Škumpy jsou krásné v každém ročním období, na jaře a začátkem léta jsou svěže zelené, na podzim se jejich listy vybarví do exoticky červené barvy, a dokonce i v zimě je zdobí rudé dekorativní plody. Vyskytují se jako stromy nebo keře.
Rod škumpa
Škumpa neboli Rhus patří do čeledi ledviníkovitých (Anacardiaceae) a své vědecké rodové pojmenování získala podle řeckého slova rhein, což znamená téct. Název je odvozen od skutečnosti, že kůra tohoto okrasného stromu roní bílou pryskyřičnou šťávu.
Škumpa je většinou malý strom nebo keř dorůstající do výšky 3 až 5 metrů, který má deštníkovitou korunu. Již na první pohled zaujme svými hustě ochmýřenými výhony, větvičky jsou zkrátka „chlupaté“. Lichozpeřené listy dorůstají délky až 40 cm a vyrůstají z nich ostře pilovité lístky. Jde o dvoudomou rostlinu, která kvete v červnu a červenci. Samčí květenství je žlutavě zelené a roste v koncových palicovitých latách, zatímco samičí je tmavě červené a kompaktní.
Škumpa původně pochází ze Severní Ameriky, ale díky své nenáročnosti je to dnes kosmopolitní až invazivní rostlina, kterou najdete v subtropech a mírném pásmu obou polokoulí. Na světě roste asi 150 druhů rostlin čeledi ledviníkovitých, naše české podmínky však snáší jen asi 15 druhů. I z těchto 15 druhů se jich převážná většina pěstuje pouze v botanických zahradách a arboretech, do našich zahrad nejčastěji zavítá škumpa orobincová, nazývaná také ocetná.
Lidový název ocetná pochází od dřívějšího přidávání plodů škumpy do octa pro zvýraznění chuti. Tříslovin ze škumpy se využívalo i v koželužství k vydělávání kůží. Škumpa se k nám dostala teprve v polovině 19. století.
Škumpu vysazujeme jako okrasný strom v zahradě, ale často je vidět i v parcích. Její předností je, že roste i tam, kde jiné dřeviny hynou. Je krásná zvláště na podzim svým červeným listím i plody. Semeny se v zimě živí někteří ptáci. I když škumpa nemá žádné zvláštní požadavky na pěstování, je nenáročná, vitální a snese téměř jakékoliv stanoviště, přesto si ji mnoho zahrádkářů nechce pustit na pozemek. Je to totiž poměrně invazivní rostlina, která se rychle šíří kořenovými výmladky, a to i do vzdáleného okolí. Mnozí ji proto označují za plevel stejně jako bolševník. Navíc její kořeny mají obrovskou sílu a dokážou se provrtat téměř všude, překážkou pro ně nejsou ani betonové či dlážděné chodníky. Proto si vždy dobře rozmyslete, kam ji zasadíte!
Pokud jste se rozhodli, že chcete mít škumpu na zahradě, rozhodně se vyhněte její výsadbě k plotu. Zemí by zanedlouho prolezla k sousedům a ti by z její návštěvy rozhodně nemuseli mít takovou radost. Také ji nevysazujte v blízkosti zapuštěných bazénů, protože i do nich se dokáže probourat. Prostor jejích kořenů je dobré vymezit plastovým nebo plechovým límcem, který by měl být alespoň 80 cm hluboký.
Na půdu není škumpa nijak náročná, vybírejte pro ni slunné stanoviště – nemá to
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ MALIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mila.
Jak teď poznám o jaké maliny se jedná. Chci je ostříhat
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jak poznat o jaký typ maliny jde kvůli stříhání? Jak před stříháním malin poznat, jestli plodí v létě a nebo až na podzim? Když v zimě rostlina maliníku spí, tak na ní můžete poznat, o jaký typ se jedná, prozkoumáním jejich výhonů.
Malina, která plodí brzy v létě a potřebuje k tomu dvouleté dřevo, tak má dva druhy výhonů odlišených barvou a strukturou kůry. Jedny výhony mají hladkou a hnědou kůru a druhé mají kůru šedou až světle hnědou, hrubou a kůra se u nich také loupe.
Maliny, které plodí až na podzim na letošním dřevu mají všechny výhony stejné šedé s hrubou olupující se kůrou. Jak můžete maliny v zimě ostříhat?
Malinám plodícím v létě uřízněte hned u země VŠECHNY šedé výhony s olupující se kůrou a skovejte si je na podpal letních táboráků. Prostříhejte slabé a neperspektivní výhony s hnědou hladkou kůrou tak, aby vám zůstal vždy nejsilnější výhon s dostatečným prostorem pro skvělé pronikání světla a dobré proudění vzduchu. S ohledem na to začněte odstraňovat všechny tenké, zakrnělé, zkroucené výhony a pokračujte v prostříhávání, dokud se nepořádek nevyčistí. Pokud máte málo místa, můžete výhony zkrátit o 1/3. Pak připevněte výhony k rámu nebo mříži. Použijte biologicky odbouratelný provázek, jako je juta, a přivažte s ním každý výhon volně, ale pevně k rámu / mříži / drátu. Přivázání zabrání jejich ohýbání pod tíhou plodiny. Také to velmi usnadňuje prořezávání v dalších letech – přivázané výhony jsou ty, které příští zimu odstraníte.
