Maso očistěte, omyjte studenou vodou a dejte vařit (máte-li tlakový hrnec, zkrátíte si dobu vaření). Maso vařte tak dlouho, dokud nebude měkké. Poté ve větším hrnci nechte zesklovatět na drobno nakrájenou cibuli, přidejte koření, zaprašte hladkou moukou a za stálého míchání nechte chvíli smažit. Přidejte rajské protlaky a dál krátce smažte. Vše zalijte vývarem z masa a nechte asi 20 minut provařit. Dochuťte solí a cukrem a na závěr nezapomeňte omáčku přecedit, abyste neměli na talíři koření. Uvařené maso nakrájejte na plátky a na talíři přelévejte rajskou omáčkou.
V diskuzi KDO MÁ DOMA ŠÁCHOR? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MARIE DUŠÁTKOVÁ.
Nemohu aspoň 2 kusy květiny šáchoru sehnat a 300 semen je mi nanic a nepotřebuji je.Jsem od Strakonic a nevím, kde bych tuto zvlhčující rostlinu koupila. V prodejnách ji znají, ale nemají.Nemáte ji někdo doma? stačí malá, však naroste, díky.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Postup: Pokrájejte nahrubo rajčata. Do hrnce dejte olivový olej a česnek. Na středním plameni osmažte česnek do tmavohněda, poté jej vyjměte a vyhoďte. Přidejte rajčata, petrželku, sůl a pepř. Stáhněte plamen a povařte omáčku 15 až 20 minut, dokud nezhoustne a nezíská tmavší barvu. Mezitím nakrájejte rybu na kusy přibližně o velikosti 5 x 7,5 cm, obalte je v mouce, počkejte 5 až 10 minut, znovu je obalte v mouce a mouku na nich uhlaďte. Do pánve na smažení nalijte alespoň 2,5 cm rostlinného oleje a rozehřejte jej na 190 stupňů. Kusy ryb postupně osmažte vždy po několika do zlatohněda. Nechte je okapat na kuchyňských ubrouscích. Udržujte je v teple a je-li třeba, přihřejte omáčku. Osmažené ryby dejte na servírovací mísu, přelijte je omáčkou a podávejte.
V diskuzi JAK STŘÍHAT RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta Pletková.
Dobrý den.
Mohl by mi někdo poradit jak stříhat rakytník řešetlákový?
Mám tři kusy, staré cca 15 let, nestříhala jsem je, vyrostly cca do
3 m výšky a vůbec to nevypadá pěkně, navíc ani moc nerodí.
Vloni jsem přikoupila ještě tři sazenice, jednoho samce a dvě samice,
které by měly mít sladké plody a nevím jak je zastřihávat, abych z nich
vytvarovala buď hezký keř, či hezký stromek.
Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Boráň.
Klidně se do toho stříhání pusťte.Já mám také starší rostliny. Uvádí se, že rakytník plodí na dvouletém dřevě. Loni jsem ostříhal starší rostliny, které narostli asi do 3metrů. Stříhal jsem je při sklizni, líp se mi obíraly plody. Měl jsem obavy, že letošní úroda bude slabší. Úroda byla stejná, rostliny se zmladily a hrozny plodů byly bohatší. Loni jsem ze dvou rostlin sklidil 28 litrů a leto to bylo to samé.
Uzené maso: Kusy masa se nasolí směsí Praganda (20–30 g na 1 kg masa). Nasolené maso se nechá asi 2 dny v chladu zaležet. Poté se zalije lákem (na 1 litr se použije 100 g Pragandy) a nechá se zaležet až 10 dnů v chladnu, přičemž se doporučuje po 2–3 dnech maso překládat. Zaležené maso udíme obvyklým způsobem.
Recept na domácí klobásy
Domácí klobásy: K 1 kg nakrájeného masa přidáme asi 25 g směsi Praganda, promícháme a necháme v chladnu proležet 1–2 dny. Po proležení přidáme ostatní přísady (koření, česnek a podobně), promícháme, naplníme do střev a zaudíme.
V naší poradně s názvem GEKONČÍK TURECKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka.
