MACERACE V OLEJI je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Silice jsou éterické, esenciální oleje, které jsou těkavé, ve vodě nerozpustné. Jedná se o olejovité látky nebo směsi látek, které jsou často vonné a mají palčivou chuť. Jsou velmi těkavé i při nízkých teplotách. Silice jsou vytvářeny rostlinami jako ochrana před býložravci. Své využití našly tyto látky při výrobě léčiv.
Maceracev oleji
Vyluhování vonných látek do vhodného rozpouštědla, jakým je například olej, patří k nejstarším metodám získávání vonných látek. Rostlinné oleje jsou vhodnými nosiči nejen éterických olejů, ale tvoří i základ olejových macerátů. Olejový macerát je výluh rostliny v oleji, do kterého z ní přechází účinné, lipofilní, v olejích rozpustné látky. Tento způsob extrakce se tradičně nazývá macerace. V aromaterapii jsou maceráty jedinečnou a neodmyslitelnou součástí masážních a regeneračních olejů, krémů, balzámů a mastí.
V naší poradně s názvem SKLIZEŇ A SUŠENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila.
Prosím o sdělení co se používá ze sklizené saturejky.Zda se používají jen listy nebo i nať. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ze saturejky se používají především mládé listy a měkké části nati. Ostatní části rostliny je možné nadrtit a macerovat 3 týdny v oleji pro získání saturejkového oleje.
Semena skalníku sbírejte, když jsou zralá, ale předtím, než dopadnou na zem. Čerstvost je v tomto případě vaším spojencem; pro maximální úspěch je nakličte co nejdříve. Semena důkladně očistěte, abyste se vyhnuli nočním můrám s plísněmi. Semena těžko klíčí a potřebují stratifikaci – berte to jako lázeňskou kúru, která prolomí dormanci. Macerace semen před výsadbou v kyselině odstraní ze semen tvrdou nepropustnou vrstvu, která dovolí prostoupit vodě dovnitř semene, což zvýší úspěšnost vyklíčení. Výsadbu semen skalníku lze provést jednou ze tří metod:
Výsadba v letním slunovratu (nejlepší volba) Těsně před výsadbou okolo 21. června stratifikujte semena namočením do koncentrované 15% kyseliny sírové po dobu 2 hodin. Klíčení proběhne následující jaro.
Podzimní výsadba Ošetřete semena kyselinou po dobu 2 hodin v koncentrované 15% kyselině sírové; poté proveďte teplou stratifikaci po dobu 90 dnů při 21 °C. Vysejte těsně před prvním mrazem. Semena vyklíčí následující jaro.
Jarní výsadba Ošetřete semena kyselinou po dobu 2 hodin v koncentrované 15% kyselině sírové; Následně 90 dní teplé stratifikace při 21 °C a 120 dní studené stratifikace při 4 °C. Stratifikovaná semena by měla být vysazena co nejdříve a během studené stratifikace pečlivě sledováno jejich klíčení.
Výsadba semen
Pro výsadbu skalníku ze semen použijte dobře propustnou zahradní zeminu; jemná kůra a perlit jsou vašimi přáteli. Semena zasejte mělce, protože mají rády slunce a potřebují světlo k nastartování klíčení. Doporučení pro pěstování ve školkách je vysadit 30 až 40 životaschopných semen do rovné rýhy, do hloubky 3 mm a zakrýt vrstvou zeminy o tloušťce 1,5 až 2 cm. Mulčování chrání rostliny a udržuje půdu vlhkou. Mulč by měl být odstraněn, jakmile semena vyklíčí. Zálivku je lepší dělat pomocí jemného postřikování, které je udrží vlhké, aniž by způsobilo pohyb semen.
Udržujte půdu trvale vlhkou pomocí rozprašovače. Klíčení je hra na čekání, takže trpělivost není jen ctnost; je to požadavek. Jakmile se mladé rostlinky poprvé objeví, postupně je přivykejte méně vlhkým podmínkám, jako byste aklimatizovali rybku na nové akvárium.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Propolis se nejlépe rozpouští v ethanolu (lihu) o koncentraci 60 až 80 %. Ve vodě je prakticky nerozpustný. Pro výrobu tinktury je třeba mít líh z lékarny nebo neředěnou domácí slivovici popřípadě jinou pálenku. Neředěná domácí slivovice po vypálení má nejčastěji obsah alkoholu 60 až 65 %, proto je ideálním rozpouštědlem propolisu.
Nejdříve si připravíme prášek z propolisu tak, že včelí propolis očistíme, nakrájíme a vložíme do mrazničky, po zmrznutí nameleme v mlýnku a promícháme s lihem. Postavíme na tmavé místo k maceraci (trvá cca 3 týdny). Po dobu macerace občas promícháme. Poté tinkturu přecedíme do tmavých sklenic.