U malin, které plodí až na podzim a mají v zimě všechny výhony stejné (šedé a hrubé), tak seřízněte všechny až u země.
Škumpa vlasatá (Cotinus coggygria) je okrasný polokeř spadající do stejné skupiny jako škumpa orobincová. Její hlavní předností je však fakt, že se nejedná o invazivní druh a nezaplevelí nám celou zahradu. Pochází z jižní Evropy, Ruska a Číny a dorůstá maximálně 5 metrů. Svým vzhledem je však od škumpy orobincové odlišná, listy mají podobný tvar jako listy lísky, ale jsou tmavší a hladké. Květy mají až třicet centimetrů, podle odrůdy jsou bíložluté nebo načervenalé barvy. Rostlina je velmi nenáročná a roste téměř všude. Na podzim se také nádherně zbarvuje.
Škumpa vlasatá je poměrně odolná dřevina, která nemá zvláštní nároky na pěstování. Vysazujeme ji nejlépe na podzim do hlinitopísčité, dobře propustné a mírně vápnité zeminy. Je-li bohatá na živiny, nepotřebuje škumpa žádné přihnojování. Zálivkou šetříme, vhodnější je menší přísušek než zamokřená půda. Zimy u nás tato škumpa dobře přežívá, a pokud namrzne, poškozené výhony na jaře odřežeme a keř znovu obrazí. Prutovité větve mohou za sezonu dosáhnout až metrové délky. Protože však kvetou na dvouletém dřevě, není vhodné je každým rokem seřezávat. Chceme-li keř tvarovat, pak jen opatrně a po částech, abychom se nepřipravili právě o dekorativní vlasy, pro které škumpu pěstujeme. Jinak řez snáší dobře a obráží spolehlivě, díky čemuž si můžeme vytvarovat i pro menší zahrady přiměřeně velký keřík s kompaktní korunou.
Škumpa vlasatá je nejen vhodná jako dekorativní dřevina do zahrad, kde ji pěstujeme nejlépe jako solitéru, ale hodí se i k řezu – svými pestrobarevnými listy a „vlasy“ obohatí nejrůznější květinová aranžmá. Průmyslově se pěstuje k výrobě třísloviny, na kterou jsou její listy bohaté. Dřevo, které má žloutkově žlutou barvu, využívají řezbáři k tvorbě šperků, dekorací a k výrobě dýh pro intarzie.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Škumpa lysá (Rhus glabra) se vyznačuje dlouhými lichozpeřenými listy, které mohou dosahovat až půlmetrové délky. Jednotlivé lístky jsou hrubě zubaté až vykrojené, kopinaté. Červená květenství jsou palicovitá, tedy typická pro škumpy. Výška rostliny je 4 až 5 m.
Vícekmínkové opadavé keře nebo menší stromky snadno tvoří kořenové výmladky. Větve jsou lysé, fialovo-nahnědlé. Listy hluboce peřenosečné, lysé, na podzim nádherně červené. Květy zelenavé v hustých vzpřímených latách, objevují se v červenci a srpnu. Plody jsou šarlatově červené. Škumpa lysá miluje živnou, dobře propustnou půdu a slunné stanoviště. Uplatnění nachází nejen jako solitéra v zahradách, ale i ve skupinách v sadových úpravách.
Tato škumpa má poněkud dekorativnější listy než škumpa ocetná. Hodí se na neúrodná místa ke zpevnění svahů do skupin keřů.
Ve svém příspěvku PESTOVANI KATALPY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Holcova.
Dobry den,rada bych se zeptala,jestli se katalpě muže uplně zastřihnout koruna, třeba jako u vrby. Potřebovala bych ji zmenšit,každym rokem ji prostrihavam a už je moc veliká na to jak ma kratky kmen.
Děkuji za odpověd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Jandová.
Mám katalpu již několik let.Letos kvetla po druhé.Ale zajímalo by mě kdy by se měla stříhat ,aby příští rok kvetla.Mám pocit ,že když ji ostříhám tak pak následující rok nekvete ,až další. To kvete na starších větvích nebo na nových? Četla jsem ,že se má stříhat v dubnu,to nevadí na květ?
Strom je to nádherný,i když nekvete má krásný ,ohromný listy tak v zahradě udělá parádu i bez květu.Květ má nádherný tak bych chtěla ,aby mě i kvetla.Jelikož roste docela rychle ,každý rok narostou větve hnedle 2 metry,tak ji musím ostříhat.
