MUCHOVNÍK CHOROBY je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Muchovník indiánská borůvka je velmi otužilý a nenáročný keř, rostoucí v téměř jakékoliv půdě. Bohatě kvete vonnými květy, produkuje množství výborných jedlých plodů a na podzim se jeho listí barví do úžasných odstínů červené a oranžové, které se uplatní jak v užitkové, tak i okrasné zahradě. Některé druhy, například muchovník oválný, pocházejí sice z Evropy, nejsou však dostatečně prošlechtěny. K výsadbě se z tohoto důvodu hodí americké kultivary – díky nim muchovník bývá nazýván též jako indiánská borůvka –, vyšlechtěné z muchovníku olšolistého.
Odrůdy muchovníku
Muchovník (Amelanchier) je rod s asi 20 druhy keřů a malých opadavých stromů z čeledi růžovitých. Rod je původní v teplých oblastech severní polokoule, kde roste především na stanovištích, na nichž probíhá stadium rané sukcese. Nejvíce druhů je v Severní Americe, obzvláště v USA a Kanadě. V Evropě je původní muchovník oválný (Amelanchier ovalis), výskytem zasahuje až na jižní Slovensko. Dříve se vyskytoval jen na vápencích Karpat, nyní i zásluhou pěstování v zahrádkách zplaňuje. V USA muchovník roste jako původní dřevina ve všech státech kromě Havaje. Dva druhy muchovníku najdeme v Asii. Tyto rostliny jsou zahradnicky cenné a jejich plody jsou důležité pro divoká zvířata. Lidem je ovoce muchovníku téměř neznámé, k jídlu jej průmyslově pěstují jen v některých lokalitách, dříve se sušené malvice užívaly jako náhražka hrozinek.
Muchovníky rostou do výšky 0,2–20 m jako řídké dřevité keře nebo malé stromy se vzpřímenými kmínky. Kůra je šedá nebo méně často hnědá, hladká nebo popraskaná u starších stromů. Listy jsou opadavé, řapíkaté, střídavé, jednoduché, různě eliptické až kulaté, 0,5–10 × 0,5–5,5 cm velké, od tenkých po kožovité, s povrchy hladkými nebo hustě ochlupenými v květu a v dospělosti. Listy se na podzim výrazně barví do červena nebo oranžova. Květenství je sestavené ve vzpřímených nebo převislých hroznech, s 1 až 20 květy, a to buď v seskupení jednoho až čtyř květů, nebo hroznu se čtyřmi až dvaceti květy. V květu je pět bíle (vzácně poněkud růžových) kulatých lístků, 2,6–25 mm dlouhých. Květy některých druhů se objevují na začátku jara, v březnu, další kvetou ještě v červnu. Letní kvetení je cenné, protože jde o období, kdy kvete jen málo keřů. Plodem je malvice, v barvě od červené přes fialovou až po téměř černou, 5–15 mm velká, ve škále chutí od nasládlé, šťavnaté po suchou a mdlou. Zraje v létě.
Odrůd muchovníku je velká řada, patří mezi ně: muchovník kanadský, oválný, hladký muchovník velkokvětý 'Prince William' a také muchovník Lamarckův, který hojně plodí po dobu 40–50 let. Sytě karmínová šťáva plodů je ideální ingrediencí do míchaných nápojů. Plody muchovníku lze zavařovat, použít k přípravě výborných marmelád i sladkých moučníků.
V naší poradně s názvem AMELANCHIER LAMARCKII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Soukup Jindřich.
Mám asi 10 sazenic muchovníku - nevím jaký druh. Dá se množit řízkováním? Kdy se mají řízky odřezat a pak zasadit ?
Děěkuji za zprávu,
Jindřich Soukup.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Muchovník se rozmnožuje výsevem na jaře, dělením a nebo štěpováním. Muchovník se štěpuje snadno. Roubování se s úspěchem provádí na další rostlinné druhy, jako jsou hloh (Crataegus) a jeřáb (Sorbus). Ve vašem případě si můžete obstarat některou z těchto rostlin, která je již zakořeněná a na ni po posledních mrazech naroubovat odstřižený muchovník. Nebo můžete sazenice rozpůlit v jejich kořenovém balu.
