Rychlá odpověď: Pomlázku upletete tak, že střídavě překládáte pruty přes sebe a postupně je utahujete, ideálně ze 4 až 8 čerstvých vrbových prutů. Důvodem je jejich pružnost a pevnost, která drží tvar. Pozor ale na slabé utažení nebo suché pruty, které způsobí rozpad celé pomlázky.
Poprvé jsem si myslel, že uplést pomlázku je jednoduché. Vzal jsem pár prutů, začal plést a za deset minut jsem měl něco, co spíš připomínalo rozpadlou košťatinu než velikonoční pomlázku.
Až při druhém a třetím pokusu mi došlo, že problém není v tom „jak plést“, ale v tom, jak držet pruty, jak je utahovat a kdy se dělá nejvíc chyb. V tomhle článku vám ukážu přesně to, co bych si přál vědět na začátku.
FAQ – často kladené otázky
Proč se mi pomlázka vždycky rozpadne ještě před dokončením?
Pomlázka se rozpadá, protože ji na začátku málo utahujete nebo špatně držíte pruty, což naruší celou konstrukci.
Největší problém je, že chyba vznikne hned na začátku, ale projeví se až později. Pletení pomlázky není tolerantní – pokud první kroky nejsou pevné, celé pletení se začne rozjíždět. Lidé často pokračují dál v naději, že se to „spraví“. Nespraví. Jediné řešení je vrátit se zpět a začít znovu, tentokrát pomaleji a s důrazem na utažení.
Proč mi pruty při pletení praskají a nedají se ohnout?
Pruty praskají, protože jsou suché nebo příliš staré a nemají potřebnou pružnost pro pletení pomlázky.
Tohle je extrémně častý problém. Pokud prut při ohybu křupne, je špatný. Pruty na pomlázku musí být živé a pružné, jinak nevydrží tlak. Řešením je použít čerstvou vrbu nebo pruty alespoň několik hodin namočit. Bez kvalitního materiálu nemá smysl pokračovat – budete bojovat zbytečně.
Jak poznám, že utahuju málo nebo moc?
Správné utažení poznáte tak, že pomlázka drží pevně, ale pruty se stále mírně hýbou a nepraskají.
Začátečníci mají tendenci buď neutahovat vůbec, nebo naopak tlačit moc. Utažení pomlázky musí být plynulé a pravidelné. Pokud vidíte mezery, utahujete málo. Pokud pruty vržou nebo praskají, utahujete moc. Správný cit získáte během pár pokusů – je to hlavně o praxi.
Proč je moje pomlázka křivá a „utíká“ do strany?
Křivá pomlázka vzniká nerovnoměrným tahem prutů a špatnou kontrolou směru při pletení.
Každý prut musí být utahovaný stejně. Jakmile jeden tah přetáhnete víc než ostatní, začne se pomlázka stáčet. Pletení pomlázky rovně vyžaduje průběžnou kontrolu – ideálně po každých pár krocích. Nejčastější chyba je, že si toho všimnete až na konci, kdy už nejde nic opravit.
Má smysl pokračovat, když vidím, že se to nepovedlo?
Ne, pokud je pomlázka špatně už na začátku, je lepší začít znovu než pokračovat v chybě.
Tohle je psychologický moment – člověk nechce zahodit práci. Jenže špatná pomlázka se během pletení nezlepší, ale zhorší. Čím déle pokračujete, tím víc času ztratíte. Moje zkušenost: druhý pokus bývá rychlejší a výrazně lepší než snaha „zachránit“ první.
Jak držet pruty, aby se mi nerozjížděly?
Pruty držte rozdělené do dvou skupin v obou rukách a prsty přehazujte jednotlivé pruty a utahujte.
Pokud základní svazek nedržíte správně, nemáte nad pletením kontrolu. Držení prutů je úplný základ, který se často podceňuje. Ruka, která drží, musí být stabilní a pevná. Druhá ruka pracuje. Jakmile tohle zvládnete, polovina problémů zmizí.
