MAKROBIOTICKÉ VÁNOCE je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Pokud chcete mít na vánočním stole alespoň trošku takříkajíc zdravého nebo dietního cukroví, upečte si nebo se aspoň pokuste si upéct makrobiotické vánoční cukroví. Určitě vám to bude chutnat.
Význam makrobiotické stravy
Když se řekne makrobiotická strava, tak si většina z nás představí stravu dietní. Ale není tomu tak. Je to vlastně jen stravovací návyk a jakási filozofie životního stylu. Makrobiotická strava se skládá hlavně z obilovin. Pokud budete chtít změnit dosavadní způsob stravování a začít s makrobiotickou stravou, doporučují příznivci makrobiotické stravy nejprve komplexní očistu těla, takzvanou očistnou kúru, která představuje detoxikaci organismu. Stačí kratší dobu konzumovat jen obiloviny. Taková očistná kúra zbaví vaše tělo toxinů, nastolí rovnováhu a obnoví vitalitu organismu. Makrobiotická jídla se skládají především z obilovin, které tvoří 50 až 60 % všeho konzumovaného jídla. Dalších 20 až 25 % tvoří zelenina, kterou máme k dispozici v oblasti, v níž žijeme. Nezbytnou součástí této stravy je mořská řasa. Minimálně se mohou konzumovat luštěniny, ovoce, ořechy a chléb, ale jen s mírou, a pokud možno, ne každý den.
V Česku je za vrchol Vánoc považován především Štědrý den, tedy 24. prosinec, coby předvečer samotné slavnosti, do Vánoc je někdy zahrnována i doba adventní, která Vánocům předchází. K Vánocům se pojí nejrůznější tradice, k nimž se řadí vánoční stromek, jesličky (betlém), vánoční dárky, které nosí Ježíšek, či vánoční cukroví; některé z těchto tradic pocházejí již z předkřesťanských dob a souvisí s oslavou slunovratu, který na tyto dny též připadá. V současné době se však původní, náboženský význam Vánoc vytrácí a Vánoce se považují i za jeden z nejvýznamnějších občanských svátků. Většina českých rodin si na Vánoce pořídí vánoční stromeček, který ozdobí skleněnými koulemi, třpytivými řetězy, vločkami, nebo slaměnými a jinými ozdobami. Na Štědrý den lidé podle tradice nesmí celý den nic jíst, aby viděli Zlaté prasátko. Ke štědrovečerní večeři se většinou podává smažený kapr nebo řízek s bramborovým salátem. Po večeři zazvoní zvoneček, a pokud jsme byli celý rok hodní, pod stromečkem najdeme dárky od Ježíška.
½ lžičky tlučeného koření (badyán, skořice a hřebíček)
1 lžíce oleje
Postup:
Na vále vypracujeme těsto z připravených surovin a necháme asi hodinku odpočinout. Poté na vále rozválíme zhruba 1 cm silnou placku, z které vykrajujeme perníčky libovolného tvaru. Pečeme na plechu s pečicím papírem v troubě vyhřáté na 220 stupňů.
Suroviny na těsto si dáme na vál, smícháme a vypracujeme těsto. Z něho vykrajujeme tradiční linecká kolečka a pečeme ve vyhřáté troubě do zlatova. Hotové slepujeme předem připravenou náplní z ořechů, Mišutky, ječmenného sladu, kakaa, sušeného ovoce a celozrnné mouky. Pečeme a plníme těsně před Štědrým dnem, protože bez cukru krém podléhá rychle zkáze a kazí se. Dobrou chuť.
Všechny suroviny si dáme na vál a vypracujeme z nich krásně vláčné těsto. Připravíme si formičky na pracny, vysypeme je hladkou sójovou moukou a můžeme začít plnit nachystané formičky. Pečeme do zlatova. Vyklápíme po vytažení z trouby.