Všechny kultivary bez rozdílu jsou pěstebně nenáročné. Rostliny jsou odolné i vůči velmi silným mrazům (minus 30 stupňů) a plody dozrávají časně, proto je možné je pěstovat i ve vyšších a podhorských oblastech. Keře jsou navíc samosprašné, takže pokud chcete na zkoušku vysadit jedinou rostlinu, nemusíte se bát neúrody. U některých druhů se doporučuje pro vyšší procento opylení květů pořídit keře dva (muchovník kanadský). Další předností muchovníku je jeho odolnost vůči chorobám a škůdcům. Má tuhé a lesklé listy, spodní strana je u některých druhů plstnatá. Na podzim se krásně vybarvují. Keř neroste příliš agresivně a vytváří vzdušnou korunu, není proto náročný na řez. Pokud pod ním budete chtít udržovat trávník, můžete si jej dotvarovat do nízkého stromku.
Pro muchovník vyberte na zahradě slunné místo, aby vám dobře vyzrály plody. Pokud při výsadbě přidáte trochu kompostu do sazební jámy, pomůžete lepšímu zakořenění keře. Po výsadbě určitě nezapomeňte v suchých obdobích na zálivku. Při dobrém zakořenění pak keř snese i dlouhá období sucha lépe než jiné ovocné druhy. Keř nastupuje do plodnosti už ve druhém, nejpozději třetím roce od výsadby (záleží také na tom, jak starý jej pořídíte) a plodnost si je schopen udržet po desítky let. Vzhledem k dlouhověkosti muchovníků je už od počátku zmlazujte do přiměřené výšky kolem tří metrů, jsou pak schopny plodit po celé délce prutu, takže je snáze očešete.
Všechny muchovníky potřebují podobné podmínky. Pokud mají dobře růst, vyžadují zejména dobré osvětlení, ale všechny snášejí i polostín. Důležitá je dobrá drenáž a proudění vzduchu (jinak trpí listovými chorobami). Snášejí zakouřené ovzduší. Většina druhů je v ČR mrazuvzdorná. Muchovník olšolistý snáší mrazy až –40 °C. Vhodná je vláha během suchého období, ale snášejí dobře i sucho. Na zvláštní péči tedy náročné nejsou, můžeme je přihnojovat běžnými průmyslovými hnojivy, jejich vegetativní růst není po dosažení asi metrové výšky i s přihnojováním nijak silný. Přijatelné půdní podmínky pro muchovníky jsou téměř všude mimo vlhká místa. Dřevo je hnědé, pevné a těžké. Vnitřní část je načervenale hnědá a dřevo je světlejší barvy. Může být použito pro rybářské pruty.
Rozmnožuje se výsevem na jaře, dělením a štěpováním. Muchovník se štěpuje snadno, roubování na další druhy, jako jsou hloh (Crataegus) a jeřabiny či jeřáb (Sorbus), jsou často úspěšné. Po naroubování pozorujeme po určité době slábnutí růstu.
Jedná se o vyšší keř, který dorůstá do výšky mezi 2 až 6 m, jeho šíře je 2 až 5 m. Keř je listnatý, opadavý. Kvete nápadnými bílými květy, a to od dubna do května. Keř dobře snáší přímé slunce a v zimním období je mrazuvzdorný.
Květenství muchovníku je sestavené ve vzpřímených nebo převislých hroznech s 1–20 květy, a to buď v seskupení jednoho až čtyř květů, nebo v hroznu se 4–20 květy. V květu je pět bílých (vzácně poněkud růžových) kulatých lístků, 2,6–25 mm dlouhých. Listy jsou oválné, až 8 cm velké, raší bronzově a zrají do tmavě zelené barvy, na podzim se mění do sytě růžově až zářivě červené.
Tato rostlina má lidové označení indiánská (aljašská) borůvka, neboť její plody jsou borůvkám podobné. Mají cca 1 cm v průměru, temně modrofialovou barvu, zrají již na začátku léta a mají výbornou, sladkou chuť s lehce pikantní, trnkovou příchutí. Na keři vydrží zralé poměrně dlouho, takže je možné je sklízet postupně až měsíc.
Muchovník roste poměrně divoce do hustého a velkého keře. Pokud jej chcete udržet kompaktní, na jaře před rašením jej sestříhejte. Potřebuje kyselou půdu bez obsahu vápence, která bude živná a neustále vlhká, ale dobře odvodněná.
