Zajímá vás téma MUŠKÁT PŘEVISLÝ DVOUBAREVNÝ? Tak právě pro vás je určen tento článek. Jak si počínat v září, abychom měli co nejlepší úrodu vinné révy, na to se ptáme odbornice na vinohradnictví a vinařství z České zahradnické akademie Mělník Ludmily Svobodové.
Nejlepší odrůdy pro malé pěstitele
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil
Pomněnkovec je krásná trvalka pocházející z lesů východní Evropy a severozápadní Asie. Svými velkými, okrouhle srdčitými listy tvoří zajímavý pokryv menších či větších ploch zejména kolem stromů, neboť koření mělce a silné kořeny kolem kmenů stromů pro něj nejsou konkurencí. Základní druh nese listy zelené, jemně plstnaté, zakončené výraznou špičkou.
Vykvétá v polovině jara na tenkých stoncích ve výšce kolem 20 až 30 cm. Tvoří nebesky modré, opravdu pomněnkové droboučké kvítky, které v husté výsadbě nabídnou překrásnou hru modravé a sytě zelené barvy v kombinaci se zdravými listy, a to po dobu necelých dvou měsíců. Netrpí chorobami ani na škůdce. Tato trvalka vynikne nejlépe vysazená ve větší mase. Sama od sebe se množí pomalu, stojíte-li tedy o hustý půdní pokryv, vysaďte již na počátku více rostlin do hustšího sponu, to znamená na metr čtvereční 5–6 rostlin. Listy plochu zakryjí brzy, ale kořeny s květními stonky rostou pomaleji.
Lodyhy vyrůstají do délky 15 cm z tmavého vřetenovitého kořene s 2 cm hrubým, šupinatým oddenkem. Jednoduché, drsně chlupaté lodyhy se větví až v květenstvích. Přízemní listy vyrůstají v trsu a řapíky mají 5 až 25 cm dlouhé. Srdčité čepele jsou na bázi hluboce vykrojené, na vrcholu protáhlé do špičky a mohou být veliké až 10 až 13 cm. Tvarově podobné, málo početné, střídavě vyrůstající lodyžní listy jsou drobnější, směrem vzhůru se jejich velikost i délka řapíku zkracuje a stávají se přisedlými. Všechny listy jsou vrásčité a porostlé tuhými chloupky.
Ne každý si brunneru oblíbí pro její květy. Hlavní atrakcí jsou totiž velké, srdčité listy, které mají nápadné vybarvení. Jsou v základu středně zelené, stříbřitě mramorované, takže původní zelená barva se objevuje jen při okrajích a jako nápadné žilkování. Odrůdy s barevnými listy dovedou pokrýt půdu za znatelně delší dobu než základní druh se zeleným olistěním, takže pokud si přejete vytvořit půdní pokryv rychle, vysaďte na určené místo více rostlin nepříliš daleko od sebe.
Během dubna a května se v porostu začínají objevovat nádherně modré pětičetné květy, které vyrůstají ve svazcích po několika. Květy s krátkými stopkami bývají 4 mm velké a rostou v řídkých vijanech s dlouhými vřeteny. Oboupohlavné květy mají vytrvalý kalich s kopinatými lístky nahoře zahrocenými. Modrá až modrofialová široce kolovitá koruna je v ústí korunní trubky žlutá a má bílou šupinatou pakorunku. Tyčinky s prašníky nevyčnívají z korunní trubky a jsou s ní v polovině srostlé. Spodní semeník má jednu čnělku s bliznou. Po odkvětu se květy samovolně ztrácejí a rostlina dělá parádu př
Muškáty neboli pelargonie patří k nejoblíbenějším balkonovým rostlinám. Jejich obliba je dána vysokou odolností vůči slunci, větru i dešti, škůdcům i chorobám. Nelze zapomenout ani na jejich krásné květy, jež mají různé barvy (od bílé přes růžovou a červenou až po fialovou) a různé tvary (od jednoduchých po plnokvěté). Na trhu existuje mnoho druhů muškátů: převislé, vzpřímené, anglické, velkokvěté, vonící...
