MOHU ŠEŘÍK OŘEZAT I V V ÚNORU

Jak ořezat blumy podle youtube

Zde je několik video-návodů, jak ořezat blumy:

• Snadné prořezávání ovocných stromů.
• Prořezávání ovocného stromu bluma.
• Videa s návody jak ořezat ovocné stromy a švestky v češtině.
• Další videa s návody jak ořezat blumy v angličtině.

Zdroj: článek Jak ořezat blumy

Poradna

V naší poradně s názvem RŮŽOVÝ KEŘ KVETOUCÍ V ČERVENCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Charouzová Marie.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Zdroj: příběh Růžový keř kvetoucí v červenci

Okrasné keře kvetoucí na podzim

Keře kvetoucí na podzim rozzáří zahradu, která se připravuje na zimní odpočinek. Tyto keře nejsou náročné na pěstování, některé snáší i přímé slunce.

Zde můžete vidět některé keře kvetoucí na podzim.

Růže pokryvná

Růže pokryvná je vhodná k vytvoření rozlehlého, kompaktního, nepropustného, překrásně kvetoucího koberce. Má velmi husté olistění a bujnost jejího růstu potlačuje plevel. Většinou za dva až tři roky úplně zakryje půdu. Výška keře je 40 až 60 cm, květ je světle růžový a plodem je šípek. Květ vydrží až do prvních mrazů. Mezi její další přednosti patří vitalita a odolnost vůči chorobám a škůdcům. Pokryvná růže nepotřebuje takřka žádnou péči, odstraňujeme pouze odumřelé výhony. Snese všechny typy půd a vyžaduje slunce či lehké zastínění.

Ořechoplodec

Tento medonosný polokeř dosahuje výšky 1 m. Květy jsou uspořádány ve vrcholících a nacházejí se na letorostech. Nejčastěji mají sytě modrou barvu. Ořechoplodec kvete od července do října. Plodem je oříšek. V našich podmínkách keři vyhovuje vymrzání, proto vybíráme méně choulostivé druhy, například clandonský, ferndownský a sivý. Ořechoplodci svědčí půda bohatá na vápník a chráněné slunné místo. Na zimu zakrýváme kořeny.

Tibetský šeřík

Tibetský šeřík (někdy nazývaný motýlí keř) je vzdušný a rychle rostoucí keř. S věkem získává čím dál hezčí tvar s přepadavými postranními větvemi, které bývají obtěžkány květy v hroznu, jehož velikost je 40 až 50 cm. Vlastní kvítek má úzce trubkový tvar dlouhý 1 cm se čtyřmi okvětními lístky. Plodem je tobolka. Šeřík může dosahovat výšky až 3 m a šířky též 3 m. Listy jsou zelené. Není náročný na pěstování, potřebuje pouze vysadit na plné slunce do velmi živné, propustné, dobře odvodněné půdy, protože v mokru by mohl v zimě shnít. Je mrazuvzdorný, avšak v teplejších oblastech prospívá lépe. Do chladnějších regionů se vysazují již starší rostliny s vyzrálým dřevem. Pro hustý růst je dobré šeřík zjara zastřihnout na pevnou kostru, a to v době, kdy se začnou nalévat pupeny.

Vřes obecný

Jedná se o nízký stálezelený keřík se šupinovitými listy, který je vysoký do 50 cm. Hrozny drobných, jednoduchých nebo plných květů vydrží barevné (růžovočervené) několik letních a podzimních měsíců. Časně zjara nebo v jeho polovině tvarujeme keř zaštipováním. Zelené listy neopadávají. Vřes obecný vyžaduje nevápnitou, na humus bohatou půdu, nejlépe s rašelinou. Je mrazuvzdorný.

Brslen evropský

Brslen evropský je opadavý, 1 až 5 m vysoký keř. Listy má řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité a celé lysé, pouz

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Okrasné keře

Poradna

V naší poradně s názvem ODBORNÁ POMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jakub.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Zdroj: příběh Odborná pomoc

Šeřík

Šeřík Prestonové (Syringa prestoniae)

Je méně známá odrůda šeříku. Jde o rychle rostoucí keř, který může být až 3 m vysoký. Na konci května tvoří velké vonné laty květů. Je teplomilný a dává přednost vlhké půdě. Je plně mrazuvzdorný až do -40°C. Přihnojujte jej přípravky na okrasné dřeviny nebo na podporu kvetení. Vzhledem k jeho kompaktnímu růstu není řez nutný. Tento šeřík je vhodný jako výrazně kvetoucí solitér.

