NALOŽENÁ KRKOVIČKA je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Jako minutka nemá krkovička chybu. Má tu výhodu, že je mnohem šťavnatější než kýta a bude se jen rozpadat. Kromě toho, že ji můžete obalit v trojobalu a udělat z ní skvělý řízek, chutná výborně obalená v těstíčku, a to nejlépe pivním, úžasná je grilovaná či pečená. Jako maso je vepřová krkovička tedy docela univerzální – dá se grilovat, péct, dusit, udit. Inspirujte se našimi recepty při přípravě tohoto lahodného, tukem lehce prorostlého masa.
Pečená vepřová krkovička
Ingredience: celá krkovička, 4 cibule, kmín, 4 jablka, sůl, pepř
Postup: Samotné maso nechte trochu odležet, a před solením ho osušte. Nakrájejte na větší kusy cibuli a na čtvrtinky jablka, krkovičku dobře osolte, opepřete, dejte do pekáče a posypte dobře kmínem. Kmínem opravdu nešetřete. Koření se musí dostat až dovnitř masa, a opravdu se tam dostane, strach mít nemusíte. Pak už jen dejte do trouby a podle velikosti krkovičky pečte při teplotě 130–150 °C tři až čtyři hodinky. Prostě celé dopoledne. Sem tam podlijte, a to je vše. Maso z krkovičky se krásně vypeče, nejlepší je mít na recept takové maso, které má dost tuku. Pak se vypeče šťáva z cibule, jablek a tuku v mase. Uvnitř zbude jen šťáva. Maso opravdu bude na řezu krásně šťavnaté. To už si vyzkoušíte sami.
Doporučení: U většiny receptů narazíte na to, že krkovička je nakrájená na jednotlivé plátky, a až pak se peče. Takže se přípravou moc neliší třeba od vepřových kotlet. Což je velká škoda, protože do pekáče se jí vejde méně a rychleji se vypéká a je pak méně šťavnatá.
Nejprve si na kostičky nakrájíme uzené maso, nadrobno nasekáme dva stroužky česneku a vše opečeme na sádle. Poté zasypeme hladkou moukou, zalijeme vývarem (nebo vodou s bujónem) a vaříme, dokud maso nezměkne a není hotové. Pokud máme rádi hustší polévku, zahustíme světlou granulovanou jíškou. Potom do polévky nastrouháme zbytek česneku, opepříme, osolíme, povaříme a odstavíme z plotýnky. Ihned vmícháme smetanu a jemně nasekanou čerstvou pažitku. Servírovat můžeme s opékanými toasty.
Krkovice je část masa z vepře domácího, která se nachází na krku tohoto zvířete. Je to maso poměrně dost prorostlé tukem, přesto anebo právě proto je v české kuchyni velice oblíbené a hojně používané. Krkovice je zbarvena lehce dočervena, je chuťově výrazná, šťavnatá a pro kuchyňskou úpravu neutrální. Dá se proto využívat na různé druhy pokrmů a také připravovat několika různými tepelnými úpravami. Obsahuje velké množství vitaminu B1, který pomáhá posilovat nervový systém a odbourávat sacharidy, bohužel je však tučnější, takže není vhodná pro lidi s vyšším cholesterolem nebo jinou dietou, kde je potřeba hlídat si množství tuku. Krkovici koupíte běžně v obchodech, a to i v bio kvalitě, s kostí nebo bez kosti. Můžete ji péct vcelku nebo nakrájenou na plátky, grilovat, upravovat jako závitky, rolády, podávat s omáčkami nebo smažit plátky obalené v trojobalu jako takzvaný vídeňský řízek, který je velmi šťavnatý. Vhodným kořením na krkovici je hlavně česnek, cibule a kmín, chuťově ji dobře doplní špenát nebo moravské zelí.
Obecně je vepřové maso růžové, krkovice ale mívá barvu spíš dočervena. Chuťově je však daleko intenzivnější. Platí u ní totiž to, co u jiných druhů masa – čím tmavší, tím výrazněji osloví náš jazyk. Šťavnatost zajišťuje krkovičce tukové mramorování.
Zdravotníci upozorňují na větší obsah tuku, a tedy i vyšší přísun energie a cholesterolu. Ale třeba takový řízek se nejí přece každý den, a už vůbec ne pro dietu, nýbrž pro chuť. A tu vede právě tuk. Proto si poslední dobou v Evropě získala kvalitní a vyvážená krkovička velkou oblibu.