Muškáty se hodí především do okrasných nádob a truhlíků na balkony, okenní parapety a podobně. Vyhovuje jim slunné a teplé místo. Jestliže budou během dne v částečném polostínu, neuškodí jim to, umístíte-li je však do trvalého stínu, nikdy se nedočkáte truhlíků plných nádherných květů. Muškáty se potáhnou za světlem a budou chudé a nevzhledné. Proto jim najděte slunné místo hned na začátku pěstování. Nemusíte se obávat větru ani deště, muškát je velmi odolný. Snad jen prudší déšť by mohl poničit květy, ale na jejich místě záhy vyrostou květy nové, tudíž se nemusíte ničeho obávat.
Až si budete muškáty kupovat, kupte s nimi rovnou i zeminu určenou k jejich pěstování. Zabráníte tak tomu, že zemina vámi připravená bude příliš přehnojená, v důsledku čehož muškáty sice porostou velkou rychlostí, ale nebudou mít tu správnou hustotu, budou slabé a vytažené. Nebo naopak v zemině bude výživy málo a muškáty zůstanou zakrnělé (v málo prohnojené zemině však muškáty pokvetou). Jestliže jste se přesto rozhodli připravit zeminu sami, vezměte v potaz, že muškáty potřebují dobře propustnou půdu obohacenou živinami. Takovou půdu připravíte smícháním zeminy s kompostem a pískem v poměru 2 : 1 : 1. Aby byly vaše truhlíky opravdu hezké a bohaté, umístěte do truhlíku dlouhého 50 až 60 cm alespoň 5 rostlin.
Zálivka a hnojení
Se zálivkou to nemusíte přehánět, muškáty si totiž umí rozvrhnout zálivku do několika dní. Rostlina ocení spíše půdu sušší, proto ji nepřelévejte. Zálivka by měla být pravidelná a přiměřená venkovním teplotám.
Stejně jako se zálivkou to u muškátů nemusíte přehánět ani s hnojením: stačí hnojit (hnojivem určeným pro muškáty) jedenkrát za měsíc. Když budete hnojit častěji, květy budou pravděpodobně zastíněny přerostlými a bohatými listy. Mějte na paměti, že muškát představuje opravdu nenáročnou rostlinu, pro kterou je nejdůležitější správně zvolené místo.
Přezimování
Muškáty se řadí mezi trvalky, proto pokud máte možnost je skladovat (zejména vhodné místo), nemusíte je každý rok vyhazovat a na jaře pak shánět nové rostliny. Muškáty musíte umístit do místnosti, kde je dostatek světla a kde nemrzne (ideální teplota by se měla pohybovat od 5
Se zálivkou to nemusíte přehánět, muškát si umí dobře rozvrhnout zálivku na několik dní. Spíše než přelitou, či dokonce stále stojatou vodu určitě muškát ocení půdu sušší, jak jsem již psala, vystačí si opravdu s málem. Zálivka by měla být pravidelná a přiměřená venkovním teplotám.
Stejně jako se zálivkou to u muškátů nemusíte přehánět ani s hnojením, postačí jedenkrát za měsíc dodat hnojivo určené přímo pro muškáty. Když budete hnojit častěji, dočkáte se spíše toho, že vám květy zastíní přerostlé, bohaté listy, než větších, bohatších a krásnějších květů. Myslete na to, že muškát je opravdu nenáročná rostlina, pro kterou je úplně nejdůležitější správně zvolené místo.
Vysoká cukernatost je příjemná a současně praktická pro uchovávání vína, ale co spotřebitel, to jiné chutě, někdo preferuje kyselinky, tak je asi dobře, že limity jsou dost dobře splnitelné.
Kdo určitě uvítá sladkou chuť, jsou děti, takže od moštových odrůd pro výrobu alkoholických nápojů přejděme k odrůdám stolním.
Ano, jak název napovídá, stolní odrůdy se konzumují jako ovoce; vína se z nich většinou nevyrábějí, i když bychom to klidně udělat mohli. Takováto vína by určitě neměla vysokou kvalitu, protože ta není ani v hroznech, ale byla by lehká a pitelná. Hodila by se na rychlou konzumaci.