Děkuji za odpověď ,kdo má s katalpou zkušenosti. Jandová
Škumpa koželužská (Rhus coriaria) je 2–5 m vysoký keř s rozkladitými větvemi, jejichž mladé letorosty jsou žlutobíle huňaté. Lichozpeřené listy se skládají z 11–15 vejčitých, pilovitých, na rubu huňatých lístků a mají hlavní řapík ke konci rozšířený v úzká křídla.
Drobné, zelenavé nebo špinavě bílé kvítky jsou směstnány do konečných hustých hroznů. Plody jsou suché peckovice a podobají se čočkovým zrnkům.
Škumpa koželužská má svůj domov v jižní Evropě, zejména ve Španělsku a Řecku, kde roste planě na skalách, ale také se zde pěstuje, protože její listy a mladé větve obsahují mnoho tříslovin. Mladé větvičky a listy se otrhávají a usušené přicházejí do obchodu buď celé, nebo rozdrcené, případně rozemleté na šedozelený prášek, který je výborný k vydělávání kůží. Nejvíce se spotřebuje ve Španělsku, kde takto vydělávají zvláště kůže kozí. Kromě toho škumpou barví také kůže na žluto. Nejlepší produkty ze škumpy se dovážejí ze Sicílie.
Vedle třísloviny poskytuje škumpa koželužská také kyselé plody (baccae sumachi), které se na Východě od dávných dob používaly proti průjmům a dávaly je místo koření do masitých jídel. Tmavě žluté, hedvábně lesklé dřevo ze škumpy používají umělečtí truhláři k vykládání nábytku.
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ ŠVESTEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Kovar.
Dobry den , velice me zajima, kdy je spravna doba na rez/zastrihnuti svestky. Po precteni Vaseho clanku , jsem bohuzel nejak zmaten. V odstavci jak prorezat svestku pisete:Řez švestek doporučujeme provádět hned zjara po vykouknutí prvních pupenů.
A hned pote v nasledujicim odstavci:Stříhání švestek na jaře pisete-Peckovinám nesvědčí časný jarní řez. Měly by se stříhat jen v období, kdy už mají listy. Případně po sklizni.
Je mozne to nejak objasnit , nekolikrat v clanku pisete opakovane, ze se ma strihat/rezat na jare a pak obratem dodavate , ze nejlepsi doba je po sklizni zacatkem zari ..
diky za vysvetleni
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejlepší doba na řez švestek je druhá polovina června nebo hned po sklizni. Jarní řez se doporučuje jen začátečníkům, aby jim v orientaci v koruně nebránily listy. U jarního řezu je nebezpečí zanesení infekcí do řezných ran.
Škumpa ocetná (Rhus typhina) je rozložitý stromek se silnými řídkými větvemi, které jsou hustě hnědě chlupaté. Lichozpeřené listy jsou jemně zubaté. Na podzim se zbarvují do úžasných odstínů oranžové až fialové barvy. Nenápadně zelené šištice květů na konci větévek se koncem léta mění ve výrazné fialové palice, které na stromech vytrvávají až do jara příštího roku. Plody jsou drobné, hustě ochmýřené. Hustý kořenový systém vytváří často hojné odnože.
Tato severoamerická dřevina u nás roste od nížin až do hor. Dává přednost propustným půdám a plnému slunci, ale snese i sucho a polostín. Je otužilá, na půdu nenáročná, městské prostředí snáší dobře. Kvete v červnu a červenci. U nás se často pěstuje jako okrasná rostlina – zde je však nutno být opatrný, neboť je mírně jedovatá a u citlivějších osob může vyvolat kontaktní alergii. Její červené plody bohaté na třísloviny se dříve používaly k zesílení octa, odtud starší název škumpa ocetná.
Tento rychle rostoucí stromek se často velice snadno šíří kořenovými odnožemi nebo semeny, proto je vhodné jej vysadit někde, kde to nevadí, nebo tyto výhony pravidelně odstraňovat. Stačí kolem pěstovaného stromu pravidelně projet travní sekačkou. To invazi zabrání. Pokud už se rozrostla, nebo ji na svém pozemku nechcete kvůli dětem, škumpu seříznete a ránu potřete některým arboricidem, což jsou herbicidy (pesticidy) určené k hubení dřevin. Zbytky rostlin je také dobré zamulčovat ve velkém kruhu od kmenu, a to tak, že nejprve položíte tři vrstvy lepenky a na ni nakladete množství pokosené trávy nebo slámu či piliny a podobně. Uhynutí dřeviny není okamžité, trvá až rok. Teprve pak pahýl vykopejte.
Škumpa zákeřná (Rhus toxicodendron) je keř vysoký nanejvýš 1,5 m, s podzemními výběžky. Vystoupavé nebo poléhavé větve mají v mládí zelenou kůru, později hnědou s četnými čočinkami. Střídavé řapíkaté listy jsou trojčetné s vejčitými až podlouhlými celokrajnými lístky, na rubu hustě chlupatými.
Velmi drobné květy jsou jednopohlavné a řidčeji oboupohlavné, rostliny jsou nedokonale dvoudomé. Bělavě zelené koruny svojí délkou o málo přesahují kalich. Tento druh kvete v květnu a červnu. Plod je téměř kulovitá žlutá až žlutavě bílá peckovice.