Keř dokonale kombinuje funkci okrasnou a užitkovou. Na jaře je obalený sněhově bílými vonnými květy. V létě přinese bohatou úrodu lahodných plodů a na podzim se jeho listy neuvěřitelně vybarvují. Indiánská borůvka je absolutně mrazuvzdorný keř, a dokonce i květy jsou velmi odolné mrazu, takže bohatě plodí i v letech, kdy vám ostatní ovoce pomrzne. Muchovník tedy nelze než doporučit do každé zahrady. Je možné jej pěstovat i v květináči na terase či balkoně.
Amelanchier je původní rostlina kanadských prérií a v Kanadě se pěstuje v mnoha odrůdách na plantážích. Nejvyšší hodnotou muchovníku je jeho vysoká odolnost vůči zimě a rané dozrávání plodů. Může být pěstován ve vyšších polohách i na krajním severu, kde plodí a dozrává každoročně, a kde jiné ovocné druhy nemohou růst a plodit.
Vysazené rostliny začnou plodit již tři roky po výsadbě a plodí každoročně po dobu 40–50 let. Keř je samosprašný. Na zahradě tak stačí jen jedna rostlina, aby dobře plodil. Průměrná úrodnost z jednoho keře je 8–12 kg oválných tmavofialových bobulí s vysokým ojíněním. Bobule jsou šťavnaté, sladké, příjemné chuti.
Muchovník roste dobře a zdravě v každé půdě a téměř není napadán chorobami a škůdci. I když bude růst a plodit bez jakékoliv péče, za dobrou péči a přípravu půdy se odvděčí vyšší úrodou a kvalitnějšími plody.
V naší poradně s názvem PRODEJ MUCHOVNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Topičová.
Dobrý den,
ráda bych se zeptala kde je možné zakoupit - Muchovník indiánská borůvka .
Děkuji za odpověď.
Topičová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Muchovník můžete běžně koupit v mnoha zahradních a dokonce si ho můžete objednat i přes internet. Nabídky internetu jsou vidět tady https://www.google.com/sear…
Amelanchier laevis – Muchovník hladký je velmi pěkná odrůda muchovníku původem z Holandska. Růst má bujnější, tvoří spíše menší stromy, velmi bohatě kvete a plodí a krásně probarvuje listy na podzim.
Amelanchier alnifolia – Muchovník olšolistý je keř až strom bujnějšího růstu, pojmenovaný podle typického tvaru listů.
Amelanchier ovalis – Muchovník oválný pochází sice z Evropy, není však dostatečně prošlechtěn. Pro výsadbu se z tohoto důvodu hodí spíše americké kultivary, díky kterým se muchovník nazývá také indiánská borůvka.
Ve svém příspěvku MUCHOVNÍK INDIÁNSKÁ BORŮVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radek.
Dobrý den,
ať dělám, co dělám, nemůžu najít informaci o opadavosti listí Muchovníku na zimu.
Děkuji za odpověď.
Běťák
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra Kalivodová.
Dobrý den,koupila jsem si muchovník a chtěla bych aby to byl stromek, teď má tři hlavní větve ,jak ho mám prosím stříhat ,nemohu nikde najít video ,ukázku ,děkuji za radu , Kalivodová
Rozložte čistý, suchý froté ručník na šikmý povrch, například na prkénko na krájení, s jedním koncem podepřeným několik centimetrů nad druhým. Jemně srolujte bobule po ručníku; většina nečistot a listů se při kutálení bobulí uchytí na ručníku. Čerstvé bobule by měly být skladovány zakryté v chladničce, kde vydrží až jeden týden.
Jak zmrazit muchovník
Chcete-li bobule muchovníku zmrazit, naskládejte suché, čerstvé bobule v jedné vrstvě na plech na pečení a vložte do mrazničky. Po zmrazení přendejte bobule do mrazicích sáčků nebo nádob. Zmrazené plody muchovníku skladované ve vzduchotěsných nádobách při teplotě pod -18 °C vydrží až dva roky.
