Ingredience: celá krkovička, 4 cibule, kmín, 4 jablka, sůl, pepř
Postup: Samotné maso nechte trochu odležet, a před solením ho osušte. Nakrájejte na větší kusy cibuli a na čtvrtinky jablka, krkovičku dobře osolte, opepřete, dejte do pekáče a posypte dobře kmínem. Kmínem opravdu nešetřete. Koření se musí dostat až dovnitř masa, a opravdu se tam dostane, strach mít nemusíte. Pak už jen dejte do trouby a podle velikosti krkovičky pečte při teplotě 130–150 °C tři až čtyři hodinky. Prostě celé dopoledne. Sem tam podlijte, a to je vše. Maso z krkovičky se krásně vypeče, nejlepší je mít na recept takové maso, které má dost tuku. Pak se vypeče šťáva z cibule, jablek a tuku v mase. Uvnitř zbude jen šťáva. Maso opravdu bude na řezu krásně šťavnaté. To už si vyzkoušíte sami.
Doporučení: U většiny receptů narazíte na to, že krkovička je nakrájená na jednotlivé plátky, a až pak se peče. Takže se přípravou moc neliší třeba od vepřových kotlet. Což je velká škoda, protože do pekáče se jí vejde méně a rychleji se vypéká a je pak méně šťavnatá.
V naší poradně s názvem POPÍNAVÁ ROSTLINA NA PLOT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ilona.
Prosím o radu
Rostlina je jednoletá rychle rostoucí popínavá po plotě.Stonky jsou zelené dužnaté ne dřevnaté.Květy jsou žluté trochu ve tvaru jako kopr místamy stočené do spírál jako u vína.Plody jsou zelené šištíce s bodáky ve tvaru jako kiwi.Na podzim šištice uschne a spodní část se rozevře a vypadnou z ní 4 ploché hnědé pecky .Tvar jako dýňové semínko s rozdílem celé hladké.Mockrát děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Posílám vám odkaz na stránku, kde jsou vidět nejznámější popínavé druhy a jejich obrázky: https://www.theguardian.com…
Podle obrázků najděte tu svojí rostlinu a hned vedle se dozvíte její latinský název. Podle něho již dohledáte český název.
Technologický postup: Plátky z krkovičky si nařízneme na pár místech (přes blánu), aby se nám nekroutily, pak je naklepeme a necháme být. V nějaké misce si smícháme a rozšleháme vejce, Solamyl, hořčici, česnek, grilovací koření, gyros, osolíme, opepříme a zalijeme malým množstvím oleje. Krkovičku v této směsi namočíme z obou stran, pak ji v misce necháme, přikryjeme a dáme do lednice (nejméně přes noc, ale i déle – až 3 dny). Pak vyndáme, a když v misce zůstane ještě nějaká směs, tak jí potřeme plátky, hned dáme smažit do horkého oleje, po chvílích několikrát otáčíme, aby byla krkovička pěkně propečená. Pak už servírujeme s fazolkami na slanině, hranolky nebo chlebem.
Ve svém příspěvku KOLAUDACE BYTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel David.
Zdravim potreboval bych poradit zda je potreba kolaudovat byt ktery se chystam vybudovat ve svem dome aby ho mohly uzivat najemnici diky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Dobrý den, ráda bych koupila byt, který je na katastru veden jako ateliér, jelikož má snížený strop. Vzhledem k tomu, že na byt, který je takto zapsán na katastru, mi staveb. spořitelna odmítá půjčit peníze, stávající majitel tudíž řekl, že bude muset byt překolaudovat, aby byl na katastru veden jako byt a ne jako ateliér. Má otázka zní, zda je tedy možné takto "atelier" zkolaudovat, když nesplňuje dané parametry. To by ho podle mě jako byt zkolaudovali rovnou ne? Ještě by mě zajímalo, jak popř. dlouho takové překolaudování cca trvá? Děkuji za odpověď. S přáním hezkého dne J. Frídová
Vejce uvařená natvrdo mohou být používána jako příloha hlavních jídel. Mnoho kuchařů je například servíruje s koprovou omáčkou, vejce rozkrojené na půlky podáváme k čočce na kyselo. Také se vkládají do masových a sýrových rolád.
Samozřejmostí jsou takto upravená vejce jako ozdoba chlebíčků a studených obložených mís.
Připravíme hrnec odpovídající velikosti, aby nebyl zbytečně velký. Nalijeme přiměřené množství vody, aby pak vejce byla jen lehce potopená. Vejce na širším konci propíchneme tenkou jehlou, aby nepopraskala. Vodu v hrnci osolíme a přivedeme k varu. Do vroucí vody opatrně vložíme vejce a vaříme podle velikosti od 8 do 10 minut. Poté vejce vyjmeme a ochladíme. Pouze v případě, že je podáváme ke snídani, je neochlazujeme a servírujeme teplé. Vychladlá vejce důkladně oloupeme a můžeme podávat, případně využít do dalších receptů.
Nejlépe se v kuchyni pracuje s vejci staršími 5 dní. Pokud máte doma slepice a stane se vám, že tu a tam je skořápka jaksi znečištěná, otřete ji suchým hadříkem, nikdy ji nemyjte. Vejce by se do dvou dnů zkazila!
