Agapanthus africanus – jeho stvol dorůstá výšky až 60 cm, barva květu může být světle modrá, fialová nebo bílá. Zde se můžete podívat, jak tento druh vypadá.
Agapanthus campanulatus – stvol je vysoký asi 50 cm, květ je složený z několika malých kvítků v barvě světle až tmavě modré, s tmavým proužkem uprostřed. Kvete v létě. Na těchto stránkách si jej můžete prohlédnout.
Agapanthus codii – květ dorůstá výšky 1–1,5 m, barva květu je tmavě modrá, po otevření květu se ukáže světle modrá s výrazným tmavým pruhem uprostřed. Kvete v letních měsících. Tady několik fotografií tohoto druhu.
Agapanthus inapertus – stonek květu je vysoký až 1,5 m, barva květu je krásná, tmavě modrá až fialová, jednotlivá kvítka vypadají jako visící trubky. Kvete od ledna do března. A takto vypadá Agapanthus codii.
Agapanthus praecox – jedná se o druh stálezelený, stonek květu dorůstá až do výšky 1 m, barva květu je světle modrá až bílá. Zde si můžete prohlédnout tento druh.
Ve svém příspěvku HORTENZIA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Emilia Tichakova.
Mam hortenziu zasadenu vo velkom kvetinaci je krasne narastana do sirky aj vysky,ale ma jednu chybu mam na nej iba jeden rozkvitnuty kvet a to ruzovy hoc ju hnojim hnijivom na hortenzie.Som z toho zufala,kazdy den pozeram ci tam nie je novy pucik-nieje.Preco nekvitne co mam robit s nou ?Dakujem za radu Emilia Ked som ju kupila bola modra aj vlani bola modra a mala dost kvetov,hoc mensich ale dost neviem co sa stalo ,lebo je velka a pekne narastena ale nekvitne.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Žlutá – hodí se do chladnějších místností, světle žlutá místnost zvětší, tmavě žlutá až okrová ji zútulní. Citronově žlutá je klidnější variantou klasické žluté, takže zahřívá i uklidňuje.
Zelená – zvlášť vhodná je světle zelená. Její teplou, svěží variantu zvolte v případě chladnějšího pokoje, ideálně s nábytkem ze světlého nebo černého dřeva; pistáciovou zelenou nebo mátově zelenou snesou teplejší místnosti s tmavě hnědým nábytkem.
Oranžová – nejlevnější odstín, který seženete všude, je trochu nudný, zkuste použít sofistikovanější oranžovou – buď lehce okrovou, žlutooranžovou, nebo lososovou!
Barvy do ložnice:
Světle modrá – ložnicová klasika, která uklidňuje a rozšiřuje malé prostory. Hodí se k ní bílé nebo dřevěné doplňky.
Světle zelená – pokud se to nepřežene, je zelená uklidňující, přírodní barva. V ložnici působí svěžím dojmem a s dobře zvolenými doplňky je v zelené ložnici velmi útulno.
Světle fialová – modernější varianta světle modré, dobře působí zvlášť v odstínu lila a v kombinaci s dřevěnými nebo bílými doplňky a nábytkem.
Barvy do dětského pokoje:
Modrá – nic s ní nezkazíte – modrá je uklidňující a podporuje snění.
Žlutá – je veselá a živější děti může dráždit. Některé děti mohou mít i v novorozeneckém věku problémy se spaním právě díky nevhodně zvolené barvě stěn.
Trikolora – klasická kombinace barev se bude líbit holkám i klukům.
Modro-oranžová – vyvážená kombinace doplňujících se barev se líbí hlavně chlapcům.
Zelená – spousty odstínů a spousty možností. K tomu koberec à la travička a zamilovaný pokojíček je na světě!
