KUSY KRVE PŘI MENSTRUACI a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Gulášová polévka má svůj původ v Uhrách, ale u nás již zcela zdomácněla a lze ji považovat za stabilní složku české kuchyně. Tradiční „gulášovka“ obsahuje maso, cibuli a vařené brambory. Typická je svou červenou barvou, výraznou chutí a měla by být dostatečně hustá. V současnosti se dá zakoupit i v podobě předpřipraveného instantního obsahu, který se nasype do vroucí vody. Ale není nad to, připravit si kvalitní domácí gulášovou polévku. Vyzkoušejte tedy níže uvedené recepty a nechte si chutnat.
Gulášová polévka z buřtů
Vyzkoušejte klasickou gulášovou polévku obohacenou o výraznou chuť buřtů. Tato polévka je ideální pro chladné dny a jistě vás zahřeje.
Suroviny:
500 g hovězího masa,
2 kusy cibule,
4 kusy brambor,
4 kusy buřtů,
2 lžičky sádla,
2 lžičky sladké papriky,
1 lžička majoránky,
1 lžička kmínu,
2 l vody,
2 kusy bobkového listu,
4 kusy celé papriky,
2 lžičky soli.
Postup:
Na másle opečte nakrájenou cibuli dozlatova.
Přidejte nakrájené hovězí maso a vařte, dokud maso ze všech stran nezměkne.
Sejměte pánev z plotny a přidejte papriku, dobře promíchejte.
Přidejte vodu, bobkový list, pepř, majoránku a kmín. Vše dejte do velkého hrnce a vařte pod pokličkou asi hodinu.
Mezitím oloupejte a nakrájejte brambory na kostičky. Přidejte je do hrnce.
Oloupejte buřty a nakrájejte na kolečka nebo na kostičky a přidejte je do hrnce. Vařte dalších 15 minut, nebo dokud brambory nezměknou.
Polévku osolte a podávejte horkou.
Pokud chcete polévku pouze z buřtů, tak je v receptu použijte místo masa, lehce je osmahněte a zkraťte dobu vaření na 15 minut. Ostatní postup zůstává stejný.
V naší poradně s názvem GEKONČÍK TURECKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka.
Máme mládě gekona tureckého. Utekl nám z terária, ale za týden se vrátil - odchytli jsme ho u terária. Nevím však jestli jsme ho nějak nezmáčkli. Je pomalý, pohybuje se zpomaleně. V teráriu má červíky, gelové vitamíny, hmyz, ale zdá se mi, že to nejí. Je chladný.Měla jsem ho v ruce a hýbne hlavou, nohou, olízne se, ale nic víc. Zdá se mi, že je to den ode dne horší. Velikostně s ocáskem může být dlouhý jako malíček. Dle mého je velmi hubený. Mám mu svítit i v noci? Možná zimuje, nevím, zda může i teď v červenci. Přes den má v teráriu asi 24C, v noci zhasínáme a teplota dost klesá. Nechci, aby mi umřel, prosím, poraďte mi, co by mohlo být příčinou a co dělat, jaký máte názor. Děkuji moooooc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Všechny druhy gekonů, bez ohledu na druh, potřebují doplňkové topení ve svých výbězích. Teplo může být zajištěno tepelnou žárovkou nad teráriem nebo topnou rohoží pod polovinou terária. Topné kameny se nedoporučují, protože se mohou velmi zahřát a plazi se z nich často nepohnou, než se spálí.
Terária gekonů by měly mít k dispozici celou teplotní škálu s teplou a studenou zónou. Ideální teplotní rozsah pro gekona tureckého je v teplé zóně 32°C a v chladné zóně 21°C po celý den.
Teploty v teráriu musí být denně sledovány pomocí teplotních pistolí „namířit a vystřelit“, které jsou k dispozici ve většině obchodů se zvířaty, nebo pomocí tradičních teploměrů, které se nalepí na vnitřní stěny terária.
Také vlhkost musí být sledována pomocí měřidel zvaných vlhkoměry. V ideálním případě by měla být vlhkost udržována mezi 50-70 procenty, aby bylo zajištěno, že ještěrky jsou hydratované a správně svlékají kůži. Každodenní mlžení terária pomáhá udržovat přiměřenou vlhkost.
Většina druhů gekonů jsou ve volné přírodě noční tvorové, aktivní v noci, takže nejsou vystaveni velkému množství slunečního záření. V důsledku toho se někteří chovatelé plazů a veterináři domnívají, že gekoni nevyžadují UV světlo. Poskytování UV záření gekonům je však kontroverzní a někteří veterináři se domnívají, že se gekonům daří lépe a je méně pravděpodobné, že se u nich vyvinou běžná kosterní onemocnění, jako je metabolické onemocnění kostí, když jsou vystaveni denně na několik hodin UV záření z celospektrální UV žárovky, zejména pokud jsou umístěny zcela uvnitř.
