Dipladenia se odborně nazývá Mandevilla splendens, ale velmi často slýcháváme spíše její synonymum Dipladenia, případně Sundevilla. Český název pro tuto rostlinu je chilský jasmín nebo brazilský jasmín.
Mandevilla upoutá pěstitele na první pohled – prodává se obvykle vyvazovaná k opoře a se svými velkými, sytě zelenými lesklými listy vypadá velmi svěže. Vejčité listy rostou na stonku vždy po dvou.
Naštěstí už není problém koupit rozkvetlé rostliny také v našich zahradnických centrech, často najdete v nabídce nejen druh Mandevilla splendens, ale i Mandevilla sanderi nebo Mandevilla amoena. Pokud budete mít štěstí, můžete si vybrat květy i v jiných barvách. Působivé jsou odstíny růžové a červené, občas však bývá k mání i mandevila se žlutými či bílými květy – Mandevilla amoena.
Trubkovité zvonky květů mají průměr od pěti do deseti centimetrů, objevují se od léta do podzimu a nesou bílou, růžovou nebo purpurovou barvu. Jícen květu je obvykle žlutý. Velmi pohledné jsou i lesklé tuhé listy dosahující až dvaceti centimetrů v průměru.
Mandevila je bujně rostoucí liána (popínavá rostlina) a dokáže za léto vyrůst do třímetrové výše. To znamená, že potřebuje pravidelný přísun živin a přiměřený prostor pro kořenový systém. Před umístěním na stanoviště ji můžete přesadit do nádoby o něco větší, než v jaké jste ji koupili. Na dno dejte dobrou drenáž a zeminu buď pro balkonové rostliny, nebo směs ze tří dílů rašeliny a jednoho dílu pařeništní zeminy.
Pravidelné přihnojování mandevile svědčí, vybuduje si pak mohutný kořenový bal a silné, bohatě kvetoucí nadzemní výhony. Vhodná jsou tekutá hnojiva s vyšším obsahem fosforu či plná tekutá hnojiva pro balkónové rostliny. Jakmile se i při této péči zastaví růst nebo rostlina málo kvete, potřebuje přesadit.
Mandevila dobře snáší polostín – má ho raději než celodenní plné slunce, které jí poškozuje a deformuje listy. Vítr není pro pnoucí rostliny nikdy moc dobrým návštěvníkem, dokáže je vmžiku polámat nebo potrhat květy a listy, najděte proto rostlině chráněnou polohu.
Vysoké teploty snáší mandevila celkem bez problémů, stejně tak i sucho (ovšem ne dlouhodobé) – většinou reaguje jen zpomalením růstu a menší násadou květů. Po návratu k normálním podmínkám (teploty kolem dvaceti stupňů a pravidelná zálivka) pokračuje rostlina v růstu i kvetení.
Pro mandevilu představují ideální nádobu k pěstování velké a hlubší samozavlažovací květináče. Nezáleží na jejich tvaru (zda kulaté, či hranaté), důležité je, aby měly kořeny stále možnost čerpat závlahu a živiny, pak mandevila roste přímo před očima. Nezapomeňte do nádoby zapustit oporu, pokud chcete mandevilu pěstovat jako pnoucí. Jinak můž
V naší poradně s názvem POPÍNAVÁ ROSTLINA NA PLOT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ilona.
Prosím o radu
Rostlina je jednoletá rychle rostoucí popínavá po plotě.Stonky jsou zelené dužnaté ne dřevnaté.Květy jsou žluté trochu ve tvaru jako kopr místamy stočené do spírál jako u vína.Plody jsou zelené šištíce s bodáky ve tvaru jako kiwi.Na podzim šištice uschne a spodní část se rozevře a vypadnou z ní 4 ploché hnědé pecky .Tvar jako dýňové semínko s rozdílem celé hladké.Mockrát děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Posílám vám odkaz na stránku, kde jsou vidět nejznámější popínavé druhy a jejich obrázky: https://www.theguardian.com…
Podle obrázků najděte tu svojí rostlinu a hned vedle se dozvíte její latinský název. Podle něho již dohledáte český název.