• Zde si můžete prohlédnout tento růžově kvetoucí šeřík.

Syringa meyeri ´Palibin´

Jde o kultivar nízkého a hustého růstu, roste do výšky 1 až 1,5 m. Jeho zelené kulaté lesklé listy jsou opadavé. Květy jsou drobné, trubkovité a mají tmavě růžovou barvu, objevují se v květnu až červnu. Šeříky lze pěstovat v téměř jakékoli půdě. Přednost však dají neutrální až zásadité půdě, bohaté na živiny, vlhčí a dobře odvodněné. Jestli chcete, aby vám dobře kvetly, zasaďte je na slunné stanoviště. Řez proveďte ihned po odkvětu.

• Zde si můžete prohlédnout uvedený kultivar: Syringa meyeri ´Palibin´ foto.

Zdroj: článek Růžově kvetoucí keře

Poradna

V naší poradně s názvem OLEANDR PŘESAZENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Kalakajová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Zdroj: příběh Oleandr přesazení

Pěstování

Mochyně je absolutně nenáročná jednoletá rostlina, která nevyžaduje téměř žádnou péči a na konci léta vás odmění velkým množstvím velmi chutných plodů. Pěstování ze semínek je velmi jednoduché, a pokud se budete řídit postupem uvedeným na obalu, budete se svou pěstitelskou prací spokojeni.

Semínka pro předpěstování sazeniček je třeba vysít v únoru nebo březnu. Později si můžete koupit již předpěstované sazeničky. Vlastní semena pak získáte hned z prvního roku úrody a budete jich mít spoustu.

Semínka jsou malinká. Nejprve je vysejte do substrátu. Až se ukážou první pravé listy, přepíchejte je do sadbovače a teprve později každý zvlášť do kelímku nebo rovnou do malých květináčů či kelímků. Následně je předpěstujte stejně jako rajčata.

Ven sazenice vysazujte až po zmrzlých. Mochyně mají rády velké množství živin (půdu obohacenou hnojem), hodně slunce a tepla, jsou totiž doma v tropické Jižní Americe. Osvědčilo se pěstovat je například před jižní zdí domu.

V průběhu července a srpna se mochyně hodně rozroste a rozvětví a je třeba ji přivázat k opoře (třeba k bambusové tyčce). Někdo doporučuje rostliny vyštipovat. V červenci mochyně začíná kvést – po odkvětu se objeví malinký lampionek, ve kterém postupně roste a zraje třešeň. Plody ale dozrávají až pozdě – od začátku srpna do září. Sklidit je však musíte před prvními mrazy a uložte je pak v chladu a v suchu, kde vydrží i několik měsíců. Plody, které jsou ještě nezralé, ale už mají „bobulku“, skliďte také a nechte je dozrát třeba v obýváku na okně. Nakyslé a velmi příjemně aromatické plody jsou výborné do ovocných salátů, pohárů, na marmelády a podobně.

Na podzim si z dobře vyzrálých plodů (mají opravdu sytou oranžovou barvu) vydlabejte semínka. Je to strašná práce, protože jsou opravdu malinká, ale stojí to za to. Z jedné bobulky jich budete mít slušnou zásobu. Semínka pořádně omyjte, osušte a uschovejte je na příští jaro. Nezapomeňte, že je třeba vysít je brzy, nejlépe v únoru nebo počátkem března!

Rostlina dorůstá do výšky 30–50 cm a má pěkné zašpičatělé listy a hlavně krásné nadýchané oranžové obaly semen, které připomínají lampionky. Ty v sobě skrývají oranžový nebo červený plod.

Plody se konzumují syrové (po odstranění kalicha), používají se do ovocných salátů, jako ozdoba k zákuskům, namáčejí se do čokolády. Dá se z nich připravit marmeláda, kompot nebo rosol, suší se. Jsou močopudné, zlepšují látkovou výměnu, čerstvá šťáva z nich potlačuje svědění. Na koupelové kúry proti revmatismu lze použít i nať včetně kalichů rostliny.

Kalich, v němž se bobule vyvíjí, má podobu nafouklého lampionku pískově žluté barvy. Když dozraje, je světle hnědý. Nezralé plody jsou stejně jako zbytek rostliny jedovaté.