Barvy do kuchyně:
Oranžová – povzbuzuje chuť k jídlu i ke komunikaci
Červená – nabádá k aktivitě, ale cholerické jedince může dráždit
Modrá – chcete zhubnout, modrá barva tlumí chuť k jídlu
Přestože je měď organická, je ve vysokých koncentracích nebezpečná pro lidi i zvířata. Při použití postřiku modrou skalicí je třeba dbát na ochranu pokožky a očí, stejně jako u jiných chemikálií pro domácnost. Pokuste se provést postřik za klidného dne. Tím zajistíte, že většina mědi půjde na strom a ne na vás a okolí. Měď je zvláště toxická pro ryby, proto buďte zvlášť opatrní při postřiku v blízkosti rybníků.
Během aplikace postřiku je možné že budete zasaženi síranem měďnatým alias modrou skalicí. Pokud je síran měďnatý absorbován kůží nebo očima, může způsobit pocit pálení a štípání. To může mít za následek svědění, ekzém, a pokud se dostane do očí, tak konjunktivitidu, zánět, otoky nebo podráždění rohovky.
Modrá skalice může způsobit vážné podráždění očí. Konzumace velkého množství modré skalice může vést k nevolnosti, zvracení a poškození tělesných tkání, krevních buněk, jater a ledvin. Při extrémních expozicích může dojít k šoku a smrti.
Modrá skalice je silné oxidační činidlo a v závislosti na požité dávce může vést k rozsáhlému poškození buněk. Systémové účinky otravy se projevují především na červených krvinkách, gastrointestinálním systému, ledvinách a kardiovaskulárním systému.
Ve svém příspěvku MNOŽENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radka Studecká.
moje orchidej má místo květů narostlé nové malé lístky,co s nimi,je možné je nějakým způsobem použít pro množení,nebo je mám odlomit,ustřihnout,nebo snad nějak jinak,díky za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Trhlíková.
Mám např. jednu, asi Dendrobium ( úzké dlouhé) a ta má narostlé listy s kořeny. Teď ji ještě chvilku nechám a pak zasadím . Byla při koupi modrá, pak ještě jednou kvetla tak jsem zvědavá, co to udělá. Ten druhý květ byl ale bílý.
Odpočiňme si na chvíli od škůdců a pojďme k příjemnějšímu tématu: minule jsme si povídali o bílých moštových odrůdách. Mohli bychom v tom pokračovat?
Ano, ampelografie (= věda zabývající se popisem odrůd) je nedílnou součástí vinohradnictví. Dnes bych se chtěla zmínit o některých odrůdách ze skupiny modrých moštových. Opět jsem vybrala takové, které jsou buď méně známé, anebo nové, ale vždy něčím zajímavé.
První z nich je odrůda zvaná Jakubské. Asi vás bude zajímat, proč se jmenuje Jakubské. Bobule této odrůdy obvykle začínají zaměkat okolo svátku sv. Jakuba, který je v kalendáři zařazen koncem července. Jde o starou francouzskou odrůdu z rodiny Pinot, u nás pojmenovanou Rulandské, dříve Burgundské. Tato modrá moštová odrůda pravděpodobně vznikla přirozenou mutací z odrůdy Pinot noir, kterou u nás známe jako Rulandské modré. Naši předkové ji krásně pojmenovávali Roučí modré. Ale zpět k odrůdě Jakubské – ta tehdy nebyla zapsána v Listině povolených odrůd. Stalo se tak až v roce 2011, i když se pěstovala dávno před tím místně jako okrajová odrůda, dříve označovaná jako Burgundské modré rané. Jak z tohoto názvu vyplývá, patří mezi nejranější odrůdy. Kromě toho, že brzy dozrává, se vyznačuje ještě dalšími významnými vlastnostmi – je poměrně mrazuodolná a nesprchává. Ač má krátkou vegetační dobu, dosahuje dobrých kvalit. Sklízí se začátkem září, a v dobrých polohách dokonce už koncem srpna.
