KUŘECÍ SOTÉ SE ŽAMPIONY, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Kuřecí maso je oblíbenou pochoutkou všech věkových skupin. Obliba kuřecího masa je dána tím, že je velmi rychle připraveno a je cenově dostupné. Asi málokdo má v dnešní době příležitost zabít a oškubat si vlastní kuře nebo pravidelně využívat jiný zdroj kvalitních a zdravých kuřat. Nezbývá tedy, než se vydat do obchodu a kuřecí maso koupit.
Kuřecísotése žampiony
Suroviny:
1 kuřecí prsa
1 malá konzerva krájených žampionů
olej
1 smetana ke šlehání
1 lžíce másla a mouky na jíšku
mletý pepř, sůl
Postup:
Kuřecí maso nakrájíme na kousky a na rozehřátém oleji orestujeme dozlatova, přidáme žampiony, prohřejeme a zalijeme smetanou. Zahustíme jíškou z másla a mouky a chvíli povaříme. Kuřecísotése žampiony podle chuti osolíme a opepříme. Podáváme s různě upravenými bramborami, rýží či pečivem a zeleninovou oblohou.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
2 polévkové lžíce sójové omáčky a kremžské hořčice
olej, sůl, pepř
Postup:
Omyté a osušené maso nakrájíme na tenčí proužky. Připravíme si marinádu smícháním oleje, hořčice, sójové omáčky, soli a koření. Kuřecí maso promícháme s marinádou a necháme v chladu odstát asi hodinku, aby se spojily chutě. Na hlubší pánvi nebo v hrnci zpěníme nahrubo nakrájenou cibuli, přidáme marinované kuřecí a restujeme, dokud se maso nezatáhne. Když se maso zatáhne, přidáme na plátky pokrájený česnek, na proužky pokrájenou kapii, kukuřici a sterilizované žampiony. Dále přidáme na drobno nakrájené rajče a zelené fazolky. V troše studené vody rozmícháme škrob nebo hladkou mouku a vlijeme do vroucího pokrmu. Chvíli povaříme a můžeme servírovat nejlépe s rýží.
V naší poradně s názvem MARINÁDA NA UZENÍ DRŮBEŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ministr Ladislav.
Jak připravit marinádu na uzení drůbeže?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Osvědčený recept na uzení drůbeže je tento:
1 celé kuře
3 litry vody (nebo dostatečně na to, abyste úplně ponořili celé kuře)
3/4 šálku soli
1 šálek cukru
1 lžíce pepře
1 polévková lžíce kajenského pepře
Přiveďte k varu vodu v hrnci dostatečně velkém, aby pojmul jak marinádu, tak i kuře. V horké vodě rozpusťte cukr a sůl a nechte vychladnout. Pak přidejte zbylé ingredience a nakonec i kuře a vše dejte do chladničky na 10 hodin. V této době si připravte dřevo na uzení. Nejlepší je dřevo z vlašského ořechu, které rozemelte ve štěpkovači a na dvě hodiny namočte do vody.
Jak dlouho udit: uzení kuřecího masa probíhá v udírně při teplotě do 75°C přibližně 4 hodiny. Doba uzení záleží na velikosti kuřete. Po celou dobu uzení musí být drůbeží maso neustále mazáno marinádou na potírání. Uzené kuřecí maso se podává s rýží.
Maso nakrájíme na tenké nudličky, osolíme a opepříme, obalíme ve škrobu a přidáme jedno vejce. Necháme uležet a zatím si připravíme omáčku. Nakrájíme cibuli na kostičky, šunku na nudličky, žampiony na plátky a nivu nastrouháme na struhadle najemno. Na rozpáleném tuku orestujeme cibuli, žampiony a šunku potom podlijeme vývarem a necháme několik minut povařit. Poté zahustíme škrobem, který rozmícháme ve studené vodě a minutu povaříme. Naložené maso opečeme na tuku několik minut a vložíme do omáčky, celý pokrm krátce povaříme, přidáme nastrouhanou nivu a šlehačku. Dosolíme podle chuti a na talíři můžeme posypat sekanými mandlemi a zelenou petrželkou. Podáváme s restovanými bramborami.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ ŠUNKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sidonie.
Dobrý den, mám dotaz zda se dá domácí šunka vyrobit také z mraženého/ rozmraženého masa...nemám možnost pokaždé dostat čerstvé maso ale v mrazáku ho mám dosti a také jakje to potom s vařením...mám schinkenfee ale nevím , zda z rozmraženého masa se musí vařit na ( jakou teplotu a jakou dobu )? Děkuji moc za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bla bla.