Hortenzie řapíkatá (Hydrangea petiolaris) pochází z Koreje a Tchaj-wanu a dokáže pomocí svých příčepivých kořínků šplhat bez opory po kmenech a zdech až do výšky přes deset metrů. Je tedy vhodná při ozeleňování zdí, sloupů, skalek a věkovitých stromů, její nevýhodou však je, že roste poměrně pomalu. Přesto vás tato rostlina dokáže potěšit svou krásou. Světle zelené listy vyraší už v dubnu, brzy se zbarví do tmavě zelené barvy a dorostou v široce vejčité pilovité, lesklé, dlouze řapíkaté listy. V červnu a červenci se objeví velká květenství, která mají na obvodu bílé květy. Ty přetrvávají na rostlině dlouho a jsou atraktivní i sušené v zimních aranžmá. Na podzim se listy zbarví žlutě a opadají, čímž se odhalí skořicově hnědá kůra propletených větví.
Tato popínavá hortenzie řapíkatá vyžaduje kyselejší, čerstvou, stále mírně vlhkou propustnou kyprou půdu s málo rozloženým humusem a stinná nebo polostinná místa. Nesnáší vápno. Na slunných místech potřebuje mnoho vody, proto je nutné ji často a dostatečně zalévat. Navíc silnější sluneční záření může způsobit časnější jarní rašení a ranní mrazíky mohou předčasně vyrašené mladé listy poškodit.
Potřebuje stabilní, pevný popínací podklad pro příčepivé kořínky, starší rostliny vyžadují oporu nebo vyvázání. Neprořezává se, pouze se odstraňují odumřelé nebo napříč rostoucí výhony. Tento keř je plně mrazuvzdorný.
Scindapsus je popínavá rostlina se vzdušnými kořeny, listy má široce srdčité, lesklé, kožovité, žlutě skvrnité, některé odrůdy mají listy žluté se zelenými skvrnami nebo bílé se zelenými skvrnami. Pěstuje se jako popínavá rostlina pnoucí se po kmínku nebo nějaké konstrukci či jako rostlina převislá. Při dobré péči může dorůst do délky i několika metrů.
Jedná se o dřeviny, které se pnou a dosahují větších rozměrů, některé je možné i upravovat řezem.
Vistárie květná
Má latinský název Wisteria floribunda. Tato bujná popínavá rostlina s atraktivními květy roste do výšky 6 až 10 m. Listy jsou velké, lichozpeřené, jasně zelené. Květy jsou ve velkých hroznech, bílé s modrým očkem. Objevují se v květnu až červnu. Vistárie vám začne kvést 3 až 4 roky po výsadbě. Vyžaduje výživnou půdu. Stanoviště slunné, chráněné.
Jasmín nahokvětý
Má latinský název Jasminum nudiflorum, je to vzpěrná popínavá rostlina, která má dlouhé výhonky schopné šplhat po oporách s pomocí vyvazování nebo prostrkávání dráty a trelážemi. Na tenkých zelených větévkách, které dorůstají do délky 3 m, vyrůstají trojčetné malé listy, lesklé a tmavě zelené. Kvete na loňských výhoncích ještě před pučením listů. Má svítivě žluté květy vykvétající brzy na jaře, nevoní. Na stanoviště není rostlina náročná, snáší teplé sluneční polohy, hlinitou a hlinitopísčitou půdu. Snese i sucho, na zimu je nutné přikrýt kořeny.
Jedná se o rostliny popínavé a rychle rostoucí, patří sem trvalé nebo jednoleté rostliny. Nejrychleji rostou jednoleté rostliny.
Chmel otáčivý
Má latinský název Humulus lupulus Aureus. Je to rychle rostoucí popínavá rostlina dorůstající do výšky 4 až 6 m. Listy jsou dlanitě složené, zlatožluté. Květy jsou malé, nevýrazné. Plody sou hořce vonící chmelové šištice. Rostlina na zimu „zatahuje“. Půda by měla být vlhčí, těžší (ideální je červenice). Stanoviště slunné až polostinné.