Aby vajíčko při vaření neprasklo, udělejte do něj nožem miniaturní dírku. Pomůže i ocet, který nalijete do vody. Ten totiž lehce skořápku zvláční. Vejce vkládejte do vroucí vody (pokud je dáte do studené, musíte sledovat vodu a vysledovat přesný okamžik, kdy se začíná vařit).
Vajíčko natvrdo jako jediné můžete začít vařit ve studené vodě. Jakmile voda začne vřít, stáhněte hrnec z plotýnky a nechte vejce 10 minut dojít v horké vodě. Vajíčko se uvaří natvrdo i tak, jen se nestihne vysušit zevnitř. Až zazvoní minutka, opět vajíčko zchlaďte jednu nebo dvě minuty ve studené lázni.
Dejte si také pozor, aby vejce nebyla studená z lednice – pak by stejně praskla. Po uvaření vejce namáčejte do ledové vody, aby šla pak dobře loupat.
Ve svém příspěvku KOLAUDACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
co je třeba ke kolaudaci při změně užívání obchodu na byt?děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ehlová Antonie.
Dotaz : Před 50 lety byla povolena stavba chaty, na našem pozemku, zahradě,
Bosonohy. MNV je zrušeno, listy k povolení otec někomu na úř. /zemřelý/ - založil, a my je nemáme.Chceme napravit rozpor se staveb. zákonem.
Chceme zkolaudovat chatu, ale nevíme, zda stále platí staré nařízení, v chatě 4x4 musí být před kolaudací WC s žumpou bez přepadu,. My máme WC vedle chaty jako na zahradě - s kádí, kterou vyčerpáváme, jelikož jsme tam občas.
Prosíme kvůli tomu, že chceme to jako spoluvlastníci dát dodatečně dle nových nařízení do pořádku, neboť matka již je neschopna a nyní jsem se o tom dověděla, že je nezkolaudovaná v nepořádku, jako spoluvlastnice, matka mě jako dítě neinformovala.
Kam se obrátit, na staveb. úř. do Bosonoh, nebo na Mag. Brno 1, nebo
Katastrál. Brno? Děkujeme , velmi , velmi spěvhá ..... Co k tomu doložit, a
jaké je to WC s přepadem,.......nepropustnou žumpou????
Postup: Připravit parádní vídeňskou roštěnou, která se pro chuťové buňky stane učiněným svátkem, to je opravdový kumšt. Základem je, abyste na vídeňskou roštěnou použili vyzrálé hovězí maso, protože vídeňská roštěná se připravuje jen krátce jakominutka a mladým masem byste nedosáhli požadované chuti a konzistence. Pokud máte ale na vídeňskou roštěnou přichystáno maso z nedávno poraženého zvířete, budete muset hovězí déle podusit. Roštěnou nakrájíme na plátky a před tepelnou úpravou na krajích nakrojíme, aby se na pánvi nekroutila. Roštěnou poté opečeme na rozehřáté pánvi s olejem, z každé strany asi dvě minuty. Roštěnou vyjmeme, zabalíme do alobalu. Na pánvi orestujeme na másle nakrájenou cibuli na kolečka, po zesklovatění zaprášíme moukou a servírujeme k roštěné. Vhodnou přílohou pro vídeňskou roštěnou jsou opékané brambory.
Ve svém příspěvku ČLÁNEK JE BEZVADNÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bukovský Zdeněk.
Včelařím přes padesát let,
ale mrzí mě,že někteří včelaři přirovnávají včely ke zvěři, která chcípá, žere a lenoší.
Přítel Kavan Petr se takto vyjadřuje ve svých webových stránkách o včelách.
A když jsem mu napsal,že s ním nesouhlasím tak na mě zpustil vlnu nadávek a zloby.
Jsem rád,že jako jednatel spolku, který má 85 členů, jsem se zatím nesetkal s podobným
chováním tzv.včelaře.
Další fenomén dnešní doby je hromadné kácení stromů, keřů i centrech obcí, jako těžba
dřeva do kotlů na biomasu. Domnívám se, že kotle na dřevo propagoval p.Bursík, jako
ekologické topení. Děsí mě dředstava, že naši vnuci si budou promítat filmy jak vypadaly u nás
lesy.
Děkuji Vám za nádherný a poučný článek o včelách.
S pozdravem
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Technologický postup: Plátky vepřové krkovice naklepeme tak, aby nezůstaly moc silné, posypeme kořením na steak a potřeme olejem. Necháme v chladu uležet, nejlépe do druhého dne. Cibuli oloupeme a nakrájíme na kolečka. Plátky vepřové krkovice opékáme na rozpáleném oleji z obou stran, z každé asi 10 minut. Pak pod maso nasypeme kolečka cibule a společně opékáme do zhnědnutí cibule. Osolíme, opepříme, případně ještě dochutíme kořením. Opečené plátky masa na talíři poklademe osmaženou cibulí a polijeme vypečenou šťávou. Tato jednoduchá minutka z vepřové krkovice chutná s rýží nebo hranolky, ale postačí i chléb. Doplníme čerstvou zeleninou, můžeme přidat tatarku nebo dresink podle vlastní chuti. Při nákupu masa vybírejte krkovici libovější, ne příliš prorostlou.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Tyto problémy způsobuje malá pestrobarevná muška Rhagoletis completa. Tady je vidět jak vypadá: https://www.google.cz/image…
Typickým znakem je žlutá skvrna těsně pod oblastí, kde vyrůstají křídla a tmavý trojúhelníkový pás na špičce křídel. Tím se dají rozpoznat od jiných mušek, které se běžně vyskytují v sadech.