čerstvé je po úpravě šťavnatější při rozmrazení část tekutiny z masa vyteče lze dodat lákem a maso napíchat 4 procentním roztokem soli s cukrem nebo praganda teplota 75 stupňů čím méně bude kolísat tím lépe cca 2 hod - kuřecí šumku táhnout při 80 C
Kuřecí maso je v České republice nejčastěji konzumovaným typem masa. S oblibou ho do svých jídelníčků zařazují nejen lidé, kteří plánují nějaké to kilo shodit, ale i sportovci nebo zastánci zdravé výživy. Při výběru kuřecího masa bychom měli zvážit nákup takzvaného křehčeného kuřecího masa. Křehčení je totiž proces, kdy se do masa přidává voda, sůl a přídatné látky pro zlepšení chuti a zachování šťavnatosti. Ovšem opak je pravdou, po tepelné úpravě, až se většina vody odpaří, na talíři skoro nic nezbude, navíc se ještě zničí struktura masa a místo krásných šťavnatých plátků budete mít už po případném rozmražení jen hromádku jakési hmoty. Kuřecí maso by mělo být krásně světle růžové a bez jakékoliv známky zápachu. Nejvýhodnější je zakoupit kuře celé, a to doma rozporcovat. Využít pak můžete všechny jeho kousky na nejrůznější pokrmy a kosti se zbytkem masa na skvělý vývar. Ušetříte tak na jediném kuřeti i několik desítek korun.
Kuřecí maso má oproti hovězímu nebo vepřovému nízký obsah tuku a je lehce stravitelné, ovšem má relativně vysoký obsah cholesterolu. Přílišná konzumace kuřecího masa zvyšuje riziko krevních sraženin a infarktu a kvůli vysokému množství bílkovin přetěžuje ledviny.
Na soté se používá na nudličky nakrájené kuřecí maso z prsou nebo stehen o celkové hmotnosti 100 až 150 g pro jednu osobu a upravuje se jako minutkový pokrm.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ ŠUNKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sidonie.
Dobrý den, mám dotaz zda se dá domácí šunka vyrobit také z mraženého/ rozmraženého masa...nemám možnost pokaždé dostat čerstvé maso ale v mrazáku ho mám dosti a také jakje to potom s vařením...mám schinkenfee ale nevím , zda z rozmraženého masa se musí vařit na ( jakou teplotu a jakou dobu )? Děkuji moc za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bla bla.
čerstvé je po úpravě šťavnatější při rozmrazení část tekutiny z masa vyteče lze dodat lákem a maso napíchat 4 procentním roztokem soli s cukrem nebo praganda teplota 75 stupňů čím méně bude kolísat tím lépe cca 2 hod - kuřecí šumku táhnout při 80 C
Kuřecí prsa nakrájíme na kousky a na oleji orestujeme do měkka. Přidáme na kolečka pokrájený pórek a cibuli. Zalijeme smetanou a chvilku podusíme. Ochutíme solí, případně jiným kořením dle chuti. Jako příloha se hodí nejlépe opečené brambory, krokety, hranolky nebo jen velká zeleninová obloha.
V naší poradně s názvem POLÉVKY. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva..
Můžu polévku kuřecí vývar z ní.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jestli myslíte kuřecí polévku při léčbě Warfarinem, tak samozřejmě můžete. Kuřecí maso obsahuje jen zanedbatelné množství vitamínu K, který ovlivňuje účinky Warfarinu. Ani vývar z kuřecího masa nebude obsahovat vitamín K.
Technologický postup: Žampiony očistíme a zbavíme nožek tak, aby z nich vznikly mističky. Do mísy nastrouháme na velkých okách struhadla salám a sýr. Přidáme očištěnou cibuli nakrájenou nadrobno. Potom přidáme kečup, hořčici, vajíčko a koření. Směs dobře promícháme a naplníme jí připravené kloboučky žampionů. Na závěr můžeme vršky překrýt kousky sýra, velikost je závislá na způsobu zapečení. Takto naplněné žampiony můžeme naskládat na pánev a nechat na troše oleje opéct. Že jsou hotové, poznáme podle toho, že je sýr ve směsi rozteklý a vajíčko ztuhlé. Další možností je žampiony nechat zapéct na 15 minut v troubě o teplotě 150 °C. Dokonce se dají připravit i v mikrovlnné troubě (zkuste 2 minuty na plný výkon). Žampiony plněné sýrovou směsí podáváme s přílohou podle vlastní chuti.