Je normální, že první pomlázka je úplně nepovedená?
Ano, první pomlázka bývá téměř vždy nepovedená a je to nap
Pokud si chcete pletení pomlázky opravdu osvojit, video je nenahraditelné. Uvidíte přesně pohyb rukou, rytmus i chyby, které se v textu těžko popisují.
1. Jak se plete pomlázka z 8 prutů (základní návod)
Proč toto video: Jeden z nejjasnějších a nejrozšířenějších návodů v češtině, ideální pro pochopení základního principu pletení.
0:30–2:00 – vysvětlení principu pletení (zásadní moment)
2:00–5:00 – rytmus přehazování prutů
5:00+ – dokončení a utažení
Klíčové pro pochopení: střídání krajních prutů
2. Pomlázka snadno a rychle z osmi proutků
Proč toto video: Praktický návod bez zbytečné teorie – ideální pro začátečníky, kteří chtějí rychle začít.
0:00–1:30 – příprava prutů
1:30–5:00 – samotné pletení krok za krokem
5:00+ – dokončení pomlázky
Klíčové pro pochopení: jak držet pruty v ruce
3. Jak uplést pomlázku – tradiční postup
Proč toto video: Tradiční přístup – ukazuje realistické tempo a chyby, které se běžně dějí.
0:00–1:00 – příprava materiálu
1:00–4:00 – základní pletení
4:00+ – finální úpravy
Klíčové pro pochopení: reálné tempo pletení
4. Jak uplést pomlázku (rychlý POV návod)
Proč toto video: Pohled z první osoby – ideální pro pochopení pohybu rukou, jako byste pletli sami.
0:00–1:00 – orientace v prutech
1:00–2:30 – rytmus pletení
2:30+ – dokončení
Klíčové pro pochopení: koordinace rukou
5. Pletení pomlázky z 9 proutků (pokročilá varianta)
Proč toto video: Pokročilejší varianta – ukazuje rozdíl proti základnímu pletení a vyšší náročnost.
0:00–2:00 – příprava více prutů
2:00–6:00 – složitější pletení
6:00+ – stabilizace struktury
Klíčové pro pochopení: práce s více pruty a kontrola napětí
Proč je moje čočka na kyselo kyselá, ale bez chuti?
Nejčastějším důvodem je příliš brzy přidaná kyselost, která se během vaření rozvaří a chuťově „zploští“.
Ocet nebo lák musí přijít až na konci, kdy už je čočka hotová. Pokud kyselíte během varu, dostanete jen kyselou chuť bez hloubky. Správná čočka na kyselo chutná nejdřív po čočce a cibuli, kyselost se objeví až v dochuti.
Musí se čočka před vařením namáčet?
Namáčenínení nutné, ale může pomoci rovnoměrnějšímu uvaření.
Hnědá nebo zelená čočka se dá vařit i bez namáčení, jen je potřeba hlídat čas. Důležitější než namáčení je vařit čočku zvlášť a nepřevařit ji. Jakmile se rozpadne, už z ní dobrou čočku na kyselo neuděláte.
Dá se čočka na kyselo udělat úplně bez mouky?
Ano, čočka na kyselo se dá a má vařit bez jakékoli mouky.
Mouka sice zahustí, ale zabije chuť suroviny a udělá z jídla těžkou kaši. V pojetí podle Pohlreicha nahrazuje mouku cibule, která dodá tělo i přirozenou sladkost. Výsledkem je lehčí a chuťově čistší jídlo.
Jaký ocet je na čočku na kyselo nejlepší?
Nejčastěji se používá klasický kvasný ocet nebo lák z kyselých okurek.
Důležitější než typ octa je jeho množství a načasování. Přidávejte ho po kapkách a vždy ochutnávejte. Silné vinné nebo balzamikové octy mohou chuť přebít a odvést ji jinam, než má u klasické čočky být.