3 vrchovaté lžičky hladké sójové mouky (nahrazuje vejce v těstě)
2 lžíce rumu
1/2 lžičky mleté skořice
4 lžíce studené vody
Postup:
Cukr, rum, med a vodu pořádně zamícháme dohromady. Mouku promícháme se sójovou moukou, práškem do pečiva a skořicí, poté vše spojíme dohromady a vypracujeme těsto. Na vále vyválíme placku na sílu asi půl cm. Vykrajujeme menší tvary, které pečeme na plechu s pečicím papírem při teplotě asi 170 stupňů. Zdobíme například polevou ze 100 g jemně prosátého moučkového cukru, který třeme se 3 lžícemi citronové šťávy a 1 bílkem až do zhoustnutí a zbělení.
2 lžíce sušeného sójového, ovesného nebo kukuřičného mléka
Postup:
Vše společně zamícháme v míse, propracujeme rukou těsto a necháme alespoň 1 hodinu odpočinout. Těsto rozdělíme na malé kousky a na vále z něj vyválíme dlouhou žížalu, kterou pak nakrájíme na menší kousky, z nichž tvarujeme rohlíčky. Dáváme je na plech s pečicím papírem a pečeme do zlatova. Po upečení obalujeme v sušeném sójovém mléce. Pečeme těsně před Štědrým dnem, protože bez cukru pečivo rychle podléhá zkáze. Uchováváme v chladu.
Ze všech surovin na těsto vypracujeme těsto a necháme ho odpočinout v lednici alespoň půl hodiny. Poté vyválíme na placku o síle zhruba 3 mm, vykrájíme libovolné tvary a upečeme na plechu s pečicím papírem při asi 150 stupních. Je důležité dávat si pozor, lehce se připaluje. Po vychladnutí slepujeme ořechovou náplní, kterou jsme si nachystali z připravených surovin tak, že jsme je smíchali všechny dohromady. Sušenky můžeme slepovat už za tepla.
Vločky si umeleme, přidáme ostatní suroviny a vypracujeme těsto. Vyválíme si asi 0,5 cm silný plát a vykrajujeme z něj různé tvary, které pečeme do zlatova v předem vyhřáté troubě.
3 lžíce sušeného sójového, ovesného nebo kukuřičného mléka
3 lžíce oleje
½ lžičky kurkumy
Postup:
Jáhly a mouku zpracujeme v míse na těsto a necháme alespoň 4 hodiny na teplém místě kvasit. Křížaly a rozinky povaříme ve vodě a necháme okapat na sítu. Vývar z ovoce použijeme k přípravě polevy. Když je těsto zkvašené, přidáme ostatní přísady a, je-li potřeba, i trochu vody. Těsto by mělo být husté, poddajné a dobře tvarovatelné. Formu na chlebíček vymažeme olejem a vysypeme Mišutkou. Vlhkýma rukama vytvoříme z těsta váleček. Jestliže se těsto lepí na ruce a nedrží tvar, přidáme ještě Mišutku. Váleček těsta natlačíme vlhkýma rukama do formy. Pečeme cca 20 minut v hodně vyhřáté troubě a potom zvolna sušíme 1 hodinu. Při dopékání přikryjeme formu alobalem. Upečený chlebíček necháme zcela vychladnout, pak ho oddělíme od formy a vyklopíme. Štětečkem potřeme chlebíček vrstvou čokoládové polevy.
Principem makrobiotické stravy je strava bohatá na ovoce, zeleninu, luštěniny a obilniny. Maso, vejce a rafinované potraviny se výrazně omezují. Nejedná se o vegetariánství, neboť makrobiotika konzumaci masa striktně nezakazuje, pouze doporučuje dopřávat si ho pokud možno v co nejmenším množství a střídat potraviny jin s potravinami jang. Dáte-li si třeba těžký biftek, měli byste přísun energie jang vyvážit přísunem energie jin, tedy například čerstvou zeleninou. Makrobiotika nezakazuje úplně se nezdravých laskomin vzdát, spíše radí, kterými potravinami lze negativní účinky snížit. Makrobiotika, to je především rovnováha.