Každá kulinářská úprava krkovice vyžaduje trochu jinou kvalitu masa. Na závitky se nejlépe hodí libovější plátky bez kosti, zato silnější, aby se dobře balily a při naklepávání netrhaly. Na pečení vcelku je chutnější o něco víc mramorovaná krkovice s kostí. A na grilování se zase osvědčily jen lehce prorostlé plátky s kostí. U masa silně mramorovaného tukem je nutné počítat s tím, že se poměrně dost vypeče.
Vepřová krkovice je k dostání v obchodní síti s kostí, přičemž se cena pohybuje od 67 do 100 korun, a také bez kosti, kdy se cena pohybuje od 87 do 120 korun. Cenu masa ovlivňuje země původu, chov zvířat (plemeno – berkshirský) a samozřejmě marže obchodníka.
Technologický postup: Plátky z krkovičky si nařízneme na pár místech (přes blánu), aby se nám nekroutily, pak je naklepeme a necháme být. V nějaké misce si smícháme a rozšleháme vejce, Solamyl, hořčici, česnek, grilovací koření, gyros, osolíme, opepříme a zalijeme malým množstvím oleje. Krkovičku v této směsi namočíme z obou stran, pak ji v misce necháme, přikryjeme a dáme do lednice (nejméně přes noc, ale i déle – až 3 dny). Pak vyndáme, a když v misce zůstane ještě nějaká směs, tak jí potřeme plátky, hned dáme smažit do horkého oleje, po chvílích několikrát otáčíme, aby byla krkovička pěkně propečená. Pak už servírujeme s fazolkami na slanině, hranolky nebo chlebem.
Uzené maso je masný výrobek. Vyrábí se uzením v udírnách. Výroba tohoto masa je jednoduchá. Maso se musí nejprve nasolit buď klasickou solí, sanytrem, nebo dusitanovou směsí, přičemž možnosti nasolení jsou tři: nakládání do láku, suché nasolení a solení injekční stříkačkou. V českých podmínkách se nejčastěji užívá nakládání do láku. Kromě soli (rychlosoli) se do masa vetře či mezi jednotlivé vrstvy vloží různé další ingredience, jako například česnek, cibule, jalovcové bobule, pepř, cukr a podobně. V láku se maso nechá odležet určitou dobu, která je odvislá na použitém způsobu solení. Po tuto dobu je třeba maso průběžně kontrolovat. Takto připravené maso se vkládá do udírny, kde se vyudí.
Způsob průmyslového uzení je odlišný. To má za účel výrobky pouze vybarvit, ochutit a aromatizovat. Na maso se aplikuje takzvaný tekutý udírenský kouř, doba skutečného uzení je pak příliš krátká. Výhoda tohoto uzení spočívá v tom, že takto upravené maso neobsahuje karcinogeny, které při běžném uzení v kouři vznikají. Nevýhodou je odlišná chuť. Po zrušení závazných norem na výrobu potravin počátkem 90. let 20. století začali někteří výrobci za účelem zlevnění masa či většího zisku do uzeného masa injekčně vpravovat vodu s polyfosfáty, což jsou zvýrazňovače chuti spolu s dalšími éčky. Některá uzená masa obsahují pouze 70 % masné části. Dalším způsobem šizení uzeného masa je jeho nastavování práškem ze sušené krve. Proto je dnes průmyslově vyráběné uzené maso velmi rozdílné kvality.
Uzené maso je úplně stejně tučné jako neuzené maso, záleží na tom, co je to za maso. Kuřecí šunka bude mít tuku minimum, naopak anglická slanina, turistické salámy nebo uzená krkovička klidně víc než 50 %. Uzené maso je nezdravé spíš svým vysokým obsahem soli a také možnou přítomností karcinogenních látek, které vznikají špatným vyuzením.
100 g vařeného uzeného masa má energetickou hodnotu 1 004,88 kJ (123,99 kcal) a obsahuje zhruba 15 g bílkovin a 20 g tuku.