Jak usušit muchovník
K sušení muchovníku vyberte pevné, suché bobule. Ponořte je na několik sekund do vroucí vody, aby jejich slupka popraskala. Na plochý plech překrytý plátýnkem nebo lehkou mušelínovou tkaninou ovařené bobule rozložte a umístěte plech na slunce. Sušte na slunci dva dny, jednou nebo dvakrát otočte, poté tác umístěte do stínu na teplé a suché místo a nechte bobule odstát, dokud nebudou na dotek kožovité. Chcete-li bobule sušit v sušičce, rozložte je na otevřené síto a sušte stejně jako ostatní bobule podle pokynů k sušičce. Sušení v troubě je také možné, ale musí se použít velmi nízká teplota (60 °C) a dvířka trouby musí zůstat mírně pootevřená, aby mohla unikat vlhkost. Usušený muchovník skladujte na chladném a suchém místě. Používejte jako rozinky.
Jak extrahovat šťávu
Smíchejte 11 hrnků bobulí a 1 hrnkem vody. Bobule rozmačkejte. Přiveďte k varu a vařte 10 minut na mírném ohni. Sceďte přes několik vrstev gázy v cedníku. Nechte šťávu okapat do misky. Aby šťáva z muchovníku zůstala čirá, gázu neotáčejte ani nestlačujte. Pro dlouhodobé skladování by šťáva měla být zmrazena nebo konzervována.
Zavařování šťávy z muchovníku
Jak zavařit muchovník? Nejdříve sterilizujte zavařovací sklenice. Šťávu za občasného míchání zahřívejte, dokud nezačne vřít. Nalijte ji do horkých sterilních sklenic a ponechte 6 mm volného prostoru nad šťávou. Otřete okraje sklenic. Upevněte víčka a zpracujte v zavařovacím hrnci s vroucí vodou. Půllitrové nebo litrové sklenice nechte zavářet 5 minut.
Jak připravit pyré z muchovníku
Vložte 4 hrnky bobulí do mixéru a mixujte, dokud nezískáte konzistenci hustého pyré. Pro dlouhodobé skladování by mělo být pyré hned zmrazeno. Zavařování není bezpečnou metodou pro uchovávání pyré z muchovníku.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Sirup (šťáva) z muchovníku je lahodný a zdravý nápoj, který se vyrábí z plodů tohoto keře. Muchovník, původem ze Severní Ameriky, plodí na začátku léta modročervené plody s chutí podobnou kombinaci borůvek a jeřabin. Plody jsou bohaté na vitamíny a minerály, což dělá sirup z nich zdravou pochoutkou.
Jak se sirup z muchovníku vyrábí?
Muchovník dozrává v červnu a červenci. Plody se sbírají, když jsou plně zralé a modročervené, aby šťáva z nich chutnala co nejlépe.
Plody se omyjí a případně rozmačkají, aby se lépe uvolnila šťáva.
Šťáva se vylisuje z plodů buď ručně, nebo pomocí odšťavňovače, což je mnohem lepší.
Vylisovaná šťáva se smíchá s cukrem a vaří se do zhoustnutí.
Pro delší trvanlivost se sirup pasterizuje. To se provádí zahřátím sirupu na vysokou teplotu a následným rychlým ochlazením.
Sirup z muchovníku se používá k dochucení dezertů, palačinek, jogurtů a dalších pokrmů.
Může se pít samotný zředěný vodou jako osvěžující nápoj.
Ve svém příspěvku MNOŽENÍ BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek stříž.
Dobrý den,
Začal jsem pěstovat borůvky a prosím o všechny možné info o množení (doba, ,postup a td.) mám dobré pozdní odrůdy a chtěl bych je sám namnožit , děkuji Stříž
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jelinková Vlasta.
koupila sem si Muchovnik a rada bych si ho namnožila Děkuji
Vinnou révu napadají nejčastěji. Vedle včasného zásahu vhodnými fungicidy je důležitá především prevence, která začíná u výsadby keřů na vhodné stanoviště, pokračuje vyváženým hnojením a prosvětlováním keřů. Houbové choroby se rozvíjejí při určitých klimatických podmínkách. Příznivými podmínkami jsou hlavně teploty kolem 25 °C a vlhko. Mezi nejčastější houbové choroby révy vinné patří padlí révy, plíseň šedá, plíseň révová a další, jako je červená skvrnitost révy či červená spála révy vinné. Bobule jsou na tyto choroby nejvíce náchylné v srpnu, kdy je potřeba nezanedbat často už poslední ošetření vinice proti těmto houbovým chorobám.