Oběd by měl představovat završení hodování první poloviny dne. Během ní bychom měli prostřednictvím jídla přijmout asi 60 % z celkové denní energie. Oběd by měl tvořit cca 30−35 %. Většina rodičů bohužel nemá kontrolu nad tím, co všechno jejich dítě ve škole zkonzumuje. Jednou z možností, jak ovlivnit stravování dítěte ve škole, je sledovat jídelní lístek, a pokud má dítě na výběr z více jídel, doporučit mu jídla zdravější. Školní stravování dětí patří k často diskutovaným tématům. Spousta rodičů se domnívá, že školní jídelníčky v žádném směru neodpovídají zásadám zdravé výživy. Avšak vedoucí školních jídelen mají k dispozici takzvaný spotřební koš a přehled doporučených dávek a potravin, které by dětem měla školní jídelna nabízet, aby jídelníček odpovídal zásadám zdravé stravy. Výživová doporučení pro školní jídelny tedy existují. Je pravda, že ne všichni rodiče mají o zdravém stravovaní správné představy. Vyžadují-li například rodiče po školní jídelně, aby pro jejich děti připravovala veganské či makrobiotické pokrmy nebo aby nápoje nesladila cukrem, nýbrž náhradním sladidlem, je více než pravděpodobné, že se nesetkají s nadšenou odezvou. Většina rodičů má přímý vliv na složení obědů svých dětí o víkendech a školních prázdninách. Tehdy se mohou zaměřit na zdravé potraviny a pokrmy. Není nutné, aby součástí oběda byla vždy také polévka. Pakliže je hlavní jídlo samo o sobě vydatné (například těstoviny nebo knedlíky s omáčkou), nemusíte k němu připravovat ještě polévku. A naopak: chcete-li k obědu uvařit zahušťovanou polévku (bramborovou, rajskou a podobně), můžete ji podávat jako samostatný pokrm a doplnit ji například pečivem. Co by ale u zdravého oběda nikdy chybět nemělo, je zelenina nebo ovoce. Pokud není zelenina (dušená, špíz a podobně) přímo součástí pokrmu, doplňte hlavní jídlo například oblohou či miskou salátu nebo kompotu.
Vařit pro děti nemusí být vždy jednoduché. Neustále přemýšlíte, které suroviny jsou vhodné, jak je upravovat... Každý, kdo má děti, si postupně vytvoří jakýsi seznam jídel, u nichž má naději, že je děti snědí. Obvykle to bývají jídla rychlá a jednoduchá.
Vánoční hvězda pochází z Mexika, takže jí vyhovuje stálá teplota nad 20 °C. Květináč s ní byste tedy neměli umísťovat přímo na studený parapet, především od okna totiž táhne studený vzduch. Na citlivost vůči chladu nezapomeňte už i při přenosu z květinářství, určitě by vám ji měli důkladně zabalit do papíru a domů ji dopravte co nejrychleji.
Doma byste měli postavit hvězdu na místo, kde bude mít polostín, potřebuje sice dostatek světla, ale spíše rozptýleného než přímé sluneční paprsky. Ve světlých místnostech orientovaných na jih nebo na západ rostlinu klidně postavte na konferenční stolek nebo jídelní stůl uprostřed místnosti. Světla tady bude mít určitě dost. A jak jsme již zmínili, vhodná je pro ni pokojová teplota.
Vánoční hvězda dozajista patří mezi oblíbené pokojové rostliny, ale bohužel kvete jen v období Vánoc. Většinou se pěstuje jako jednoletá rostlina, po Vánocích většinou hyne. Pokud však chcete mít vánoční hvězdu i po Vánocích, dopřejte jí tmavší stanoviště a mírnou (občasnou) zálivku. Na jaře (nejlépe v březnu) rostlinu zkraťte přibližně na 10centimetrovou výšku, přesaďte ji do čerstvého pěstebního substrátu (i většího květináče) a omezte zálivku. V září pak začněte hvězdu zatemňovat (například tmavou látkou, prodyšným tmavým pytlem), bohatě jí postačí 9 hodin světla denně. Pokud se budete řídit uvedenými radami, dočkáte se i na další Vánoce krásně vybarvených listenů.