Škumpa zákeřná pochází ze Severní Ameriky, u nás se pěstuje v zahrádkách a parcích, občas zplaňuje. Vyhovují jí suchá a kamenitá stanoviště. Tento okrasný keř obsahuje ve všech částech nažloutlou, prudce jedovatou mléčnou šťávu s pryskyřičným olejem (urushiol neboli labinol), s tříslovinami, glykosidy a jinými. Na pokožce způsobují účinné látky puchýře a při styku s listy, při přesazování, ošetřování a podobně je nezbytná zvýšená opatrnost. Otravy po požití byly pozorovány u člověka i u domácích zvířat. Zajíci, kteří v zimě okusují kůru, údajně na místě umírají. U citlivých lidí se dostavují závratě a nevolnosti již při dýchání výparů v blízkosti keře. Listy se dříve používaly při onemocněních kožních, nervových, revmatických a jiných.
Některé druhy škumpy jsou prudce jedovaté, jiné vyvolávají alergické reakce. Jde zejména o východoasijskou škumpu fermežovou (Rhus verniciflua), na niž lidský organismus reaguje jako na bojovou látku yperit. Dalším nebezpečným druhem je severoamerická škumpa laková (Rhus vernix), na kterou stačí sáhnout a způsobíte si vyrážky a někdy i těžko hojitelné rány. Jedovatá je zejména mlékovitá šťáva obsahující polyfenolické látky, které jsou silnými alergeny. Když šťávou potřísníte pokožku, vytvoří se vám bolestivé puchýře, kterých se budete jen těžko zbavovat.
Škumpa vylučuje z poraněných míst mírně jedovatou šťávu s pryskyřičným olejem, tříslovinami a glykosidy (polyfenolické látky zvané urushioly). Na tuto tekutinu mohou citlivější osoby, zvláště děti, reagovat alergickým podrážděním kůže, puchýři, případě zánětem pokožky.
Ve svém příspěvku JAK STŘÍHAT RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta Pletková.
Dobrý den.
Mohl by mi někdo poradit jak stříhat rakytník řešetlákový?
Mám tři kusy, staré cca 15 let, nestříhala jsem je, vyrostly cca do
3 m výšky a vůbec to nevypadá pěkně, navíc ani moc nerodí.
Vloni jsem přikoupila ještě tři sazenice, jednoho samce a dvě samice,
které by měly mít sladké plody a nevím jak je zastřihávat, abych z nich
vytvarovala buď hezký keř, či hezký stromek.
Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Boráň.
Klidně se do toho stříhání pusťte.Já mám také starší rostliny. Uvádí se, že rakytník plodí na dvouletém dřevě. Loni jsem ostříhal starší rostliny, které narostli asi do 3metrů. Stříhal jsem je při sklizni, líp se mi obíraly plody. Měl jsem obavy, že letošní úroda bude slabší. Úroda byla stejná, rostliny se zmladily a hrozny plodů byly bohatší. Loni jsem ze dvou rostlin sklidil 28 litrů a leto to bylo to samé.
Škumpa polokřídlá (Rhus semialatum Murr.) je keř nebo stromek s velikými lichozpeřenými listy, jejichž hlavní řapík se v hořejší polovině křídlatě rozšiřuje a vejčité pilovité lístky jsou na rubu pokryty plstí. Drobné květy tvoří bohatá latovitá květenství. Plody jsou kulovité, posléze suché, drobné peckovice.
Domovem škumpy polokřídlé je východní Indie, Čína a Japonsko. Na jejích listech tak žijí mšice čínské, které vysávají z listů a řapíků mízu a jsou příčinou toho, že se na těch místech, kde byly listy nabodnuty, vytvoří časem duté, až 7 cm dlouhé tupé rohy a jemnou šedou plstí pokryté hálky neboli galesky, obsahující přes 50 % třísloviny. Tyto hálky se využívají v barvírnách, v koželužství, na výrobu inkoustu i na výrobu taninu, a tak se s nimi obchoduje – říká se jim „čínské duběnky" (gallae chinenses), ve východní Asii je nazývají fuši nebo gobaiši. V čínském lékařství se hálky využívaly i jako prostředek proti průjmům.
Ve svém příspěvku JAK A KDY STŘÍHAT OSTRUŽINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kvetoslav.
ostruziny-vyborny clanek..Zverejnujte další..MOHU HNOJIT ROZDRCENOU TRAVOU V PRUBEHU ROKU PO NASEKANI?NENALEZOU MI NA OSTRUZ.KERE KLISTATA Z NASEKANE TRAVY,NEBO SLIMACI?DEKUJI ZA ODPOVED NA MUJ MEIL.Mam ostruz.jiz 5-6let bez prihnojovani a BEZ KLISTAT,ALE V TRAVE KLISTATA JSOU-nIzky JESENIK-JAKARTOVICE
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lubomír weinhauer.