Hrozny odrůdy Jakubské
Z její ranosti ovšem plyne jedna nepříjemnost – bývá napadána hmyzem, zejména vosami, a také si na ní rádi pochutnají ptáci. Ale to je problém všech raných odrůd. Vína z ní vyrobená bývají jemná, hladká, harmonická, často s ovocnými tóny. Jejím jediným současným nedostatkem je, že se s ní málokdy potkáme na trhu s víny. Spíše bývá na vinařských soutěžích a ochutnávkách.
Jinou odrůdou, kterou považuji za zajímavou, je odrůda Agni.
Jak se to správně čte? Agny?
Ano, je to české slovo, autorem vytvořené z některých písmen v názvu rodičovských odrůd, proto se to čte podle pravidel češtiny – Agny. Je to odrůda českého původu a vyšlechtěna byla na šlechtitelské stanici v Perné, kde začali s křížením v roce 1973, a povolena byla v roce 2001. Šlechtitelé v jednotlivých šlechtitelských stanicích se v poměrně dlouhém období před rokem 1989 specializovali na různé šlechtitelské cíle a právě v
Ve svém příspěvku LIKVIDACE ČERVOTOČE V TRÁMECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jouda.
Tak nevim, mě stačilo je důkladně potřít hustou mýdlovou vodou, která zaslepila chodbičky a vyschla na povrchu jako film a byl pokoj - už je to řadu let, a nikdy jsem to už nemusel opakovat :-) Je to podobné jako s hrůzostrašnou dřevomorkou, kde se také zbytečně straší, přitom stačí troška modrá skalice, či ekologičtějšího hydroxidu a je vyřešeno :-)
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Čistý síran měďnatý (modrá skalice, CuSO4) je anorganická sloučenina, která se přirozeně vyskytuje v přírodě, ale častěji je vyrobena člověkem z přírodních složek – mědi a síry. Produkty, které obsahují modrou skalici, jsou s omezeními povoleny v certifikovaném ekologickém zemědělství.
Modrá skalice patří mezi měďnaté fungicidy. Obecně tyto postřiky obsahují různé přísady a inertní přísady, ale je to měď, která v nich funguje. Různé produkty budou obsahovat různá množství mědi. Obecně řečeno, čím více mědi ve směsi, tím lépe bude fungovat při prevenci chorob, které napadají ovocné stromy.
Povětrnostní podmínky hrají významnou roli v účinnosti modré skalice, protože ji lze smýt deštěm nebo závlahou.
V naší poradně s názvem ODBORNÁ POMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jakub.
Dobrý den, dostal jsem úkol pořídit dva druhy ozdobných keřů do truhlíku na slunné místo. Výška 150-200cm a jeden by měl kvést žlutě a druhý modře a pokud možno současně. Prosím poraďte. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jarní květový vodopád ve skladbě modrá/žlutá se skládá z modrého šeříku a žluté zákuly japonské. Do truhlíku bych to pořídil tak, aby šeřík tvořil background od rohů do středu a uprostřed bych umístil zákulu. Oba keře kvetou bohatě a současně.
Vědecké jméno této rostliny pochází z řeckých slov „platys“ = široký a „kodon“ = zvonek a přesně vystihuje tvar nápadných modrých květů. Rod má jen jeden, zato velmi variabilní druh vyskytující se ve východní Asii, v Číně a Japonsku, tedy v oblastech s podobným podnebím, jako je ve střední Evropě.
Literatura tuto rostlinu někdy uvádí pod názvy Campanula grandiflora nebo Wahlenbergia grandiflora, v Čechách se vyskytuje pod názvem boubelík.
