Juka
Juky se botanicky řadí do čeledi agávovitých (Agavaceae). Jejich prapůvodní vlastí jsou horké oblasti Severní a Střední Ameriky a také Indie. Rod čítá okolo čtyřiceti druhů keřů a stromů. Odborníci znají juky i pod označením Hesperoyucca.
Juku seženete téměř v každém květinářství. Jedná se o menší stromek, z jehož kmínku vyrůstá jedna či více růžic s asi šedesát centimetrů dlouhými, tmavě zelenými listy. Jako mladá roste ve formě růžic, později u ní dochází k zasychání spodních listů, což má za následek postupně se vytvářející, poměrně silný kmen. Pro kultivar Variegata jsou typické bílé okraje listů.
Teplomilné juky mají rády rozptýlené i přímé sluneční světlo a pravidelnou, avšak mírnou zálivku. Substrát by měl zůstávat stále mírně vlhký. Jednou za tři týdny rostliny přihnojujte tekutým hnojivem pro palmy a v suchých panelákových bytech roste listy.
V letních měsících jukám dopřejte pobyt na balkoně, případně na terase. Zvolte pro ně chráněné umístění, kde neohrozí přímé sluneční záření, průvan ani bičování deštěm.
V zimním období juku přeneste na místo s nižšími teplotami. Jako nejvhodnější se jeví zimní zahrada, případně prosklená lodžie. Nezapomeňte na omezení zálivky, hnojit v tuto dobu přestaňte úplně.
V případě přelití začnou rostliny velmi rychle chřadnout – kromě žloutnutí listů tento stav bezpečně poznáte podle změknutí kmínku. Záchrana musí být okamžitá, spočívá v přesazení do nového substrátu, jinak exempláře uhynou.
Juky přesaďte každé jaro do květináčů, jejichž průměr je oproti těm původním větší minimálně o pět centimetrů. Kupte substrát pro palmy, přidejte k němu kvalitní zahradní zeminu a trochu písku. Do spodní části nádoby nasypte keramzit, který poslouží jako drenáž.
Zdroj: článek Juka - žloutnutí listů
Příběh
Ve svém příspěvku NEMOCE KANADSKÉHO SMRKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Endal.
máme na zahradě v obci Tehovec-Říčansko skupinu kanadských smrků stříbrných,mno let starých. Jeden krajní nám začal usychat a vypadá to,že letos uschne úplně. Letos bylo extrémní sucho. Strom dostával malé zálivky a nechal jsem k němu vytékat přepad ze sudu z okapu. Taky moc vody to nebylo. Zřžejmě ale jde o nějakou chorobu, a co s tím? Škoda ho. díky za reakci. Endal
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Nemoce kanadského smrku
Drátěnky
V únoru se pěstitelé věnovali správnému řezu révy, dnes jste zmínila některé tvary, jako například vertiko nebo jednoduchá záclona a minule při zastrkování výhonů nás zajímalo dvoudrátí. Ale ještě jsme nemluvili o drátěnkách jako takových.
To máte tedy pravdu. Vybudovat drátěnku je potřebné nejdéle v druhém roce po výsadbě, ale můžeme si o ní něco povědět už teď, i když založení vinice a vlastní výsadba nás teprve čeká. Na začátku našeho povídání jsem říkala, že réva je liána, proto potřebuje oporu. V šerém dávnověku, kdy révu ještě „nezotročoval“ člověk, protože réva je mnohem starší než lidstvo, si tato liána musela s oporou poradit sama. Vyřešila to tak, že „šplhala“ po kmenech až do korun stromů, kde bylo sluníčka dost a kde se jí líbilo. Dnes, kdy jsou vinice monokulturami, případně monokulturami s ozeleněním, révové keře nemají k dispozici žádné stromy, po kterých by mohly šplhat a na nichž by se mohly uchytit, a proto potřebují opěrné konstrukce. Několik století si naši předkové vystačili s tím, že na jaře ke každému keři zatloukli dřevěný kolík a k němu během vegetace vyvazovali ty výhony, které po vylámání na keři ponechali. Na podzim po sklizni a po opadu listí kolíky vytahali a uložili je na kraj vinice. Kdo nějaký kolík ukradl, aby si s ním zatopil, byl náležitě potrestán, jak se můžeme dočíst v tehdejších „legislativních“ předpisech, které pro vinice napsal císař a milovník vín Karel IV. Taková opěra keřům vedeným na hlavu stačila.