Tyto mouchy mají jednu generaci ročně a přezimují jako kukly v půdě. Na povrch vystupují jako dospělé mouchy od konce června do začátku září. Nejvyšší vrchol je obvykle v polovině srpna. Samice klade vajíčka ve skupinách asi po 15 kusech pod povrch ořechového lusku poblíž stonku. Do pěti dnů se z vajec vylíhnou bílé červy. Starší červy jsou žluté s černými ústními částmi. Než dospějí krmí se 3 až 5 týdnů a potom vypadnou na zem a zahrabou se několik centimetrů do půdy, kde se z nich stanou kukly. Většina z nich se pak objeví jako dospělé mouchy v létě, ale některé zůstávají v půdě po dobu 2 let nebo déle.
Napadení v sezóně (pozdní červenec až polovina srpna) vede k děravění a černání plodů nebo může vyvolat růst plísní. Pozdní zamoření způsobuje jen malé škody na jádrech, ale někdy mohou poškodit i skořápky.
Ochrana je složitá. Existují různé jedy, které zabíjejí mušky i červy. Musí být několikrát nastříkány na celý strom. Jsou ale velmi jedovaté pro životní prostředí (pro ptáky, včely a podzemní vody). Aplikace na vzrostlé stromy je opravdu složitá a hrozí poškození zdraví člověka při aplikaci. Proto se v zahrádkách tento postup likvidace vůbec nedoporučuje. Co se dá dělat, je rozvěsit po stromě žluté lepové destičky, na které se tyto mouchy nalepí. Sice nezajistí úplnou ochranu, ale sníží počet samic, které by jinak nanesly nová vajíčka do plodů. Tady je vidět cena za žluté lepové desky: https://www.zbozi.cz/hledan…
Ingredience: 1 plátek čerstvého másla (celou chuť omáčky pozvedne), 1 lžíce olivového oleje, 2 cibule jemně pokrájené, divoké koření (2 bobkové listy, 4 ks nového koření, 4 ks celého pepře), 2 lžíce hladké mouky na jíšku (celozrnnou nebo kombinaci hladké a celozrnné), rajský protlak, 1 lžíce přírodního třtinového cukru (nebo cukru krystal), vývar z masa nebo bujónová kostka, sůl, sušený tymián (cca 3 špetky mezi prsty), špetka skořice pro vůni, 2x strouhnout citrónovou kůru nad hrncem
Postup: Tento jednoduchý recept začneme obyčejnou máslovo-cibulkovou jíškou, do které přidáme lžíci olivového oleje, aby se moc nepřipalovala. Osmažíme tak, aby cibulka chytla nazlátlou barvu, nesmíme ji připálit. K cibulce vhodíme celé koření a osmahneme je taky. Koření se nám na oleji dříve rozvoní a jeho aroma okamžitě přejde do samotné omáčky. Na samý konec smažení jíšky přidáme trochu cukru, aby se malinko rozpustil, minutka stačí, a poté skořici. Cibulkovou jíšku zředíme rajčatovým protlakem a vývarem či vodou a dobře promícháme, aby se jíška stala hladkou, čímž se utvoří celý základ omáčky. Nyní už promícháváme metlou, aby byla omáčka hladká. Je důležité ochutnat a chuť omáčky doladit tak, aby lahodila vašemu mlsnému jazýčku. Na přikyselení postačí pár kapek citrónové šťávy, v opačném případě dosladíme, a je hotovo. Takto připravenou výbornou rajskou podáváme s uvařeným hovězím masem a kynutým knedlíkem. Omáčku můžete také zahustit perníkem, který necháte v omáčce povařit. Tím bude vaše rajská omáčka hustší, takže už nemusíte použít mouku.
V naší poradně s názvem GEKONČÍK TURECKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka.
Máme mládě gekona tureckého. Utekl nám z terária, ale za týden se vrátil - odchytli jsme ho u terária. Nevím však jestli jsme ho nějak nezmáčkli. Je pomalý, pohybuje se zpomaleně. V teráriu má červíky, gelové vitamíny, hmyz, ale zdá se mi, že to nejí. Je chladný.Měla jsem ho v ruce a hýbne hlavou, nohou, olízne se, ale nic víc. Zdá se mi, že je to den ode dne horší. Velikostně s ocáskem může být dlouhý jako malíček. Dle mého je velmi hubený. Mám mu svítit i v noci? Možná zimuje, nevím, zda může i teď v červenci. Přes den má v teráriu asi 24C, v noci zhasínáme a teplota dost klesá. Nechci, aby mi umřel, prosím, poraďte mi, co by mohlo být příčinou a co dělat, jaký máte názor. Děkuji moooooc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Všechny druhy gekonů, bez ohledu na druh, potřebují doplňkové topení ve svých výbězích. Teplo může být zajištěno tepelnou žárovkou nad teráriem nebo topnou rohoží pod polovinou terária. Topné kameny se nedoporučují, protože se mohou velmi zahřát a plazi se z nich často nepohnou, než se spálí.