Uzené maso často obsahuje velké množství tuku (podle druhu zvířete, ze kterého maso pochází, a podle použité části) a o něco méně bílkovin. Velké množství přidávané soli může být příčinou vysokého krevního tlaku (rizikové pro vznik infarktu myokardu) či zadržování vody v organismu. Solicí směsi často obsahují i další látky, které jsou podezřelé z negativního vlivu na lidské zdraví. Hovoří se o žaludečních vředech, rakovině tlustého střeva a jiných civilizačních chorobách. Při úpravě uzením vzniká množství dalších zdraví škodlivých látek (maso se několik hodin udí zavěšené v kouři). Pokud je to proto možné, uzenému masu se zcela vyhněte. Uzené maso je nevhodné zejména pro děti, starší lidi, pacienty s šetřící dietou nebo pro osoby s ledvinovými obtížemi. Nehodí se ani při redukční dietě. Pokud si uzené maso nedokážete odepřít, vybírejte alespoň méně tučné druhy a s jeho konzumací to nepřehánějte.
Ingredience na restovanou cibulku: ½ kg cibule, česnek, 1 lžíce olivového oleje, 1 lžíce másla, sůl, pepř, oregano, větvička tymiánu, ocet
Postup krkovice: Pěkný kousek mírně prorostlé vepřové krkovičky, které obsažený tuk pěkně dodá na šťavnatosti, jen jednoduše nakrájejte na plátky, opepřete, osolte a nechte odpočívat. Poté se pusťte do přípravy přílohy v podobě skvěle ochucené restované cibule (viz níže).
Odpočatou krkovičku hoďte na rozpálený gril potřený kouskem špeku a nechte ji pěkně propéct, z každé strany zhruba dvě minuty. Jakmile je maso hotové, stáhněte ho z grilu a přihoďte na wok s orestovanou cibulí. Šťáva, kterou maso pustí, se do ní vsákne, a tak o nic nepřijdete.
Mezitím si nakrájejte chleba na plátky, které na grilu lehce opečte, potřete stroužkem česneku pro pikantnější chuť, na každý krajíc naložte poctivou vrstvu orestované sladkokyselé bylinkové cibule a jako třešničku přidejte plátek šťavnatého masa. Kdo si grilování bez krkovičky neumí představit, tuhle variantu si zamiluje. K pivu je jako dělaná.
Postup restovaná cibule: Do pánve wok na gril nalijte trošku olivového oleje, kousek másla a nakrájejte pořádné množství cibule, ne na kostičky. Oloupanou cibuli jen podélně překrojte na polovinu a pak na tenké půlměsíce, které vhoďte na pánev s rozehřátým tukem. Trochu osolte, opepřete, přidejte nasekaný stroužek česneku, vše promíchejte a nechte pod pokličkou dusit. Při dalším promíchávání přidejte ještě trochu nasekaného čerstvého oregana a pár větviček tymiánu. Cibuli dochuťte trochou octa, protože kyselost přidá jídlu na chuti. A s cibulí jste hotovi.
Grilovaná krkovička s okurkovým salátem a brambory
Ingredience
4 steaky z vepřové krkovice;
sůl;
barevný pepř;
olivový olej na potření.
Příloha
600 g ratté brambor;
7 stroužků česneku;
1 lžíce másla;
sůl.
Salát
1 okurka hadovka;
1/2 červené cibule;
1 svazek kopru;
2 lžíce bílého vinného octa;
1 lžička třtinového cukru;
sůl a čerstvě mletý pepř.
DIP
1 hrst hladkolisté petržele;
4 lžíce zakysané smetany;
1 lžička hrubozrnné hořčice;
1 lžička rostlinného oleje;
špetka soli.
Postup
Nejdříve připravte přílohu. Brambory i se slupkou přepulte a uvařte v osolené vodě. Vložte je na gril potřený olejem a za občasného otáčení grilujte nad přímým žárovištěm se středním ohněm asi 7 minut. Česnek oloupejte, podélně přepulte, dejte na grilovací tál a opékejte asi 10 minut. Brambory dejte do mísy, přidejte opečené česneky, máslo a promíchejte. Dochuťte solí.
Nyní připravte salát. Okurku nastrouhejte do mísy. Cibuli oloupejte, nakrájejte nadrobno a přidejte do mísy s posekaným koprem, octem, cukrem a promíchejte. Dochuťte solí a pepřem.
Připravte dip. V misce smíchejte nadrobno nakrájenou petržel, zakysanou smetanu, hořčici, olej a promíchejte.
Steaky osolte, opepřete a potřete olejem. Vložte na středně rozpálený gril nad přímé žároviště a grilujte z každé strany 4 až 5 minut. Servírujte s bramborami, okurkovým salátem a dipem.
