Kefírové výrobky jsou natolik specifické svou chutí a konzistencí, že jsou prakticky nezaměnitelné. Bílá hustá tekutina se svěží nakyslou chutí má spoustu zastánců, ale i odpůrců. Nicméně díky svému složení je velice prospěšná pro naše tělo, zejména snadnou stravitelností a obsahem potřebných vitamínů.
Účinky kefírového mléka
Kefír byste měli ideálně pít denně. Pokud to nejde denně, důležitá je pravidelnost jeho konzumace. Co se týče množství, je důležité, aby vám jeho užívání bylo příjemné. Kefír má podobnou chuť jako bílý jogurt.
Občas je dobré si ho dát po těžké večeři, kterou doprovází nadýmání a lehká nevolnost. Pomůže totiž k rychlejšímu trávení a po hodině nebo dvou budou vaše problémy pryč.
Někdo pije kefír před každým jídlem, někdo jiný hrnek kefíru ráno a hrnek kefíru před spaním. Pokud budete pít kefír před spaním, doporučuje se vyčistit si po něm pořádně zuby, protože některé bakterie obsažené v kefíru „se kamarádí“ se zubními kazy. Také je vhodné jednou za čas konzumaci kefíru na pár dnů vysadit.
Pokud s kefírem vaše tělo nemá zkušenost, může to být pro něj zpočátku „šok“, raději tak pijte menší množství, například 1 dl několikrát týdně, aby si tělo postupně zvyklo na některé pro něj neznámé bakterie a kvasinky. V opačném případě mohou nastat různé problémy jako průjem, vyrážka, bolení břicha, které ale po krátké době vymizí. Jedná se v podstatě o proces detoxikace organismu, který kefír ve vašem trávicím traktu může nastartovat. Pokud ale vydržíte konzumovat kefír i nadále, časem se i těchto problémů zbavíte – čím víc kefíru pijete, tím se jich zbavíte rychleji, i když často bouřlivěji. Hlavně se toho nezalekněte a nepřestávejte s kefírem úplně.
Kefír se však dá nejen pít a jíst, můžete s ním i zevně potírat různé vyrážky a ekzémy.
Mléčný kefír je tak mnohými považován za všelék. Bakterie mléčného kvašení dokáží s imunitou opravdové divy (a to v pozitivním slova smyslu). Kefír pomáhá léčit nemoci nervů, vnitřní onemocnění, bronchiální katary, veškeré sklerózy, infarkt myokardu, onemocnění žlučníku, jater, ledvin, infekční žloutenku, žaludeční a střevní onemocnění, průjem, zácpu, nemoci krve, vyrážku, ekzémy, Candidu (kvasinky) a mnoho jiných nepříjemných nemocí.
Protože kefír zlepšuje imunitu a vitalitu organismu, tak se s jakoukoli chorobou lépe vypořádáte a spoustě nemocem se i vyhnete. Navíc mnoho chorob souvisí se špatným trávením a zácpami.
Užívání kefíru se doporučuje v okamžiku (a nejen tehdy), kdy cítíte, že „na vás něco leze“. Opravdu to zabírá! Dopřejte si ½ litru před spaním a ráno budete jako rybička. Pokud se vám nemoc už „rozjela“, pak bývá její průběh mírnější a choroba rychleji odezní.
Kefírové mléko má vliv i na hladinu cholesterolu, kterou snižuje. Úspěšně tlumí sezónní alergickou rýmu a alergický nebo astmatický kašel. Pokud trpíte alergií nebo astmatem, užívejte kefír v období problémů ve zvýšeném množství. Odstraňuje rovněž zažívací problémy, jako je pálení žáhy nebo špatné trávení.
Zdroj: článek Kefírové mléko
Použití sušeného droždí na kvásek
Kvasinky v droždí jsou živé mikroorganismy, které se ve styku s vodou a cukrem při vhodné teplotě rozmnožují pučením. Přitom vzniká oxid uhličitý, který způsobuje kypření těsta a zvětšování jeho objemu. Velikost jedné kvasinky nepřesahuje 6 až 8 tisícin milimetru. 1 cm3 (zhruba 1 g droždí) v sobě obsahuje 10 miliard těchto živých buněk droždí.
Sušené droždí je v podstatě ve dvojí verzi. Zaprvé jde o sušené droždí, které se musí nechat vzejít na kvásek. Druhým typem je instantní sušené droždí značky Dr. Oetker: v jednom balíčku je 7 g droždí (vhodné na 500 g mouky), které se zamíchá do suchých ingrediencí před přidáním tekutých, tím pádem je použití okamžité, na nic se nečeká. Na sáčku se sušeným droždím by měl být napsán návod, jak je použít a na jaké množství mouky.
