Kurkuma vyžaduje světlé teplé stanoviště s vyšší vzdušnou vlhkostí. Upřednostňuje písčitohlinitou zeminu s drenážní vrstvou na dně květináče. Střídá vegetační období s obdobím klidu. V době růstu a květu vyžaduje bohaté zavlažování a každé dva týdny přihnojit. Vzdušnou vlhkost jí zajistíme častým rosením. Vykvétá od července do října, květy vydrží na rostlině až 3 měsíce. K nasazení na květ však potřebuje teploty kolem 25 až 30 °C. Po odkvětu, tedy zhruba v listopadu, se hlíza zatáhne a rostlina ztratí listy podobně jako hvězdník. Rostlinu poté přemístíme do chladné místnosti, nejlépe o teplotě kolem 7 °C. Občas ji zavlažíme, aby hlíza nevyschla. Koncem března až začátkem dubna hlízu zasadíme do nového substrátu a zaléváme. Kurkuma se rozmnožuje dělením kořenů. V listopadu, kdy se rostlina zatáhne zpět do kořenů, ji můžete vyjmout ze zeminy a kořeny rozdělit. Část využijte a část zasaďte do čerstvé zeminy a přesuňte do chladných prostor s teplotou okolo 7 °C, kde s mírnou zálivkou dopřejte kurkumě odpočinek až do dubna. S takovou péčí můžete pěstovat svou vlastní kurkumu nekonečně dlouho. Na nemoci ani parazity náchylná není.
V běžném prostředí našich parapetů se tomuto exotickému druhu zázvoru dařit nebude. Miluje totiž vysokou vzdušnou vlhkost, ale umístíte-li poblíž pokojovou fontánku, samotný květináč postavíte na kamínky nebo keramzit a alespoň 3x týdně celou rostlinu porosíte, pěstování vám zaručeně půjde jedna radost. Hnojte od jara do odkvětu každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. I když se jedná o trvalou rostlinu, v našich podmínkách se pěstuje v nádobách a spíše jako pokojová rostlina, která se na podzim zatahuje. Zimu u nás přečká nejlépe ve skleníku nebo v zimní zahradě, ideálně při teplotě do 10 °C.
Nejčastěji se s kurkumou setkáváme v podobě lila fialových květů. Může mít však i květy bílé. Domů si ji pořizujeme častěji spíše jako řezanou než hrnkovou rostlinu. Není vhodná pro pěstování v panelových bytech ani jinde, kde jí nemůžeme dopřát v průběhu zimy odpočinek a stálou nízkou teplotu (v bezmrazém prostředí).
Kurkuma obsahuje antioxidanty, které mají významné schopnosti v boji s rakovinou. Běžně napomáhá trávení díky zvyšování produkce trávicích šťáv. Preventivně působí proti mozkové mrtvici, zevně slouží k výrobě obkladů na artrotické klouby a má celkově velmi výrazné protizánětlivé a antibiotikální účinky.
Curcuma longa (kurkuma dlouhá) je půvabná exotická rostlina, jejíž původ sahá do Indie, odkud se k nám pravděpodobně někdy v 15. století dostala pod názvem indický šafrán. Jedná se o zázvorovitou rostlinu, která má přímo neuvěřitelné léčebné účinky, respektive prášek z ní získávaný rozemletím válcovitého kořene.
U nás se s ní setkáváme jako s pokojovou rostlinou s fascinujícími květy. Jakožto řezaná květina bývá využívána do svatebních kytic anebo do exotických vazeb. Rostlina má dlouhé, protáhlé, vejčité listy a dosahuje při dobrých růstových podmínkách výšky od 0,5 do 1 metru.
Za léčivou část se považuje její kořen, tedy oddenky, které se sklízejí, čistí, suší a melou nebo drtí. A právě v této formě se s ní setkáváme nejčastěji – s kurkumou rozemletou na prášek se specifickou chutí, vůní i barvou. Koření bývá součástí nejrůznějších dochucovadel, omáček k masům, dresinků, hořčic, kari a pro svou specifickou sytě žlutou barvu získalo označení žlutý zázvor. Kurkuma obsahuje výrazně žluté barvivo kurkumin, které je velmi účinné, a protože je pro lidský organismus nejen neškodné, ale co víc, dokonce prospěšné, barví se s pomocí kurkumy i potraviny, například máslo, sýry anebo cukrovinky či likéry. Dříve se kurkuminu hojně využívalo i při barvení v malířství.
Rostlina je původem z jižní Asie, jejím největším producentem je Indie. Kurkumovník je vytrvalá bylina se zdužnatělými kořenovými oddenky, podobnými známým oddenkům zázvoru nebo našich kosatců. Z hlízovitého oddenku vyrážejí dlouze řapíkaté listy a až 1,5 metru vysoký stonek. Mezi listy vyrůstá hustý klas bledě žlutých kvítků. Plodem jsou mnohosemenné tobolky, které se ve zralosti samy rozevírají. Oddenky kurkumy se několik hodin vaří, poté se suší a následně pomelou na sytě žlutý prášek. Aktivní složka kurkumin má zemitou, nahořklou, pepřovitou a hořčici podobnou chuť.