V naší poradně s názvem MY MADAGASCAR TUBIFLORA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Ráda bych věděla, jak o tento druh pečovat a jestli kvete. Má někdo zkušenosti? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.
Nejprve si pořádně omyjeme a očistíme žampiony. Poté je nakrájíme na čtvrtky (pokud jsou menší, stačí na polovinu). Po přípravě žampionů si připravíme vepřové plecko, které je třeba také omýt a pak nakrájet na kostičky. Naposled si připravíme i cibuli, kterou si oloupeme a také ji pokrájíme na kostičky.
Připravíme si vysokou pánev, nebo hrnec. Do hrnce nejprve nalijeme olej a necháme ho zahřát. Do rozpáleného oleje se přidají žampiony a zprudka se orestují. Žampiony se pak z nádoby vyndají (například na misku). V hrnci po nich musí zůstat šťáva, kterou žampiony pustily, a k té se do hrnce opět přilije olej, který se znovu musí nejprve ohřát a pak se do něj přisype cibule a krátce na to i maso. Maso se nechá lehce zatáhnout, pak se k masu a cibuli do hrnce přidá i kmín, bobkový list, vše se ochutí pepřem a solí. Nakonec se obsah hrnce podlije ještě vodou. Vše se nechá dusit alespoň 30 minut. Poté se ke změklému masu (pokud maso není měkké, je třeba dusit déle!) přidají žampiony a vše se ještě 10 minut společně povaří.
Kluci v akci doporučují tento pokrm podávat s chlebem, ale jistě by se k němu hodila třeba i rýže.
Ve svém příspěvku BLECHY V BYTĚ BEZ ZVÍŘETE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sandra.
Už 5 let se nemůžu zbavit blech v bytě. Jsou malinké 1,5 až 2 milimetry a černé - asi lidské. Občas je zahlédnu, lezou mi do šatů, rychle po sobě dvakrát kousnou někdy i hladově tři krát, špatné je, že letou často do intimních oblasti a svědí to a pak to bolí. Nemám zvíře, takže od něj to být nemůže. Kde jsem k nim přišla - nevím. Žiji sama a tak žerou jenom mně. Úplně mi změnily život, nikde nechodím - abych je někomu nechtíc nezavlekla. Nepomohly postřiky proti blechám a ani postřiky deratizačních firem, opakovaně. Pořád peru, denně převlékám postel, vysávám a vytírám 1x týdně dlážku savem. Abych aspoň něco zlikvidovala a mezi nimi vydržela a nějak přežila. Všechen nábytek jsem vyhodila, nemám koberce, záclony skříně - jenom kovové regály, kovou postel, židli, stůl a věci v pytlích. Co vyperu a vysuším v sušičce, hned balím do sáčků po jenom kuse a zauzluji. Jsem na všechno sama. Prosím, poraďte mi něco, co konečně na blechy zabere. Už jsem strašně z toho vyčerpaná a řešení nikde. Závidím psům, že mají proti bleší obojky a tablety na požití které je zabíjejí a mají šanci se tak blechám ubránit. Na člověka nic není. Prakticky je nechráněn, je pořád potravou pro blechy a šance se jich zbavit - nulová. Výrobci, zdá se - vůbec nepočítají s tím, že člověk je taky tvor s krví a když jej blechy napadnou a zamoří mu byt - nemá se jak chránit a jak s nimi bojovat. Chemie nezabírá a nic nepomáhá - jak se jich zbavit. A zvíře, aby na sebe lapalo blechy a mně se ulevilo - si dovolit nemůžu. Děkuji vám za jakoukoliv radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sandra.