Proč se mi čočka rozvaří?
Čočka se rozvaří hlavně kvůli příliš dlouhému nebo prudkému varu.
Jakmile změkne, je hotová. Další vaření ji jen rozbije. Proto se vaří zvlášť a s cibulí se už jen krátce prohřívá. Rozvařená čočka ztrácí strukturu i chuť a žádné dochucení to už nenapraví.
Jak zahustit čočku na kyselo bez mouky?
Správně připravená čočka se nemusí zahušťovat.
Hustotu vytváří samotná čočka a cibulový základ. Pokud je výsledek řídký, problém je většinou v poměru vody nebo v tom, že byla čočka vařená příliš dlouho ve velkém množství tekutiny. Řešením je krátké odpaření, ne mouka.
Je čočka na kyselo zdravé jídlo?
Čočka na kyselo je výživné a syté jídlo, ale není dietní v pravém slova smyslu.
Obsahuje luštěniny, tuk i přílohy jako vejce nebo párek. Je ale přirozená, bez zbytečných zahušťovadel a cukru. Pokud se vaří bez mouky, je lehčí a lépe stravitelná než školní verze.
Jak čočku na kyselo skladovat a ohřívat?
Čočku na kyselo lze skladovat v lednici 1–2 dny.
Druhý den často chutná lépe, protože se chutě spojí. Při ohřívání ji zahřívejte pomalu a případně lehce dochuťte. Prudký var chuť rozbije a může zvýraznit kyselost. Nejlepší je klidný, pomalý ohřev.
Pokud chcete uplést pomlázku, která bude pevná a nerozpadne se, držte se tohoto jednoduchého a ověřeného postupu.
Připravte si správné pruty
Vyberte 4 až 8 čerstvých vrbových prutů stejné délky a tloušťky. Pruty musí být pružné, jinak se budou lámat. Příklad: Pokud prut při ohnutí praskne, není vhodný.
Srovnejte a uchopte pruty
Pruty zarovnejte a tenčí konce pevně svažte provázkem. Rozdělte je na dvě poloviny a uchopte je do rukou. Začátek je klíčový pro celý tvar pomlázky. Příklad: Já si pruty vždy svazuji pevným lýkem, aby byly pevně zafixovány a nevytáhl jsem je při utahovaní během začátku pletení.
Začněte pravidelně proplétat
Střídavě přehazujte pruty přes sebe – pravý do středu, pak levý. Udržujte stále stejný rytmus. Příklad: Pomáhá si přehazování počítat, abyste neztratili pořadí.
Průběžně utahujte
Po každém přehození lehce zatáhněte, aby zapletené pruty držely pohromadě. To je nejdůležitější část celého procesu. Příklad: Když jsem tohle začal dělat, pomlázka přestala být volná.
Dokončete a zajistěte konec
Na konci pruty stáhněte dalším proutkem, případně svažte provázkem. Tím zajistíte, že se pomlázka nerozplete. Příklad: Stačí obyčejný provázek nebo tenký proutek.
Pokud bych měl říct jednu věc, která rozhoduje o úspěchu, je to materiál na pomlázku.
Já jsem první pokus dělal s pruty, které byly:
suché
křehké
a špatně se ohýbaly
Výsledek? Praskaly a nedržely.
Ideální jsou čerstvé vrbové pruty namočené ve vodě. Čerstvé pruty stačí namočit do vody 1 hodinu před pletením a brát si je přímo z vody. Pruty vybírejte rovné, nezakřivené a nerozdvojené.
Proč právě vrba?
je pružná
snadno se ohýbá
nepraská při pletení
Důležitá je také délka:
ideální: 60–120 cm
kratší → špatně se pletou
delší → hůře se ovládají
Další faktor je tloušťka:
tenké pruty → lehké, ale slabé
silné pruty → pevné, ale hůř se pletou
Já osobně dnes volím nejtenčí vrchní konce větví, které jsou pružné, ale zároveň drží tvar.