Přísavník pětilistý
Má latinský název Parthenocissus quinquefolia Engelmanii. Jde rovněž o rychle rostoucí popínavou rostlinu, která může dorůst do výšky 6 až 10 m. Listy jsou zelené, dlanitě složené ze 3 až 5 lístků. Na podzim se zbarvují do svítivě červené barvy. Květy jsou malé, nevýrazné. Plody jsou kulovité, malé. Na půdy je tato rostlina nenáročná. Stanoviště může být slunné až polostinné.
Přísavník trojcípý
Má latinský název Parthenocissus tricuspidata. Tato rychle rostoucí popínavá rostlina může dorůst do výšky 12 až 14 m. Listy jsou trojlaločné, tmavě zelené, lesklé. Na podzim se zbarvují do červené barvy. Květ je drobný, bílý. Plod je kulovitý, tmavý. Na půdu je rostlina nenáročná. Stanoviště jí vyhovuje slunné až polostinné.
Většinou se hortenzie neseřezávají, výjimkou je Hydrangea paniculata. Tento druh vyžaduje každoroční hluboký řez, protože se květy tvoří na mladém dřevě. Koncem zimy nebo časně na jaře seřízněte až na nejspodnější pár pupenů, nebo dokonce až k půdě. Přitom se zcela odstraní slabé a přebytečné stonky.
U nejvíce oblíbeného druhu Hydrangea macrophylla vykvétají nová květenství z pupenů, které se vytvořily v předešlém roce. Stará květenství je proto třeba ponechávat na rostlině, aby přes zimu byly chráněny květné pupeny. Na jaře každý stonek seřízněte na pár silných pupenů, ale staré nebo slabé stonky seřízněte až k půdě. Aby se zlepšily proporce u značně narostlého keře, lze časně zjara jednu polovinu a v příštím roce druhou polovinu stonků seříznout až k půdě. Ponechané stonky pouze zaštípněte.
Posledním druhem, který potřebuje řez, je Hydrangea petiolaris. Tato popínavá rostlina vyžaduje seřezávání stonků, které narůstají příliš daleko od zdi nebo od jiné opory. Řezat ji je třeba na jaře postupně v několika letech, aby nebyla ztráta květů příliš patrná.
Hortenzie pnoucí 'Green Racer' je překrásná popínavá hortenzie se zelenými listy a krémově bílými květy. Potřebuje mírně kyselou propustnou půdu a dostatek vláhy, za což se odmění bohatým kvetením a krásnou barvou listů. Rostlině vyhovuje slunce nebo polostín. Je plně mrazuvzdorná do -34 °C.
K pěstování se obzvláště hodí klony, které byly speciálně vyselektovány pro podmínky západní Evropy. Rostlina je vhodná do teplých oblastí v Polabí nebo do tradičních vinohradnických oblastí, případně do míst dobře chráněných proti vysoušejícím větrům a v průběhu zimy či na jaře i proti holomrazům. Jistota pěstování je vyšší ve sklenících a fóliovnících (kiwi při teplotách nižších než -12 °C zamrzá ve dřevě). Rostlina dostala své nezvyklé jméno po rovněž velmi podivuhodném ptáku, kterému se ovocné plody podobají nejen svým zabarvením, ale i tvarem. Nelétavý pták kivi je národním symbolem Nového Zélandu, odkud se lahodné ovoce počátkem dvacátého století rozšířilo prakticky do všech koutů světa.
Mezi oblíbené druhy minikiwi patří:
Issai
Kiwi Issai je popínavá opadavá rostlina, poměrně dobře mrazuvzdorná (-25 °C). Odrůda dává během podzimu zelené sladké plody velikosti většího angreštu. Je samosprašná, proto nepotřebujete samčí rostlinu. Oproti jiným odrůdám začíná plodit již 2–3 roky po výsadbě. Při pěstování dejte pozor, abyste rostlinu nepřehnojili! Poroste vám, ale moc nepokvete. Má raději kyselejší zeminu. Je to menší odrůda, proto se dá pěstovat i ve větších nádobách s oporou, po které se rostlina bude pnout. Řežeme ji jako vinnou révu, a to koncem zimy, kdy ve dřevě ještě není jarní míza, nebo naopak na konci léta. Rostliny lze koupit množené řízkováním ve velikosti cca 20–40 cm.