Terária gekonů by měly mít k dispozici celou teplotní škálu s teplou a studenou zónou. Ideální teplotní rozsah pro gekona tureckého je v teplé zóně 32°C a v chladné zóně 21°C po celý den.
Teploty v teráriu musí být denně sledovány pomocí teplotních pistolí „namířit a vystřelit“, které jsou k dispozici ve většině obchodů se zvířaty, nebo pomocí tradičních teploměrů, které se nalepí na vnitřní stěny terária.
Také vlhkost musí být sledována pomocí měřidel zvaných vlhkoměry. V ideálním případě by měla být vlhkost udržována mezi 50-70 procenty, aby bylo zajištěno, že ještěrky jsou hydratované a správně svlékají kůži. Každodenní mlžení terária pomáhá udržovat přiměřenou vlhkost.
Většina druhů gekonů jsou ve volné přírodě noční tvorové, aktivní v noci, takže nejsou vystaveni velkému množství slunečního záření. V důsledku toho se někteří chovatelé plazů a veterináři domnívají, že gekoni nevyžadují UV světlo. Poskytování UV záření gekonům je však kontroverzní a někteří veterináři se domnívají, že se gekonům daří lépe a je méně pravděpodobné, že se u nich vyvinou běžná kosterní onemocnění, jako je metabolické onemocnění kostí, když jsou vystaveni denně na několik hodin UV záření z celospektrální UV žárovky, zejména pokud jsou umístěny zcela uvnitř.
Zatímco gekoni ve volné přírodě mohou žít na písku nebo půdě, tyto substráty se obecně nedoporučují ve výběhu gekonů, protože zvíře je může neúmyslně pozřít a vyvinout gastrointestinální impakce nebo obstrukce. Lepší je papírová podestýlka, jako jsou pelety z recyklovaného papíru, které se obvykle používají pro morčata a králíky, nebo drcený novinový papír, protože jsou při konzumaci stravitelné.
Pro přirozenější vzhled lze jako podestýlku použít kusy koberce pro plazy, prodávané v obchodech se zvířaty. Koberec pro plazy se však musí často měnit, protože se rychle zašpiní jídlem a výkaly.
Rovněž velikost terária je pro gekona důležitá. Terárium by mělo mít objem 38 až 70 litrů. Větší terária se nedoporučují z důvodu ztížené možnosti udržet správnou teplotu a vlhkost.
Postup: Na rozpáleném oleji v pánvičce necháme rozvonět česnekový stroužek a větvičku rozmarýnu. Na provoněný olej vložíme osušené slabší plátky krkovičky a prudce je necháme osmažit z každé strany. Maso osolíme, opepříme a podlijeme suchým vínem. Víno necháme redukovat, plátky masa občas obrátíme. Maso smažíme do křupava a ihned pokládáme na talíř. Minutka z vepřové krkovice na pánvi zachutná s bramborovou přílohou nebo se zeleninovým salátem.
V naší poradně s názvem DÝNĚ - DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eliška Vašková.
Nevíte , prosím o jakou dýni( zelená ) se jedná ? Myslím, že takovou jsem ani nesadila. Sadila jsem hokaida a oranžové obří dýně. Děkuji za odpověď Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Je to zimní dýně. Je to jednoleté ovoce zastupující několik druhů tykví v rámci rodu Cucurbita. Pozdně rostoucí, méně symetrické odrůdy lichého tvaru, drsné nebo bradavičnaté, malé až střední velikosti, ale s dlouhověkostí a tvrdou kůrou, se obvykle nazývají zimní tykve. Od letní tykve se liší tím, že se sklízejí a konzumují ve zralém stadiu, kdy jejich semena uvnitř plně dozrála a jejich slupka ztvrdla do tuhé kůry. V této fázi lze většinu odrůd této zeleniny skladovat pro použití během zimy. Zimní dýně se obvykle před konzumací vaří a slupka nebo kůra se obvykle nejí, jako je tomu u letní dýně.
Přímo ta vaše zelená dýně je karnevalová dýně. Je to kříženec sladké knedlíkové dýně a žaludové dýně. Je to atraktivní americká odrůda s kombinací oranžových, žlutých a zelených (v závislosti na zralosti) pruhů a skvrn na krémově zbarvené slupce. Stejně jako máslová dýně má karnevalová dýně ořechovou a sladkou chuť. Stačí ji jen lehce dochutit solí, pepřem a trochou másla, ale chutná je i posypaná trochou hnědého cukru nebo pokapáním javorovým sirupem před vařením, které lze provádět v troubě nebo v pomalém hrnci. Pečená dýně zabere méně času, ale pomalý hrnec je vhodný, pokud potřebujete troubu na jiná jídla.
Dýni můžete podávat tak, jak je, nebo vydlabejte dužinu a rozmačkejte na kaši. Karnevalová dýně je jednoduchou přílohou k pečenému krůtímu nebo kuřecímu masu, stejně jako k hovězí pečínce nebo vepřovému karé.