Zatímco gekoni ve volné přírodě mohou žít na písku nebo půdě, tyto substráty se obecně nedoporučují ve výběhu gekonů, protože zvíře je může neúmyslně pozřít a vyvinout gastrointestinální impakce nebo obstrukce. Lepší je papírová podestýlka, jako jsou pelety z recyklovaného papíru, které se obvykle používají pro morčata a králíky, nebo drcený novinový papír, protože jsou při konzumaci stravitelné.
Pro přirozenější vzhled lze jako podestýlku použít kusy koberce pro plazy, prodávané v obchodech se zvířaty. Koberec pro plazy se však musí často měnit, protože se rychle zašpiní jídlem a výkaly.
Rovněž velikost terária je pro gekona důležitá. Terárium by mělo mít objem 38 až 70 litrů. Větší terária se nedoporučují z důvodu ztížené možnosti udržet správnou teplotu a vlhkost.
Ingredience: 500 g hovězího masa (hřbet, nožičky, hrudí, maso z krku nebo plec, oháňka, případně morkové kosti), 1 cibule (překrojená), 100 g celeru (1/4 celeru) na větší kusy, 100 g mrkve na větší kusy, 100 g petržele na větší kusy, několik kuliček černého pepře a nového koření, bobkový list, bouquet garni (snítka zelené petrželky, tymiánu, bobkový list, stroužek česneku, několik černých pepřů zabalených do zelené části pórku; vše svázané motouzkem), špetka soli na dochucení.
Technologický postup: Hovězí maso opláchneme, rozkrájíme na větší kusy a naklepeme. Vložíme do hrnce s asi 2 litry studené vody a přivedeme k varu. Přidáme koření i zeleninu (můžeme ji předem osmahnout) a přiklopíme pokličkou. Poklička by ale neměla uzavírat hrnec neprodyšně, protože polévka potřebuje škvírku k dýchání. Vše necháme nejméně dvě a půl hodiny pomalu vařit na mírném ohni (táhnout), vývar pak bude méně kalný. Tomu zabráníme také tím, že pokud musíme dolévat vodu, použijeme vždy jen vodu vařící. Během vaření vývar hlídáme a průběžně sbíráme vznikající pěnu, aby vývar zůstal čistý. Vývar scedíme za pomoci co nejhustšího sítka (případně cedník vyložíme utěrkou vymáchanou v horké vodě a pořádně vyždímanou). Takto připravený hovězí vývar můžeme podávat buď samotný, nebo s nakrájeným uvařeným masem a zeleninou, nebo s játrovými knedlíčky. Zbylý vývar můžeme uchovat po jeho částečném odvaření a následném zmrazení v kostkovém tvořítku na led. Získáme tak výborný domácí bujón. Tip: Morkové kosti se mohou před vařením zbavit morku – polévka pak bude méně mastná.
Ve svém příspěvku JAK STŘÍHAT RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta Pletková.
Dobrý den.
Mohl by mi někdo poradit jak stříhat rakytník řešetlákový?
Mám tři kusy, staré cca 15 let, nestříhala jsem je, vyrostly cca do
3 m výšky a vůbec to nevypadá pěkně, navíc ani moc nerodí.
Vloni jsem přikoupila ještě tři sazenice, jednoho samce a dvě samice,
které by měly mít sladké plody a nevím jak je zastřihávat, abych z nich
vytvarovala buď hezký keř, či hezký stromek.
Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Boráň.
Klidně se do toho stříhání pusťte.Já mám také starší rostliny. Uvádí se, že rakytník plodí na dvouletém dřevě. Loni jsem ostříhal starší rostliny, které narostli asi do 3metrů. Stříhal jsem je při sklizni, líp se mi obíraly plody. Měl jsem obavy, že letošní úroda bude slabší. Úroda byla stejná, rostliny se zmladily a hrozny plodů byly bohatší. Loni jsem ze dvou rostlin sklidil 28 litrů a leto to bylo to samé.
Cílem nakládání masa na uzení je hlavně konzervace a změkčení masa, ale též získání nových smyslových kvalit uzeného masa a uzenin. Na rychlost prosolení má vliv teplota, velikost nasolovaných kusů, druh prosolované tkáně, složení soli (směsi) na nakládání.
Vyšší teplota nasolení urychluje (teplota musí být do 5 °C, lépe 4 °C), ale hrozí větší riziko pokažení láku.