Vitikiwi
Actinidia arguta 'Vitikiwi' je vynikající, jedinečné kiwi, které zkrášlí každou zahradu a připraví vám neuvěřitelný zážitek. Chutné plody můžete sklízet od druhého roku po vysazení. Při pěstování používejte zpětný řez pozdě na podzim, případně v zimě. Vitikiwi je samosprašné, nepotřebuje tedy žádnou samčí rostlinu k opylení. Plody bohaté na vitaminy si můžete vychutnat hned se slupkou. Vitikiwi je popínavá rostlina dorůstající do výšky cca 3 m, proto potřebuje oporu. Vyžaduje slunečné stanoviště chráněné před větrem. Pro dobré přichycení rostliny použijte stabilní, 3–4 m vysokou konstrukci. Rostlinu zasaďte tak hluboko, aby byly kořeny dobře zakryté zeminou. Zeminu smíchejte s trochou rašeliny a přisypte kolem balu. Dobře zalijte. Vitikiwi je samosprašné. Po 3–4 letech jsou rostliny zcela vyvinuty a začínají plodit na dvouročním dřevě. Odrůda je mrazuvzdorná (rostliny jsou odolné vůči mrazu do -25 °C), přesto je dobré přikrýt spodní část rostliny slámou, dřevitou vlnou nebo chvojím.
Přibližně po 3 letech se provádí první řez. V zimě (prosinec, leden) se zkrátí loňské výhony na 3–5 oček a odstraní se staré dřevo. Později je nutné rostliny trochu prosvětlit. Spon by měl být 2 až 3 m.
Existuje asi 300 druhů těchto rostlin. U nás se Clematis neboli plamének vyskytuje i ve volné přírodě celkem v pěti druzích. Známe plamének palčivý, plotní, přímý, vlašský a východní. Na našich zahradách se pěstuje pestrá paleta nejrůznějších kultivarů s rozmanitými velikostmi, tvary a barvami květů. Přes léto je nutné každodenní zalévání a pravidelné hnojení. Rostlinám vyhovuje světlé stanoviště, ovšem ne přímé, palčivé slunce. Dobře dělá plaménkům občasné mírné přisypání substrátu smíchaného s hrstí mletého vápence.
Plamének Jackmanův
Plamének Jackmanův je jeden z nejkrásnějších a nejoblíbenějších kultivarů plaménku díky svým bohatým a nápadným fialovomodrým květům. Vynikne hlavně jako solitérní rostlina na obrostlém sloupu nebo pergole. Kvete během celého léta. Patří mezi pozdní a velkokvěté plaménky. U těchto plaménků se odstraňují poškozené a odumřelé stonky ještě před pučením brzy na jaře a ostatní se zkrátí po zdravé pupeny. Doba kvetení je od června do září. Dorůstá výšky nad 4 m a šířky do 1 m. Rostlina je plně mrazuvzdorná, má ráda slunce až polostín. Řez se prování každoročně na jaře. Půda by měla být středně těžká, písčitohlinitá až hlinitá a středně vlhká. Barva listu je zelená. Barva květu fialová. Jde o popínavou rostlinu rychlého růstu. Nejvhodnější lokality: fasády, stěny, ploty, opěrné konstrukce. Speciální vlastnosti: dlouhé kvetení.
Clematis Montana
Clematis Montana roste opravdu rychle. Tato rostlina se často používá tam, kde zákazník vyžaduje rychlý růst a výrazné kvetení. Doporučuje se tedy tuto rostlinu používat na místa, u kterých nevadí, že budou během dvou let zcela zarostlá. V každém roce se doporučuje rostlinu seříznout, pak výrazněji kvete a drží tvar. Někdy je s ní celkem problém, pokud jste ji vysadili u dřevin – neúprosně jim totiž zaroste korunu a dřevina pak má co dělat, aby to vůbec přežila. Clematis Montana potřebuje oporu, ke které se může chytat. Může to být mříž, bambusové tyče, slabé laťky, síť, natažené provázky či lanka (třeba i nějaký keř či stromek, ale to je pak z toho obvykle nevzhledná houština). Na zdi, pokud by neměla extrémně velké nerovnosti a hrubost, by se však rostlina nechytla. S tímto druhem nemusíte dělat téměř vůbec nic, stačí zasadit a občas zalít.