Stolní odrůdy mají od moštových odrůd odlišné parametry. Hrozen má být atraktivní, velký, ne příliš hustý, aby se bobule příliš nedotýkaly, a často mívá rozvětvenou třapinu. Bobule jsou také velké, při zralosti všechny dobře vybarvené. Jejich dužnina, na rozdíl od tekuté dužniny u odrůd moštových má být masitá, chruplavá, s malým počtem semen. Kdo stolní hrozny, pochopitelně z dovozu, častěji kupuje, jistě si všiml, že některé odrůdy jsou bezsemenné, zatím tedy jen odrůdy zahraniční. Chuť stolních odrůd má být jemná, příjemně aromatická. U stolních odrůd nikdy nebývá dosaženo tak vysokých cukernatostí, jako u odrůd moštových.
Nejprve projděme odrůdy, zapsané ve Státní odrůdové knize, to znamená, že byly prozkoušeny v Ústředním zkušebním ústavu zemědělském; není jich mnoho, protože, jak jsme si právě řekli, kritéria k jejich povolení jsou přísná. Nejstaršími u nás pěstovanými povolenými odrůdami jsou dvě, které jsou si velmi blízké, proto se zmíním o obou najednou. Jde o odrůdy Chrupka bílá a Chrupka červená.
Chrupka bílá:
Chrupka červená:
Obě jsou součástí velké rodiny Chrupek (syn. Chassellas nebo Gutedel), která je známa již několik tisíciletí. Pěstovaly se již v Egyptě, na území dnešního Jordánska, v Malé Asii a prostřednictvím Féničanů se přes Řecko a Řím rozšířily do mnoha oblastí Evropy, kde se révě mohlo dařit. Z doby, kdy se zaváděla první moderní evidence odrůd u nás, v roce 1941, bylo známo okolo čtyřiceti druhů různých Chrupek, i když samozřejmě byly zaevidovány jen ty nejvýznamnější. Musíme vzít v úvahu, že se tehdy vycházelo z pouhých popisů, a protože dnes používaná genetická kontrola dosud neexistovala, je možné, že v řadě případů mohlo jít o synonyma téže odrůdy. Tyto dvě jmenované odrůdy, jakožto odrůdy stolní, jsou v dnešní době již dávno překonané, protože výše uvedené požadavky, co se týká parametrů hroznů a bobulí, jsou dnes již několikanásobně překonané. Například při srovnávání velikosti bobulí jsou v pořadí dnes povolených odrůd na posledním místě.
"Americký muškát" je neformální označení pro pelargonii páskovou (Pelargonium zonale), která je oblíbenou balkónovou rostlinou.
Pelargonium zonale, běžně známé jako vzpřímené muškáty, je oblíbená kvetoucí rostlina známá svými zářivými květy a dekorativními listy. Je to relativně nenáročná rostlina na pěstování, které se daří v dobře propustné půdě, na plném slunci a v teplých teplotách. Pro zajištění zdravého růstu ji pravidelně zalévejte, zejména během vegetačního období, a během období květu hnojte. Zaštipování a odstraňování odkvetlých květů podpoří další květy.
Na jaře nebo začátkem léta zaštípněte špičky výhonků, abyste podpořili keřovitější růst.
Ve svém příspěvku MUŠKÁT CITRONOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Mam muškat citronovy jedtli chcete dodám
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jitka.
paní Marcelo--děkuji za odpověď.určitě chci a koupím. Prosím můžete mi napsat do emailu odkud jste a za kolik prodáte sazeničky?předem moc děkuji Jitka vasicova.j@seznam.cz
Ve svém příspěvku MUŠKÁT CITRONOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Prosím, nemohu nikde sehnat muškát citronový.Dostala jsem ho od maminky, ta už tu není . Muškát jsem měla 6 let a teď jsem udělala chybu a přesadila ho. No a on mi odešel. Nevím kde jsem udělala chybu. Přesazovala jsem ho podle pokynů na internetu. Je to krásný muškát a nádherně voní.