Větší kusy (šunky, rolády) se prosolují pomalu a zvláště u kosti je nebezpečí, že se bude maso kazit.
Vazivové (masové) tkáně se prosolují rychleji, naproti tomu u tukových částí (bůček, slanina) je pronikání soli pomalejší.
Starší postupy nakládání masa na uzení využívaly pouze kuchyňskou sůl (NaCl) a dlouhý čas nasolení (až 6 týdnů). Později se do soli přidával v malém množství takzvaný salnytr, což je dusičnan draselný nebo sodný (KNO3, NaNO3). Rychlost prosolení zvyšoval málo, ale barva masa po něm byla krásně červená. Později – a vlastně až do dneška – se používaly k nakládání masa na uzení takzvané rychlosoli, z nichž je nejznámější Praganda. Jejím použitím docílíme nejenom vybarvení masa, ale čas potřebný na naložení se zkracuje na 14 dnů. V Pragandě jsou totiž obsaženy kromě soli, dusičnanu draselného a cukru v malém množství i dusitanové soli (jedovaté). Tyto způsobují narušení svalových vláken a následné rychlé proležení a prosolení masa.
Složení soli: kompletní směs se skládá ze soli, dusičnanu a cukru (na 1 kg soli pouze 30 g dusičnanu (KNO3) a 30 g práškového cukru.
Krátkodobé solení na sucho
Používá se na solení masa do uzenářských výrobků (párky, klobásy, čabajky a salámy). Jeho účelem je též zachování vaznosti masa.
Maso vychlazené na 4 °C nakrájíme na kousky 2 x 2 cm anebo nameleme na strojku s otvory 15–20 mm. Na vepřové používáme 2,2–2,5 % solicí směsi na hmotnost masa a na hovězí a skopové dáváme 2,5–2,7 % na hmotnost masa. Tedy na 10 kg masa dáváme 220–250 g kompletní solicí směsi u vepřového a 250–270 g kompletní solicí směsi u hovězího a skopového. Vepřové, hovězí a skopové nakládáme každé zvlášť.
Po zamíchání odváženého množství soli maso napěchujeme do hrnce a uložíme na 1–3 dny do chladničky, po uležení má být na řezu růžové.
U salámů s výraznou mozaikou (kousky masa velikosti 0,5–5 cm) používáme též k nasolení těchto kousků uvedenou kompletní solicí směs. Množství solné směsi v uzeném mase do 2,5 % je ještě v přijatelných mezích, v rozmezí 2,5–3 % je již přesolené, jen málokdo má rád uzené, ve kterém přemíra soli přetluče jemnou uzenou chuť a koření.
Ve svém příspěvku KDO MÁ DOMA ŠÁCHOR? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MARIE DUŠÁTKOVÁ.
Nemohu aspoň 2 kusy květiny šáchoru sehnat a 300 semen je mi nanic a nepotřebuji je.Jsem od Strakonic a nevím, kde bych tuto zvlhčující rostlinu koupila. V prodejnách ji znají, ale nemají.Nemáte ji někdo doma? stačí malá, však naroste, díky.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vepřová kýta je bledorůžové barvy, je velmi libová a sušší. Na pečení se hodí méně. K dostání je s kostí nebo bez kosti. Vepřová kýta obsahuje 47 % vody, 14 % bílkovin, 8 % tuků, 0,15 % sacharidů, železo, vitamin B1 a B2.
Vepřovou kýtu můžeme vykostit, tedy oddělit kosti od masa, přičemž dbáme, aby kosti zůstaly hladké, beze zbytků masa a aby maso nebylo pořezané. K tomu je zapotřebí vědět něco o anatomii jednotlivých zvířat. Maso se má vykosťovat krátce před další úpravou, aby se zbytečně nevysušovalo a neznečišťovalo. Současně s vykosťováním se maso začišťuje – vyřezávají se šlachy, chrupavky, zbytky kůže, blány, sražená krev.
Vykostěné části masa se dělí podle jeho upotřebitelnosti před přípravou jídel na kusy, na porce (na plátky, řízky) nebo na kostky (kousky). K přípravě masa vařením a na pečeni je potřeba maso nakrájet podél vláken na podlouhlé kusy o hmotnosti 1,5–3 kg. Maso na porce se pak krájí napříč vláken. Užší kusy masa se krájí na porce tak, že se udělá řez jen do poloviny krájeného masa a při následujícím řezu se maso přeřízne.
Kýta se dělí na:
Vrchní šál – libové maso (3 % tuku) s ponechanou tukovou vrstvou je ideální k pečení vcelku nebo ve formě rolády, očištěné a odblaněné se hodí na řízky a lze z něj připravit řadu dušených pokrmů (soté a ragú).