Dnes, když jsme postupně navrhli a začali využívat řadu způsobů vedení, už nám jen opěrné tyče nestačí, protože na keřích pěstujeme kmínky, na nich nařezáváme různými způsoby ramena s čípky a ve velkých výsadbách využíváme téměř výlučně jen tažně. Proto je potřeba, aby opěrné konstrukce byly složitější. Pro výsadby, ve kterých používáme traktory, je navíc nutné, abychom keře poněkud násilně formovali do víceméně „placatých tvarů“, aby se tam stroje s nářadím vešly. Proto dnešní drátěnky tvoří krajové a středové sloupky a mezi nimi jsou napjaté dráty. Samozřejmě, že počet a uspořádání systému drátů závisí na používaných pěstitelských tvarech, ale pro většinu tvarů se hodí kombinace dvou nebo jednoho spodního drátu, kterému či kterým se říká „vodící“ a dvou až tří dvoudrátí, do kterých se za vegetace zasunují přirůstající letorosty. Krajové sloupky nesou největší tíhu danou hmotností přibývající zelené hmoty, která často pronáší dráty. Ty se musejí čas od času napínat a tím by se časem mohly krajové sloupky zbortit, proto se ukotvují nebo musí být podepřeny vzpěrami. Středové sloupky se umísťují obvykle vždy mezi šestý až sedmý keř, případně mezi sedmý a&n
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - červen
Příběh
Ve svém příspěvku NAHLÍŽENÍ DO KATASTRU PODLE JMÉNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Florianová.
Potřebuji vědět, jaké podíly mají jednotliví vlastníci domu a pozemků k němu připojených. Jedná se o obec Stranná u Telče, č. 5, popř. zaslat list vlastnictví (číslo bohužel nevím)
Děkuji.
S pozdravem J.Florianová (vlastním také určitý díl)
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Nahlížení do katastru podle jména
Při pobytu v chladnějším domě
- Pijte teplé nápoje.
Teplé nápoje zvýší vaši teplotu těla. Tento proces může být velmi relaxační a dokonce stimulující. Udělejte si šálek čaje, kávy nebo teplý vývar.
- Teple se oblečte.
Pokrývka hlavy je vždy na prvním místě. K velkému procentu ztráty tělesného tepla dochází v oblasti hlavy, takže je důležité, aby vaše hlava byla zakryta. Pro udržení tělesného tepla také velmi pomáhá rolák nebo mikina. Efektivní je využívat oděv ve vrstvách a to převážně z vlny nebo bavlny. Vhodné je používat pantofle nebo teplé ponožky. Při delším sezení je ideální zakrýt se dekou.
- Využívejte menší místnosti.
Pokud například máte ložnici, která je mnohem menší, než obývací pokoj, je nejlepším řešením využívat tuto ložnici i jako obývací pokoj.
- Cvičte!
20 minut intenzivního cvičení zahřeje a zároveň udrží teplo v organizmu. Zdravé tělo je obecně více tolerantní k chladu. Pohyb produkuje tělesné teplo. Čím jste aktivnější, tím lepší krevní oběh budete mít. To znamená, že vaše teplá krev se dostane do vašich prstů na rukou a nohou a udrží je v teple.
- Najděte si kamaráda nebo mazlíčka a přitulte se k němu.
Tělo každého teplokrevného živočicha je pec sama o sobě, proto je vhodné přitulit se třeba ke psovi a vzájemně se zahřívat.
- Sedněte si na topné podložky o výkonu 50 W.
Spíše než vytápění celého domu nebo místnosti, je lepší sedět na topné podložce s nízkým příkonem. Můžete si také vytvořit své vlastní vyhřívané podložky. Použití láhve s teplou vodou, je vhodné pro ohřev rukou, břicha, zad nebo nohou. Dobrým pomocníkem jsou také malé polštářky plněné rýží, sušenou kukuřicí nebo fazolemi, které ohřejete v mikrovlnné troubě po dobu jedné minuty.
- Vezměte si silný a dlouhý župan.
Je to jako načechraná deka s rukávy. Župany jsou velmi teplé a pohodlné, dokonce se v nich dá i spát.
- Jděte na návštěvu.
Dobrým nápadem je také trávit čas v místě, které je zahřáté bez vašich nákladů (například kostel, knihovna, dům známých).
- Pořiďte jsi elektrickou přikrývku.
Ta může udržet pohodlně vaše tělo po celou noc v příjemné teplotě. Tento efekt je úspornější než vytápět celou místnost. Cenu elektrické přikrývky můžete vidět zde: elektrická deka cena.
Zdroj: článek Jak na zimu bez topení