Máme mládě gekona tureckého. Utekl nám z terária, ale za týden se vrátil - odchytli jsme ho u terária. Nevím však jestli jsme ho nějak nezmáčkli. Je pomalý, pohybuje se zpomaleně. V teráriu má červíky, gelové vitamíny, hmyz, ale zdá se mi, že to nejí. Je chladný.Měla jsem ho v ruce a hýbne hlavou, nohou, olízne se, ale nic víc. Zdá se mi, že je to den ode dne horší. Velikostně s ocáskem může být dlouhý jako malíček. Dle mého je velmi hubený. Mám mu svítit i v noci? Možná zimuje, nevím, zda může i teď v červenci. Přes den má v teráriu asi 24C, v noci zhasínáme a teplota dost klesá. Nechci, aby mi umřel, prosím, poraďte mi, co by mohlo být příčinou a co dělat, jaký máte názor. Děkuji moooooc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Všechny druhy gekonů, bez ohledu na druh, potřebují doplňkové topení ve svých výbězích. Teplo může být zajištěno tepelnou žárovkou nad teráriem nebo topnou rohoží pod polovinou terária. Topné kameny se nedoporučují, protože se mohou velmi zahřát a plazi se z nich často nepohnou, než se spálí.
Terária gekonů by měly mít k dispozici celou teplotní škálu s teplou a studenou zónou. Ideální teplotní rozsah pro gekona tureckého je v teplé zóně 32°C a v chladné zóně 21°C po celý den.
Teploty v teráriu musí být denně sledovány pomocí teplotních pistolí „namířit a vystřelit“, které jsou k dispozici ve většině obchodů se zvířaty, nebo pomocí tradičních teploměrů, které se nalepí na vnitřní stěny terária.
Také vlhkost musí být sledována pomocí měřidel zvaných vlhkoměry. V ideálním případě by měla být vlhkost udržována mezi 50-70 procenty, aby bylo zajištěno, že ještěrky jsou hydratované a správně svlékají kůži. Každodenní mlžení terária pomáhá udržovat přiměřenou vlhkost.
Většina druhů gekonů jsou ve volné přírodě noční tvorové, aktivní v noci, takže nejsou vystaveni velkému množství slunečního záření. V důsledku toho se někteří chovatelé plazů a veterináři domnívají, že gekoni nevyžadují UV světlo. Poskytování UV záření gekonům je však kontroverzní a někteří veterináři se domnívají, že se gekonům daří lépe a je méně pravděpodobné, že se u nich vyvinou běžná kosterní onemocnění, jako je metabolické onemocnění kostí, když jsou vystaveni denně na několik hodin UV záření z celospektrální UV žárovky, zejména pokud jsou umístěny zcela uvnitř.
Zatímco gekoni ve volné přírodě mohou žít na písku nebo půdě, tyto substráty se obecně nedoporučují ve výběhu gekonů, protože zvíře je může neúmyslně pozřít a vyvinout gastrointestinální impakce nebo obstrukce. Lepší je papírová podestýlka, jako jsou pelety z recyklovaného papíru, které se obvykle používají pro morčata a králíky, nebo drcený novinový papír, protože jsou při konzumaci stravitelné.
Pro přirozenější vzhled lze jako podestýlku použít kusy koberce pro plazy, prodávané v obchodech se zvířaty. Koberec pro plazy se však musí často měnit, protože se rychle zašpiní jídlem a výkaly.
Rovněž velikost terária je pro gekona důležitá. Terárium by mělo mít objem 38 až 70 litrů. Větší terária se nedoporučují z důvodu ztížené možnosti udržet správnou teplotu a vlhkost.