Tip z praxe: pokud máte jen suché pruty, namočte je na několik hodin do vody.
Proč se pomlázka většinou nepovede (a kde jsem chyboval)
Když se dnes dívám na svůj první pokus o pletení pomlázky, úplně přesně vidím, kde jsem udělal chybu. A upřímně – je to chyba, kterou dělá skoro každý začátečník.
Měl jsem pocit, že stačí vzít pruty a nějak je proplést. Jenže pomlázka není o „nějak“. Je to o rytmu, tahu a hlavně o pevnosti každého kroku.
Moje první pomlázka byla:
křivá
volná
a po pár minutách se začala rozpadat
Problém byl v tom, že jsem:
pruty pevně nesvázal
neutahoval jednotlivé kroky
použil špatný materiál
Realita: většina lidí pokazí pomlázku během prvních dvou minut pletení.
Další věc, která mě překvapila, byla samotná koordinace rukou. Při pletení pomlázky totiž musíte současně:
držet pruty
přehazovat je
a zároveň utahovat
Pokud vypadne jen jedna z těchto věcí, výsledek je špatný.
Největší chyba: snažil jsem se jet rychle. Ve skutečnosti je lepší plést pomalu a přesně.
Fotografie držení prutů v ruce před začátkem pletení
Co si z toho vzít: Všimněte si, jak jsou pruty rozložené v obou rukou. Pokud je držíte jinak, pomlázka se začne rozjíždět hned na začátku. Tohle je přesně moment, kde většina lidí dělá chybu.
Tofu se vyrábí podobně jako sýr, jen se jako výchozí surovina vezme sójové mléko, respektive sójový nápoj získaný ze sójových bobů, který se vysráží různými syřidly (pomocí mořské soli Nigari nebo sádry), a sójová bílkovina se nechá srazit. Tofu je tedy ryze rostlinného původu, a proto je tolik vyhledáváno především lidmi, kteří maso či živočišnou stravu nejí, anebo lidmi, kteří se chtějí stravovat zdravě.
Návod na domácí výrobu cca 500–800 g tofu:
Sója – kvalita sóji je pro výrobu tofu velmi důležitá. Naneštěstí sója, která je běžně k dostání, je nevalné kvality a pro výrobu tofu nevhodná (má malé procento bílkovin a tuku). Zpravidla na pultech najdeme sóju, která má poměrně malá, našedlá zrna, často rozpůlená nebo svraštěná. Když už si můžeme vybrat, tak hledáme sóju, která má velká celistvá zrna (to znamená nerozdělená), jasné béžovo-žlutavé barvy, s hladce vypnutou nepopraskanou ani ne nakrabacenou slupkou.
Propírání – do nádoby navážíme půl kila sóji a zalijeme vodou. Promícháváme a sledujeme zabarvení vody. V ideálním případě by měla zůstat téměř čistá. Jestli se nám kalí, je to důkaz špatných podmínek při sklizni sóji. Vodu slijeme a propírání opakujeme, dokud voda nezůstane čistá.
Namáčení– propranou sóju v nádobě zalijeme přebytkem studené vody (to znamená, aby vrstva vody nad sójou byla alespoň tak vysoká jako byla vrstva samotné sóji v nádobě). Nádobu necháme stát při pokojové teplotě (21 °C) zhruba 12–14 hodin. Dobře namočená sója se pozná, když ji rozpůlíme podle toho, že celá ploška zrna má stejnou, bílou barvu.
Drcení – dobře nabobtnalou sóju rozmixujeme mixérem na co nejjemnější kaši, čím déle mixujeme, tím lépe. K husté kaši přidáme vodu tak, aby kaše po nabrání na lžíci snadno stekla, například jako kefír.