Prosí o radu kdy a jak stříhat rakytník .Předem děkuji.
Asijská škumpa tříslovinová (Rhus coronaria) je využívána v gastronomii, tedy konkrétně z jejího plodenství se získává nakyslé koření zvané sumah. Užívá se zejména v zakavkazské kuchyni ke kořenění rožněných a dušených mas nebo ryb. Staří Římané sumahem nahrazovali citróny nebo ocet, ale jeho využití bylo mnohem širší. Římští legionáři tímto rezavým práškem zastavovali krvácení, námořníci jej užívali při kurdějích, na zklidnění žaludku i proti průjmu. V současnosti je sumah neodmyslitelnou součástí kuchyně Ázerbájdžánu, Arménie, Gruzie i Libanonu, kde si bez něj nedokážou představit nejen maso, ale konzumují jej také v salátech, čočce, kebabu, a dokonce i v jogurtech.
Ryngle by se měly prořezávat každý rok, aby byly v dobrém stavu, zdravé a produktivní:
Mladé stromy by měly být prořezány po otevření pupenů brzy na jaře;
Starší stromy by měly být prořezány v létě.
Vyhněte se prořezávání rynglí během období vegetačního klidu nebo v době pozdního podzimu. Minimalizujete tak riziko zavlečení dvou smrtelných onemocnění:
Stříbrná skvrnitost – houbová choroba mnoha rostlin, zejména listnatých stromů, způsobená zavíječem nachovým (Chondrostereum purpureum) patřícím do třídy Basidiomycetes. Tato choroba se také nazývá stříbrné listy, podle vzhledu plísně, která je pokrývá.
Bakteriální rakovina – nazýváme také klejotok – onemocnění větví a listů rynglí. Způsobuje výtoky jantarové pryskyřice, propadlé skvrny odumřelé kůry a malé dírky v listech, které vypadají jako průstřely. Vědecký název tohoto onemocnění je Pseudomonas syringae pv. morsprunorum a P. syringae pv. syringae. Klejotok se tvoří uprostřed jara, na listech od začátku léta na kůře.
Letní zkracování
Intenzivní růst rynglí má často za následek nadměrný stín. Jakmile stromy dosáhnou výšky 3 až 4 metry, měly by být každý rok v létě do stejného bodu zarovnány nebo seříznuty ručními nůžkami nebo strojem. Někteří pěstitelé své stromy mechanicky zkracují v pozdním létě nebo na podzim, to však nenahrazuje selektivní ruční prořezávání. Následný podrobný řez je pak nutné provést brzy na jaře, aby se zabránilo rozvoji bujných výhonů vznikajících z pahýlů výhonů v důsledku mechanického zkracování. Zkrácení přebytečné vegetace na vrcholcích stromů umožňuje prosvítání slunečního světla, čímž se zachovává celistvost spodního ovocného dřeva. Během léta pěstitelé své stromy prořezávají, aby odstranili nadměrný vegetativní růst a bujné výhony, aby poskytli více slunečního světla vyvíjejícím se plodům a nižšímu plodícímu dřevu.
Juka je vzrostlá rostlina, která vypadá jako nepravá palma. Zelené, slizké, výjimečné lineární listy se sbíhají do vločky na vrcholku stonku. Juka vyžaduje sluneční světlo a přiměřenou zálivku. Po proschnutí zaniká. V létě se doporučuje vynést ji na otevřený vzduch, v zimě je nezbytné uchovávat ji raději na chladnějších místech. Juka dobře roste při teplotě 13 až 21 °C. Od jara do podzimu udržujeme půdu permanentně vlhkou. Je však lepší, když půda přeschne, než když ji přelijeme. V zimě zeminu zavlažujeme pouze čas od času a v závislosti na teplotě. Rostliny milují zvýšenou vlhkost, ale snášejí i suchý vzduch. Na jaře a v létě jednou za 2 až 4 týdny rostlinu přihnojujeme minerálními hnojivy. Rostlina musí být v blízkosti svěžího vzduchu, proto je v létě vhodnější ji vynést na balkón nebo do zahrady. Pro kvalitní půdní podklad se používá směs zeminy z listové hlíny, dřevité hlíny, humusu, rašeliny, písku (v poměru 1 : 1 : 1 : 1: 1). Rozmnožování probíhá stonkovými odnožemi, výhonky.
Teplota: Přiměřená, v zimě chladnější 16 až 18 °C. Nejnižší 8 °C. V zimě je potřeba místnost dobře provětrávat, ale chráníme rostlinu před průvanem.
Osvětlení: Světlé, slunečné místo. V létě umístění v zahradě a na balkóně. V zimě najít stanoviště světlé, blízko okna. Tyto rostliny postrádají v zimě světlo.
Zalévání: Bohatě zalévat od jara do podzimu, voda ale nesmí být v misce pod květináčem. Jestli držíme rostlinu v zimě v chladnější místnosti, zaléváme omezeně. Juka nesnáší přelití, zahnívaly by kořeny a objevila by se hniloba i na stonku.