Ingredience: 2 ks zadních vepřových kolen, 1 l černého piva, 2 cibule (neloupané, přepůlené), 2 mrkve (krájené na větší kusy), 1 petržel (krájená na větší kusy), 3 kuličky nového koření, 10 kuliček černého pepře, 2 bobkové listy, 2 l vody, 1 chilli paprička, 100 g medu, sůl
Technologický postup na uzené vepřové koleno podle Pohlreicha: Vepřová kolena očistíme, vložíme do kastrolu a zalijeme pivem. Přidáme mrkev, petržel, cibuli a pár kuliček nového koření, celý pepř a bobkový list. Osolíme, dolijeme vodou, aby byla kolena ponořená. Přivedeme k varu a uvaříme doměkka. Trvá to přibližně 1,5–2 hodiny, podle velikosti kolen. Jakmile jsou kolena měkká, vyndáme je z vývaru, necháme vychladnout a vykostíme je. Vývar přecedíme do hrnce a zredukujeme tak na jednu třetinu. Do omáčky přidáme nakrájenou chilli papričku a med a promícháme. Vykostěná kolena polijeme troškou omáčky a necháme je 20 minut vyudit v udírně. Pokud nemáte udírnu, grilujte je na nepřímém žáru na přikrytém grilu. Během pečení kolena potírejte zredukovanou omáčkou.
V diskuzi LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.
Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.
Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.
Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.
Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.
Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.
Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.
Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.
Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.
Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.
Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.
Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.
Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.
Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Výhodou kozy na řezání dřeva Wolfcraft je, že dvěma, maximálně třemi řezy nařežete celé kolečko dřeva, aniž byste odložili pilu. Má bezpečné stání díky širokým nohám a 26mm kruhové trubce s pojistkou proti vyhození, dále se skládá z dřevěných prken, která šetří řetěz. Koza je určena také pro manipulaci s jednotlivými kusy dřeva. Koza je sestavena tak, aby se dala vhodně sklopit.
Lze ji použít pro rychlé a bezpečné řezání kusů dřeva o délce 1 m, Je vyrobena z bukového dřeva s označením pro řezání 25, 50 a 75 cm (pro polena 25 cm) a 33 a 66 cm (pro polena 33 cm). Rozměry otevřené kozy: 830 x 1 150 x 710 mm, rozměry složené kozy: 1 330 x 1 150 x 115 mm.
Brambořík můžete rozmnožit tak, že hlízu na podzim vyzvednete z půdy a rozdělíte. Vzniklé kusy znovu zasadíte do nové zeminy a zasypete, abyste je povzbudili k zakořenění. Pokud máte bramboříky venku, přidejte navrch vrstvu mulče, abyste je ochránili před chladným počasím.
Při dělení hlízy dbejte pozornosti, protože celá rostlina bramboříku je silně jedovatá a potřísnění na pokožce může způsobit alergické reakce podobné popáleninám.
Ingredience: 2 hlávky římského salátu, 2 kusy kuřecích prsou, olivový olej (na opečení masa), sůl, pepř, 1/2 bagety (na krutony), 1 hrst hoblinek parmezánu (na ozdobu), 4 stroužky česneku (na ochucení krutonů).
Ingredience na zálivku: 2 žloutky, 1 citron (použijeme jen šťávu), 2 kusy ančoviček (nebo filátek sardele), 2─3 lžičky dijonské hořčice, 1 lžička worcesterské (worcesterové) omáčky, 150 ml olivového oleje, 1 lžička strouhaného parmezánu.
Postup: Salát buď nakrájíme, nebo natrháme na středně velké kousky do salátové mísy. Suroviny na zálivku (mající ideálně pokojovou teplotu) smícháme a ručním šlehačem nebo mixérem šleháme tak dlouho, dokud nemá zálivka hustší konzistenci (aby kousky salátu dobře obalila a ochutila). Na pánvi přidáme do oleje stroužky česneku (kvůli ochucení oleje). Česnek vyjmeme a přihodíme kostičky z čerstvé bagety, které necháme opéct dozlatova. Po vyjmutí krutonů dáme do téže pánve na tenké plátky (nebo kostičky) nakrájené kuřecí maso, které jsme předtím osolili a opepřili. Salát smícháme těsně před podáváním se zálivkou, poté přidáme kousky kuřecího masa a dáme na talíře. Talíře nakonec ozdobíme hoblinkami parmezánu a krutonky.
Kusy špeku se obalí v nakládací soli a poté se vrství na sebe. Protože sůl zbavuje maso vody, vzniká lák, ve kterém se maso nakládá. Tato metoda je velmi vhodná pro menší množství masa nebo menší kousky masa. Suché nakládání odstraňuje z masa více vody než mokré nakládání a proto je doporučeno právě pro přípravu slaniny.