Díky za pomoc Anna
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jitka.
Prosím, toužím mít citronový muškát. Může mi někdo darovat 2---3 sazeničky? nebo levně prodat? Jsem z Ostravy. Prosím o nabídky :-)
Pokud umístíte muškáty do dormance k přezimování, nejlepší čas na jejich prořezávání je brzy na jaře (v březnu). Odstraňte všechny mrtvé a hnědé listy z rostliny pelargónie. Dále odřízněte všechny nezdravé stonky. Zdravé stonky pelargónie budou pevné, pokud je jemně zmáčknete. Pokud byste chtěli muškát méně dřevnatý a nohatý, zkraťte muškát o jednu třetinu a zaměřte se na stonky, které začaly dřevnatět.
Muškáty sřízněte, když je mírné počasí. Extrémní teplo nebo chlad může rostlinu stresovat, proto si pro stříhání vyberte mírný den. Ideální je časné ráno, protože rostlina je hydratovaná a slunce není příliš ostré. Berte to jako plánování operace pro vašeho zeleného přítele – načasování je stejně důležité jako samotný zákrok.
Ve svém příspěvku PŘEVISLÝ JAHODNÍK-MNOŽENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Leitner.
Dobrý den,dostal jsem radu,že je nutné výhony na šlahounech přihrnout zeminou,nechat jemně zakořenit a poté odstřihnout a zasadit jako novou rostlinku.To chápu,ale jak postupovat,když jsou šlahouny převislé v závěsném květináči.´? A kdy je možno jahodník rozmnožovat,Po odkvětu,či po sklizni ? Děkuji J.L.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den,
jahodník lze množit v podstatě vždy, když vám vyrostou šlahouny s výhonky a zakoření, nezáleží tedy na tom, zda rostlina v tu dobu kvete, nebo plodí. Pokud už máte na jahodníku krásné šlahouny, ale bez kořenů, zkuste ještě chvilku počkat, jestli se přece jen neobjeví. Nebo zkuste šlahouny s novými rostlinkami odstřihnout a namočit do vody s přípravkem k lepšímu zakořenění.
Je však potřeba počítat také s tím, že rychlejší a vyšší sklizně dosáhnete zasazením již předpěstovaných sazenic od zahradníka.
Jak již označení napovídá, keře vhodné na slunce jsou velmi odolné proti slunci a snesou i menší zálivku. Rovněž nejsou náročné na půdu. Většina těchto keřů se musí zastřihávat.
Jedná se o opadavý keř, jenž dorůstá do výšky 3 m a bývá jen o něco málo rozkladitější. Potřebná velikost se udržuje za pomoci řezu, který se provádí jednou za dva tři roky. Řez se nesmí dělat ke konci zimy, jelikož by keř nekvetl. Ruj vlasatá kvete od června do července. Pro červenolistý kultivar Royal Purple je typický nenápadný zelenobílý květ, kultivar Nordine má list i květ purpurový. Největší ozdobou keře jsou barevné vlasovité chomáče vyrůstající na stopkách opadaných květů. Ruj vynikne jako solitéra. Na podzim upoutá pozornost výrazným zlatožlutým nebo oranžovým vybarvením listů. Má ráda propustnou půdu s obsahem vápna, je mrazuvzdorná. Ruj se dobře množí rostoucími odnožemi, řízky se ujímají špatně.
Čimišník stromovitý
Jedná se o další dřevinu odolávající suchu. Pěstuje se jako beztrnný opadavý stromek nebo keř, často je vysazován na výsypky a svahy. Může být i součástí sídlištní výsadby, poněvadž nepotřebuje častou údržbu. Více než osmdesát druhů čimišníku pochází z dálné Asie a východní Evropy. Čimišník má v mládí silně chlupaté vzpřímené větve, starší rostliny jsou lysé. Mezi velmi pěkné odrůdy se řadí Pendula roubovaná na kmínek (jinak je nízká a spíše plazivá), jež vytváří pěkný deštníkovitý tvar a je velmi nenáročná. Převislý sloupovitý vzhled má odrůda Walker s jemnějším olistěním. Čimišníky kvetou žlutě od května do konce června, jejich plodem je lusk.