Rozmnožování: Na jaře zakořeňují vrcholová stébla a také kousky stvolů dlouhých asi 10 cm. Seříznutím dceřiných růžic ze stvolu také získáme novou rostlinu. Odříznuté růžice na místě řezu ošetříme sírou a dáme do vlhkého písku, po zakořenění zasázíme do květináče se zeminou, do které přidáme kousky dřevěného uhlí. Seříznutí růžic provádíme vždy na jaře.
Juka – foto
Zde je několik fotografií, na nichž je možné vidět juku.
V naší poradně s názvem BALKÓNOVÉ ROSTLINY NA SEVER A DO STÍNU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
prosím jak se množí ze semen bramboříky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Výsadba semen bramboříku je poměrně snadná, ale trvá to docela dlouho a nedodržují se u toho obvyklá pravidla, na která můžete být zvyklá při klíčení semen. Semena bramboříku dozrávají v červeneci, kdy je také nejlepší doba k jejich výsadbě. Semena můžete sklízet sama ze svých rostlin a nebo si v obchodě koupit zralá semena. Můžete si také koupit sušená semena, ale jejich klíčivost nebude tak dobrá. To můžete obejít namočením sušených semen ve vodě s několika kapkami Jaru na nádobí po dobu 24 hodin před výsadbou. Výsadba semen bramboříku vyžaduje dobře vyzrálý kompost smíchaný s pískem. Do každého květináče s průměrem cca 13 cm zasaďte asi 20 semen a přikryjte je jemnou vrstvou kompostu nebo písku a udržujte mírně vlhké. V přírodě semena bramboříku klíčí na podzim a v zimě, což znamená, že se jim líbí chladno a tmavo. Umístěte květináče na chladné místo, nejlépe okolo 15 °C a zakryjte je něčím, co úplně zablokuje světlo. Po výsadbě semen bramboříku může trvat i několik měsíců, než dojde k vyklíčení. Jakmile semena vzejdou, sejměte kryt a květináče položte pod růstová světla, která koupíte v zahradnictví. Udržujte rostliny stále v chladu - brambořík roste v zimě. Pokud vaše růstová světla vytváří teplo, tak je nutné chladit rostliny ventilátorem. Postupně, jak se rostliny zvětšují, je můžete přesadit do samostatných květináčů. Až přijde léto, přestanou kvést, ale pokud se vám podaří udržet je v chladu po celou dobu i v létě, porostou i v létě a narostou rychleji. To znamená, že v prvním roce pravděpodobně neuvidíte žádné květy.
V létě dominují témata jako cestování, hubnutí, zahrada, údržba auta či letní aktivity. Vyhledávání je obecně praktičtější, zaměřené na volný čas, počasí a sezónní jídla.
1. Cestování a dovolené
dovolená Chorvatsko
jak sbalit na dovolenou
kam na výlet v ČR
levné letenky
aktuální podmínky vstupu (v posledních letech)
Letní měsíce červenec–srpen jsou vrcholem turistické sezóny a tomu odpovídá i online poptávka.
2. Hubnutí a zdravý životní styl
jak rychle zhubnout do plavek
nejlepší jídelníček na hubnutí
cvičení doma
detox jídelníček
Sezóna plavek a lehkého oblečení motivuje mnoho lidí přejít na zdravější režim.
3. Počasí a horka
vlny veder ČR
jak se ochladit v bytě
klimatizace bez vrtání
nejlepší ventilátor
V horkých dnech skokově stoupají vyhledávání spojená s ochlazením a komfortem v domácnosti.
4. Zahrada a kutilství
jak pěstovat rajčata
jak se zbavit mravenců
jak provzdušnit trávník
kompostování doma
Léto přeje zahradním aktivitám, sklizni i domácím opravám.
5. Auto a cestování v horku
jak ochladit auto
spotřeba klimatizace
tlak v pneumatikách v létě
cestování se psem v autě
Teplotní výkyvy a dovolené ovlivňují i chování řidičů.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Takto vypadá sluneční úžeh plodů vinné révy. Příčina je vysoká teplota v kombinaci s nevhodně načasovaným nebo rychlým odlistěním a vystavením hroznů přímému slunku. Sluneční úžeh révy vzniká jako poškození infračerveným zářením. V podstatě lze mluvit o poškození hroznů vysokými teplotami. Tepelné záření, které může způsobit sluneční úžeh, se odvíjí od kombinace teploty, slunečního záření a proudění větrů. V bobulích, exponovaných ke slunečnímu záření, může být teplota vyšší až o 10°C, než je aktuální teplota vzduchu. Při teplotách okolo 35°C, může být teplota bobulí kolem 45°C, což může být destruktivní nejenom pro slupku, dužninu bobule, ale také pro enzymatický systém. Zcela destruktivně proto může být ovlivněná tvorba látek obsažených v bobulích a tím také kvalita hroznů. Vliv tepelného záření na bobule se zesiluje, zejména za bezvětří nebo minimálního proudění vzduchu.
