehlivé, netrpí na škůdce ani choroby a nabízejí barevné listy nebo větvičky.
Cornus alba má panašované listy, které jsou 5 až 7 cm dlouhé, nepravidelně vejčité, v základu středně zelené, s krémově bílými okraji, které brzy na podzim přecházejí do sytě růžové, později celý list zčervená. Zralé větvičky mají sytě vínově červený odstín, který vynikne nejvíce po opadání listů a v zimě, kdy je pod keřem souvislá vrstva sněhu.
Keř je přirozeně hustý a lze jej jakkoli stříhat od konce zimy do poloviny léta. Pro sytě vybarvené větve se někdy doporučuje zpětný řez celého keře na výšku cca 10 až 20 cm nad zemí, ale není to nezbytné. Svída poroste v jakékoli půdě, přednost dává plnému slunci. Zvládne i mírné podmáčení.
Keř je možné zakoupit v některých zahradnictvích nebo na internetu, cena se pohybuje okolo 80 Kč za 1 kus, vždy záleží na výšce – podle ní se mění i cena.
Ingredience: 4 větší cibule, 50 g másla, 2 lžíce oleje, 3 lžíce hladké mouky, 1 kelímek smetany ke šlehání, 1 masox, 1 dávka polévkového koření, 3 housky (na krutony).
Postup: Cibuli oloupeme, nakrájíme na plátky a osmažíme na másle a oleji. Když pustí šťávu, zaprášíme ji hladkou moukou, promícháme a zalijeme 1,5 l horké vody. Vaříme asi 15 minut. Mezitím připravíme druhý hrnec, do kterého cibulový vývar přecedíme. Vývar vrátíme na sporák (podle hustoty můžeme zředit vodou). Přidáme masox, dochutíme polévkovým kořením, zjemníme smetanou ke šlehání a chvíli povaříme. Polévku na talíři zdobíme krutony, jež jsme připravili opečením pokrájených housek.
Čerstvé špenátové lístky nejsou příliš vhodné k přímé konzumaci, používáme je spíše jen jako dekoraci do salátu. Naopak velké špenátové listy jako příloha k masu nebo k těstovinám či jako náplň do různých těst jsou tím pravým. Nejšetrnější je příprava čerstvého špenátu vařením v páře, kdy se jeho objem příliš nezmenší a zelenina ani neztratí výživné látky. Špenát je vhodný pro zapékání, například do štrúdlu či do lasagní.
Postup: Listový špenát omyjeme, zalijeme vroucí vodou a cca 5 minut ho necháme ponořený. Poté ho scedíme, necháme okapat a nakrájíme na dílky. Česnek utřeme se solí a vmícháme do špenátu a pokapeme olivovým olejem. Podáváme s vařeným bramborem.
Postup: Do hrnce dáme trochu oleje, přisypeme cibulku, česnek a necháme zpěnit. Zalijeme hrníčkem mléka a vložíme špenát, občas promícháme, dokud nepovadne. Přidáme 4 polévkové lžíce polohrubé mouky. Hrubou mouku pomalu přisypáváme za stálého míchání, aby nevznikly hrudky. Přidáme sůl dle chuti a necháme probublat. Že je špenát, jak má být, poznáte podle toho, že se začne lepit na vařečku.
Špenát se smetanou
Ingredience: 1/2 kg listového špenátu, sůl, muškátový oříšek, 1 stroužek česneku, 1/8 l šlehačky, 1 lžíce mouky
Postup: Listy špenátu dusíme 10 minut. Poté je necháme okapat. Okapané listy vložíme na pánev a zahustíme moukou a šlehačku. Necháme přejít varem a odstavíme ze zdroje tepla a necháme stát ještě 5 minut. Směs ochutíme solí, utřeným česnekem a nastrouhaným muškátovým oříškem.
Špenátová polévka
Ingredience: 700 g čerstvých špenátových listů nebo 500 g mraženého listového nebo sekaného špenátu (rozmrzlého), sůl na dochucení, 3 lžíce másla, 1 menší cibule nakrájená nadrobno, 500 ml hovězího vývaru, 250 ml plnotučného mléka nebo smetany, špetka muškátového oříšku, 5 lžic čerstvě nastrouhaného parmazánu, osmažené kostičky chleba k podávání
Postup: Čerstvý špenát důkladně propláchněte ve studené vodě, aby na něm nezůstaly zbytky hlíny. Nechte ho zlehka okapat, vložte do hrnce, přidejte sůl, zakryjte pokličkou a na střední teplotě povařte do změknutí asi pět minut. Mražený špenát rozmrazte v mikrovlnce, případně v troše vody v hrnci, a osolte. Po vychladnutí z něj vymačkejte tekutinu a nasekejte ho. V polévkovém hrnci rozpusťte máslo a osmahněte na něm cibuli tak, aby získala světle zlatou barvu.