Ingredience: 1 vejce, 1 hrnek mléka, 1/2 hrnku oleje, 1 hrnek cukru krystal, 2 hrnky polohrubé mouky, 1 kypřicí prášek do pečiva, 1 hrst rybízu; pokud dáte 1,5 nebo dvojitou dávku těsta na plech, bublanina je pak vyšší
Ingredience na tvarohovou náplň: 1 tvaroh, 1 vejce, cukr moučka
Postup: Těsto umícháme a nalijeme na plech vyložený pečicím papírem. Poklademe osušeným rybízem. Samozřejmě lze použít i jiný druh ovoce. Mezi ovoce sázíme lžící tvarohovou náplň. Poté vložíme do předehřáté trouby. Po upečení vznikne ta nejlepší rybízová bublanina.
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ MALIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mila.
Jak teď poznám o jaké maliny se jedná. Chci je ostříhat
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jak poznat o jaký typ maliny jde kvůli stříhání? Jak před stříháním malin poznat, jestli plodí v létě a nebo až na podzim? Když v zimě rostlina maliníku spí, tak na ní můžete poznat, o jaký typ se jedná, prozkoumáním jejich výhonů.
Malina, která plodí brzy v létě a potřebuje k tomu dvouleté dřevo, tak má dva druhy výhonů odlišených barvou a strukturou kůry. Jedny výhony mají hladkou a hnědou kůru a druhé mají kůru šedou až světle hnědou, hrubou a kůra se u nich také loupe.
Maliny, které plodí až na podzim na letošním dřevu mají všechny výhony stejné šedé s hrubou olupující se kůrou. Jak můžete maliny v zimě ostříhat?
Malinám plodícím v létě uřízněte hned u země VŠECHNY šedé výhony s olupující se kůrou a skovejte si je na podpal letních táboráků. Prostříhejte slabé a neperspektivní výhony s hnědou hladkou kůrou tak, aby vám zůstal vždy nejsilnější výhon s dostatečným prostorem pro skvělé pronikání světla a dobré proudění vzduchu. S ohledem na to začněte odstraňovat všechny tenké, zakrnělé, zkroucené výhony a pokračujte v prostříhávání, dokud se nepořádek nevyčistí. Pokud máte málo místa, můžete výhony zkrátit o 1/3. Pak připevněte výhony k rámu nebo mříži. Použijte biologicky odbouratelný provázek, jako je juta, a přivažte s ním každý výhon volně, ale pevně k rámu / mříži / drátu. Přivázání zabrání jejich ohýbání pod tíhou plodiny. Také to velmi usnadňuje prořezávání v dalších letech – přivázané výhony jsou ty, které příští zimu odstraníte.
U malin, které plodí až na podzim a mají v zimě všechny výhony stejné (šedé a hrubé), tak seřízněte všechny až u země.
Ingredience: 260 g másla, 4 žloutky, 160 g cukru, 1 lžíce moučkového cukru s vanilkou, 480 g celozrnné pšeničné mouky, 1/2 prášku do pečiva, sníh ze 4 bílků, 500 g rybízu, 2 lžíce rumu, cukr a skořici do rybízu
Postup: Nejprve utřeme krém z másla, žloutků, cukru a vanilkového cukru. Do krému přidáme přesátou mouku s práškem do pečiva. Těsto není lité, tekuté, je to křehké těsto, se kterým se velmi hezky pracuje. Hotové těsto rozetřeme rukou na plech a dáme ho péct při 160 °C. Přibližně po 25 minutách, když je těsto hezky narůžovělé, na něj vložíme sníh z ušlehaných bílků s rybízem. Ten nejprve ve vedlejší míse smícháme s moučkovým cukrem a dle vlastní chuti dochutíme rumem a skořicí. Poté celou hmotu opatrně promícháme se sněhem. Zapečený koláč pokrytý sněhem s rybízem vrátíme do trouby a dopečeme. Hlídáme, abychom jej nespálili. Upečený moučník necháme vychladnout a krájíme vychladlý.
V naší poradně s názvem ŠKŮDCI NA SPODNÍ STRANĚ LISTŮ VINA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Standa.