Sklízí se teprve až před silnými mrazy. Zralá je tehdy, když se slupka zbarví a stane se matně suchou. Nebudete moci vytvořit důlek, když do ní zatlačíte prstem. Nechte na dýni 6 cm stonku a odřezávejte ho opatrně, aby nedošlo k poškození, které by mohlo zkrátit dobu skladování. Vytvrzujte 7-10 dní na slunci, aby kůra ztvrdla a zvýšila se kvalita pro zimní skladování. Před uložením na chladném tmavém místě s teplotou okolo 10 °C a 50-65% vlhkostí z kůry otřete veškeré nečistoty. Tady se můžete podívat na další obrázky podobných výpěstků: https://www.google.cz/image….
Ingredience podle chuti: koření na steaky, mletý černý pepř, sůl
Postup: Vepřové panenky opláchneme, osušíme a nakrájíme na malé biftečky. Troubu předehřejeme na 150 °C. Olej vymícháme s kořením, solí a pepřem. Do této marinády maso naložíme a necháme odležet. Na pánvi rozpálíme olej a maso na něm opékáme z každé strany 3–4 minuty. Opečené plátky přendáme do trouby a necháme v ní 8 minut odležet. Minutky z vepřové panenky servírujeme se zeleninou.
V naší poradně s názvem GINKO BILOBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubica Zemková.
Prosím o radu , koupila jsem si Ginko jako 70 ti cm proutek, nevím zda ho mám zastřihnout, aby se rozvětvil, nebo ho nechat ještě růst do výšky jaký chci mít kmínek. Ten samý problém mám s dřínem, jeden 2 metrový šlahoun. Prosím o radu. Děkuji mockrát
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Ginkgo stromy potřebují prořezávat pouze jednou ročně během vegetačního klidu na konci zimy. Konkurenční větve odstraňte ostrými zahradními nůžkami. Vzhledem k tomu, že tyto stromy dozrávají, aby měly velké koruny, můžete se rozhodnout zúžit jejich tvar. Zastřižením hlavní větve dosáhnete založení koruny a můžete tak nastavit její výšku, takže se vplatí počkat, až tam proutek doroste.
Dřín má tendenci tvořit více vůdčích stonků a pro kontrolu velikosti budete muset odříznout výhonky, které se objeví. Chcete-li rostlinu vycvičit jako malý strom, vyberte hlavní výhon jako kmen a poté systematicky odřezávejte konkurenční výhonky. Tento druh lze také snadno prořezávat, aby se udržoval jako rostlina živého plotu. Nejlepší načasování pro výchovný řez je bezprostředně poté, co květy na jaře odkvetou, ale uvědomte si, že při prořezávání přijdete o plody pro danou sezónu.
Ingredience: 2 střední brambory, 1 cibule, 1 hokaido dýně, 1 litr zeleninového vývaru, 1 velká mrkev (nebo 2 menší), 120 ml sójové nebo rýžové smetany, 1 lžička soli, 1 lžička másla, 1/4 lžičky pepře, špetka muškátového oříšku
Ingredience dle chuti: 2 polévkové lžíce třtinového cukru, slunečnicová semínka na ozdobu, petržel na ozdobu
Postup: Slupku dýně důkladně omyjeme, ale loupat ji nebudeme (obsahuje plno vitaminů a byla by tak škoda ji vyhodit). Dýni rozpůlíme a zbavíme semínek (jsou tvrdá a jemné chuti polévky by jen uškodila). Poté ji nakrájíme na menší kostky. V hrnci rozehřejeme máslo a přidáme dýni, mrkev nakrájenou na kostičky, brambory nakrájené nadrobno a cibuli na kolečka. Restujeme asi 5 minut a zalijeme vývarem (nebo vodou s bujonem). Osolíme a opepříme. Vaříme 25–30 minut a odstavíme. Rozmixujeme ponorným mixérem nebo necháme trochu zchladnout a dáme do klasického mixéru. Když je polévka rozmixovaná dohladka přelijeme ji zpátky do hrnce a přidáme i smetanu a cukr. Promícháme, pokud už polévka vychladla, znovu dohřejeme. Pro ozdobu můžeme použít petrželku nebo slunečnicová semínka, která nasucho opražíme na pánvi. Stačí jen minutka nebo dvě, aby se krásně rozvoněla. Dobře je hlídejte a stále míchejte, při přepálení zhořknou.
TIP: Místo klasické soli můžete použít stejné množství soli himálajské. Obsahuje cenné přírodní vitaminy a minerály. Konzumací této zdravé soli dodáváte organismu řadu důležitých živin. Slunečnicová semínka promyjte a zbavte dužiny. Poté usušte. Můžete je používat opražená místo krutonů na ozdobu polévek.
Krkovice je část masa z vepře domácího, která se nachází na krku tohoto zvířete. Je to maso poměrně dost prorostlé tukem, přesto anebo právě proto je v české kuchyni velice oblíbené a hojně používané. Krkovice je zbarvena lehce dočervena, je chuťově výrazná, šťavnatá a pro kuchyňskou úpravu neutrální. Dá se proto využívat na různé druhy pokrmů a také připravovat několika různými tepelnými úpravami. Obsahuje velké množství vitaminu B1, který pomáhá posilovat nervový systém a odbourávat sacharidy, bohužel je však tučnější, takže není vhodná pro lidi s vyšším cholesterolem nebo jinou dietou, kde je potřeba hlídat si množství tuku. Krkovici koupíte běžně v obchodech, a to i v bio kvalitě, s kostí nebo bez kosti. Můžete ji péct vcelku nebo nakrájenou na plátky, grilovat, upravovat jako závitky, rolády, podávat s omáčkami nebo smažit plátky obalené v trojobalu jako takzvaný vídeňský řízek, který je velmi šťavnatý. Vhodným kořením na krkovici je hlavně česnek, cibule a kmín, chuťově ji dobře doplní špenát nebo moravské zelí.