Vaření – kaši za neustálého míchání přivedeme těsně pod bod varu. Lepší by bylo vařit, ale při tom vzniká velké množství pěny, kterou bychom museli pracně odebírat. I při nižší teplotě vzniká pěna, ale podstatně menší množství, které lze ještě omezit tím, že na hladinu nalejeme vrstvičku oleje. Potom už nesmíme míchat, aby se olej nedostal do kaše, a to vyžaduje kvalitní hrnec, který kaši nepřipálí. Proto výrobci tofu vaří v páře v tlakovém hrnci. To má ještě jednu výhodu, při vyšší teplotě se začíná ztrácet typická luštěninová chuť sóji a mléko i tofu jsou prosté této pachutě, která některým lidem vadí. Na bodu varu kaši necháme cca 10 minut. Pokud nám kaše během vaření zhoustla, přidáme vodu, aby byla řídká jako na začátku, a necháme prohřát k bodu varu.
Pasírování – cílem je oddělit od sebe mléko a pevnou složku, která se nazývá okara. Můžeme použít jemné sít
Moření česneku v sulce by mělo probíhat pouze po doporučenou dobu uvedenou výrobcem. Delší máčení nezvyšuje ochranu, ale může poškodit klíček.
V praxi doporučuji držet se přesně návodu a nepřekračovat čas „pro jistotu“. Příliš dlouhé moření může vést k přemokření stroužku a horšímu startu na jaře. Pokud chcete silnější efekt, raději se zaměřte na zdravou sadbu a vhodné půdní podmínky.
Jaká je správná koncentrace pro moření česneku?
Moření česneku koncentrace musí odpovídat návodu výrobce přípravku. Vyšší koncentrace nezaručuje lepší ochranu.
Silnější roztok může poškodit zárodečný klíček a zpomalit růst. Dodržení přesné dávky je zásadní. Používejte odměrku a nepřidávejte „od oka“. Vždy platí, že přesnost je důležitější než síla roztoku.
Mohu kombinovat sulku a lignohumát?
Kombinace sulky a lignohumátu je možná, ale každý přípravek má jinou funkci. Sulka chrání proti škůdcům a některým chorobám, lignohumát podporuje růst kořenů.
Lignohumát však není fungicid a nenahradí ochranu proti plísni. Pokud jej použijete, berte jej jako doplněk. Vždy sledujte kompatibilitu přípravků a držte se návodu výrobce.
Je moření česneku nutné každý rok?
Moření česneku před sadbou není nutné automaticky každý rok. Záleží na podmínkách a historii pozemku.
Pokud máte lehkou půdu, dlouhou rotaci plodin a zdravou sadbu, může být riziko nižší. V těžkých půdách a při vlhkém podzimu je ale moření silnou prevencí. Rozhodujte podle rizika, ne podle zvyku.
Pomůže moření proti bílé hnilobě česneku?
Moření česneku proti plísni může snížit riziko, ale bílou hnilobu z půdy neodstraní.
Bílá hniloba přetrvává v půdě dlouhé roky. Zde je klíčové střídání plodin a dlouhá přestávka v pěstování česneku. Moření je pouze podpůrné opatření, nikoli definitivní řešení.
Co dělat, když zapomenu česnek namořit?
Pokud zapomenete na moření česneku před sadbou, není vše ztraceno, ale riziko plísně může být vyšší.
V takovém případě se zaměřte na ostatní faktory: dobrou drenáž, nepřemokřenou půdu a správnou hloubku výsadby. Sledujte porost na jaře a včas odstraňte slabé kusy. Moření je prevence, ale stále existují jiné způsoby, jak snížit tlak chorob.
Mohu mořit kuchyňský česnek ze supermarketu?
Moření česneku ze supermarketu nedává velký smysl, pokud neznáte jeho původ a zdravotní stav.