Mokré nakládání
Při mokrém nakládání masa před uzením se maso vkládá do slaného nálevu. Tato metoda se doporučuje pro ty, kteří jsou pokročilejší v nakládání a obecně pro větší množství masa (pět kilo a více). Maso zůstává šťavnatější než při suchém nakládání.
Vepřová kýta je bledorůžové barvy, je velmi libová a sušší. Na pečení se hodí méně. K dostání je s kostí nebo bez kosti. Vepřová kýta obsahuje 47 % vody, 14 % bílkovin, 8 % tuků, 0,15 % sacharidů, železo, vitamin B1 a B2.
Vepřovou kýtu můžeme vykostit, tedy oddělit kosti od masa, přičemž dbáme, aby kosti zůstaly hladké, beze zbytků masa a aby maso nebylo pořezané. K tomu je zapotřebí vědět něco o anatomii jednotlivých zvířat. Maso se má vykosťovat krátce před další úpravou, aby se zbytečně nevysušovalo a neznečišťovalo. Současně s vykosťováním se maso začišťuje – vyřezávají se šlachy, chrupavky, zbytky kůže, blány, sražená krev.
Vykostěné části masa se dělí podle jeho upotřebitelnosti před přípravou jídel na kusy, na porce (na plátky, řízky) nebo na kostky (kousky). K přípravě masa vařením a na pečeni je potřeba maso nakrájet podél vláken na podlouhlé kusy o hmotnosti 1,5–3 kg. Maso na porce se pak krájí napříč vláken. Užší kusy masa se krájí na porce tak, že se udělá řez jen do poloviny krájeného masa a při následujícím řezu se maso přeřízne.
Kýta se dělí na:
Vrchní šál – libové maso (3 % tuku) s ponechanou tukovou vrstvou je ideální k pečení vcelku nebo ve formě rolády, očištěné a odblaněné se hodí na řízky a lze z něj připravit řadu dušených pokrmů (soté a ragú).
Spodní šál – jemně mramorované maso se spodní částí tuku se peče vcelku – po krátkém prudkém osmažení ze všech stran, zvolna a při nižších teplotách. Další využití je podobné jako u vrchního šálu.
Ořech – jemně vláknitý ořech včetně špičky kýty se dá péct vcelku stejně jako ostatní libová křehká masa. Nakrájený na kostičky se hodí do masového fondue, ale i do gulášů či perkeltů.
Na oleji osmažte na drobno nakrájenou cibuli, přidejte koření a zaprašte hladkou moukou. Vše zalijte asi 1 litrem studené vody a důkladně rozmíchejte. Přidejte rajské protlaky, povařte asi 30 minut a poté přeceďte, abyste se zbavili koření. Dochuťte solí a pepřem. Omáčku můžete podávat jen s těstovinami, rýží nebo knedlíkem. Ale jestli budete mít chuť, můžete ji doplnit například již hotovou sekanou.
U kozy na řezání dřeva s držákem jsou řetěz i lišta zabezpečené sklopnou ochranou, která se při řezání automaticky odklápí nahoru. Vanová forma kozy na řezání dřeva s držákem pojme bezpečně i menší kusy dřeva. Díky nastavitelnému měřidlu lze polínka nařezat na stejnou délku. Pila se bezpečně připevní ke koze utahovacím mechanismem. Lišta může mít maximální výšku 9 cm, aby řetěz pily na liště neřezal do rámu. Koza na řezání dříví s držákem se dá jednoduše složit a sklopit, aby při skladování zabírala méně místa. Na kozu můžete položit klády až do délky 150 cm. Výška kozy na řezání s držákem je 90 cm, délka 76 cm, šířka je 62 cm, odstup podpěrných nohou činí 55 cm a celková hmotnost je 12 kg.
Technologický postup: Kuře naporcujeme a osolíme. Na přepuštěném másle opečeme kusy kuřete dožluta z obou stran, podlijeme vodou nebo vývarem, přidáme cibuli a necháme dusit doměkka. V kastrolku nebo vyšší pánvi připravíme světlou jíšku (30 g másla, 1 lžíce hladké mouky), přidáme půl lžíce sekané petrželky a odstavíme. Když jsou kuřata měkká, vyjmeme je ze šťávy, tu zahustíme připravenou jíškou, provaříme, přecedíme a dochutíme muškátovým květem, strouhanou citronovou kůrou (maličko) a citronovou šťávou, aby omáčka byla navinulá. Podáváme s rýží.