Ten přípravek není dlouhodobě dostupný, který mi tady byl doporučen - to je Frontline Pet Care Difuzér proti hmyzu a roztočům. Na internetě Heuréka hlásí, že už nikde není k sehnání. Vypadá to, že to co je účinné tak bylo odstraněno z možnosti koupit si to volně, takhle by se neprodalo toů neúčinnéú drahé chemnické svinstvo, které nabízejí různé jiné firmy a stříkají s tím i specializované firma na hubení blech - deratizéři. Když jsem se jich na půl roku zbavila, tak se vedle mně nastěhoval mladá holka se takovým chlupatým malým ratlíkem - psem, ten mi pravidelně chodil přes rohožku několikrát denně jak ho venčila a navíc na boku - směr k jejím dveřím bytu ochcával - značkoval. Domluva s ní nulová. Navíc §prolézal kde jakým roštím před barákem a drbal se furt. Takže zablešený. Samozřejmě že mi ty blechy skákaly pak do bytu jak lozil přes mou rohožku a vyklepával navíc vajíčka o měl v srsti. Znovu se mi v bytě blechy od něj namnožily a jasně něco žrát musely - takže žraly mně. Nepomohlo ani denně vytírat byt dezinfekcí, a před mými dveřmi rohožku, byla jsem zablešená komplet - nepomohlo ani 2 x sprchování denně a brání si čistých věcí. Ty svině na mně naskákaly stejně a lezly mi pod šaty a žraly. Zalezou nejvíce do vlasů a do ochlupení kdekoliv na těle. Jsou odolné už na jakékoliv chemikálie, prakticky se už pouze snažím přežít pouze, omezit jejich počet v bytě, aby mně nedostaly do blázince.Jsme tři byty na poschodí, novinkou je, že i rodina vedle mně si pořídila psa. Jsem už naprosto zoufalá. Oční lékař mi řekl, že mám šedý zákal- to bylo před rokem, měla bych jít na operaci - nejdřív jedno oko a za 104 dní druhé - celkem 4 týdny mít oči v klidu aby se ranky zahojily po operaci, nesmí se ani mnout oko, žádný dotek - a běžně mně kousnou denně blechy do oka, skočí z vlasů nebo hrudi a kousnou, takže to zabolí, ranka svědí a já si mnu oko. Zhoršil se mu už zrak hodně, tu operaci potřebuji co nejdřív, nevyhubitelné agresivní blechy ale zařídily, že na ni jít nemůžu.Pokud mne dokoušou do očí po operativním zásahu - tak byla operace zbytečná a ještě můžu dostat od nakažené blechy infekci do rány. Nemám rodinu kam bych na ten měsíc šla, abych se dostala od těch agresivních parazitů pryč.A na operaci jít mohla. Jsem v neřešitelné situaci. Ty svině mně nakonec umoří. A řešení jak je pozabíjet a zbavit se jich - žádné. Paneláky jsou jeden velký psinec, páničkové na své mazlíčky mají šanci navěšet nebo do nich dostat antiparazitální chemické přípravky a tak je ochránit před blechami, Na napadeného člověk blechami - nic takového není. Nemůže spolykat protibleší tablety nebo si na sebe navěšet na kůži chemii.Takte funguji jako potrava pro blechy a blechy - nevyhubitelní vetřelci totálně ovládly můj život - připadám
si jak v hororu. Michale, nezávidím vám ani nikomu, kdo nemá zvíře a dostal se do stejné situace jako já. Stačí, aby k vám někdo se zablešeným mazlíčkem přišel na návštěvu a nechá vám tam dárek - kterého se už nezbavíte... a nepomůže ani přest
Žampion je houba, které se česky říká pečárka. Existuje vícero druhů. Nejčastěji roste v lesích, ale i na polích a loukách. Naše území je tedy pro něj ideální destinací. Po celém světě se tato houba pěstuje i průmyslově. Také u nás naleznete pěstírnu žampionů, konkrétně v Soběslavi, odkud se žampiony vyvážejí i do zahraničí.
Konzumace žampionů pomáhá proti astmatu, kožním potížím a některým alergiím, například potravinovým. Neví se ale, která látka v nich obsažená toto způsobuje. Dále obsahují látku snižující hladinu krevního cukru. Žampiony jsou rovněž bohatým zdrojem biotinu, který pomáhá proti vypadávání vlasů, lámání nehtů a podobně.
Žampiony můžete smažit, dusit, péct, zapékat, grilovat... Tvrdí se, že by se před úpravou měly oloupat. Můžete tak učinit, ale stačí je pouze otřít vlhkým hadříkem. Poté můžete odkrojit nohy a pokračovat dále dle vybraného receptu. Žampiony stačí tepelně upravovat jen několik minut. Rychle totiž změknou.
V naší poradně s názvem CHOROBA PERENOSPORA VÍNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Nejezchlebová.