Vánoční hvězda vám může vydržet po mnoho let, potřebuje však speciální zacházení. Po příchodu domů umístěte poinsettii na světlé místo s dostatkem světla. Pamatujte na to, že vánoční hvězda nesnáší především průvan a přímé sluneční paprsky. Teplota v místnosti by se měla pohybovat od 20 do 26 °C. Pokud jste květináč umístili těsně nad topení, postavte ho na misku s vlhkými kamínky a občas celou rostlinu poroste. Vánoční hvězdu zalévejte pravidelně odstátou vodou, do které 1x za 14 dní přimíchejte hnojivo pro kvetoucí pokojové rostliny, a to až do té doby, než rostlina neodkvete. Poupata bývají drobná a najdete je přímo ve středu červené růžice listů. Kvetení vánoční hvězdy není výrazné a obvykle trvá 5 až 12 dní, protože poupat je několik a rozkvétají postupně. Po odkvětu rostlinu přemístěte na chladnější místo, snižte zálivku i vzdušnou vlhkost. V předjaří hvězdu seřízněte na výšku 10 cm a přesaďte ji. Přes léto rostlinu dostatečně zalévejte a přihnojujte, aby zesílila. Prospěje jí i letnění, venku může být od konce května až do babího léta. Aby na Vánoce opět vytvořila překrásné barevné listeny, musíte ji od poloviny října pravidelně zatemňovat, tvorbu květů, a tedy i barevných listenů, totiž vyvolávají krátké dny a dlouhé noci.
Problémy, se kterými se můžete při pěstování vánoční hvězdy setkat:
listy opadávají v době po odkvětu – v tomto případě jde o běžný jev, stačí jen rostlinu seříznout a přesadit
listy žloutnou nebo opadávají – jednou z příčin bývá suchý vzduch, jinými důvody mohou být průvan nebo chlad, rovněž přelévání může způsobit padání listů
na listech se objevuje plíseň – nejčastější příčinou je to, že je rostlina přemokřená, nebo jste ji rosili na listy
rostlina vadne a odumírá – toto bývá způsobeno půdními houbovými chorobami, řešením je přesadit rostlinu do nové zeminy
Ruličky můžeme plést z různých druhů novin, papírů či letáků, každý si musí nejprve vyzkoušet, co mu bude nejvíce vyhovovat. Pozor jen na některé lesklé letáky, použitá barva na nich nemusí dobře držet. Důležité je, že rulička musí být co nejpevnější, aby se z ní dobře pletlo. Pokud ji sevřeme v prstech, neměla by se příliš zmáčknout. Proto zasunujeme při pletení špejli opravdu jen malý kousek, kdyby byla špejle uvnitř celé ruličky, byla by pak rulička zbytečně tlustá, a navíc i měkká. Rulička bude mít takovou barvu, jakou má cca 1–1,5 cm široký okraj. Máme-li papír položený na stole vodorovně, jedná se o horní podélný okraj vespodu papíru. Na tom, jak je popsaný zbytek papíru, nezáleží. I ze zcela popsaného papíru, který má alespoň jeden okraj nepotištěný, lze tedy udělat nepotištěnou ruličku. Samozřejmě pokud se vám potištěná rulička líbí, nemusíte se tím zabývat a pleťte si, jak chcete. Pletení z papíru na Vánoce zaměstná vaše děti při dlouhých večerech.
Ploché ruličky: Někdy se však přece jen hodí, když je rulička měkká a nechá se zploštit. Takovou ruličku pleteme z měkkých novin či letáků, a navíc ji ještě můžeme plést tak, že v ní máme špejli zasunutou celou. Tyto ruličky se používají například pro pletení rámečku.