V léčitelství cibuli můžeme konzumovat syrovou, inhalovat ji, po rozkrojení potírat místa ran, vředů a zánětu, užívat ji jako šťávu, sirup, čaj, víno nebo si z ní připravovat různé zábaly, kapky, masti. Každodenní konzumace cibule se považuje za účinnou prevenci proti rakovině.
Cibulová šťáva s cukrem na kašel
Ingredience: 1 cibule, 1/2 lžičky cukru
Postup: Nadrobno nakrájíme cibuli a posypeme ji cukrem. Necháme při pokojové teplotě a zhruba za 1–2 hodiny se začne tvořit šťáva. Tuto užíváme po lžičkách při kašli.
Cibulová šťáva s medem
Ingredience: cibule, třtinový cukr nebo med, citróny
Postup: Nakrájíme cibuli na malé kousky anebo ji rozsekáme mixovacím nožem. Po vrstvách ukládáme do zavařovací sklenice, vždy 1 vrstva cibule, pak 1 vrstva třtinového cukru (asi 1 polévková lžíce maximálně) a trochu citrónu. Střídáme vrstvy, dokud sklenici nenaplníme do poloviny. Poslední vrstvou je vrstva cukru. Namísto cukru můžeme použít i dobrý kvalitní med, jen musíme dát pozor, abychom to ani s cukrem, ani s medem nepřehnali a šťáva nebyla příliš sladká. Sklenici uzavřeme a uložíme do lednice nebo do chladu spíže. Po 24 hodinách se z cibule uvolní šťáva, kterou můžeme použít a po lžičkách užívat. Takto naložená cibule bude minimálně 3 dny k použití jako lék. Čerstvá šťáva z cibule naložené s cukrem nebo medem je vždy silnější a účinnější. Opakujte tuto proceduru alespoň 3x za sebou a do 10 dní se tělo dost pročistí. Nezapomínejte hodně pít, aby z těla mohly všechny rozpuštěné nečistoty dobře odejít. Cibulová šťáva je vhodná i pro děti, odhlení je i zbaví kašle. Zároveň pomůže vypořádat se s viry a bakteriemi a posílí imunitní systém.
Cibule s cukrem na bolest v krku
Ingredience: 3 cibule, trochu cukru
Postup: Cibuli nakrájíme na kostičky a dáme na talíř, posypeme cukrem a necháme, aby pustila šťávu, poté rovnou zkonzumujeme 2 lžíce této šťávy. Podává se po každém druhém jídle. Cibule s cukrem je vhodná již pro děti od 6 a půl měsíců na bolest v krku.
Cibule s cukrem na suchý kašel
Postup: Do uzavírací sklenice dejte najemno pokrájenou středně velkou cibuli, přidejte polévkovou lžíci moučkového cukru a pro zlepšení chuti můžete přidat lžičku mletého nebo tlučeného anýzu. Sklenici uzavřete a na světle nechte několik hodin louhovat. Šťávu, která takto vznikne, užívejte po lžičkách před jídlem. Pokud ale velmi pospícháte a kašel neustává, cibuli jen překrojte na čtvrtky. V hrnečku zalijte vodou jen tolik, aby byla cibule ponořená a nechte přejít varem. Vývar slijte a po mírném prochladnutí přidejte lžíci cukru a vypijte.
Jako návnada a nástraha patří k nejuniverzálnějším při chytání kaprovitých a bílých ryb. Je nepoměrně levnější alternativou k boilie, například při lovu větších kaprů. Přestože boilie má selektivnější charakter (to znamená, že je možné velikostí a úpravami omezit záběry menších ryb), na některých vodách je kukuřice dlouhodobě úspěšnější nástrahou. Je to zřejmě dáno její snadnější dostupností a masivnějším užíváním při vnadění.
I když můžeme v obchodech zakoupit kukuřici již konzervovanou a upravenou (naložená, zavařená, sladká, barvená a podobně), pro dlouhodobé používání si ji můžeme vhodně upravit sami. Zralou a patřičně vyschlou (vydrolenou z klasů) kukuřici můžeme skladovat po delší dobu v suchu. Možných způsobů úprav kukuřice je hned několik.