Prosím o radu,jestli mohu provádět postřik modrou skalicí,když svítí slunce a jakou koncentrací roztoku skalice.Děkuji předem za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Modrá skalice se používá na postřik proti plísním a má stejné účinky jako Kuprikol nebo Champion. Modrá skalice se aplikuje v kombinaci s jedlou sodou nebo hašeným vápnem, tvoří se takzvaná jícha. Postřik je lepší aplikovat v podvečerních nebo ranních hodinách. Za plného slunce hrozí popálení listů. Zde jsou dva návody, jak postřik připravit:
Burgundská jícha 1%
100 g modré skalice se rozpustí v pěti litrech vody. V druhé nádobě se rozpustí 140 g krystalické sody také v pěti litrech vody. Oba roztoky se těsně před použitím smísí tak, že se roztok skalice přilévá do roztoku se sodou, ne naopak. Pak se směs neboli burgunská jícha hned aplikuje na list postřikem.
Bordeauaxská jícha 1%
100 g modré skalice se rozpustí v pěti litrech vody a v jiné nádobě se rozpustí 150 g hašeného vápna také v pěti litrech vody. Po vychladnutí se oba roztoky smísí přiléváním skalice do vápna. Po tomto smísení je potřeba změřit pH vzniklého roztoku lakmusovým papírkem. PH musí být mírně zásadité kolem hodnoty 8. Zásaditost se zvýší přidáním vápna. Správně připravená jícha je modrá a po usazení je čirá. Musí se spotřebovat do 24 hodin. Při přípravě i při aplikaci se používají nekovové nádoby. Postřik se nesmí dostat na švestky, které spálí.
Ingredience: 2 kuřecí prsa, 500 g těstovin, 1 pórek, 10 žampionů, 200 ml kysané smetany, 200 g tvrdého sýra, 200 ml smetany ke šlehání, 1 lžička kari, sůl, mletý pepř, olej
Technologický postup: Kuřecí prsa nakrájíme na menší kousky, pórek na kolečka a žampiony na plátky. Na rozpáleném oleji orestujeme kuřecí kousky, přidáme pórek, žampiony a orestujeme skoro doměkka. Přidáme kari, sůl a pepř. Uvaříme těstoviny v osolené vodě doměkka, slijeme a dáme do zapékací mísy. Přidáme orestované maso s pórkem a žampiony, zalijeme sladkou smetanou, přidáme zakysanou a promícháme. Posypeme sýrem a krátce zapečeme ve vyhřáté troubě, než se smetana trochu vsákne.
V naší poradně s názvem GEKONČÍK TURECKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka.
Máme mládě gekona tureckého. Utekl nám z terária, ale za týden se vrátil - odchytli jsme ho u terária. Nevím však jestli jsme ho nějak nezmáčkli. Je pomalý, pohybuje se zpomaleně. V teráriu má červíky, gelové vitamíny, hmyz, ale zdá se mi, že to nejí. Je chladný.Měla jsem ho v ruce a hýbne hlavou, nohou, olízne se, ale nic víc. Zdá se mi, že je to den ode dne horší. Velikostně s ocáskem může být dlouhý jako malíček. Dle mého je velmi hubený. Mám mu svítit i v noci? Možná zimuje, nevím, zda může i teď v červenci. Přes den má v teráriu asi 24C, v noci zhasínáme a teplota dost klesá. Nechci, aby mi umřel, prosím, poraďte mi, co by mohlo být příčinou a co dělat, jaký máte názor. Děkuji moooooc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Všechny druhy gekonů, bez ohledu na druh, potřebují doplňkové topení ve svých výbězích. Teplo může být zajištěno tepelnou žárovkou nad teráriem nebo topnou rohoží pod polovinou terária. Topné kameny se nedoporučují, protože se mohou velmi zahřát a plazi se z nich často nepohnou, než se spálí.
Terária gekonů by měly mít k dispozici celou teplotní škálu s teplou a studenou zónou. Ideální teplotní rozsah pro gekona tureckého je v teplé zóně 32°C a v chladné zóně 21°C po celý den.
Teploty v teráriu musí být denně sledovány pomocí teplotních pistolí „namířit a vystřelit“, které jsou k dispozici ve většině obchodů se zvířaty, nebo pomocí tradičních teploměrů, které se nalepí na vnitřní stěny terária.
Také vlhkost musí být sledována pomocí měřidel zvaných vlhkoměry. V ideálním případě by měla být vlhkost udržována mezi 50-70 procenty, aby bylo zajištěno, že ještěrky jsou hydratované a správně svlékají kůži. Každodenní mlžení terária pomáhá udržovat přiměřenou vlhkost.