Takové prhledné kapky nebo co to je mám na spodní staně listů a stoncích vinné révy.Velikost se liší tak půl až 1 mm.nevíte někdo co to je a jak se to dá zničit. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vaše fotografie ukázala, že se nejedná o révu vinnou, ale o rostlinu s latinským názvem Parthenocissus tricuspidata, česky Přísavník trojcípý, lidově řečeno "psí víno". Sice patří do čeledí Vitaceae, ale s révou vinnou má společného jen málo. To, co nacházíte na listech, jsou s největší pravděpodobností exudáty (výpotky), které se u tohoto druhu mohou objevovat často. Souvisí s dobrou výživou a s dostatečnou zálivkou. Takže se tím nemusíte znepokojovat. Pokud by šlo o nějaká vajíčka, nebyla by tak roztroušena po ploše listu, ale nacházela by se v kupkách. Navíc ani profesionální rostlinolékařové málokdy rozpoznají škůdce jen podle vajíček.
Myslím, že se Vaším nálezem nemusíte znepokojovat.
Ještě malou připomínku ke způsobu vedení. Tato rostlina se přísavkami přichytává na zdi či jiné opory. Pokud se tedy rozhodnete k tomuto způsobu vedení, je dobré na jaře (ještě v bezlistém stavu) všechny výhony značně zkrátit. To vyprovokuje vytváření přísavek.
Postup: Smícháme vejce s cukrem, poté přidáme olej, mouku smíchanou s práškem do pečiva. Těsto vlijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech, do třetiny těsta dáme kakao a nalijeme na světlé těsto, posypeme rybízem a drobenkou. Pečeme na 170 stupňů cca 40 minut. Takto připravená bublanina je výborná a rychlá.
Ve svém příspěvku KDYŽ NECHCE JÍST GEKONČÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Urbančiková.
Prosím o radu Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Gabča Benešová.
Ahoj, přicházím tu s dotazem ohledně gekončíka nočního, který mi přestal jíst (sameček). Mám ho něco málo přes půl roku a s krmením nikdy problém nebyl, akorát jsem ho musela krmit z pinzety (byl nemotorný a nebyl většinou schopný si cvrčka či švába ulovit sám). Pravidelně mu dávám vitamíny a vodu měním denně či obden. Už nejí cca 7 dní a potřebovala bych poradit jak mám dál jednat (někdo tvrdí, že sedm dní je v pořádku, ale už si všímám tenčího ocásku a o jídlo ani nezavadí pohledem). Včera jsem ho přemístila do "karanténního boxu", abych zabránila rozšíření případné nemoci (mám v teráriu ještě dvě samičky) a mohla vybrat trus, který pošlu na rozbor. Ještě bych chtěla dodat, že jsem v teráriu našla nestráveného moučnýho červa (nevím jestli ho vyloučil přirozenou cestou či vyzvracel a ani nevím jestli to bylo od toho samečka), taky jsem si všimla, že místo nebo někdy s močí vylučuje světle bílou až průhlednou tekutinu s malými kulatými částečkami. (vypadá to jak malinké vajíčka - pro upřesnění) a to jsem doposud v teráriu neviděla, tak nevím jestli to s tím nějak souvisí. Předem děkuji za jakoukoliv odezvu a pomoc. Přikládám fotku terária. Gabča. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Bublanina je na první pohled docela podobná francouzskému dezertu clafoutis. Na rozdíl od bublaniny je těsto tužší, jakoby sražené, a chutná po vejcích. Clafoutis pochází z oblasti Limousin ve střední Francii, a pokud recept používá jiné ovoce než višně, měl by se správně jmenovat flaugnarde. Název bublanina popisuje proces pečení, kdy těsto bublá a naskočí. V receptech se používá také hladká mouka. V Podkrkonoší se tak občas říká žemlovce s višněmi/třešněmi. Modifikací receptů na bublaninu je celá řada. Osvědčily se zvláště recepty pomocí hrnkové metody. Jsou velmi rychlé a výtečné. Výborná je varianta hrníčkové bublaniny s ovocem a drobenkou. Klasická bublanina se po upečení a zchladnutí dochucuje cukrem moučkou.