Rostlina má bílý řepovitý kořen, ze kterého vyrůstají kolmo vzhůru pevné lodyhy s přeslenitými střídavými listy. Při poranění vytéká z lodyhy mléčná šťáva, podobně jako u většiny zvonkovitých rostlin. Lodyhy nesou po jednom nebo několika květech, které jsou modré, ale existuje i mnoho kultivarů a variet s odlišnou barvou květů – varieta Album je čistě bílá, varieta Apocyan fialově modrá a varieta Plenum je nízká, poloplná, světle modrá. Květy se otevírají do širokých zvonkovitých květů o průměru až 5 cm. Plodem je hranatá tobolka s velmi jemnými semeny. Rostlina je vysoká 30–40 cm, někdy až 60 cm. Listy jsou při okrajích zoubkaté, zelené až modrozelené a raší velmi pozdě. Boubelík kvete v červenci až srpnu. Je mrazuvzdorný.
Vodní řasy vždy na začátku sezony jednorázově odstraníte modrou skalicí (síran měďnatý, CuSO4.5H2O). Na 1 m3 vody se doporučuje kolem 5–7 g modré skalice, přičemž půlkilové balení vyjde zhruba na 60 Kč.
Skalici smíchejte v kbelíku s vodou a nechte ji dokonale rozpustit. Za spuštěné filtrace připravený roztok nalijte do bazénu a vodu filtrujte po dobu 24 hodin.
Výsledkem bude křišťálově průzračná voda, která vám vydrží celé léto. Podle potřeby můžete přidat chlorové tablety. Hodnotu chloru i pH se doporučuje kontrolovat jednou týdně a na základě výsledků vodu upravovat.
Skalice modrá patřila k tradičním přípravkům proti zelenání vody a tvorbě řas. Obvykle se dávkovala v množství 3–4 g na 1 m3 vody jednou týdně, za teplého počasí i dvakrát. Od jejího používání se však již ustoupilo, protože poškozuje po vypuštění vody životní prostředí, a také kvůli tomu, že působí na barvu vlasů a není zdravotně nezávadná.
V naší poradně s názvem POUŽITÍ VÝHONKŮ ODSTŘIHNUTÝCH V ÚNORU NA VÝSADBU? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Vanduch.
Dobrý den. Jsem úplný začátečník v pěstování révy a navíc z Valašska, kde lidé znali úplně jiné ovoce. Ale
dostal jsem od kamaráda 30ti centimetrové větvičky révy, které vystřihoval v březnu na zasazení. Kupodivu se všechny chytly. Je to nějaká modrá odrůda, ale moc se k nám do n.m.v. 690 m nehodí. Když je teplý rok, je i trochu nasládlá. Zajímalo by mně však, jestli se tímto způsobem rozmnožuje vinná réva. Všude čtu o sazeničkách, kontejnerovém způsobu atd. Děkuji za odpověď. Zdeněk z Valašska.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pokud vás zajímá jakým způsobem se rozmnožuje vinná réva, tak si můžete přečíst náš článek o množení vinné révy řízkováním, kde se dozvíte, jak se to dělá: https://www.ceskenapady.cz/…
Dáváte-li přednost shlédnutí názorného návodu na množení vinné révy, tak se můžete podívat na toto video, kde je to ukázáno, krok po kroku: https://www.youtube.com/wat…
Myslím, že bych se ještě měla věnovat vysvětlení role barvířek pro výrobu červených vín. Barvířka je modrá odrůda, jejíž modrá antokyanová barviva nejsou v bobulích uložena jen pod slupkou a těsně pod ní jako u „nebarvířek“, ale i v moštu a dužnině. Barvířky představují jediný možný povolený způsob, jak lze beztrestně zvýšit barvu červených vín – tím, že se barvířky přidají ke zpracovávaným modrým odrůdám, protože legislativa dovoluje určité procento příměsi jiné odrůdy (scelování vín). Je však v zájmu technologa, aby přidání barvířky bylo neznatelné, proto se musí použít taková z barvířek, která nezmění aroma a chuť vína. A k tomu se právě odrůda Neronet výborně hodí, protože chuť Neronetu (na rozdíl od odrůdy Alibernet) je neutrální.