Většina druhů gekonů jsou ve volné přírodě noční tvorové, aktivní v noci, takže nejsou vystaveni velkému množství slunečního záření. V důsledku toho se někteří chovatelé plazů a veterináři domnívají, že gekoni nevyžadují UV světlo. Poskytování UV záření gekonům je však kontroverzní a někteří veterináři se domnívají, že se gekonům daří lépe a je méně pravděpodobné, že se u nich vyvinou běžná kosterní onemocnění, jako je metabolické onemocnění kostí, když jsou vystaveni denně na několik hodin UV záření z celospektrální UV žárovky, zejména pokud jsou umístěny zcela uvnitř.
Zatímco gekoni ve volné přírodě mohou žít na písku nebo půdě, tyto substráty se obecně nedoporučují ve výběhu gekonů, protože zvíře je může neúmyslně pozřít a vyvinout gastrointestinální impakce nebo obstrukce. Lepší je papírová podestýlka, jako jsou pelety z recyklovaného papíru, které se obvykle používají pro morčata a králíky, nebo drcený novinový papír, protože jsou při konzumaci stravitelné.
Pro přirozenější vzhled lze jako podestýlku použít kusy koberce pro plazy, prodávané v obchodech se zvířaty. Koberec pro plazy se však musí často měnit, protože se rychle zašpiní jídlem a výkaly.
Rovněž velikost terária je pro gekona důležitá. Terárium by mělo mít objem 38 až 70 litrů. Větší terária se nedoporučují z důvodu ztížené možnosti udržet správnou teplotu a vlhkost.
Vepřová kýta je bledorůžové barvy, je velmi libová a sušší. Na pečení se hodí méně. K dostání je s kostí nebo bez kosti. Vepřová kýta obsahuje 47 % vody, 14 % bílkovin, 8 % tuků, 0,15 % sacharidů, železo, vitamin B1 a B2.
Vepřovou kýtu můžeme vykostit, tedy oddělit kosti od masa, přičemž dbáme, aby kosti zůstaly hladké, beze zbytků masa a aby maso nebylo pořezané. K tomu je zapotřebí vědět něco o anatomii jednotlivých zvířat. Maso se má vykosťovat krátce před další úpravou, aby se zbytečně nevysušovalo a neznečišťovalo. Současně s vykosťováním se maso začišťuje – vyřezávají se šlachy, chrupavky, zbytky kůže, blány, sražená krev.
Vykostěné části masa se dělí podle jeho upotřebitelnosti před přípravou jídel na kusy, na porce (na plátky, řízky) nebo na kostky (kousky). K přípravě masa vařením a na pečeni je potřeba maso nakrájet podél vláken na podlouhlé kusy o hmotnosti 1,5–3 kg. Maso na porce se pak krájí napříč vláken. Užší kusy masa se krájí na porce tak, že se udělá řez jen do poloviny krájeného masa a při následujícím řezu se maso přeřízne.
Kýta se dělí na:
Vrchní šál – libové maso (3 % tuku) s ponechanou tukovou vrstvou je ideální k pečení vcelku nebo ve formě rolády, očištěné a odblaněné se hodí na řízky a lze z něj připravit řadu dušených pokrmů (soté a ragú).
Spodní šál – jemně mramorované maso se spodní částí tuku se peče vcelku – po krátkém prudkém osmažení ze všech stran, zvolna a při nižších teplotách. Další využití je podobné jako u vrchního šálu.
Ořech – jemně vláknitý ořech včetně špičky kýty se dá péct vcelku stejně jako ostatní libová křehká masa. Nakrájený na kostičky se hodí do masového fondue, ale i do gulášů či perkeltů.
80 g nastrouhaného italského tvrdého sýru Grana Padano, ale můžete použít parmesán.
1/2 deci bílého vína;
voda podle chuti;
1 litr zeleninového vývaru;
sůl podle chuti.
Na ozdobu:
Šafránové pestíky podle chuti.
Postup
Chcete-li si připravit pravé šafránové rizoto (nebo také milánské rizoto), nejprve vložte šafránové pestíky do malé sklenice, zalijte vodou jen tolik, aby byly úplně zakryté, zamíchejte a nechte louhovat přes noc. Pestíky tak pustí veškerou barvu. Poté si připravte zeleninový vývar, na recept budete potřebovat jeden litr. Cibuli oloupeme a nakrájíme nadrobno, aby se při vaření rozvařila a nebyla při vychutnávání rizota cítit.