Postup: Žloutky s cukrem vymícháme do pěny. Přidáme prosátou mouku s práškem do pečiva, přilijeme olej, mléko a vše dobře promícháme. Nakonec zlehka vmícháme tuhý sníh z bílků. Těsto vlijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech. Povrch těsta poklademe ovocem. Pečeme asi 30 minut při 180 °C. Hotovou bublaninu necháme mírně zchladnout, poté ji nakrájíme na kousky. Potřeme rozmíchaným džemem (nejlépe rybízovým) a podáváme.
Ingredience: 600 g polohrubé mouky, 250 g krupičkového cukru, 1 Hera (250 g tuku), 1 vejce, 1 vanilkový cukr, 1 prášek do pečiva, 1 l mléka, 2 vanilkové pudinky, 2 lžíce cukru
Postup: Z mléka, pudinků a 2 lžic cukru uvaříme klasický pudink. Z ostatních ingrediencí užmouláme drobenku. Na plech poklademe 3/4 drobenky, na ni rozetřeme uvařený pudink, poklademe rybízem a přikryjeme zbytkem drobenky. Pečeme asi 30–40 minut, podle trouby. Je to netradiční dobrota. Zkuste a uvidíte.
Podle druhu pojiva lze stěrky rozdělit na dva základní druhy. Jedním z nich jsou epoxidové a polyuretanové stěrky (pojivem jsou polyuretanové a epoxidové pryskyřice), druhým pak stěrky cementové (pojivem je cement). Současný trh nabízí několik směsí a systémů od různých výrobců, díky nimž lze vytvářet co do vlastností i vzhledu různé povrchy.
Mluvíme-li o výše zmíněných stěrkách v koupelně, bavíme se o finálním povrchu. Dávejte si pozor a nezaměňujte je se stěrkami, které se používají například jako podkladní vyrovnávací vrstva podlahy nebo jako vrstva hydroizolační. Stěrkové, potažmo lité podlahy se vylívají v tenkých vrstvách (několik milimetrů) na připravený pevný, rovný a suchý, nejčastěji betonový nebo anhydritový podklad, kde se samy rozlijí do dokonalé roviny (jsou samonivelační). Na stěny (na omítky, sádrokarton, beton) se stěrka natahuje nebo natírá i v několika vrstvách. Následně se obvykle uhlazuje a nechává pořádně vyschnout. Vzhledem k náročnosti provedení je nutné realizaci svěřit odborné firmě s dostatečnými zkušenostmi. Správně provedené a navržené povrchy jsou nenáročné na údržbu a jsou velmi vhodné pro podlahy s podlahovým vytápěním. Každý z výrobců má svá doporučení pro úpravu podkladu, údržbu i případnou dilataci.
U všech druhů stěrek můžete vybírat ze široké škály barev. Podlaha nemusí být jen jednobarevná. Lze na ní vytvářet ornamenty, vzory, nápisy. Ačkoliv jde o povrch jednolitý, bezespárý mají i tyto materiály své meze a musí se tedy po určitých celcích dilatovat. Předejde se tak jejich prasknutí vlivem tepelné roztažnosti. V rámci běžné velikosti koupelny se dilatace většinou neprojeví. Počítejte ale s tím, že pokud bude podlaha pokračovat do dalších místností, budou se dilatační spáry objevovat například v místech dveří.
Životnost všech druhů stěrek odpovídá životnosti celé stavby. Stejně jako u všech materiálů je ale třeba počítat s přirozeným stárnutím a opotřebováním. Údržba je v případě epoxidových a polyuretanových povrchů (včetně cementových stěrek uzavřených laky) jednoduchá. Lze je čistit běžnými prostředky. V případě olejovaného nebo voskovaného povrchu se musí tato vrstva čas od času obnovovat. Takový povrch také není odolný vůči agresivním chemickým prostředkům.