Ořechokřídlec klandonský
Roste jako keř či polokeř a má výrazné, téměř metrové, stříbřitě chlupaté letorosty. Šedozelené hrubě pilovité listy jsou obrvené z rubu, z jejich paždí a na konci výhonů rostou od srpna do října tmavomodrá květenství. Keř po seříznutí někdy namrzá, ale dobře obráží. Každoroční řez je nutný, neboť květenství se tvoří jen na mladých výhonech.
Kručinka
Je rozšířená na několika kontinentech, kde vyhledává suchá a slunná stanoviště. Kručinka nepřerůstá o mnoho půl metru a lze ji udržovat i nižší, proto se hodí do menších zahrad, na skalky nebo na obruby keřových partií, kde pokvete krásně zlatavě od května do června. Kručinka lidyjská je poléhavý keř (má přepadavé větvičky, které se sklánějí k zemi) vhodný na svahy a větší skalky. V tužších zimách potřebuje zimní kryt.
Dlouhou dobu, a sice od května do konce srpna, kvete kručinka barvířská. Jedná se o vzpřímenou polokulovitou dřevinu se zlatožlutými květy. Nať z kručinky s
Temptation je raná odrůda vytvářející šťavnaté a sladké plody, a to v podstatě nepřetržitě od léta do podzimu. Jde o velkoplodý převislý jahodník vhodný do nádob i na záhony. Je náročný na vláhu a výživu, především v době kvetení a tvorby plodů. Při pěstování v nádobách nesnášejí zamokření substrátu. Tyto jahodníky jsou vhodné i do samozavlažovacích truhlíků.
Semínka jahodníku se vysévají na jaře nebo na podzim, výsadba se provádí od května do července. Rostliny preferují slunečné až polostinné stanoviště a půdu s dobrou drenáží. Potřebují dostatek místa, proto by měl být truhlík dostatečně velký.
Odrůda Temptation má bohaté květenství posazené vysoko nad úrovní trsu, proto se plody půdy nedotýkají a nehnijí. Mladé rostlinky jsou schopné plodit na dlouhých šlahounech, které visí ze závěsného květináče. Pěstovat ji lze běžně nejen na záhonech, ale i v závěsných květináčích nebo v květináčích položených na zemi, což je asi nejlepší. Jahodníky se množí dceřinými sazenicemi nebo semeny, přičemž plodit začínají už 4 měsíce po výsevu. Vyznačují se rychlým tempem růstu, odtud i název pro tuto odrůdu – Temptation.
Ve svém příspěvku PŘEVISLÉ JAHODY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Auerová.
Mám převislý jahodník v truhlíku, stále ještě plodí. Jak ho mám uchovat přes zimu?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Blanka Šklíbová.
Zdravím, mám ten samý problém s jahodami v nádobách. Mají i větší zelené jahody. Máte prosím od někoho radu, co s nimi?
Moc bych Vám byla vděčná za odpověď. Vloni jsem tyto jahody zahrnula do hlíny i s nádobou (truhlíkem na květiny), ale jahody úplně zahynuly.
Krásná den a budu se těšit na Vaši odpověď.
Moderní nenáročná rostlina Rhipsalis pilocarpa představuje převislý druh, který vyžaduje vyšší vlhkost vzduchu a pokojovou teplotu. Množíme řízkováním mladých vyzrálých větviček v červenci. Rostlina má převislé stonky, které mohou být dlouhé až 90 cm. Stonky se často větví. Na stoncích má měkké bílé ostny. Drobné bělavé květy vykvétají brzy zjara, většinou od ledna do dubna. Má ráda dostatek světla, ovšem bez přímých slunečních paprsků (nejideálnější je ranní slunce). Substrát by měl zůstat stále vlhký. Dobré je dopřát rostlině i rosení. Nepřelévat.
Ve svém příspěvku MUŠKÁT STOJATÝ ŽLUTÉ LISTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavlína.