Kukuřice máčená
Potřebnou dávku kukuřice nasypeme do nádoby a zalijeme ji dvojnásobným množstvím studené vody. Ponecháme ji 24–48 hodin v klidu do doby, než kukuřice nabobtná. Protože i pak zůstane velmi tuhá a bez vůně, pro menší ryby není atraktivní, lovci kaprů ji proto občas používají k vnadění. Nelze to ale doporučit jednoznačně. Ryba je totiž tvor studenokrevný a průběh trávení tedy závisí na teplotě vody. Jestliže je kapr plný tvrdé kukuřice (nebo jiné luštěniny, kupříkladu hrachu) a dojde k prudkému ochlazení vody třeba vlivem studeného deště a větru, trávení se okamžitě zpomalí. To společně s vlivem kvašení může způsobit potíže.
Kukuřice mírně předvařená
Po zhruba 24 hodinách bobtnání slijeme vodu, kukuřici nasypeme do sklenice s uzávěrem, náplň zalijeme vařící vodou, uzavřeme nádobu a vše necháme odstát. Pak vodu slijeme a totéž opakujeme ještě nejméně 2x. Takto získáme návnadu již poněkud měkčí, ale stále jen na povrchu. Pozor, při slévání vody přicházíme o vyloučené látky včetně škrobů. Tato kukuřice ještě nemá typické silné aroma. Jednou z nejúčinnějších nástrah je vařená kukuřice. Vzhledem ke své vydatnosti je vhodná obzvláště na podzim. Ryby sbírají zásoby na zimu a nástrahy „lehkého typu“, kupříkladu křupky, ztrácejí díky nedostatku výživných látek na atraktivitě.
Kukuřice vařená
Po zhruba 24 hodinách bobtnání kukuřici i s vodou nasypeme do nádoby, ve které ji budeme vařit (větší hrnec, hodně času ušetříme například použitím staršího papiňáku). Počítejte s tím, že kukuřice nabude až dvojnásobný objem, proto nádobu vybírejte dostatečně velkou. Dolijeme dvojnásobek vody a vaříme až do okamžiku, kdy některá zrna začínají pukat, rozevírat se. Nádobu odstavíme a kukuřici necháme v původní vodě. Takto připravená kukuřice je skvělou návnadou i nástrahou, je měkká a krásně voní.
Postup: Kvalitní jogurt smícháme s majonézou a hořčicí, dochutíme solí a pepřem a necháme odpočinout v lednici. Přidat můžeme také čerstvě nasekané bylinky nebo naložená hořčičná semínka.
V žádné knize nenaleznete přesný postup. Záleží pouze na fantazii a chuti. Je však dobré dodržet určité zásady...
Pestrost: Střídejte na talíři různé druhy chlebů a chlebíčků, protože pestrost je u studené mísy velmi důležitá. Například můžete okolo narovnat plátky z pečeného masa, rolády, vařeného uzeného nebo šunky.
Saláty i pomazánky: Obložený chlebíček nemusí být namazaný jen bramborovým, vlašským nebo hermelínovým salátem. Nebojte se běžných pomazánek, včetně tvarohové, budapešťské, z nivy, česnekové, sýrové, nebo dokonce i másla nebo neochuceného krémového sýra. Použijte cokoli, stačí, když pečivo nezůstane suché. V podstatě se nemusíte trápit tím, jak pečivo natřete, protože tato vrstva obvykle zůstane zcela zakrytá dalšími surovinami.
Kombinace: U chlebíčků platí jednoduché pravidlo – jakákoli pomazánka nebo salát snese jakékoli ozdobení. Chuťově to nijak nebude vadit. Pomazánka z nivy snese šunku, uherák, rajče, sýr nebo vajíčko, je to jedno, co si vyberete. Chlebíček bude vždycky dobrý. Rozhodnete-li se vsadit na osvědčené kombinace, použijte například nivovou pomazánku ve spojení s plátkem sýra, kouskem jablka a ořechem.
Tenké plátky: Podstatou krásného chlebíčku je, že suroviny stavíte do výšky. Zapomeňte na to, že byste na chlebíček položili kousek plátku sýra a kousek plátku šunky, neděláte přece svačinu do školy, ale efektní ozdobu slavnostního stolu. Zkuste si sehnat šunku a další salámy krájené na co nejtenčí plátky. Lépe se prohýbají, protože hned nepopraskají. A lépe také drží tvar, takže vaše dílo pak vzorně ční do výšky. Plátek salámu stačí prohnout kolem prstu a pak libovolně stočit, tím se vytvoří výškový rozměr. Čechrejte, prohýbejte, vlňte, ale nepokládejte.