Určitě znáte z vlastní zkušenosti velmi intenzivní, sálavé teplo, které je možné pozorovat při vysokých teplotách, při intenzivním slunečním záření a za bezvětří ve vinici. Právě toto teplo má destruktivní vliv na bobule.
Proudění větru může snižovat riziko vzniku slunečního úžehu. Proudění větru má ochlazující vliv a teplota bobulí se může výrazně snižovat. Může být na stejné úrovni, jako je aktuální teplota vzduchu nebo i nižší.
Poškození na hroznech se objeví většinou do 24 hodin a po 5–10 dnech působení těchto extrémních podmínek může dokonce dojít až k odumření třapiny. Jakmile překročí teplota vzduchu 35 °C, lze předpokládat, že úplná exponovanost hroznů je výrazně škodlivá.
Napadení bobulí je typické propadáním slupky bobule, která se zbarvuje do hnědé až fialové barvy. Při silnějším napadení dochází k scvrkávání bobulí. Postupně může dále docházet k zasychání bobulí. Takto extrémně poškozené bobule již nejsou vhodné ke zpracování na víno. Jelikož jsou často poškozené pouze části exponovaných hroznů, bylo by velice obtížné a časově náročné hrozny třídit ve vinici. Je proto třeba hrozny co nejšetrněji vylisovat a minimalizovat jakýkoliv delší kontakt poškozených hroznů s moštem. Mohlo by docházet k extrakci hořkých látek do moštu a vína.
Na poškození jsou náchylnější větší bobule. Poměr mezi slupkou bobulí a objemem bobule je poměrně malý a vrstva kutikuly je většinou tenká. Nejcitlivější jsou právě stolní odrůdy, kam patří i odrůda Prim, a dále moštové odrůdy s větší bobulí.
S blížícím se termínem zaměkání je proto také třeba změnit strategii odlistění. Odlistění zóny hroznů, prováděné v tuto dobu, by mělo být pouze jednostranné. Při směru řad sever-jih by se mělo odlistění provádět pouze z východní strany listové stěny. Při jiném směru řad, vždy z takové strany, kde svítí ranní slunce. Bobule jsou také odolnější ke slunečnímu úžehu, pokud bylo odlistění provedené brzy po odkvětu révy vinné.
Jestliže je některá vinice výrazněji odlistěná a zároveň hrozí poškození vysokými teplotami a sluncem, je možné aktuálně provést postřik kaolinem v 5% koncentra
K hubení stromů škumpa se obecně doporučuje kombinace chemických a mechanických metod ochrany s pečlivým zvážením bezpečnostních opatření vzhledem k toxické míze rostliny.
Chemická ochrana
Metoda odřezávání pařezu
Odřízněte kmen nebo stonky blízko země a ihned na pařez aplikujte registrovaný herbicid. Glyfosát (Roundup) a triklopyr jsou účinné herbicidy na zbavení se škumpy.
Injektáž do stonku
Vyvrtejte otvory do kůry a vstříkněte herbicid, přičemž zajistěte, aby byl aplikován do 15 sekund od vyvrtání.
Bezpečnostní opatření
Vždy si přečtěte a dodržujte pokyny na etiketě herbicidního produktu. Při manipulaci s herbicidy a jejich aplikaci používejte ochranný oděv, rukavice a ochranu očí, abyste zabránili kontaktu.
Mechanická ochrana
Odřezávání a odstranění Pokácejte strom nebo keř a poté opatrně odstraňte rostlinný materiál a řádně jej zlikvidujte, abyste zabránili kontaktu s toxickou mízou.
Odstranění kořenů Pokud je to možné, pokuste se odstranit kořeny, abyste zabránili opětovnému růstu.
Osekání Pravidelně sekejte nebo ořezávejte všechny nové výhonky nebo výhonky, které vyraší z kořenů.
Důležité informace
Míza škumpy je toxická a může způsobit vážné podráždění kůže. Při manipulaci se škumpou nebo při práci s ní používejte ochranný oděv, rukavice a ochranu očí. Veškerý rostlinný materiál, včetně uřezaných pařezů a větví, opatrně zlikvidujte, abyste zabránili náhodnému kontaktu s mízou. Škumpy mohou být odolné a k dosažení úplného odstranění může být nutné několik ošetření. V případě velkého zamoření nebo pokud se necítíte dobře při manipulaci se stromy sami, zvažte vyhledání odborné pomoci od služby zabývající se kácením stromů nebo terénními úpravami.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ HORTENZIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miluše.
Ptám se proč mi krásné bílé květy hortenzie hned ještě v plném květu
hnědnou? Děkuji za odpověď s pozdravem
M.K.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Hnědnutí květů hortenzie může mít tři příčiny.