Zdroj: článek Mochyně

Poradna

V naší poradně s názvem DRACENA PŘESAZOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina Slabá.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Zdroj: příběh Dracena přesazování

Kdy stříhat

Klematis se nesmí zapomínat stříhat. Jeho zkracování může mít různé důvody, jako třeba prosvětlení keře, zmlazení či zkrácení výhonů. Klematis se pak stříhá hned po odkvětu.

Jestli se jedná o klematis kvetoucí v květnu až červnu, nebo v září, tak je potřeba ho ostříhat v listopadu nebo až pak v únoru (předtím než začnou rašit, protože bychom tím oddálili jeho květy až na podzim). Klematis kvetoucí v době léta se pak řeže koncem listopadu, nebo opět v únoru či v březnu.

Zdroj: článek Klematis

Poradna

V naší poradně s názvem OKRASNÁ VRBA PŘEVISLÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zahradník.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Romana.

Zdroj: příběh Okrasná vrba převislá

Návod na pěstování v truhlíku

Begonie převislá je hybridní kultivar begonie hlíznaté. Převislá část je až 50 cm dlouhá, s krásnými drobnými růžovobílými květy. Tyhle barevné krásky patří mezi typicky balkonové rostliny, ale jejich pěstování není samozřejmě vyloučeno ani kdekoli jinde. Velmi dobře se množí semeny. V truhlíku udělají jejich girlandy obrovskou parádu, jen pozor na přímé sluneční paprsky, které jim nesvědčí. Truhlíky proto orientujte na severní nebo východní stranu domu. Převislé begonie vysazujte vždy do nádob a různých květináčů podle velikosti jednotlivých odrůd. Volte dle možností raději rozměrnější nádoby, aby sazenice měly k dispozici více vody a živin. Jestli máte nádobu světlejší barvy, je pro pěstování begonií vhodnější, neboť světlá barva je prevencí proti přehřátí nádoby na slunci. Převislé begonie jsou o něco žíznivější, proto se jim dobře daří v samozavlažovacích obalech, které mají tu výhodu, že rostliny nemusíte tak často zalévat. Pokud máte mohutnější sazenice či rostliny, je vhodné pořídit si rozměrnější truhlík, který rostliny pak nepřeklopí. Pozor však při chladnějším a vlhkém počasí, neboť rostliny mají tendenci uhnívat, a tak musíte přebytečnou vodu z truhlíků vylívat.

Postup:

Hlízy begonie (pozor – sázejte vždy vypouklou stranou směrem dolů) se sázejí v únoru až březnu na světlé stanoviště s teplotou kolem 20 °C a je třeba je udržovat vlhké. Ven je vysazujeme po polovině května. Jejich krásu podtrhnete v kombinaci s jinými květinami, například s lobelkami modrými a laločnicí přímořskou. Begonie kvetou až do podzimu, pak je můžete rozmnožit řízkováním a semeny. Hlíznaté begonie se kromě toho rozmnožují také dělením hlíz. Hlíza se rozřízne na polovinu tak, aby obě části měly výhonky a kořeny. Řez se zasype uhlím nebo sírou. Hlízy se sázejí tak, aby jejich vrcholek lehce vyčníval nad úroveň půdy. Ke správnému růstu se doporučuje begonie nejdříve předpěstovat. Doporučuje se cibulky namočit na několik hodin do vlažné vody, a až poté začít s jejich výsadbou.

Tipy na pěstování:

• Cibulky begonií můžete sázet do truhlíků už v únoru. Ven je však dejte až v druhé polovině května, kdy nehrozí mrazíky.
• Substrát udržujte mírně vlhký, škodí jak jeho vyschnutí, tak převlhčení. Měl by být kyprý a humózní s pH okolo 6. Vhodné jsou hotové substráty.
• Pravidelně odstraňujte odkvetlé a zavadající části, abyste podpořili další vývin poupat a aby na rostlině nevznikala živná půda pro choroby.
• Pravidelně přihnojujte od jara do podzimu jednou za 7 až 14 dní.
• Pro zálivku je vhodná měkká odražená voda. Rostlina se nesmí smáčet.
• Rostliny můžete nechat venku do prvních mrazíků. Poté odstraňte listové části a hlízy vyjměte. Důkladně je očistěte od zbytků substrátu a dejte je zimovat do bedničky se suchou rašelinou nebo pilinami. Bedničku můžete zakrýt novinami nebo netkanou textilií. Teplota by neměla klesnout pod 2 °C a zároveň by neměla přesáhnout 15 °C, jinak cibulky začnou předčasně klíčit.