Plíseň révová (Peronospora)
jedna z nejvýznamnějších chorob vinné révy
příznaky: olejovité, žlutozelené, oválné skvrny na povrchu a bělavý spodek listu, hnědnou a zasychají květenství, postižená místa odumírají, silně napadené listy opadávají
ochrana: spočívá zejména v použití měďnatých přípravků, jako jsou Champion, Cuproxat, a dále Folpan a Melody Combi. Pro zahrádkáře jsou vhodné zejména Champion a Cuproxat. Při malé znalosti příznaků choroby se první ošetření provádí před květem a druhé po odkvětu. Organické fungicidy mají dobrou, ale kratší účinnost. Měďnaté fungicidy jsou vhodné především v druhé polovině léta. Pokud jimi ošetřujete révu pěstovanou u zdi, dávejte pozor na to, že postřik by mohl obarvit omítku namodro. Zásadní ochranou, na kterou nejsou třeba žádné přípravky, je důkladně na podzim shrabat všechno listí a bezpečně jej zlikvidovat, nebo spálit. Dobrou prevencí je pěstovat révu na vhodných, slunných místech, kde se pokud možno nevyskytují silné a časté letní rosy, a udržovat keře prosvětlené, vzdušné. Vyšlechtěny byly i odrůdy k této nemoci rezistentní, například vinná réva Krystal
příznaky: choroba napadá všechny zelené části keře, napadené listy i bobule vypadají, jako by byly posypané moukou, napadené bobule praskají a objevuje se takzvaná semenná průtrž, při níž se vylije obsah bobule ven a veškerá úroda může přijít vniveč. Na letorostech vznikají různě utvářené skvrny, které při vyzrávání dřeva tmavnou, až černají
ochrana: lze použít přípravky Discus a Kumulus, pro zahrádkáře je nejvhodnější Discus, který je běžně k dostání včetně návodu na ředění vodou. Preventivní postřiky se aplikují již na mladé výhonky do výšky 20 cm. Postřik lze zopakovat před kvetením a poté při nasazování plodů. Sirné fungicidy jsou proti padlí révovému velmi účinné, ale neměly by se aplikovat dva měsíce před sklizní. Prevencí je vhodné stanoviště pro p
Plody muchovníku jsou malvičky tmavě fialové až modré barvy o průměru deset milimetrů. Dle druhu dozrávají od poloviny června do konce srpna. Kvůli vyšší šťavnatosti a cukernatosti je můžete nechat klidně týden přezrát. Z plně vzrostlého keře lze sklidit osm až patnáct kilogramů plodů v závislosti na volbě odrůdy. Nevadí-li vám sklízet plody postupně, můžete zvolit i původní formy: muchovník kanadský či Lamarckův.
Plody muchovníku mají své místo i v lidovém léčitelství, protože obsahují velké množství vitamínu C a B12, barviva (antokyany, jimž se přisuzuje účinnost proti rakovinnému bujení) a zdraví prospěšné minerály. Plody celkově podporují odolnost organismu, působí preventivně proti žaludečním chorobám a při onkologických onemocněních je možné plody muchovníku podávat jako podpůrný doplněk stravy. Při žaludečních a střevních potížích může být podáván čaj ze sušených listů.
V Kanadě se plod zvaný saskatoon berry sklízí komerčně. Známé jídlo původních amerických obyvatel (indiánů) pemikan (pemmican) obvykle obsahovalo kromě sušeného masa s tukem právě sušené plody muchovníku. Stonky muchovníku byly pak často používány k výrobě šípů. Některé druhy muchovníků jsou velmi oblíbené okrasné keře pěstované pro květy, kůru a pro krásu podzimního barevného listí.
Doporučení: Využití plodů je podobné jako u ostatního drobného ovoce. Můžete je zpracovat do zavařenin či kompotů, nebo vyrobit šťávu. Karmínové zbarvení dužiny se využívá v potravinářském průmyslu. Odvar z listů pomáhá při žaludečních a střevních potížích.
Urodil se vám muchovník a lámete si hlavu s co s ním? Upečte si skvělý muchovníkový koláč. Zde je recept, který patří mezi oblíbené recepty na amelanchier.
Ingredience
4 hrnky čerstvých bobulí muchovníku;
¼ hrnku vody;
2 lžíce citronové šťávy;
¾ hrnku bílého cukru;
3 lžíce hladké mouky;
1 lžíce másla;
vaše oblíbené těsto na koláč o průměru 23 cm na dvě vrstvy těsta.