Spodní šál – jemně mramorované maso se spodní částí tuku se peče vcelku – po krátkém prudkém osmažení ze všech stran, zvolna a při nižších teplotách. Další využití je podobné jako u vrchního šálu.
Ořech – jemně vláknitý ořech včetně špičky kýty se dá péct vcelku stejně jako ostatní libová křehká masa. Nakrájený na kostičky se hodí do masového fondue, ale i do gulášů či perkeltů.
Bramborový salát nemusí být vždy ten klasický, bramborový salát se dá připravit i jinak, s neobvyklými ingrediencemi.
Ingredience:
1 červená cibule
1 lžička červeného vinného octa
1 lžička kmínu
500 g salátových brambor
4 lžíce olivového oleje
500 g syrové červené řepy
Čerstvě mletý pepř
Hrst hladkolisté petrželky
Sůl
Šťáva a kůra z 1 citronu
Tmavý cukr
Postup přípravy:
Nejprve si předehřejeme troubu asi na 200 °C. Mezitím si oloupeme červenou řepu a nakrájíme ji na kusy. Kousky řepy vložíme do pekáčku a promícháme ji s olivovým olejem, kmínem a lžící tmavého cukru. Řepu ještě osolíme, opepříme a pečeme asi 40 minut (dokud řepa nezměkne a nezkaramelizuje). Řepu pak necháme vychladnout. Mezitím si připravíme brambory, oloupeme a nakrájíme je na kusy (stejně velké jako kusy řepy). Brambory pak dáme vařit v osolené vodě, dokud nezměknou. Pak je slijeme a necháme vychladnout. Připravíme si cibuli. Oloupeme a nakrájíme ji na tenké plátky. Cibuli pak dáme do mísy a zalijeme ji vařící vodou. Cibuli necháme asi 2 minuty nasáknout. Vodu pak slijeme, cibuli osolíme a zakápneme citronovou šťávou. Cibuli ještě promícháme a pak ji necháme ještě 20 minut stát, dokud cibule nezrůžoví. Pak se do mističky slije tekutina z cibule a přidá se červený vinný ocet, špetka soli, cukru a zbývající 2 lžíce olivové oleje. Vše smícháme a vznikne nám zálivka. V misce si promícháme pečenou řepu s bramborami, přidáme i zálivku, cibuli, citrónovou kůru a nasekanou petrželku.
Taková polévka je takřka umělecké dílo. Přitom není náročná na suroviny. Na tvorbu tohoto slavného vývaru z kostí a zeleniny, který je ještě zesílený mletým masem, si rezervujte cca 8 hodin svého času. Odmění se vám za to jedinečnou chutí a barvou jantaru.
Ingredience: 500 g volské oháňky, 1 kus mrkve, 1 kus petržele, 1/4 celeru, 1 cibule, 200 g mletého hovězího masa, 5 vaječných bílků, 2 dl červeného vína, 2 lžíce rajčatového protlaku, celý černý pepř, nové koření, bobkový list, sůl, voda.
Technologický postup: Kusy oháňky dáme na pekáč, přilijeme trochu oleje, přidáme na větší kusy nakrájenou kořenovou zeleninu a neoloupanou cibuli. Promícháme s divokým kořením a v troubě rozehřáté na 220 °C pečeme zhruba půl hodiny. Poté pekáč vyndáme z trouby, slijeme přebytečný tuk a pekáč dáme na sporák. Přidáme rajský protlak a podlijeme červeným vínem. Vše dobře promícháme a na mírném ohni provaříme, aby se odpařil alkohol. Kusy masa vybereme z pekáče a přendáme do velkého hrnce. To, co zbude na pekáči, pomalu restujeme, až se víno odpaří a zelenina zkaramelizuje. Potom obsah pekáče přidáme do hrnce k masu a zalijeme studenou vodou. Přivedeme k varu, stáhneme plamen a necháme pomalu táhnout 4–7 hodin. Poté vyndáme oháňku, vývar přecedíme a necháme vychladnout, nejlépe přes noc. K vyčištění vývaru a zesílení chuti použijeme mleté hovězí, které smícháme se sněhem z bílků. Tuto směs pak vmícháme do studeného vývaru. Za stálého míchání přivedeme polévku k varu, poté plamen stáhneme a už bez míchání vaříme asi hodinu. Nakonec naběračkou opatrně nabíráme vývar a cedíme ho přes čisté plátýnko do nádoby. Vývar je fantastický sám o sobě, ale můžeme ho ještě vylepšit libovolnou zavářkou. Parádu však uděláme i s petrželkou.