Kornoutky: Velmi efektní a jednoduchou součástí chlebíčků jsou kornoutky či náznaky růží. Pokud je budete chtít vyrobit ze dvou nebo tří plátků trvanlivého salámu, překryjte je přes sebe, pak celé přehněte podélně na půl a smotejte. V pomazánce nebo salátu tvar obvykle vydrží.
Zdobička: Doma se obvykle natírá nožem nebo vidličkou, plní lžící a závěrečného prezentačního efektu se dosahuje úplně jiným způsobem. Přesto se nebojte ze skříně vylovit řezanou trubičku a nastříkat s ní na chlebíčky třeba trochu tvarohové pomazánky nebo ochucené majonézy na ozdobu. Jde to rychle a budete za hvězdu.
Zelenina: Stačí kousek zeleniny, dokonce se počítá i naložená kapie. V ústech udělá toto šťavnaté křupnutí divy. Platí, že kombinovat se dá skoro všechno se vším, spíš než chutí se řiďte barevným kontrastem.
Zelená barva: Zelená barva je symbol čerstvého. Půvabné jsou drobné lístečky ze salátových srdíček (zatímco velké salátové listy můžete použít jako podklad pod chlebíčky). Samozřejmě můžete použít zelenou petrželku (kadeřavou nechte v růžičkách, plocholistou nasekejte). Moderní jsou překřížené snítky pažitky a splést se nemůžete ani s šikmo nakrájenou natí jarní cibulky.
Nejlepší je použití běžné kuchyňské soli. To vede k redukci tekutiny v mase a tím ke snížení množení bakterií. Běžná sůl však způsobí šedé zbarvení masa a má nižší inhibiční faktor proti bakterii Clostridium botulinum. Výsledná slanina se pak dá smažit a používat k další tepelné úpravě nebo konzumovat za studena.
Pro dosažení červeného zbarvení masa a lepší konzervace se při nakládání do kuchyňské soli přidávají malé množství dusičnanů nebo dusitanů (sůl praganda, rychlosůl). Slanina naložená tímto způsobem není vhodná ke smažení ani jiným tepelným úpravám. Může se konzumovat pouze za studena.
Dusitany se následnou tepelnou úpravou smažením a grilováním mění na nitrosaminy a ty jsou prokazatelně karcinogenní - způsobují různé druhy rakoviny.
Očistíme si maso, odblaníme ho a omyjeme, nakrájíme si ho na větší kostky. Na řadu poté přijde cibule, oloupeme a nakrájíme ji. Očistíme si i omyjeme petržel a mrkev, tu si nakrájíme na ne moc široká kolečka. Stroužky česneku neloupeme, jen je rozmačkáme nožem. Maso se zeleninou a kořením pořádně promícháme, zalijeme vínem a zakryjeme. Směs se nechá den naložená. Druhý den slijeme maso se zeleninou (víno dáme stranou). Maso osušíme papírovou utěrkou, osolíme a obalíme ho v hladké mouce. Zeleninu s kořením necháme pro změnu okapat. Než zelenina okape, zbavíme slaninu kůže a nakrájíme ji na kostičky. Připravíme si hrnec (vhodný i do trouby), a v něm slaninu osmažíme dozlatova. Slaninu z hrnce pak vyndáme a místo ní pak vložíme do hrnce tuk, na kterém osmažíme maso, aby se zatáhlo, ale nedusilo. Jakmile je maso zatažené, dáme ho stranou a v hrnci opékáme zeleninu s kořením asi deset minut. K zelenině pak přidáme i rajčatový protlak a víno a pořádně vše promícháme. Vaříme, dokud cítíme alkohol, jakmile ho cítit přestaneme, tak se vypařil a můžeme přidat vodu a maso. Znovu vše důkladně promícháme. Předehřejeme si troubu asi na 130 °C a vložíme do ní hrnec přikrytý alobalem (pokud nemáme hrnec vhodný do trouby, tak maso se zeleninou přelijeme do nějakého pekáčku, a také ho přikryjeme alobalem). Maso v troubě dusíme další tři hodiny, ale je potřeba ho kontrolovat a čas od času promíchávat. Zhruba po dvou hodinách navíc přidáme do omáčky i džem a vše ještě dosolíme a dopepříme podle potřeby. Poslední hodinu se maso peče již odkryté. Po dopečení masa se omáčka ještě dohustí, pokud je to potřeba.