Zdroj: článek Pěstování venkovní převislé begonie

Poradna

V naší poradně s názvem ŘEZ OVOCNÝCH STROMŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Robert Mikšan.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Zdroj: příběh Řez ovocných stromů

Množení

Smil italský se může množit jak řízky, tak semeny. Pro řízkování smilu jsou ideální polodřevnaté stonky odebrané v létě, zatímco semena by měla být vyseta do skleníku v únoru nebo březnu.

Množení řízkováním

Načasování

Pro dosažení nejlepších výsledků odebírejte polodřevnaté řízky v létě nebo začátkem podzimu.

Výběr stonku

Vyberte zdravé, nekvetoucí výhonky, které jsou dlouhé 10–15 cm a mají více listových uzlů.

Příprava

Použijte čisté, ostré nůžky nebo zahradnické nůžky k provedení řezu těsně pod listovým očkem. Odstraňte spodní listy, abyste zabránili hnilobě po umístění do kořenového substrátu.

Substrát

Použijte dobře propustnou směs pro množení, například směs rašeliny a perlitu.

Kořenový hormon

Zvažte použití práškového kořenového hormonu pro podporu rychlejšího vývoje kořenů.

Prostředí

Řízky umístěte na světlé, ale stinné místo a ujistěte se, že kořenový substrát zůstane vlhký, ale ne přemokřený. Rosení může pomoci udržet vlhkost. Vyhřívání kořenové zóny může také urychlit proces zakořenění.

Péče

Řízky pravidelně roste a v případě potřeby lehce zaléváte.

Přesazování

Jakmile se kořeny vyvinou, řízky opatrně zasaďte do jednotlivých květináčů s vhodnou substrátovou směsí.

Množení semeny

Semena smilu vysejte uvnitř ve skleníku v únoru nebo březnu. Použijte dobře propustnou směs pro pěstování semen a semena zasejte na povrch, jemně je zatlačte. Zajistěte teplé, světlé místo s nepřímým slunečním zářením. Klíčení lze zlepšit použitím vlhké kopule nebo zakrytím plastem. Půdu udržujte trvale vlhkou, ale ne přemokřenou. Jakmile sazenice vyvinou několik párů pravých listů, lze je přesadit do jednotlivých květináčů. Jakmile rostliny zakoření, zajistěte jim dostatek slunečního světla.

Zdroj: článek Smil italský

Poradna

V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ MALIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Kudernová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Zdroj: příběh Stříhání malin

Okrasné keře bíle kvetoucí

Bíle kvetoucí okrasné keře kvetou od jara do podzimu, vždy záleží na konkrétním druhu. Tyto keře nejsou náročné na pěstování, některé snáší i přímé slunce. Keře se podle typu zastřihávají.

Zde můžete vidět okrasné keře, které mají bílé květy.

Pustoryl obecný

Pustoryl obecný je keř, jenž dorůstá do výšky 1 až 4 m. Větve má vzpřímené, později mírně ohnuté, v mládí žlutohnědé a slabě chlupaté, později tmavohnědé, s odlupující se borkou. Listy jsou vejčité, na bázi klínovité, na vrcholu zašpičatělé, v horní části zubaté. Květy, které intenzivně voní, má uspořádané nejčastěji v 5 až 10květých hroznech. Bývají 4četné a mají bílou až krémovou barvu, často se slabě žlutým nádechem. Pustoryl kvete v červnu a v červenci. Vyhovuje mu téměř jakákoliv slabě kyselá, propustná, nejlépe hlinitá a výživná půda a slunné nebo jen lehce stinné stanoviště. Každoročně nebo jednou za 2 až 3 roky je dobré keř po odkvětu prořezat.

Šeřík

Jedná se o opadavý keř, který bývá až 5 m vysoký. Větve šeříku jsou metlovité, borka zpočátku tmavě zelená, později šedohnědá. Listy má řapíkaté, vejčité, celokrajné, na špičce dlouze protáhlé. Kvete v květnu. Květy jsou uspořádány v latách dlouhých až 20 cm, jsou 4četné, mají bílou barvu a krásně voní. Plodem je tobolka. Jedná se o nenáročný keř, jenž snáší přímé slunce.