Do velkého hrnce nalijte 50 g másla odebraného z celkové požadované dávky, rozpusťte na mírném ohni a poté vsypte nakrájenou cibuli a nechte 10 až 15 minut provařit. Pak podlijte vývarem, aby soté nevyschlo. Cibule musí být průhledná a měkká.
Jakmile je cibule podušená, přidáme rýži a opékáme 3 až 4 minuty, aby se rýžová zrna uzavřela a dobře se vařila - to je velmi důležité u pravého rizota. Zalijte bílým vínem a nechte úplně odpařit. V tuto chvíli pokračujte ve vaření asi 18 až 20 minut a podle potřeby přidávejte vývar po naběračkách, protože ho rýže hodně absorbuje. Zrnka rýže musí být vždy zakryta vývarem.
Pět minut před koncem vaření slijte vodu ze šafránových pestíků, které jste přes noc vylouhovali, promíchejte s rýží, abyste rizoto ochutili a dodali mu pěknou zlatavou barvu. Po uvaření vypněte oheň, přidejte sůl, vmícháme nastrouhaný sýr a zbylých 75 g másla. Promíchejte, přikryjte pokličkou a nechte pár minut odpočinout. V tuto chvíli je šafránové rizoto hotové servíruje se za tepla s osobukem a zdobí se několika pestíky šafránu.
Prvním krokem přípravy je výběr nejvhodnějšího masa. Pro uzení je potřeba vybírat kvalitní maso. Ideální je, pokud máte svůj ověřený a důvěryhodný zdroj kuřecího masa. Za to se považuje maso z takového kuřete, které mělo kvalitní životní podmínky, odpovídající stravu a dostatek prostoru pro běžný vývoj. To znamená, že nebyly použity růstové hormony pro urychlení vyspívání zvířete a nebylo drženo v příliš malé klícce, kde se jeho svalovina vyvíjí odlišně. Kuře, kterému je umožněno pohybovat se, má skutečně kvalitnější maso.
Pokud se dodržují i další postupy (správná porážka, úprava, uskladnění a později vhodná příprava), pak může být rozdíl opravdu znatelný.
Pokud už máte vybráno nejvhodnější kuře, kuřecí stehna nebo kuřecí psa, pak je naložte do solného láku tak, jak se to dělá i před uzením jiných druhů masa.
Celé kuře může ležet i tři dny, jednotlivým částem stačí kratší doba (prsa nebo stehna lze naložit například jen na 3–4 hodiny). Pokud je uzený kousek masa příliš velký, roztok soli lze napíchat i do masa. Chuť tak bude rovnoměrná. Jednou z častých „vychytávek“ je potření masa česnekem. Udí se teplým kouřem, to znamená, že maso nemá po vyuzení tak dlouhou trvanlivost a je určeno k rychlé spotřebě. Teplý kouř je hustý, proto je maso krásně voňavé.
Důležitá je především celková doba uzení kuřete. Vše záleží jednak na udírně a jednak na tom, v jaké podobě budete kuře udit. Co se týká udíren, tak nejvhodnější jsou logicky zděné, schopné držet teplotu. Vyudíte pohodlně ale i v kovových či dřevěných. Rozhodnout byste se měli, zda budete udit kuře vcelku, nebo po částech. První případ příliš nedoporučujeme, jelikož se doba uzení může natáhnout klidně i na nějakých 6 až 8 hodin. Pokud budete udit pouze kuřecí čtvrtky, měli byste mít hotovo za nějaké 3–4 hodiny.
Kuřecí maso není šťavnaté samo o sobě, uzením navíc ztratí další šťavnatost. Týká se to zejména prsního masa, uzení stehen je o něco méně riskantní.
Uzené kuřecí maso je skvělé k přílohám, které už nemají tak výraznou chuť. Je tedy skvělé k bramborovému pyré, vařeným bramborám, hráškovému krému, do zapečených brambor, ke šťouchaným bramborám, do sendvičů nebo do teplých i studených zeleninových salátů či těstovinových salátů. Trhané uzené kuřecí maso nejen dobře chutná, ale v pokrmech i zajímavě vypadá. Navíc není potřeba dodávat další chutě, protože chuť uzeného je delikátní sama o sobě.