Obecně je vepřové maso růžové, krkovice ale mívá barvu spíš dočervena. Chuťově je však daleko intenzivnější. Platí u ní totiž to, co u jiných druhů masa – čím tmavší, tím výrazněji osloví náš jazyk. Šťavnatost zajišťuje krkovičce tukové mramorování.
Zdravotníci upozorňují na větší obsah tuku, a tedy i vyšší přísun energie a cholesterolu. Ale třeba takový řízek se nejí přece každý den, a už vůbec ne pro dietu, nýbrž pro chuť. A tu vede právě tuk. Proto si poslední dobou v Evropě získala kvalitní a vyvážená krkovička velkou oblibu.
Každá kulinářská úprava krkovice vyžaduje trochu jinou kvalitu masa. Na závitky se nejlépe hodí libovější plátky bez kosti, zato silnější, aby se dobře balily a při naklepávání netrhaly. Na pečení vcelku je chutnější o něco víc mramorovaná krkovice s kostí. A na grilování se zase osvědčily jen lehce prorostlé plátky s kostí. U masa silně mramorovaného tukem je nutné počítat s tím, že se poměrně dost vypeče.
Vepřová krkovice je k dostání v obchodní síti s kostí, přičemž se cena pohybuje od 67 do 100 korun, a také bez kosti, kdy se cena pohybuje od 87 do 120 korun. Cenu masa ovlivňuje země původu, chov zvířat (plemeno – berkshirský) a samozřejmě marže obchodníka.
Uzené maso je masný výrobek. Vyrábí se uzením v udírnách. Výroba tohoto masa je jednoduchá. Maso se musí nejprve nasolit buď klasickou solí, sanytrem, nebo dusitanovou směsí, přičemž možnosti nasolení jsou tři: nakládání do láku, suché nasolení a solení injekční stříkačkou. V českých podmínkách se nejčastěji užívá nakládání do láku. Kromě soli (rychlosoli) se do masa vetře či mezi jednotlivé vrstvy vloží různé další ingredience, jako například česnek, cibule, jalovcové bobule, pepř, cukr a podobně. V láku se maso nechá odležet určitou dobu, která je odvislá na použitém způsobu solení. Po tuto dobu je třeba maso průběžně kontrolovat. Takto připravené maso se vkládá do udírny, kde se vyudí.
Způsob průmyslového uzení je odlišný. To má za účel výrobky pouze vybarvit, ochutit a aromatizovat. Na maso se aplikuje takzvaný tekutý udírenský kouř, doba skutečného uzení je pak příliš krátká. Výhoda tohoto uzení spočívá v tom, že takto upravené maso neobsahuje karcinogeny, které při běžném uzení v kouři vznikají. Nevýhodou je odlišná chuť. Po zrušení závazných norem na výrobu potravin počátkem 90. let 20. století začali někteří výrobci za účelem zlevnění masa či většího zisku do uzeného masa injekčně vpravovat vodu s polyfosfáty, což jsou zvýrazňovače chuti spolu s dalšími éčky. Některá uzená masa obsahují pouze 70 % masné části. Dalším způsobem šizení uzeného masa je jeho nastavování práškem ze sušené krve. Proto je dnes průmyslově vyráběné uzené maso velmi rozdílné kvality.
Uzené maso je úplně stejně tučné jako neuzené maso, záleží na tom, co je to za maso. Kuřecí šunka bude mít tuku minimum, naopak anglická slanina, turistické salámy nebo uzená krkovička klidně víc než 50 %. Uzené maso je nezdravé spíš svým vysokým obsahem soli a také možnou přítomností karcinogenních látek, které vznikají špatným vyuzením.
100 g vařeného uzeného masa má energetickou hodnotu 1 004,88 kJ (123,99 kcal) a obsahuje zhruba 15 g bílkovin a 20 g tuku.
Uzené maso často obsahuje velké množství tuku (podle druhu zvířete, ze kterého maso pochází, a podle použité části) a o něco méně bílkovin. Velké množství přidávané soli může být příčinou vysokého krevního tlaku (rizikové pro vznik infarktu myokardu) či zadržování vody v organismu. Solicí směsi často obsahují i další látky, které jsou podezřelé z negativního vlivu na lidské zdraví. Hovoří se o žaludečních vředech, rakovině tlustého střeva a jiných civilizačních chorobách. Při úpravě uzením vzniká množství dalších zdraví škodlivých látek (maso se několik hodin udí zavěšené v kouři). Pokud je to proto možné, uzenému masu se zcela vyhněte. Uzené maso je nevhodné zejména pro děti, starší lidi, pacienty s šetřící dietou nebo pro osoby s ledvinovými obtížemi. Nehodí se ani při redukční dietě. Pokud si uzené maso nedokážete odepřít, vybírejte alespoň méně tučné druhy a s jeho konzumací to nepřehánějte.