Komule Davidova

Opadavý nebo poloopadavý keř, který je vysoký 2 až 5 m. Letorosty jsou žebernaté, na koncích šedoplstnaté, jinde pouze řídce chlupaté nebo lysé. Komule má vstřícné, krátce řapíkaté listy tmavě zelené barvy. Květy vyrůstají v bohatém, úzce válcovitém, přímém nebo na konci převislém hroznu, jenž může být až 40 cm dlouhý. Mají bílou barvu, v ústí korunní trubky jsou oranžové. Komule kvete od července do října. Jejím plodem je tobolka. Jedná se o rostlinu nenáročnou na půdu, vyhovuje jí slunné stanoviště. Během tužších zim může sice zmrznout až k zemi, ale na jaře obvykle znovu vyraší a během jedné vegetační sezóny vyroste v bohatě kvetoucí keř. Pokud během zimy nevymrzne, je vhodné ji v únoru nebo březnu seříznout na výšku jen okolo 30 cm. Pokvete pak více.

Azalka japonská

Nejmenší druhy těchto bohatě větvených keříků dorůstají do výšky pouhých 10 cm, kdežto druhy nejvyšší mohou měřit 2 m i více. Nejmenší druhy se hodí na skalky, velké vyniknou jako solitéry. Azalky obrůstají středně velkými či drobnými, matnými nebo lesklými, pevnými zelenými listy, které bývají řídce porostlé chloupky. Chloupky se často objevují i na květech a semínkách. Azalkám obecně vyhovuje polostín a mírně vlhká půda. Venkovní azalky vyžadují půdu kyselou, velmi humózní a lehkou.

Zdroj: článek Okrasné keře

Příběh

Ve svém příspěvku ŘEZ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dušan Mařík.

Zdroj: příběh Řez vinné révy pro začátečníky

Hnědnutí listů u klívie

Hnědé skvrny nebo špičky listů klivie mohou být způsobeny několika faktory, včetně nesprávné zálivky, nadměrného slunečního záření nebo plísňových infekcí. Přelévání může vést k hnilobě kořenů, zatímco nedostatečné zalévání může způsobit vysychání a hnědnutí špiček listů. Přímé sluneční světlo, zejména během nejteplejší části dne, může listy spálit, což má za následek hnědé skvrny. Plísňové infekce mohou také způsobit hnědé skvrny se žlutými kruhy.

Hnědnutí kvůli zalévání

Klivie dávají přednost mírnému vysychání mezi zálivkami. Přelévání může vést k hnilobě kořenů, což způsobí žloutnutí nebo hnědnutí listů a jejich nakonec odumření. Nedostatečné zalévání může způsobit hnědnutí a suchost špiček listů.

Hnědnutí kvůli prudkému slunci

Klivie se daří v jasném, nepřímém světle. Přímé sluneční světlo, zejména během nejteplejší části dne, může listy spálit a způsobit hnědé skvrny nebo špičky.

Hnědnutí kvůli plísňové infekci

Hnědé skvrny se žlutými okraji na listech mohou být příznakem plísňových onemocnění. V takových případech se doporučuje odstranit postižené listy a zvážit použití fungicidu.

Hnědnutí kvůli nedostatku živin

I když je to méně časté, nedostatek živin může také přispívat k žloutnutí a hnědnutí listů.

Přirozené stárnutí listů

Je normální, že staré listy žloutnou a hnědnou, jakmile se objeví nové listy. Tyto listy lze ořezat nebo odlomit, jakmile zcela zažloutnou nebo zhnědnou.

Řešení hnědnutí listů u klívie

Zhodnoťte zálivku

Ujistěte se, že rostlina nestojí ve vodě a že půda mezi zálivkami mírně vyschne.

Upravte osvětlení

Přemístěte rostlinu na místo s nepřímým světlem, mimo dosah přímého, intenzivního slunečního záření.

Zkontrolujte plísňové problémy

Zkontrolujte listy, zda se na nich nevyskytují hnědé skvrny se žlutými okraji. Pokud se na nich vyskytnou, zvažte prořezání postižených listů a použití fungicidu.

Zvažte potřebu přihnojení

Pokud máte podezření na nedostatek živin, aplikujte vyvážené hnojivo zředěné na poloviční koncentraci.