Uzené kuřecí maso je pochoutka. Při podávání uzeného masa nezapomínejte, že jeho chuť je už tak dosti výrazná. Proto může být dostačující třeba jen čerstvé pečivo a zelenina. I zdravá večeře tak může mít aroma uzeného. Osvěžující kombinace se zeleninou může být ideálním řešením pro lehké večeře nebo večerní svačinky při posezení u sklenky vína.
Postup: Kuřecí prsa podle potřeby očistíme, omyjeme a osušíme. Nakrájíme na kostičky nebo nudličky. Sýr nakrájíme na kostičky. Pórek omyjeme, očistíme a nakrájíme na půlkolečka. V pánvi rozehřejeme olej a kuřecí maso v něm zprudka orestujeme. Vlijeme smetanu a přidáme sýr. Podle potřeby můžeme přilít trochu mléka nebo vody. Omáčku necháme povařit. Zatím si scedíme žampiony a nasekáme je na menší kousky. Žampiony vložíme do omáčky, ochutíme Podravkou a necháme opět povařit. Nakonec přidáme pórek. V případě, že není sýrová omáčka se žampiony dost hustá, přidáme sýr nebo ji zahustíme hotovou jíškou. Po vychladnutí omáčka zhoustne ještě více. Podáváme s gnocchi.
Zapečené těstoviny s kuřecím masem, žampiony, nivou a smetanou
Ingredience: 3 kuřecí prsa (menší), 500 g těstovin, 200 g nivy, 250 g žampionů, sůl, mletý pepř, majoránka, 2 stroužky česneku, 200 ml smetany
Technologický postup: V osolené vodě uvaříme těstoviny. Mezitím nakrájíme na malé kousky nebo nudličky kuřecí maso. To osmažíme na pánvi, okořeníme solí a pepřem. Přidáme oloupané žampiony a 15–20 minut dusíme pod pokličkou. Poté smícháme těstoviny s kuřecím masem a žampiony, prolisovaným česnekem, přidáme majoránku, pepř a dosolíme. Nakonec přimícháme nastrouhanou nivu. Vše vyklopíme na zapékací mísu, posypeme zbytkem nivy a zalijeme smetanou. Dáme zapéct na 180 °C přibližně na půl hodiny.
Ingredience: 500 g větších žampionů, 300 g mletého masa, 1 cibule, 1 vejce, 150 g strouhaného eidamu, 5 stroužků česneku, lžíce sladké papriky, lžíce pálivé papriky, lžíce kari, lžíce majoránky, lžíce grilovacího koření, sůl, mletý pepř, strouhanka, máslo
Technologický postup: Žampiony oloupeme, vykrájíme jim opatrně nožky, které si odložíme na později, a hnědá žebra, která vyhodíme. Z masa, najemno nakrájené cibule, vejce, sýra, česneku a koření připravíme směs jako na karbanátky (pokud je řídké, zahustíme strouhankou) a přidáme najemno nakrájené nohy z žampionů. Takto připravenou směsí plníme kloboučky žampionů, které poklademe na máslem vymaštěný plech, masovou směsí nahoru. Na každý kousek položíme kousek másla a v troubě vyhřáté na 200 °C pečeme cca 35–40 minut, pokud se šťáva připéká, podlijeme trochu vodou. Takto upečené žampiony podáváme s bramborovou kaší nebo různě upravenými brambory.
Maso ve formě medailonků (zhruba osmi plátků) si očistíme a obtočíme plátky slaniny. Aby slanina držela, omotáme ji kuchyňským provázkem. Medailonky osolíme, opepříme a obalíme v mouce. Na pánvičce si rozpustíme máslo a na něm zprudka opečeme medailonky (asi 6m minut, v půlce času je potřeba samozřejmě maso obrátit). Medailonky z pánvičky vyndáme a připravíme si žampiony, které očistíme a nakrájíme na tenké plátky. Ty pak osmahneme na zbytku másla v pánvičce. Žampiony na pánvi osolíme, opepříme a dochutíme koriandrem a citronem. Žampiony ještě zaprášíme moukou a krátce osmahneme, zalijeme je připravenou smetanou s trochou vývaru (pokud není vývar, stačí i voda). Žampiony vaříme ještě několik minut. Nakonec vše dochutíme koňakem a odstavíme ze sporáku.
K srnčím medailonkům a žampionům se hodí podávat povařené třešně a široké nudle.