Tinktura je vhodná na posílení imunity, bolesti v krku, paradontózu, zánět ústní dutiny, rýmu, zánět průdušek, žaludeční vředy a problémy s játry.
Orientační cena je dostupná na internetových stránkách a můžete se na ni podívat zde.
Ingredience gulášová šťáva: 3 střední cibule, 2 lžíce mleté sladké papriky, 400 ml vody, 3 stroužky česneku, 1 hrst majoránky, kmín, chlebová střídka na zahuštění, olej, sůl, pepř
Ingredience šťouchané brambory: 400 g brambor, 50 g másla, petrželová nať nebo pažitka, sůl
Ingredience vídeňská cibulka: 3 velké cibule, hladká mouka na obalení, olej na osmažení
Postup: Krkovici osolíme, opepříme a potřeme hořčicí, lehce zakápneme olejem. Necháme v lednici odležet nejlépe přes noc. Krkovici opečeme zprudka na oleji z obou stran tak, aby byla hotová, a z pánve vyjmeme. Později ji budeme vkládat do gulášové šťávy.
Postup gulášová šťáva: Cibuli a česnek nakrájíme najemno, orestujeme na oleji společně s kmínem, přidáme sladkou papriku, krátce zpěníme a zalijeme vodou, přivedeme k varu, krátce povaříme, cca 15 minut, dochutíme česnekem, solí, pepřem a majoránkou. Podle potřeby zahustíme najemno nadrobenou chlebovou střídkou nebo naopak zředíme vodou na požadovanou konzistenci hustší šťávy.
Do omáčky přidáme opečené maso a vše společně ještě 10–15 minut zvolna provaříme.
Postup šťouchané brambory: Oloupané a pokrájené brambory uvaříme v osolené vodě doměkka, vodu scedíme, přidáme máslo, sekanou petrželku nebo pažitku a rozšťoucháme, podle potřeby dosolíme.
Postup vídeňská cibulka: Cibuli nakrájíme na jemné plátky, obalíme v hladké mouce a v oleji usmažíme dozlatova. Po vyjmutí z pánve klademe cibuli na papírový ubrousek, aby přebytečný olej okapal.
Tip: Vyplatí se věnovat čas a péči naložení masa, které by alespoň přes noc mělo odpočívat v ledničce.
Kluci uvádějí, že na 5 až 6 porcí budete potřebovat:
2 velké cibule
6 stroužků česneku
2 lžíce sladké mleté papriky
kohoutí, slepičí, kuřecí vývar nebo vodu
1 kohouta
sůl
snítku rozmarýnu
1 lžičku mleté papriky
250 ml 33% smetany
1 kapii nebo červenou papriku
4 žampiony
slunečnicový olej
Postup
Kluci v akci nejprve na oleji orestují do sklovata na kostičky nakrájenou cibuli, přidají česnek, zarestují, pak zapráší mletou paprikou, krátce osmahnou, zalijí vývarem, osolí a přivedou k varu.
Části naporcovaného kohouta Kluci v akci na straně kůže naříznou, osolí, opečou na oleji ze všech stran dozlatova, přihodí snítku rozmarýnu, během opékání lehce popráší mletou paprikou, poté maso vyjmou (olej uchovají i se snítky rozmarýnu) a vloží do základu na omáčku, přiklopí, dusí do měkka, na závěr zalijí smetanou, nechají přejít varem a podávají.
Na oleji po opečeném mase Kluci v akci orestují papriku na krájenou na nudličky a na větší kousky nakrájené žampiony. Papriku s žampiony kladou na každou porci kohouta, navrch ozdobí snítkou opečeného rozmarýnu.
Jako přílohu doporučují Kluci v akci špecle, bramborové noky, knedlíky nebo rýži.
Ingredience: 1,5–2 kg srnčí plece, 1 cibule, 2 stroužky česneku, 300 g kořenové zeleniny, 200 ml červeného vína, 2 polévkové lžíce povidel, 2 polévkové lžíce rajčatového protlaku, sůl, pepř, 150 ml vody, nové koření, celý pepř, jalovec, bobkový list, olej
Ingredience k dochucení: 500 g jater (srnčí, kachní, husí), 100–150 g na oleji opražených mandlových lupínků, 150 g brusinek či višní, ideálně marinovaných v koňaku či portském víně, 200 g slaniny, 150 g dobré anglické slaniny na plátky
Postup: Očištěné a odblaněné maso osolíme, opepříme a opečeme na oleji. Na oleji orestujeme nakrájenou kořenovou zeleninu, cca po 4–5 minutách přidáme nakrájenou cibuli a restujeme další 3 minuty. Přidáme nakrájený česnek, povidla a rajčatový protlak a krátce zarestujeme. Vložíme zatažené maso, červené víno a vývar ze 150 ml vody a divokého koření (stačí vyvařit cca 15 minut). Pokud máme, tak můžeme přidat snítku tymiánu a čerstvé majoránky. Zakryjeme pokličkou a pečeme na 160 °C cca 2,5–3 hodiny. Maso bude po upečení samo odpadávat od kosti. Maso obereme a nakrájíme na menší díly (bude se mixovat). Pěkné pevnější části masa můžeme nakrájet na malé kostičky a nechat bokem (maximálně 250 g celkem). Slaninu rozškvaříme a vložíme do nádoby, ve které můžeme mixovat. Přidáme syrová játra a upečené maso určené k mixování včetně výpeku se zeleninou a vínem. Lehce osolíme a opepříme a rozmixujeme do hladka. Vmícháme opečené mandlové lupínky, kostičky pevného masa a marinované sušené ovoce (brusinky či višně dodají zajímavý sladkokyselý tón). Zapékací formu vhodnou na paštiku vyložíme plátkovou slaninou a „nalijeme“ a stěrkou zarovnáme připravenou paštikovou hmotu. Vršek zakryjeme pergamenovým papírem a „pečeme“ ve vodní lázni na 100 °C 60–70 minut, poté odstraníme papír a necháme péct v lázni (tentokrát již na 140 °C) dalších 20–30 minut. Podáváme s čerstvým chlebem nebo opečenou bagetkou společně s jablečným čatní.