Otrhávejte odumřelé listy

Odstraňte všechny zcela zažloutlé nebo hnědé listy, abyste zlepšili vzhled rostliny a předešli potenciálním plísňovým problémům.

Zdroj: článek Nenáročné pokojové rostliny

Poradna

V naší poradně s názvem POUŽITÍ VÝHONKŮ ODSTŘIHNUTÝCH V ÚNORU NA VÝSADBU? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Vanduch.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Zdroj: příběh Použití výhonků odstřihnutých v únoru na výsadbu?

Hortenzie

Pochází z Japonska, kde byla stejně jako v Číně pěstována od pradávna. Do Evropy byla dovezena v 18. století, do Čech na začátku století 19. Pěstuje se v mnoha odrůdách v zahradách a parcích, mnohem více však ve sklenících.

V létě je ideální teplota v rozmezí 20 až 25 °C, v tomto období je nejlépe rostlinu pěstovat venku. V době zakládání květů (srpen až září) by se teplota měla pohybovat v rozmezí od 15 do 18 °C, v zimě (v době růstového klidu) nejlépe od 2 do 9 °C. Hortenzie jsou citlivé na mrazy, přesto je možno v nejteplejších lokalitách ČR ponechat dobře chráněné a starší rostliny celoročně venku. Rostliny pěstované doma je dobré v únoru umístit na chladnější a světlé místo a pomalu je přivykat na studenější venkovní umístění.

Hortenzie potřebuje dostatek světla, ale je ji nutno chránit před prudkým slunečním úpalem. Listy jsou 10–20 cm velké, jsou sytě zelené, vstřícné a až 20 cm dlouhé a široké, při okrajích jemně pilovité. Jejich velikost je přímo úměrná množství živin v půdě. Jako první reagují na vyschlou zem zavadnutím. Ale stačí rostlinu zalít, a pokud netrvalo sucho příliš dlouho, bez poškození se opět napruží a dělají parádu.

Květy této hortenzie jsou uspořádány v kulovitých květenstvích a mohou mít 15 až 20 cm v průměru. Vykvétají podle počasí od prvních horkých dnů léta, někdy již v červnu. Pro nasazování nových květů je dobré odstraňovat odkvetlé chocholíky hned, jakmile začnou vadnout a být nehezké. Podpoříte a urychlíte tím rašení květních poupat z paždí listů. Hortenzie velkolistá zpravidla nasazuje květy na dvouletém dřevu, výjimku tvoří kultivar White.

Půda by se měla udržovat stále vlhká, v zimě je třeba zálivku omezit. Zejména modré hortenzie by se měly zalévat měkkou vodou, neboť obsah vápníku ve vodě mění modrou barvu na barvu růžovou.

Hortenzie by se měla každý rok na jaře přesazovat do směsi rašeliny a kompostní zeminy nebo do směsi rašeliny, kompostované kůry a hlinité zeminy. Hodnota pH má být 5,5 až 6,0, pouze modré hortenzie vyžadují pH 3,5 až 4,2. V substrátu modrých hortenzií má být dostatek volných iontů hliníku, proto se přidává kamenec amonohlinitý (4 kg na 1 m3 substrátu).

Hortenzie by se měly zastřihávat. Počkejte, než začnou rašit nové výhony, abyste poznali, které pupeny jsou živé. Poté můžete odříznout uschlé větve minimálně 2 cm nad živým pupenem. Dokonce se pro bohatší kvetení doporučuje po vyrašení nových větví zakrátit je na polovinu. Můžete to zkusit jenom na některých výhonech, abyste si ověřili efekt a také to, kdy ve vašich podmínkách začnou tyto výhony kvést. Ostatní, nezakrácené výhony začnou tím pádem kvést o něco dříve.

Množí se stonkovými řízky z mladých výhonů mateční rostliny na jaře. Řízky se zasadí do směsi rašeliny a písku smíchané v poměru 1 : 1. Pod fólií a za teploty 20 až 25 °C zakoření asi za 3 až 4 týdny.

Hortenzie roste 20 i více let, ale každoročním seříznutím větví udržíte stromek v menším a dobře rozvětveném tvaru.

Zdroj: článek Hydrangea macrophylla

Příběh

Ve svém příspěvku KDY PŘESAZOVAT MALINOVNÍK? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaromír.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarka.

Zdroj: příběh Hebe kdy přesazovat