Kurkuma je zatím u nás málo známá rostlina, vysoká 90 až 120 cm. Pěstuje se jako pokojová rostlina. Kořen kurkumy sadíme na světlé stanoviště s hlinitopísčitým substrátem v pokoji, nebo v létě do nevytápěného skleníku, či přímo ven. Jedná se o tropickou rostlinu, proto jí dopřejte dostatek tepla. Nejlépe se rostlině daří při teplotě 25 °C, vyžaduje světlé stanoviště. Nedostatek světla totiž snižuje intenzitu zabarvení listů. Květy se objevují od července a při správné péči vydrží kvést do října. Po odkvětu je však třeba rostlinu přemístit na chladné stanoviště, tedy do teploty kolem 7 °C. Od jara do léta vydatně zaléváme, po odkvětu zálivku omezíme a zaléváme pouze mírně, aby cibule zcela nevyschla. Rostlina vyžaduje časté rosení listů. Květináč s rostlinou umístěte do misky s vlhkými oblázky, zajistíte tak kurkumě nepřímou vzdušnou vlhkost. Hnojíme od jara do odkvětu každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. Prach z listů stíráme vlhkým hadříkem nebo rostlinu osprchujeme jemným proudem vody. Při správném uchovávání v zimě rostlina vydrží kvést v období vegetace řadu let.
Curcuma alismatifolia (kurkuma růžová) je tropická bylina pocházející z jihovýchodní Asie. Patří mezi zázvorovité rostliny. Při optimálních podmínkách dorůstá až do výšky 1 metru. Má oválné listy na dlouhých stoncích. Světle fialové květy o délce až 20 cm připomínají ocún nebo lotos a vydrží na rostlině dlouhou dobu. Barevná variace je jak fialová, tak růžová. K dostání je v síti hypermarketů a v zahradnických centrech.
Ochranným pásmem elektrizační soustavy je prostor v bezprostřední blízkosti tohoto zařízení, určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a ochraně života, zdraví a majetku osob. Tento prostor je jednak určen k zajištění ochrany zařízení pro výrobu a rozvod elektřiny před účinky vnějších vlivů a tím ke zvýšení spolehlivosti jejich provozu a jednak vytváří podmínky pro bezpečnost osob a jejich majetku nacházejícího se v blízkosti elektrických zařízení.
Ochranná pásma v energetických odvětvích jsou stanovena zákonem. Ochranné pásmo venkovního vedení elektrické energie je vymezeno svislými rovinami vedenými po obou stranách vedení od krajních vodičů a mění se podle napětí:
nad 1kV do 35 kV je ochranné pásmo 7 m;
nad 1kV do 35 kV (závěsná kabelová vedení v izolaci) je ochranné pásmo 1 m;
nad 35 kV do 110 kV je ochranné pásmo 12 m;
nad 35 kV do 110 kV (vodič s izolací) je ochranné pásmo 5 m;
nad 110 kV do 220kV je ochranné pásmo 15 m;
nad 220 kV do 440 kV je ochranné pásmo 20 m;
nad 440 kV je ochranné pásmo 30 m.
V ochranném pásmu venkovního vedení je zakázáno zřizovat stavby, umisťovat konstrukce, uskladňovat hořlavé a výbušné látky, vysazovat chmelnice a nechávat růst porosty nad 3 m, v ochranném pásmu podzemního vedení vysazovat trvalé porosty a přejíždět vedení mechanismy o celkové hmotnosti nad 6 tun.
U podzemních elektrických vedení je vymezeno ochranné pásmo svislou rovinou po obou stranách krajního kabelu ve vzdálenosti:
do 110 kV: 1 m;
nad 110 kV: 3 m.
V ochranném pásmu podzemního vedení je zakázáno provádět bez souhlasu zemní práce, zřizovat stavby a umisťovat konstrukce, které by znemožňovaly přístup k vedení, vysazovat trvalé porosty a přejíždět mechanismy nad 3 tuny.
Při výstavbě a provozu nadzemního přenosového vedení elektrické energie lze předpokládat výskyt přímých a nepřímých vlivů na obyvatelstvo. V daném případě přichází v úvahu zejména vliv elektromagnetického pole a vlivy hluku v důsledku dopravního provozu. Z přímých vlivů se jedná o působení elektrického a magnetického pole, vyvolaného provozem silnoproudých elektrických vedení, na zdraví obyvatel. Přípustné hygienické limity pro elektrická a magnetická pole a elektromagnetická záření s frekvencí od 0 Hz do 1,7x1015 Hz stanovuje nařízení vlády č. 1/2008 Sb. v platném znění (ve znění pozdějších předpisů nařízení vlády z 29. března 2010 platné od 1. 5. 2010), ve znění zákona č. 1/2008 Sb., o oc