Plamének vlašský
Plamének vlašský (Clematis viticella) je rodičem nejznámějšího okrasného hybrida Clematis x Jackmanni. Tato houževnatá liána patří k čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae), odtud zřejmě pochází i podobnost květů s ostatními rostlinami ze stejné čeledi, jako jsou sasanky (Anemone), pryskyřníky (Ranunculus), orlíčky (Aquilegia) a další nádherné zahradní, luční i lesní kvě
Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Pochází z jihovýchodní Číny.
Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Rubber Plant – Fíkus
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře
Réva vinná je popínavá dřevnatá liána, pnoucí se po oporách, k nimž se přichycuje pomocí úponků. Kulturní formy se pěstují na vinicích. Jsou světlomilné a vyžadují teplé, dobře propustné půdy, které jsou bohaté na živiny. Svahovité pozemky mají pro pěstování révy vinné význam na jaře a na podzim jako ochrana proti mrazům. Rovinaté pozemky nejsou pro produkci kvalitních vín příznivé. Expozice ke světovým stranám ovlivňují příjem slunečního záření. Pro pěstování jsou nejvhodnější jihovýchodní, jižní a jihozápadní expozice. Absolutně nevhodné pro pěstování jsou severní expozice. Réva se využívá i jako koření v kombinaci s malým množstvím vína k dochucování drůbeže, zvěřiny a masa vůbec. Z révy se vyrábí kvasný vinný ocet, vhodný do jarních salátů, a oblíbené hrozinky či sultánky.
Břečťan je popínavá rostlina pěstovaná jako venkovní i jako zahradní druh. Někdy bývá pěstována pro své léčebné účinky, jindy zase pro svůj okrasný vzhled. Je hned několik odrůd břečťanu, které se liší jak tvarem, tak barvou listů, ty bývají zelené, zelenobílé či zelenožluté.
Jak břečťan pěstovat
Břečťan vyžaduje stinné stanoviště, je schopen zaplnit celou stěnu domu, ale to jen ty odrůdy, které jsou schopny přezimovat v našich podmínkách. I když se břečťan hodně rychle rozrůstá, zaplnit několik metrů souvisle by každý rok zas a znovu opravdu nedokázal. Chcete-li mít břečťan hustší, je potřeba ho pravidelně zaštipovat. Při pořizování si tedy dávejte pozor, zda nebudete muset svou rostlinu před mrazem stěhovat domů. Chcete-li si břečťan vypěstovat ze semene, začněte již na podzim, abyste na jaře měli připravenou zdravou, krásnou, mladou rostlinku. Další možností je pořídit si již předpěstovaný břečťan a ten vysadit na jaře rovnou do zeminy ven. Pro volbu zeminy použijte kompost nebo rašelinový substrát.
Zálivka a hnojení
Se zálivkou to u břečťanu nemusíte přehánět. Zalévejte pravidelně, ale jen mírně, břečťan nemá rád přemokřenou půdu, mohlo by vám docházet k zahnívání kořenů, opadávání listů nebo černání listů, v zimním období zálivku omezte na minimum.
Hnojivo aplikujte ve vegetačním období každé 2 týdny společně se zálivkou.
Přezimování
Zvolíte-li břečťan jako trvalku, nebudete s ním mít na podzim žádnou práci, protože je schopen přezimovat na svém stanovišti. Jestliže ale máte jinou odrůdu, musíte po tom, co teploty klesnou k 10 °C, rostlinu přemístit domů. Problém nastane v případě, necháte-li břečťan přes rok volně se pnout po konstrukci, v tom případě ho musíte buď opatrně oddělat a namotat například na vyrobený žebříček, nebo ho zakrátit.
Množení břečťanu
Množit břečťan můžete pomocí řízků odebraných z čerstvých výhonků, ty můžete nechat zakořenit ve sklenici s vodou, nebo je rovnou zasaďte do květináče se substrátem a předpěstujte do následujícího jara.
Na volném prostranství dorůstají hortenzie do výšky 1 až 1,5 metru, záleží samozřejmě na druhu. Popínavá hortenzie řapíkatá dokonce může mít i 20 metrů nad zemí! Na trhu si můžete vybrat například hortenzii velkolistou, plstnatou, pilovitou, latnatou, řapíkatou, stromečkovitou, dubolistou, Sargentovu a spoustu dalších.