Dobrý den,
prosím o radu, koupila jsem krásně rostlé stojaté muškáty a nechala si je dovézt autem od dcery, která je bohužel nechala v těch velkých vedrech celý den v autě. Chudinky jsem je hned přesadila do korýtek, ale spodní listy se kroutí a žloutnou. docela hodně listů. Bojím se, že se nevzpamatují, každý den odtrhnu další žluté a nevím co mám udělat pro jejich záchranu.
Děkuji za radu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Moderní nenáročná rostlina Rhipsalis lindbergiana je převislý druh, který vyžaduje vyšší vlhkost vzduchu a pokojovou teplotu. Množíme řízkováním mladých vyzrálých větviček v červenci. Rostlina má převislé stonky, které jsou dlouhé až 90 cm a jsou zploštělé. Stonky se často větví. Na stoncích jsou měkké bílé ostny. Drobné bělavé květy vykvétají brzy zjara, většinou na Velikonoce. Také tento druh má rád dostatek světla, ovšem bez přímých slunečních paprsků (nejideálnější je ranní slunce). Substrát by měl zůstat stále vlhký. Vhodné je rostlinu pravidelně rosit. Nepřelévat.
Konifery se vysazují jako různorodé skupiny jehličnanů i jednotlivé solitéry nápadné nejen pestrými jehlicemi či zajímavým tvarem, ale i nízkým nebo přímo zakrslým růstem.
Většinu těchto zákrsků tvoří kultivary našich dobrých známých jehličnanů – borovice, smrku, tisu nebo jalovce. Ve skalkách objevíme často ještě menší zakrslíky smrčků, cypřišků nebo půdopokryvných jalovců.
Výhodou těchto konifer je velmi pomalý růst do výšky, navíc většina z nich dobře snáší zaštipování a tvarování mírným řezem nebo zastřihnutím.
Velmi oblíbeným jehličnanem je zakrslý kónický smrček (Picea glauca Conica) dorůstající po letech do výšky dvou a půl metru nebo pomalu rostoucí, ploše kulovitý smrk (Picea pungens Glauca globosa) vysoký do jednoho metru.
V posledních letech se objevují formy zakrslých smrků s jehlicemi namodralými, zlatavými a stříbrnými.
Stejně tak najde uplatnění borovice kleč (Pinus mugo), která je k dostání v četných variantách a barevných odstínech. Je nenáročná na půdu a odolává znečištěnému prostředí, větší nároky má jen na světlo. Dobře snáší tvarování zaštipováním jarních výhonů v červnu. Zpomalí se tak růst, a navíc borovice získá kompaktnější vzhled.
Krásnou solitérou malé zahrady se může stát jedlovec (Tsuga canadensis Minuta) dorůstající výšky šedesáti centimetrů, hustý a ploše převislý. Snese i vlhké půdy a je velmi odolný proti mrazu.
Dobře vypadají i nízké a poléhavé kultivary jalovce s jehlicemi od stříbřitě bílé přes modravou až po žlutou. Rostou poměrně pomalu a některé kultivary mají při plazivém růstu schopnost kopírovat terén.
Za zmínku stojí i tis červený (Taxus baccata) nebo tis japonský (Taxus cuspida) v zakrslém tvaru, případně jejich kříženci. Rostou hodně pomalu, velmi dobře snášejí tvarování řezem a v nabídce najdete i barevné variety.
Všechny výše jmenované jehličiny se hodí nejen pro výsadbu do skalek, ale i do pěstebních nádob. Před nákupem v zahradnictví je dobré poradit se s odborníky, jak zkombinovat různé tvary a jejich barevnost.
Nejvhodnější dobou pro jejich výsadbu je jaro nebo podzim, konifery pěstované v kontejnerech lze vysazovat celoročně.
Zakrslé jehličnany žijí několik desetiletí, potřebují proto při výsadbě do nádob dobrou drenáž a nevysychavou propustnou zeminu.
Hluboký stín nesvědčí zvlášť mladým rostlinám, které se pak vytahují a ztrácejí tvar. Pravidelná zálivka je samozřejmostí i v bezmrazém období během vegetačního klidu – konifery většinou nezmrznou, ale uschnou.