Ingredience na restovanou cibulku: ½ kg cibule, česnek, 1 lžíce olivového oleje, 1 lžíce másla, sůl, pepř, oregano, větvička tymiánu, ocet
Postup krkovice: Pěkný kousek mírně prorostlé vepřové krkovičky, které obsažený tuk pěkně dodá na šťavnatosti, jen jednoduše nakrájejte na plátky, opepřete, osolte a nechte odpočívat. Poté se pusťte do přípravy přílohy v podobě skvěle ochucené restované cibule (viz níže).
Odpočatou krkovičku hoďte na rozpálený gril potřený kouskem špeku a nechte ji pěkně propéct, z každé strany zhruba dvě minuty. Jakmile je maso hotové, stáhněte ho z grilu a přihoďte na wok s orestovanou cibulí. Šťáva, kterou maso pustí, se do ní vsákne, a tak o nic nepřijdete.
Mezitím si nakrájejte chleba na plátky, které na grilu lehce opečte, potřete stroužkem česneku pro pikantnější chuť, na každý krajíc naložte poctivou vrstvu orestované sladkokyselé bylinkové cibule a jako třešničku přidejte plátek šťavnatého masa. Kdo si grilování bez krkovičky neumí představit, tuhle variantu si zamiluje. K pivu je jako dělaná.
Postup restovaná cibule: Do pánve wok na gril nalijte trošku olivového oleje, kousek másla a nakrájejte pořádné množství cibule, ne na kostičky. Oloupanou cibuli jen podélně překrojte na polovinu a pak na tenké půlměsíce, které vhoďte na pánev s rozehřátým tukem. Trochu osolte, opepřete, přidejte nasekaný stroužek česneku, vše promíchejte a nechte pod pokličkou dusit. Při dalším promíchávání přidejte ještě trochu nasekaného čerstvého oregana a pár větviček tymiánu. Cibuli dochuťte trochou octa, protože kyselost přidá jídlu na chuti. A s cibulí jste hotovi.
Nejprve si na kostičky nakrájíme uzené maso, nadrobno nasekáme dva stroužky česneku a vše opečeme na sádle. Poté zasypeme hladkou moukou, zalijeme vývarem (nebo vodou s bujónem) a vaříme, dokud maso nezměkne a není hotové. Pokud máme rádi hustší polévku, zahustíme světlou granulovanou jíškou. Potom do polévky nastrouháme zbytek česneku, opepříme, osolíme, povaříme a odstavíme z plotýnky. Ihned vmícháme smetanu a jemně nasekanou čerstvou pažitku. Servírovat můžeme s opékanými toasty.
Grilovaná krkovička s okurkovým salátem a brambory
Ingredience
4 steaky z vepřové krkovice;
sůl;
barevný pepř;
olivový olej na potření.
Příloha
600 g ratté brambor;
7 stroužků česneku;
1 lžíce másla;
sůl.
Salát
1 okurka hadovka;
1/2 červené cibule;
1 svazek kopru;
2 lžíce bílého vinného octa;
1 lžička třtinového cukru;
sůl a čerstvě mletý pepř.
DIP
1 hrst hladkolisté petržele;
4 lžíce zakysané smetany;
1 lžička hrubozrnné hořčice;
1 lžička rostlinného oleje;
špetka soli.
Postup
Nejdříve připravte přílohu. Brambory i se slupkou přepulte a uvařte v osolené vodě. Vložte je na gril potřený olejem a za občasného otáčení grilujte nad přímým žárovištěm se středním ohněm asi 7 minut. Česnek oloupejte, podélně přepulte, dejte na grilovací tál a opékejte asi 10 minut. Brambory dejte do mísy, přidejte opečené česneky, máslo a promíchejte. Dochuťte solí.
Nyní připravte salát. Okurku nastrouhejte do mísy. Cibuli oloupejte, nakrájejte nadrobno a přidejte do mísy s posekaným koprem, octem, cukrem a promíchejte. Dochuťte solí a pepřem.
Připravte dip. V misce smíchejte nadrobno nakrájenou petržel, zakysanou smetanu, hořčici, olej a promíchejte.
Steaky osolte, opepřete a potřete olejem. Vložte na středně rozpálený gril nad přímé žároviště a grilujte z každé strany 4 až 5 minut. Servírujte s bramborami, okurkovým salátem a dipem.
Následuje stručný přehled různých typů spalovacích kamen, které jsou na trhu k dispozici.
Pyrolytické kotle na dřevo
Pyrolytický znamená zplyňovací kotel na kusové dřevo, dřevní brikety a dřevní odpad, konstruovaný s ohledem na antikorozní úpravu stěn. Vnitřní stěny kvalitního kotle jsou vyrobeny z kotlových plechů tloušťky 5 - 6 mm. Kotel má odolnou keramickou vyzdívku s mikrovýztuhou pro zajištění dlouhodobé stáložárnosti a dlouholeté životnosti. Kotel je určen pro úsporné a komfortní vytápění včetně možnosti ohřevu teplé užitkové vody v objektech jako jsou například rodinné domy, chalupy, dílny, provozovny apod. Zplyňovací kotle se vyznačují úsporným a ekologickým provozem a vysokou účinností (až 90%). Výborná regulace výkonu a kvalitní izolace kotle šetří palivo a čas obsluhy. Pyrolytické kotle vyžadují nepatrnou spotřebou elektrické energie za což se odmění ekologickým provozem, který splňuje náročné normy emisní třídy 3 ČSN EN 303-5 a i nadále je lze provozovat po roce 2022.