Takový česnek může být ošetřen proti klíčení nebo pochází z oblastí s jinými patogeny. I když jej namočíte, zdravý česnek z certifikované sadby má vyšší jistotu. Pro výsadbu doporučuji vždy kvalitní sadbový materiál.
Je lepší mořit česnek na podzim nebo na jaře?
Moření česneku před sadbou má smysl vždy před samotnou výsadbou – tedy p
Říká se, že sprchováním ve srovnání s koupáním ve vaně uspoříme hodně vody, a tudíž peněz. Je to samozřejmě pravda, jen nesmíte pod sprchou stát hodiny. V takovém případě by bylo hospodárnější napustit jen tu vanu. Pokud se denně nekoupeme, ale sprchujeme, ušetříme nejen finance, ale i svou kůži. Dlouhé namáčení, u některých koupacích příznivců hraničící s macerováním kůže, naší pokožce nesvědčí, a už vůbec té suché a citlivé. Koupání je příjemné – uleví unavenému tělu, jindy navodí romantiku či poskytne chvilku klidu pro dočtení napínavé knihy. Ale levnější koupelová pěna kůži vysušuje stejně jako mycí gely a následné ošetření tělovým mlékem pomůže jen částečně. Na suchou pokožku tedy používejte šetrnou kosmetiku včetně koupacích olejů.
Obvyklou sprchovou hlavicí proteče asi deset litrů za minutu. Toto množství násobíme počtem minut, po které se zdržíme pod sprchou. Pokud si myjete hlavu, pod sprchou se zdržíte v průměru pět minut a více, ale po celou tu dobu voda neteče (zastavujeme ji, když si šamponujeme vlasy).
Vana (prázdná) má většinou objem 110 až 150 litrů. Neplníme ji však plnou, to bychom se tam nevešli, až 70 litrů bychom vytlačili. Od udaného objemu vany tedy musíme těchto zhruba 70 litrů odečíst, u dítěte méně, u muže více (záleží na váze daného jedince). Na jednu napuštěnou vanu tedy můžeme spotřebovat i méně než padesát litrů. Přidá se jen ještě závěrečné osprchování a umytí vlasů pod sprchou.
Je potvrzené, že kůže častým mytím ztrácí svou obranyschopnost. Proto sprchování několikrát za den a večer hodinová relaxace ve vaně nejsou rozumným počinem. Na druhou stranu, lidské tělo je tvořeno vodou, kterou musíme doplňovat a kůže je na tom úplně stejně. Ráno bychom si tedy na probuzení a na posílení imunity měli dát rychlejší sprchu – není třeba používat mýdlo.
Příjemné relaxování ve vaně je úžasná záležitost, ale měli bychom si takto užívat maximálně jednou týdně. Pokožka po delší době ve vodě ztrácí svou pružnost. Po koupání ve vaně se rozhodně musíme namazat krémem. Pokud máme ve vaně pěnu, je nutné ji z těla dokonale smýt. Pozor také na horkou vodu. Příliš horká voda povoluje svaly a vazy, a to například nesvědčí pevnosti našich prsou. V horké vodě také vznikají na pokožce nepříjemné červené fleky, které někdy zůstávají na těle až do rána.
O sprchovém koutu se už nedá mluvit jako o nouzovém řešení pro malé koupelny, ale jako o určitém životním stylu. Očista v něm proto musí být pohodlná a také snadná. Zatímco před lety patřily ke standardu vaničky o velikosti 75 x 75 centimetrů, dnes se prodávají hlavně devadesátky. Lidé dávají přednost nízkým vaničkám s hloubkou 2,5 až 4 centimetry. A to nejen kvůli tomu, že lépe vypadají, ale hlavně kvůli snadnějšímu přístupu do nich. Právě komfortní přístup patří k největším výhodám sprchových koutů. Proto patří především do domácností seniorů a lidí s pohybovým omezením, kterým tak dovolují zvládnout hygienu samostatně i v době, kdy by při mytí ve vaně potřebovali pomoc.