Neronet pěstitelé zpočátku považovali za „sbírkovou záležitost“ a odrůda se příliš nepěstovala, nicméně v současnosti si už svou pozici mezi červenými odrůdami vybojovala. Tato odrůda má větší, středně hustý hrozen a poměrně malé bobule, takže jako ovoce se asi u většiny zahrádkářů neuplatní. A navíc se sklízí obvykle v říjnu. Avšak její víno, vyrobené klasicky jako jednoodrůdové, pokud hrozny dosáhly slušných sklizňových parametrů a jeho výrobě byla věnována péče, může být plné, hebké, často s méně kyselinami, a může tak nabýt charakteru jižních vín. Znám jednoho pěstitele a zároveň výrobce vína této odrůdy v Čechách, který mívá Neronet tak excelentní, že se na něj vždy těšíme. Protože je to však výrobce malý a své výrobky si stačí prodat ve své jediné prodejničce a ještě ho má vždy méně, než jaký je o něj zájem, tak ho jmenovat nebudu.
Hrozny odrůdy Neronet
Odrůdou Neronet bych uzavřela představení zajímavých odrůd ze skupiny modrých moštových a příště bychom si mohli popovídat o odrůdách typicky stolních.
Na velké a hustě obsypané hrozny na stole se těší Hanka Synková a Ludmila Svobodová.
Modrá skalice se používá proti plísni u vína ve směsi s názvem Bordeauxská jícha, v počeštěné verzi je to bordóská jícha. Vyrábí se tak, že se do suspenze hašeného vápna přidá stanovené množství roztoku síranu měďnatého, aby měl postřik neutrální až slabě zásaditou reakci. Bordeauxská jícha by tedy měla mít své pH v hodnotách 7 nebo mírně nad 7.
Například na přípravu 1% bordeauxské směsi potřebujeme na hašení 500–600 g páleného vápna, nebo 1 500–1 800 g hašeného vápna, které zředíme vodou, přecedíme do sudu a doředíme vodou na objem 50 litrů. Nějaký jiný vhodný sud naplníme 50 litry vody a rozpustíme v ní 500 g síranu měďnatého (můžeme ho dát do plátěného sáčku, který zavěsíme tak, aby byl volně ponořený ve vodě). Roztok modré skalice pak za stálého míchání vléváme do vápenného mléka.
Je důležité vědět, kdy a jak často stříkat. Některé stromy jsou citlivé na měď, proto je vhodné postřik aplikovat, když jsou stromy v klidu. To zajistí, že nepoškodíte křehké nové listy nebo nezpůsobíte skvrny na plodech. Přestože se měď používá na broskvoně, nektarinky a meruňky, tak právě u těchto odrůd je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Modrá skalice, která přichází do kontaktu s okolní krajinou, může také spálit trávu, rostliny a další stromy. Proto je třeba postupovat opatrně.
V kterou denní dobu stříkat modrou skalicí?
Čím vyšší je teplota a nižší relativní vlhkost, tím větší je možnost odpařování nebo těkání modré skalice. Tomu se lze vyhnout postřikem brzy ráno, kdy jsou teploty nižší a relativní vlhkost vyšší.
Postřik z modré skalice je účinný v prevenci nemocí, pokud se aplikuje předtím, než se strom nakazí. Běžné choroby ovocných stromů, jako je hnědá hniloba, kadeřavost listů, bakteriální rakovina a plíseň, dobře reagují na postřikový program, který zahrnuje měď. K léčbě těchto chorob je třeba rovnoměrně postříkat všechny povrchy stromů, včetně spodní strany listů, všech větví a celého kmene.
Modrá skalice je také silný pesticid, který zabíjí nejběžnější rostlinný hmyz a roztoče. Kromě toho chrání stromy před účinky mšic, roztočů, housenek a blešivců.