Dobrý pyrolytický kotel má velkou přikládací komoru pro délku polen 40 až 80 cm. V přikládací komoře lze bezproblémově spalovat kusové dřevo, dále štěpku nebo dřevěné brikety. Velká přikládací komora společně s výbornou regulací a vysokou účinností zajišťuje velmi dlouhé hoření na jednu vsázku paliva (až 4,5 hodiny). Výborná regulace tepelného výkonu kotle je řízena elektronickým regulátorem, který snímá teplotu kotlové vody, teplotu spalin, popřípadě i teplotu v místnosti a na základě těchto veličin řídí proces spalování. Tím je zaručen vysoký komfort obsluhy a vysoká účinnost spalování.
V této kategorii jde o kotle na tuhá paliva. Kotel na tuhá paliva je svařen z ocelových plechů a trubek. Vnitřní prostor je rozdělen vodní přepážkou na přikládací šachtu, spalovací komoru a výměník, kterým proudí spaliny ke kouřovému hrdlu. Pod spalovací komorou a přikládací šachtou je pohyblivý dvoudílný rošt, obvykle ovládaný z boční strany kotle pákou. Regulace sekundárního vzduchu přiváděného z boků do spalovací komory zvyšuje účinnost tohoto kotle. Primární vzduch je přiváděn regulovatelnou klapkou v popelníkových a přikládacích dvířkách. Regulace se provádí ručně nebo automaticky regulátorem výkonu (TRV), který je dodáván jako příslušenství současně s kotlem. Tyto kotle jsou vhodné pro vytápění bytů, rodinných domků, provozoven a obdobných objektů s tepelnou ztrátou 17-35 kW. Otopný systém může být s otevřenou nebo tlakovou expanzní nádobou, samotížným nebo nuceným oběhem otop
Vysoká cukernatost je příjemná a současně praktická pro uchovávání vína, ale co spotřebitel, to jiné chutě, někdo preferuje kyselinky, tak je asi dobře, že limity jsou dost dobře splnitelné.
Kdo určitě uvítá sladkou chuť, jsou děti, takže od moštových odrůd pro výrobu alkoholických nápojů přejděme k odrůdám stolním.
Ano, jak název napovídá, stolní odrůdy se konzumují jako ovoce; vína se z nich většinou nevyrábějí, i když bychom to klidně udělat mohli. Takováto vína by určitě neměla vysokou kvalitu, protože ta není ani v hroznech, ale byla by lehká a pitelná. Hodila by se na rychlou konzumaci.
Stolní odrůdy mají od moštových odrůd odlišné parametry. Hrozen má být atraktivní, velký, ne příliš hustý, aby se bobule příliš nedotýkaly, a často mívá rozvětvenou třapinu. Bobule jsou také velké, při zralosti všechny dobře vybarvené. Jejich dužnina, na rozdíl od tekuté dužniny u odrůd moštových má být masitá, chruplavá, s malým počtem semen. Kdo stolní hrozny, pochopitelně z dovozu, častěji kupuje, jistě si všiml, že některé odrůdy jsou bezsemenné, zatím tedy jen odrůdy zahraniční. Chuť stolních odrůd má být jemná, příjemně aromatická. U stolních odrůd nikdy nebývá dosaženo tak vysokých cukernatostí, jako u odrůd moštových.
Nejprve projděme odrůdy, zapsané ve Státní odrůdové knize, to znamená, že byly prozkoušeny v Ústředním zkušebním ústavu zemědělském; není jich mnoho, protože, jak jsme si právě řekli, kritéria k jejich povolení jsou přísná. Nejstaršími u nás pěstovanými povolenými odrůdami jsou dvě, které jsou si velmi blízké, proto se zmíním o obou najednou. Jde o odrůdy Chrupka bílá a Chrupka červená.
Chrupka bílá:
Chrupka červená:
Obě jsou součástí velké rodiny Chrupek (syn. Chassellas nebo Gutedel), která je známa již několik tisíciletí. Pěstovaly se již v Egyptě, na území dnešního Jordánska, v Malé Asii a prostřednictvím Féničanů se přes Řecko a Řím rozšířily do mnoha oblastí Evropy, kde se révě mohlo dařit. Z doby, kdy se zaváděla první moderní evidence odrůd u nás, v roce 1941, bylo známo okolo čtyřiceti druhů různých Chrupek, i když samozřejmě byly zaevidovány jen ty nejvýznamnější. Musíme vzít v úvahu, že se tehdy vycházelo z pouhých popisů, a protože dnes používaná genetická kontrola dosud neexistovala, je možné, že v řadě případů mohlo jít o synonyma téže odrůdy. Tyto dvě jmenované odrůdy, jakožto odrůdy stolní, jsou v dnešní době již dávno překonané, protože výše uvedené požadavky, co se týká parametrů hroznů a bobulí, jsou dnes již několikanásobně překonané. Například při srovnávání velikosti bobulí jsou v pořadí dnes povolených odrůd na posledním místě.