Černání stříbra je jedním z efektů technologického vývoje. Ačkoliv se nám to může zdát absurdní, tak ještě přibližně před dvěma sty lety se vyskytovalo minimálně, a proto i pravidelné čištění nebylo nijak obvyklé. Sirovodík, který se nachází v ovzduší, je právě důvodem, proč musíme stříbro jednou za čas čistit. Technologický vývoj má prostě své známé i méně známé negativní účinky.
Doma stříbro můžeme čistit mnoha způsoby, asi nejlepší z nich je zároveň jedním z nejjednodušších. Před čištěním si musíme připravit mýdlo, alobal, skleněnou nebo umělohmotnou (železná se nehodí) nádobu o takové velikosti, aby se tam vešel celý stříbrný předmět, který budeme čistit, voda (nejlepší je destilovaná, ale stačí i z vodovodu) a sůl v množství přibližně pěti lžiček na jeden litr vody (pokud máme doma jedlou sodu nebo prášek do pečiva, tak je na čištění můžeme také použít). Nádobu vyložíme alobalem a vlijeme vařící vodu, do které podle množství nasypeme sůl v uvedeném poměru a rozmícháme. Stříbro omyjeme mýdlem, abychom se zbavili případných nečistot a hlavně mastnoty, pod tekoucí vodou opláchneme a vložíme do slaného roztoku. Tam v závislosti na stadiu zčernání stříbra začne docházet k chemické reakci a stříbro se samo začne čistit. U málo zčernalých předmětů to může být velmi rychlý proces. Pokud máme stříbra více, tak stejný roztok můžeme použít několikrát, jen s každým dalším čištěním se rychlost a síla čištění budou zmenšovat. Pokud už roztok nefunguje vůbec, tak vytvoříme nový – s tím, že je nutné vyměnit i alobal. Když je stříbro čisté, tak ho ještě opláchneme pod tekoucí vodou, abychom ho zbavili slaného nánosu. Tato domácí metoda je považovaná za nejlepší jednak z důvodu minimální náročnosti, jednak proto, že stříbro takto nepoškodíme různými drobnými škrábanci. Občas se může stát, že stříbro máme tak zčernalé, že tato metoda nefunguje. V tom případě buď využijeme služeb specialisty, nebo si koupíme prostředek na čištění stříbra, ale při čištění rozhodně nedrhneme, protože u silného nánosu bychom s jistotou předmět poškodili.
Mezi další metody, které můžeme použít doma, ale nejsou tak úspěšné, patří namáčení stříbra do coly nebo na čtvrt hodiny do vody s octem (přibližně jedna lžíce na jeden litr). Asi nejznámější – ale zároveň asi i nejhorší (no možná kromě dření na sucho) – je čištění stříbra zubní pastou. Negativa tohoto čištění jsou docela samozřejmé. Ať třeme šperk pastou, jak chceme, tak je velmi těžké, ne-li téměř nemožné, se dostat do všech zákoutí čištěného předmětu, a navíc třením stříbro obrušujeme a škrábeme, takže vlastně dotyčný předmět ničíme.
Před předehřátím trouby posuňte jeden rošt tak, aby seděl na dně trouby. Nastavte teplotu trouby na 140 °C. U této techniky budete mít dobu uzení 3 hodiny.
Namočte litr dřevěných štěpků na hodinu do vody. Vypusťte vodu a uchovejte 1/4 hrnku vody. Poté vložte vlhké kousky dřeva na dno pekáče s uchovanou vodou na namáčení. Ale ne příliš mnoho vody, nechcete, aby štěpka plavala.
Do pekáče se dřevem vložte rošt na pečení a položte žebra na rošt. Nakonec pekáč utěsněte alobalem. Ujistěte se, že je fólie napnutá tak, aby byl dostatečný prostor pro cirkulaci kouře.