V naší poradně s názvem MODRÁ SKALICE NA POSTŘIK STROMŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Za jakých podmínek je možné tento postřik provádět v tomto období vegetačního klidu,děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejlepší čas na preventivní postřik ovocných stromů v období vegetačního klidu je koncem zimy, tedy začátkem března. Toto úsilí pomáhá chránit stromy před padlím a někteří zahradníci jej používají k hubení mravenců v rostlinách pěstovaných v květináčích.
Nejlevnější dřevo na topení, jednoduchá pro pěstování a její překrásně vonící a efektní květy přitahují pozornost. Již ve staré Číně byla Paulownia Tomentosa považována za rostlinu přinášející štěstí, proto byla hojně vysazována na zahradách.Tento rychle rostoucí strom v dobrých podmínkách již v 1.roce dosahuje přírůstku mezi 2 a 3metry! Paulovnie plstnaté jsou nápadné už svými velkými opadavými listy. Pro své koruny potřebují ve stáří dostatek místa, protože mohou dosáhnout průměru i přes 10m. Paulovnie plstnaté nejen že rychle rostou, ale i krásně kvetou, v květnu v osluněných teplých polohách nadchnou až 30 cm dlouhými, vzpřímenými bledě-fialově-modrými květenstvími. Modrá je mezi stromy velmi vzácná barva květů! Mezi zajímavosti patří fakt, že tato rostlina se dokáže rozmnožit z kořenů, které po setnutí kmene zůstanou v zemi. Setnutí, promrznutí nebo i spálení většinou rostlinu nezničí. Strom je tedy plně mrazuvzdorný, pouze mladé sazenice je nutno v prvním roce chránitpřed mrazem.
Magnolia Acuminata má u nás zajímavé označení: magnolie okurková, modrá či okurkový strom. Prohlédněte si, jak tento šácholan vypadá.
Magnolia Acuminata je originální svou velkostí, v ideálních podmínkách vyrůstá až do výšky 25 m. Tyto podmínky jsou ale bohužel jen v Asii, odkud pochází, a v Kanadě v Jižním Ontariu, či na východě Spojených států. Chcete-li magnolii okurkovou pěstovat u nás, budete se s ní muset spokojit jako s pokojovou rostlinou. Budeme-li se bavit o rostlině pěstované v ideálních podmínkách, pak tento strom roste většinou samostatně, ne v hájích či alejích. Pro svou velikost v dospělosti bývá vysazován tak, aby vytvořil požadovaný stín u domů či v parcích. I Magnolia Acuminata kvete, tyto květy však nejsou pro magnolii typické, dočkáte se jich od dubna do června a jde o drobné, nenápadné květy žlutozelené barvy. Většinou se objevují vysoko v korunách stromů a jejich tvar se hodně podobá malé okurce, proto také název magnolie okurková nebo okurkový strom.
I listy Magnolie Acuminata bývají mnohem větší než u většiny druhů magnolií. Jsou dlouhé asi 20 cm a široké 10 cm, hladké na okraji a měkké na spodní straně.
Jak pěstovat Magnolii Acuminata
Vraťme se do našich podmínek a řekněme si, jak si vypěstovat magnolii okurkovou u nás. Jak jsem již uvedla, můžete ji na rozdíl od ostatních magnolií pěstovat jen jako pokojovou rostlinu. Chcete-li pěstovat Magnolii Acuminata hned od semene, je potřeba si semena opatřit a hned pěstovat, neuskladňujte je. Začít s pěstováním můžete v jakémkoliv ročním období. Nejprve si semena promíchejte s pískem a dejte asi na 2 měsíce do lednice, ano čtete správně, tato rostlina potřebuje takzvanou studenou stratifikaci. Po 2 měsících semena vyjměte z lednice a zatlačte asi 1 cm hluboko do zeminy připravené ze smíchaného substrátu pro pokojové rostliny společně s pískem. Umístěte nádobu na světlé a teplé místo. Substrát průběžně zalévejte nejlépe převařenou a vychladlou vodou nebo destilovanou vodou, nepřelévejte ho, jen aby byl stále vlhký. Asi za měsíc byste se mohli dočkat prvních klíčků. Pokud máte více rostlinek, můžete rozsadit – do stejné půdy jako při sázení – a pak už se o rostlinu není potřeba starat dle nějakých zvláštností, jen nezapomínejte na zálivku a snad se vám pěstování vydaří.