Rostlina má svůj původ v Japonsku na ostrově Honšú. Ve východní Asii byla jako okrasná dřevina pěstována už v dávných dobách. Na původních stanovištích se vyskytuje převážně v horských lesích a křovinách. Postupem času byla zavlečena i do mnoha dalších regionů světa (Nový Zéland, Střední a Jižní Amerika, Havajské ostrovy, Azorské ostrovy, Madeira). V Evropě se pěstuje od 18. století a v Čechách byla zaznamenána na začátku 19. století. Česky ji poprvé pojmenoval Jan Svatopluk Presl v roce 1846, a to jako hortensii ozdobnou.
Minikiwi Issai je samosprašná popínavá rostlina, nepotřebuje tedy samčí a samičí rostliny k opylení, stačí jedna z nich, jednotlivé výhonky dorůstají do délky 2 až 3 metrů. Rostlina je odolná vůči mrazům, vydrží až -29 °C, a má ráda slunné místo. Květů se u těchto plodů dočkáte v květnu až červnu a samotných plodů v září až říjnu na dvouletém dřevě. Plody minikiwi Issai jsou sladké, asi 3 až 4 centimetry dlouhé, zelené, s hladkou slupkou. Nejlepší chuti dosáhnou v období, kdy začínají měknout, ale nemusíte se bát je odtrhat o něco dříve, vložte je doma do sáčku s jiným ovocem a ony dozrají.
Chcete-li začít pěstovat minikiwi od semene, je to možné, jen nesmíte semínko zasadit přímo do záhonu, ale musíte si ho předpěstovat. Semena vysejte do půdy, lepší volbou bude půda lehčí. Ideální teplota pro vyklíčení semínek minikiwi se pohybuje kolem 20 °C a substrát udržujte stále vlhký. Asi po 20 dnech by vám semínka pomalu měla začít klíčit. Vyčkejte pár dní, až budou venku všechna semínka, můžete je rozsadit. Je možné v tuto chvíli vyklíčená semínka již zasadit na místo, kde budete rostlinu pěstovat, ale doporučuji semínka jedno po druhém rozsadit a nechat pořádně zakořenit, protože kořenový bal je u těchto rostlin hodně důležitý.
Až budete rostlinu vysazovat ven, myslete na to, že má ráda hodně světla a slunce, proto zvolte slunné stanoviště. Na substrátu minikiwi moc nezáleží, chcete-li být důslední, zvolte raději písčitou půdu. Pokud chcete, aby rostlina rostla rychle, nezapomeňte jí dodávat živiny ve formě hnojiva, ale zase pozor na přehnojení, rostlina pak poroste opravdu rychle, ale nepokvete, a tím ani nebude plodit.
Minikiwi je popínavá rostlina a její šlahouny dosahují až několika metrů, je potřeba, abyste tyto šlahouny zaštipovali, aby rostlina měla dostatek světla pro květy i plody. Plody budou dozrávat podle odrůdy, některé dozrávají již v červenci, jiné až v říjnu. Prvního plodného období se u minikiwi dočkáte většinou po třech až čtyřech letech.
Až přijdou chladné dny je potřeba na minikiwi myslet a zakrýt jeho kořeny větvičkou chvojí či textilií, aby nevymrzlo. Koncem zimy, dokud rostlina nemá ještě mízu, je dobré ji prořezat.
Již pár sazenic stolních odrůd umí nádherně obrůst pergolu s venkovním posezením a pro šťavnaté hrozny pak můžete jen natáhnout ruku. Vinná réva je vhodná nejen jako popínavá rostlina pro různé pergoly, loubí a podobně. V místech, kde to drsnější klima nedovoluje, ji lze s úspěchem pěstovat ve skleníku.
Máte-li tedy chuť stát se „vinaři“, nabízíme vám alespoň pár základních rad. Réva je totiž rostlina velmi náročná na klimatické podmínky a určité půdní vlastnosti. Důležité je také zvolit vhodnou odrůdu právě pro vaši zahradu či skleník.