Postup
Předehřejte troubu na 220 °C. Ve velkém hrnci muchovník povařte v ¼ hrnku vody po dobu 10 minut. Vmíchejte citronovou šťávu. Cukr a mouku smíchejte ve střední míse a pak ji vmíchejte do směsi s muchovníkem. Nalijte směs do formy na koláč o průměru 23 cm vyložené těstem. Potřete máslem. Položte druhý korpus na koláč; utěsněte a okraje zašpikujte. Nahoře nařízněte otvory. Pečte v předehřáté troubě 15 minut. Pak snižte teplotu trouby na 175 °C a dopečte dalších 35 až 45 minut, nebo dokud bobule nezezlátnou.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Kuličky na listech vyvolává drobný, pouhým okem neviditelný roztoč, který saje na spodní straně listů. Na horní straně čepelí listů jsou nápadně vypouklé, různě velké a utvářené, zeleně nebo červeně zbarvené puchýře.
Možnosti ochrany
Preventivní postřik révy v době rašení sirnatými přípravky (KUMULUS WG, SULKA K) nebo krátce po vyrašení přípravky určenými na předjarní postřik ovocných dřevin a révy (Oleo-Ekalux, Pyrilux).
Akutní postřik jakýkoliv přípravek proti žravým a savým škůdcům aplikovaný hlavně na spodky listů.
Z muchovníku si můžete vytvořit lahodný živý plot, zde jsou jeho výhody:
již 3. rok po výsadbě bohatě plodí (8–12 kg plodů/keř);
je absolutně odolný proti mrazu (snese až –40 °C), květy přežijí jarní mrazíky (–7 °C);
je odolný vůči suchu;
plody jsou elixírem zdraví – jsou plné vitamínů a minerálů, mimo jiné obsahují antokyany (ty hrají roli v prevenci mnoha chorob i rakoviny);
kvete nádhernými sněhobílými květy;
roste až do výšky 3–4 m, dobře snáší zmlazovací řez;
kvete v dubnu a již v červnu bohatě plodí;
nemá trny.
Muchovník je rostlina mnoha barev – krásné sněhobílé květy, listy hrající barvami od zelené až po temně rudou a lahodné plody podobné obrovským borůvkám.
Když „provětrávací“ prevence nestačí - jakými „zbraněmi“ teď musíme zasáhnout proti houbovým chorobám?
Z toho, co jsem uvedla o sprchávání jako důsledku srážek v době kvetení vyplývá, že takzvaně „do květu“ bychom aplikovat postřiky raději neměli. Po odkvětu a v době vegetace vůbec je nutné pravidelně kontrolovat zdravotní stav révy a to podle vývoje počasí vyhledávat příznaky buď peronospóry (pokud je počasí deštivé) nebo příznaky padlí (pokud je sucho). Aplikovat přípravky proti těmto dvěma chorobám doporučuji drobným pěstitelům podle výskytu příznaků. Sice existují signalizační postupy, jak vývoj chorob v daném čase předpovídat, ale jsou značně náročné. Tak náročné, že ti, kteří je ovládají, je poskytují profesionálním vinařům jako placenou službu. Avšak drobný pěstitel si jistě najde chvíli na to, aby vinici pravidelně procházel, a příznaky výskytu houbových chorob jistě najde včas.
Pokud byl chemický zásah proti houbovým chorobám před květem proveden přípravkem s preventivním účinkem, je možné použít přípravky kontaktní. Proti peronospoře použijeme opět přípravky na bázi mědi, např. FOLPAN, CUPROXAT, či DITHANE, proti padlí např. KUMULUS, KARATHANE nebo CABRIO TOP.
Po odkvětu je však nutné vzít v úvahu možnost výskytu další houbové choroby a tou je šedá hniloba, dříve zvaná plíseň šedá, latinsky Botrytis cinerea. Ta škodí především na květenstvích a později především na hroznech. Květenství mohou zasychat a upadat. Působení plísně šedé známe nejvíce z doby, kdy hrozny zrají. Projevuje se hnilobnými skvrnami na bobulích, které jsou touto plísní napadané postupně - nejprve uvnitř hroznu (kde je déle vlhko) až k povrchovým bobulím, což je nebezpečné hlavně u odrůd s hustým hroznem. Takto napadené hrozny se nehodí ke sklízení. Toto houbové onemocnění je pro pěstitele pohromou - není závislé na teplotě, k jejímu zdárnému rozvoji stačí dostatek vlhkosti. Proto zůstává nepřítelem révy i na podzim, v září či říjnu – tedy pokud prší. Nicméně boj s plísní šedou je nutné začít již po odkvětu, proto se o tom zmiňuji už teď. Kromě preventivního kvalitního provedení všech zelených prací doporučuji v tomto případě určitě provést také preventivní chemické ošetření po odkvětu, například přípravkem MELODY COMBI. Zde je vidět bobule uvnitř hroznu napadené plísní šedou:
Doposud jsme se zabývali houbovými chorobami a v březnu jsme také věnovali pozornost bakteriálním a fytoplazmatickým onemocněním. Existují však ještě další révové choroby...