1. Pěstování hortenzie na plném slunci. Ony krásně prospívají, ale květy vydrží jen do července. Může za to polední slunce, které je v létě moc silné a květy spálí. Zajistěte, aby rostlina byla chráněna před sluncem v době od 10 až do 15 hodin. Zkrátka ji pěstujte ji na sever od nějaké vyšší úzké rostliny nebo předmětu, jehož stín zajistí tuto ochranu.
2. V horkých letních dnech potřebuje hortenzie mnoho vody a mělká a nedostatečná zálivka také vede k hnědnutí rostliny i květů.
3. Předávkování umělými hnojivy může zapříčinit hnědnutí květů a okrajů listů. Obzvláště se to projevuje, když je rostlině podána silná dávka síranu hlinitého, aby byly květy modré.
Túje Smaragd (Thuja occidentalis Smaragd) je jednou z nejběžněji používaných dřevin na živý plot. Se stříháním je lepší počkat, až strom dobře zakoření. To může různě dlouho trvat, ale minimálně je dobré nechat rostliny 2 až 3 měsíce v klidu kořenit. V průběhu této doby je nutná pravidelná zálivka. Abyste docílili krásně husté stěny, je velmi důležité túje stříhat pravidelně. Živý plot je nutné stříhat alespoň 2x ročně. Poprvé v termínu, kdy je dokončen hlavní prodlužovací růst, tedy na konci jara (v červnu), a podruhé koncem léta (konec srpna až září) kvůli finalizaci tvaru. V prvních letech pravděpodobně ještě nepotřebujete zastřihovat vrcholky, pouze stříhat boky, a to pod mírným úhlem kopírujícím kuželovitý tvar Smaragdů. Túje zde pak bude hezky obrážet a bude stále hustá. Po dosažení požadované výšky je možné přidat i pravidelný zástřih vrcholků. Smaragd má po zakořenění roční přírůstky až 20 cm.
Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Pochází z jihovýchodní Číny.
Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Rubber Plant – Fíkus
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře
Některé pokojové rostliny jsou jedovaté a mohou způsobit značné potíže, ne-li smrt. Přitom jsou to běžné kytičky, které má většina z nás pro radost v kanceláři či domácnosti. Neznamená to, že bychom teď měli přijít domů a – pokud máme malé děti – jít od rostliny k rostlině a vyhazovat. Pravděpodobnost, že se malé děti zakousnou do hlízy bramboříku, je docela nízká, pokud hlízy zrovna nebudete mít vyndané někde na parapetu. Ale pozor u amarylisu nebo klívie, kde je jedovatá celá rostlina – a ta už je lehce dostupná. Uškubnout si kousínek listu není vůbec žádný problém. Zkrátka a dobře, je důležité o tomhle nebezpečí vědět. Když například odstraňujete list tchynina jazyku, může vám skápnout trocha tekutiny z rostliny na prst. A běžíte si hned umýt ruce?
Diefenbachie skvrnitá
Latinský název Dieffenbachia maculata ukrývá statnou, až 2,5 m vysokou rostlinu s dřevnatým, přímo rostoucím kmínkem. Listy má velké, řapíkaté, střídavé, široce eliptické, výrazně žilnaté, skvrnité nebo pruhované. Květy drobné, žluté, uspořádané v palici (v kultuře se však objevují jen ojediněle). Plodem je červená až oranžovo-červená bobule.
Diefenbachie se řadí mezi středně jedovaté rostliny. Zejména stonek, ale i jiné části rostliny obsahují krystaly šťavelanu vápenatého, který dráždí pokožku, oči i sliznice. Po požití rostliny se objevuje slinění, zvracení, křeče, záněty a otoky zejména v ústech, v krku a na rtech, v těžších případech se mohou vyskytnout i dýchací potíže. Postiženému je třeba podávat dostatek tekutin a je nezbytné přivolat lékařskou pomoc. Na kůži vyvolává šťáva z rostliny místní podráždění, pálení, svědění, někdy i puchýře, dostane-li se do oka, může způsobit jeho poškození nebo i dočasnou slepotu. Z těchto důvodů by se diefenbachie neměla pěstovat v bytech, kde se volně pohybují buď velmi malé děti, nebo domácí zvířata.
Pěstuje se v řadě odrůd, které se liší zejména kresbou na listech. V létě potřebují vyšší teplotu, ale ne přes 30 °C, v zimě je nejvhodnější teplota 18 až 20 °C. V létě je nezbytné chránit diefenbachie před přímým sluncem, naopak v zimě jim vyhovuje jasně osvětlené místo. Nesnáší průvan. Na jaře a v létě je důležitá častá zálivka, v zimě je dobré přísun vody poněkud omezit. K zálivce by měla být použita měkká (dešťová) voda pokojové teploty. Rostlině prospívá vyšší vzdušná vlhkost (70 až 80 %), při nižší vlhkosti je nutné rosit. Množí se vrcholovými řízky nebo řízky z kmínku o délce asi 5 cm. Vrcholové řízky zakořeňují v rašelinném substrátu při teplotách 22 až 24 °C za 4 až 6 týdnů. Po práci s řízky si nezapomeňte důkla