Zdroj: článek Sušené droždí
Domácí droždí z hroznů révy vinné
Hrozny, spolu s mnoha dalšími druhy ovoce, jako jsou například jablka, pomeranče a grapefruity, obsahují ve své slupce přirozené kvasinkové spóry.
U hroznů je důležité je nemýt, protože to vymyje kvasinky, které se pokoušíte pěstovat. Hrozny normálně ručně rozdrťte a umístěte do nádoby pokryté tenkou tkaninou. Ponechejte nerušeně po dobu tří dnů. V tekutině byste měli začít vidět malinkaté bublinky, což znamená, že kvasinky rostou. Pokud je vše zdravé a jsou vidět bublinky, tak do tekutiny zamíchejte pšeničnou mouku do zhoustnutí a ponechte hroznový kvásek při pokojové teplotě po dobu 24 hodin. Pro rozmnožení přidejte následující den šálek mouky a šálek vody. To samé udělejte i další den nebo dva. V tuto chvíli byste měli mít hutný kvásek.
Když budete experimentovat s různými plody (a dokonce i rajčaty!), zjistíte, že každý druh kvásku má trochu jinou chuť. Najděte si ty, které se vám nejvíce líbí. Nezapomeňte, že musíte použít domácí nebo divoce rostoucí ovoce, protože plody, které si koupíte v obchodě, budou pokryty pesticidy, voskem a kdo ví, čím dalším - pravděpodobně na nich nebude tolik kvasinek, aby se to povedlo.
Zdroj: článek Domácí výroba droždí
Pyl
Jedná se o produkt rostlinného původu. Pyl neboli pylová zrna jsou samčí pohlavní buňky vyšších kvetoucích rostlin vznikající v prašnících, které po dozrání prasknou a uvolní tak pylová zrna do okolí. Aby se pylová zrna dostala na bliznu květu stejného botanického druhu, je pyl rozšiřován větrem, vodou nebo živočichy, z nichž nejvýznamnějším je právě včela. Pro každou rostlinu je typické, že se její pylová zrna liší od pylu jiných rostlinných druhů, a to velikostí, tvarem, barvou a povrchovou strukturou. Pro včelu má pyl velký význam – je to výživa. Ačkoliv největší a nejdůležitější význam včely v přírodě spočívá v opylování rostlin, pyl je pro samotné včely zdrojem potravy bohaté na bílkoviny, minerály a vitamíny.
Při sběru pylu létá včela z květu na květ a sbírá pyl, který formuje do tvaru hrudek označovaných jako pylové rousky (4–10 mg), které odnáší do úlu na posledním páru nohou. Po příletu do úlu uloží létavky rousky pomocí chitinových trnů na druhém páru nohou do buňky a úlové včely pyl v buňce udusají hlavičkami. Ve chvíli, kdy včely naplní buňku ze 2/3, zalijí ji medem a v buňce proběhnou anaerobní konzervační procesy za vzniku organických kyselin, které s oxidem uhličitým zajistí dlouhou trvanlivost pylu až na jeden rok. Na průběhu biochemických procesů v buňce se podílí metabolismus a enzymy pylového zrna, výměšky včelích žláz a mikroorganismy (kvasinky, bakterie). Výše zmíněnými procesy se z květového pylu v podobě rousky stává pyl plástový, který tvoří základní výživu včelího plodu, je tmavší barvy, pastovité konzistence, příjemné vůně a nakyslé chuti.
Složení pylu se dá rozdělit podle obsahu výživných látek do tří skupin a to:
- dobré pyly z vrby, ovocných stromů, kaštanů, břečťanu, hořčice, máku, jetele a řepky;
- střední pyly z lísky, topolu, olše, javoru, chrpy a jiných květin;
- špatné pyly z jehličnatých stromů.
Využívat se dají pylové rousky i plástový pyl v čerstvém nebo sušeném stavu. Můžeme je smíchat s medem, marmeládou, tvarohem, rozpustit v mléce nebo ovocných šťávách.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Včelí produkty
Co se děje v kompostu?
Pokud jsou vlhkost a teplota optimální, organická hmota se začne rychle rozkládat. Nerozkládá se ovšem sama, rozkládají ji živé organismy, množící se velkou rychlostí. Jsou to houby, aktinomycety, řasy, kvasinky, bakterie, roztoči, červi, chvostoskoci a mnoho dalších drobných živočichů.
Souběžně s rozkladem se zároveň vytvářejí nové sloučeniny. Organický odpad se přeměňuje na složité látky trvalého humusu. Organická hmota se mění na kyprou zeminu. V průběhu zrání se dobře založený kompost živými organismy jen hemží. Kompost je vhodnou náhradou statkových hnojiv, v malých zahradách je často jedinou formou organického hnojení.
Zdroj: článek Kompost