Rada: Pokud nemáte k dispozici troubu a máte neodolatelnou chuť na tuto paštiku, tak ji můžete uvařit ve vodní lázni na kamnech. Voda v lázni se udržuje těsně pod bodem varu – sem tam bublinka. Hotovo budete mít při stejném receptu za cca 90 minut.
Ingredience: 2 velké cibule, 6 stroužků česneku, 2 lžíce sladké mleté papriky, kohoutí, slepičí, kuřecí vývar nebo voda, 1 kohout, sůl, snítka rozmarýnu, lžička mleté papriky, 250 ml 33% smetany, 1 kapie nebo červená paprika, 4 žampiony, slunečnicový olej
Postup: Na oleji dosklovata orestujeme na kostičky nakrájenou cibuli, přidáme česnek, orestujeme, pak zaprášíme mletou paprikou, krátce osmahneme, zalijeme vývarem, osolíme a přivedeme k varu. Části naporcovaného kohouta na straně kůže nařízneme, osolíme, opečeme na oleji ze všech stran dozlatova, přihodíme snítku rozmarýnu, během opékání lehce poprášíme mletou paprikou, pak sejmeme (olej uchováme i se snítky rozmarýnu) a vložíme do základu na omáčku, přiklopíme, dusíme doměkka, na závěr zalijeme smetanou, necháme přejít varem a podáváme. Na oleji po opečeném mase orestujeme papriku nakrájenou na nudličky a na větší kousky nakrájené žampiony. Papriku s žampiony klademe na každou porci kohouta, navrch ozdobíme snítkou opečeného rozmarýnu. Jako příloha se hodí špecle, bramborové noky, knedlíky, rýže.
Tempura je celosvětově proslavené japonské jídlo – v těstíčku obalené a osmažené křupavé kousky ryb, masa, zeleniny, žampionů a mnoha dalších potravin, které se servírují přelité omáčkou. Původ tempury přitom ale japonský není.
Tempura je v současnosti známá jako japonské jídlo, ale má svůj původ v Evropě – do Japonska se dostala v polovině 16. století s mořeplavci z Portugalska. Japonská gastronomie zná tedy tempuru déle než sushi a existují dokonce i specializované restaurace tenpura-ya. Výraz tempura vychází z japonského tempurako, což je název rýžové mouky, ze které se připravuje těsto na tento pokrm.
V Japonsku se jako tempura označují všechna jídla připravovaná obalením v těstě z mouky tempurako a pak smažená v rozpáleném oleji. Při tomto způsobu přípravy si potraviny udrží šťávu i přirozenou chuť. Nejčastěji se obalují a smaží kousky ryb, mořské plody, měkká masa, zelenina a žampiony, ale použít se může v podstatě téměř každá potravina, kterou je možné obalit a smažit.
V jižní Evropě takto připravovaná jídla nazývají tapas a na přípravu těsta používají kukuřičnou a pšeničnou mouku.
Na originální japonské těsto se používá rýžová mouka, v Evropě se nahrazuje moukou kukuřičnou nebo pšeničnou. V některých případech se do mouky přidává celé vejce, jsou ale i recepty, kdy se samostatně vmíchá žloutek a pak sníh z bílků. Bez vejce je těstíčko křupavější. V každém případě se ale mouka rozmíchává s ledovou vodou. To je podstata tempury, protože pouze ledové těsto se v rozpáleném oleji stane opravdu maximálně křupavým.
Těsto má konzistencí vypadat přibližně jako krupicová kaše.
Obalovací směs tempura se skládá z pšeničné mouky, kukuřičného škrobu, rýžové mouky, cukru, soli a nějakých dochucovadel. Takto namíchaná je k dostání v asijských prodejnách.