Během vegetace jsou vhodná hnojiva podporující růst, ke konci vegetačního období hnojiva s vyšším obsahem draslíku a fosforu – k podpoře vyzrávání pletiv. Při dobré péči vám konifery s
Smil italský je známý také pod názvem italské maggi či kari bylinka, v anglickém jazyce se nazývá curry plant. Bylina je nejaromatičtější po dešti. Možná znáte smil i ze suchých vazeb, v nichž doslova svítí jeho žluté květenství. Díky tomu, že si po usušení zachovává nepoškozený vzhled a barvu, se mu říká i nesmrtelka. Tato rostlina z čeleď hvězdicovité má keřovitý, kompaktní a mírně převislý vzrůst a její stříbřité zbarvení stonků i listů ji doslova předurčuje k dekorativním účelům. Kvůli chuti připomínající kari se zase smil využívá při přípravě orientálních pokrmů. Koření se jím rýže, velmi vhodný je do jídel z drůbeže a ryb, do grilovacích marinád, majonéz, polévek, omáček, zeleninových i masitých pokrmů. Celoročně lze přidávat jeho čerstvé či usušené lístky do řady pokrmů, oblíbený je zejména do polévek místo maggi. Provoní také brambory. Má podobně hořkou chuť jako pelyněk nebo šalvěj.
Okrasná převislá vrba prospívá v prostředí, které poskytuje přímé sluneční světlo, dostatečná intenzita světla podporuje robustní růst a optimální zdraví. Kroucená vrba však vykazuje flexibilitu v tolerování i částečného slunce, i když to může vést k suboptimálním rychlostem růstu a potenciálně ovlivnit hustotu listů. Při vystavení světlým podmínkám se listy vrby mohou přizpůsobit tak, aby optimalizovaly absorpci světla a zlepšily účinnost fotosyntézy. Okrasnou kroucenou vrbu nejlépe vysazujte na otevřené venkovní plochy, které po většinu dne dostávají přímé světlo, aby byl zajištěn její bujný růst a výrazný převislý tvar.
Okrasná převislá vrba prokazuje pozoruhodnou odolnost vůči změnám teploty, odolává chladu až do -25 °C a zvládá teplo až do 38 °C. Tato přizpůsobivost činí tuto vrbu vhodnou pro různá podnebí, ale vyžaduje ochranná opatření při extrémních teplotách. V chladných podmínkách může kroucená vrba vykazovat hnědnutí nebo vadnutí listů; Při nadměrném vedru jsou běžnými příznaky vadnutí a spálení listů. Aby se zabránilo vymrznutí, zvažte zábrany proti větru. Proti přehřátí zajistěte dostatečnou zálivku a částečné zastínění. Tyto strategie zvyšují schopnost kroucené vrby prospívat navzdory extrémním teplotám a zdůrazňují potřebu pozorné péče v drsnějších klimatických podmínkách.
U kroucené vrby se ujistěte, že je půda dobře provzdušněná a správně odvodňuje. Zkombinujte zahradní zeminu s organickým kompostem a perlitem nebo pískem, abyste zlepšili provzdušnění. Abyste zabránili podmáčení, zajistěte dobrou drenáž umístěním malých kamenů nebo kousků keramiky na dno výsadbové jámy nebo květináče. Během vegetačního období používejte pravidelně vyvážená hnojiva, abyste podpořili zdravý růst. Vyhněte se příliš kompaktním nebo jílovitým těžkým půdám.
U okrasné kroucené vrby je prořezávání zásadní, aby se zachoval její výrazný převislý tvar a zabránilo se nadměrnému růstu, který může vést k lámání větví. Sezónní řez v únoru nebo březnu podporuje zdravý nový růst a pomáhá udržet velikost stromu. Zaměřte se na odstraňování mrtvého dřeva, dovnitř koruny zarůstajících větví a všech větví, které narušují vodopády převislých větví. Prořezávání také umožňuje lepší cirkulaci vzduchu v koruně a snižuje zamoření škůdci, jako jsou mšice a mandelinky topolové (podobné sluníčku sedmitečnému), kterým se daří v hustém olistění.