Systematicky jsou zařazené do skupiny „viróz“ a virům podobných mikroorganizmů, nazývaných „viroidy“ a „virózám podobná onemocnění“. Jsou způsobovány původci tak drobnými, že ani nemají buňky. Viry jsou tvořeny DNA s
Lehce vymažte formy na muffiny olejem. V míse odměřte a smíchejte mouku, cukr, prášek do pečiva a sůl. V jiné míse rozšlehejte vejce; přidejte mléko a olej. Tekuté ingredience nalijte do suchých ingrediencí. Suché ingredience míchejte, dokud se nespojí, asi 15krát promíchejte; těsto by mělo být hrudkovité. Vmíchejte muchovník. Naplňte formy na muffiny do dvou třetin. Pečte při 200 °C po dobu 20 až 25 minut nebo dozlatova. Ihned vyjměte muffiny z forem a nechte vychladnout na mřížce.
Máte hodně muchovníku a hledáte způsob, jak si ho uchovat na pozdější dobu? Zkuste muchovník zavařit jako džem. Postup patří mezi nejlepší recepty na amelanchier, protože tato skvělá marmeláda vám bezvadně poslouží na palačinky i při pečení.
Ingredience
4 hrnky bobulí muchovníku;
2 pomeranče;
1½ hrnku vody;
½ hrnku citronové šťávy;
3 hrnky cukru.
Postup
Připravte si víčka sklenic. Nasekejte bobule sekáčkem na potraviny se středně jemným nožem. Vymačkejte šťávu z obou pomerančů a kůru taktéž nasekejte sekáčkem na potraviny. Smíchejte bobule, pomerančovou kůru a vodu ve velkém hrnci; mírně povařte, dokud ovoce nezměkne. Přidejte šťávu z pomerančů, citronovou šťávu a cukr. Vařte 20 minut nebo dokud nedosáhnete požadované konzistence.
Zavařovací sklenice sterilizujte vařením ve vodě po dobu 5 minut.
Pro přípravu dvoudílných víček (kroužky a víčka) je omyjte, opláchněte a uchovávejte v horké vodě, dokud je nebudete použít. Řiďte se pokyny výrobce pro přípravu.
Pokud je v receptech vyžadujících pektin požadováno méně cukru, ujistěte se, že používáte pektin bez cukru a řiďte se pokyny na výrobku.
Nalijte horkou marmeládu z muchovníku do horkých půllitrových sklenic a ponechte 1 cm volného prostoru nad horní částí. Otřete okraje sklenic a přidejte připravená dvoudílná víčka. Zavařujte 15 minut v zavařovací nádobě s vroucí vodou.
Plody muchovníku jednoduše opláchněte a nakrájejte, aniž byste odstranili jádřince. Uvařte podle pokynů na sáčku s žerýrovacím cukrem a ještě horké je naplňte do připravených sklenic.
Sklizeň muchovníku je sice pracný úkol, ale o to více se to vyplatí, protože z něj vzniká mimořádně chutný džem s jemnou chutí marcipánu. Je to proto, že malá semínka obsahují chuť hořké mandle (kyselinu kyanovodíkovou) – i když v malém množství.
Snědl jsem už hodně tohoto chutného malého ovoce a neměl jsem s ním nikdy žádné problémy. Marmeláda se stala mou nejoblíbenější. Nevadí mi malá semínka ani ovocný základ v džemu – obojí změkne.
Také jsem z muchovníku vymačkal šťávu a udělal z ní želé – i když to není tak lahodné jako marmeláda, která svou specifickou chuť získává pouze ze semínek.
Takže pokud máte plody muchovníku, tento džem vřele doporučuji.