Díky dobré tepelné vodivosti jsou stěrky primárně vhodným materiálem pro podlahové topení. Záleží však na složení a způsobu aplikace konkrétního výrobku. Vždy se proto o vhodnosti použití poraďte s dodavatelem. Díky své pružnosti by neměla mít s podlahovým vytápěním žádný problém stěrka polyuretanová. U ostatních obvykle stačí zvolit vhodnou tloušťku vrstvy, přidat speciální plastifikační přísady nebo si dát pozor,
Cementová stěrka není sama o sobě voděodolná. V koupelně je vždy nutné uzavřít její povrch olejováním, voskem nebo polyuretanovým či epoxidovým lakem. Na stěnách bez stříkající vody lze použít libovolnou povrchovou úpravu. Ve sprchovém koutu a v okolí vany je však nutné uzavření povrchu lakem. Voskované a olejované povrchy vypadají oproti lakům velice přirozeně, jejich údržba je ale náročnější (musí se často a pravidelně udržovat speciální impregnací, která zabrání vsakování nečistot a vlhkosti). Do koupelny jsou tedy spíše nevhodné. Navíc při lakování výsledný povrch o několik stupňů ztmavne. Počítejte s tím tedy již při výběru odstínu a vyžádejte si k nahlédnutí vzorník i s finální úpravou.
Ve své přírodní variantě má stěrka díky cementu šedou barvu. Při probarvování je nutno počítat s tím, že nikdy nedocílíme jasných sytých barev. Použít lze také cement bílý, který je jednodušší probarvit do jasného odstínu. Tato varianta je pak ale výrazně dražší.
Litá podlaha je hladká a obvykle s žádnými nebo ne příliš výraznými šmouhami. Nanášením stěrky na stěnu vznikají typické šmouhy (tahy). Leštěním a broušením cementové stěrky (obvykle na stěnách) je pak možné dosáhnou dalších odlišných struktur a mramorování. Na hotový povrch podlahy se dá také použít vsyp ve formě křemičitého písku nebo drobného kameniva. Finální vzhled záleží především na umu řemeslníka. Plánujete-li stěrky ve více místnostech a chcete-li aby vypadaly stejně, svěřte veškerou práci jedné firmě. Ceny se dle barvy, povrchové úpravy a tloušťky pohybují od 1 000 do 3 000 Kč/m2.
Nejznámější jsou lité podlahy na bázi epoxidových pryskyřic, které se nanášejí na hotovou betonovou podlahu. Protože jsou velmi tenké (do 5 mm), musí být podklad hladký a rovný, nelze je tedy použít jako vyrovnávací vrstvu. Jsou příjemné na dotek a výborně izolují. Podle použitých druhů pryskyřic se vyznačují různými vlastnostmi. K nejdůležitějším patří odolnost vůči chemikáliím, tvrdost, dobrá otěruvzdornost, dlouhá životnost. Mohou mít protiskluzovou úpravu, kterou vytvoří malé křemičité částice přimíchávané do pryskyřice. Přidá-li se do směsi antistatické vlákno, vzniká podlaha s antistatickými vlastnostmi. Podlahy na bázi epoxidových pryskyřic vytvoří dokonalou rovinu a není nutné je dál povrchově upravovat. Dají se tónovat, čímž je možné dosáhnout atraktivního barevného sladění se zbytkem interiéru. Odolávají i velkému zatížení, nevyžadují takřka žádnou údržbu, snadno se čistí omýváním a jejich předností je i to, že se na nich netvoří plísně a nedrží bakterie.
Na bázi epoxidů se vyrábějí také dvousložkové a třísložkové materiály metalakrylát a metalmetakrylát, které rovněž patří do skupiny umělých pryskyřic.
Pryskyřice se dá různě tónovat, vytvořit můžeme zajímavé barevné obrazce a fantasticky vypadají i průhledné efekty. Podlaha může být samozřejmě i jednobarevná, a pokud jde o výběr odstínu, nejsou zde žádné limity. Podlahy mohou být lesklé, nebo matné.
Kam se hodí
Pryskyřicová podlaha působí velmi vzdušně. Je vysoká pouhých 5 mm, zároveň ale dobře vede teplo. Proto se dává i tam, kde je podlahové vytápění.
Pryskyřicové podlahy se hodí do obytných i komerčních prostor, ale pouze do míst, kde nedochází k nadměrnému zatížení, jako je například pojezd aut.