Ingredience: 1,25 kg brambor, 400 g dochuceného kyselého zelí, 400 g uzeného bůčku, 150 g hladké mouky, 120 g sádla, 1 dl mléka, majoránka, mletý pepř, česnek, vejce, sůl
Postup: Uzený bůček uvaříme do měkka a nakrájíme na menší plátky. Oškrabané syrové brambory jemně nastrouháme a necháme chvíli ustát. Až voda vystoupí na povrch, scedíme ji. Do brambor přidáme prosetou mouku, vejce, sůl, mléko, česnek utřený se solí, mletý pepř, majoránku a vše dobře promícháme. Z těsta pečeme bramborák a každý bramborák plníme zelím, na zelí dáme plátek vařeného uzeného bůčku, přehneme v půli jako omeletu a podáváme dva kusy na jednu porci.
Tip: Bramborák můžeme plnit také opečenou uzeninou a sterilovaným zelím.
Čarověníky jsou velice zajímavé, zakrslé, metlovité formy klasických dřevin, které se sem tam objeví v korunách většinou jehličnatých stromů, ale i listnáčů a bylin. Jedná se o velmi vzácně se vyskytující jev způsobený buď genetickou mutací, nebo častěji vlivem patogenních organismů, jako jsou virové či houbové choroby. Další příčinou mohou být i škůdci, například roztoči, ploštice či mšice. Jelikož rozmanitost čarověníků je opravdu veliká, uplatní se také v širokém spektru sadovnických úprav. Ty nejmenší lze použít k osázení nejrůznějších nádob a truhlíků, například v kombinaci s kameny a plazivými kultivary jalovců. Výborně se hodí na osázení hrobů. Většími kousky lze zkrášlit střešní zahrady, vřesoviště a skalky. Největší a nejstarší kusy se hodí do předzahrádek a rodinných zahrad.
Připravte si zeleninu. Oloupejte rajčata a nakrájejte je spolu s oběma druhy paprik na větší kusy. Cibuli nakrájíme nadrobno a podusíme na oleji nebo rozpuštěném sádle dosklovata. Když je měkká, stáhněte ji z ohně a smíchejte s červenou paprikou. Přidejte všechnu papriku i rajčata a přidejte i pálivou feferonku podle chuti, dochuťte solí a pepřem a vraťte na oheň.
Začněte vařit na nízké teplotě. Rajčata rychle pustí šťávu, takže se nepřipálí. V polovině vaření přidejte oloupanou uzenou klobásu nakrájenou na kroužky. Vaření trvá asi hodinu. Nakonec přidejte vejce a promíchejte. Jakmile vajíčko trochu ztuhne, je to hotové.
Toto výtečné vaječné lečo podávejte s čerstvým pečivem.
Ingredience: 4 kuřecí stehna, 2 kuřecí prsní řízky, 125 ml citronové šťávy, 125 ml extra panenského olivového oleje, 4 stroužky česneku, 1 kg brambor, ½ lžičky tymiánu, 1 hrst petrželové natě, 1 hrst čerstvé bazalky, sůl, mletý pepř
Technologický postup: Kuřecí stehna a prsíčka omyjeme pod studenou vodou, osušíme papírovou kuchyňskou utěrkou, osolíme a opepříme a vložíme do zapékací mísy. Smícháme citronovou šťávu se solí, pepřem a prolisovaným česnekem a to vše ještě s olivovým olejem. Brambory a cibulky oloupeme, větší kusy případně rozpůlíme a naložíme na 5 minut do připravené citronovo-olivové marinády. Brambory a cibule rozdělíme mezi porce kuřete. Vše potřeme marinádou, posypeme tymiánem a pečeme asi 90 minut v předehřáté troubě při 180 °C až 200 °C, případně v horkovzdušné troubě při 160 °C až 180 °C. Před podáváním ozdobíme sekanou bazalkou a petrželkou.