Rousná zakrslá patří mezi okrasné a zároveň i užitkové plemeno zakrslé hrabavé drůbeže. Kdysi bylo i ozdobou našich vesnických dvorků a jeho obliba v dnešní době, kdy každý chovatel klade nárok na prostor, popřípadě pořizovací cenu krmiva, náhle stoupá. V současné době existuje řada barevných rázů tohoto plemene, například zakrslá rousná modře tečkovaná, modrá, černobílá, černá, bílá, žíhaná, zlatokrká, stříbrokrká, žlutá i porcelánová a tříbarevná. Pro toto plemeno se vžil lidový název „liliputka“.
Tyto temperamentní slepičky jsou malé, jejich váha nepřekročí 0,6 kg. Malou hlavu s oranžově červeným okem zdobí malý vzpřímený hřebínek a velmi malé laloky. Silný zobák má rohovou až modrou barvu. Krk je poměrně krátký a silný, přechází v široká, na první pohled déle působící záda. Trup slepičky je široký a krátký s kulatým, širokým břichem. Křídla jsou dlouhá, ocas středně dlouhý, plně opeřený a otevřeně nesený. Peří je pevné, ale měkké. Krátké nožky, běháky, mají barvu olova a jsou zdobeny hustými rousy.
U kohouta zdobí malou hlavu vzpřímený středně silný hřeben (červený), červený obličej, u vousatých rázů bohatý vous, červené ušnice, malé, kulaté laloky a silný zobák. Vzpřímený silný dozadu prohnutý krk navazuje na široká krátká záda. Na plném, širokém a hlubokém břiše je jemné peří, přecházející na holeních v bohaté supí kalhotky. Běháky stejné barvy jsou rovněž jako u slepice pokryty hustými rousy. Také ocas je silný, plný, vějířovitý a poměrně vysoko nesený. Kohoutci mají svou váhu do 0,7 kg.
Slepičky pohlavně dospívají mezi 6–8 měsíci věku a snášejí vajíčka bílé skořápky o hmotnosti 30 g. Při dobré a kvalitní pastvě na travnatých výbězích se rády pasou, sbírají travní semena, brouky. Jejich průměrná roční snůška dosahuje až 120 ks vajec. Slepičky jsou rovněž velmi dobré a šikovné kvočny, kuřata se pod nimi líhnou po 21 dnech, jsou čilá a temperamentní.
Toto plemeno je třeba chovat v suchu, na kamenitých nebo travnatých výbězích. Pokud tomu tak není, jejich ozdobné rousy vypelichávají a drůbež tak ztrácí na kráse.
Zakrslé rousné slepičky se s radostí doporučují všem chovatelům, také mladým a začínajícím nadšencům, kteří se zajímají o chov hrabavé drůbeže. Chov rousných zakrslých slepic je totiž téměř bezproblémový, slepičky jsou odolné, otužilé a shánlivé. Mají relativně nízké nároky na prostor,
Kvete od poloviny května do mrazu. Jedná se o nenáročnou, bujně kvetoucí rostlinu. Je vhodná do smíšených truhlíků, neboť nekonkuruje ostatním rostlinám. Dobře snáší větrné a slunné stanoviště. Hnojíme zásobně do půdy i zálivkou. Rozeznáváme několik barevných druhů.