Postup: Utřeme vejce s cukrem. Až se směs spojí, přidáme bílý jogurt a opět dobře promícháme. V misce smícháme mouku s práškem do pečiva a přidáváme do těsta. Na tento recept je možné použít i šlehač, který těsto vypracuje dohladka. Na vymazaný a vysypaný plech si rozprostřeme těsto a položíme na něj ovoce. Pečeme na 180 stupňů asi 25–30 minut.
Postup: Heru, vejce a cukr vyšleháme do pěny, potom přidáme mouku smíchanou s pudinky, solí a práškem do pečiva a postupně přiléváme mléko. Těsto se jeví jako sražené, ale to nevadí. Polovinu těsta rozetřeme na vymaštěný a moukou vysypaný plech, poklademe nahrubo nastrouhanými jablky, posypeme vanilkovým cukrem, ořechy a rozinkami. Navrstvíme druhou polovinu těsta a dáme péct do trouby vyhřáté na 230 °C, po 10 minutách snížíme teplotu na 175 °C a dopečeme dorůžova.
Ingredience: 2 hrnky polohrubé mouky, 1 prášek do pečiva, 2 celá vejce, 1 hrnek cukru, 1 hrnek mléka, ½ hrnku oleje, třešně
Postup: Do mísy nasypeme mouku s práškem do pečiva, přidáme vejce, cukr, vlažné mléko a olej. Vše důkladně promícháme. Pekáč vymažeme olejem, vysypeme strouhankou a rozetřeme na něj těsto. V pekáčku navrch těsta poskládáme třešně. Vložíme do trouby předehřáté cca na 180 stupňů a pečeme do lehce zlatavé barvy asi 20 minut. Upečenou bublaninu za horka potřeme hojně máslem a hned zasypeme moučkovým cukrem.
Ingredience: 300 g polohrubé mouky, 1 lžička prášku do pečiva, 6 vajec, 300 g cukru krupice, 100 ml oleje, ovoce
Postup: Oddělíme žloutky od bílků a z nich ušleháme sníh. Do téměř tuhých bílků zašleháváme cukr a na závěr žloutky. Přidáme mouku s kypřicím práškem, olej a pořádně promícháme. Vymažeme plech sádlem a vysypeme moukou. Těsto do pekáče rovnoměrně rozprostřeme a poházíme ovoce. Bublaninu pečeme asi 20 minut na 180 stupňů v předehřáté troubě. Buchtu před podáváním ještě pocukrujeme.
Ingredience: 1 prášek do pečiva, 250 g polohrubé mouky, 2 lžíce rumu, 1 vanilkový cukr, 1 Hera, 4 vejce, 250 g cukru krupice, 250 g měkkého tvarohu, ovoce
Postup: Do mísy dáme tvaroh, Heru, cukr, vanilkový cukr, polohrubou mouku, 2 lžíce rumu, 4 žloutky a prášek do pečiva. Vypracujeme těsto. Z bílků vyšleháme tuhý sníh a postupně lehce přidáme k těstu. Těsto nalijeme do olejem vymazaného a kokosem vysypaného plechu a poklademe ovocem. Upečeme ve vyhřáté troubě. Bublaninu podáváme vychlazenou a posypanou moučkovým cukrem.
Ingredience: 2 vejce, 1 hrnek cukru, 1 hrnek mléka, 1,5 hrnku oleje, 1,5 hrnku polohrubé mouky, 1 prášek do pečiva, ovoce podle vlastní chuti (přibližně 3–4 hrnky), olej a hrubá mouka na vymazání a vysypání plechu, pekáč o velikosti 35 x 30 cm
Postup: Vejce s cukrem vyšleháme ve větší míse ručním šlehačem do husté světlé pěny. Přidáme mléko, olej, mouku a kypřicí prášek a zašleháme. Těsto nalijeme na olejem vymazaný a hrubou moukou vysypaný plech. Drobné ovoce, případně ovoce nakrájené na menší kousky, rovnoměrně rozprostřeme po celém povrchu. Množství se nebojte. Těsto hodně vystoupne a ovoce se v bublanině ztratí. Vložíme do trouby předehřáté na 200 °C a pečeme dozlatova. Pokud použijete rybíz, tak vznikne ta nejlepší rybízová bublanina.