Tolik informace k ruličkám a nyní je tu postup a potřebné suroviny na vánoční dekoraci do vašeho interiéru. Hvězda z proužků papíru:
Potřebujeme: noviny či papíry, nůžky, špejle nebo kousek drátu, lepidlo
Postup na papírové ruličky: Na pletení z papíru je nejprve nutné naplést si větší množství papírových ruliček. Můžeme použít i staré noviny či počmárané papíry – zkrátka zcela nepotřebný materiál určený k vyhození. Ruličky musí být na jednom konci užší a na druhém širší, aby se pak při pletení mohly do sebe vzájemně zasouvat a napojovat. Noviny či papír o formátu A4 si rozstřihneme podélně přibližně napůl. Vznikne nám tak obdélník o rozměrech cca 28 x 10,5 cm. (Toto samozřejmě není striktně dáno, rozměr papíru může být jakýkoliv, podle toho se pak však bude odvíjet síla a délka ruličky.) Na pravý dolní okraj papíru si položíme konec špejle (asi 2 cm) a začneme na něj postupně papír namotávat. Ruličku přidržujeme oběma rukama a postupně se rukama přesouváme doleva. Především levá ruka musí přidržovat koneček ruličky, aby se nerozmotal, a začneme na něj papír postupně namotávat. Levý konec ruličky je tedy užší a pravý konec (ve kterém je zčásti zasunutá špejle) je širší. Když ruličku domotáme téměř do konce, zbylý růžek papíru potřeme lepidlem. Ruličku domotáme až na konec a růžek pevně přitiskneme k ruličce. Nakonec vyndáme špejli
Masopustní masky bývaly a dodnes jsou velmi rozmanité. Některé, zejména ty zvířecí, mají velmi dlouhou tradici a pocházejí z doby před rozšířením křesťanství. Lidi vždy lákalo brát na sebe podobu zvířat a s ní i jejich vlastnosti, sílu, lstivost a další, které jim připisovali.
Masky zvířat se v Evropě užívaly po celý středověk, a to zejména v období zimního slunovratu a v průběhu zimních měsíců. Dokonce se objevovaly v kostelích a chrámech, kam se lidé chodili nejen modlit, ale také zpívat a tancovat. Mnoho set let se církev kvůli tomu rozčilovala a vydávala přísné zákazy, které brojily proti zábavám v kostelích a na hřbitovech.
Nejstarší záznamy o masopustních maskách pocházejí ze 6. století a poslední z poloviny 16. století. Teprve v době rekatolizace, tedy obnovování vlivu katolické církve v českých zemích (zhruba od poloviny 17. do poloviny 18. století), se církvi podařilo alespoň omezit chození masek o vánočních svátcích. Vánoce byly v církevním pojetí spíše svátky klidu, rozjímání a tiché radosti nad narozením Krista, pobíhání a tancování maškar se k nim tudíž nehodilo.
V průběhu staletí se reje masek omezily převážně na masopust, který byl vždy rozverný a stal se příležitostí pro jejich uplatnění. Se zánikem spousty lidových zvyků a obyčejů mizely pozvolna i maškary. Až koncem 19. století se začaly znovu obnovovat. Velkou zásluhu na tom měli národopisní pracovníci a další nadšenci, kteří v lidových zvycích viděli způsob posilování českého vlastenectví. A tak masopustní průvody a také jednotlivé typy masek, které dnes považujeme za tradiční, pocházejí až z novější doby, i když jejich základ je skutečně prastarý.
O tom, jak vypadaly jednotlivé druhy masek v dávné minulosti, víme pramálo. Je víc než pravděpodobné, že některé masky, jež jsou dnes základem každého masopustního průvodu, ani neexistovaly nebo vypadaly zcela jinak.
Je rovněž pravděpodobné, že se strojily masky, o nichž se nezachovaly žádné doklady, v průběhu času zanikly a dnes je neznáme. Jako důkaz těchto proměn slouží desítky nových masek, které v současné době vznikají a zanikají. Některé si lidé oblíbí, jiné nepřežijí jeden nebo dva roky. A v minulých staletích to bylo jistě obdobné.
Existuje však několik druhů tradičních masek, které se dodnes objevují pravidelně. Patří k nim například medvěd, klibna neboli kobyla, žid, bába s nůší. Počet masek v průvodu je libovolný, někdy je možné jich napočítat až čtyřicet. Některé masky však v minulosti chodily samy nebo v malých skupinkách. Tak tomu bylo určitě, když chodila klibna, nebo když se chodilo s medvědem. Tato chození nebyl