Růžová
Tyto nové šlechtěné odrůdy se vyznačují kompaktním růstem a nápadně velkými květy růžové barvy. Nádherná květinová paráda vám bude činit radost nejen po celé léto, ale i na podzim. Až 60 cm dlouhé výhonky vějířovky krásně přepadávají z nádoby nebo květináče. Tato nenáročná samočisticí rostlina upřednostňuje slunečné stanoviště, ale odolává i silnému větru a nepřízni počasí. Do skutečné krásy dorůstá, pokud ji pravidelně přihnojujete.
Modrá
Kvete modrofialovými květy až na 25cm hroznu. Plodem je svraštělá bobule dlouhá do 0,5 cm. Kulturní formy se vyznačují především růstem do šířky (až 1 m), zatímco výška je pouze 10–20 cm. Existují i vnitrodruhové taxony, a to 'Alba' s bílými květy; 'Blue Wonder' s modrými květy a 'Blue Fan' s lila květy.
V našich podmínkách patří vějířovka mezi jednoletky. Vyhovuje jí plné slunce nebo polostín. Hnojí se 1x týdně tekutými hnojivy, z čehož je zřejmé, že potřebuje půdu bohatou na živiny. Množí se v létě řízkováním.
Neopadavý, dvoudomý, pomalu rostoucí, až 10 m vysoký keř nebo strom rozmanitého tvaru (kuželovitý, sloupcovitý, rozložitý, často s více kmeny). Borka šedá až hnědočervená, podélně brázditá, tenká, snadno se odlupující. Jehlice v 3četných přeslenech, 1 až 1,5 cm dlouhé, na povrchu žlábkovité, s bělavým proužkem, opadávají ve věku 3 až 4 roky. Samčí květy 4 až 5 mm velké, vejcovité, žluté, samičí cca 2 mm velké, zelené. Plody (jalovčinky) kulovité, velké 6 až 10 mm v průměru, zprvu zelené, později modré až černé a ojíněné, dozrávají po 2 letech, 3. rokem opadávají. Keř kvete v dubnu až květnu.
Jalovec obecný vyskytuje se na pastvinách, skaliscích, okrajích a světlinách borových, dubových nebo březových lesů, na vřesovišti, rašeliništi. Vyhovuje mu stanoviště slunné, roste na půdách suchých nebo střídavě vlhkých, písčitých, často málo výživných, obvykle nevápnitých.
V léčitelství se sbírají plody čili jalovčinky, a to v době plné zralosti, tedy na podzim 2. roku, když jsou zbarveny do modra. Suší se v tenkých vrstvách na suchém a vzdušném místě. Vedle plodů se v době od podzimu do zimy sbírá i dřevo, jehož účinek je však slabší než u plodů. Droga obsahuje asi 0,5 až 2 % silice (například pinen, terpinolen, kamfen, kafr, borneol, geraniol, sabinen a další), asi 30 % sacharidů (glukóza, fruktóza), asi 9 % pryskyřice, katechinové třísloviny, flavonoidy, hořčinu juniperin, leukoanthokyaniny, vitamín C, organické kyseliny, soli vápníku a draslíku, kaučuk, terpinol, prchavý olej a jiné.
Jalovec působí výrazně diureticky a zároveň antisepticky, takže bývá využíván při zánětlivých chorobách močových cest nebo při zadržení tekutin v těle (jalovcová silice zrychluje zpracování tekutin v ledvinách). Vedle toho při vnitřním použití zlepšuje trávení, povzbuzuje chuť k jídlu, působí proti nadýmání a pomáhá při revmatismu. Vnitřní užití jalovce je však poněkud problematické, neboť vedle příznivých účinků zároveň poněkud dráždí ledviny. Zevně se užívá na bolestivé klouby či při bolestech páteře (zvyšuje prokrvení pokožky a působí hojivě).
Vnitřně se podává buď ve formě nálevu z drcených jalovčinek (1 čajová lžička jalovčinek na šálek vody se přivede k varu a nechá se 10 až 20 minut luhovat, podává se 2x denně, nejdéle však po dobu 6 týdnů), nebo se podávají přímo syrové plody (při revmatismu se